Kapitola první - Den byl krásný ...
Rok 32 BBY
Rok 32 BBY
Stále se ztrácíváme, nacházíme a přesto, mnozí z nás nemají nižádného směru, kterého by se dokázali držet. Tohle byl případ padawana „tvého ročníku“. Jmenoval se Kain de Mierro, černovlasý, člověk, ne první pohled veselý optimista, ale čistě mezi námi, jinak masochista aspirující na vážné duševní poškození, jenže i takový lidé dostávají své mistry, aby ještě tak nějak napravili, co napravit jde, i Nileeta, úplný Kainův opak, dostala svého mistra. Vlastně mistryni. Kima Torken, byla žena, pěkná žena, kdyby ses ptal, velmi rozumná a tak, dokud nepřišla do kontaktu s tvou mistryní.
Al’ka Avaja, twi’lecká duše otevřená. Ledově modré zbarvení její kůže společně s přátelskýma černýma očima z ní udělaly tvého velmi dobrého přítele. Měla hodně vlastních názorů na to, jak by se věci měli dělat a občas byla i trochu na štíru s Kodexem, ale její tréninkové metody, ty se daly velmi lehce označit minimálně za mírně kontroverzní.
Psal se rok 32 BBY, konflikt známý jako Klonové války teprve začínal zuřit a ne všichni Rytíři Jedi měli titul generál a vedli armády. Někteří se nacházeli v Chrámu a byli jim přidělovány speciální mise. Al’ka od začátku konfliktu nikam nevyrazila, ne že by ji to vadilo, minimálně nahlas tvrdila, že každý má své místo, ale ty si věděl, sama to říkávala a zmiňovala. Ona řevnivost mez dvěma ženami, mezi charismatickou šedou Al’kou a krásnou světlou Kimou existovala snad odjakživa, už když byly přijaty jako younglingové do Chrámu a stupňovala se, a pak tady byla ta poslední věc, kterou si tvá mistryně nemohla nechat pro sebe, něco, co ji vytáčelo, strašlivě …
Chrám Jedi, balkón
Al’ka tvrdívala, že občas přijdou chvíle, kdy se na Sílu nemůžeš spolehnout, nebo je lepší vydávat se za obyčejného obyvatele Republiky, proto, od doby co tě před několika lety dostala na starost se zaručovala o to, aby byl tvůj fyzický trénink zaměřený zejména na to, co by se stalo, kdyby. A drtila tě většinou pořádně.
Ono viset na římse „pár desítek metrů“ nad zemí je v pohodě, máte-li k ruce jištění, pod vámi jsou matrace a je-li to někde vevnitř v hale, kde nefouká. Al’ka byla odpůrcem tělocvičen, proto si se teď držel zuby nehty zábradlí balkónu a pod tebou se odehrával běžný Coruscant. Mistryně seděla na zábradlí a povídala si s tebou, ve chvílích, kdy už tam visíš víc, než hodinu, jako teď si už ale spíš povídá sama ze sebou a nějak neočekává, že by si s ní chtěl prohodit jakoukoliv společenskou větičku.
Co se týče bezpečnosti, tak ti svým způsobem nic moc nehrozilo, neboť twiľlečka se sice moc nevrtala v divných technikách jako ovlivnění a komunikace, ale zato opravdu bezpečně dokázala zachytit padající, či letící předmět, jenže kdo by to zkoušel.
„ … A jakmile začne válka, dostane armádu, sbalí si padawanku a nevrátí se jak je měsíc dlouhý, někde si užívá a netopí se v té nudě, jaká panuje zde.“
Al’ka byla Jedi se specializací na různé druhy různě tajných misí, občas tě vzala sebou, ale většinou to měla zakázané.
„Až si přijede odpočinout, tak za mnou přijde a bude se chlubit co tak a onde a bude litovat všech těch mrtvých nevinných, které viděla zemřít a …“
Ohlédla se za rameno.
„Ono je to vlastně jedno. Co myslíš, uděláme si nějaký kratší výlet? Jen tak, do spodních podlaží, nějaký trénink.“
----------------
S dračákama už nějaké zkušenosti máš, ale stejně ti to zopakuju, nehraj za jiné než svoji postavu, nevyhýbej se myšlenkám vlastní postavy, odpovídej mistryni, chovej se podle Kodexu a vůbec …
Pro pořádek, příběh je stvořen ze dvou předchozích, které se skoro nerozjely a bylo to už pár let zpátky, takže si vyhrazuju právo recyklovat.
Hodně štěstí.