Quiana Dalla (Phate)

Zde vytvořte svou přihlášku pro vstup do daného období.

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Quiana Dalla (Phate)

Příspěvek od Heinz »

Quiana "Quin" Dalla

Věk: 25

Období hry: krátce po Tarisském masakru

Povolání: pašerák, hacker (atd.)

Rasa: člověk

Planeta narození: Taris

Historie:
Jakej má význam minulost? Co bylo včera, je vzdálenější než konec vesmíru – a to i za předpokladu, že je vesmír nekonečnej. Cokoliv řešit nemá cenu... Ale já jsem optimista, pořád může bejt hůř. Říkaj, že mám menší problém s pitím? Vždyť bych se mohla sjíždět Glitterstimem! A že můj majetek už nestojí ani za banthí lejno? Alespoň jsem ještě na živu, no ne? Zatím.
A začátek přitom vypadal tak růžově...

Narodila jsem se ve Středním Tarisu do jedný z obchodnických rodin, u který sice nehrozí, že bude stát na počátku mezigalaktický korporace, ale na druhou stranu nikdy nebude mít hlad. Rodiče pro mě, stejně jako pro staršího bratra, měli připravenou jistou a jasnou budoucnost v obchodě, jenže, na rozdíl od něj, já jsem se s tím odmítala smířit.
Co jsem se naučila běhat, viděli mě doma jen náhodou, jenže Střední Taris byl zoufale nudnej i pro tak malýho parchanta, jako jsem byla já. Ale pak jsem si, asi kolem sedmi let, našla cestu do spodních pater. A v nich zase partu výrostků.
Jasně, že na nějakýho přivandrovalce z lepší společnosti nečekali s otevřenou náručí, kolikrát mi dali přes hubu, jen abych je přestala otravovat, doma byl z toho vždycky oheň na střeše. Jenže já tuhle výzvu nehodlala vzdát, rozhodně ne. Zatímco doma na mě čekalo jen učení a práce, nuda, oni představovali vzrušení, zábavu, dobrodružství. A to je pro malýho, trošku horkokrevnějšího smrada celej život. Pravej život. A tak nakonec i oni uznali, že to myslím vážně, a vzali mě – ne do party, k přijimacímu testu, po nekonečnejch třech letech. To mi bylo deset let.
Byl jen jeden způsob, jak mohl vetřelec prokázat svou loajalitu, vloupat se do vlastního hnízda. Ne, nemusela jsem nic šlohnout ve vlastním domě, ale naproti přes ulici byl krámek s hračkama a blbostma podobnýho druhu, od balíčků pazaacu, přes herní stoly až po holografický hry. A právě do tohohle hráčskýho doupěte dodali novou laserovou pistolku, která byla samozřejmě snem každýho dítěte ještě před tím, než se vůbec začala vyrábět. Co bude můj cíl mi ani nemuseli říkat.

Ještě pár metrů před prahem obchodu jsem byla přesvědčená, že to bude hračka. A přesně krok za prahem obchodu jsem věděla, že to nezvládnu. Jenže když už jsem házela zpátečku, tlusťoch za pultem se zeptal, co si přeju. Nevím proč, ale vlilo mi to šťávu do žil, odvaha znovunalezena.
Nebudu zdržovat sálodlouhým vyprávěním, jak jsem ho pěkných pár minut nutila hledat každou pitominku, zatímco jsem lačně pokukovala po lejzrovce, ani popisem jeho záchvatu, když ho to konečně přestalo bavit a došlo mu, že si nic koupit nehodlám. Zkrátka, najednou jsem bez varování hmátla po hračce a než se dokázal vzpamatovat, byla jsem půl bloku od obchodu. Věděla jsem, že se svou tukovou zásobou mě nebude pronásledovat, proto jsem zpátky k partě nespěchala, dala jsem si čas na uklidnění, strachem se mi totiž třásly snad i vnitřnosti, a vydejchání. Jo, příchod musí bejt efektní.
Po tomhle mě děti skoro prosili, ať se k nim přidám, a já byla poprvý na vrcholu, poprvý výjimečná.
Jenže něco jsem nedomyslela. Tlusťoch sice neměl fyzičku na to, aby se hnal za frackem přes půlku Tarisu, měl ale dost sil na to, dojít na konec ulice. Ten parchant se znal s mými rodiči.
Říct, že na mě doma čekali dva kraytští draci by bylo ještě mírný. Rodiče samozřejmě chtěli, abych tu kravinu vrátila, kravinu, s kterou si už vesele hráli mí noví kamarádi, takže mi nezbylo nic jinýho, než vyjít s pravdou ven. Myslím, že je jasný, že mě naši seřezali tak, že mě ještě doteď při vzpomínce bolí celý tělo.
Nastala doba zákazů a příkazů, který se mi úspěšně dařilo lámat. Zavřeli mě? Povedlo se mi utýct ventilačkou. Dal se příkaz obejít? Neváhala jsem! Místo kýžený autority ve mně vyvolali spíš vztek a pohrdání. Nakonec jsem domu už skoro nechodila, místo toho jsem trávila většinu času s partou, což znamenalo drobnejma krádežema, mlácením se s ostatníma partičkama a experimentováním s lehkýma drogama.
Nejlepší čtyři roky života.

Ale každá sranda má svůj konec, dokonce i taková špína, jako je Taris, má bezpečnostní složky, který občas dělají svou práci.
A tak nás fízlové po jednom přepadení chytli. Když to vezmu kolem a kolem, nic moc na nás neměli, nešlohli jsme babce nic zvlášť cennýho, z našich předchozích deliktů nám nemohli nic dokázat... basa by byla otázkou několika dní. Jenže u mě našli malej sáček s Ryllem, smůla, jako na potvoru jsem to svinstvo měla ten den poprvý, počkat jen o den dýl... Ale já nikdy neměla moc štěstí.
Od rána do rána mě ti hajzlové vyslýchali a dělali ze mě veřejnýho nepřítele číslo jedna, chtěli, abych práskla ostatní, pak abych se přiznala ke vší špíně, kterou nedokázali vyřešit..., ale po pár dnech je to přestalo bavit, možná pochopili, že jsou i důležitější případy, než jedna blbá výtržnice. Za malý přepadení a trochu koření v kapse se do Undercity neposílá, už vůbec ne čtrnáctiletý holky. Ale i tak jsem strávila dva měsíce v cele.
Jakožto nezletilou si mě museli vyzvednout rodiče, z čehož jsem byla podělaná strachy... jenže, když přišlo tvrdý na tvrdý, ani jeden mě neseřval, ne, jen mlčeli. Z určitýho úhlu pohledu to bylo mnohem horší. Až navečer za mnou fotr přišel, jen proto, aby mi sdělil, že mám vypadnout, že jsem pro ně cizí.
Neměla jsem důvod neposlechnout.

Už jsem měla celýho Tarisu pokrk, chtěla jsem vypadnout, zmizet... a pokud možno zapomenout, že s ním mám vůbec něco společnýho. Proto jsem zamířila k dokům a tajně doufala, že se najde nějakej svatej, kterej za odvoz nebude chtít platit, a to ani v naturáliích, kariéru kurvy jsem zavrhla už dávno.
Tentokrát se ke mně štěstí obrátilo čelem, v baru pro piloty se totiž objevil Kiffar. Ten pán v nejlepších letech, mohutnej tak, že i ta tma v baru ztmavla, vypadal, jako by měl každou chvíli zkolabovat – a s sebou pod drn vzít celou hospodu. Ani ve vchodu nezpomalil, nerozhlíd se, valil se jak tank k baru, kde už na něj čekal velkej panák rumu. I ten rum se zdál bejt tmavší, než se běžně nalejval – nebo že by barman hostovi nalil nepajcovanej alkohol? Musela jsem na něj fascinovaně zírat, jak do sebe v rychlým sledu lil jednu skleničku za druhou. Až po pátý trochu zpomalil, a podíval se na mě.
„Na koho myslíš že zíráš, holčičko,“ zeptal se a ve mně začal vřít vztek. I kdyby mě měl v příští vteřině zabít, nikoho bych nenechala říkat mi „holčičko,“ proto jsem vystrčila bradu a s drzým úsměvem, který jsem poctivě trénovala roky, jsem mu sebejistě odpověděla, „na Sketta, kterej si splet krev s chlastem.“ Ani nevim, jak jsem si na tohohle hmyzáka vzpomněla, po tolika letech, co jsem naposledy viděla učebnici...
Ale zpět – ten ohromnej, zle vypadající kiffar, který měl jen na ksichtě tolik jizev, že by z nich z fleku mohl sestavit kroniku, na mě jen zíral, ani sval se nepohnul a já musela vynaložit neskutečnou vůli, abych neuhnula pohledem. A pak ve výhružným duchu pokračoval, „víš, co bych ti moh udělat, holčičko?!“
Zase. Možná jenom díky tomu jedinýmu slovu se mi podařilo napodobit jeho vražednej výraz tak dokonale.
„A víš, co bych mohla udělat já tobě?!“
Čekala jsem, že mě proděraví tím kanónem, co mu visel u pasu, nebo mi rozmlátí držku o pult... ale on se rozesmál. A tak jsem poznala pašeráka Kesheen Relika, starýho vesmírnýho vlka, který mě nejenže svezl, on mě vozil celých devět let.
Vlastně doteď nevím, proč mě přijal za člena posádky, ale mám podezření, že ve mně viděl svou dceru, kterou nikdy neměl – a nebo měl, o minulosti jsme nikdy nehovořili.

To Kesheen mě naučil pilotovat, střílet, schovávat věci tak, aby je žádná kontrola nenašla... naučil mě přežít. A jo, byl něco jako můj otec.
Jenže dobrý věci jsou od toho, aby se posrali. Relik byl životem protřelej starej vlk, kterýho nemohlo nic překvapit, ale i matadoři mají svý slabiny. Tou jeho byl hazard. Miloval pazaak, a nikdo by ho za boha nepřesvědčil, že ho vůbec neumí. Přesvědčili ho až na Tatooine lidi od Czerky, u který se šeredně zadlužil. Je pravda, že poprava střelou zezadu do hlavy dokáže přesvědčit i většího tvrdohlavce. Alespoň, i když mi to nejde na rozum, nezrekvírovali loď, asi jim o ty prachy zas tak nešlo. Tak i tak to bylo moje štěstí, časem by mě určitě našli zalezlou v úkrytu pro ilegální kargo.
Tehdy někdy jsem poprvý chlastala jen proto, abych zapila život.

Trvalo věčnost než jsem sehnala nový, samozřejmě falešný registrační číslo pro loď, ale ani pak nebylo vyhráno, písek se dostával do rotoru, zadrhávalo se všechno, co se ještě mohlo zadrhnout... Nechápu, jak se mi z tý písečný prdele nakonec podařilo vypadnout.

Horko těžko jsem přežívala, a přežívám, jako všechno pro všechno, chvilku zlodějka, chvilku pašeračka... a když dobře zaplatěj, možná i zabiják. Ale jen jako poslední možnost, ne, že by to bylo proti mejm morálním kodexům, ale jak káže zákon života, čím míň peněz máš, tím větší trest dostaneš. Mě by asi rovnou popravili.
A aby život jó nebyl moc růžovej, přišla jsem ještě o loď. Vlastně ne, nepřišla jsem o ni, stala se „zastaveným předmětem,“ který bude věrně čekat, až ho vyplatím - jak mi bylo laskavě vysvětleno.
To tak. Dřív mi spálí mozek v hlavě, než jim dokážu splatit dluhy...
Komický, jdu ve stopách svýho skorotatíka, jablko vážně nepadá daleko od stromu.
Ale proč zrovna Nar Shaddaa a proč zrovna Czerka?!

Povaha:
Quiana je přesně ten typ člověka, kterého máš po pěti společně strávených minutách chuť střelit do čéšek, dlouho se kochat, a pak ji podříznout krk. Sakrastická a cynická sviňa, která neumí držet jazyk za zuby. Alespoň do té doby, než na ni namíříš blasterem. Na druhou stranu si ale dokáže spočítat, kdy už jde do tuhého, a snad jenom díky tomu je ještě naživu. Instinkt přežití vyvinutý víc než abnormálně.
Je to cholerik, ale od té doby, co začala pít, se přesunula do stavu, který by se dal nejlépe nazvat jako „nezúčastněná rezignace.“ Zkrátka, začíná ji být všechno jedno.

Zajímavosti:
- nesnáší pazaak
- nesnáší Jedie, považuje je za pokrytce a fízly
- nesnáší děti
- milovala by válku, přesně podle hesla „když se dva perou, třetí se směje,“ jenže takhle má maximálně vztek
- silná kuřačka, alkoholička

(Ne)Schopnosti:
lhaní- zdatně
hackování – slušná úroveň,
plížení se, krádeže - zdatně
pilotování – lehce nadprůměrné
střelba – lepší průměr, někdy se i trefí... ale zato má se svým blasterem velice familierní vztah.
opravy – víceméně, spíš méně než více
---
Všechny schopnosti samozřejmě v opici berou za své
×
Dejte jí do ruky granát, bouchne ji v ruce, i když je neodjištěný
Veškeré znalosti o zdravovědě končí u univerzálního bactového obvazu na všechno a chlastu, aneb, máš bolístku? Holt ji musíš zapít a za chvilku budeš v cajku..
I když dokáže odhadnout náladu, slovo diplomacie je pro ni jen pojem ve slovníku.

Věci u sebe:
Tři potravní kapsule, dvě energetické; comlink; souprava hackovacích nástrojů; malá lékárnička- dva stahováky a bacta sprej
Blasterová pistole: Czerka 300

Zabavená loď: frachťák třídy Dynamic - "Duinuogwuin shadow", *Star Dragon* - Kesheen si pozdě uvědomil, že jméno mýtického tvora neumí nikdo vyslovit - nikdo, včetně jeho samého. Loď sice nepřejmenoval, ale říkají ji Star Dragon, "Dráček", "Stín"... atd.

Rozsah znalostí o SW: žiši... velká, a co nevím, to zjistím.

Odhadovaná častost hraní: sporadicky, se uvidí

Kontakt: PM, kdo si mě chce najít, ten si mě najde
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Quiana Dalla (Phate)

Příspěvek od Phate »

Výcvik založen zde:

Kód: Vybrat vše

http://www.forceacademy.net/hra/posting.php?mode=post&f=23
LOCK
“There’s no blade as keen as surprise.”


Zamčeno

Zpět na „Mandalorianské a Sithské války“