Křižník třídy Onith, Chodby lodi:
K tvému stravování se tentokrát mistr už vracet nechtěl, nicméně bylo více než na oko jisté, že na to opět jednou někdy dojde. Byla to prostě taková jistota, kterou jsi v současné době u svého mistra měla. Respektive nad tím zakroutil rezignovaně hlavou a jal se soustředit na důležitější věci.
Žádné prohazování nebude, takhle postavené je to zcela úmyslně a to na základě dlouholetých zkušeností s výcviky,
zavrhnul bez jakéhokoliv zaváhání tvůj nápad vztažený k promíchání některých částí výcviku. Navíc nasadil ten tón, o němž jsi jistě věděla, že je definitivní a nezlomný, což v tomhle případě nebylo pro tebe zrovna pozitivní. Brzké vstávání a výcvik tedy zůstávali dle původního plánu.
Na předávání půjdeme běžně jako Jediové za jedním z místních obchodníků. Vybrali jsme ho tady, protože měl nižší ceny, navíc sama víš, jaká míry byrokracie a kontrol byla nedávno zavedena při cestování mimo Coruscant. Ten útok nedaleko senátní budovy před 14 dny tomu rozhodně nijak nepomohl. Takže, když jsme neměli co převážet z Coruscantu, tak jsme mohli vyrazit dřív a vyhnout se zabavení některé části proviantu. Nehledě na to, že na Coruscant se většinou vše dováží. A co se týká obsahu - tak jsou to náhradní díly do běžných strojů a zařízení, landspeedery, speederové motorky, turbovýtahy, repulzory, recyklační stanice a to hlavně vše relativně univerzální. A náš kontakt není výrazněji prověřený, i když se oháněl několika solidníma referencema,
odpověděl ti ještě, než ses rozhodla mu dát dobrou noc a vyrazit spát, protože na brzké vstávání jsi rozhodně nebyla natěšená.
Ranní rozcvička se nakonec ukázala jako hodinové cvičení - z počátku protahování a jednoduché cviky, to vše zakončeno během po spodních palubách lodi, kde byl "nejmenší" provoz.
Trénink s mečem po snídani byl již pouze mezi tebou a mistrem a tentokrát jste se zaměřovali na odrážení blasterové palby. Asistovali samozřejmě cviční droidi a to v různých variacích na dění. Mistr se zaměřil na význam pohybu nohou a přesunu z místa na místo, aby se útočníkovi stížilo zaměřování a skutečná nutnost výstřely odrážet. Připojil i fakt, že větší vzdálenost dělá jednodušší výstřel nejen odrazit, ale téže odrazit nazpět k útočníkovi. Skončili jste nakonec s tím, že příště naznačí přechod do protiútoku právě za blasterové palby, což se konečně více mělo podobat Shienu, byť obranný pohyb byl spíše specifický pro aktivnější styly boje s mečem.
Nakonec následoval trénink Síly - zde se neprobíralo nic nového, ale pouze se kladl důraz na opakování již známého. A to využití Síly pro pohyb, zrychlení reakcí a sladění s mrštností pohybu. Tvým soupeřem se tak stala poněkud bizarní překážková dráha, kdy bylo zapotřebí se hodně spolehnout na dynamiku pohybu, rychlé reakce a obecně lehký pohyb. Mistr to dokonce v jednom momentě nazval - lapkovská trať, protože kloubila dohromady ty vlastnosti, které právě rychlý a hbitý lapka musel mít.
Nyní bylo nicméně po tom všem a tebe čekala krátká pauza před oběděm, protože dnešní porci cvičení jsi měla za sebou a rozhodně jsi dostala pořádně zabrat.
3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)
Moderátor: Moderátoři
-
Jordi Linx
- Administrator
- Příspěvky: 6477
- Registrován: 14.11.2007 09:50:20
- Bydliště: Fyodos
- Discord: Yoshi#2991
- Kontaktovat uživatele:
Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.
Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)
Křižník třídy Onith, Chodby lodi:
To zamítnutí prohození výcviku jsem nekomentovala a smířila se s představou, že po té hloupé rozcvičce budu muset ještě cvičit s mečem. Mistrův tón navíc naznačoval, že hádat se s ním na toto téma je zbytečné. Aspoň jsem se tedy pokusila o smutná očka, leč ty na mistra stejně nikdy neplatily. To jsem věděla taky, ale aspoň něco jsem vyzkoušet chtěla.
Pláč, musím někdy zkusit ten pláč...
Mistrova další odpověď mne nepotěšila hned dvakrát. Zaprvé, mé tílka asi zůstanou v pokoji a za druhé, neprověřený obchodník jednoznačně může znamenat, že ty problémy skutečně budou.
Ách jó, já se na ty bary a herny tak těšila... ale to mám nechat jít mistra kdo ví za kým? Co když bude chtít i zbytek kreditů a zboží jako bonus? Všem svým plánům asi budu muset dát vale.
Při loučení jsem se usmívala viditelně méně, neboť jsem na ty bary byla opravdu natěšená. NIkdy bych ale neriskovala ohrožení mistra kvůli nějakému baru. T´arjan byl už mrtvý a jisté obavy ve mne byly, i když jejich extrémní podoba odezněla už na Quelloru.
Na rozcvičku jsem dorazila přesně v sedm, na své obvyklé poměry dosti neupravená. Prakticky jen umytá a s narychlo udělaným miniculíkem, neboť jsem nemínila vstát dřív, než to bude nezbytně nutné a odrazilo se to i na tom, že jsem se nestihla ani pořádně učesat.
Zpočátku jsem hodně zívala, ale jak rozcvička postupovala, tak jsem byla čím dál tím více probuzená, byť že bych do svého, možná ještě teplého, pelechu, nejraději zalezla znovu a svůj nos bych z něj nevystrčila dřív, než před desátou dopolední.
Následný běh mne příjemně rozehřál, byť že jsem si myslela, že nějakému pomocnému personálu musíme připadat jako blázni, protože jenom blázni by tak strašně brzo ráno běhali po lodi. Já se držela hezky vzadu, ale tempo jsem musela udržovat stejné jako ostatní, takže to žádná výhra nebyla, jen se mi prostě zdálo, že je to nejlepší pozice.
Co kdybych navrhla, že příště budeme cvičit na hudbu? Bylo by to zajímavé zpěstření... zdá se, že ty rozcvičky budou nedílnou součástí každého dne.
Ten trénink s mečem byl ještě horší než ta rozcvička, protože jsem si připadala strašně nešikovná a neohrabaná. Navíc jsem měla na sebe občas i trochu zlost, protože mi to nešlo tak, jak bych chtěla. Kdyby to bylo na mne, tak s tím mečem třísknu do kouta v momentě, kdy jsem jeden z výstřelů jaksi nevykryla a zasáhl mne. Ale nakonec jsem nebyla až zas tak nešikovná, jak jsem si myslela, neboť mistr slíbil postup ve výcviku a to mne jednoznačně potěšilo a vyloudilo to na mé tváři maličký úsměv. Mě cvičení s mečem nebavilo, protože jsem si myslela, že mi nejde. Kdyby mi šlo, určitě bych se při tréninku taky dost vyblbla.
Zatímco cvičení s mečem bylo z mého pohledu příšerné, ta lapkovská trať byla dokonalá. Užívala jsem si ji a v několika momentech jsem si dokonce troufla i na určité opičky, které byly jen na efekt. Zatímco při tréninku s mečem jsem se mračila, jak jsem se snažila být maximálně soustředná, teď jsem se usmívala, zbytečně riskovala, byť že mne to několikrát málem stálo pád a jednou jsem si skoro vyraziladech, kdy jsem visela na jakési překážce a trvalo hezkých pár vteřin, než jsem se vzpamatovala a mohla pokračovat. Celkově vzato se mi tento výcvik velmi líbil, a i když jsem ke konci byla poměrně unavená, klidně bych na této dráze vydržela cvičit i místo oběda. Nakonec jsem uznala, že pořadí cvičení, které naplánoval mistr, bylo skutečně lepší, protože po cvičení s mečem bych náladu měla zkaženou, teď jsem ji měla hodně dobrou.
Pokud by mne mistr nijak nezaúkoloval, tak jsem tu pauzu plánovala využít k rychlé sprše, načesání se a pokud by zbyl čas, tak bych se i trochu namalovala. Na té planetě přece nemůžu dělat mistrovi ostudu. Při výcviku bylo fuk, jestli mám řasenku, nebo ne. Ale na jakékoliv misi to už jedno nebylo.
To zamítnutí prohození výcviku jsem nekomentovala a smířila se s představou, že po té hloupé rozcvičce budu muset ještě cvičit s mečem. Mistrův tón navíc naznačoval, že hádat se s ním na toto téma je zbytečné. Aspoň jsem se tedy pokusila o smutná očka, leč ty na mistra stejně nikdy neplatily. To jsem věděla taky, ale aspoň něco jsem vyzkoušet chtěla.
Pláč, musím někdy zkusit ten pláč...
Mistrova další odpověď mne nepotěšila hned dvakrát. Zaprvé, mé tílka asi zůstanou v pokoji a za druhé, neprověřený obchodník jednoznačně může znamenat, že ty problémy skutečně budou.
Ách jó, já se na ty bary a herny tak těšila... ale to mám nechat jít mistra kdo ví za kým? Co když bude chtít i zbytek kreditů a zboží jako bonus? Všem svým plánům asi budu muset dát vale.
Při loučení jsem se usmívala viditelně méně, neboť jsem na ty bary byla opravdu natěšená. NIkdy bych ale neriskovala ohrožení mistra kvůli nějakému baru. T´arjan byl už mrtvý a jisté obavy ve mne byly, i když jejich extrémní podoba odezněla už na Quelloru.
Na rozcvičku jsem dorazila přesně v sedm, na své obvyklé poměry dosti neupravená. Prakticky jen umytá a s narychlo udělaným miniculíkem, neboť jsem nemínila vstát dřív, než to bude nezbytně nutné a odrazilo se to i na tom, že jsem se nestihla ani pořádně učesat.
Zpočátku jsem hodně zívala, ale jak rozcvička postupovala, tak jsem byla čím dál tím více probuzená, byť že bych do svého, možná ještě teplého, pelechu, nejraději zalezla znovu a svůj nos bych z něj nevystrčila dřív, než před desátou dopolední.
Následný běh mne příjemně rozehřál, byť že jsem si myslela, že nějakému pomocnému personálu musíme připadat jako blázni, protože jenom blázni by tak strašně brzo ráno běhali po lodi. Já se držela hezky vzadu, ale tempo jsem musela udržovat stejné jako ostatní, takže to žádná výhra nebyla, jen se mi prostě zdálo, že je to nejlepší pozice.
Co kdybych navrhla, že příště budeme cvičit na hudbu? Bylo by to zajímavé zpěstření... zdá se, že ty rozcvičky budou nedílnou součástí každého dne.
Ten trénink s mečem byl ještě horší než ta rozcvička, protože jsem si připadala strašně nešikovná a neohrabaná. Navíc jsem měla na sebe občas i trochu zlost, protože mi to nešlo tak, jak bych chtěla. Kdyby to bylo na mne, tak s tím mečem třísknu do kouta v momentě, kdy jsem jeden z výstřelů jaksi nevykryla a zasáhl mne. Ale nakonec jsem nebyla až zas tak nešikovná, jak jsem si myslela, neboť mistr slíbil postup ve výcviku a to mne jednoznačně potěšilo a vyloudilo to na mé tváři maličký úsměv. Mě cvičení s mečem nebavilo, protože jsem si myslela, že mi nejde. Kdyby mi šlo, určitě bych se při tréninku taky dost vyblbla.
Zatímco cvičení s mečem bylo z mého pohledu příšerné, ta lapkovská trať byla dokonalá. Užívala jsem si ji a v několika momentech jsem si dokonce troufla i na určité opičky, které byly jen na efekt. Zatímco při tréninku s mečem jsem se mračila, jak jsem se snažila být maximálně soustředná, teď jsem se usmívala, zbytečně riskovala, byť že mne to několikrát málem stálo pád a jednou jsem si skoro vyraziladech, kdy jsem visela na jakési překážce a trvalo hezkých pár vteřin, než jsem se vzpamatovala a mohla pokračovat. Celkově vzato se mi tento výcvik velmi líbil, a i když jsem ke konci byla poměrně unavená, klidně bych na této dráze vydržela cvičit i místo oběda. Nakonec jsem uznala, že pořadí cvičení, které naplánoval mistr, bylo skutečně lepší, protože po cvičení s mečem bych náladu měla zkaženou, teď jsem ji měla hodně dobrou.
Pokud by mne mistr nijak nezaúkoloval, tak jsem tu pauzu plánovala využít k rychlé sprše, načesání se a pokud by zbyl čas, tak bych se i trochu namalovala. Na té planetě přece nemůžu dělat mistrovi ostudu. Při výcviku bylo fuk, jestli mám řasenku, nebo ne. Ale na jakékoliv misi to už jedno nebylo.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx
Jordi Linx
-
Jordi Linx
- Administrator
- Příspěvky: 6477
- Registrován: 14.11.2007 09:50:20
- Bydliště: Fyodos
- Discord: Yoshi#2991
- Kontaktovat uživatele:
Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)
Křižník třídy Onith, Chodby lodi:
Když konečně bylo tréninku, mohla jsi chvilku volna využít k osvěžení a jisté úpravě svého zevnějšku, byť toho před obědem zase nebylo až tak hodně. Nicméně ten hlavní základ jsi již měla za sebou a relativně spokojená se vzhledem jsi mohla vyrazit na oběd, který se sestával z tradiční přílohy a plátku masa v omáčce. Mezi padawany to byl vždy jeden z těch více oblíbených pokrmů, i když mnozí tvrdili, že se toho na něm nedalo mnoho zkazit. Tak nebo tak, jsi seděla v jídelně se svým mistrem, stejně jako ostatní Jediskou posádkou.
Všichni již byli přichystaní na nadcházející odpoledne a každý trochu jinak - zatímco ty s mistrem jste byli v relativně oficiálním oblečení, rytíř Ninn s padawankou Sallwits byli v civilu a minimálně u Ninna by tě ani nenapadlo, že se jednalo o Jedio. Naopak mistr Renmi s Hey na sobě měli vojenské uniformy, takže každý z vás dostal nejspíše úplně odlišné úkoly.
Během oběda jsi od mistra dostala informace o obchodním kontaktu, s kterým jste měli jednat - nicméně nic, co by nějak výrazněji hovořilo o něčem zajímavějším. Vše jen nějaké potvrzené reference, oficiální záznamy, registrace a podobně - nic co by nasvědčovalo nějakou špínu. Informace však byly relativně strohé a ne nijak výrazně obsáhlé, jak bývá zvykem u známějších a ověřených společností - což byla také jedna z informací od mistra.
Nicméně po obědě jsi měla ještě čtvrt hodiny, než bylo zapotřebí dostavit do hangáru již v plné výbavě. Dle všeho to měl být výlet do obchodní čtvrti landspeederem, zatímco jste měli přistát na Carratu. Měla jsi tak možnost podívat se na přistání například z vyhlídkové paluby, nebo se ještě nějak doupravit či dovybavit.
Když konečně bylo tréninku, mohla jsi chvilku volna využít k osvěžení a jisté úpravě svého zevnějšku, byť toho před obědem zase nebylo až tak hodně. Nicméně ten hlavní základ jsi již měla za sebou a relativně spokojená se vzhledem jsi mohla vyrazit na oběd, který se sestával z tradiční přílohy a plátku masa v omáčce. Mezi padawany to byl vždy jeden z těch více oblíbených pokrmů, i když mnozí tvrdili, že se toho na něm nedalo mnoho zkazit. Tak nebo tak, jsi seděla v jídelně se svým mistrem, stejně jako ostatní Jediskou posádkou.
Všichni již byli přichystaní na nadcházející odpoledne a každý trochu jinak - zatímco ty s mistrem jste byli v relativně oficiálním oblečení, rytíř Ninn s padawankou Sallwits byli v civilu a minimálně u Ninna by tě ani nenapadlo, že se jednalo o Jedio. Naopak mistr Renmi s Hey na sobě měli vojenské uniformy, takže každý z vás dostal nejspíše úplně odlišné úkoly.
Během oběda jsi od mistra dostala informace o obchodním kontaktu, s kterým jste měli jednat - nicméně nic, co by nějak výrazněji hovořilo o něčem zajímavějším. Vše jen nějaké potvrzené reference, oficiální záznamy, registrace a podobně - nic co by nasvědčovalo nějakou špínu. Informace však byly relativně strohé a ne nijak výrazně obsáhlé, jak bývá zvykem u známějších a ověřených společností - což byla také jedna z informací od mistra.
Nicméně po obědě jsi měla ještě čtvrt hodiny, než bylo zapotřebí dostavit do hangáru již v plné výbavě. Dle všeho to měl být výlet do obchodní čtvrti landspeederem, zatímco jste měli přistát na Carratu. Měla jsi tak možnost podívat se na přistání například z vyhlídkové paluby, nebo se ještě nějak doupravit či dovybavit.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.
Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)
Křižník třídy Onith, Chodby lodi:
Stihla jsem si dát dokonce i linky, takže jsem s úsměvem mohla vyrazit na oběd. Samozřejmě, že jsem se posadila k mistrovi a mohla jsem si i prohlédnout ostatní.
Renmir a Hey... u Sitha, na co si to chtějí hrát? Proč předstírat, že jsou vojáci? Leda, že by chtěli na někoho udělat dojem, nebo se za někoho vydávají. Ninn a Sall spíš vypadají, jakoby se měli někam vmísit... toto asi nebude jen nakupovací zastávka.
Neměla jsem ale příliš času rozvádět své teorie, neboť jsem musela poslouchat mistra. Nic pořádně zajímavého a vypadalo to, že jsem schytala ten nejnudnější úkol, neboť i když ten obchodník měl relativně málo záznamů, tak to pořád nic neříkalo.
Buď je těch záznamů tak málo, protože dá strašnou práci ukrýt špínu, anebo, a to je ta správnější varianta, žádná špína není. A to jsem si myslela, že Hey i Sall budou na lodi. Jaká je asi pravděpodobnost, že se během rutinního obchodu, kterých se, jen na této planetě, uzavřou tak stovky denně, něco stane? Menší než nulová... Navíc, kdyby existovalo sebemenší podezření, tak s ním asi obchodovat nebudeme. A kdo by nás asi tak přepadával po cestě? V obchodní čtvrti? To je taky banthovina. Pokud tedy není náš úkol nějak propojený s Renmirem a Ninnem, ale to bych už zabíhala do spekulací.
Další informace, které jsem dostala, mne spíše přesvědčily o tom, že jsem se zprvu mýlila a nic patného se nestane. Byla jsem unavená a nevzala v potaz to, že s nějakým podezřelým individuem by asi mistr v takovém velké měřítku neobchodoval už jenom proto, že nechce být okraden.
Přirozeně mne též zajímalo, co tedy skutečně bude Sall a Hey dělat, ale nechtěla jsem působit nějak nepatřičně, protože Sall byla na doslech a mám v plánu se s ní kamarádit, byť že zatím to vypadalo, že na nějaké kamarádšofty mít čas asi nebudu.
Příloha se jíst dala, ale ta omáčka mi vždycky přišla nechutná. Barvou i konzistencí mi připomínala to, co ze mne lítalo, když jsem chytila před pár lety nějakou střevní virózu. Pečlivě jsem nožem oddělovala tu přílohu, která od ní byla umazaná a kterou jsem odmítala jíst tedy taky. Maso bylo od omáčky zapatlané úplně celé, tak jsem ani nezkoumala, jestli to náhodou není bantha a nejedla ho též.
Po obědě jsem znovu zamířila do svého pokoje. Ze všeho nejdřív jsem rozbalila jakousi tyčinku a docpala se, neboť té přílohy, kterou jsem bez obav mohla jíst, nebylo až zas tolik. Druhou tyčinku jsem si strčila do kapsy, protože náhoda je blbec a může se to pěkně protáhnout. U pasu jsem už měla osobní deník, komlink a meč. Přibyl tam můj blaster, nůž a lanko. Do kapsy za tyčinkou putovalo ještě pár kreditů.
Krátce jsem uvažovala nad dalekohledem, baterkou, paklíči... ale jedeme jen za jakýmsi obchodníkem a těžko se mu tam budeme vloupávat, tak jsem to nechala v pokoji. U toho senátora jsem taky čekala, že na něj každou chvíli někdo zaútočí a nakonec se nic nestalo. A tady se nějaké problémy navíc ani moc očekávat nedaly.
Takto vybavená jsem nakonec vyrazila do hangáru za mistrem. Vážně mne zajímalo, co Sall a Hey budou vyvádět a plánovala jsem se na to mistra i zeptat hned, jak budeme o samotě.
Stihla jsem si dát dokonce i linky, takže jsem s úsměvem mohla vyrazit na oběd. Samozřejmě, že jsem se posadila k mistrovi a mohla jsem si i prohlédnout ostatní.
Renmir a Hey... u Sitha, na co si to chtějí hrát? Proč předstírat, že jsou vojáci? Leda, že by chtěli na někoho udělat dojem, nebo se za někoho vydávají. Ninn a Sall spíš vypadají, jakoby se měli někam vmísit... toto asi nebude jen nakupovací zastávka.
Neměla jsem ale příliš času rozvádět své teorie, neboť jsem musela poslouchat mistra. Nic pořádně zajímavého a vypadalo to, že jsem schytala ten nejnudnější úkol, neboť i když ten obchodník měl relativně málo záznamů, tak to pořád nic neříkalo.
Buď je těch záznamů tak málo, protože dá strašnou práci ukrýt špínu, anebo, a to je ta správnější varianta, žádná špína není. A to jsem si myslela, že Hey i Sall budou na lodi. Jaká je asi pravděpodobnost, že se během rutinního obchodu, kterých se, jen na této planetě, uzavřou tak stovky denně, něco stane? Menší než nulová... Navíc, kdyby existovalo sebemenší podezření, tak s ním asi obchodovat nebudeme. A kdo by nás asi tak přepadával po cestě? V obchodní čtvrti? To je taky banthovina. Pokud tedy není náš úkol nějak propojený s Renmirem a Ninnem, ale to bych už zabíhala do spekulací.
Další informace, které jsem dostala, mne spíše přesvědčily o tom, že jsem se zprvu mýlila a nic patného se nestane. Byla jsem unavená a nevzala v potaz to, že s nějakým podezřelým individuem by asi mistr v takovém velké měřítku neobchodoval už jenom proto, že nechce být okraden.
Přirozeně mne též zajímalo, co tedy skutečně bude Sall a Hey dělat, ale nechtěla jsem působit nějak nepatřičně, protože Sall byla na doslech a mám v plánu se s ní kamarádit, byť že zatím to vypadalo, že na nějaké kamarádšofty mít čas asi nebudu.
Příloha se jíst dala, ale ta omáčka mi vždycky přišla nechutná. Barvou i konzistencí mi připomínala to, co ze mne lítalo, když jsem chytila před pár lety nějakou střevní virózu. Pečlivě jsem nožem oddělovala tu přílohu, která od ní byla umazaná a kterou jsem odmítala jíst tedy taky. Maso bylo od omáčky zapatlané úplně celé, tak jsem ani nezkoumala, jestli to náhodou není bantha a nejedla ho též.
Po obědě jsem znovu zamířila do svého pokoje. Ze všeho nejdřív jsem rozbalila jakousi tyčinku a docpala se, neboť té přílohy, kterou jsem bez obav mohla jíst, nebylo až zas tolik. Druhou tyčinku jsem si strčila do kapsy, protože náhoda je blbec a může se to pěkně protáhnout. U pasu jsem už měla osobní deník, komlink a meč. Přibyl tam můj blaster, nůž a lanko. Do kapsy za tyčinkou putovalo ještě pár kreditů.
Krátce jsem uvažovala nad dalekohledem, baterkou, paklíči... ale jedeme jen za jakýmsi obchodníkem a těžko se mu tam budeme vloupávat, tak jsem to nechala v pokoji. U toho senátora jsem taky čekala, že na něj každou chvíli někdo zaútočí a nakonec se nic nestalo. A tady se nějaké problémy navíc ani moc očekávat nedaly.
Takto vybavená jsem nakonec vyrazila do hangáru za mistrem. Vážně mne zajímalo, co Sall a Hey budou vyvádět a plánovala jsem se na to mistra i zeptat hned, jak budeme o samotě.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx
Jordi Linx
-
Jordi Linx
- Administrator
- Příspěvky: 6477
- Registrován: 14.11.2007 09:50:20
- Bydliště: Fyodos
- Discord: Yoshi#2991
- Kontaktovat uživatele:
Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)
Křižník třídy Onith, Hangár:
Jak jsi částečně jímala podezření, čeho by se mohli účastnit ostatní týmy, tak jsi nabyla dojmu, že tvá mise bude asi nejméně záživná, co se nějaké akčnější vložky týkalo. Ne, že by tedy celá výprava měla být nějakou dobrodružnou výpravou do neznáma a ještě dál, nicméně jsi nějaké to vzrušení očekávala. S těmito myšlenkami vířícími ti v mysli jsi dokončila přípravu na misi a vyrazila do hangáru za mistrem.
Hlavní rampa byla sklopená a mistr již seděl připravený za řízením landspeederu, který nenesl žádné oficiální značky Republiky a pokud bys zahloubala v paměti, tak by sis na nic podobného nevzpomněla ani při pohledu na vaši loď. Dlouho jsi neváhala s nastupováním a i díky tomu jste vyrazili relativně rychle z lodi a vnořili se do ulic velkoměsta.
Carratos sice nebyl tak rozsáhlý jako Coruscant, ale rozhodně ho předháněl v množství a svítivosti pouličního osvětlení, značení a prostě všeho, co mohlo vydávat nějakou záři. Nápisy lákající k návštěvě, značná doprava a velký ruch rozhodně prozrazoval živou planetu, která jako by ani nevěděla, že existuje nějaká válka někde jinde. Touto čtvrtí jste prolétli a ponořili se do něco méně osvětlené, které však dominovaly vysoké budovy a mohutná skladiště. Byť Carratos neměl tolik pater jako Coruscant, rozhodně byl silně urbanizován.
Teprve po notné chvíli cesty jste zamířili k jednomu většímu skladišti s menší přilehlou budovou. Skoro jsi už ani neměla ponětí, kdeže se vlastně nacházel kosmoport, jak jsi se věnovala především okolí.
Když s ním budeme jednat, tak se nenápadně rozhlížej po prostorách kudy půjdeme, kdyby náhodou,
poznamenal mistr, když zastavoval landspeeder a postupně ho vypínal. Mohlo se tedy zdát, že vašemu obchodnímu kontaktu zase až tak hodně nevěřil, i když se dle záznamů vše zdálo v pořádku.
Jak jsi částečně jímala podezření, čeho by se mohli účastnit ostatní týmy, tak jsi nabyla dojmu, že tvá mise bude asi nejméně záživná, co se nějaké akčnější vložky týkalo. Ne, že by tedy celá výprava měla být nějakou dobrodružnou výpravou do neznáma a ještě dál, nicméně jsi nějaké to vzrušení očekávala. S těmito myšlenkami vířícími ti v mysli jsi dokončila přípravu na misi a vyrazila do hangáru za mistrem.
Hlavní rampa byla sklopená a mistr již seděl připravený za řízením landspeederu, který nenesl žádné oficiální značky Republiky a pokud bys zahloubala v paměti, tak by sis na nic podobného nevzpomněla ani při pohledu na vaši loď. Dlouho jsi neváhala s nastupováním a i díky tomu jste vyrazili relativně rychle z lodi a vnořili se do ulic velkoměsta.
Carratos sice nebyl tak rozsáhlý jako Coruscant, ale rozhodně ho předháněl v množství a svítivosti pouličního osvětlení, značení a prostě všeho, co mohlo vydávat nějakou záři. Nápisy lákající k návštěvě, značná doprava a velký ruch rozhodně prozrazoval živou planetu, která jako by ani nevěděla, že existuje nějaká válka někde jinde. Touto čtvrtí jste prolétli a ponořili se do něco méně osvětlené, které však dominovaly vysoké budovy a mohutná skladiště. Byť Carratos neměl tolik pater jako Coruscant, rozhodně byl silně urbanizován.
Teprve po notné chvíli cesty jste zamířili k jednomu většímu skladišti s menší přilehlou budovou. Skoro jsi už ani neměla ponětí, kdeže se vlastně nacházel kosmoport, jak jsi se věnovala především okolí.
Když s ním budeme jednat, tak se nenápadně rozhlížej po prostorách kudy půjdeme, kdyby náhodou,
poznamenal mistr, když zastavoval landspeeder a postupně ho vypínal. Mohlo se tedy zdát, že vašemu obchodnímu kontaktu zase až tak hodně nevěřil, i když se dle záznamů vše zdálo v pořádku.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.
Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)
Křižník třídy Onith, Hangár:
Bylo trochu zvláštní, že landspídr ani loď vlastně nenesly žádné oficiální značky Republiky.
Nemá to něco společného s tou pomocí? Nebudeme třeba obchodovat a pomáhat i tam, kde status Republiky není zcela jasný?
Ale moc jsem nad tím neuvažvala, neboť jsem rychle vyrazili a já jsem rozhodně nelitovala toho, že mám tu nejnudnější část našeho společného úkolu. Všechny ty zářící nápisy, které lákaly do nejrůznějších heren, baren a klubů... a já si mohla snad ukroutit hlavu, jak jsem se je snažila všechny zahlédnout. A nebýt opravdu blízké přítomnosti mistra, asi bych ani na sedačce pořádně neseděla a snažila se najít nějakou vhodnější polohu na své pozorování. Tvářila jsem se doslova okouzleně. Strašně ráda bych nějaký takový bar navštívila, ale z jedoucího landspídru se utíká fakt dost blbě. Vzdychala jsem a vzpomínala na svou poslední návštěvu baru, která proběhla ještě před Quellorem.
Jsou tohle pouta napraveného padawana? Něco takového na Coruscantu nemáme... ách jó...
Bylo mi více méně jasné, co by mi mistr řekl, kdybych se zeptala nahlas na to, jestli budu smět nějaký takový bar navštívit.
Proč je jenom mistr na mne tak strašlivě přísný? Vždyť na Taso se tvářil trochu jinak... už jsem přece bezproblémová... nebo skoro bezproblémová, ty hlouposti se nepočítají.
V momentě, kdy jsme zamířili mezi skaldiště, jsem sebou přestala vrtět a rozhlížet se na všechny strany. Na chvíli jsem se i zadívala na mistra, neboť jsem se snažila odhadnout, jestli by mi v případě brzského návratu návštěvu takového baru skutečně zatrhnul, nebo je to jen můj neopodstatněný pocit.
Možná, když nic neprovedu a budu se skutečně snažit, jako by šlo o život...
Už jsem se pomalu začínala nudit. Nikde žádné zajímavé nápisy a ta cesta byla pořád stejná. Zpět k lodi bych pravděpodobně ani netrefila. V podstatě po celou cestu jsem nedávala pozor. Zprvu kvůli těm klubům a doteď jsem přemýšlela, jak to zařídit, abych se do nějakého baru skutečně dostala.
Jasně, mistře,
přikývla jsem. Vypadalo to, že mistrovi se něco nezdá, nebo prostě tomu obchodnímu kontaktu nevěří. Možná na těch záznamech bylo něco maličko divného, ale ne natolik, aby to bylo na překážku budoucímu obchodu. Rozhodně jsem mu neplánovala říkat, že ani nevím, kdeže to vlastně jsme. Nepovažovala jsem za příliš reálné, že by mne skutečně do nějakého toho baru pustil, kdybychom se třeba vrátili brzo, ale co kdyby náhodou...
Též jsem se raději ani neptala, jak se mám rozhlížet, když budu středem pozornosti, což je s mou nabarvenou hlavou více než pravděpodobné. Vlastně to byl i jeden z důvodů, proč jsem si barvila vlasy. Kdybych to vyslovila nahlas, tak jsem riskovala, že mi mistr už nikdy nedovolí nabarvit si hlavu. Tedy, pokud si to neuvědomí sám... v Chrámu mu to prostě jen nemuselo dojít a měl jiné starosti...
Pokud tam bude víc lidí a budou mne pozorovat, tak se zkusím na každého usmívat a předstírat, že si prohlížím já jeho... nebo tak nějak... hm...
Rychle jsem zkoušela vymyslet nějaký náhradní plán.
Já vlastně ani nechci, aby se něco stalo... musíme to rychle sfouknout, abych se mohla potom vypařit do nějakého baru... třeba kdyby se Hey nebo Sall vrátily až zítra... měla bych celou noc a mistr... Zjistil by, kdybych se ho pro jistotu raději ani neptala a utekla? Vždyť bych nechlastala... jenom se mrkla...
Opět jsem se podívala na mistra s myšlenkami, které se točily ohledně těch lákavých nápisů a tentokrát jsem se snažila odhadnout, jestli by mi to prošlo. Nakonec jsem si ale jen povzdechla, podobné úvahy nechala alespoň pro tuto chvíli plavat a začala se kolem sebe rozhlížet a více se soustředit na náš úkol, byť že to bylo skutečně obtížnější, než by se mohlo na první pohled zdát,
Bylo trochu zvláštní, že landspídr ani loď vlastně nenesly žádné oficiální značky Republiky.
Nemá to něco společného s tou pomocí? Nebudeme třeba obchodovat a pomáhat i tam, kde status Republiky není zcela jasný?
Ale moc jsem nad tím neuvažvala, neboť jsem rychle vyrazili a já jsem rozhodně nelitovala toho, že mám tu nejnudnější část našeho společného úkolu. Všechny ty zářící nápisy, které lákaly do nejrůznějších heren, baren a klubů... a já si mohla snad ukroutit hlavu, jak jsem se je snažila všechny zahlédnout. A nebýt opravdu blízké přítomnosti mistra, asi bych ani na sedačce pořádně neseděla a snažila se najít nějakou vhodnější polohu na své pozorování. Tvářila jsem se doslova okouzleně. Strašně ráda bych nějaký takový bar navštívila, ale z jedoucího landspídru se utíká fakt dost blbě. Vzdychala jsem a vzpomínala na svou poslední návštěvu baru, která proběhla ještě před Quellorem.
Jsou tohle pouta napraveného padawana? Něco takového na Coruscantu nemáme... ách jó...
Bylo mi více méně jasné, co by mi mistr řekl, kdybych se zeptala nahlas na to, jestli budu smět nějaký takový bar navštívit.
Proč je jenom mistr na mne tak strašlivě přísný? Vždyť na Taso se tvářil trochu jinak... už jsem přece bezproblémová... nebo skoro bezproblémová, ty hlouposti se nepočítají.
V momentě, kdy jsme zamířili mezi skaldiště, jsem sebou přestala vrtět a rozhlížet se na všechny strany. Na chvíli jsem se i zadívala na mistra, neboť jsem se snažila odhadnout, jestli by mi v případě brzského návratu návštěvu takového baru skutečně zatrhnul, nebo je to jen můj neopodstatněný pocit.
Možná, když nic neprovedu a budu se skutečně snažit, jako by šlo o život...
Už jsem se pomalu začínala nudit. Nikde žádné zajímavé nápisy a ta cesta byla pořád stejná. Zpět k lodi bych pravděpodobně ani netrefila. V podstatě po celou cestu jsem nedávala pozor. Zprvu kvůli těm klubům a doteď jsem přemýšlela, jak to zařídit, abych se do nějakého baru skutečně dostala.
Jasně, mistře,
přikývla jsem. Vypadalo to, že mistrovi se něco nezdá, nebo prostě tomu obchodnímu kontaktu nevěří. Možná na těch záznamech bylo něco maličko divného, ale ne natolik, aby to bylo na překážku budoucímu obchodu. Rozhodně jsem mu neplánovala říkat, že ani nevím, kdeže to vlastně jsme. Nepovažovala jsem za příliš reálné, že by mne skutečně do nějakého toho baru pustil, kdybychom se třeba vrátili brzo, ale co kdyby náhodou...
Též jsem se raději ani neptala, jak se mám rozhlížet, když budu středem pozornosti, což je s mou nabarvenou hlavou více než pravděpodobné. Vlastně to byl i jeden z důvodů, proč jsem si barvila vlasy. Kdybych to vyslovila nahlas, tak jsem riskovala, že mi mistr už nikdy nedovolí nabarvit si hlavu. Tedy, pokud si to neuvědomí sám... v Chrámu mu to prostě jen nemuselo dojít a měl jiné starosti...
Pokud tam bude víc lidí a budou mne pozorovat, tak se zkusím na každého usmívat a předstírat, že si prohlížím já jeho... nebo tak nějak... hm...
Rychle jsem zkoušela vymyslet nějaký náhradní plán.
Já vlastně ani nechci, aby se něco stalo... musíme to rychle sfouknout, abych se mohla potom vypařit do nějakého baru... třeba kdyby se Hey nebo Sall vrátily až zítra... měla bych celou noc a mistr... Zjistil by, kdybych se ho pro jistotu raději ani neptala a utekla? Vždyť bych nechlastala... jenom se mrkla...
Opět jsem se podívala na mistra s myšlenkami, které se točily ohledně těch lákavých nápisů a tentokrát jsem se snažila odhadnout, jestli by mi to prošlo. Nakonec jsem si ale jen povzdechla, podobné úvahy nechala alespoň pro tuto chvíli plavat a začala se kolem sebe rozhlížet a více se soustředit na náš úkol, byť že to bylo skutečně obtížnější, než by se mohlo na první pohled zdát,
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx
Jordi Linx
-
Jordi Linx
- Administrator
- Příspěvky: 6477
- Registrován: 14.11.2007 09:50:20
- Bydliště: Fyodos
- Discord: Yoshi#2991
- Kontaktovat uživatele:
Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)
Carratos, Skladiště obchodníka:
Planeta a její zábavní průmysl tě už na první pohled doslova oslnili a tys jen stěží dovedla přemýšlet o něčem jiném, než o možné návštěvě některého z těch podniků, které jste minuli. A že tu na výběr bylo z opravdu obrovského množství podniků. To vše však muselo ustoupit stranou, když jste vkročili po prvotní přijímce do skladiště. Nejednalo se o žádnou osobní kontrolu - jen prosté ověření vaší skutečné totožnosti, tudíž to vše jen nasvědčovalo legitimitě nadcházejícího obchodu.
Skladiště bylo rozsáhlé a obsahovalo velké množství různě označených beden poskládaných v úhledných řadách a správně seřazených. Váš průvodce, menší lidský mužík, vás mlčky táhnul jednou částí skladiště, než jste vstoupili do druhé haly. Do té doby jsi mohla jasně vidět, že tu bylo dostatečně živo a obchod zde neustále proudil. Bylo tu i dost ozbrojených stráží, což ale vzhledem k velikosti skladiště nebylo nic až tak neobvyklého. Vše prostě tak nějak vypadalo obyčejně - i skladiště, v horní části se táhla ventilační šachta, mezi regály byly zhruba pravidelné dvoumetrové mezery a většina bezpečnostních systémů, které se ti povedlo zahlédnout se nacházela ve spodní části skladiště.
Konečně jste dorazili k dobře oblečenému vysokému muži, který vás uvítal nejprve s úsměvem a otevřenou náručí, než se mu do tváře dostal jakýsi ustaraný výraz.
Rád vás vítám, ale obávám se, že nemám úplně nejlepší zprávy. Zatím tu mám k dispozici pouze polovinu zboží a materiálu, které jsme domluvili a kvůli zpoždění dodavatelů ten zbytek nedorazí dřív, jak za tři dny. Jistě chápete, že probíhající konflikt zásobování dost komplikuje,
přivítal vás a hned vám sdělil tu nepříjemnou zprávu, která tu na vás čekala.
Taky vás rádi poznáváme pane Villow, netušil jsem, že naše zboží pochází z oblasti, která je postižená konfliktem,
opáčil mistr a pojal podezření, že ne vše musí být úplně v pořádku.
Podle situace mistře Jedi a podle ceny, co si budeme nalhávat. I proto jsem vám mohl nabídnout tak výhodnou cenu,
bránil se obchodník možnému podezření, že by všechno nemuselo být až tak problematické. Nebudil na tebe dojem, že by mohl lhát, ale na jistotu jsi to rozhodně říci nemohla. Váš úkol se tím tedy poměrně komplikoval.
Planeta a její zábavní průmysl tě už na první pohled doslova oslnili a tys jen stěží dovedla přemýšlet o něčem jiném, než o možné návštěvě některého z těch podniků, které jste minuli. A že tu na výběr bylo z opravdu obrovského množství podniků. To vše však muselo ustoupit stranou, když jste vkročili po prvotní přijímce do skladiště. Nejednalo se o žádnou osobní kontrolu - jen prosté ověření vaší skutečné totožnosti, tudíž to vše jen nasvědčovalo legitimitě nadcházejícího obchodu.
Skladiště bylo rozsáhlé a obsahovalo velké množství různě označených beden poskládaných v úhledných řadách a správně seřazených. Váš průvodce, menší lidský mužík, vás mlčky táhnul jednou částí skladiště, než jste vstoupili do druhé haly. Do té doby jsi mohla jasně vidět, že tu bylo dostatečně živo a obchod zde neustále proudil. Bylo tu i dost ozbrojených stráží, což ale vzhledem k velikosti skladiště nebylo nic až tak neobvyklého. Vše prostě tak nějak vypadalo obyčejně - i skladiště, v horní části se táhla ventilační šachta, mezi regály byly zhruba pravidelné dvoumetrové mezery a většina bezpečnostních systémů, které se ti povedlo zahlédnout se nacházela ve spodní části skladiště.
Konečně jste dorazili k dobře oblečenému vysokému muži, který vás uvítal nejprve s úsměvem a otevřenou náručí, než se mu do tváře dostal jakýsi ustaraný výraz.
Rád vás vítám, ale obávám se, že nemám úplně nejlepší zprávy. Zatím tu mám k dispozici pouze polovinu zboží a materiálu, které jsme domluvili a kvůli zpoždění dodavatelů ten zbytek nedorazí dřív, jak za tři dny. Jistě chápete, že probíhající konflikt zásobování dost komplikuje,
přivítal vás a hned vám sdělil tu nepříjemnou zprávu, která tu na vás čekala.
Taky vás rádi poznáváme pane Villow, netušil jsem, že naše zboží pochází z oblasti, která je postižená konfliktem,
opáčil mistr a pojal podezření, že ne vše musí být úplně v pořádku.
Podle situace mistře Jedi a podle ceny, co si budeme nalhávat. I proto jsem vám mohl nabídnout tak výhodnou cenu,
bránil se obchodník možnému podezření, že by všechno nemuselo být až tak problematické. Nebudil na tebe dojem, že by mohl lhát, ale na jistotu jsi to rozhodně říci nemohla. Váš úkol se tím tedy poměrně komplikoval.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.
Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)
Carratos, Skladiště obchodníka:
Dle instrukcí mistra jsem se snažila nenápadně rozhlížet. Pokud jsem zahlédla nějakého muže, usmívala jsem se na něj a tvářila se, jako by mne opavdu zaujal. Ve skutečnosti jsem ho spíše využívala jako důvod, proč pohledem jeho směrem setrvat déle. Měla jsem tak možnost si to okolí lépe prohlédnout. Hledala jsem i bezpečnostní systémy, neboť já chci být nejlepší zloděj v Chrámu a musím se cvičit.
Ten lidský chlapík mne nijak nezaujal. Byl malý, vůbec se mi nelíbil a dokonce se mi zdálo, že začíná plešatět. Mistr byl absolutně klidný a nic nemaítal proti té kontrole totožnosti, kterou jsme museli projít. Dle toho, jak se tvářil, bych i řekla, že je to úplně normální procedura.
Obchod jen kvetl, to bylo jasné na první pohled.
Čekala jsem nějakého začínajcího obchodníka, nebo umolousaný krámek... ale proč měl tak málo záznamů, když o zákazníky zřejmě nemá nouzi? Není to trochu divné?
Dál však všechno probíhalo normálně, tedy až do chvíle, než začal Villow mluvit.
To si dělá srandu? To je klasická holofilmová výmluva!
V oblasti obchodu jsem byla úplně nezkušená a tohle bylo poprvé, co jsem se přímo nějakého zúčastnila. Ale když se mi ty obchodníkovi kecy nezdály, tak tu asi něco muselo skřípat.
V momentě, kdy promluvil mistr a ten chlap jeho slova nepopřel, přestala jsem rozdávat úsměvy na všechny strany.
Jen abychom nekupovali zboží, které bylo z těch planet třeba ukradeno a my ho tam nedovezli za spoustu kreditů jen zpátky...
Nahlas jsem neřekla ani slovo. Ten, kdo vede jednání je mistr. Moc dobře jsem věděla, že do tohoto rozhovoru se nemám míchat.
Spokojíme se s půlkou, nebo ty tři dny počkáme? To by znamenalo... jo! To by mohl klapnout průzkum baru! Hlavně nesmím pít nic alkoholického... a na svolení se asi ptát taky nebudu. Mistr by mi to stejně zakázal... když mi nedovolil ani tílko... jen nenápadně zdrhnout...
Nevypadalo to, že by nám hrozilo nějaké nebezpečí a tato drobná komplikace se mi vlastně hodila. Místo přemýšlení o komplikaci, Villowovi a původu jeho zboží, které klidně mohlo být kradené, jsem opět myslela na svůj plán, kterak nějakou tu hernu skutečně navštívit a hlavně, jak to utajit před mistrem.
Dle instrukcí mistra jsem se snažila nenápadně rozhlížet. Pokud jsem zahlédla nějakého muže, usmívala jsem se na něj a tvářila se, jako by mne opavdu zaujal. Ve skutečnosti jsem ho spíše využívala jako důvod, proč pohledem jeho směrem setrvat déle. Měla jsem tak možnost si to okolí lépe prohlédnout. Hledala jsem i bezpečnostní systémy, neboť já chci být nejlepší zloděj v Chrámu a musím se cvičit.
Ten lidský chlapík mne nijak nezaujal. Byl malý, vůbec se mi nelíbil a dokonce se mi zdálo, že začíná plešatět. Mistr byl absolutně klidný a nic nemaítal proti té kontrole totožnosti, kterou jsme museli projít. Dle toho, jak se tvářil, bych i řekla, že je to úplně normální procedura.
Obchod jen kvetl, to bylo jasné na první pohled.
Čekala jsem nějakého začínajcího obchodníka, nebo umolousaný krámek... ale proč měl tak málo záznamů, když o zákazníky zřejmě nemá nouzi? Není to trochu divné?
Dál však všechno probíhalo normálně, tedy až do chvíle, než začal Villow mluvit.
To si dělá srandu? To je klasická holofilmová výmluva!
V oblasti obchodu jsem byla úplně nezkušená a tohle bylo poprvé, co jsem se přímo nějakého zúčastnila. Ale když se mi ty obchodníkovi kecy nezdály, tak tu asi něco muselo skřípat.
V momentě, kdy promluvil mistr a ten chlap jeho slova nepopřel, přestala jsem rozdávat úsměvy na všechny strany.
Jen abychom nekupovali zboží, které bylo z těch planet třeba ukradeno a my ho tam nedovezli za spoustu kreditů jen zpátky...
Nahlas jsem neřekla ani slovo. Ten, kdo vede jednání je mistr. Moc dobře jsem věděla, že do tohoto rozhovoru se nemám míchat.
Spokojíme se s půlkou, nebo ty tři dny počkáme? To by znamenalo... jo! To by mohl klapnout průzkum baru! Hlavně nesmím pít nic alkoholického... a na svolení se asi ptát taky nebudu. Mistr by mi to stejně zakázal... když mi nedovolil ani tílko... jen nenápadně zdrhnout...
Nevypadalo to, že by nám hrozilo nějaké nebezpečí a tato drobná komplikace se mi vlastně hodila. Místo přemýšlení o komplikaci, Villowovi a původu jeho zboží, které klidně mohlo být kradené, jsem opět myslela na svůj plán, kterak nějakou tu hernu skutečně navštívit a hlavně, jak to utajit před mistrem.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx
Jordi Linx
-
Jordi Linx
- Administrator
- Příspěvky: 6477
- Registrován: 14.11.2007 09:50:20
- Bydliště: Fyodos
- Discord: Yoshi#2991
- Kontaktovat uživatele:
Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)
Carratos, Skladiště obchodníka:
Více než obchodní komunikaci jsi se věnovala možným myšlenkám nad tím, jak by ses v případě, že tu zůstanete o něco déle, mohla dostat do nějakého z baru či podobného podniku. Více ses konverzaci začala věnovat v momentě, kdy došlo na řešení vaší blízké budoucnosti.
To situaci komplikuje, máme poměrně nabitý harmonogram a potřebovali bychom odletět nejpozději zítra. Tři dny jsou příliš, abychom si mohli dovolit čekat a pokud bychom se měli vracet, tak by to vše jen více zkomplikovalo,
zauvažoval nahlas tvůj mistr, byť jsi tak nějak tušila, že to bylo takhle zamýšleno zcela určitě.
No mohl bych zkusit sehnat alespoň část zásob do zítřka, ale bylo by to za vyšší cenu,
zareagoval po menším zamyšlení Villow. Menší - trvalo asi tak, kdy se rozhlédl po skladu, v mysli si spočítal co proudí ven a dovnitř, nejbližší objednávky a pak dospěl k číslu, kdy by alespoň nějak mohl vyjít vstříc. Prostě jsi v tom rozpoznala zamyšlení obchodníka, který se snaží zjistit, jestli by mohl udělat nějaký obchod a případně jej nabídnout zákazníkovi.
O jakém množství a ceně tu mluvíme?
neváhal s odpovědí mistr Siliin, byť bys v odpovědi nenašla známky dychtivosti. Bylo však jasné, že ty zásoby potřebujete, jinak by nejspíš nechtěl znát bližší údaje tak rychle.
Obchodník na to zareagoval slovem moment a podíval se do datapadu, který měl stále při sobě. Chvilku v něm listoval a porovnával nejspíše nějaké údaje, na obrazovku jste ani ty ani mistr vidět nemohly, nicméně zaujetí nešlo obchodníkovi upřít.
No, za cenu toho zbývajícího množství bych byl schopen vám opatřit zhruba polovinu a to včetně dovozu na kosmoport zítra ráno. To už by bylo samozřejmě na účet podniku jako drobná omluva za tyto komplikace,
prozradil nakonec konkrétní hodnoty, když je měl k dispozici. Bylo jasné, že tato nabídka nebyla až tak výhodná, byť se zase muselo počítat se sháněním na poslední chvíli. Mistr chvilku váhal, než rezignovaně přikvýnul hlavou:
Dobře, nezbývá mi jiné volby. Pro tu polovinu co tu máme, nechám poslat dopravu a postupně si to začneme odvážet, moje padawanka bude s nákladními landspeedery přítomná, já mezitím uvolním zarezervovanou platbu, která je již připravena, jak jistě víte. Ale ještě mě zajímá, kdeže vlastně došlo k onomu zpoždění? Abych věděl, jestli to není náhodou v naší cestě a nehrozí nám tak možné komplikace.
Poprvé sis mohla všimnout drobného zaváhání u obchodníka, který na chvilinku nevěděl jakoby co dělat, než vyčkávacím zvednutím prstu požádal o moment a znovu vzal k ruce datapad. Tentokrát požadovanou informaci nalezl podstatně rychleji.
Bylo to u Vienntu, dodavatel je tam spolehlivý, naneštěstí cesta už tak bezpečná není a naši dopravci to musí občas oblétat dlouho okolo,
prozradil nakonec a dodal k tomu i takový smutný úsměv. Mistr děkovně pokýval a podal si s obchodníkem ruku, protože obchod byl dokončen a zbytek tedy byl už jenom na odvozu zboží.
Dorazili jste do půlky cesty ze skladu, když se k tobě natočil:
Tak co si myslíš o jeho verzi se zpožděným zbožím?
zeptal se tě tak, že jsi ho mohla slyšet jenom ty a mohla jsi vycítit jakési podezření v jeho slovech. Nedalo se pochybovat o tom, že to takhle zamýšlel úmyslně.
Více než obchodní komunikaci jsi se věnovala možným myšlenkám nad tím, jak by ses v případě, že tu zůstanete o něco déle, mohla dostat do nějakého z baru či podobného podniku. Více ses konverzaci začala věnovat v momentě, kdy došlo na řešení vaší blízké budoucnosti.
To situaci komplikuje, máme poměrně nabitý harmonogram a potřebovali bychom odletět nejpozději zítra. Tři dny jsou příliš, abychom si mohli dovolit čekat a pokud bychom se měli vracet, tak by to vše jen více zkomplikovalo,
zauvažoval nahlas tvůj mistr, byť jsi tak nějak tušila, že to bylo takhle zamýšleno zcela určitě.
No mohl bych zkusit sehnat alespoň část zásob do zítřka, ale bylo by to za vyšší cenu,
zareagoval po menším zamyšlení Villow. Menší - trvalo asi tak, kdy se rozhlédl po skladu, v mysli si spočítal co proudí ven a dovnitř, nejbližší objednávky a pak dospěl k číslu, kdy by alespoň nějak mohl vyjít vstříc. Prostě jsi v tom rozpoznala zamyšlení obchodníka, který se snaží zjistit, jestli by mohl udělat nějaký obchod a případně jej nabídnout zákazníkovi.
O jakém množství a ceně tu mluvíme?
neváhal s odpovědí mistr Siliin, byť bys v odpovědi nenašla známky dychtivosti. Bylo však jasné, že ty zásoby potřebujete, jinak by nejspíš nechtěl znát bližší údaje tak rychle.
Obchodník na to zareagoval slovem moment a podíval se do datapadu, který měl stále při sobě. Chvilku v něm listoval a porovnával nejspíše nějaké údaje, na obrazovku jste ani ty ani mistr vidět nemohly, nicméně zaujetí nešlo obchodníkovi upřít.
No, za cenu toho zbývajícího množství bych byl schopen vám opatřit zhruba polovinu a to včetně dovozu na kosmoport zítra ráno. To už by bylo samozřejmě na účet podniku jako drobná omluva za tyto komplikace,
prozradil nakonec konkrétní hodnoty, když je měl k dispozici. Bylo jasné, že tato nabídka nebyla až tak výhodná, byť se zase muselo počítat se sháněním na poslední chvíli. Mistr chvilku váhal, než rezignovaně přikvýnul hlavou:
Dobře, nezbývá mi jiné volby. Pro tu polovinu co tu máme, nechám poslat dopravu a postupně si to začneme odvážet, moje padawanka bude s nákladními landspeedery přítomná, já mezitím uvolním zarezervovanou platbu, která je již připravena, jak jistě víte. Ale ještě mě zajímá, kdeže vlastně došlo k onomu zpoždění? Abych věděl, jestli to není náhodou v naší cestě a nehrozí nám tak možné komplikace.
Poprvé sis mohla všimnout drobného zaváhání u obchodníka, který na chvilinku nevěděl jakoby co dělat, než vyčkávacím zvednutím prstu požádal o moment a znovu vzal k ruce datapad. Tentokrát požadovanou informaci nalezl podstatně rychleji.
Bylo to u Vienntu, dodavatel je tam spolehlivý, naneštěstí cesta už tak bezpečná není a naši dopravci to musí občas oblétat dlouho okolo,
prozradil nakonec a dodal k tomu i takový smutný úsměv. Mistr děkovně pokýval a podal si s obchodníkem ruku, protože obchod byl dokončen a zbytek tedy byl už jenom na odvozu zboží.
Dorazili jste do půlky cesty ze skladu, když se k tobě natočil:
Tak co si myslíš o jeho verzi se zpožděným zbožím?
zeptal se tě tak, že jsi ho mohla slyšet jenom ty a mohla jsi vycítit jakési podezření v jeho slovech. Nedalo se pochybovat o tom, že to takhle zamýšlel úmyslně.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.
Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)
Carratos, Skladiště obchodníka:
Víc pozor jsem začala dávat až v momentě, kdy se mne ta konverzace začala týkat a hned má naděje, ohledně možného omrknutí nějakého baru a možná i pěkného koncertu nějaké místní kapely, byla skoro zmařena mistrovými slovy.
Zítra ráno? To bych třeba ještě stihnout mohla.
Další rozhovor byl tuze zajímavý a já ho nechtěla propást, neboť detaily svého možného úniku za zábavou mohu promyslet později. Teď jsem totiž měla šanci vidět způsob, jakým mistr zvládne tuto situaci.
K mému mírnému zklamání však ani moc nevyjednával a obchodníkovu nabídku přijal. A když jsem se dozvěděla, že budu zodpovědná za správné množství našeho zboží, byla jsem z toho trochu rozladěná. Vůbec mne ta zodpovědnost nepotěšila.
U Sitha! To abych kontrolovala každý šroubek! Já nechci...
I přes to jsem však dávala pozor dál, abych zjistila, jestli bych z dalšího vývoje situace nemohla vyseparovat nějaký správný vzor, dle kterého bych se měla, v budoucnu v podobné situaci jako správný Jedi, chovat. Má námaha, která se pojila s tím, že jsem odsunula stranou neradostné myšlenky ohledně nové zodpovědnosti, která byla vložena na má bedra, však byla odměněna, neboť ta mistrova otázka a její zdůvodnění mi ihned přišlo velice mazané a chytré.
S velkým zájmem jsem sledovala obchodníka. Jeho zaváhání a možná i mírná panika z toho, jak z této situace vybruslit, byla více než evidentní.
S naší objednávkou byl srozuměn, znal detaily a pokud by mu tento vypadl, měl by hned vědět, kde danou informaci hledat a ta chvíle bezradnosti byla tedy jaksi divná, stejně jako celý tento obchod.
Poté už proběhlo jen rozloučení a my vyrazili na zpáteční cestu. V kapse jsem si jednou rukou rozbalila tyčinku a začala z ní ulamovat a hezky potajnu jíst. Přeci jenom, byli jsme na misi a měla bych tedy dávat asi pozor, jenže nic se nedělo a nevypadalo to, že by se nás někdo pokusil s výkřikem na rtech přepadnout. Soustředila jsem se tedy spíše na to, aby mne mistr nenachytal, takže jsem šla kousek za ním a pokoušela jsem se hlavně nešustit. Nad tím divným obchodem jsem ale nijak nepřemýšlela. Sice mi tam spousta věcí neseděla, ale mistr nakonec na všechny nové podmínky přistoupil, tak vlastně nebylo co řešit.
Mistrova otázka mne zastihla v momentě, kdy jsem si zrovna chtěla do pusy vložit poslední kousek, ale ruku jsem strčila zpět do kapsy, což bylo asi štěstí.
Že to klidně může být pravda, mistře. Ale asi k tomu nedošlo u Vienntu. Někdo, kdo vede takto velký a zřejmě i úspěšný podnik, by přece normálně neriskoval dovozem z oblastí, které jsou postiženy válkou. Je tam přece příliš mnoho proměnných a příliš mnoho rizik, tedy pokud neobchodujete třeba s nějakým zbožím pochybného původu. Nebo se pletu, mistře?
Ne, ta možnost ohledně toho, že to na nás jen hrál a chtěl víc kreditů, asi nebude správná... nebo jsem nezachytila nějaké známky lži. Což je možné. U Sitha, jestli má mistr nějaké podezření, tak dnes večer asi nikam nebudu moct jít.
Odpověděla jsem tak, aby to slyšel opět jenom mistr.
Navíc po vaší otázce chvíli nevěděl, co dělat,
dodala jsem s jistou hrdostí v hlase, že jsem si toho detailu všimla a neutekl mi.
Siliinova slova byla sice plná podezření, jenže jsem nevěděla, jestli se to podezření týká obchodníka, nebo mých úmyslů a toho, že jsem celou dobu nevnímala tak, jak bych měla.
Víc pozor jsem začala dávat až v momentě, kdy se mne ta konverzace začala týkat a hned má naděje, ohledně možného omrknutí nějakého baru a možná i pěkného koncertu nějaké místní kapely, byla skoro zmařena mistrovými slovy.
Zítra ráno? To bych třeba ještě stihnout mohla.
Další rozhovor byl tuze zajímavý a já ho nechtěla propást, neboť detaily svého možného úniku za zábavou mohu promyslet později. Teď jsem totiž měla šanci vidět způsob, jakým mistr zvládne tuto situaci.
K mému mírnému zklamání však ani moc nevyjednával a obchodníkovu nabídku přijal. A když jsem se dozvěděla, že budu zodpovědná za správné množství našeho zboží, byla jsem z toho trochu rozladěná. Vůbec mne ta zodpovědnost nepotěšila.
U Sitha! To abych kontrolovala každý šroubek! Já nechci...
I přes to jsem však dávala pozor dál, abych zjistila, jestli bych z dalšího vývoje situace nemohla vyseparovat nějaký správný vzor, dle kterého bych se měla, v budoucnu v podobné situaci jako správný Jedi, chovat. Má námaha, která se pojila s tím, že jsem odsunula stranou neradostné myšlenky ohledně nové zodpovědnosti, která byla vložena na má bedra, však byla odměněna, neboť ta mistrova otázka a její zdůvodnění mi ihned přišlo velice mazané a chytré.
S velkým zájmem jsem sledovala obchodníka. Jeho zaváhání a možná i mírná panika z toho, jak z této situace vybruslit, byla více než evidentní.
S naší objednávkou byl srozuměn, znal detaily a pokud by mu tento vypadl, měl by hned vědět, kde danou informaci hledat a ta chvíle bezradnosti byla tedy jaksi divná, stejně jako celý tento obchod.
Poté už proběhlo jen rozloučení a my vyrazili na zpáteční cestu. V kapse jsem si jednou rukou rozbalila tyčinku a začala z ní ulamovat a hezky potajnu jíst. Přeci jenom, byli jsme na misi a měla bych tedy dávat asi pozor, jenže nic se nedělo a nevypadalo to, že by se nás někdo pokusil s výkřikem na rtech přepadnout. Soustředila jsem se tedy spíše na to, aby mne mistr nenachytal, takže jsem šla kousek za ním a pokoušela jsem se hlavně nešustit. Nad tím divným obchodem jsem ale nijak nepřemýšlela. Sice mi tam spousta věcí neseděla, ale mistr nakonec na všechny nové podmínky přistoupil, tak vlastně nebylo co řešit.
Mistrova otázka mne zastihla v momentě, kdy jsem si zrovna chtěla do pusy vložit poslední kousek, ale ruku jsem strčila zpět do kapsy, což bylo asi štěstí.
Že to klidně může být pravda, mistře. Ale asi k tomu nedošlo u Vienntu. Někdo, kdo vede takto velký a zřejmě i úspěšný podnik, by přece normálně neriskoval dovozem z oblastí, které jsou postiženy válkou. Je tam přece příliš mnoho proměnných a příliš mnoho rizik, tedy pokud neobchodujete třeba s nějakým zbožím pochybného původu. Nebo se pletu, mistře?
Ne, ta možnost ohledně toho, že to na nás jen hrál a chtěl víc kreditů, asi nebude správná... nebo jsem nezachytila nějaké známky lži. Což je možné. U Sitha, jestli má mistr nějaké podezření, tak dnes večer asi nikam nebudu moct jít.
Odpověděla jsem tak, aby to slyšel opět jenom mistr.
Navíc po vaší otázce chvíli nevěděl, co dělat,
dodala jsem s jistou hrdostí v hlase, že jsem si toho detailu všimla a neutekl mi.
Siliinova slova byla sice plná podezření, jenže jsem nevěděla, jestli se to podezření týká obchodníka, nebo mých úmyslů a toho, že jsem celou dobu nevnímala tak, jak bych měla.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx
Jordi Linx
-
Jordi Linx
- Administrator
- Příspěvky: 6477
- Registrován: 14.11.2007 09:50:20
- Bydliště: Fyodos
- Discord: Yoshi#2991
- Kontaktovat uživatele:
Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)
Carratos, Skladiště obchodníka:
Při odchodu ze skladiště ses rozhodla ukojit mírně narůstající hlad, byť jste relativně nedávno obědvali. Abys předešla odhalení, držela ses trochu zpátky a pokoušela se celou operaci provádět co nejtišeji. Vše bylo málem prozrazeno, když se na tebe mistr otočil s otázkou k proběhlé situaci. Tvé zaskočení se snad do jisté míry dalo přirovnat k tomu, jež jsi mohla postřehnout u obchodníka.
Hay, obchodníci udělají opravdu hodně, aby získali zboží co nejlevněji a mohli jej prodat pokud možno co nejdráž. Kdybys hlouběji kopala v základech všech společností, které měly raketový start, tak u celé poloviny bys byla zaskočena, jak hodně ošulili své zákazníky. Jen málo firem si v historii drželo poctivé ceny a dařil se jim pomalý a postupný růst. Nicméně co mi nesedělo více, byl to, že poslední boje u Vienntu proběhly více jak před měsícem a od té doby jsou mandaloriani vesměs na ústupu,
poučil tě mistr o jakémsi zázemí velkých společností a tom, že očesávání lidí je jim vlastní. Zároveň však přidal informaci o planetě, kterou zmínil obchodníky.
Sice by to mohli být piráti, ale to by obchodník zmínil, že o zboží přišli, ne že dorazí později. Takže zde něco nesedí - ale zase si na něj nikdo nijak výrazně nestěžoval, napadá tě něco, co by mohlo být mimo normu, nebo kde by se mohl vyskytovat ten háček?
optal se tě, když jste opouštěli skladiště a vydali se vstříc vašemu landspeederu. Nebylo pochyb, že vás nyní čekala cesta na loď, odkud bys následně jezdila s některými členy posádky přeskládávat zboží.
A tu tyčinku už dojez, není zdravé ten kousek takhle žmoulat v kapse v ruce. A kdybys nedělala takové cavyky okolo jídla, tak by ses teď nemusela ládovat tyčinkou. Zajímalo by mě, z čeho by jsi chtěla přežívat někde sama v džungli,
neodpustil si mistr Siliin ještě na konec a opětovně zamířil za řízení landspeederu, kde čekal, až taky nastoupíš.
Při odchodu ze skladiště ses rozhodla ukojit mírně narůstající hlad, byť jste relativně nedávno obědvali. Abys předešla odhalení, držela ses trochu zpátky a pokoušela se celou operaci provádět co nejtišeji. Vše bylo málem prozrazeno, když se na tebe mistr otočil s otázkou k proběhlé situaci. Tvé zaskočení se snad do jisté míry dalo přirovnat k tomu, jež jsi mohla postřehnout u obchodníka.
Hay, obchodníci udělají opravdu hodně, aby získali zboží co nejlevněji a mohli jej prodat pokud možno co nejdráž. Kdybys hlouběji kopala v základech všech společností, které měly raketový start, tak u celé poloviny bys byla zaskočena, jak hodně ošulili své zákazníky. Jen málo firem si v historii drželo poctivé ceny a dařil se jim pomalý a postupný růst. Nicméně co mi nesedělo více, byl to, že poslední boje u Vienntu proběhly více jak před měsícem a od té doby jsou mandaloriani vesměs na ústupu,
poučil tě mistr o jakémsi zázemí velkých společností a tom, že očesávání lidí je jim vlastní. Zároveň však přidal informaci o planetě, kterou zmínil obchodníky.
Sice by to mohli být piráti, ale to by obchodník zmínil, že o zboží přišli, ne že dorazí později. Takže zde něco nesedí - ale zase si na něj nikdo nijak výrazně nestěžoval, napadá tě něco, co by mohlo být mimo normu, nebo kde by se mohl vyskytovat ten háček?
optal se tě, když jste opouštěli skladiště a vydali se vstříc vašemu landspeederu. Nebylo pochyb, že vás nyní čekala cesta na loď, odkud bys následně jezdila s některými členy posádky přeskládávat zboží.
A tu tyčinku už dojez, není zdravé ten kousek takhle žmoulat v kapse v ruce. A kdybys nedělala takové cavyky okolo jídla, tak by ses teď nemusela ládovat tyčinkou. Zajímalo by mě, z čeho by jsi chtěla přežívat někde sama v džungli,
neodpustil si mistr Siliin ještě na konec a opětovně zamířil za řízení landspeederu, kde čekal, až taky nastoupíš.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.
Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)
Carratos, Skladiště obchodníka:
Tedy, ne že by šla válka úplně mimo mne, ale nějaký opravdu detailní přehled jsem neměla. Sice jsem občas slyšela, že odtud a odtud mandíci ustupují, tam a tam jsou těžké boje... ale jedním uchem tam a druhým ven. V paměti jsem to příliš dlouho nedržela, neboť já se spíše snažila zapamatovat ty kvanta nových věcí, které na mne pokaždé vychrlí mistr, nebo nějaký instruktor. Tedy pokud to nejsou nějaké ptákoviny ohledně optimálního jídelníčku a já nevím, čeho ještě.
Na mistrova slova jsem přikývla hlavou. Právě byly zbořeny některé mé iluze. V ruce jsem žmoulala ten kousek tyčinky a snažila jsem se neumazat s kapsu. Je fakt hodně nepříjemný, když člověk strčí ruku do kapsy a má ji celou olepenou.
Že bych tedy měla pravdu? Obchodník nás chtěl jenom okrást? Nalákat na příznivou cenu a zbytek nějak dojednat?
Další mistrova otázka byla poměrně těžká. Chvíli jsem mlčela a usilovně přemýšlela. Nic moc chytrého mne nenapadlo.
Možná nějaké problémy s místní správou? Buď na této planetě, nebo na té, ze které má přijít to zboží... Pokud tedy neobchodují úplně poctivě, tak mohou čekat na to, až bude mít službu určitý člověk, který měl třeba nějaký úraz, nebo tak něco, co se nedalo dopředu předvídat,
nezněla jsem příliš jistě a byl to spíše jen takový slepý výstřel, abych řekla alespoň něco, neboť každá odpověď je lepší, než nějaké kroucení hlavou a mlčení.
Když to zboží tedy většinou dodají zákazníkům v pořádku, tak problém musí být někde mezi planetou a tou lodí, které se asi nic nestalo a tam obvykle bývají nějací úředníci... nebo ne?
dovysvětlila jsem své myšlenkové pochody, které mne vedly k závěru, že třeba čekají na příznivější clo, nebo tak něco. Já vlastně ani pořádně nevěděla, jak fungují všechny ty daně a poplatky, jak jsou vysoké a tak podobně. Navíc jsem měla podezření, že každá planeta to klidně může mít nějak jinak, byť že na podobném konceptu. Ale roli mohou hrát i místní zvyklosti a tak.
Po mistrových dalších slovech jsem tu tyčinku slupla během jediného okamžiku.
To má mistr oči i na zádech?
Naskočila jsem k mistrovi a byla jsem skutečně ráda, že řídí zase on. Já bych totiž do lodi netrefila.
Teď bych asi pozor dávat fakt měla...
To bych umřela hlady, mistře. Opice nejím, mají moc lidské oči a je mi jich neskutečně líto, když je vidím na Tržnici zavřené v těch klecích... a zbytek, no, záleželo by, jak smutný kukuč by to na mne dělalo před zabitím a jak moc by to připomínalo nějaký hmyz. Ale myslím si, že byste mne dlouho v té džungli nenechal. Co kdybych zdivočela? Určitě byste mne šel hledat ještě před tím, než bych se vůbec stihla ztratit. Mimochodem, mistře, jak to děláte? Jak to, že víte skoro o všem, co dělám? To jsem tak strašně průhledná? Občas přemýšlím, jestli nějaké věci nemám vytetované na čele... i když jsem si už stokrát říkala, že se musím naučit lhát i vám. To bude asi i tím.
Ne, dnešní bar se asi bude muset obejít beze mne, pokud se mi to nepodaří nějak zašolichat s tím zbožím. Nemohla bych utéct z lodi, jestli má mistr nějaké podezření.
Za řečnění jsem se usadila vedle mistra a jeho slova, které měly být vlastně výtkou, na mne skoro vůbec nezapůsobily. Ohledně jídla jsem toho slyšela už tolik... Jenže on to mistr prostě nechápe a nerozumí tomu.
Tedy, ne že by šla válka úplně mimo mne, ale nějaký opravdu detailní přehled jsem neměla. Sice jsem občas slyšela, že odtud a odtud mandíci ustupují, tam a tam jsou těžké boje... ale jedním uchem tam a druhým ven. V paměti jsem to příliš dlouho nedržela, neboť já se spíše snažila zapamatovat ty kvanta nových věcí, které na mne pokaždé vychrlí mistr, nebo nějaký instruktor. Tedy pokud to nejsou nějaké ptákoviny ohledně optimálního jídelníčku a já nevím, čeho ještě.
Na mistrova slova jsem přikývla hlavou. Právě byly zbořeny některé mé iluze. V ruce jsem žmoulala ten kousek tyčinky a snažila jsem se neumazat s kapsu. Je fakt hodně nepříjemný, když člověk strčí ruku do kapsy a má ji celou olepenou.
Že bych tedy měla pravdu? Obchodník nás chtěl jenom okrást? Nalákat na příznivou cenu a zbytek nějak dojednat?
Další mistrova otázka byla poměrně těžká. Chvíli jsem mlčela a usilovně přemýšlela. Nic moc chytrého mne nenapadlo.
Možná nějaké problémy s místní správou? Buď na této planetě, nebo na té, ze které má přijít to zboží... Pokud tedy neobchodují úplně poctivě, tak mohou čekat na to, až bude mít službu určitý člověk, který měl třeba nějaký úraz, nebo tak něco, co se nedalo dopředu předvídat,
nezněla jsem příliš jistě a byl to spíše jen takový slepý výstřel, abych řekla alespoň něco, neboť každá odpověď je lepší, než nějaké kroucení hlavou a mlčení.
Když to zboží tedy většinou dodají zákazníkům v pořádku, tak problém musí být někde mezi planetou a tou lodí, které se asi nic nestalo a tam obvykle bývají nějací úředníci... nebo ne?
dovysvětlila jsem své myšlenkové pochody, které mne vedly k závěru, že třeba čekají na příznivější clo, nebo tak něco. Já vlastně ani pořádně nevěděla, jak fungují všechny ty daně a poplatky, jak jsou vysoké a tak podobně. Navíc jsem měla podezření, že každá planeta to klidně může mít nějak jinak, byť že na podobném konceptu. Ale roli mohou hrát i místní zvyklosti a tak.
Po mistrových dalších slovech jsem tu tyčinku slupla během jediného okamžiku.
To má mistr oči i na zádech?
Naskočila jsem k mistrovi a byla jsem skutečně ráda, že řídí zase on. Já bych totiž do lodi netrefila.
Teď bych asi pozor dávat fakt měla...
To bych umřela hlady, mistře. Opice nejím, mají moc lidské oči a je mi jich neskutečně líto, když je vidím na Tržnici zavřené v těch klecích... a zbytek, no, záleželo by, jak smutný kukuč by to na mne dělalo před zabitím a jak moc by to připomínalo nějaký hmyz. Ale myslím si, že byste mne dlouho v té džungli nenechal. Co kdybych zdivočela? Určitě byste mne šel hledat ještě před tím, než bych se vůbec stihla ztratit. Mimochodem, mistře, jak to děláte? Jak to, že víte skoro o všem, co dělám? To jsem tak strašně průhledná? Občas přemýšlím, jestli nějaké věci nemám vytetované na čele... i když jsem si už stokrát říkala, že se musím naučit lhát i vám. To bude asi i tím.
Ne, dnešní bar se asi bude muset obejít beze mne, pokud se mi to nepodaří nějak zašolichat s tím zbožím. Nemohla bych utéct z lodi, jestli má mistr nějaké podezření.
Za řečnění jsem se usadila vedle mistra a jeho slova, které měly být vlastně výtkou, na mne skoro vůbec nezapůsobily. Ohledně jídla jsem toho slyšela už tolik... Jenže on to mistr prostě nechápe a nerozumí tomu.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx
Jordi Linx
-
Jordi Linx
- Administrator
- Příspěvky: 6477
- Registrován: 14.11.2007 09:50:20
- Bydliště: Fyodos
- Discord: Yoshi#2991
- Kontaktovat uživatele:
Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)
Carratos, Skladiště obchodníka:
Landspeeder se mírně zhoupnul, jak přešel z parkovacího módu do jízdního a vy jste se opět vydali na cestu k lodi. Provoz ti nyní přišel o něco slabší, nicméně ti to nijak nepomohlo k zodpovězení mistrových otázek nebo alespoň vytušení toho, co by chtěl mistr vlastně slyšet.
Na to, abych poznal hladového člověka, nepotřebuji nějaké extra schopnosti. A nic ve zlém, ale dokud budeš tyčinku rozbalovat běžnými způsoby, tak bude vždy alespoň trochu šustit, ať chceš nebo ne,
poznamenal nejprve mistr k tvým stravovacím návykům, když landspeederem vyskočil o několik silničních pruhů výše a prudce stočil landspeeder doprava. I když jsi netušila, kde přesně byla vaše loď, tak tímhle směrem to určitě nebylo.
Úřední problémy určitě mít nebudou - to by je zmínil a hlavně takovéhle velké firmy si to dovedou zařídit. Navíc odtamtud určitě nevozí zboží krátce, ale už mají zařízena náležitá povolení. Ale ano, podle informací, které máme dodávají zboží vždy v pořádku - jenže nikde už nebylo řečeno, že by dodali vše a včas,
poznamenal mistr a ty sis uvědomila, že jste začali mírně zpomalovat. Pokud by ses naklonila trochu ven, tak by ti to došlo - dělali jste kolečko okolo skladiště, abyste viděli i okolní prostor, sousední budovy a další věci v sousedství. Mistr si klidně i trochu naklonil landspeeder, aby se nemusel zbytečně vyklánět.
Navíc ber v potaz následující fakt - ekonomický trh ve velkých objemech je hodně dynamický a pružný, navíc se často mění v hodně rychlém sledu. Potřeba tohohle, nebo tohohle a větší firmy to potřebují pokud možno hned. A když to není možné, nebo je, ale s nějakou přirážkou, co asi zvolí, aby uspokojili svoje zákazníky včasnou dodávkou?
připojil mistr menší ekonomickou poučku, která se očividně k celé záležitosti se skladištěm vztahovala. Po chvilce jste změnili směr a další otočkou prolétali okolo skladiště z druhé strany. Při nynějším naklonění jsi měla teď sama lepší výhled na okolí skladiště.
A ušla ti pointa - nejde o to, že bych tě přišel zachránit, ale kdy? Co kdybych se dozvěděl, že jsi ztracena až týden poté, potom tě nějakou dobu hledal? Jedi se nesmí akutně spoléhat na pomoc ostatních, ale musí být schopen si poradit, jak jen to je možné sám. Je dobré mít důvěru v někoho, kdo vždy pomůže, ale nesmíš na něm být závislá, jinak nikdy nedospěješ,
dodal ještě k situaci v džungli, aby následně narovnal landspeeder a nyní už opravdu letěl směrem ke kosmoportu.
Landspeeder se mírně zhoupnul, jak přešel z parkovacího módu do jízdního a vy jste se opět vydali na cestu k lodi. Provoz ti nyní přišel o něco slabší, nicméně ti to nijak nepomohlo k zodpovězení mistrových otázek nebo alespoň vytušení toho, co by chtěl mistr vlastně slyšet.
Na to, abych poznal hladového člověka, nepotřebuji nějaké extra schopnosti. A nic ve zlém, ale dokud budeš tyčinku rozbalovat běžnými způsoby, tak bude vždy alespoň trochu šustit, ať chceš nebo ne,
poznamenal nejprve mistr k tvým stravovacím návykům, když landspeederem vyskočil o několik silničních pruhů výše a prudce stočil landspeeder doprava. I když jsi netušila, kde přesně byla vaše loď, tak tímhle směrem to určitě nebylo.
Úřední problémy určitě mít nebudou - to by je zmínil a hlavně takovéhle velké firmy si to dovedou zařídit. Navíc odtamtud určitě nevozí zboží krátce, ale už mají zařízena náležitá povolení. Ale ano, podle informací, které máme dodávají zboží vždy v pořádku - jenže nikde už nebylo řečeno, že by dodali vše a včas,
poznamenal mistr a ty sis uvědomila, že jste začali mírně zpomalovat. Pokud by ses naklonila trochu ven, tak by ti to došlo - dělali jste kolečko okolo skladiště, abyste viděli i okolní prostor, sousední budovy a další věci v sousedství. Mistr si klidně i trochu naklonil landspeeder, aby se nemusel zbytečně vyklánět.
Navíc ber v potaz následující fakt - ekonomický trh ve velkých objemech je hodně dynamický a pružný, navíc se často mění v hodně rychlém sledu. Potřeba tohohle, nebo tohohle a větší firmy to potřebují pokud možno hned. A když to není možné, nebo je, ale s nějakou přirážkou, co asi zvolí, aby uspokojili svoje zákazníky včasnou dodávkou?
připojil mistr menší ekonomickou poučku, která se očividně k celé záležitosti se skladištěm vztahovala. Po chvilce jste změnili směr a další otočkou prolétali okolo skladiště z druhé strany. Při nynějším naklonění jsi měla teď sama lepší výhled na okolí skladiště.
A ušla ti pointa - nejde o to, že bych tě přišel zachránit, ale kdy? Co kdybych se dozvěděl, že jsi ztracena až týden poté, potom tě nějakou dobu hledal? Jedi se nesmí akutně spoléhat na pomoc ostatních, ale musí být schopen si poradit, jak jen to je možné sám. Je dobré mít důvěru v někoho, kdo vždy pomůže, ale nesmíš na něm být závislá, jinak nikdy nedospěješ,
dodal ještě k situaci v džungli, aby následně narovnal landspeeder a nyní už opravdu letěl směrem ke kosmoportu.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.
Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)
Carratos, Skladiště obchodníka:
Takže kdybych se to lepidlo na krajích pokusila rozlepit pomocí Sily, tak by nešustila? Musím to vyzkoušet... pokud bude na večeři něco opravdu hnusného...
Já neměla až zas tak velký hlad,
ihned jsem zareagovala, aby si mistr náhodou nemyslel, že mne musí do jídla nutit. Ale už jsem neřekla, že to bylo hlavně proto, že v pokoji jsem do sebe jednu tyčinku už narvala a tahle byla vlastně druhá.
Ou, u Sitha... kam to míříme?
Když jsem zjistila, že v podstatě oblítáváme skladiště, vyklonila jsem se a snažila se rozjlížet, abych toho viděla co možná nejvíc. Nevěděla jsem přesně, co mistr chce zahlédnout, ale určitě to nedělal jen proto, aby mi ukázal, jak krásně umí pilotovat.
To, že si mistr nakloní landspídr, jsem nečekala, takže jsem trochu prudčeji „dosedla“ zpět na své místo. Nicméně to mi nezabránilo v tom, abych si neklekla na sedadlo a nerozhlížela se dál. Držela jsem se však, abych při dalším naklonění nespadla třeba na bok a nevyrazila si zuby. Mistra jsem samozřejmě poslouchala.
Napadlo mne, že nás chtějí okrást. Hledala jsem v tom něco víc,
musela jsem připustit, že podobné myšlenky jsem skutečně měla. Další naklonění landspídru jsem naštěstí už očekávala a držela jsem se.
Když jsme se vydali konečně zpět, tak jsem se dívala na cestu. Když už mne nemine to hloupé nakládání zboží, tak abych alespoń věděla, kudy poté poletíme. Piloti určitě budou mít nějakou navigaci, ale přeci jenom, jistota je jistota.
Přistoupí i na nevýhodnou cenu. Jenže, mistře, takto každého oškubete jenom jednou. Podruhé si už dá pozor. Navíc si myslím, že si to zákazníci takového obchodníka mezi sebou řeknou. A nemůžete přece čekat, že k vám budou proudit davy zákazníků, kteří neznají celou vaši pověst. Nebo se pletu, mistře?
Co se skladiště týče, nezahlédla jsem vůbec nic zajímavého a mistrovi jsem věnovala jen mírně tázavý pohled.
Možná tam hledal známky obchodníkovy lži?
Neušla mi pointa, mistře,
zareagovala jsem i na ten prales a posadila se více méně normálně.
Jen jsem trochu přeháněla. Po dvou dnech hladovění bych nějakou opici snědla i s chlupama. Vždyť i na Quelloru jsem jednou jedla takové to oslizlé cosi v té kyselé omáčce,
nezapomněla jsem zdůraznit to, co jsem považovala doslova za hrdinský čin. Tohle jídlo bylo vážně nechutné a tu kuchařku, co ho připravovala, bych zaplavila kredity jenom za to, aby se už nikdy k žádnému hrnci ani nepřiblížila.
Mistře, vy byste mne zachránil, i kdyby se k vám ta informace dostala třeba po roce,
odpověděla jsem s úsměvem a opravdu velkou sebejistotou. Mou naprostou důvěru v mistra nemohlo otřást vůbec nic.
Do té doby bych nějak přežila. Umím se přece o sebe postarat. Navíc, mistře, já dospívat nemusím, já už dospělá jsem,
samozřejmě, že jsem se považovala jako každý člověk v pubertě jsem se považovala nejen za dospělou, ale i extrémně vyspělou a rozumnou.
Takže kdybych se to lepidlo na krajích pokusila rozlepit pomocí Sily, tak by nešustila? Musím to vyzkoušet... pokud bude na večeři něco opravdu hnusného...
Já neměla až zas tak velký hlad,
ihned jsem zareagovala, aby si mistr náhodou nemyslel, že mne musí do jídla nutit. Ale už jsem neřekla, že to bylo hlavně proto, že v pokoji jsem do sebe jednu tyčinku už narvala a tahle byla vlastně druhá.
Ou, u Sitha... kam to míříme?
Když jsem zjistila, že v podstatě oblítáváme skladiště, vyklonila jsem se a snažila se rozjlížet, abych toho viděla co možná nejvíc. Nevěděla jsem přesně, co mistr chce zahlédnout, ale určitě to nedělal jen proto, aby mi ukázal, jak krásně umí pilotovat.
To, že si mistr nakloní landspídr, jsem nečekala, takže jsem trochu prudčeji „dosedla“ zpět na své místo. Nicméně to mi nezabránilo v tom, abych si neklekla na sedadlo a nerozhlížela se dál. Držela jsem se však, abych při dalším naklonění nespadla třeba na bok a nevyrazila si zuby. Mistra jsem samozřejmě poslouchala.
Napadlo mne, že nás chtějí okrást. Hledala jsem v tom něco víc,
musela jsem připustit, že podobné myšlenky jsem skutečně měla. Další naklonění landspídru jsem naštěstí už očekávala a držela jsem se.
Když jsme se vydali konečně zpět, tak jsem se dívala na cestu. Když už mne nemine to hloupé nakládání zboží, tak abych alespoń věděla, kudy poté poletíme. Piloti určitě budou mít nějakou navigaci, ale přeci jenom, jistota je jistota.
Přistoupí i na nevýhodnou cenu. Jenže, mistře, takto každého oškubete jenom jednou. Podruhé si už dá pozor. Navíc si myslím, že si to zákazníci takového obchodníka mezi sebou řeknou. A nemůžete přece čekat, že k vám budou proudit davy zákazníků, kteří neznají celou vaši pověst. Nebo se pletu, mistře?
Co se skladiště týče, nezahlédla jsem vůbec nic zajímavého a mistrovi jsem věnovala jen mírně tázavý pohled.
Možná tam hledal známky obchodníkovy lži?
Neušla mi pointa, mistře,
zareagovala jsem i na ten prales a posadila se více méně normálně.
Jen jsem trochu přeháněla. Po dvou dnech hladovění bych nějakou opici snědla i s chlupama. Vždyť i na Quelloru jsem jednou jedla takové to oslizlé cosi v té kyselé omáčce,
nezapomněla jsem zdůraznit to, co jsem považovala doslova za hrdinský čin. Tohle jídlo bylo vážně nechutné a tu kuchařku, co ho připravovala, bych zaplavila kredity jenom za to, aby se už nikdy k žádnému hrnci ani nepřiblížila.
Mistře, vy byste mne zachránil, i kdyby se k vám ta informace dostala třeba po roce,
odpověděla jsem s úsměvem a opravdu velkou sebejistotou. Mou naprostou důvěru v mistra nemohlo otřást vůbec nic.
Do té doby bych nějak přežila. Umím se přece o sebe postarat. Navíc, mistře, já dospívat nemusím, já už dospělá jsem,
samozřejmě, že jsem se považovala jako každý člověk v pubertě jsem se považovala nejen za dospělou, ale i extrémně vyspělou a rozumnou.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx
Jordi Linx
-
Jordi Linx
- Administrator
- Příspěvky: 6477
- Registrován: 14.11.2007 09:50:20
- Bydliště: Fyodos
- Discord: Yoshi#2991
- Kontaktovat uživatele:
Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)
Carratos, Cesta městem:
První naklonění tě nachytalo lehce nepřipravenou a dokonce by sis vsadila, žes spatřila drobný náznak úsměvu na mistrově tváři, když to zaregistroval, nicméně nahlas neřekl nic.
Co se skladiště samotného týkalo, tak přímo nesousedilo s žádnou jinou budovou - vždy byly minimálně nějaké čtyři metry k plotu a pak byla okolní ulice. Teprve dále se nacházely jakékoliv jiného budovy. Před vchodem se nacházelo velké překladiště, jehož část fungovala i jako parkoviště, kde jste předtím stál. Samotné skladiště mělo poměrně dost členitou střechu s množstvím klesání, stoupání a výčnělků, zaregistrovala jsi také hlavní průduchy ventilace. Jinak kromě hlavní plochy před se mimo budovu nic dalšího nenacházelo a zbytek byl tedy soustředěn dovnitř.
Nevím, jestli jsi to zaregistrovala, ale tento obchodník má opravdu nízké ceny a navíc si udával klauzuli, kdy neručil za včasné dodání zboží. Vzpomeň, co nám říkal - on to zboží by pro nás měl za tři dny připravené i za tu cenu. Takže přímo vlastně nepodvádí, ale jak jsem zmínil předtím, tři dny jsou dost dlouhá doba,
opravil tě mistr s tím, že to vlastně nebyl až takový podvod, byť se rozhodně nejednalo o nějakou férovou praktiku. Ty ses zatím snažila dávat i pozor na cestu a trochu si ji zapamatovat, byť to nebylo jednoduché, protože ti mnoho budov přišlo až zrádně podobných a stejných.
Navíc jsou některé společnosti, které jsou schopny s tímto počítám a ty mu i nejspíš tvoří pravidelný odbyt. Každopádně jenom na základě těchto spekulací mu nic přímo nedokážeme,
podotknul mistr a uzavřel svou teorii, jak by to celé vlastně mohlo být ušité.
A co se potravy týká, tak jsi hrozně rozmazlená - chtěl bych tě vidět, kdyby ses měla stravovat jako mistr Tokare nebo jeho bývalý padawan. Dodnesu nechápu, jak si tomu ten klučina dovedl přivyknout,
podotknul ještě mistr Siliin a klesnul v dopravních pruzích o dva níže.
První naklonění tě nachytalo lehce nepřipravenou a dokonce by sis vsadila, žes spatřila drobný náznak úsměvu na mistrově tváři, když to zaregistroval, nicméně nahlas neřekl nic.
Co se skladiště samotného týkalo, tak přímo nesousedilo s žádnou jinou budovou - vždy byly minimálně nějaké čtyři metry k plotu a pak byla okolní ulice. Teprve dále se nacházely jakékoliv jiného budovy. Před vchodem se nacházelo velké překladiště, jehož část fungovala i jako parkoviště, kde jste předtím stál. Samotné skladiště mělo poměrně dost členitou střechu s množstvím klesání, stoupání a výčnělků, zaregistrovala jsi také hlavní průduchy ventilace. Jinak kromě hlavní plochy před se mimo budovu nic dalšího nenacházelo a zbytek byl tedy soustředěn dovnitř.
Nevím, jestli jsi to zaregistrovala, ale tento obchodník má opravdu nízké ceny a navíc si udával klauzuli, kdy neručil za včasné dodání zboží. Vzpomeň, co nám říkal - on to zboží by pro nás měl za tři dny připravené i za tu cenu. Takže přímo vlastně nepodvádí, ale jak jsem zmínil předtím, tři dny jsou dost dlouhá doba,
opravil tě mistr s tím, že to vlastně nebyl až takový podvod, byť se rozhodně nejednalo o nějakou férovou praktiku. Ty ses zatím snažila dávat i pozor na cestu a trochu si ji zapamatovat, byť to nebylo jednoduché, protože ti mnoho budov přišlo až zrádně podobných a stejných.
Navíc jsou některé společnosti, které jsou schopny s tímto počítám a ty mu i nejspíš tvoří pravidelný odbyt. Každopádně jenom na základě těchto spekulací mu nic přímo nedokážeme,
podotknul mistr a uzavřel svou teorii, jak by to celé vlastně mohlo být ušité.
A co se potravy týká, tak jsi hrozně rozmazlená - chtěl bych tě vidět, kdyby ses měla stravovat jako mistr Tokare nebo jeho bývalý padawan. Dodnesu nechápu, jak si tomu ten klučina dovedl přivyknout,
podotknul ještě mistr Siliin a klesnul v dopravních pruzích o dva níže.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.