od Hayasan » 13.7.2014 20:15:12
Křížník Clemente, Poradní místnost:
Byla jsem ráda, že i Sall je naštvaná spíše na Hey. Ale na náladě mi to moc nepředalo. Nicméně než jsem stačila odpovědět, do místnosti nepřišel jen Renmir, ale i můj mistr a Ninn.
Tak tohle nedopadne moc dobře.
Hned jsem tušila, že z toho koukají jen problémy. A v momentě, kdy Renmir spustil to hromobití, jsem věděla, že jsem se nemýlila. Ale na Renmira jsem se vydržela dívat celou dobu a ani jsem nezčervenala. Kdyby něco podobného řekl mistr Siliin, hledala bych asi nejbližší úkryt, leč Renmir podobné privilegia prostě neměl. Ale vzhledem k přítomnosti svého mistra jsem se snažila alespoň zachovávat neutrální výraz, když už jsem se netvářila příliš provinile.
Když jsem zjistila, že Renmir dokonce i před ostatními plísní svou vlastní padawanku, kupodivu jsem z toho neměla žádnou škodolibou radost. Hned jsem si totiž na jejím místě představila sebe, místo Renmira tam klidně mohl být Siliin... ne, to nepřeju totiž vůbec nikomu. Dokonce ani Hey.
Poté padla řada i na mne a Sall a se závěry Renmira jsem rozhodně nesouhlasila.
To Hey rozpustila skupinu.
Alespoň v duchu jsem namítla, dívala se Renmirovi do očí a na svého mistra se spíše jen jukla, abych zjistila, jak moc se za zpackaný výcvik zlobí on.
V momentě, kdy Renmir popřel to, že velitelem letky je automaticky ten nejlepší pilot, tak na toto tvrzení jsem kývla hlavou. Já si vážně myslela, že to automaticky bude Hey a ta, když se na to vykašlala, tak ji v podstatě vystřídala Sall. Proto jsem se nesnažila ani nic domlouvat. Předsevzala si, že příště se do role velitele pasuju já sama, protože Hey poslouchat stejně odmítám. Sice jsem toho pořád moc nevěděla, ale mistr Siliin je doslova přetékající studnice vědomostí, ze které se pokusím něco načerpat. Sall je stejně zkušená jako já a Hey je kapitola sama o sobě.
Přemýšlet o tom, co udělat, aby se podobný průšvih nestal, jsem ani nemusela, odpověď byla nasnadě.
Pokusím se vymyslet takovou taktiku, aby Hey skutečně mohla lítat sama. Třeba by mohla odlákat většinu stíhaček a já se Sall bychom útočily na cíl. Nebo si raději něco navíc nastuduju o letecké taktice. To bude nejlepší..
Když přišla řeč na další misi, tak jsem o poznání zpozorněla. Nicméně v průběhu objasňování se na mé tváři usadil mírně nesouhlasný výraz.
Spolupracovat s Hey? Tady se někdo asi zbláznil… a doufám, že to není můj vlastní mistr.
Ihned jsem zjistila, že mistři neodhadli, že asi ani nejsme schopné fungovat jako tým. Ne v současné situaci.
Mistře, je tu jeden malý problém,
trochu jsem zčervenala a mluvila automaticky na Siliina.
Víte, po tom, co Hey dnes udělala a vzhledem k jejímu chování v uplynulých dnech, jí vůbec nevěřím. Spíš od ní čekám, že mne střelí do zad, než aby mi v případě problémů pomohla a třeba kvůli mně, nebo kvůli Sallwits, riskovala. Dnešní nepovedený výcvik vlastně jen ukázal, jak přemýšlí,
ozvala jsem se a strašně jsem si přála, aby se propast mezi námi jen nezvětšila. Ale já to vnímala tak, že úspěch mise má prostě přednost.
Jak mohu jít na misi s někým, komu nemohu důvěřovat a spolehnout se na něj? Nezvládnu přece hlídat Hey, ostatní civilisty, dávat pozor na zlodějský gang a ještě se nechat věrohodně zajmout. Myslím, že Sallwits to cítí podobně,
otočila jsem se na ni a doufala, že mé tvrzení podpoří, protože má slova by tak měla daleko větší váhu.
Sem tam jsem si mistru Siliinovi trochu postěžovala, jak vnímám Hey, ale rozhodně to nebylo nějaké naříkání, protože jsem věděla, že jako Jedi se musím naučit vycházet s každým. Jenže vycházet s někým je jedna věc, ale jít s ním na misi je věc druhá. A když jdu s někým na misi, tak jsem si myslela, že důvěra v toho druhého je naprosto nezbytná.
Nezlobte se, prosím, ale v současné situaci nechci jít s Hey na jakoukoliv misi. Nevěřím jí a rozhodně se na ni nedá spolehnout,
znovu jsem se podívala na Sall, abych zjistila, zda aspoň kývne hlavou. Na Hey jsem se pro jistotu nedívala vůbec. Nechtěla jsem jí ublížit, ale také jsem nechtěla, aby se kvůli jejím citům něco pokazilo a někdo třeba přišel o život. Poté jsem se velmi opatrně pohlédla na svého mistra, protože odporovat Siliinovi nikdy nemá moc velký smysl a kouká z toho jen to, že mistra nazlobím, čemuž se samozřejmě snažím vyhýbat. Ale také jsem nechtěla jen mlčet, protože jsem si myslela, že naše rozkoly by mohly vést ke katastrofě.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx