3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Tady je místo pro uzavřené mise

Moderátor: Moderátoři

Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvekod Jordi Linx » 30.5.2014 19:37:19

Carratos, Skladiště:
Vybavena baterkou jsi si na druhé straně dveří nejprve prozkoumala nejbližší okolí a teprve až potom ses po rozhodnutí pokračovat tímto směrem, odhodlala k zavření dveří. Měla jsi pocit, že zavřít je bylo o něco jednodušší, ale vzhledem k únavě a všemu, čím sis už dneska prošla, to i tak bylo hodně únavné. Proto přestávka uprostřed zavírání přišla rozhodně vhod, stejně jako další potom, co jsi svou práci s tímto dokončila. Vhodné by možná bylo si sednout a třeba si trochu vypomoci krátkou meditací, jenomže vzhledem k okolnímu prostředí jsi snad o této možnosti ani neuvažovala.
Vydechla sis nakonec v mírném podřepu, abys posléze vyrazila vpřed rozumným krokem, dostatečně opatrným, aby ses někde nepropadla, na něco nešlápla a prostě jakkoliv se nestala obětí mechu.

Tunel se postupně kroutil do strany, ale zůstával stále stejně velký a široký bez jakýchkoliv známek po něčem živém, vyjma všudypřítomného mechu. Vzduch tu byl hodně ztěžklý a moc neosvěžoval, ale dalo se tu kráčet v pohodě, aniž by ses více unavovala. Podle doby chůze jsi už byla nejspíš určitě někde mimo pozemek skladiště, ale stále jsi nenarazila na žádnou jinou cestu, než tu tunelem vpřed. Nebylo pochyb, že tunel byl vybudován uměle, otázkou však bylo, co tudy vedlo, nebo co tudy mělo projíždět. Rozhodně jsi tu neviděla žádné koleje, nebo nějaké hlubší stopy, byť mohly již dávno zmizet právě pod vrstvou mechu.

Kráčela jsi už docela dlouho, když jsi zachytila jakýsi pohyb - rozhodně to nebyli humanoidi, ale nějaká zvířata. Postavila ses do pozoru, když se objevilo první - velikostí větší než běžné psovité šelmy, ale stavbou spíše ke kočkovitým stvořením. Hned za ním se objevilo další a pak další dvě. Když se před tebou zastavili na vzdálenost nějakých deseti metrů, tak jich bylo už šest.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
 
Příspěvky: 6611
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos

Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvekod Hayasan » 30.5.2014 20:49:40

Carratos, Skladiště:
Krátká meditace by byla opravdu osvěžující. Kdybych si odpočinula, jistě bych dokázala jít rychleji, jenže to bych musela umět vznášet se.
Proč tu nemůžou být pavouci? Nebo stonožky? To by mi nevadilo…
Trochu jsem se otřepala, protože jsem z toho mechu dostala dokonce i husí kůži při představě, že může být třeba i jedovatý nebo jinak nebezpečný. Až jsem si dostatečně odpočinula a třes mých rukou, z té velké námahy a únavy, trochu odezněl, vydala jsem se dál. Moc jsem nespěchala, nebylo kam. Dávala jsem však pozor, kam šlapu a snažila se sledovat celou cestu stabilitu této stavby, o jejímž účelu jsem nemohla nic soudit, protože tu prostě byl ten hnusný mech, který vše zakryl.
Sotva jsem si ale byla jistá, že jsem mimo skladiště, zapnula jsem si komlink. Mistr zřejmě čeká, než se vrátím a tohle vypadalo, že bude chvíli trvat.

Kód: Vybrat vše
Čidlo jsem připevnila, nechytili mne, jen nějaký droid mne možná zachytil v dostatečné kvalitě pro pozdější identifikaci. Momentálně jsem v jakémsi tunelu a nevypadá to, že by v nejbližší době někde končil. Takže mne asi ještě čeká poměrně dlouhá procházka, kdo ví, kam.


Napsala jsem mistrovi zprávu, když jsem se na chvíli zastavila, aby zbytečně neponocoval a hlavně, abych zahnala jeho starosti ohledně této mé mise. Teprve poté jsem si zkontrolovala, zda mne někdo nějak nesháněl.
Při psaní jsem se cítila trošku provinile a rozhodně ne radostně z úspěšného úkolu. Byla jsem si vědomá, odhadem, asi osmi nejrůznějších chyb a každá z nich mohla být tou poslední, která by předcházela mému chycení.
A to jsem se korunovala na královnu všech zlodějů v Chrámu. I ta batha Hey by to zvládla lépe. U Sitha! A co teprve Taso… určitě musela být naprosto bezchybným padawanem! A o mistrovi ani nemluvě. U Sitha! Z této linie jsem jednoznačně nejhorší.
Trochu jsem si povzdechla a vyrazila jsem dál. Jestliže jsem se se svým novým nepřítelem, mechem, nechtěla nějak více sbližovat, třeba proto, že bych tu nakonec musela přespat, bylo záhodno jít dál.

Čím déle jsem kráčela, tím více jsem byla ospalejší a unavenější. Už jsem dokonce ani tak intenzivně nepátrala po nebezpečí, která mne zde mohla potkat a na svůj divný pocit jsem zapomněla úplně. Teď jsem spíš jen mechanicky kráčela, zývala a říkala si, proč jsem nešla jinou cestou.
I kdyby mne chytili, tak bych třeba někde alespoň seděla…
Spíše jen štěstím, než čímkoliv jiným, jsem však zahlédla pohyb. Zpozorněla jsem. Když jsem poznala, že to budou jen zvířata, krátce se mi ulevilo. Kdyby zde byla banda nějakých pobudů mužského pohlaví, asi by to pro mne nemuselo dopadnout nejlépe, protože jsem byla unavená, oni by byli odpočinutí… a možná by mne mohli znásilnit, zabít, zmrzačit a já nestála ani o jeden tento zážitek.
Jenže ta úleva byla opravdu jen krátkodobá, než jsem těch potvor napočítala celkem šest.
Vážení přátelé, já vaší večeří rozhodně nebudu.
To, o čem jsem ani neuvažovala, byl útěk. Jednak nebylo kam a druhak utíká jen kořist. Pomalu jsem se pokusila vytáhnout blaster i meč. Blaster jsem zatím měla v levé ruce. Situace zatím nebyla tak vážná, abych musela nějaké zvíře zabít, nebo zmrzačit. Sice jsem nebyla žádná chovatelka a na rozdíl od jiných jsem nekvičela nadšením při pohledu na každé kotě, ale cokoliv zbytečně zabít, mi bylo vyloženě proti srsti, jelikož jsem už zabíjela, není to nic pěkného a zabíjení je pro mne skutečně až ta poslední možnost.
Whuááá!
Pokusila jsem se zařvat, abych je vyplašila. Též jsem udělala krok k nim, jako predátor a pokusila jsem se vystřelit dvakrát před ně. To světlo, řev, střelba… by je snad mohlo vylekat dostatečně na to, aby utekli, protože šestka nemusí být konečné číslo. Pokud by se tak nestalo, byla jsem připravená schovat blaster a bojovat s pomocí svého meče, neboť všechny je asi nezastřelím a v boji na blízko je meč prostě lepší.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx
Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 846
Registrován: 25.1.2013 22:01:44

Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvekod Jordi Linx » 01.6.2014 20:16:39

Carratos, Skladiště
Když jsi měla chvilku klidu a svým způsobem jsi už byla de facto mimo dosah skladiště a tedy jsi mohla úkol považovat za alespoň zčásti úspěšně splněný, rozhodla ses zaslat zprávu svému mistrovi, abys ho informovala o svém postupu. Na chvilku to odvrátilo tvou pozornost od dění okolo tebe a mohla jsi zapomenout na útrapy, jimiž jsi musela projít.

Když už jsi se alespoň vzdáleně viděla v posteli, tak jsi opět musela nabít plné pozornosti, kvůli novému ohrožení, které se před tebou objevilo. Šestice tvorů se rozhodně netvářila přátelsky a takto jsi je i vnímala, proto jsi okamžitě zaujala defenzivní postoj. Držíc se pravidla o snaze předcházení boji, ses pokusila smečku nejdříve vyděsit a zahnat hlukem a střelbou naslepo. Mělo to na ně sice účinek, ale to jen takový, že si pocouvli na "bezpečnější" vzdálenost a rozmístili se tak nějak do půlkruhu, jak to bývá typické pro lovící smečku. Dle všeho si tedy byli vědomi nebezpečí, které jsi pro ně znamenala, ale i tak to zatím nechtěli vzdát. Mohlo to i znamenat, že se s blastery již setkali, avšak bylo jen otázkou, co nakonec vyvozovat z toho, že se neootočili a nerozutekli.
Pokud bys vykročila mírně vpřed míříc zbraněmi směrem na ně, tak by si od tebe i nadále udržovali jakous takous vzdálenost, nicméně po pěti krocích by sis všimla, že by se tě vlastně jen pokoušeli obklíčit z kompletního kruhu, jak je to pro ně bylo možné, než jenom pouhý půlkruh, který měli k dispozici prozatím. Byl to typický vzor pro lov ve smečce. Navíc jsi dle vzrůstu mohla odhadovat, že se jednalo o plnohodnotné dospělé jedince v dobrém věku. Takže mohli mít už dostatečné zkušenosti, ale hlavně byli adekvátně fyzicky připraveni.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
 
Příspěvky: 6611
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos

Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvekod Hayasan » 01.6.2014 21:34:59

Carratos, Skladiště
Ti tvorové vypadali jako zdivočelí domácí mazlíčci, ale chovali se jako zkušení predátoři, kteří mají za sebou nejeden lov. A možná lovili i člověka dle toho, že před střelbou jen couvli.
U Sitha, já jsem Jedi! Ti přece nekončí jako večeře nějakých přerostlých koček, nebo co to tu vlastně je,
když jsem zjistila, že se začínají přemisťovat, hned jsem vystřelila, abych se pokusila jim v tom zabránit. Když se nechám obklíčit, mé šance rapidně klesnou. Vlastně, byla jsem dost na vážkách. Mám do nich střílet, když zatím nezaútočili, ale mechem se zde asi neživí, nebo se držet dál a nechat je žít?
Co by udělal mistr? Jak to říkal? Mohla bych mít na svědomí jejich budoucí oběť? Jenže já přece nevím, že někoho už ulovili. Jen vím, že mají zkušenosti s blastery a to není přesvědčivý důkaz o jejich lidožrouctví,
nakonec jsem se rozhodla nestřílet. Nelíbilo se mi jakékoliv zabíjení a neměla jsem dle svého mínění dost důkazů na to, abych se mohla pokusit je postřílet. Místo toho jsem se rozhodla využít prostoru, který mi udělali, a pokusila jsem se jít dál. Tak trochu jsem doufala, že budou dál couvat a já najdu nějaký otvor, kudy se sem dostali a vypadnu z této hnusné, mechem pokryté chodby. Leč, spletla jsem se. Velmi brzy jsem postřehla, že se mne skutečně snaží jen obklíčit.
Tak to tedy ne, holenkové, to jsme si nedomluvili,
hned, když jsem ty jejich pokusy zaregistrovala, snažila jsem se střílet tak, aby mne nejen neobklíčili, ale aby se oni museli držet v nějaké skupince natlačení na sobě, a jejich postup opačným směrem jsem se pokusila povzbudit výstřelem těsně pod jejich tlapy a nad jejich hlavy.
Počkat, já mám ještě dělobuch! Maximálně jim to popálí kožichy… ale, co to udělá se zdejší statikou? Asi nic, vždyť má dělat jen hluk. A jak by to zaznamenali na povrchu? Poslali by sem někoho to zkontrolovat? Možná… ale v noci asi ne,
i přes to, že jsem si nebyla jistá účinky na okolí a tím, jak na to budou reagovat obyvatelé na povrchu, vytáhla jsem si svůj dělobuch a pěkným obloučkem jsem se rozhodla jej mezi ně hodit, abych je v jejích taktickém ústupu nějak více podpořila. Byla jsem si prakticky jistá, že po něčem takovém zcela jistě utečou a já budu mít volný průchod.
Hlavně, aby to nezasáhlo oči nějakého zvířete. To bych se o něj musela postarat. A kdyby to byla samice s mláďaty, tak bych si mohla otevřít malou zoologickou zahradu. Vlastně, pokusila ybch se to hodit na mistra. Já žádná chovatelka nejsem,
hned, jak jsem to hodila, jsem si zadělala uši, abych byla alespoň trochu uchráněna. Též jsem o trochu couvla, abych byla od zdroje hluku trochu dál.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx
Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 846
Registrován: 25.1.2013 22:01:44

Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvekod Jordi Linx » 02.6.2014 20:11:52

Carratos, Podzemní tunel:
Několika pokusy sis jen ověřila, že to smečka myslí se svým obklíčením vážně, což ti přidělalo jenom další vrásky a starosti s vlastním bezpečím. Ostré zuby, kterých sis u živočichů mohla všimnout, ti navíc na náladě nijak extra nepřidaly a jen tě to o to více motivovalo k řešení situace. Násilné, ne-li přímo vražedné, řešení jsi posunula až na konec seznamu a začala jsi nejprve přesně mířenou střelbou likvidovat snahy tvorů o tvé obklíčení. To se ti do značné míry povedlo, když jsi je do místo šesti různých směrů nahnala po dvou do tří. Chtělo to ještě pár dalších, abys je přesvědčila, že z tohoto uskupení se nemají vzdalovat, ale víc jsi je sehnat dohromady nemohla, protože by se ti vždy jedna skupina zase více rozutíkala.
Protože byl konec tunelu v nedohlednu, rozhodla ses nakonec přijít s odlišným plánem na zastrašení šelem. V podstatě jsi sáhla po výbušném řešení, které mohlo i oslepit a v nejhorším případě omámit. Dělbuch jsi zapálila, hodila před sebe a se zacpanýma ušima jsi čekala na ránu, která přišla jen krátce poté.
Jistě jsi tušila, že tunelem by se podobná rána mohla dobře rozléhat, ale zdejší akustika byla opravdu výborná a tak se to rozlehlo déle a silněji, než by sis původně představovala. Jako fórek někdo by to nejspíš bylo ultimátní už kvůli tomu, jak malou výbušninu jsi nakonec musela použít.
Účinek se nakonec zdál výrazně lepší, než jsi doufala - zvuk výbuchu tvory notně ochromil ve schopnosti slyšet, zmátl je a vydali se hodně křivým během pryč. Několikrát do sebe narazili a obecně se potáceli, jakoby byli po několikahodinovém tažení. Nepříjemností pro tebe však bylo, že tě začalo doprovázet vysoké pískání jako vedlejší efekt ne úplně perfektně zacpaných uší a notně to ovlivnilo tvou schopnost vnímat zvuky, každopádně zasažení tvorové to museli schytat o mnoho více.

A protože nebyl důvod se zdržovat, tak jsi pokračovala dál, abys po pěti minutách dorazila na rozbočku - dvě cesty, klasicky jedna doprava a druhá doleva a ani jedna příliš neprozrazovala, kam by mohla vést, stejně jako chyběla vodítka.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
 
Příspěvky: 6611
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos

Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvekod Hayasan » 02.6.2014 21:52:33

Carratos, Podzemní tunel:
To pískání bylo notně nepříjemné. Pokusila jsem se zatřepat hlavou v bláhové naději, že zmizí, což se samozřejmě nestalo.
U Sitha, snad jsem si nepoškodila sluch! Nemohl mi prasknout bubínek? Ale, to by se určitě nějak spravilo… ale, já se nechci léčit!
Z útěku šelem jsem neměla moc velkou radost, protože jsem se možná i sama zranila a co hůř, mohla jsem přivést pitomce z toho skladu znovu na svou stopu. To bylo vážně zlé. Musela jsem přidat do kroku, byť že jsem byla dost unavená a má schopnost slyšet byla vlastně minimální, neboť to pískání skoro všechno přehlušilo.
Naštěstí jsem Jedi, takže sluch mohu částečně nahradit Sílou, o což jsem se hned pokusila a začala jsem zkoumat oblast jak před sebou, tak za sebou tak daleko, jak jsem jen v současném stavu byla schopná. Dokonce jsem se i přinutila do mírného poklusu. Mé unavené svaly protestovaly, celé tělo mne bolelo, ale byl ohrožen jeden z mých hlavních smyslů, což mělo rozhodně vyšší prioritu než bolest zad, nohou i rukou, protože z této bolesti se vyspím. Ušetřených životů jsem však nelitovala.
Třeba jsem mohla střílet víc, jenže co kdyby mi došly náboje? Nebo, co když tu číhá něco horšího, než jsou nějací kočkopsi? Jen aby mistr neřekl, že to bylo hloupé… což tedy asi bylo. Měla jsem víc přemýšet,
dál jsem se ale tímto problémem nezabývala, protože jsem narazila na křižovatku.
Ou. Tak co teď?
Pokusila jsem se najít stopy šelem, které by mi třeba prozradily, kde je buď jejich doupě, nebo kudy se dá vylézt na povrch. Jenže v tom hloupém slizovitém mechu se stopy hledaly vážně blbě. Ani průzkum pomocí Síly mi nepomohl.
Něco tu musí být. Asi jsem hledala blbě,
zkontrolovala jsem stěny, vyplašila několik členovců, kteří samozřejmě před světlem baterky utíkali, do každého z tunelů jsem dokonce i vlezla asi tak deset metrů, ale nenašla jsem vůbec nic, co by mi pomohlo se rozhodnout. Prostě dva nepoužívané tunely.
Počkat! Ty šelmy tu vážně musely udělat trochu nepořádku…, zvlášť, jestli sem chodí pravidelně. Což znamená…
baterkou jsem se pokusila obhlédnout strop, zda v něm není díra. Dokonce jsem se i pokusila vrátit zhruba do míst, kde proběhlo mé „střetnutí“ se šelmami a celou cestu jsem kontrolovala strop. Myslela jsem si, že je lepší vrátit se teď pár metrů, než se vracet později díky špatnému rozhodnutí a vlítnout třeba strážím ze skladu rovnou do náruče.
Jestliže jsem neobjevila žádnou díru ve stropě, nebo někde ve stěně, vrátila jsem se znovu na křižovatku, neb jinou možnost jsem ani neměla. A díky chybějícím vodítkům to byla taková malá loterie. Nakonec bych zamířila doleva, neboť bez jakéhokoliv vodítka to bylo vlastně jedno. A opět bych se pokusila klusat, abych svůj případný omyl zjistila co nejdřív, i když by to šlo asi dost ztuha, vzhledem ke stupni mé únavy, která se však ještě pořád dala překonat. Naštěstí jsem ze ztráty sluchu nevyšilovala. Tedy zatím. Řešila jsem totiž velmi ožehav problém, kterak se dostat ven. Panika z trvalého postižení se zcela jistě dostaví, ale až posléze.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx
Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 846
Registrován: 25.1.2013 22:01:44

Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvekod Jordi Linx » 04.6.2014 19:33:44

Carratos, Podzemní tunel:
Ze svého ochromení jsi rozhodně nebyla nadšená a okamžitě ses rozhodla to kompenzovat Sílou. Nicméně i v jejím použití se již odrážela únava, kterou jsi tak znatelně pociťovala. Přesněji jsi díky tomu vnímala na mnohem kratší vzdálenost a ještě bez výraznější jistoty. To vše navíc s vědomím, že to přinášelo další vysilování.

Protože jsi se na křižovatce nemohla rozhodnout ani nalézt nějaké další stopy, vrátila ses na místo střetu s tvory a odsud jsi opět pokračovala směrem ke křižovatce věnujíc více pozornosti stropu. Sem tam jsi v něm sice zahlédla titěrné praskliny, jinak ale nic vypovídajícího nebo cokoliv, co by ti napovědělo více o možné cestě, kudy se tvorové vypařily. Nakonec ses bez dalšího většího vodítka vrátila nazpět ke křižovatce a s nejistým povzdechem zamířila doleva.

Kráčela jsi asi pět minut, než jsi narazila na stopy pošlapaného mechu větší smečkou. Podle velikosti stop a podobně tudy proběhlo něco o podobné velikosti tvorů, s nimiž ses setkala. Důvod, proč zde byla stopa patrnější, byl jednoduchý - zdejší mech tu měl více vlhkosti a lépe se v něm uchovávaly stopy, zatímco prve se prakticky hned narovnal i po tvé šlápotě. Při levé straně jsi navíc zahlédla suť, jak se tu tunel částečně sesypal. S každými dalšími kroky to navíc bylo stále častějším jevem, než jsi spatřila něco, co tě přinutilo zastavit. V podstatě k tomu v tuto chvíli byly dva důvody - za prvé byl tunel zavalen sutí, za druhé tu bylo hnízdo těch tvorů a viděla jsi jich zatím zhruba deset. Hnízdo si vybudovali právě v suti a možná tma mohl být i hodně úzký tunel skrz zavalený prostor, ale když jsi viděla, jak někteří tvorové dovedou být pružní, mohla jsi skoro vyloučit možnost průlezu skrz v tvém podání. Navíc, už tě několik z nich pozorovalo a každým momentem, kdy jsi je sledovala, těch pohledů bylo více a více.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
 
Příspěvky: 6611
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos

Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvekod Hayasan » 04.6.2014 20:46:11

Carratos, Podzemní tunel:
Byla jsem vážně unavená a možná ani ne tak unavená, jako vyčerpaná. Nemohla jsem už ani klusat. Jen jsem se vlekla a můj průzkum pomocí Síly byl notně nepřesný a každou vteřinou jsem cítila ještě větší vyčerpání. Dokonce, i kdybych se teď z toho s plnou parádou dostala, tak nezpanikařím, protože by to chtělo další energii a tu já prostě neměla. Každý krok byl mou soukromou bitvou.
Trochu jsem si odkašlala, ale vůbec nic jsem neslyšela. Věděla jsem, že kašlu, ale neslyšet to… bylo vážně hodně divné.
Kdyby alespoň to pískání přestalo,
vlastně až teď jsem si okrajově uvědomovala, že neslyším ani vlastní kroky a takové ty obvyklé zvuky prostě zmizely. Nahradil je jen ten pískot. Ale to nebylo nic, nad čím bych zrovna teď nějak víc uvažovala. Jen to prostě bylo divné.
Šla jsem tedy dál, veškerou svou pozornost upírala na nespolehlivý průzkum a i přes mistrův náročný trénink, takhle unavená jsem nebyla ani po hodně náročném dni. Když jsem narazila na stopy, místo nějakého většího logického uvažování a zvážení možnosti, že stopy v mechu nemusí nutně znamenat jen východ, jsem pokračovala ve své cestě. Bez únavy a vyčerpávání bych si počínala opatrněji, jenže už jsem nedokázala pořádně přemýšlet. Nakonec jsem vzdala i ten průzkum pomocí Síly, protože jsem už ani na to neměla dost sil.
Zastavila jsem až v momentě, kdy jsem spatřila zavalený tunel a teprve poté jsem zjistila, že jsem zřejmě vlezla i do hnízda těch tvorů. Má vyčerpanost způsobila tuto životu nebezpečnou neopatrnost. Bez únavy by se to snad ani nestalo.
Bylo mi jasné, že skrz ty šelmy se neprobojuju a ani jim nedokážu utéct. Ani jsem nevěděla, kolik jich tu vlastně je. Nenamáhala jsem se je počítat, protože stejně byli v jasné převaze.
Jestli zaútočí...
I přes svou obrovskou únavu jsem věděla, že pokud si ze mne rozhodnou udělat snídani či půlnoční svačinku (přehled o čase jsem ztratila už dávno), tak jim v tom asi nezabráním. Začala jsem tedy couvat. Opět jsem si vytáhla blaster i meč. Nechtěla jsem jim ukazovat záda, ale neutíkala jsem. Prostě jsem jen couvala a doufala, že zůstanou hezky ve svém pelechu, nepoženou se za mnou a já budu moci zkusit tu druhou cestu. Střílet jsem ještě nechtěla, protože střelba by je jen mohla vyprovokovat k útoku.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx
Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 846
Registrován: 25.1.2013 22:01:44

Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvekod Jordi Linx » 05.6.2014 19:45:29

Carratos, Podzemní tunel:
Hnízdo a jeho obyvatele sis opravdu popudit nechtěla a tak jsi se rozhodla pro cestu co nejtiššího ústupu. Ke tvému štěstí tě žádný z tvorů nechtěl následovat do doby, než jsi vytáhla světelný meč a připravila si blaster ke střelbě, čímž jsi vybudila tvory k aktivitě a větší pozornosti vůči tvé osobě. Tvé ustupování to notně zmírnilo, nicméně dva větší z nich se tě vydali sledovat. V porovnání s těmi předchozími byli opravdu podstatně větší a také nebezpečnější. Ve tvůj prospěch však byli taky rozvážnější a po další několika minutách ustupování se mezera mezi tebou a jimi začala povážlivě zvětšovat. Po několika dalších jsi je už neviděla, byť jsi tušila, že tam stále někde jsou a čekají, jestli se třeba náhodou nerozhodneš vrátit. To jsi však neměla v úmyslu a v nejvyšší opatrnosti jsi se vydala směrem k druhém tunelu.

Přesný pojem o čase jsi tak nějak ztrácela, už protože jsi měla dojem, že plynul úplně jinak kvůli množství událostí, jimiž sis už prošla. Naštěstí jsi už po chvilce kráčela druhou chodbou a to i poté, co jsi na rozdvojce chvilku čekala, jestli se dravci nerozhodli tě pronásledovat. Navíc jsi mohla s potěchou zaznamenat, že pískání mírně oslabilo na své intenzitě a nějaké hodně hlasité zvuky bys již byla schopná i zaregistrovat.

Druhým tunelem jsi kráčela poměrně dlouho, nebo ti to tak alespoň připadalo. Strukturálně se prakticky nijak nelišil od toho předchozího nebo toho prvního, místy byl tedy sem tam zčásti zavalený působením času, ale nic, co by tě mohlo nějak zastavit. Tedy až do doby, kdy se před tebou objevila zeď - slepý konec. Tunel v tomhle místě někdo zastavěl kompletní plochou stěnou, která byla také z části pokryta mechem. Zdálo se, že tohle nebyla cesta ven, než jsi v Síle něco zaznamenala - aby sis po chvilce uvědomila, že nedaleko od této stěny v tunelu jsi zaregistrovala živou bytost. Nevěděla jsi, zda-li to byl člověk, zabrak, sullustan - jen to, že se jednalo o, dle všeho, inteligentního tvora. Byla sis jistá jenom tím, že byla na druhé straně stěny, před níž ses octla.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
 
Příspěvky: 6611
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos

Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvekod Hayasan » 05.6.2014 21:33:46

Carratos, Podzemní tunel:
Ukázalo se, že vytahovat zbraně nebyl zrovna dobrý nápad, neboť to tvory zřejmě popudilo. Neměla jsem ani energii na to, abych zaklela, ale ustupovala jsem dál. Zbraně jsem však neschovala, protože jsem jen zvýšila možnost skutečného útoku a v současném fyzickém stavu bych asi ani svůj meč nedokázala vytáhnout tak rychle, jak by bylo třeba. K mému velkému štěstí mne však ta zvířata jen vyprovodila. Ale stejně to nebyl dobrý pocit. Možná bych cítila tu hrůzu intenzivněji, kdybych tedy nebyla tak strašně unavená.
Ustupovala jsem až na křižovatku a dokonce jsem na ně chvíli i čekala. To, že tvorové nakonec zůstali ve tmě a já mohla schovat alespoň meč, jsem též nijak intenzivně nevnímala. Jistá úleva zde byla, ale já byla vážně vyčerpaná. Místo nějakého hlubšího uvažování o možnostech, zda bych se tam s nějakým dobrým plánem nemohla třeba vrátit, jsem se prostě klopýtavě vydala tou druhou cestou bez ohledu na to, jak dlouhá může být.
Po chvíli cesty jsem nakonec schovala i blaster. Dokonce jsem ani hned nezaregistrovala, že se mi vrací sluch. Všimla jsem si toho až v momentě, kdy to pískání bylo znatelně menší.
Tak nakonec neohluchnu,
ani jsem se příliš neradovala, neboť jsem byla hodně vyčerpaná. Dokonce jsem ani neřešila takový ten problém, jako jestli to mám zamlčet nebo to mistrovi prozradit a přetrpět si poté nějaké (určitě velmi nepříjemné) vyšetření. Nebylo to důležité, tak jsem se tím nezabývala.
Netušila jsem, jak dlouho jsem tím tunelem mohla jít. Já jen mechanicky kladla nohu před nohu. Nejhorší byly ty úseky, které byly částečně zavalené. I malé obcházení, či přelézání sutě bylo značně vyčerpávající. Ale s občasným heknutím jsem to nakonec zvládla. Když jsem však dorazila na konec chodby a uviděla jsem zeď, musela jsem se opřít o stěnu, i když na ní byl ten hnusný mech, jinak bych možná i spadla. Tohle byla totiž strašlivá rána, nebo jsem to jako strašlivou ránu vnímala.
Já se odsud nedostanu,
místo hledání řešení jsem v první chvíli začala trochu naříkat a neměla jsem daleko k brekotu. Zcela jistě to bylo tou obrovskou únavou, že ke mně pronikalo všechno trošku pozměněné a zatímco některé věci jsem relativně snadno přecházela, jiné jsem vnímala o to intenzivněji.
Jak se dostanu na loď? To tu umřu? A co mistr?
V momentě, kdy jsem si vzpomněla na Siliina, jsem se trochu zvetila. Tak, jak dříve fungovala vzpomínka na T´arjana, tak nyní fungovalo vzpomínání i na mého současného mistra, což mne samozřejmě nakoplo.
Přece nebudu brečet jak malý youngling,
přestala jsem se opírat, prohlížela jsem si zeď a snažila se přemýšlet.
Když budu křičet, možná mne neuslyší. Nebo uslyší, ale já ještě nemám v pořádku sluch. Tak ho neuslyším já. Mohla bych tu zeď zkusit provalit... ale tento tunel přece musí být přístupný pro nějakou údržbu, kdyby se něco stalo, ne? Co když se začne propadat nadloží? Jak vyztuží stěny? Jak provedou kontrolu? Část je zasypaná, další východ v soukromé společnosti… Nemůžou zde být nějaké dveře? Pod tím mechem? Určitě to nemohli komplet zazdít,
přemýšlení mi trvalo poměrně dlouho. Nedokázala jsem si hned spojit souvislosti a vlastně jsem ani netušila, zda jsem si ty souvislosti spojila správně. Ale detailní prohlídkou zdi jsem nic neriskovala, takže jsem se pokusila najít nějaké zarostlé dveře, i kdyby to mělo znamenat oškrabávání mechu. Též jsem se na tu zeď pokusila zaměřit pomocí Síly. Možná tam skutečně existovaly nějaké plochy oslabení, a kdyby se ten někdo dostatečně vzdálil, tak bych to i přes své obrovské vyčerpání mohla relativně snadno povalit.
Když tak prostě detailněji prozkoumám ty závaly. Tam by také mohla být díra.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx
Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 846
Registrován: 25.1.2013 22:01:44

Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvekod Jordi Linx » 06.6.2014 19:41:54

Carratos, Podzemní tunel:
Když jsi narazila na zeď, bylo to, jako by tě najednou opustily všechny zbývající síly. Až takový byl onen psychický dopad situace, který jsi však nakonec ustála a povedlo se ti dát zase dohromady. Přisuzovala jsi to vzpomínce na tvého současného mistra, nebo to taky mohlo být tréninkem, který jsi v poslední době podstupovala či zkušenostmi z Quelloru, kdy jsi byla výrazně vyčerpaná den, co den a díky tomu jsi snad tedy mohla nyní ještě nějak rozumně fungovat, zatímco ostatní by se posadili a pokusili načerpat trochu energie skrze meditaci, tys mohla ještě tak nějak fungovat.
Po krátkém oddechu, který proběhl právě během tvého opírání se o zeď a sebezpytování se, jsi nakonec začala znovu řešit, jak by ses odtud mohla dostat. Začala jsi prohledáváním nejbližšího okolí, zda-li se tam pod mechem někde nenacházel nějaký otvor, dveře či něco podobného. Propátrala jsi celou šířku zdi, prostor před ní i boky, ale ani stopa po ničem, co by znamenalo nějaký otvor nebo něco podobného.
Přesto jsi to nevzdávala a přešla jsi k další metodě, kdy ses opět rozhodla spoléhat na Sílu a na to, že tě povede tou správnou cestou. Zaměřila ses na zeď, na její strukturu, šířku a postupně ji zkoumala svým výjimečným smyslem. Postupovala jsi pomalu, když jsi po chvilce nalezla místo, kde byla zeď slabší. Nebylo samozřejmě možné to nijak nahmatat, nebo fyzicky ověřit, věděla jsi prostě, že v tomto místě byla zeď nejslabší a nejspíše i dost na to, aby se ti povedlo dostat na protější stranu jejím probořením. Samozřejmě bylo ještě zapotřebí se dostat skrz, ale pozitivem navíc bylo, že bytost, kterou jsi prve vnímala jsi zaregistrovala na vzdálenějším konci - v podstatě zatímco jsi byla u pravé stěny tunely, tu bytost jsi postřehla za zdí u levé stěny tunelu. A vzhledem k tomu, že tunel byl široký někde okolo patnácti metrů, tak tohle mohla být klidně i jiná místnost nebo něco podobného.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
 
Příspěvky: 6611
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos

Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvekod Hayasan » 06.6.2014 20:55:34

Carratos, Podzemní tunel:
Byla jsem sice vyčerpaná, ta tíha na mne opravdu doléhala a každým okamžik více a více, ale fyzicky jsem se nehroutila a psychicky už vlastně taky. I teď bych sice mohla meditovat a pokoušet se nabrat sílu, jenže já se z tohoto hnusného tunelu chtěla dostat co nejdřív. Navíc, kdyby mne ti tvorové napadli třeba uprostřed meditace, tak jsem si nebyla jistá, jestli bych v současném rozpoložení podobnou situaci vůbec ustála. Už tak je hodně nepříjemné, když mne někdo hruběji vyruší z meditace a chvíli mi vždycky trvá, než jsem schopna vnímat normálními smysly a v případě, že by mne nějak náhodou ti čtvernožci překvapili, by to nemuselo vůbec dopadnout dobře.
Můj průzkum byl úspěšný nakonec jen částečně. Dveře zde nebyly, ale ta zeď nebyla úplně dokonale postavená, nebo se na ní prostě projevilo vyšší namáhání v jednom bodě, či cokoliv jiného. Důležité však bylo to, že se mohu probourat ven. Tedy za normálních okolností bych to zvládla. Jak to bude teď, to se vlastně ještě ukáže. Trochu mne ale znepokojoval ten tvor. Kdybych nebyla tak strašně vyčerpaná, děla by mi starosti. Teď jsem byla jen mírně znepokojená, takže jsem se rozhodla, že ještě chvíli počkám. Dost jsem pochybovala, že na druhé straně bude budova, jelikož přímé sousedství s takovým tunelem by mohlo skýtat nějaké komplikace jako vlhkost, plíseň a tak. Já předpokládala, že na druhé straně bude ulice, což znamená, že jsem pár minut zkoumala jen to oslabené místo a zkusmo, jenom lehce, jsem zkoušela na něj trochu zatlačit, abych zjistila, jak moc je to pevné a zda by bylo lepší tlačit na celou plochu, nebo jenom na určitý bod… Prostě nechtěla jsem zde jen tak stát, byť že má únava byla obrovská. Ale meditovat jsem vážně nechtěla. Ten mech mi sice už moc nevadil ( i když byl hnusný, ale má únava byla větší), ale riskovat meditaci s těmi zubatými zvířátky za zády, jse nepovažovala za rozumné.
I kdyby ta osoba zůstávala na tom jednom místě a nehýbala se, po pár minutách jsem zatlačila na tu stěnu tak silně, jak jsem byla v současném stavu schopná. Doufala jsem, že moment překvapení a prach, který bych se pokusila ještě trochu rozvířit, by udělalo svoje a já bych ze sebe snad ještě mohla dostat nějakou tu energii k rychlejšímu běhu. Nechtěla jsem se maskovat čepicí a nechtěla jsem ani vytahovat zbraň. To poslední, o co jsem stála, byla pozornost nějakých bezpečnostních sborů, kterou bych na sebe zcela jistě přitáhla. Teď jsem se ale pokoušela tu zeď prostě v daném místě prostě provalit a to, co vlastně budu dělat potom, jsem příliš neřešila, neboť nějaké dlouhodobější plány by byly asi trochu zbytečné.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx
Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 846
Registrován: 25.1.2013 22:01:44

Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvekod Jordi Linx » 09.6.2014 19:23:04

Carratos, Podzemní tunel:
Věděla jsi, že tvým největším soupeřem v současné chvíli byla nejspíše únava, jíž ses nesměla poddat a proto jsi v rámci nějakých mezí byla rozhodnuta pokračovat dále, než zkusit alespoň částečně doplnit síly.
Na nalezenou slabinu jsi zkusila nejprve jen mírně zatlačit, abys dospěla k poznání, že lepší než nějaký plošný tlak bude silný úder do jednoho místa a v podstatě se tak pokoušet probourat skrz. To ti došlo již po prvním mírném pokusu o tlak a v podstatě ti to ušetřilo nějaké další síly, které by se ti mohly hodit později.
Jako přípravu pro úder jsi zvolila jen hlubší nádech a soustředění se na ten správný bod, samozřejmě s patřičnou vzdáleností, než jsi vyslala prudký úder v Síle proti zdi. V prostoru se zvířil prach a zeď se znatelně prohnula dovnitř, zatímco ty jsi mohla vnímat, jak se v mnoha místech vytvořily praskliny. Nebyl však čas na přerušování svého soustředění a vyslala hned na to další úder a potom ještě jeden.
Druhý úder v Síle vytvořil malou trhlinu skrz a ještě více narušil okolní statiku, aby třetí konečně vytvořil výraznější otvor, jímž by ses již mohla protáhnout. Všude okolí teď vířilo značné množství prachu od suti, ale ty jsi měla co dělat, aby ses udržela na nohou. Značné použití Síly s tebou notně zamávalo, až jsi málem ztratila rovnováhu, ale naštěstí to skončilo jenom zavrávoráním.
Jakmile ses vzpamatovala, tak jsi mohla konečně přijít blíže k trhlině a podívat se, co jsi vlastně způsobila a cože bylo na druhé straně. Už z počátku sis navíc všimla, že mech ti svým způsobem i pomohl, když částečně prorostl do zdi a minimálně na povrchu ji znatelně narušil.

Za trhlinou jsi viděla potemnělou místnost, kterou osvětlovala pouze tvoje baterka. Obsahově tu bylo několik beden a na policích jsi mohla spatřit různé prostírání a několik dalších věcí podobného typu. Protažení přes otvor by neměl být problém, byť to znamenalo vyškrábat se do metrové výšky a převalit se dovnitř.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
 
Příspěvky: 6611
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos

Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvekod Hayasan » 09.6.2014 20:43:04

Carratos, Podzemní tunel:
Pokud jsem se před chvílí cítila doslova vyčerpaně, tak teď jsem začínala i vrávorat. Uvědomovala jsem si, že tohle není moc dobré. Naštěstí jsem ale rovnováhu udržela. Kdybych nějak nešikovně spadla, mohlo to znamenat i zranění, což by bylo notně nepříjemné.
Po proboření zdi jsem doslova funěla a už jsem se ani nesnažila nějakým způsobem ovládnout třes v rukou. Spíše jsem jen chvíli čekala, až se z tohoto výdeje energie, které jsem neměla nazbyt, trochu vzpamatuji. Dokonce jsem se i znovu opřela o tu hnusnou zeď s mechem. Bylo mi úplně jedno, že je nechutný. Potřebovala jsem si alespoň trochu odpočinout, neboť jsem si nebyla ani jistá tím, zda zvládnu přelézt na druhou stranu.
Moc dlouho jsem však čekat nemohla. I když jsem předpokládala na druhé straně nějakou ulici, nebyla jsem si jistá, zda jsem toho tvora nějak nezburcovala. Také jsem mohla udělat dost velký hluk a nějaký příliš aktivní občan by mohl volat bezpečnostní sbory, či něco podobného. Asi bych nedokázala nějak smysluplně vysvětlit, co dělám v těchto chodbách nedaleko skladiště, do kterého se někdo vloupal.
Po chvíli jsem se tedy postavila na vlastní nohy, byť že odpočinek bych potřebovala daleko větší, ale tato malá přestávka na vzpamatování prostě musela stačit. Zkusmo jsem udělala krok. Natáhla jsem ruku, abych se když tak mohla chytit stěny, kdybych padala, což se však nestalo. Naštěstí to vypadalo, že mi nohy ještě chvíli budou sloužit a to vrávorání bylo způsobeno jen nenadálým výdejem energie, která mi v současném stavu opravdu chyběla.
I druhý krok neznamenal pád, takže jsem se vydala ztéci tu metrovou překážku, nad kterou bych normálně mávla rukou a nepovažovala ji za významnější problém, ale obvykle se dokážu udržet na nohou i v případě, že mám za sebou opravdu náročný trénink, jenž mi naordinoval můj mistr, který asi chce, abych měla lepší kondičku (ani mne nenapadlo zvýšení nároků přisuzovat mému ne zrovna ideálnímu chování).
Celé tělo mne opravdu bolelo, byla jsem doslova vyčerpaná, se silami skoro na dně, třepaly se mi ruce a ještě jsem měla šplhat nebo skákat, byť že to byl jen metřík. Ale než jsem přešla k samotnému šplhu, napřed jsem si do místnosti trochu posvítila.
U Sitha! Snad nejsem zase ve skladišti! To… to ne!
Strašně jsem se vylekala, když jsem zjistila, že za tou dírou není ulice.
Ne, to nebude skladiště. Musí to být ta budova, ze které jsem se do skladiště dostala. Musí. Prostě musí,
vlastně jsem ani netušila, kde přesně jsem. Ale zpět jsem jít nemohla, kamarádit jsem se s těmi kočkopsy také nechtěla, takže nezbývalo než jít směrem v před. Zapřela jsem se rukama o zeď, potlačila jsem bolestivé zasténání, odrazila jsem se a vyskočila jsem na mnou vytvořenou zídku tak, abych si sedla, neboť mi přišlo, že do sedu to vyžaduje nejméně pohybu a poté jsem se chtěla tak nějak otočit a jen seskočit dovnitř. Nikoho jsem zde neviděla, takže na krytí bych asi tak trošku kašlala, byť že po vhodném úkrytu jsem se podívala, a zamířila bych si to rovnou k předpokládanému východu. Obsah beden, a ostatní věci, mne ani trochu nezajímal. Už nekradu. Navíc jsem byla tak strašně unavená...
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx
Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 846
Registrován: 25.1.2013 22:01:44

Re: 3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvekod Jordi Linx » 11.6.2014 19:34:25

Carratos, Podzemní tunel:
Sotva jsi nasbírala dost sil, abys neztratila rovnováhu, vydala ses přímo k otvoru s cílem dostat se skrz. I když první kroky a vyšplhání nahoru mohlo působit imaginární třetí osobě nemotorně, vyškrábala ses nahoru do požadované pozice a mohla se soustředit na seskok, který ti jen připomněl, jak ztuhlá a utahaná jsi byla. Rezonovaly ti skoro celé nohy, když ses narovnávala, protože případné posazení by ti vše jen o to více zkomplikovalo. Neztrácela jsi však čas prohlížením skladu a rovnou zamířila ke dveřím, abys mohla pokračovat dál ve své cestě. Naštěstí dveře neměly žádný elektronický zámek, pouze obyčejný elektronický panel ovládající otvírání a zavírání.
Za dveřmi na tebe čekala běžná chodba typická pro klasické domy vedoucí doprava nebo doleva. Bez většího rozmýšlení jsi zamířila doprava a kráčela jsi chvilku vpřed, než jsi měla dojem, že se ti povedlo zaslechnout hlasy z druhé strany. Zároveň sis uvědomila, že pískání opět o něco polevilo a navíc jsi narazila na odbočku, kterou jsi využila ke svému schování, kde ses opřela o stěnu a vyčkávala jsi.
Říkám ti, že to byla obrovská rána, tam se muselo něco stát!
rozpoznala jsi po chvilce jeden z hlasů, který byl dle všeho mužský.
Jen aby to nebyla nějaká další opilecká halucinace, nebylo by to poprvé. Nebo to bude nějaká z uklizeček, která se zase pokouší ukrást nějaké hadry nebo vybavení pro sebe,
zahudroval druhý, taky dle všeho muže, ale s hlubším hlasem. Nebylo pochyb, že tito dva mířili právě do místnosti, odkud jsi před chvíli odešla. Vlastně až nyní ses, opřená o stěnu a trochu tak odpočívajíc, rozhlédl před sebe, abys na konci téhle chodby viděla dveře do bočního schodiště a turbovýtah.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
 
Příspěvky: 6611
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos

PředchozíDalší

Zpět na Dokončené mise

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků

cron