3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Hayasan]

Carratos, Podzemní tunel:
Jakmile jsem se mohla pořádně rozhlédnout po chodbě, bylo mi více méně jasné, že toto už asi skladiště nebude. Přes to se mi zdálo, že ať je tato budova vlastně cokoliv, tak bude minimálně chodba dost často používaná. Nikde nebyl žádný prach ani jiné stopy, které by svědčily o opaku. Rozhlédla jsem se ještě po kamerách, ale ani ty jsem neviděla. Nakonec jsem se rychle rozhodla jít doprava, protože to bylo nakonec stejně jedno. Nikde nebyla žádná šipka, která by mi prozrazovala východ.
Celé tělo mne bolelo a snažila jsem se jít co možná nejrychleji už jenom proto, že jsem neměla ani ponětí, kdeže to vlastně jsem. Ale vzhledem k mému aktuálnímu stavu to nějaká převratná rychlost být stejně nemohla.
Zlepšení sluchu jsem zaznamenala až v momentě, kdy si uvědomila, že asi slyším nějaké hlasy. Vylekala jsem se. Dost jsem pochybovala o tom, že bych byla důstojným soupeřem byť jen pro jediného tvora a nějakou úžasnou výmluvu bych asi taky nebyla schopná vymyslet.
Mé jediné štěstí bylo asi to, že jsem narazila na odbočku, takže jsem se opřela o stěnu, aby mne nemohli vidět. Kdybych nebyla tak strašně unavená, asi bych se i radovala, že se mi vrací jeden z mých důležitých smyslů, teď jsem byla jen ráda, že mne neobjevili. Chvíle odpočinku mi však příliš vhod nepřišla. Moc sil jsem stejně nenačerpala.
Když jsem vyslechla ty dva, na mé tváři to na chvíli vykouzlilo maličký úsměv. Bylo zřejmé, že minimálně jeden z nich nebude žádný velký myslitel, což je plus pro mne, jelikož by jim nemuselo dojít, že za tou dírou v jejich stěně může nějaký jiný živý tvor, kterého tak samozřejmě už nenajdou. Sice jsem plánovala, že budu pokračovat ve vytyčeném směru, ale chtěla jsem si ještě omrknout i tuto odbočku, abych třeba získala představu o umístění této budovy.
Schodiště!
Počkala jsem, dokud ti dva nezalezli a teprve poté jsem se rychle vydala směrem ke schodišti. Výtah jsem použít nechtěla, byť že jsem byla unavená. Opravdu jsem netušila, jak velcí myslitelé jsou ti dva, kolik tu mají kolegů a zda by to nebylo moc nápadné.
Chtěla jsem jít směrem dolů, najít nějaký východ a konečně se dostat ke své spídrové motorce.
Ironií by bylo, kdyby tato budova byla ta, ze které jsem vyrážela.

[Jordi Linx]

Carratos, Neznámá budova:
Směrem ke schodišti jsi vyrazila až v momentě, kdy dvojice po menším zaváhání vstoupila do místnosti, odkud ses sem dostala. Výtah by tě sice nahoru dostal rychleji a s menší námahou, ale riziko nějakého prozrazení bylo až příliš velké na to, abys byla ochotná to riskovat, takže jsi nakonec skončila šlapáním schodů.
Naštěstí pro tebe byla patra označená - nezačínala jsi úplně vespod, ale označení Besh-5 ti prozrazovalo, že jsi byla notně pod úrovní země. Dolů mohla vést zhruba další dvě patra, ale tys mířila opačným směrem. K tvému štěstí se tu také nenacházely žádné kamery nebo něco podobného a mohla jsi tak v tomto směru polevit, zatímco ses šplhala vzhůru.
Patra se míjela a z Beshe-5 se stal Besh-4, 3, až jsi pokořila Besh-1 a dostala se na Leth-10. Když sis vybavil tradice v číslování pater, tak sis také vzpomněla na to, že na Coruscantu bylo v některých budovách číslování podobné. Zatímco patra s označením Besh byly většinou pod úrovní země, nad nimi následovalo normální číslování. Nicméně na Coruscantu se vyskytovala ještě patra označená Leth a to kvůli vrstvení Coruscantu do výšky. Teprve nad Lethy začínalo označování pater pouze čísly a v úrovni 0-tého patra byl taky hlavní východ z budov, což se o nejnižším Lethu říci nedalo, byť někdy tam východ byl.
Touha jít na jistotu, než riskovat zdržení a další odbočku kamsi, tě nakonec přiměla pokračovat výše a znovu tedy odpočítávat, než jsi konečně po značné chvíli dorazila do nultého patra a opatrně se přemístila ke dveřím, abys z nich vykoukla.
Mohla jsi hledět do chodby zakončené plaskleněnými dveřmi s kontrolním panelem, který však byl prostého typu a de facto uzamykal dveře jen z jedné strany, kterou byla ta druhá. Za dveřmi jsi viděla něco jako větší prostor, možná nějakou halu, která mohla i směřovat ven. Jinak se v chodbě nacházely asi dvoje dveře bez nějakého označení - výtah byl dle všeho až někde v prostoru za plasklěnenými dveřmi.

[Hayasan]

Carratos, Neznámá budova:
Jít po schodech nahoru bylo peklo. Bolel mne každý sval v těle, musela jsem často odpočívat. Svlékla jsem si dokonce i čepici. Kdybych nějakého podobného blázna, jako jsem já, potkala, tak ať tolik nějakého zloděje skutečně nepřipomínám. Ani jsem nepočítala, kolik schodů dělá jedno patro.
Po každém schodu mne stehenní svaly bolely čím dál tím víc. Zpocené vlasy jsem si odhrnula z čela a copánek si zastrčila pěkně za ucho.
Sith aby to spral. Měla jsem jet výtahem a kašlat na to,
nadávala jsem alespoň v duchu při jedné ze svých přestávek, kdy jsem s rukama opřenýma o kolena vydýchávala těch pár pater. Nadávat hlasitě jsem nemohla. Kromě strachu, že by mne někdo mohl zaslechnout, bych ze sebe snad ani nedokázala dostat jednu plynulou větu.
Zdálo se mi, že těch schodů snad ani neubývá. V jednu chvíli jsem pojala dokonce i podezření, že se snad nějak uměle množí, byť že jsem samozřejmě věděla, že to není možné. Jen se mi to prostě zdálo nekonečné. Tedy, až do té chvíle, kdy jsem si povšimnula načení, které mi tolik připomínalo Coruscant.
Když jsem konečně vylezla na úroveň povrchu, pěknou chvíli jsem znovu stála s rukama opřenýma o stehna a dýchala jsem, jak po velmi dlouhém běhu. Pálila mne nejen stehna, ale kompletně celé nohy. V mém současném fyzickém stavu to nebyl lehký úkol. Podepisovalo se na mne vyčerpání, které tato chůze do schodů jen zvýšila.
Teprve, až jsem si dostatečně odpočinula, vydala jsem se dál. Po nakouknutí jsem neváhala a spíše jen rychlejší chůzí, neboť běhu jsem už nebyla schopná, jsem vyrazila rovnou k tomu panelu, abych si odemkla a konečně vypadla ven. To, že jsem nikoho zrovna neviděla, jsem považovala za dobré znamení, ale přes to jsem se pokusila znovu šáhnout po Síle a provést kontrolu živých bytostí, byť že mne to znovu jen vyčerpá a výsledek rozhodně nebude něco, na co bych se mohla sto pro spolehnout. Kamery a podobně jsem samozřejmě pohledem kontrolovala dál. V hale bych si na čidla, kamery... dávala ještě větší pozor a rovnou bych se rozhlídla, který druh útěku bude méně namáhavější a méně nebezpečný. Jestli ten oknem, nebo dveřmi.

****
Jasně, nahoru Neuvědomila jsem si, že jsem pod zemí

[Jordi Linx]

Carratos, Asi nějaký hotel:
Bylo možná lepší, že ses rozhodla schody nepočítat, protože by to číslo mohlo jenom přidat na tvé únavě a ještě by tě psychicky každá jednotka tížila o to více. Nakonec jsi však přece jen mohla schody nechat za sebou a věnovat se postupu vpřed, nad nímž jsi příliš neváhala. Zjištění, že poblíž nebyla žádná živá bytost, byť tvůj současný dosah kontroly Sílou se díky únavě značně zmenšil, tě jen povzbudilo k cestě k panelu něhož opravdu stačilo jen stisknutí. Skrze dveře sis mohla prohlédnout vstupní halu něčeho, co se dalo do jisté míry považovat za hotel. Samozřejmě to nebylo nic luxusního jako největší plazy na Coruscantu, kde pokoje v nejvyšších patrech na jednu noc stály jako cesta na druhý konec galaxie a nazpět soukromým frachťákem, ale nebyla to ani až taková výrazná díra.
Pro tebe však bylo podstatné to, žes zaregistrovala dvě kamery - jednu nasměrovanou na recepci, jíž ses mohla vyhnout a jednu na hlavní vchod, která by ti při dobrém úhlu mohla snímat jenom záda. A protože vizuální i Silová kontrola odhalily jedinou postavu na recepci, které dle všeho tak nějak podřimovala, nasadila sis nazpět čepici a jednoduše a prostě jsi rychlým krokem prošla hlavními dveřmi ven. Že se osoba na recepci probrala a jen trochu nechápavě za tebou hleděla ti už mohlo být jedno, protože nic dalšího toho dotyčného nezajímalo.
Ty ses tak díky tomu octla zpět v ulicí Carratu, pryč ze skladiště s obrannými droidy a ... neznámo kde. Tedy, než jsi se pořádně rozkoukala a zjistila jsi, že cesta k tvé speederové motorce by ti zabrala přinejmenším půl hodiny až hodinu běžné cesty běžným tempem. Noc se navíc již chýlila ke konci a takhle to vypadalo, že i s cestou ke speederové motorce by ses mohla do kosmoportu vrátit těsně před svítáním.

[Hayasan]

Carratos, Asi nějaký hotel:
Pro jistotu jsem poodešla kousek od vchodu a teprve poté jsem se opřela zády o nějakou stěnu. Tohle byla obrovská úleva. Předpokládala jsem, že jsem z toho konečně venku. Zhluboka jsem dýchala, vychutnávala si čerstvý vzduch, a kdybych byla méně vyčerpaná, jistě by mne přepadla alespoň malá euforie z toho, že i přes všechny ty chyby, které jsem stihla nasekat, jsem svůj úkol více méně zvládla dokončit.
Na nějaké tancování je už asi pozdě. A stejně bych tam asi i usnula,
uvědomila jsem si, že bar ani jiný podnik se dnes už vážně konat nebude. Nebyla jsem ale příliš smutná. Jen opravdu velmi unavená.
Musím… musím schovat předměty doličné tak, aby mistra nenapadlo, že jsem chtěla jít do baru. Bylo by zlé, kdyby s tím do budoucna nějak počítal… musím… tohle musím utajit, jinak si snad už ani nezatancuju na jiné planetě,
opravdu jsem byla vyčerpaná, odpočívala jsem, nabírala síly… a věnovala se daleko přízemnějším věcem, než byla právě uplynulá mise. Ale z mého pohledu to bylo stejně důležité. Netancovala jsem už tak dlouho, vlastně od mise na Quelloru a chtěla jsem to, hezky potají a bez vědomí mistra napravit. Dál jsem to ale už nerozebírala a ještě chvíli si vychutnávala takové malé nicnedělání na povrchu.
Jakmile jsem cítila, že jsem si trošku odpočinula, začala jsem se rozhlížet po nějakém orientačním bodě, který jsem v zápětí zahlédla.
Ach nééé,
zasténala jsem, když jsem si uvědomila, jak daleko to mám k motorce. Procházka mi zrovna v tuto chvíli vhod vážně nepřišla.
Co dělat? Taxíka platit nebudu, stejně nemám na podobnou službu číslo. Nestojím o potencionálního svědka. Mohla bych si zavolat pro odvoz, ale to bych musela vysvětlovat, kde je motorka. Navíc jsem ji trochu zaházela bednami.
Ne, to ne,
znovu jsem zasténala, neboť jsem zjistila, že ta procházka mne asi nemine, protože je nejjednodušším řešením. Přestala jsem se opírat o stěnu a kulhajíc jsem se vydala rovnou tím směrem, kterým jsem tušila svou motorku. S rychlostí jsem to nijak nepřeháněla, neměla jsem, kam už spěchat a byla jsem tak strašně unavená… ale pokoušela jsem se dávat pozor na to, abych se vyhýbala podezřelým individuím, pokud jsem tedy nějaké potkala. Ale nic jsem už pomocí Síly nekontrolovala a spoléhala jsem se výhradně na své oči. Občas jsem se i ohlídla, ale nebylo to nijak pravidelné, spíše jen nahodilé, neboť všechno to napětí pominulo a já byla tak strašně, ale strašně unavená…

[Jordi Linx]

Carratos, Asi nějaký hotel:
Po krátkém odpočinku, užívání si pocitu, že jsi z nejhoršího venku a zorientace, na tebe spadl další balvan, který všechno opět o něco zkomplikoval. Naštěstí už to nebylo nic kritického ani vražedného, jen zdlouhavého a únavného. Každopádně sis mohla nasadit tempo dle libosti a tudíž se zbytečně nehnat a nevysilovat, aby ti zbyly ještě síly na cestu do kosmoportu. Nechtěla jsi ale však nic podceňovat a rozhodla ses dávat pozor na různá individua a případné násilníky, kteří by číhali na svou oběť v některém z temnějších míst. Naštěstí pro tebe však takových míst cestou mnoho nebylo a dost dlouhý úsek jsi mohla absolvovat relativně po něčem, co se dalo nazvat hlavní třídou.

Ke spídrové motorce se ti povedlo dorazit za necelou hodinu a k úlevě jsi zjistila, že byla tam, kde měla být a dle všeho ani nikdo nehýbal s krabicemi. Rychlá kontrola ti prokázala, co jsi tušila - tedy že s ní nikdo nikterak špatně nemanipuloval a mohla jsi již nasednout a vyrazit nazpět do kosmoportu.
Provoz v noci byl minimální, takže to již netrvalo dlouho a konečně ses octla před vaší lodí, z níž se vynořil poručík Cal a naznačil ti, že motorku mu můžeš nechat na starosti. Také poukázal směrem nahoru se slovy, že mistr na tebe čekal, přičemž se na obloze již objevovaly první paprsky světla.

Mistra jsi potkala ve společenské místnosti, kde jsi ho vytušila již krátce po vstupu do lodi. Něco studoval na datapadu a v porovnání s tebou vypadal až nečekaně odpočatě.
Stačím mi rychlé stručné hlášení, co se dělo ve skladišti. Zbytek počká na později, až se vyspíš a já to tam vyřídím,
shrnul jen stručně celou situaci a vybídl tě k tomu, aby ses posadila, zatímco vstal a přešel k přípravnému stolu, kde začal něco připravovat. Po chvilce se z toho vyklubal podivný nápoj, jenž jsi neznala a který skončil přímo před tebou.
Pomůže ti lépe zpracovat únavu. Ale rozhodně tě únavy nezbaví,
dodal ještě, než se posadil nazpět a čekal na krátké hlášení, o nějž tě požádal.

[Hayasan]

Křižník třídy Onith, Společenská místnost
Řízení motorky v mém stavu byla taková adrenalinová jízda. Párkrát mne přepadl mikrospánek, takže malý provoz byl opravdu obrovským štěstím. A svým reflexům Jediho jsem zase vděčila tomu, že jsem hrozící srážku stihla vždycky zažehnat.
Vidět naši loď po noci plné dobrodružství, které jsem v nejbližší době moc opakovat nechtěla, bylo opravdu úžasné. Vlastně jsem ani netušila, že by se mi někdy ta kocábka mohla tak strašně líbit, když mne odvezla z Chrámu na několik měsíců, kdo ví do jakých zapadákovů. Jen svítání jsem moc neobdivovala, protože jsem se už viděla v posteli.

Poručíkovi jsem motorku s lehkým srdcem nechala. Čepici jsem si nesundala, protože pod dní byly skutečně příšerné vlasy, ale na tváří jsem vykouzlila úsměv, kterým jsem poručíka obdařila, poněvadž jsem do něj byla zamilovaná. Tedy do doby, než objevím někoho hezčího, takže to byla spíš jenom mírná zakoukanost, ale já to takhle nerozlišovala. Jen jsem si nezapomněla vytáhnout své barové věci.
Za mistrem jsem nešla rovnou. Stavila jsem se ještě u sebe v pokoji, kde jsem nechala čepku, vestu, rukavice, baťoh a další potřeby, které jsem měla u sebe. Teprve poté jsem tak nějak kulhavě pokračovala do společenské místnosti, kde jsem jasně cítila mistrovu přítomnost. To sezení na motorce mi moc dobře neudělalo a svaly se pořádně rozležely.

Po vstupu do společenské místnosti jsem se opět trochu usmála. Mistra jsem samozřejmě viděla strašně ráda, ostatně, jako vždycky. A na rozdíl od setkání s poručíkem jsem se vůbec nestyděla za své příšerné vlasy.
Mistr na rozdíl ode mne buď spal, nebo nějakým způsobem použil Sílu, neboť příliš unavený nebyl. Já osobně jsem se klonila k té druhé možnosti, neboť jsem pochybovala, že by mistr v pohodě usnul, když se jeho padawanovi mohlo, kdo ví, co stát. Jistě si o mne dělal starosti. A mě se tato péče strašlivě líbila a užívala jsem si jí.
Ke stolu jsem se skoro sesunula, neboť mne vážně bolelo celé tělo a byla jsem opravdu hodně unavená. Když mistr vstal a začal něco kutit, dokonce jsem ani nenatahovala zvědavě hlavu, byť že obvykle ráda vím o všem, co se kolem mne šustne.
Když přede mnou skončil jakýsi podivný nápoj, tak i přes svou únavu a všechno okolo jsem ho sledovala trochu nedůvěřivě. Mistr totiž snad ani nemá chuťové buňky a podle něj je poživatelná snad i kůra stromů, takže kdo ví, jak tohle mohlo chutnat.
Díky,
z nápoje jsem velmi opatrně trochu usrkla, neboť mi bylo jasné, že mistr chce, abych to vypila.
No, vlastně, všechno bylo v pohodě, dokud mne neobjevil jeden droid. Asi měl termo, nebo jsem něco zanedbala… ve výsledku jsem musela začít utíkat. Vlastně mne tak nahnali přímo k našemu zboží, jenže jsem se zdržela při jeho hledání a následné identifikaci, takže i když jsem získala nějaký náskok, tak mne objevili podruhé a dokonce mne později i přímo osvětlili. Před tím jsem ještě hodila dýmovnici, abych zakryla svůj ústup, když bylo jasný, že mne brzo objeví. Ale bylo to dost z blízka, takže asi mou podobu vážně mají, i když jistě to nevím,
ten nápoj nebyl až zas tak špatný, to jsem musela uznat, takže jsem znovu upila. Mistr chtěl krátké hlášení, já sama jsem se k němu klonila také a na detailní rozbor celé akce bude skutečně čas, až se pořádně vyspím, takže jsem své chyby nerozebírala. Ne, že bych je chtěla zamlčet, jen teď nebyly podstatné.
Našla jsem takový tunel, kterým jsem i utekla, ale tam mne pro změnu začala lovit jakási smečka dost velkých šelem. Jenže jsem je nechtěla zabíjet, byla jsem už hodně unavená a nechtěla jsem ani riskovat nějaký souboj s nimi, takže jsem hodila dělobuch, abych je zahnala. Předpokládala jsem, že to udělá pořádnou ránu, ale nepočítala jsem s tím, že se to v tom tunelu bude až zas tak rozléhat. No prostě, nevím na jak dlouho, ale určitou dobu jsem nic neslyšela,
nakonec jsem mistra seznámila i s tím, že jsem si alespoň na určitou dobu poškodila sluch. Byla jsem příliš unavená na to, abych vymyslela nějaký opis událostí, který by nebyl lží, a zároveň by se z něj dalo vyvodit, že se nic nestalo. Pravda byla daleko jednodušší, navíc, co kdyby náhodou tam nějaké poškození skutečně bylo a já díky hloupému zatajování měla mít nějaké trvalejší potíže, tak to by bylo dost blbé.
Pak jsem akorát probourala stěnu nějakého hotelu a konečně jsem byla venku. Tam mi kamera zachytila akorát záda a recepční spal. Sice se při mém odchodu probudil, ale nic neviděl,
já s vypravováním skončila a podívala jsem se na mistra, abych se dozvěděla, zda to takto stačí. Bylo to opravdu hodně stručné, ale já teď chtěla jen svou postel a po ničem jiném jsem netoužila. Pokud by mistr chtěl nějaké detaily, tak se může zeptat

[Jordi Linx]

Carratos, Společenská místnost křižníku třídy Onith:
Postupně jsi sdělila mistrovi to nejpodstatnější z proběhlé mise, aniž bys zatajovala nějaké výrazné informace. Stručně jsi popsala dění ve skladě, honičku, nalezení nákladu a pak stručně i to, jak jsi tak nějak nakonec unikla, byť jsi stále musela čelit ještě několik dalším neočekávaným obtížím.
Mistr vše pečlivě naslouchal a tys mezitím mohla upíjet připravený nápoj, který měl mírnou příjemnou příchuť, ale hlavně potlačoval ty nejhorší známky únavy a umožňoval ti se soustředit. Navíc jsi nevnímala bolavé tělo, pouze jsi cítila, že je unavené a takové trochu nejisté.
No, uvidím, až tam vyrazím, ale hlavně že jsi v pořádku nazpět. Přinejhorším nemáme co ztratit, v lepším případě budeme mít víc zásob, než jsme původně očekávali,
shrnul to nakonec mistr a vstal, aby se zastavil vedle tebe. Přiložil ti ruce do prostoru okolo uší a tys během chvilky pocítila mírnou úlevu, jak zmizely i zbytky následku od výbuchu a ty sis uvědomila, že najednou slyšíš naprosto normálně.
Není to nic vážného a rozhodně žádné následky nezůstanou. Teď to ale dopij a běž si lehnout, díky tomu nebudeš po probuzení tolik rozlámaná a doplní ti to i nějaké části potravy, které ti chybí těma tvýma dietama,
dodal ještě nakonec mistr poté, co ukázal, proč byl tak uznávaným léčitelem. Poté vypnul datapad, sbalil si věci a jasně naznačil, že tento mítink byl u konce, takže ses mohla vydat na odpočinek, který sis dle všeho nejspíš zasloužila. O přebrání zboží a dalšího sis již nemusela dělat starosti, protože mistr jasně proklamoval, že se o to již postará on sám.

[Hayasan]

Carratos, Společenská místnost křižníku třídy Onith:
Ten nápoj byl nejen dobrý, ale dokonce mi i pomáhal se soustředěním, takže jsem snad dokázala vypíchnout jen to nejpodstatnější. Též bylo strašně fajn, že bolest jsem už necítila, i když jsem věděla, že jsem hodně unavená… ale byl to jen pocit, nic víc. Bylo to hodně příjemné, vlastně se mi tento stav docela líbil vzhledem k tomu, jak jsem pajdala a skoro padala únavou před tím.
Mistrova reakce mne příliš nezklamala. Tedy, já byla ráda, že se mi to nakonec nějak povedlo zaonačit, ale mistr má zcela jistě jiná měřítka, též jsem si uvědomovala, že na svůj věk jsem hodně nezkušená a vlastně se můžu rovnat jen padawanům o několik let mladším, takže jsem na jeho slova přikývla a necítila tedy žádné rozčarování, nebo něco podobného. Vlastně jsem i věděla, kolik chyb jsem nasekala, takže ne, nebyla jsem nijak zklamaná. Možná spíš i trochu potěšená, protože mistr říkal, že hlavní je to, že jsem se v pořádku vrátila. Jó, tyto detaily, jsem si vážně užívala. Dalo by se říct, že jsem si v nich přímo lebedila, jelikož celé dva roky o mne nikdo pořádně soustavný zájem neprojevoval.
Když jsem zjistila, že mistr chce zkontrolovat můj zdravotní stav, trochu jsem znervózněla. Podobná prohlídka totiž mohla vést k něčemu ryze nepříjemnému, ale to se naštěstí nestalo. Oddechla jsem si nejen kvůli tomu, že jsem už slyšela úplně normálně, ale byla jsem fakt ráda, že nenastane nějaké dloubání a kdo ví, co ještě.
Poslušně jsem všechno hezky vypila. Později budu muset zjistit, co mi to mistr namíchal. Kdybych něco podobného uměla sama, tak ani po náročném celodenním trénování bych nemusela hned do postele, ale mohla bych třeba s jinými padawany trochu blbnout po Chrámu.
Mlčela jsem, když mistr zase opakoval nedostatky v mém stravování. Kdybych na ně nějak reagovala, třeba by mistra napadlo zvolit aktivnější přístup a při představě, že jím banthu, se mi zvedal žaludek už teď.
Tak dobrou,
hned jsem se rozloučila a už jsem chtěla odejít, ale přeci jenom jsem si ještě na něco vzpomněla.
Jo a... hned celý prostor začali kontrolovat droidi kvůli výbušninám. Je možné, že to vaše čidlo objevili?
Poté jsem ale plánovala odejít a zamířit rovnou do sprchy, protože takto špinavá a zpocená bych do postele nevlezla, ani kdybych měla smrt na jazyku. Pak jsem chtěla zapadnout do postele a dobrovolně z ní nevylézt dřív, než zítra ráno.

[Jordi Linx]

Carratos, Společenská místnost křižníku třídy Onith:
Ještě než ses uchýlila do sprchy a následně do své postele, uvědomila sis jeden fakt, který jsi mistrovi nezmínila a jenž mohl ohrozit výsledek celého tvého snažení. Mistr se ještě zastavil, ale už z jeho úsměvu jsi poznala, že odpoví pozitivně.
Tohle sledovací zařízení je jedna ze specialit, které mám od našeho drahého přítele Sarwena. Je naprosto nečinná a z tak neobvyklých materiálů, že ji ani při mírně důkladnějších kontrolách nenaleznou, pokud si ji vizuálně nevšimnou. Aktivuje se až poté, co zachytí aktivační signál, do té doby je to jen přijímač,
prozradil důvod své sebejistoty mistr a náležitě tě tím dle svého uklidnil. Zároveň zmínil neobvyklého muže, který ti předal některé zkušenosti a s nímž jsi měla tu čest se setkat relativně nedávno na Quelloru. Poté už ale mistr doopravdy odešel a ponechal tě tvým hygienickým nárokům a dle všeho i zaslouženého odpočinku. Musela sis navíc zatmavit okna, protože venku už začínalo svítat, ale zatmavení fungovalo výtečně a jakmiles byla usušená po koupeli, tak jsi usnula prakticky ihned.

Jakmile ses probrala, tak jsi se cítila značně odpočatá a nebyla jsi ani nijak vytuhlá, přesně jak říkal tvůj mistr. Nicméně jsi pocítila i pravděpodobný vedlejší efekt nápoje - tělo ti přišlo takové vláčné. Nejlepší přirovnání by asi bylo, kdybys boxovala do pytle, tak jakobys měla po úderech gumové údy a nemohla dle toho dát ránu o plné síle.
Rychlá kontrola času ti prozradila, že jsi prospala celé dopoledne a hlavní jídelní čas oběda taky a to zhruba o dvě hodiny. Výhled z okna ti navíc prozradil, že jste už byli opět na cestě vesmírem a to dále v plnění svého poslání. Po oblečení do běžného oblečení, nebo toho, co jsi uznala za vhodné, jsi zamířila přímo do jídelny a z nějakého důvodu tě ani nepřekvapilo, žes tam narazila zrovna na svého mistra, který ti rovnou ukázal k jednomu podnosu s jídlem jenž byl přiklopen. Z výrazu tváře jsi toho zatím moc poznat nedovedla, nicméně jeho rozpoložení se zdálo pozitivní.

[Hayasan]

Carratos, Jídelna křižníku třídy Onith:
Probudila jsem se sice odpočatá, ale taky se mi nechtělo hned vstávat. Vlastně toto byl jeden z mála okamžiků, kdy mne nevzbudil budík a já nebyla ani ničím nucena skutečně z postele hned vyskočit. Chvíli jsem si toto nicnedělání a lebedění si i užívala, ale ne moc dlouho, neboť jsem chtěla vědět, jak má mise nakonec dopadla.
Měla jsem ze svého vlastního těla takový zvláštní pocit. Sice jsem byla odpočatá, ale bylo to trochu divné a hned jsem si byla jistá, že tento nápoj bych potají pít nemohla. Připadala jsem si oslabená a to by pro trénování rozhodně nebylo dobré.
Zkontrolovala jsem si čas. Zprvu se mi ulevilo, že jsem promeškala oběd, ale vzápětí jsem si uvědomila, že mistr pro mne asi nějaké jídlo schoval. Vždycky to dělal, když jsem z nějakého důvodu promeškala výdejní dobu.
U Sitha,
zaklela jsem. Alespoň pár dní budu muset být méně vybíravá, abych uchlácholila mistra a to se mi vůbec nelíbilo. Takže jsem se akorát umyla a oblékla se do tradičního oblečení, protože mistr chtěl, abych chodila oblečená jako Jedi a to se mi nelíbilo taky. Oblečení mi připadalo takové pytlovité. Hned jsem si umínila, že většinu mých tunik na naší dlouhé misi potkají nejrůznější nehody a za pár týdnů bych už nemusela mít žádnou na běžné nošení. Jen to budu muset nějak zaonačit, aby mistr neměl podezření a nekáral mne kvůli plýtvání zdroji a tak podobně.

Ne, nepřekvapilo mne, že je mistr v jídelně.
Jak to dopadlo? Měli podezření? Nebo nějaké důkazy?
Nestačila jsem ani pozdravit a pořádně vejít do jídelny. Hned jsem začala vyzvídat. Nějaké sebeovládání můžu cvičit později. Teď jsem byla příliš napjatá a možná jsem se i bála, že jsem to celé pokazila. Já sama svou uplynulou misi nepovažovala za nic, čím bych se měla před mistrem chlubit, i když před ostatními padawany se vytahovat určitě budu a počet skutečných protivníků minimálně ztrojnásobím.
Teprve poté jsem i vešla, pozdravila a uvědomila si, že by bylo lepší, kdyby zde mistr nebyl. Jeho gesto bylo totiž celkem vypovídající a mě ten tác s jídlem přišel neskutečně podezřelý. Blbé na tom bylo, že pod dozorem mistr to prostě nemůžu chytit a vyhodit celé do koše. Jistě to bude nějaká babračka a já babračky nejím.
Hlavně ne banthu, vnitřnosti, nějakou slizkou omáčku, rozvařenou přílohu, uvařené maso,…
Vzala jsem si tác, usadila se blízko mistra, odkryla jídlo a doufala, že to bude něco poživatelného.

[Jordi Linx]

Křižníku třídy Onith, Jídelna:
Do jídelny ses moc netěšila, protože sis uvědomila nutnost sníst před mistrem jídlo, které bylo pro tebe "zachráněno" z času oběda. Nezbylo ti, než si přisednout k tvému mistrovi a v jeho přítomnosti se najíst. Neměla jsi příliš velké očekávání, byť jsi doufala, že to nebude nic z tvého dlouhého seznamu jídel, která jsi rozhodně neměla v oblibě.
Po odkrytí tácu jsi mohla vidět orestované světlé libové maso, které jsi nepoznávala, nicméně byla to rozumná porce, kdy se totéž vlastně dalo říci i o příloze. Na plátky nakrájená uvařená zelenina tradičně používaná jako příloha a to vše zalité krémovou omáčkou. Polévka na tebe tentokrát nezbyla nebo nebyla k obědu připravena, nicméně jídlo bylo připraveno pečlivě.
Dobré ráno i tobě, jsem rád, že ses dobře vyspala,
odpověděl nejdřív úmyslně mistr a zakroutil nevěřícně hlavou, jak lehce jsi schopna zapomenout alespoň na základní mravy. Poté úmyslně čekal na patřičnou odpověď, než byl připraven vykládat dál.
Co se identifikace týká - tak neměli žádný přímý snímek nebo nic, z čehož by dovedli usoudit, že se jednalo přímo o tvou osobu. Ale ani tak jsem jim nedal prostor, aby něco vůbec naznačili, protože jsem narušení jejich bezpečí použil proti nim. Přiměl jsem je povolit mi pohybovat se po většině skladu, kde se mohl zloděj vyskytnout, kdy jsem to podal tak, že jim s tím pomůžu a poté jsem čistě náhodou narazil na naše zboží. Pak jsem předvedl trochu výstup s tím, že nejenže bylo mé zboží v ohrožení, ale ještě mi zatajili, že se nalezl i zbytek našeho zboží,
pousmál se mistr a odložil datapad stranou, aby tím dal jasně najevo, že se věnuje hovoru s tebou. Zároveň tě pohledem pobízel k tomu, abys neváhal s jídlem, nebo ti vystydne.
Nakonec to zkoušela uhrát, že to právě dnes dorazilo a ještě mi to nestihli oznámit, takže jsem v tom nakonec ustoupil a jasně jsem zdůraznil, že doufám, že se jednalo o ojedinělý případ. Zároveň máme i nějaké zboží navíc za slušnou cenu, takže jsme tu nakonec získali více, než bylo zapotřebí,
usmál se spokojeně mistr a vyložil ti, že vše již dále šlo přesně podle předpokladů.
Nicméně jsi jim tam zanechala slušný nepořádek a dokonce i nějaké poškození zboží. Bylo by hezké, kdyby ses příště něčeho podobného vyvarovala, protože se v jistém smyslu jednalo o zboží jiných jejich zákazníků, kdy netušíme, jací vlastně jsou,
dodal ještě mistr a přilevitoval si kus ovoce z mísy, která tu byla průběžně udržována po celý den, kdyby měl někdo na nějaké chuť.

[Hayasan]

Křižníku třídy Onith, Jídelna:
Trošku jsem zčervenala a ihned jsem svou chybu napravila.
Dobré ráno,
pozdravila jsem a doprovodila to trochu nejistým úsměvem, který se tak trochu mísil s nedočkavým výrazem ohledně výsledku mé mise.
Po vyslechnutí prvních dvou třetin mistrova proslovu, se mi skutečně ulevilo a část napětí ze mne opadla. Dokonce jsem byla ráda, že se mi to přes všechny problémy a komplikace podařilo úspěšně zvládnout. Tedy, nebyla jsem na svůj výkon nijak moc hrdá, ale stejně jsem měla z úspěchu nakonec radost.
Škoda, že jsem u toho nebyla. Ale mistr je vážně geniální.
Můj úsměv znatelně povadl po vyslechnutí výtky na konci. Vlastně, dost jsem schlípla. Zrudla jsem. Je pravda, že jsem na zboží jiných zákazníků skutečně moc nemyslela, spíš jsem se snažila zboží využít ve svůj prospěch.
Ale… nejvíc škody nadělal droid, který po mě střílel. Nechtěla jsem se bránit mečem, aby nebylo poznat, že jsem Jedi, tak jsem jenom utíkala, on střílel a zničil to zboží. Já… vážně nechtěla vytahovat meč, to by bylo přece poté jasné, kam patřím a ani střelbou jsem ho nemohla zneškodnit. Neměla jsem se za čím krýt. Vždyť jste chtěl, aby mne nechytili, tak jsem to brala jak prioritu,
ihned jsem se pokoušela vysvětlovat všechny okolnosti a důvody zničeného zboží.
A potom po mě šli hned dva droidi a kdybych jim nezabránila ve vstupu do skladiště, tak by mne určitě dostali. Jen jsem vysypala nějaké zboží z regálu a ten jsem potom použila jako barikádu, abych měla čas utéct,
dovysvětlila jsem i zbytek. Mohla jsem to utajit a svést všechno na droida, ale to by nebyla pravda a já lhát samozřejmě nechtěla. Když jsem se dokázala po vytáčkách přiznat i k větším průšvihům, tak lhát kvůli něčemu, o čem mistr stejně ví, jsem nepovažovala za moudré.
Ale ti zákazníci mají právo na náhradu škody od dodavatele, ne?
Na konci jsem spíše trochu nejistě podotkla, protože jsem si nebyla jistá, jak to ve skutečnosti může být.
Ale příště na to budu myslet a budu se snažit to zboží ochránit před újmou a nebudu přemýšlet jen o tom, jak bych ho využila,
ihned jsem také slíbila vhodnější chování a skutečně jsem se pokoušela o zapamatování si této lekce. Ostatně, i mistrův postup s obchodníkem jsem se pokoušela uložit do své paměti. Považovala jsem to za velmi chytré a mazané.
Do jídla jsem ještě neměla čas se pustit, ani jsem nestačila prozkoumat tu omáčku, která sice nevyhovovala mým obvyklým standardům, ale zřejmě budu muset jíst, aby mistr v tomto směru nezačal něco podnikat, což by bylo holé neštěstí.

[Jordi Linx]

Křižníku třídy Onith, Jídelna:
Jakmile jsi dostala možnost, začala jsi hájit svůj postup a rozhodnutí, aby ses nakonec rozhodla provést něco jako ústupek na náznak přijmutí mistrova rozhodnutí. K tvému překvapení se však nezatvářil smířlivě, ale jen zavrtěl nesouhlasně hlavou, že tohle není akceptovatelné.
Hayasan, nejde mi o to, žes nakonec poškodila nějaké zboží, ale o to, že došlo k tomu, že muselo být poškozeno, abys unikla. A to k samotnému faktu, žes byla i přese všechnu tvou opatrnost odhalena. Samozřejmě, kdyby se ti povedlo uniknout s čistým štítem, tak by to také bylo dobré, ale z jistých náznaků mám pocit, žes měla v některých bodech relativně namále,
vysvětlil důvod svého rozladění, zatímco si ukousl kus ovoce a v klidu jej snědl, než se rozhodl pokračovat ve svém výkladu.
A pro boje s droidy existuje několik pravidel - co se vznášejících týká, tak většinou zespoda bývají nejslabší. Vyřadit jim senzory nebo schopnost pohybu, čímž poté zlikviduješ potřebu před ním unikat. Možná na to připravím nějaký výcvik, nejspíš by ti to neuškodilo, ale teď už to koukej sníst. Nebo snad chceš mít takhle vláčné končetiny celý den?
poukázal mistr na tvou stravu a zdůraznil, že je důležitá, abys tím vynulovala efekty nápoje, díky němuž jsi nebyla rozlámaná ani tak příšerně unavená.
Zvlášť, když večer pokračujete ve výcviku na simulátorech. Čím dříve se naučíte nějak solidně létat, tím lépe pro vás pro všechny. Nelze vyloučit, že na dalších destinacích toho bude zapotřebí, protože nemáme úplně přesné informace o pohybu mandalorianských sil. Ona obecně spolupráce mezi rozvědkou a Řádem spíše není než naopak, ale naštěstí máme i jiné zdroje,
dodal ještě mistr s pobaveným úsměvem, byť jsi v pozadí cítila jakousi nejistotu z míst, která na vás budou čekat. Kažodpádně se nezdálo, že by mistr nějak spěchal z jídelny.
-------------------------------------
Tímto je v podstatě mise uzavřena - takže máš možnost na poslední příspěvek, než to uzavřu, zhodnotím. Případně se mi můžeš vyjádřit pod čaru, co bys třeba chtěla zvažovat do budoucna, nebo nějaké poznámky k právě proběhlé misi.

[Hayasan]

Křižníku třídy Onith, Jídelna:
Na další mistrova slova jsem kývla hlavou a potvrdila tak jeho domněnku, že mne hned několikrát málem chytili. A tentokrát jsem se nijak nehájila. Byl to suchý fakt, na který jsem už neměla co říct. Tedy kromě hloupých výmluv, že by se to mohlo stát každému, že jsem si nakonec dokázala se štěstím poradit a tak podobně. Byla jsem rudá, na mistrův obličej jsem spíš jenom pokukovala, než že bych se na něj vydržela dívat celu dobu.
Ne, tohle vážně není ani příběh na chlubení se.
O to jsem se pokusila,
odpověděla jsem poté, aby si mistr náhodou nemyslel, že jsem jenom utíkala a nepokoušela se o vyřazení droidů jako takových. Mé pokusy byly asi hodně amatérské a neobratné. Rozhodně jsem je však nechtěla probírat právě teď.
Co se jídla týče, měla jsem hlad a chtěla jsem se zbavit celkové vláčnosti. Jenže ta omáčka a neidentifikovatelné maso… Bantha to nebyla určitě, tím jsem si byla jistá. Zkusmo jsem rýpla nožem do masa, vidličkou vyzkoušela stupeň uvaření přílohy, nabrala jsem trochu omáčky a nechala ji spadnout opět do talíře. Mezi tím jsem opět poslouchala mistra a další lekce pilotování mou náladu rozhodně nevylepšila.
Bude to ostuda. I předevčírem byla,
poznamenala jsem, neboť neumět ani pořádně nastavit skafandr, to asi také není nic, čím bych se měla chlubit. Ale dle úsměvu jsem soudila, že další plísnění za pokaženou misi asi už neproběhne. Za což jsem byla jedině ráda.
Na své předsevzetí ohledně stravování jsem však pamatovala a nakonec jsem tu vidličku ulepenou od omáčky strčila do pusy, abych ochutnala. Nakonec jsem musela připustit, že i když to nesplňuje mé vizuální požadavky, tak je to překvapivě dobré. Ukrojila jsem si i kousek masa, přidala k tomu přílohu a znovu opatrně ochutnala… a pak jsem už jedla bez jakýchkoliv dalších cavyků.
Jsem úplně nejhorší a Hey se chová, jako bychom byli v nějaké vojenské škole,
mezi jednotlivými sousty jsem seznamovala mistra se svým pohledem na věc. Od té doby, co jsem byla padawankou mistra Siliina jsem chtěla být ve všech kurzech nejlepší a ještě se u toho před kamarády tvářit, že je to všechno jedna velká náhoda bez dřiny. Vážně mi vadilo, že mne v pilotování Hey překonává, i když jsem tedy pilotování neměla ráda. Ale neměla jsem ráda i některé kurzy, hlavně ty povinné.
Ale víc jsem se v informacích od mistra nerýpala, mým hlavním zájmem totiž bylo jídlo. Pořádně jsem se nenajedla už hodně dlouho a tohle mi chutnalo čím dál tím víc, takže po chvíli jsem ani tak nejedla, jako se spíš rovnou cpala. Jen později z mistra vytáhnu, co myslel těmi „jinými zdroji“. Pod tím se mohlo skrývat prakticky cokoliv od pašeráků po jiné Jedie.
Mistrova mírná nejistota mne neznervózňovala. Koneckonců, nejlepší Jedi v galaxii si dokáže poradit prakticky s čímkoliv, tím jsem si byla jistá. Má jistota byla, co se Siliina týče, naprosto neochvějná.
Nebojte, mistře, já se o vás postarám,
jen jsem ze sebe stačila dostat mezi polknutím a dalším soustem, i když mi bylo jasné, že to bude spíše naopak.
A taky vám pomůžu,
dodala jsem při dalším polknutí.

-----
Děkuji za napínavou misi. Přání nemám, neboť se mi líbí, když netuším, co mne čeká, protože mi přijde, že je to pak daleko zábavnější než nějaký, byť jen předpokládaný, výsledek (nebo předpokládaná událost).