Tarbor Namentin - Kupředu!

[Phate]

Corugská akademie, seřaďiště jednotek:

Byly to asi dvě hodiny co jste dorazili zpět na Akademii. Dost času na trochu regenerace v podobě pořádné sprchy, výživné, leč nepříliš dobré večeře a chvíle klidu. Byť jsi čekal problémy, zatím se nic neukázalo. Vypadalo to, že si troopeři dávají na čas. Nebo se snažili vymyslet jak tě co nejvíc ztrestat za potupnou prohru, která samozřejmě skončí v jejich záznamech.

Vojáci z tvé jednotky se potulovali po Akademii a ty jsi se pomalu ploužil na seřaďiště, kde vás za pár momentů čekalo vyhodnocení dnešní bitvy. Na chodbě tě dohnal Rondu s několika dalšími a zabraní do hovoru, jehož téma jsi nepochytil, nasadili rychlejší tempo, které jsi se rozhodl následovat.

Ve velkém sále už byla většina z průzkumníků a jednotka, která vedla druhého chodce. Všichni si všimli tvého příchodu a z dáli se ozívaly známky nesouhlasu s tvým vedením.
Zařadili jste se na své místo a čekali. Po chvíli přišly jednotky stormtrooperů. Pečlivě se rozhlédli a na své místo zamířili okolo tebe.
"Těš se!" procedil první z nich, který do tebe, samozřejmě nechtěně, vrazil. Následovali další se spoustou, někdy opravdu originálních, výhružek.
Krátce na to přišel Krax s několika svými důstojníky a postavil se před vás. Na obličeji měl spokojený výraz někoho, komu se podařilo porazit vzpurného vojáka.

"Komandéra Namentine!" spustil dostatečně nahlas. "Co myslíte, že stálo za vaším neúspěchem při našem dnešním cvičení?" zeptal se rovnou a vynechal tak klasický výčet chyba a hodnocení výcviku.

[Korchon]

Corugská akademie, seřaďiště jednotek:
Pozornost všech se obrátila na mě a já nasucho polkl. Nemělo smysl chodit kolem horké kaše nebo přijít se stupidní výmluvou, která by naštvala všechny klem a mě by stejně nepomohla, krax mě chtěl rozcupovat a s tím jsem v tu chvíly nemoh nic udělat. Čas na to určený odzvonil na posledním stanovišti.
"Nedostatečná flexibilita bojového plánu za nečekanných okolností, pane," řekl jsem a doufal, že můj has zněl dostatečně pevně.

[Phate]

Corugská akademie, seřaďiště jednotek:

Krax okolo tebe chvíli pochodoval a mlčel. Napětí v celé jednotce by se dalo krájet. Všichni čekali, že tě před nimi seřve jako malého fracka, ale velitel se zatím držel při zemi.
"Zajímavé. Opravdu si myslíte, že nebyl plán dostatečně flexibilní vůči neznámému vývoji na bitevním poli? Pokud si dobře vzpomínám a to opravdu vzpomínám, instruktoři vám při cvičeních vtloukali do těch vašich dutých hlav, že plán může být sebelepší, ale pokud se mu velitel nedokáže přizpůsobit, nemá smysl aby velel!" začal jeho hlas nabírat na síle a hraničil s křikem. To byl ten starý Krax, který se nebál seřvat studenta na chodbě, že dal levou nohu před pravou ve špatném úhlu.

ze zadních řad se ozval přidušený smích. To byly jednotky trooperů, kterým se dostávalo spravedlnosti. Tedy alespoň malé, než se jim dostaneš pod ruku.
"Řekněte nám, poručíku Namentine, jaký byl původní plán a kde konkrétně podle vás selhal?" rozkázal trochu klidnějším tónem, ale dával znát, že tvou zprávou z bojiště rozhodně tahle přehlídka neskončí.

[Korchon]

Corugská akademie, seřaďiště jednotek:
n mě z toho prostě nenechá vyjít se ctí. pomyslel jsem si. už jako pitomý děcko jsem nesnášel slovíčkaření.
"Původní plán zněl, rozdělit se na dvě skupin a postupně dobýt dvě nejvěší stanoviště. každá skupina dostala za cíl jedno. Poté se spojit a postupovat na poslední stanoviště. Jedna skupina měla vázat nepřítele a provést klamný útok. Druhá pak obejít nepřátelské pozice a napadnout protivníka z nečekaného směru. Stanoviště jsme pak měli dobýt přímým útokem. Chybu jsem udělal, když jsem se tohoto plánu držel, ikdyž nepřítel vyrukoval se vzdušnou podporou."

[Phate]

Corugská akademie, seřaďiště jednotek:

Krax si vychutnával v jaké situaci jsi se právě nacházel. Ostatní bedlivě poslouchali a občas jsi zaslechl nějaké připomínky a známky posměchu.
"Nejen, že jste se toho plánu držel, ale nepředešel jste porážce pomocí lepšího průzkumu. Byly náznaky, že máme vzdušnou podporu. Ale není vinnou výzvědných týmů, že jim jejich velitel nedal přesné rozkazy!" začal Krax zvyšovat hlas přímo tobě do obličeje.

"A aby toho nebylo málo, vaše hrdinská eskapáda na konci cvičení tomu dala korunu. Co přesně jste si od toho sliboval?! Že naběhnete do opevněného stanoviště a sám všechny postřílíte?" přidal ještě a to už se zadní řady nezdráhaly vyjádřit své posměšky nahlas.
Na chvíli se odmlčel a dal ti prostor se trochu obhájit, než nad tebou vynese ortel, což na něm bylo více než dobře poznat.

[Korchon]

Corugská akademie, seřaďiště jednotek:
Nevěřil jsem svým uším. Nechat se seřvat za chybu je jedna věc, ale nechat na sebe řvát za něco co se nestalo je zase věc druhá. Nadechl jsem se a využil prostoru který mi Krax dal.
"Pane. Žádné náznaky toho, že by jste měli vzdušnou podoru nikdo nezaregistroval, ono TIE se dokáží ohlásit samy zvuk jejich motorů je dosti... specifický. Každému průzkumníkovi je navíc jasné, že má hlásit cokoliv nezvyklého a tak během cvičení i konali. navíc bylo jasně řečeno, že cvičení probíhá podle předchozího scénáře a tam se neobjevili žádné letecké jednotky.
Co se mé, jak vy říkáte hrdinské eskapády týče, rozhodl jsem tak poté co bylo ničeno jedno AT-AT. Bylo zcela logické, že se piloti zaměří na druhý velký cíl. Proto jsem se rozhodl k tak nezvyklému opatření. měl jsem v plánu jeden rychlý čistý úder do srdce nepřátelských pozic."
Na chvíli jsem se odmlčel a s trošku jedovatě jsem dodal:
"Nechtěl jsem je postřílet všechny. chtěl jsem zastřelit jenom vás."

[Phate]

Corugská akademie, seřaďiště jednotek:

Po tvé poslední poznámky velitel Krax ztuhl a na obličeji se mu rozhostil vítězný škleb. Vidět, že se ti dostal pod kůži, mu stačilo.
Ostatní, pomalu bez dýchání, čekali jak se s tebou Krax vypořádá. Ten se před tebe postavil snad ještě blíž.

"Průzkumnící nevykonali svou práci pořádně, jinak by TIE zaregistrovali, neboď značně přečuhovali přes hrazení základny. Ale to by jste musel dát přesné rozkazy a nespoléhat se na to, že je vykonají sami od sebe! Jste velitel a musíte vědět, co chcete!" začal na tebe křičet svým hrozivým hlasem.

"A co se týče vaší eskapády, není logické, že se velitel vrhne bezhlavě mezi nepřátele. Tak to funguje možná v holonetových románech, pane Namentine! Měl jste řídit jednotky z bezpečné vzdálenosti a tyhle hrdinské manýry jste si měl nechat až bychom váš kompletně rozdrtili!" vysmál se ti, ale v něčem měl pravdu. Jako velitel jsi si nemohl počínat bezhlavě, ale měl jsi se starat zejména o to jak tvoji podřízení vykonávají rozkazy a jejich pomocí jsi měl dobýt dané území.

"To bude z dnešního hlášení všechno. Vy ostatní máte hodnocení své úspěšnosti v osobních složkách. Vy co jste prohráli, poděkujte náležitě svému veliteli." řekl Krax, otočil se na podpatku a odkráčel pryč následován svými nohsledy.

"A sakra..." řekl Rondu tiše, když viděl jak se k vám blíží skupinka stormtrooperů. Značně naštvaných stormtrooperů. "Dělej, mizíme!" tahal tě za rukáv směrem k východu.

[Korchon]

Corugská akademie, chodby:
Naše boty dosali po podlaze spojovacích chodeb a hlavních koridorů. zatím co nohy dělali co mohly mysl se zabývala aktivním lením a nadáváním, na adresu Kraxe, průzkumníků a stormtrooperů přibližně v tomto pořadí. Musel jsem se usmát při představě, jak by bylo na světě krásně, kdyby Kraxíkův otec dal jísté noci přednost partii sabacu někde v baru, před uspokojováním potřeb své manželky.

Za sebou jsem neustále slšel nadávky a dusot stormtrooperů. Blížili se. přes to, že byli v plné polní měli přece jen lepší kondičku. Na jedné křižovatce jsem dostal nápad. sundal jsem si rychle přilbu a pohodil ji do chodby, která vedla jiným směrem než jsme utíkali. Doufal jsem, že si budou myslet, že mě zdržovala a tak jsem ji zahodil. pak jsem znovu vyběhl za Ronduem. ten zatím zaběhl do jednoho vchodu. kyž jsem vběhl za ním oněměl jsem. Jednalo se o obrovské garáže. Mezi sloupy tam stáli seřazené na svých stanovištích dsetikolové Juggernauty.
Usmál jsem se. Tohle je nenapadne. Popadl jsem parťáka a rozběhl se k jednomu ze strojů. Jen těžko by jste hledali lepší úkryt pro tankistu.

[Phate]

Corulagská akademie, hangáry pozemní techniky:

Ponásledování nabralo na obrátkách velice rychle. Rondu, který v podstatě nebyl vůbec cílem rozzuřeného davu pěšáků, vedl váš útěk koridorem chodeb. Vypadal, že s naprostou jistotou ví kam utíká.
Tvá snaha o zmatení pronásledovatelů pomocí odhozené přilby byla naprosto zbytečná. Nehonila vás tlupa písečných lidí, ale elitní jednotky Impéria samotného. Pomocí senzorů v přilbách snadno odtušili, že jste běželi opačným směrem.

Hangár pozemní techniky neoplýval jenom obrovskými Juggernauty. Kromě těch zde byli chodci všech typových provedení, které měla Akademie k dispozici. Mimo jiné bylo v hangáru i stanoviště oprav, které se zrovna snažilo opravit škody, které utrpěly stroje během vašeho cvičení.

Spolu s tvým kamarádem jste zaběhli mezi řady desetikolových monster a jedno z nich vybrali. Díky čipovým kartám vám byl udělen přístup a mohli jste se v jednom z nich schovat.
"Tohle bylo o fous. Snad se jim nebude chtít to tady všechno prohledávat." utrousil Rondu a uvelebil se v pilotní kabině.
Nemohl se mýlit víc. Početná skupina stormtrooperů, nyní doplněná o průzkumníky a několik důstojníků obsluhy chodců, se zastavila u vchodu do hangáru. Jeden z trooperů se ujal vedení a rozdělil skupinu do několika menších jednotek, které začly prohledávat jednotlivé vozy.
Když to Rondu vidět, trochu ztuhnul. Jednak z faktu, že vytrvalost byla větší než čekal a také z toho, že ve skupině byli i vaši přátelé.
"No bezva, co teď? Tady nás za chvíli najdou!" ulevil si, ale snažil se moc nekřičet.
_______
Pro příště nepředbíhej děj. Mohli jste z toho elegantně vybruslit, ale tímhle sis trochu naběhl

[Korchon]

Corulagská akademie, hangáry pozemní techniky:
Zatemil jsem kabinu a přiskočil k ovládacím panelům.
"Mě možná Rondu, ale ty odsud vypadneš. Běž přes horní průlez a servisní můstky. Přiveď pomoc kohokoli kdo bude chtít. A ano, vím, že jich asi moc nebude. Nezapomeň za sebou ten průlez zablokovat."
Nedíval jsem se jak odchází, musel jsem se co nejrychleji připravit. Až na jeden jsem zablokoval všechny průlezy, potom jsem nastavil osvětlení tak, aby se v krátkých intervalach střídala naprostá tma s ostrým světlem. Usmál jsem se představě jak jim to zblbne všechny ty optické systémy. Kdybych nastavil pouze tmu nebo ostrý jas v momentu by mě uviděli, ale takhle nebudou mít šanci přispůsobit se ani jednomu ani druhému. Jediným řešením by bylo sundat si přilbu, ale to by pomohlo jen v omezené míře. Jistě, taky skoro nic neuvidím, ale narozdíl od nich budu vědět, že kolem mě je nepřítel KAŽDÝ. S trochou štestí se pomlátí navzájem. K tomu jsem ve vnitřních prostorách spustil ještě ječivý zvuk alarmu. To ale byla jen taková třešnička na dortu.
Dokončil jsem nastavení a přesunul se do středové části vozidla, kde jsem se schoulil mezi dvě bedny s nářadím. Zvolil jsem takovou polohu, že jsem mohl kdykoliv vystartovat. Sklidnil jsem dech a čekal až příjdou.

[Phate]

Corulagská akademie, hangáry pozemní techniky:

Tvůj přítel neměl pomalu ani čas protestovat a ty už jsi ho lifroval směrem k vrchnimu poklopu. Rondu opatrně nakoukl ven, ale většina vašich pronásledovatelů se pohybovala po zemi, takže do této výšky neviděla, byť byly vršky vozidel velice dobře vidět díky osvětlení v hangáru. Průlez se zaklap a tiché hydraulické zasyčení oznámilo uzamčení pokopu.

Nastavení světel a alarmu ti chvilku zabralo. Vzhledem k regulím Akademie nesměla být vozidla zamčena, takže jsi se nemohl lépe opevnit, neboť by jsi na sebe přivolal příliš velkou pozornost.

Vyčkával jsi za bednami s nářadím a potravinami. Minuty se neskutečné táhly a skoro to vypadalo, že tě nakonec nikdo nenajde.
Z toho tě vyvedlo otevření hlavních dveří určených k nástupu posádky. Ječící alarm se začal linou ven a nepříjemný zvuk se rozprostřel napříč hangárem, ale jeho zdroj byl celkem jasný.

"Tady je! Vy.......ytek......lo...........utéct!" uslyšel jsi střípky rozkazů, když se alarm dostal na nižší hlasitost. V blíkajícím světle se objevily tři postavy. Jedna z nich se vydala do kokpitu a zbylé dvě postupně prohledávaly zadní část vozidla.
Netrvalo dlouho a přiblížili se až k tobě.

[Korchon]

Corulagská akademie, hangáry pozemní techniky:
Musel jsem jednat rychle. Okamžitě jsem se vrhl na vojáka mířícího ke kokpitu. Popadl jsem ho za ruku a prudce otočil, takže dopadl na další dva. Rychle jsem využil situace a zablokoval průlez k řídící části. Všechny pohyby se zdáli v záblescích světla trhané. Mezitím se vojáci začali zvedat na nohy. Jakmile se zvedl první chytil jsem se madla na stropě zhoupl se a kopnul stormtroopera do hrudního plátu. Dalším zhoupnutím jsem se dostal mezi ně, všude byla najednou spousta pěstí a kopanců.

[Phate]

Corulagská akademie, hangáry pozemní techniky:

V útrobách vozidla se strhla mela. Počáteční moment překvapení jsi náležitě využil. Než se první z povalených postavil, byl jsi připravený k dalšímu útoku. Rána do prsou odhodila stormtroopera na zadní stěnu, do které tvrdě narazil a po dopadu zůstal ležet. Zbylí dva ti nic nedarovali a ihned se na tebe vrhli.

Byť jsi se snažil jak jsi mohl, výcviku stormtrooperů jsi dlouho odolávat nemohl. Povedlo se ti zasadit pár pěkných úderů, ale po chvíli tě dvojice zpacifikovala několika chvaty a přesně mířenými ranami. Zůstal jsi ležet na zemi a nevěděl o světě.

Když jsi přišel k sobě, ucítil jsi pod sebou jehličí a měkký porost. Byl jsi v sedě přivázaný ke stromu. Chvíli ti trvalo než jsi pořádně přišel k sobě aby jsi si uvědomil, že tu nejsi sám. Na druhé straně kmene byl přivázaný Rondu a o dva stromy dál seděla svázaná dvojice pilotů chodců z tvé skupiny. Všichni ve stejné situaci jako ty. Na Rondua jsi neviděl, ale co jsi mohl soudit z dvojice kousek od tebe, po hubě jste dostali všichni.

Trvalo ti, než jsi si vybavil jména. Jedním z dvojice byl Ref, mladší kadet, který většinou řídil AT-ST a moc toho nenamluvil. Většinu času za něj mluvily jeho výsledky. Mohlo být tedy překvapením, že se tu s vámi seděl zrovna on.
Druhým pilotem byla žena jménem Nola. Byla jednou z mála žen ve vaší skupině. Měla přátelskou povahu a někteří říkali, že na kadeta Impéria byla příliš měkká.

"Áááá, kruci, kde to jsme?!" ozvalo se zpoza stromu. To se probral Rondu a začal sebou mlít jak se pokoušel dostat z pout.

[Korchon]

Corulag, sithvíkde :
Sebemenší pohyb bolel. nejhorší bylo, že k tomu abych se z toho dostal jsem jich musel udělat hodně.
Pdíval jsem se jestli se ostatní už probrali. Doufal jsem, že na tom jsou o dost lépe než já. pak jsem se pořádně rozhlédl jestli neuvidím známky něčoho, co by mi mohlo napovědět kde to vlastně jsem.
"Nevím Rondu, nejdřív se musíme dostat z pout" přitom jsem se snažil dostat z pout. Různě jsem sebou smýkal a kroutil rukama. zkontroloval jsem kapsy, jestli tam není něco co by mi mohlo pomoct. A opravdu jsem z celéo srdce doufal že a) nemám nic zlomeného b)jsem ještě pořád na Corulagu.

[Phate]

Corulag, sithvíkde :

Tvůj přítel zaúpěl, když jsi sebou začal smýkat ve snaze se vyprostit z pout. Ruce jste měli svázány každý zvlášť, ale ke kmeni jste byli přivázání jedním lanem jednak provlečeným pod zády a přes ruce a pak kolem pasu. To značně omezovalo pohyb. Druhý dvojice byla přivázána pouze provazem přes prsa a měla svázané ruce.

"Přestaň sebou tak házet, zařezáváš mi to lano do těla!" okřikl tě Rondu, načež jsi se trochu uklidnil a začal s prohledáváním kapes. Tedy tak maximálně těch zadních, protože k předním jsi neměl šanci se dostat. Obě kapsy byly prázdné a jakékoliv pokusy o vyproštění se z lana selhávaly. Rondu na druhé straně udělal to samé a vyšel z toho se stejným výsledkem.

"No bezva, pro dobrotu na žebrotu!" ozval se Ref, když přišel k sobě a prohlédl si nastalou situaci. Řekl to možná trochu hlasitěji než chtěl a rozhodně víc než u něj bylo zvykem. Díky tomu aspoň probral poslední z vašeho kvarteta.
"Do banthí prdele to ale situace." zeklela Nola, byť možná měkká a hodná, ale pro peprné slovo nikdy nešla daleko. Rozkoukala se velice rychle a ještě rychleji si přitáhla nohy pod sebe a z pouzdra u levého kotníku vytáhla krátký nůž, kterým začala řezat provazy.

"No vida, aspoň něco. Máte někdo ponětí kde to jsme?" zeptal se Ref čekající na to, až jeho kolegyně přeřeže lano.
Na to odpověď nikdo neměl, ale vypadalo to, že jste pořád na Corulagu. Ostatní kadeti se vám sice chěli pomstít, ale těžko by se jen tak dostali z planety jenom aby vás přivázali k nějakému stromu na druhé straně soustavy.
"Mám to!" zvolala vítězoslavně Nola a ty si viděl jak pouta dvou kadetů povolila. Ty na rukou už byla hračka. Hned na to se pustila do těch vašich.
"Určitě jsme na Corulagu, ale kde přesně, těžko říct. Ty lesy jsou všude stejné." drmolila při řezání.
"Možná by si tady naši kolegové zasloužili slova díků Tarbe, nebýt jich, tak tě nejspíš zlynčovali." prohodil Rondu a poukázal na to, že Ref s Nolou byli jediní, kdo ti přispěchal na pomoc.
To už byly vaše pouta dole a vás čeklo vymyslet, co budete dělat teď.