Sam Fisher

[Dragoth]

Jméno: Sam Fisher

Povolání: Lovec odměn

Hodnost: Lovec odměn

Rasa: Člověk

Planeta narození: Onderon

Životopis postavy:

Dva životy
Narodil jsem se do vysoko postavené šlechtické rodiny. Byl jsem prvorozený syn a už od malička na mě byly kladeny velmi vysoké nároky ohledně etikety společenského chování. Tomuhle stylu života jsem, ale nikdy nepřišel na chuť. Hned v nízkém věku jsem si našel cestu z naší vily do zapadlých ulic města. Tam jsem se spřátelil se skupinou dětí podobného věku, jako jsem byl já sám. S nimi jsem se začal velmi měnit, často jsme se po nocích neviděni plížili po ulicích a okrádali zdejší opilce. Vždy jsem se před úsvitem vracel do vily. Aby nikdo nic nepoznal, musel jsem vstávat ve stejnou dobu, jako bych celou noc normálně spal. Naučil jsem se spát jen ve chvílích, kdy to bylo pro mě vhodné spal jsem několikrát denně po malých časových intervalech, nebo jsem dospával ve dnech kdy sem měl volno. Vyvinul jsem si zvláštní šestý smysl, díky kterému jsem poznal, že bych měl vstávat. Několik prvních týdnů bylo velice náročných, ale nakonec jsem si zvykl na přerušovaný spánek. Můj život běžel dál, ve dne jsem byl pořád vychováván jako mírně vzpurný syn vysokého postavení a v noci jsem byl členem party zlodějů a kapsářů. Dny jsem spíše jen přežíval, ale v noci se dostávalo na povrch mé pravé já.

Dvojitá zrada
Jak roky ubíhali, moje kriminální činnost začala narůstat. Z obírání opilců o drobné se stali vloupání do menších bytů, krádeže v obchodech, nebo rovnou ozbrojené přepadení s nožem v ruce. I to nám ale pořád připadalo málo na jídle ani drobných z peněženek se v několika lidech zbohatnout nedalo. Proto jsme začali vymýšlet plán na vykradení jednoho nedalekého zlatnictví. Podařilo se nám sehnat kupce na šperky a někomu se dokonce podařilo získat heslo k vypnutí alarmu. Vypadalo to, že to bude snad ještě jednoduší než jít koupit rohlíky.
Když nastal večer V, sešli jsem se v plánovanou dobu před zlatnictvím. Každý z nás měl nějakou úlohu, já jsem měl sebrat objednané šperky, za které jsme měli dostat zaplaceno. Jako první šli kluci, co měli otevřít dveře a vypnout alarm. Během několika vteřin už na nás mávali, že vše jde podle plánu. Na nic jsme nečekali a vběhli za nima do obchodu. Hned jsem se dal do hledaní objednávky. Ostatní si mezitím začali vybírat šperky, které si chtěli nechat. Už jsem měl skoro hotovo, když v tom se spustil alarm a celou místnost uzavřeli silové pole. Během několika vteřin už u nás byli i stráže, které nás všechny okamžitě zatkli.
Do cely za mnou přišel otec, který se mně okamžitě zřekl s tím, že už nejsem jeho syn. Další rána tohoto večera, bohužel to nebylo všechno, když se ostatní dozvěděli kdo je můj otec, domluvili se mezi sebou a všechno co se dalo svedli na mě. Soud byl jednoznačný a po dvojnásobné zradě jsem neměl ani sílu se bránit a všechno jsem odsouhlasil a vzal na sebe. Potom všem jsem byl jednoznačně uznán vinným, ale nějakým zázrakem se stalo něco, s čím jsem nepočítal. Dostal jsem na výběr buď čtyři roky ve vězení, nebo se přidat k armádě. Nemusel jsem se nijak rozmýšlet, všechno bylo lepší než si jít na čtyři roky sednout do chládku.

Druhá šance
Hned po příjezdu se do mě a všech ostatních pustili zelený hlavy, který si to očividně hodně užívali. Museli jsme projít osobní prohlídkou, potom jsme už jen vyfasovali tréninkové uniformy a byly nám přiděleny malinké pokoje pro čtyři lidi. Byli jsme provedeni po celém výcvikovém prostoru za neustálých urážek a ironických keců. Byl jsem rád, když jsem mohl večer zapadnout do pokoje. Sice jsem většinu noci nespal, jako většinu mého života, ale aspoň jsem mohl přemýšlet o tom, co všechno se vlastně v posledních dnech změnilo. Ztratil jsem svou rodinu přátele a celý dosavadní život. Vlastně ne neztratil jsem je, všichni do jednoho mě zradili úplně všichni, ale podruhé se to už nikomu nepodaří.
Prvních pár dní bylo fyzicky ohromně náročných, nebyl jsem na takovou fyzickou zátěž zvyklí ani připravený, naštěstí jsem měl oproti ostatním obrovskou výhodu a to bylo, že mi k načerpání energie stačilo opravdu málo spánku. Pozoroval jsem okolí a sledoval jsem koloběh života v táboře, hledal jsem jakoukoliv možnou cestu ven. Nejsnadnější by bylo dostat se nějak do kuchyně a domluvit se s těmi, co měli na starost zásobování každý den přilétalo a odlétalo několik lodí dovážející zásobu jídla. Problém byl jak se dostat do kuchyně. Naštěstí i toto se vyřešilo samo. Dva chlapy, co se porvali, byli za trest poslaní pracovat do kuchyně, to se opravdu hodilo. Nechtěl jsem, ale nic uspěchat a zdejší výcvik se mi taky zatím celkem hodil.
V táboře jsem žil už několik měsíců za tu domu jsem se toho hodně naučil o boji a boj samotný. Byl jsem velice dobře vycvičen v boji beze zbraně a v používání pušek na dlouhou vzdálenost. Několikrát jsem se dostal i k jedné speciální odstřelovací pušce na projektily. Hned jsem se do ní doslova zamiloval. Od doby co jsem byl tady, jsem se několikrát porval, abych se dostal do kuchyně a seznámil se se zásobovači. Nedávno jsem mu vylíčil svůj plán a on po troše přemlouvání souhlasil, že mě odveze na Nar Shaddaa. Vše bylo naplánováno a já měl zase jednou službu v kuchyni. Půl hodiny před odletem jsem se vyplížil z kuchyně až do skladu zbraní. V žádném případě jsem tu nemohl tu nádhernou zbraň nechat pro ty zelený hlavy, sbalil jsem jí do kufříku a přibral jsem si ještě pár pistolí. Pak už jsem se jen proplížil zpět do kuchyně a nastoupil do nákladového prostoru zásobovací lodi. Tam jsem se převlíkl do civilního oblečení, jak bylo domluveno s pilotem a pak mi nezbylo už jen čekat, než mi zastaví na Nar Shaddaa.

Překvapení
Když se konečně otevřely dveře do nákladového prostoru, byl jsem nějakou dobu oslepen náhlím přívalem světla. Potom co se mi konečně podařilo zaostřit, viděl jsem několik hlavní mířících mým směrem. Nanic jsem nečekal a vytáhl jsem pistoli, co jsem měl za pasem, i když jsem neměl žádnou šanci, připadal jsem si takhle bezpečněji. Na to se jeden z nich rozesmál a ostatní ho následovali. Vůbec jsem nechápal co se to děje než se ozval ten co se začal smát jako první. Dozvěděl jsem se, že pro ně od teď budu pracovat.


Hlavní zbraň: KiSteer 1284 projektilová puška

Záložní zbraň: WESTAR-34, dýmovnice a nůž.

Styl boje:
Skoro vždy se snaží být neviděn a nijak na sebe neupozorňuje. Většinu zabití provádí z bezpečné vzdálenosti. Když je nutný boj zblízka snaží se splynout s davem a zabíjet z bezprostřední blízkosti nožem, nebo blasterem.

Schopnosti:
Specializace na odstřelovací pušky na velkou vzdálenost a tiché zabití zblízka. Dobrý v plížení a nenápadném pohybu díky svému kriminálnímu životu. Výchova rodičů se na něm podepsala tak, že se umí skvěle přetvařovat, dokáže mluvit s víše postavenými lidmi a je dobrý v zastrašování a přesvědčování.

Vzhled, poznámky:
Má krátké, rozcuchané, černé vlasy a zelené oči. Většinou nosí tmavě zelený svetr s vyhrnutými rukávy a béžové kalhoty.
Málo co ho rozhází natolik, aby propadl depresím, nebo něčemu podobnému. Jediný jeho problém je zvládání vzteku, občas se u něj objevují různé výbuchy a zkraty, nejsou ale moc časté spíše naopak.

Rozsah znalostí o SW: celé filmová sága, hry Jedi Knight, hry Kotor 1+2, CW 1-2 serie, SWTFU 1+2

[Garth Devilman]

Nejsem sice moder už nějakou dobu, ale dovolím si poznámku:

Vše máš v pořádku, ovšem nejsem si tak úplně jistý, že ti projde to jméno.

[Jordi Linx]

... nuže, než přejdeme k testíku, tak mám pár věcí, které se mi nezdají úplně košér.

1, Tři hodiny spánku na víceleté bázi? To ti nevezmu, pokud to nějak hodně neodůvodníš a moc důvodů, jak by ti tohle mohlo procházet neznám. Obzvlášť, pokud jsi byl v neustálé zátěži nebo aktivitě - potom ti tři hodiny nemohou stačit a fyzicky by ses dost rychle složil.

2, Půlroční výcvik ti určitě přijde k duhu, ale nepočítej s tím, že máš hned skill Vasilije Zajceva, i on se učil střílet roky, než dosáhl na své mistrovství. A obzvlášť, pokud jsi se k té zbrani dostal jen několikrát. Totéž platí i o boji zblízka - uznám ti případné rváčské schopnosti z ulice trochu vylepšené půlročním výcvikem, ale měj na paměti, že na roky cvičeného vojáka zatím čelem nemáš.

3, Kdo a proč na tebe čekali na Nar Shaddaa? A hlavně, proč by ti měli hned nabízet práci, když o tobě nic nevěděli?

A zatímco si budeme vyjasňovat tyto záležitosti, tak bych ještě rád věděl, jestli máš nějaké konkrétní období, v němž bys chtěl hrát?

[Dragoth]

1. Potřeboval jsem tam něco takového natlačit, aby mi sedělo vedení dvou životů. A zároveň je to tam kvůli tomu, že odstřelovači i ve skutečnosti čekají na svůj cíl několik hodin bez sebemenšího hnutí a nesmí usnout.
Od kolika hodin by to už bylo přijatelné? Nějak se mi nechce z něj už od mala dělat závisláka na kafe, nebo adrenalinu.

2. Specializace na odstřelovací pušky a tiché zabití byly myšleny spíše až do budoucna je mi jasné, že nemůže být po pár výstřelech mistr, nebo Ezio Auditore v zabíjení zblízka, když ještě nikoho nezabil. Co se týče boje zblízka jen souhlasím.

3. Celý životopis je psán z pohledu Sama a on neví jak na něj přišli, nebo proč zrovna on. Pokud to je problém tak něco vymyslím a doplním to.

Co se týče toho období je mi to celkem jedno, ale asi bych chtěl v době nějakého válečného konfliktu. Jestli se bude jednat o Nové Sithské války, nebo Klonové války už nechám na tobě.

[Jordi Linx]

... super, teď to vypadá výtečně, tak poslední byrokratický krok - zkušební testík z pravidel:

1, Co platí pro obrázky a bannery v podpisu hráče?(věc nastavitelná pro přidání v každém příspěvku)

2, Za jakých okolností je dovoleno na fóru mluvit vulgárně?

3, Jaká jsou pravidla pro vkládání odkazů na fórum?

Uprav následující text do správného formátu:

Rhen Var, Cela na destruktoru Leia:
Hleděl jsem pln zlosti na postavu v černém brnění naproti mě. Přál jsem si plivnout mu do tváře, ale v ústech jsem měl sucho, jako na Tatooine.
Jestlipak by mu ublížilo, kdybych ho kopl do rozkroku?
pokusil jsem se pobavit myšlenkou na něco, co mi bylo vzdáleno stejně jako cesta do jádra galaxie. Postava v brnění ke mně přišla blíž, chvilku si mě prohlížela, aby si poté začala sundavat masku. Když zpoza ní vyklouzly dlouhé rezavé vlasy a nakonec odhalila roztomilou dívčí tvář, málem jsem přišel i o ten poslední zbytek rozumu.
Jsem zaskočen, mám to tedy brát jako rande?
posbíral jsem si v hlavě to, co mi tam zbývalo a pokusil se to zahrát svým klasickým stylem. To, že jsem byl připoután ke stěně, měl na sobě otrhané hadry a asi týden jsem se neholil a nemyl, mi bylo v tu chvíli fuk.

[Dragoth]

1. Na výšku můžou mít max 200 pixelů a nesmí odporovat jiným pravidlům.
2. V myšlenkách a přímé řeči postav.
3. Musí být v code a nesmí obsahovat žádnou reklamu.

Rhen Var, Cela na destruktoru Leia:
Hleděl jsem pln zlosti na postavu v černém brnění naproti mě. Přál jsem si plivnout mu do tváře, ale v ústech jsem měl sucho, jako na Tatooine.
Jestlipak by mu ublížilo, kdybych ho kopl do rozkroku?
Pokusil jsem se pobavit myšlenkou na něco, co mi bylo vzdáleno stejně jako cesta do jádra galaxie. Postava v brnění ke mně přišla blíž, chvilku si mě prohlížela, aby si poté začala sundavat masku. Když zpoza ní vyklouzly dlouhé rezavé vlasy a nakonec odhalila roztomilou dívčí tvář, málem jsem přišel i o ten poslední zbytek rozumu.
Jsem zaskočen, mám to tedy brát jako rande?
Posbíral jsem si v hlavě to, co mi tam zbývalo a pokusil se to zahrát svým klasickým stylem. To, že jsem byl připoután ke stěně, měl na sobě otrhané hadry a asi týden jsem se neholil a nemyl, mi bylo v tu chvíli fuk.

[Jordi Linx]

... testík je správně, možná jsi mohl zmínit u bannerů i reklamy, ale to jsi pokryl ostatními pravidly. Takže během zítřka ti nahodím výcvik a pustíme se do hraní.