Janara Mesh'la-aaray (pro Elinor)

[Atalon]

Jméno: Janara Mesh'la-aaray

Povolání: Lovec odměn

Rasa: Člověk - Mandalorian

Planeta narození: Neznámá

Životopis postavy:
O tom že se v obřích městech, zalidněných světů, nekonečného vesmíru sem tam ztrácí lidé ví asi každý. Ať už tito zmizelí skončí mrtví někde ve stoce, prodaní na trzích s otroky, nebo s novým životem, více či méně chtěným, není to nikdy jejich volbou. Stejně jako to nebyla volba Janary i když rozhodla o jejím životě. Odkud, kdo ani komu jí unesl nikdy nezjistila a jelikož jí tehdy nebyly ani čtyři by se dalo říct, že jediné co si z dětství pamatovala byl tábor. Ano jedinou otázkou ze strany svého únosu, na níž měla poznat odpověď, bylo proč. Měla se spolu s mnoha dalšími dívkami v táboře stát ozdobou něčího harému, či klenotem nějakého nevěstince, zkrátka majetkem toho kdo za ní dá na trhu nejvíce. Corro, Toydarian jemuž tábor patřil, ale neprodával jen krásu, nesbíral po ulicích zatoulané ženy, ne, on prodával výchovu. Sbíral dívenky a učil je tanci, hudbě, eleganci, kráse, ale třeba i jazykům a vystupování. Především ale dokonalé disciplíně a podřízenosti a právě v tom měla Janara největší problém. I když bylo její tělo zavřené za zdmi tábora, byla její duše volná a nespoutaná. Nesmířila se s rolí podřízenosti a poslušnosti, prostě to nedokázala a samozřejmě na to tvrdě doplácela. Tresty se tak brzy staly běžnou součástí jejího života a jen díky své kráse a schopnostem v praktických lekcích neskončila mrtvá.

Když bylo Janaře asi osm let a opět se jí dostalo výprasku holí od své vychovatelky s následným vyloučením od oběda, rozhodla se, tak jako už mnohokráte předtím, využít nabytého volného času k tréninku. Byla to trochu ironie, že právě v gymnastice, atletice, tanci a cvičení, nacházela Janara vnitřní klid, snaha být stále lepší a silnější bylo to jediné co jí tu dělalo šťastnou. Byla to možná právě tato její touha po sebezdokonalování, po vlastní síle, která jí tehdy do cesty postavila jejího jediného přítele. Tím byl Kal Taren vysloužilý mandalorianský žoldák, dožívající v poklidu své stáří v domě Corra, jemuž celé roky dělal věrně stráž a sem tam i “odklízeče neduhů“. Ne že by Corra patřil mezi lidumily, nebo snad dbal na staré dluhy, ne důvod proč si zde pětasedmdesátiletého starce držel byl mnohem prozaičtější. Kal Taren byl totiž i přes svůj věk stále mnohem schopnějším než mnohý z Corrových mladších pracovníků. A právě tohoto muže malá, hladová, rezatá dívenka znovu a znovu zkoušející echanskou vývrtku na tvrdé zemi táborového dvora tolik zaujala. Nebylo to tenkrát poprvé kdy jí pozoroval v jejím úsilí, ale poprvé kdy jí oslovil.
Mesh’la-aaray
Tak jí tenkrát nazval, pojmenováním toho jak na něj působila, v jeho rodném jazyce. Později by to jméno jistě změnil, protože s každým rozhovorem který spolu vedli odhaloval další a další její vlastnosti. Vlastnosti jež by rád viděl u vlastních dětí, něčeho co nikdy nepoznal. Ale na nové jméno bylo pozdě. Janaře, dívence bez minulosti, bez rodiny se tato slova, zvláště když poznala jejich význam, vryla do srdce a přijala je za vlastní. Netrvalo dlouho a Kal Taren a Janara Mesh'la-aaray se stali přáteli a nejen to. Kal začal Janaru potají učit, neučil jí bojovat, tedy aspoň zezačátku ne, učil jí přemýšlet. Učil jí, že stejně důležité je zdokonalovat svou mysl jako tělo. A když viděl Janařin zájem a schopnosti, neubránil se začít ji učit i všemu ostatnímu. Tyto společné lekce začali brzy Janaru měnit, tedy alespoň navenek. Stala se klidnější a poslušnější, i když ještě ani zdaleka ne tak jak by si to její vychovatelé představovali, nicméně dost na to aby jí v dalším scházení se s Kalem nikdo nebránil. Samozřejmě o tom čemu se vlastně učí neměl nikdo ani ponětí, Corra a ostatní se naivně domnívali, že jí stařec jen vypráví o svém rodném světě a jeho zvyklostech. Během pár let si tak Janara osvojila mnohé z mandalorianské kultury a ještě více z Kalových dovedností. Její touha po fyzické a teď i psychické síle byla neukojitelná a stejně tak i její touha po svobodě. Vlastně jediným důvodem proč se ještě nepokusila o útěk byl právě Kal. Někde v Janařině srdci se jí stal otcem, rodinou, jíž chtěla být na blízku a chránit ji, a to teď znamenalo hrát hodnou dívku v táboře.

Kal to věděl, nebo aspoň tušil a protože se mu Janara stala za ty roky dcerou, rozhodl se jí toto dilema usnadnit a to dřív než jí, coby čtrnáctileté ženě, začne výchova v umění z nejstarších. Aspoň tak by se dal chápat jeho nenadálý skon, i když podle všeho stářím. Janaru poté už v táboře nic nedrželo, plán útěku sestavila jako své cvičení v taktice a plánování už dávno, teď ho jen uskutečnila. Pravda původní plán nepočítal s dodatečným nákladem, ale pro Janaru bylo Kalovo mandalorianské brnění až příliš důležité, než aby ho zde nechala v Corrově sbírce trofejí. Ale pro její bystrý rozum nebyl problém si plán upravit. Pravda nová verze si vyžádala umělé bezvědomí dvou strážných namísto celkového utajení podle původního plánu, ale jak říkával Kal: “Když se láme chleba, vždycky pár drobků upadne“. Plán sám ovšem byl perfektní a než si někdo všiml jejího zmizení, seděla už Janara ve skladišti transportní lodě směřující z planety.

O svém osudu měla vcelku jasno, nehodlala už nikdy nikomu patřit a chtěla pokračovat v cestě kterou jí ukázal Kal Taren. Rozhodla se tedy vykročit stejně jako on a to dráhou lovce odměn. Začátky pro ní nebyli nijak snadné, ne že by neměla potřebné schopnosti, ale tato práce si žádala občas dost silný žaludek který Janara zatím neměla. Své první práce si sháněla na prašných, zapomenutých planetách galaktického okraje a dalo by se říct, že zatím působila spíše jako zloděj nežli lovec odměn. Tím se skutečně stala, teprve když jí opustilo štěstí. Vzala totiž práci a odvedla jí dokonale, bohužel jejímu zaměstnavateli se zdála její odměna příliš vysoká a tak se rozhodl snížit náklady. Teprve tehdy, když byla poprvé donucena vzít život, Janara pochopila jaký je její nový život. Ale nelekla se ho, právě naopak se jí zalíbil víc než si kdy myslela. Nezabíjela ráda, ale tam v každodenním riskování života, tam se cítila živá. Každá další práce představovala možnost dalšího sebezdokonalení, další výzvu sama sobě.

Hlavní zbraň:
Dvojice blasterových pistolí
- od firmy BlasTech Industries (designový předchůdce typu DL-18)

Záložní zbraň:
Upravené mandalorianské brnění (viz poznámky)
Dvě vibrodýky

Styl boje:
Vždy rozvažuje a taktizuje, nikdy nejedná bez rozmyslu, i když mu věnuje třeba jen okamžik. Ale při střetu upřednostňuje naopak svou rychlost, hbitost a přesnost.

Schopnosti:
Její schopnosti se dají rozdělit do dvou skupin podle jejího přístupu k nim.
Neužitečné:
Hraje slušně na Alderaanianskou flétnu a Dvojitou violu;
Vysoká znalost společenského chování (nyní totálně ignorovaná);
Znalost způsobů líčení a zkrášlování (též zcela ignorovaná);
Výborná tanečnice takřka všech známějších tanců.

Užitečné:
Znalost jazyků (Basic, Binary, Huttese, Mando’a);
Výborná ve střelbě na střední a menší vzdálenosti (střelbu na velké vzdálenosti nesnáší);
Velmi schopná bojovnice na blízko, atletka a gymnastka (vytvořila si vlastní bojový styl kombinující prvky naučené Kalem Tarenem s prvky gymnastiky);
Průměrná znalost techniky (tuto schopnost si osvojila především díky a kvůli opravám a úpravám svého vybavení, ale na úroveň s níž zvládne jednodušší manipulaci a opravy většiny standartní techniky);
Začátečnický pilot (začíná se učit pilotovat menší osobní lodě)

Poznámky:
Vzhled:
Má středně vysokou, atletickou, ženskou postavu, temně rudé kratší vlasy a uhelně černé studené oči v jinak krásné tváři s hřejivým úsměvem.

Povaha:
Je tichá a uzavřená, s výbornou sebekontrolou. Většinou jedná klidně až chladně, o to horší jsou ale případy kdy se rozzlobí.
Ráda trénuje své tělo i mysl a využívá k tomu většinu volného času.
Vytvořila si vlastní kodex cti, jímž se řídí a podle nějž si vybírá i práci.
Pokud si někoho pustí blíže k tělu, musí mu naprosto důvěřovat, pak ovšem neváhá mu pomoci v jakékoli situaci.

Brnění:
Původní brnění Kal Tarena bylo odvozeno z Mandalorianského těžkého brnění. Janara si jej však musela upravit na svou postavu a při té příležitosti i na svůj styl boje. Výsledkem toho byl jakýsi hybrid spíše se podobající Mandalorianskému bitevnímu brnění. Navíc si časem, tak jako mnozí jiný, začala přizpůsobovat brnění potřebám svého zaměstnání a přidávat k němu dodatečné vybavení. První takové úpravy se dočkala zabudovaná vysílačka, jelikož možnost širokopásmového odposlechu a nově zabudovaného dešifrovacího jádra byla zvláště při pronásledování kořisti velice užitečným nástrojem. Ale podstatně nejcennějším a také nejdražším přírůstkem vybavení byl jednoznačně jetpack. Ten si nechala na zakázku vyrobit u jedné malé společnosti dosti pochybné pověsti a za značně přemrštěnou cenu skutečně stál. Cenu především navyšovala netradiční konstrukce založená na kombinaci repulzního a standartního pohonu. Janaře u něj nešlo ani tak o výkon, nepotřebovala se stát raketou, šlo jí spíše o rozměry a ovladatelnost a to výsledek splňoval dokonale i když v ostatních vlastnostech nebyl lepší než běžně dostupné jetpacky. Mimo tohoto vybavení už jen časem vyměnila část těžkých Duraocelových pancířů za jejich nové odlehčenější verze, dovolující jí ještě větší volnost a tichost pohybu. A zbroj dle mandalorianské tradice barevně stylizovala a to do rudé barvy.

Tím ovšem úprav brnění ani výzbroje zdaleka nenechala, má ještě mnoho představ co si pořídit a jakmile se dostane ke kreditům, hodlá tyto představy uskutečnit.

Rozsah znalostí o SW: filmy, knihy, hry, moderace

Kontakt: e-mail: zdenektyc@gmail.com

[Elinor Yall]

Jeden z důvodů, proč jsem jako moder uváděla "teoretická volná místa".
Takže mám momentálně plno.