Pár rad do začátku od Elinor

Zde najdete pravidla, ale také info, jak se on-line hry zúčastnit. Nachází se zde i informace, které mohou pomoci při řešení problémů s Akademií.
Elinor Yall

Pár rad do začátku od Elinor

Příspěvek od Elinor Yall »

Tvorba postav,
aneb co jste chtěli vědět, ale neodvážili se na to zeptat


Když se řekne StarWars, všichni si jistě představí světelné meče, blasterové přestřelky, kantýny s krásnými twi´lečkami a slizskými padouchy, vítězný boj proti mnohonásobné přesile, heroická gesta a činy... kdo by nechtěl být sirotkem z Tatooine, který zachrání galaxii a jen tak levou zadní nakope všem záporňákům svalstvo hýžďové. Nebo temným lordem, před nímž se celý vesmír (i s Chuckem Norrisem) třese strachy. Či neodolatelným pašerákem, co vždy vyvázne s šarmem a ziskem, ošálí každého hutta a nakonec si vydobude celý harém krásných princezen.
Ostatně - někdo má rád holky, jiný vdolky... a StarWars se staly fenoménem právě díky romantice, která z nich dýchá. I když každému musí být jasné, že to může mít i odvrácenou stranu. Ale ta většinu lidí nezajímá. Vcelku oprávněně.
Ä tak záhy hráč zjistí, že všechny tužby mají jednu zásadní překážku. Padouchy tahající za nitky v pozadí, jimž vesměs není nic svaté a kteří trvají na takových banalitách, jako jsou počty kreditů, zásobníky, nutnost zjistit si informace, a tak dále, a tak dále. A dokonce se neštítí sabotovat jeho imaginaci: jen si představte, vymyslíte si, že na Tatooine potkáte samotného lorda Sidiouse, pečlivě naaranžujete situaci, kdy do kantýny přijde temný pán a pozve vás na pivo, vy to odmítnete, tasíte světelný meč a ze Sida jsou náhle čtyři malí sithíci... a ti lumpové po vás chtějí editovat a s jinými svého druhu si vyměňují v ShoutBoxu informace o vaší neskutečnosti.

Ano, mluvím o moderátorech.

Jinak též osobám, které vytváří příběhy pro vaše postavy.
Osobám, které díky své činnosti na akademii tráví v SWuniverzu víc času, než by jejich okolí tak docela líbilo, a které jsou díky tomu proti prvotnímu okouzlení vcelku imunní.
Mají své představy o tom, co je či není dobrý příběh.
Snaží se, aby vše působilo relativně věrohodně. Tedy aby akce následovala patřičná reakce, aby jednání cizích postav působilo alespoň trochu logicky.
Nejsou schopni číst vaše myšlenky, takže pokud nenaznačíte motivy, které jsou pro vás obzvlášť důležité, je možné, že je zcela opomenou. Vlastně naznačení často nestačí; nejlépe je konkrétní vyjádření. Pokud chci infiltrovat Dookovy temné akolyty, dostatečným naznačením NENÍ skončit tvrzením, že postava "bojovala v první linii v klonových válkách" či opsat životopis Quinlana Vose (ideálně se všemi reáliemi a se jménem)!

Co vám moderátor předloží jako hru, je v prvé řadě ovlivněné tím, co najde v přihlášce.

A cílem tohoto článku je zamyslet se nad tím, jak může vypadat uvedení vaší postavy na scénu. Tak, aby nedocházelo ke komunikačním šumům a zkreslení představ bylo omezeno na nutné minimum. Většinou se totiž moderátoři snaží hráčům vyjít vstříc. Takže rozhodně platí - dávejte si pozor na to, co si přejete, mohlo by se vám to (v nějaké podobě) i splnit.

Pokud jde o samotnou přihlášku, setkáte se v ní s následujícími kolonkami:

1. JMÉNO - prosím, vyberte si nějaké přiměřené. Tedy vhodné do StarWars vesmíru. Pokud možno, necpěte se do význačných rodin. Skywalkerové, Solové, Hornové, atp. jsou sice fajn, ale lze oprávněně předpokládat, že neexistovali jen oni.
Vzdálení potomci canon postav z časů mandalorianských válek budou posuzováni individuálně, stejně tak, pokud se v některých z vás zrodí idea začlenění se do některé z akademických rodových dynastií, či spříznit se s jinou, existující postavou vytvořenou jiným hráčem.

2. TITUL - v případě Jediho padawan, u Sitha učedník, u vojáka kadet... ve výcviku začínáte na spodní příčce "potravního řetězce". Výcviky a mise jsou o tom, jak se postava rozvíjela, rostla, proměňovala... a k tomu musí mít příležitost.
Specifickou kategorií pak jsou "dětské začátky" u Jediů (nezaznamenala jsem, že by v tak raném věku začínalo jakékoli jiné povolání, čistě proto, že na kadetky se bere až v relativně dospělém věku, sedmiletý lovec odměn by působil nesmyslně - ačkoliv, třeba lovec odměn na misi provázený sedmiletým synkem by mohlo být vskutku zajímavé..., a sithský výcvik u dětí, pokud by byl možný, by asi vyžadoval u hráče i moderátora dosti silný žaludek). Nicméně pokud budete chtít začínat v dětském věku, je dobré na to předem upozornit moderátora. Jinak budete automaticky zestaršeni na alespoň 14 let.

3. RASA - může být libovolná ze světa StarWars. Nicméně ji zkuste sladit se jménem a planetou narození. Minimálně. Pokud se rozhodnete hrát za nějaké "speciality", bylo by dobré, kdybyste si o ní toho co nejvíce zjistili a případně to zkusili při hraní zohlednit. Buď tak, že se postava bude chovat typicky, jak je pro danou rasu normální, nebo naopak nějakým způsobem bude kontrastovat (pak ale stojí za to zamyslet se, jak a proč, a upozornit na to moderátora).

4. PLANETA NAROZENÍ - místo, kde se postava narodila. Neznamená to, že tam musela prožít celý život, dokonce ji ani nemusí znát.

5. ŽIVOTOPIS - tato kolonka bývá nejčastějším kamenem úrazu. Vcelku pochopitelně, právě skrz tuto kolonku můžete vpašovat množství vlastních prvků a upozornit na ně moderátory. Na druhou stranu, když tak činíte, musíte tak činit přesvědčivě.
Se samotným životopisem se není, zejména v případě Jediů, potřeba se nějak zvlášť patlat.
Většina z nich totiž přicházela do řádu v útlém věku (3-7 let), takže spíše je otázkou zdůvodnit případné přijetí v pozdější době či za problematických okolností. Lze říci, že většina z nich pocházela z normálně fungujících rodin a oni měli jen to "štěstí", kterému se říká "nadání v Síle". Naprostá většina z nich tedy cca od svých pěti let vyrůstala v chrámu a na svou původní rodinu měla nanejvýš tak mlhavé vzpomínky. Vhodnější by bylo si tedy pohrát s tím, jak vlastně v tom chrámu vyrůstali. Což se dá zrekapitolovat stručně, i rozvitým referováním o dětských přátelstvích, rivalitách, případně i vazbě na mistra.
(pokud jde o mistry... pokud vyberete pro postavu nějakého konkrétního, tak se snažte zůstávat v souladu s canonem)
Zároveň je dobré si uvědomit, že existovaly výjimky a pokud si nějakou chcete zahrát, nic vám v tom nebrání. Krom toho, že pak by byl podrobnější životopis opravdu vhodný.
V případě sithů a lovců odměn máte pochopitelně mnohem širší možnost pro zdůvodnění, proč se postavy vydaly tou cestou, jako se vydaly. Snad jen upozorňuji, že Jediové nepadají na temnou stranu jak na běžícím pásu (a rozhodně ne bez silného důvodu, který ovšem může být různý) a že moderátoři, zvláště pak někteří, mají nad tradičními klišé sklon výt.
(s podobným zvukovým projevem se setkáte i v případě, že vytvoříte dalšího tuctového sirotka - ale tento případ se týká všech povolání)
S vojáky to opět může být jednodušší i složitější, ale to si umíte představit i sami.
Síla žel, tento článek nemohu věnovat rozborům jednotlivých záležitostí, takže se s nimi setkáte v nějakém pozdějším, navazujícím.

6.-7. BARVA SVĚTELNÉHO MEČE A SVĚTELNÝ MEČ - pokud jde o barvu, zejména Jediové mají velký výběr. Krom obligátních modrých a zelených (existují i odstíny) lze si zvolit i žlutou, stříbrnou, zlatou, oranžovou, fialovou... u sithů by se předpokládala červená, ale nebrala bych to jako jedinou nutnou (pokud má postava z nějakých důvodů již světelný meč z dřívějších časů, asi bude mít alespoň původně jinou barvu).
Co se typu světelného meče týká, tak padawan by měl mít jednoduchý jednočepelový. Nic mu ale nebrání si ho později nahradit něčím neobvyklejším - to si však prokonzultujte se svým moderátorem.

6.-7. HLAVNÍ A ZÁLOŽNÍ ZBRAŇ - prostě primární a záložní zbraň používaná Silou nevládnoucími postavami. Zpravidla různé druhy blasterů, vibročepel... v archivech akademie jsou tato témata velmi kvalitně zpracovaná.

8. STYL BOJE SE SVĚTELNÝM MEČEM - Sílu používající postavy si vyberou jeden ze sedmi tradičních stylů, nejlépe ne vaapad. Rovněž jsou možné směsi jednotlivých stylů, ale prosím s mírou a s vědomím, že to neznamená, že postava ovládá OBA styly. Spíš její boj je směsí některých prvků třeba z ataru a z makashi.
Informace o jednotlivých stylech naleznete rovněž v akademických archivech, na akademické wikipedii, či na wookieepedii.

8. STYL BOJE - jakým způsobem vaše postava bojuje. Zda preferuje střelbu ze zálohy, frontální útok, agresivní boj...

9. SCHOPNOSTI - co vaše postava umí. A do jaké míry. Berte v potaz, že by to měly být věci, které měla možnost se v rámci svého životopisu naučit a rozvíjet. Pokud sem zahrnete něco netypického (např. Jedi výborně střílí z blasteru), neuškodí zdůvodnění, jak jste k této schopnosti přišli. To stejné platí i v případě, že toho vašemu charakteru dáte do vínku "až moc".
U těch, co jsou nadáni v Síle, do toho zahrňte, co se postavy naučily v rámci svého tréninku. Nicméně berte v potaz, že jsou to začátečníci, a tak se vyvarujte pokročilých technik (pokud je nedokážete svému moderátorovi opravdu dobře zdůvodnit - ale i tak je pravděpodobné, že reakce na to bude jednoznačné NE).

10: SCHOPNOSTI JAKO JEDI/SITH - kolonka týkající se výhradně těch, jejichž postavy si rozumí se Silou. Jak chcete svůj charakter směrovat a rozvíjet po této profesní stránce. Je to spíš plán, náčrt směřování, než cokoli jiného.

11. POZNÁMKY - zejména do toho zahrňte vzhled, povahu a projevy postav. To znamená - jak vypadají, jaké jsou a jak se projevují v situacích (vztahy k druhým a k autoritám, extroverti-introverti...). Vše, co by bylo vhodné, aby moderátor věděl, takže se nebojte rozepsat.
Pokud máte s postavou nějaké úmysly, nebylo by od věci na to též upozornit (kupříkladu "zkusit přežít rozkaz 66", atp.)

Obecně doporučuji vyvarovat se "zvrhlostem" a obzvláště profláknutým klišé. Zatímco na to druhé bude nejčastější reakcí pozdvihnuté obočí a sarkasmus, v případě toho prvního (kupříkladu lovec odměn se slabostí pro vraždění dentistů, naverbování sithským lordem, který si postavu coby žáka vyhlédl v kantýně...) vám to moderátor buď hodí na hlavu - a nebo to skutečně vezme a začlení do příběhu. Pak je otázka, co z toho vznikne, a jak se vám to bude zamlouvat...

Když tedy tvoříte nový charakter, zamyslete se především nad tím, co chcete hrát, a proč.
Z čeho si slibujete největší zdroj zábavy.
Třeba pokud je vaší představou Jedi-archeolog v neznámých oblastech, něco ve stylu Indiana Jonese používajícího Sílu, zamyslete se nad tím, jaký by mohl být. Co ho k tomu motivuje, proč dělá, co dělá, jak se k tomu dostal... a co by na hraní takové postavy bavilo vás.
Jestli je vaše představa "bezstarostný" hon za poklady dávných civilizací, asi vás nepotěší, když moderátor vaši postavu konfrontuje se zbytky sithské kultury a mocným duchem tamního vládce, který se vás snaží zkorumpovat na temnou stranu. A zase - jestli si od té postavy slibujete zejména odhalování tajemství a balancování na hraně světla a tmy, sotva vás potěší bláznivá honba s bandou placenou huttským sběratelem za ukrytými historickými cennostmi.
Upřesnění svých představ předem ušetří zklamání vám i vašemu moderovi, a spíš povede k výcviku či misi, jejíž tvorba bude pro všechny zúčastněné zábavná.
[/i][/b]

Elinor Yall

Příspěvek od Elinor Yall »

Jak jednat (nejen) s lidmi,
aneb pěstujte si své spojence - budete je potřebovat


V průběhu hry potkávají postavy množství různých osob; některé jsou pro příběh důležité, jiné až tak ne... některé hrají na stejné straně, jiné na opačné.

Pokud vám někdo pomáhá, tak můžete dát ruku do ohně za to, že to nedělá jen tak. Má k tomu nějaký důvod. Buď jej motivuje finanční odměna, nebo jej k tomu nutí jeho zásady, uplatňuje pravidlo "nepřítel mého nepřítele je mým přítelem"... případně za tím vším stojí mnohem rafinovanější a spletitější důvody. Taky je dost dobře možné, že si vás z nějakých důvodů jen tak oblíbil.

Jisté nicméně je, že spojenců je radno si vážit, a - zvlášť ve chvíli, kdy vám teče do bot - platí "darovanému speederu na motor nekoukej".
Ano, můžete si o něm pochopitelně myslet své. V tom vám nikdo nebrání. Ale uvědomte si, že máte tu čest s někým, kdo má svou povahu, cíle, motivy, a kdo na jakékoli akce k němu vztažené odpoví patřičnou reakcí. Snažte se, aby váš spojenec měl skutečně zájem vám pomáhat (a naopak neměl zájem vás podrazit).

Samotných spojenců může být množství různých druhů.
1. vaši nadřízení
2. přátelé a kamarádi
3. kolegové
4. osoby, s nimiž vás svede dohromady Síla, ale jinak s nimi nemáte moc co společného
5. osoby, s nimiž musíte jednat a které by vám mohly být velmi užitečné, pokud si je nakloníte na svou stranu.
6. podivné existence, které mají vám neznámý důvod snažit se vám nějak pomoci, a to pomáhání si vcelku radikálně prosazují (pokud je dostatečně svým chováním neznechutíte, takže neztratí zájem)

Nejjednodušším způsobem, jak si s touto verbeží poradit, je chovat se přiměřeně.
To sice může u různých lidí znamenat různé věci, ale v zásadě platí (minimálně podle elinořího názoru) následující:

Zjistěte si, s kým máte tu čest, a podle toho se chovejte. - Při diplomatických jednáních s Huttem budete muset mluvit a jednat jinak, než když se snažíte sbalit půvabnou twi´lečkou za barem.
Tedy: používejte informace, které máte k dispozici. Poslouchejte, co vám spojenec říká, všímejte si, jak vystupuje a jak na co reaguje. Nejen ve chvílích, kdy komunikuje s vámi. A pokud se nad tím zamyslíte, také to neuškodí. Spojenec vám může lhát. Mohou o něm kolovat drby. Ale tohle jsou věci, o kterých moderátor trousí tu více, tu méně nápadné indicie. Je dobré si na ně dát pozor.

Není dobré k (tajným) kontaktům běhat co pět minut. - Neohrožujte je více, než je nutné. Tedy pokud se mám setkat s někým, kdo pracuje kdesi v utajení, snažím se všechny důležité záležitosti vyřídit při prvním kontaktu na bezpečném místě. Snažte se, abyste nebyli pro náhodného pozorovatele nápadní, a neupozorňujte na sebe okolí.
I ve chvíli, kdy kontakt není tajný, zbytečně jej nepruďte dovyptávánímse na detaily, které vás nenapadly prve. Pokud nebudete odbyti, můžete počítat, že se solidně diskreditováváte a působíte poněkud... neprofesionálním... dojmem. Což by se třeba mohlo podepsat i při budoucích jednáních s dalšími lidmi z branže.

Snažte se být na své spojence hodní. - Tak, jak je to u daného charakteru a v dané situaci možné. Pokud máte charakter, který "není hodný" už ze zásady, snažte si spojence alespoň proti sobě nepoštvat.
Obojí je možné spáchat různými způsoby.
Obecně platí:
1. zbytečně neprudit autority a odpovědné osoby
2. snažte se působit spolehlivým dojmem
3. vztahovačné reakce rozhodně dlouhodobé spolupráci neprospívají
4. nebuďte na své spojence cíleně hnusní (dlouhodobě)
Také je možné zvolit strategii typu "ať si mě nenávidí, jen když mne respektují a bojí se mě". Nemusí být od věci, ale používejte ji v souladu s pudem sebezáchovy. Zejména na začátcích své dráhy jsou postavy na spodku "potravního řetězce" a budou-li se pokoušet vyskakovat si na své nadřízené, je to snadná cesta, jak dostat přes ústa.
Plus bod 5 - pokud máte nějaké inkognito, snažte se ho držet, jak nejlépe to dokážete. Prokecnutí se zpravidla způsobí potíže. Tedy, nemáte-li opravdu dobrý důvod, proč se prokecnout.

Pokud spojence nemáte, snažte se je získat. - Jedna z věcí, které se snadno řeknou, ale podstatně hůře udělají. Pokud vyjednáváte s někým, kdo má důležité informace, nebo jehož pomoc by vám mohla přijít vhod, neuškodí pokusit se získat jeho sympatie. Jednejte stručně, věcně, korektně. Dodržujte normy chování, na nichž by mohl dotyčný trvat a na které je zvyklý. Vyvarujte se povýšeného a přehnaně agresivního jednání, pokud nebudete postaveni před situaci, kdy to nejde vyřešit jinak.

Dialogy - ano, tento fenomén můžete potkat i ve výcvicích a misích. Spojenec cosi naznačí. A vy to můžete buď vyignorovat, nebo na to z něj vytáhnout a nějak zareagovat. A, pochopitelně, vaše reakce nějakým způsobem (občas dost dramaticky) může zamíchat s příběhem - ale také nemusí.

Osobní vztahy - Obecně platí, že pokud si vás spojenec nějakým způsobem oblíbí, bude spolupracovat mnohem nadšeněji a dobrovolněji - a pokud na vás šil nějakou boudu, bude z ní mít alespoň dosti blbý pocit. Což jej může přimět dělat chyby, případně změnit stranu a dokonce vám i pomoci.
Pokud nicméně infiltrováváte nějakou organizaci, osobní vztahy jsou asi nejzrádnější část celé té záležitosti. Jednak vám mohou výrazně usnadnit situaci, ale na druhou stranu, budete z toho mít poněkud nepříjemné pocity zase vy. Takže neuškodí si to předem uvědomit a počítat s tím.

Tolik k tomu, co bych viděla jako ideální strategii pěstování spojenců.
Ta má nicméně jedno zásadní riziko, na které patrně narazí každý hráč - a to roleplaying. Postavy jsou totiž také lidi. To znamená, že se mýlí a dělají chyby. A pochopitelně, chyby se nejlépe dělají po stránkách informačních a komunikačních.
Pokud víte o nějaké akci, že je to snadná cesta k průšvihu, ale také jste pevně přesvědčeni, že váš charakter by jednal zrovna a právě takto, klidně se do ní pusťte. Nicméně nezapomínejte na pud sebezáchovy, běžné normy chování, atp. Postavy situaci mohou vidět jinak než hráči, a při odepisování neuškodí se podívat na situaci opravdu jejich očima.

De fakto je jen na vás, jak vaše vztahy se spojenci budou vypadat. Jako moderátor si jen dovolím připojit jednu prosbu: dbejte na to, aby byly příběhově zajímavé a přijatelné. Když už vám předhodím nějakého nežádoucího vlezlého komického společníka, klidně jím ve chvíli, kdy bude příliš prudit, vytřete lodní interiér. Jenže pokud zkusíte zabít, zabijete nejen něco, s čím jsem si dala práci (a budu tedy naštvaná a s největší pravděpodobností se vám to nepovede), ale pokud vám to vyjde, s největší pravděpodobností ztratíte také přístup ke spoustě indicií o příběhu a několika jeho možným liniím.
Nevím, jak přesně se k této problematice konkrétně staví moji kolegové - a doufám, že se k tomu v hrobce vyjádří :) - ale domnívám se, že jejich názor se příliš neodlišuje od toho mého.

Zamčeno

Zpět na „Pravidla, návod ke hře, pomoc“