Coruscant, Chrám Jedi
Jako kazde rano jsi se vzbudil ve svem skromnem pokoji v chrmau Jedi na Coruscantu. Uz od probuzeni jaksi citis, ze dnesek bude necim vyjimecny. Kdyz se trochu vyhrabes z ospalosti, tak te nahle prepadne potreba premyslet. Premyslet nad cimkoli, nad svym zivotem, nad svymi cily, nad tim co dnes budes delat.
Výcvik pro hráče Eleken (Eleken Korr)
Moderátor: Moderátoři
Coruscant, Chrám Jedi
Pořád se to opakuje… všechno.
Eleken seděl na kraji svojí postele, jako každý den a sledoval skrz průzor neutuchající provoz dopravy v samotném centru Republiky… Coruscant.
Neviděl jej přímo očima. Zrak, jak tento smysl vnímal ostatek myslících bytostí neznal, ale cítil všechen ten uspořádaný chaos skrze Sílu, tu jež se přislíbil studovat.
Zvláštní, nikdy jsem neslyšel o někom kdo by snad bádal nad svými smysly jako jsou sluch či zrak způsobem jakým já nad prostředky mého prozření… většina těch bytostí vidí jen nástroje aniž by chápali podstatu, aniž by měli zájem jí rozumět… všude je jen nezájem a rezignace.
A navíc se všechno opakuje.
Všechno bylo v pohybu. Speedry, vznášedla, veřejná doprava, všechno se to proplétalo kolem majestátních budov kolem. Miliony obyvatel v tuto časnou ranní dobu spěchalo za svými povinnostmi. Jako ostatně každý den po několika tisíciletou historii města-planety.
A Korr věděl že pokud se nestane něco opravdu zásadního, tak se situace ani několik dalších tisíciletí nezmění.
Co jsou Separatisté či Sithové za protivníky, když celé Galaxii vládne mnohem mocnější nepřítel: rutina, ta která z nás dělá otroky našich vlastních všedních dnů.
„Mě ale nedostane“
Již oblečený padawan stiskl tlačítko pro ovládání dveří aby vyšel do liduprázdné chodby.
Miraluka se vydal směrem ke svému oblíbenému místu: archivu…
Pořád se to opakuje… všechno.
Eleken seděl na kraji svojí postele, jako každý den a sledoval skrz průzor neutuchající provoz dopravy v samotném centru Republiky… Coruscant.
Neviděl jej přímo očima. Zrak, jak tento smysl vnímal ostatek myslících bytostí neznal, ale cítil všechen ten uspořádaný chaos skrze Sílu, tu jež se přislíbil studovat.
Zvláštní, nikdy jsem neslyšel o někom kdo by snad bádal nad svými smysly jako jsou sluch či zrak způsobem jakým já nad prostředky mého prozření… většina těch bytostí vidí jen nástroje aniž by chápali podstatu, aniž by měli zájem jí rozumět… všude je jen nezájem a rezignace.
A navíc se všechno opakuje.
Všechno bylo v pohybu. Speedry, vznášedla, veřejná doprava, všechno se to proplétalo kolem majestátních budov kolem. Miliony obyvatel v tuto časnou ranní dobu spěchalo za svými povinnostmi. Jako ostatně každý den po několika tisíciletou historii města-planety.
A Korr věděl že pokud se nestane něco opravdu zásadního, tak se situace ani několik dalších tisíciletí nezmění.
Co jsou Separatisté či Sithové za protivníky, když celé Galaxii vládne mnohem mocnější nepřítel: rutina, ta která z nás dělá otroky našich vlastních všedních dnů.
„Mě ale nedostane“
Již oblečený padawan stiskl tlačítko pro ovládání dveří aby vyšel do liduprázdné chodby.
Miraluka se vydal směrem ke svému oblíbenému místu: archivu…
Coruscant, Chrám Jedi
Po probuzeni ses na sve posteli dlouho zamyslel nad hlubokymi filozofickymi myslenkami, ktere k tobe jiz proste patrily. Tve vnimani Sily a sveta kolem bylo naprosto jine nez uz vetsiny ostatnich bytosti, ale take padawanu ci mistru na akademii, a proto jsi byl vyjimkou, jakousi kuriozitou mezi vetsinou padawanu. Protoze v chramu zijes uz mnoho let, behem kterych byly tve schopnosti rozvijeny, tve moralni hodnoty ovlivnovany, styl zivota a mysleni upravovan, tak uz se tu pomerne dobre vyznas a znas i mnoho lidi, ale take citis jistou rutinu a nudu ve svem zivote padawana, ktery zatim neabsolvoval zadnou vetsi misi se svym mistrem.
Ted vsak kracis chodbou smerem k archivu, na chodbach nikdo není, coz neni nic divneho v takto casnych hodinach. Po nekolika minutach uz jsi dorazil az do archivu, kde bylo take naprosto prazdno az na jednoho padawana stareho asi jako ty, ktereho jsi tam po ranu obcas potkaval. Jmenoval se Jantru, jak si mlhave vzdy vybavis, ale nikdy jste si s nim nepadli prilis "do oka" i prez to, ze jste sdileli zajem o mnoho informaci ulozenych v archivech.
Po probuzeni ses na sve posteli dlouho zamyslel nad hlubokymi filozofickymi myslenkami, ktere k tobe jiz proste patrily. Tve vnimani Sily a sveta kolem bylo naprosto jine nez uz vetsiny ostatnich bytosti, ale take padawanu ci mistru na akademii, a proto jsi byl vyjimkou, jakousi kuriozitou mezi vetsinou padawanu. Protoze v chramu zijes uz mnoho let, behem kterych byly tve schopnosti rozvijeny, tve moralni hodnoty ovlivnovany, styl zivota a mysleni upravovan, tak uz se tu pomerne dobre vyznas a znas i mnoho lidi, ale take citis jistou rutinu a nudu ve svem zivote padawana, ktery zatim neabsolvoval zadnou vetsi misi se svym mistrem.
Ted vsak kracis chodbou smerem k archivu, na chodbach nikdo není, coz neni nic divneho v takto casnych hodinach. Po nekolika minutach uz jsi dorazil az do archivu, kde bylo take naprosto prazdno az na jednoho padawana stareho asi jako ty, ktereho jsi tam po ranu obcas potkaval. Jmenoval se Jantru, jak si mlhave vzdy vybavis, ale nikdy jste si s nim nepadli prilis "do oka" i prez to, ze jste sdileli zajem o mnoho informaci ulozenych v archivech.
Coruscant, chrám jedi, archiv
Když vstupoval do samotné studnice vědění, nepočítal Eleken ještě s přítomností jiných studentů. Dokonce to bylo pro něj nežádoucí.
Přesto se u jedné z konzol hrbil nějaký padawan, zřejmě také toužící po objasnění svých otázek.
Jsou chvíle, kdy každý potřebuje trochu pozornosti, pozitivní ohlas, společnost druhých. Někdy jsou chvíle kdy je obdiv to co potřebuje naše vědomí. Je to takový ten důkaz okolí, že to co děláte není zbytečné… je to důkaz toho, že sami nejsme zbyteční. To si Eleken uvědomoval, možná ještě o to intenzivněji, protože pozornost neuměl příjmat, ale věděl že to není tato chvíle.
U Síly, to jsem opravdu vstával v tak bolestně brzkou hodinu zbytečně?
Když se miraluka více zaměřil na přítomnost nechtěného, zjistil že toto místo(stejně jako on) navštěvuje už delší dobu.
Zajímalo by mě po čem jde, tedy ne že by mě to doopravdy zajímalo: jen bych díky té informaci mohl spíš zařídit jeho odchod. Vždyť s tím co jsem zde strávil času mám docela přehled- najdu co hledá a budu mít klid na vlastní studium.
Přistoupil ke k zařízení vedle stanoviště svého stejně starého kolegy a jakoby nic se zeptal: Ahoj, docela by mě zajímalo, co je tak důležité, že jsi ochoten pro to obětovat hodinu svého spánku.
_____________________________
Jen hloupa malickost, pis prosim misto lokaci podrtrzene.
Když vstupoval do samotné studnice vědění, nepočítal Eleken ještě s přítomností jiných studentů. Dokonce to bylo pro něj nežádoucí.
Přesto se u jedné z konzol hrbil nějaký padawan, zřejmě také toužící po objasnění svých otázek.
Jsou chvíle, kdy každý potřebuje trochu pozornosti, pozitivní ohlas, společnost druhých. Někdy jsou chvíle kdy je obdiv to co potřebuje naše vědomí. Je to takový ten důkaz okolí, že to co děláte není zbytečné… je to důkaz toho, že sami nejsme zbyteční. To si Eleken uvědomoval, možná ještě o to intenzivněji, protože pozornost neuměl příjmat, ale věděl že to není tato chvíle.
U Síly, to jsem opravdu vstával v tak bolestně brzkou hodinu zbytečně?
Když se miraluka více zaměřil na přítomnost nechtěného, zjistil že toto místo(stejně jako on) navštěvuje už delší dobu.
Zajímalo by mě po čem jde, tedy ne že by mě to doopravdy zajímalo: jen bych díky té informaci mohl spíš zařídit jeho odchod. Vždyť s tím co jsem zde strávil času mám docela přehled- najdu co hledá a budu mít klid na vlastní studium.
Přistoupil ke k zařízení vedle stanoviště svého stejně starého kolegy a jakoby nic se zeptal: Ahoj, docela by mě zajímalo, co je tak důležité, že jsi ochoten pro to obětovat hodinu svého spánku.
_____________________________
Jen hloupa malickost, pis prosim misto lokaci podrtrzene.
Coruscant, Chrám Jedi - archiv
Pritomnost jeste jineho studenta nez jsi byl ty sam te velice znervoznovala, a protoze jsi chtel mit klid pro sve studium, tak jsi k tomuto "narusiteli" tveho planu pristoupil a oslovil ho, abys zjistil, jestli se ti podari se ho zbavit a tak mit cely archiv jen pro sebe. Jantru te vsak pravdepodbne zaslechl ci koutkem oka zahledl jeste chvilku pred tim, nez jsi mel prilezitost prozkoumat to, co vlastne hledal. Diky svemu vnimani Sily jsi ted citil lehky zachvev jeho prekvapeni a nervozity. Kdyz jsi k nemu dorazil, jiz se zvedal a jen usecne odpovedel na tvou otazku:
Uz jsem nasel, co jsem hledal! Byla tö jen takova hloupost, ale nedalo mi to spat, zapomen na to.
Pritom se trochu neverohodne usmeje a snazi se od tebe co nejrychleji vzdalit a zmizet z archivu. Prohodic tvym smerem uz jenom pozdrav a prani dobreho porizeni ve studiu.
Pritomnost jeste jineho studenta nez jsi byl ty sam te velice znervoznovala, a protoze jsi chtel mit klid pro sve studium, tak jsi k tomuto "narusiteli" tveho planu pristoupil a oslovil ho, abys zjistil, jestli se ti podari se ho zbavit a tak mit cely archiv jen pro sebe. Jantru te vsak pravdepodbne zaslechl ci koutkem oka zahledl jeste chvilku pred tim, nez jsi mel prilezitost prozkoumat to, co vlastne hledal. Diky svemu vnimani Sily jsi ted citil lehky zachvev jeho prekvapeni a nervozity. Kdyz jsi k nemu dorazil, jiz se zvedal a jen usecne odpovedel na tvou otazku:
Uz jsem nasel, co jsem hledal! Byla tö jen takova hloupost, ale nedalo mi to spat, zapomen na to.
Pritom se trochu neverohodne usmeje a snazi se od tebe co nejrychleji vzdalit a zmizet z archivu. Prohodic tvym smerem uz jenom pozdrav a prani dobreho porizeni ve studiu.
Coruscant, Chrám jedi, Archiv
I kdyby nebyl Eleken jedi, poznal by míru rozpaků a možná i nějakou skrytou obavu, kterou se pokoušel padawan před ním skrýt. Jeho „zrak“ se totiž neomezoval pouze na to co si běžní lidé pod tímto pojmem vybavovali… ne, bylo to pro něj mnohem víc, spoléhal se na tuto vlastnost svého jedinečného druhu mnohem víc než lidé na svůj zrak.
Co je asi tvým tajemstvím?
Pocity jaké mladý muž ze sebe vyzařoval: úzkost, nervozita… strach vůbec neodpovídaly jeho věku, předstíranému rozpoložení, situaci.
Co na něj může tak intenzivně působit? Vždyť samotná Síla je v něm tak podivně naléhavá?
Dřív než se Korr vzpamatoval ze svého dojmu z toho zvláštního padawana, byl pryč. Eleken bez nejmenšího zaváhání přistoupil ke konzoli. Ne však k té jež měl v úmyslu předtím použít.
Tak fajn, uvidíme jestli tenhle krám uchoval něco z jeho dat.
Uvědomoval si že by neměl zasahovat do ničího soukromí, navíc bezdůvodně… věděl velmi dobře že toto špehování není moc v souladu s učením rytířů jedi. Vzpomněl si jak už mnohokrát mu bylo řečeno, „takto se padawan nechová“, nebo „to nedělej“: nikdy mu to však nezabránilo znovu jednat podle jeho morálního kodexu.
Vím co je nejlepší, moje kroky vede Síla. Jen ona ví kam moje cesta povede. Jen ona ví, co mám učinit, co je správné. Nezáleží na mínění ostatních… i kdyby to mínění bylo mistra Yody!
Eleken stál u pultu a čekal jaké údaje mu přístroj vyjeví.
I kdyby nebyl Eleken jedi, poznal by míru rozpaků a možná i nějakou skrytou obavu, kterou se pokoušel padawan před ním skrýt. Jeho „zrak“ se totiž neomezoval pouze na to co si běžní lidé pod tímto pojmem vybavovali… ne, bylo to pro něj mnohem víc, spoléhal se na tuto vlastnost svého jedinečného druhu mnohem víc než lidé na svůj zrak.
Co je asi tvým tajemstvím?
Pocity jaké mladý muž ze sebe vyzařoval: úzkost, nervozita… strach vůbec neodpovídaly jeho věku, předstíranému rozpoložení, situaci.
Co na něj může tak intenzivně působit? Vždyť samotná Síla je v něm tak podivně naléhavá?
Dřív než se Korr vzpamatoval ze svého dojmu z toho zvláštního padawana, byl pryč. Eleken bez nejmenšího zaváhání přistoupil ke konzoli. Ne však k té jež měl v úmyslu předtím použít.
Tak fajn, uvidíme jestli tenhle krám uchoval něco z jeho dat.
Uvědomoval si že by neměl zasahovat do ničího soukromí, navíc bezdůvodně… věděl velmi dobře že toto špehování není moc v souladu s učením rytířů jedi. Vzpomněl si jak už mnohokrát mu bylo řečeno, „takto se padawan nechová“, nebo „to nedělej“: nikdy mu to však nezabránilo znovu jednat podle jeho morálního kodexu.
Vím co je nejlepší, moje kroky vede Síla. Jen ona ví kam moje cesta povede. Jen ona ví, co mám učinit, co je správné. Nezáleží na mínění ostatních… i kdyby to mínění bylo mistra Yody!
Eleken stál u pultu a čekal jaké údaje mu přístroj vyjeví.
Coruscant, Chrám jedi, Archiv
Po zvláštní události s osamělým studentem sis zvědavě sedl ke konzoli, kterou předtím používal doufajíc v to, že se ti podaří dostat do okruhů, které předtím procházel. Samozřejmě cítíš nesprávnost svého jednání z pohledu jedi, ale tvůj osobní pocit tě žene zjistit, co si ten nejistý a nervózní padawan prohlížel. Bohužel i přez tvé schopnosti a dovednosti v zacházení s konzolemi v archivu se ti nepodařilo zjistit, o co šlo. Zřejmě nebyl tolik rozrušený na to, aby rychle nesmazal historii konzole a tak nezahladil stopy po své aktivitě. To ještě upevnilo tvůj pocit, že nemohlo jít jen tak o nějakou hloupost. V archivu jsi teď úplně sám a nikdo není na doslech ani na dohled. Stále je velice brzo na to, aby se to zde hemžilo lidmi, taková chvíle podle tvých zkušeností nastane nejprve tak za dvě hodiny, avšak první ranní ptáčata přichází tak hodinu předem.
Po zvláštní události s osamělým studentem sis zvědavě sedl ke konzoli, kterou předtím používal doufajíc v to, že se ti podaří dostat do okruhů, které předtím procházel. Samozřejmě cítíš nesprávnost svého jednání z pohledu jedi, ale tvůj osobní pocit tě žene zjistit, co si ten nejistý a nervózní padawan prohlížel. Bohužel i přez tvé schopnosti a dovednosti v zacházení s konzolemi v archivu se ti nepodařilo zjistit, o co šlo. Zřejmě nebyl tolik rozrušený na to, aby rychle nesmazal historii konzole a tak nezahladil stopy po své aktivitě. To ještě upevnilo tvůj pocit, že nemohlo jít jen tak o nějakou hloupost. V archivu jsi teď úplně sám a nikdo není na doslech ani na dohled. Stále je velice brzo na to, aby se to zde hemžilo lidmi, taková chvíle podle tvých zkušeností nastane nejprve tak za dvě hodiny, avšak první ranní ptáčata přichází tak hodinu předem.
Coruscant, Chrám Jedi - archiv
V Elekenovi ted pocit naléhavosti, jednání toho padawana, ještě vygradoval. Z konzole sice nevzešlo nic, co by alespoň částečně vysvětlovalo jeho chování, přesto zkusil ještě poslední zoufalý pokus.
Věděl že vědomosti archivu nejsou konečné ani nijak ultimátní, vždy se dalo něco nového najít, objevit, poněvadž ani život sám není neměnný.
Jen škoda že si to tam venku nikdo neuvědomuje. A tady? Mezi zdmi chrámu je to snad jiné?
Měl pochybnosti, mnoho pochybností deroucích se na povrch s přibývajícími roky a se získaným uvědoměním sama sebe. Zároveň ho utěšovaly slova lektorů filozofie kteří je vyučovali: pochybnosti jsou důležité, kde nejsou pochybnosti, tam nemůže být ani pravá víra.
Projížděl seznam aktualizací databáze, spravované mistryní Jocaste Nu a doufal že jsou ta slova pravdivá.
V Elekenovi ted pocit naléhavosti, jednání toho padawana, ještě vygradoval. Z konzole sice nevzešlo nic, co by alespoň částečně vysvětlovalo jeho chování, přesto zkusil ještě poslední zoufalý pokus.
Věděl že vědomosti archivu nejsou konečné ani nijak ultimátní, vždy se dalo něco nového najít, objevit, poněvadž ani život sám není neměnný.
Jen škoda že si to tam venku nikdo neuvědomuje. A tady? Mezi zdmi chrámu je to snad jiné?
Měl pochybnosti, mnoho pochybností deroucích se na povrch s přibývajícími roky a se získaným uvědoměním sama sebe. Zároveň ho utěšovaly slova lektorů filozofie kteří je vyučovali: pochybnosti jsou důležité, kde nejsou pochybnosti, tam nemůže být ani pravá víra.
Projížděl seznam aktualizací databáze, spravované mistryní Jocaste Nu a doufal že jsou ta slova pravdivá.
Coruscant, Chrám Jedi - archiv
Jestě chvíli ses snažil zjistit, o co šlo studentovi, který před tebou doslova tak spěšně utekl, ale i přez vyzkoušení několika dalších způsobů se ti nepodařilo zjistit, co si prohlížel. Potom ses začetl do aktualizací databáze, které tě zaměstnaly natolik, že jsi přestal vnímat čas. Náhle tě však začaly vyrušovat další a další studenti, kteří se nejprve s velkými časovými odstupy, ale později už v krátkých intervalech, trousili do archivu a obsazovali konzole všude kolem tebe. Ti první na tebe docela nechápavě koukali jako "Co tady dělá takhle brzo?".
Jestě chvíli ses snažil zjistit, o co šlo studentovi, který před tebou doslova tak spěšně utekl, ale i přez vyzkoušení několika dalších způsobů se ti nepodařilo zjistit, co si prohlížel. Potom ses začetl do aktualizací databáze, které tě zaměstnaly natolik, že jsi přestal vnímat čas. Náhle tě však začaly vyrušovat další a další studenti, kteří se nejprve s velkými časovými odstupy, ale později už v krátkých intervalech, trousili do archivu a obsazovali konzole všude kolem tebe. Ti první na tebe docela nechápavě koukali jako "Co tady dělá takhle brzo?".
Coruscant, Chrám jedi
„U hvězd… ten čas ale letí, kdy se člověk baví“, pomyslel si když opouštěl svoje stanoviště.
Nemělo cenu zůstávat. Všechen ten ruch, povyk který najednou, jakoby odnikud, vyplnil tento i ostatní místa chrámu nebyl Elekenovi zrovna příjemný. Zvláště ne při studiu.
Procházel ledabyle chodbami, neměl zrovna žádný cíl(tento den měla jeho učební skupina volno), jen tak bloumal, když tu najednou stanul vně balkónového vízoru předvádějícího tu část Coruscantu ležící směrem k polárním oblastem. Padawan ze zatajeným dechem pohlédl na obzor tyčící se před ním. Věděl že to není opravdový balkon. Nalevo i na pravé straně pomyslné vyhlídky byly, pro citlivého pozorovatele(kterým miraluka určitě byl), patrné drobné záchvěvy, jak se prozrazovala nedokonalost holosnímku vůči realitě. Ano, byla to jen přes kamery, zprostředkovaná podívaná.
Snad měl tvůrce strach, že z opravdového balkonu by měl nějaký duševně nevyrovnaný jedinec tendenci skočit. Zvláštní, kvůli tak nepatrné hrozbě jsme ochuzováni o to málo z běžného života…
Vždy nám bylo vštěpováno, že jedi je ochránce Galaxie a Republiky, ale jak můžeme ochraňovat něco, co je nám poukazováno jen skrz kamery, něco co se báli nám ukázat živé?
Jak můžu chránit, bojovat za něco, co je mi neznámé, co pro mě nic neznamená?
V dáli, skoro až úplně nejblíže horizontu, ho z nenadálé snůšky myšlenek vytrhl zajímavý úkaz…
Co je to?
Tam kde měl být rám balkónové konstrukce se po jeho doteku objevilo ovládání kamer. Chvilku zápolil s pochopením toho zvláštního zařízení, ale nakonec se mu podařilo dát příkaz k přiblížení obrazu na žádané: Několikakilometrovou zchátralou část blízko nechvalně proslulé městské části „Hutě“…
O dvě hodiny později dokončil Eleken soupis poznámek do svého datapadu.
Den 859.(Záznam z Datapadu Padawana Elekena Korra)
Coruscant se za ty tisíce let, po které měl výsadní postavení mezi planetami Republiky, díky zájmu a potřebě neustále měnil, přetvářel. Všechny kultury, množství lidí i nelidí kterým byl domovem, se na jeho vzhledu nějak podepsaly. Těch mnoho let osidlování, přizpůsobování povrchu změnilo tvář tohoto místa v jedinou nekončící zástavbu. Nezůstalo nic s původní flory, tentokrát se příroda musela přizpůsobit potřebě. Vznikly desítky pater, budovy spojené do sebe. Když do spodních částí již nedosáhly sluneční paprsky, obyvatelé přenechali svá obydlí chátře, které tu bylo beztak vždy dost a postavili další patra. Znovu, znovu a znovu. Tento způsob utváření pokaždé ukazoval jak si vedou jednotlivý majitelé svých domovů: zatímco s pohledu pilota utečenecké lodi vidícího jen nablýskané bulváry, oslavná náměstí se zdobenými sochami, se může zdát Coruscant rájem, pro ty jež žijí v nižších patrech je každý den boj o přežití s vidinou nejasného konce. A nikdo není takový blázen aby lezl do dolních pater kde na zbloudilé poutníky čeká leccos... leckdy smrt. Nikdo vlastně pořádně neví co se v těchto částech nachází, co se skrývá tak hluboko bez vidiny jediného slunečního paprsku, tam kde už neplatí zákony jenž jsou jen o pár kilometrů výše tvořeny politiky v galaktickém senátu. Někdy se však stává že i na povrchu se tu a tam objeví několika kilometrová opuštěná oblast. Nikdo v ni nežije, nikdo ji nepotřebuje, její dny slávy, pokud někdy nějaké měla, skončily. Takovou oblastí se před několika desetiletími staly továrny Eula.corp, jež vyráběly hyperpohony do vesmírných lodí. Konec této zony zapříčinila havárie jednoho ze supertankerů který se zřítil na hlavní jádro a způsobil ničivou explozi. Oblast se stala nepotřebnou, protože škody byly příliš rozsáhlé. Práce na obnově se nedala uskutečnit. Společnost zbudovala linku jinde: na katastrofu se zapomnělo. Dnes jsem viděl to jež zbylo z oné zony…
Konec zápisu
Sebral zbytek svého vybavení,(včetně milované zbraně) těsněji sepnul pás přetínající jeho tmavě hnědou tuniku, než se vydal na cestu.
„U hvězd… ten čas ale letí, kdy se člověk baví“, pomyslel si když opouštěl svoje stanoviště.
Nemělo cenu zůstávat. Všechen ten ruch, povyk který najednou, jakoby odnikud, vyplnil tento i ostatní místa chrámu nebyl Elekenovi zrovna příjemný. Zvláště ne při studiu.
Procházel ledabyle chodbami, neměl zrovna žádný cíl(tento den měla jeho učební skupina volno), jen tak bloumal, když tu najednou stanul vně balkónového vízoru předvádějícího tu část Coruscantu ležící směrem k polárním oblastem. Padawan ze zatajeným dechem pohlédl na obzor tyčící se před ním. Věděl že to není opravdový balkon. Nalevo i na pravé straně pomyslné vyhlídky byly, pro citlivého pozorovatele(kterým miraluka určitě byl), patrné drobné záchvěvy, jak se prozrazovala nedokonalost holosnímku vůči realitě. Ano, byla to jen přes kamery, zprostředkovaná podívaná.
Snad měl tvůrce strach, že z opravdového balkonu by měl nějaký duševně nevyrovnaný jedinec tendenci skočit. Zvláštní, kvůli tak nepatrné hrozbě jsme ochuzováni o to málo z běžného života…
Vždy nám bylo vštěpováno, že jedi je ochránce Galaxie a Republiky, ale jak můžeme ochraňovat něco, co je nám poukazováno jen skrz kamery, něco co se báli nám ukázat živé?
Jak můžu chránit, bojovat za něco, co je mi neznámé, co pro mě nic neznamená?
V dáli, skoro až úplně nejblíže horizontu, ho z nenadálé snůšky myšlenek vytrhl zajímavý úkaz…
Co je to?
Tam kde měl být rám balkónové konstrukce se po jeho doteku objevilo ovládání kamer. Chvilku zápolil s pochopením toho zvláštního zařízení, ale nakonec se mu podařilo dát příkaz k přiblížení obrazu na žádané: Několikakilometrovou zchátralou část blízko nechvalně proslulé městské části „Hutě“…
O dvě hodiny později dokončil Eleken soupis poznámek do svého datapadu.
Den 859.(Záznam z Datapadu Padawana Elekena Korra)
Coruscant se za ty tisíce let, po které měl výsadní postavení mezi planetami Republiky, díky zájmu a potřebě neustále měnil, přetvářel. Všechny kultury, množství lidí i nelidí kterým byl domovem, se na jeho vzhledu nějak podepsaly. Těch mnoho let osidlování, přizpůsobování povrchu změnilo tvář tohoto místa v jedinou nekončící zástavbu. Nezůstalo nic s původní flory, tentokrát se příroda musela přizpůsobit potřebě. Vznikly desítky pater, budovy spojené do sebe. Když do spodních částí již nedosáhly sluneční paprsky, obyvatelé přenechali svá obydlí chátře, které tu bylo beztak vždy dost a postavili další patra. Znovu, znovu a znovu. Tento způsob utváření pokaždé ukazoval jak si vedou jednotlivý majitelé svých domovů: zatímco s pohledu pilota utečenecké lodi vidícího jen nablýskané bulváry, oslavná náměstí se zdobenými sochami, se může zdát Coruscant rájem, pro ty jež žijí v nižších patrech je každý den boj o přežití s vidinou nejasného konce. A nikdo není takový blázen aby lezl do dolních pater kde na zbloudilé poutníky čeká leccos... leckdy smrt. Nikdo vlastně pořádně neví co se v těchto částech nachází, co se skrývá tak hluboko bez vidiny jediného slunečního paprsku, tam kde už neplatí zákony jenž jsou jen o pár kilometrů výše tvořeny politiky v galaktickém senátu. Někdy se však stává že i na povrchu se tu a tam objeví několika kilometrová opuštěná oblast. Nikdo v ni nežije, nikdo ji nepotřebuje, její dny slávy, pokud někdy nějaké měla, skončily. Takovou oblastí se před několika desetiletími staly továrny Eula.corp, jež vyráběly hyperpohony do vesmírných lodí. Konec této zony zapříčinila havárie jednoho ze supertankerů který se zřítil na hlavní jádro a způsobil ničivou explozi. Oblast se stala nepotřebnou, protože škody byly příliš rozsáhlé. Práce na obnově se nedala uskutečnit. Společnost zbudovala linku jinde: na katastrofu se zapomnělo. Dnes jsem viděl to jež zbylo z oné zony…
Konec zápisu
Sebral zbytek svého vybavení,(včetně milované zbraně) těsněji sepnul pás přetínající jeho tmavě hnědou tuniku, než se vydal na cestu.
Omlouvam se, ale zjistil jsem, ze ty jsi zrejme zvlastni hrac, naprosto mimo me moznosti a schopnosti moderatorstvi a bohuzel jsem si musel priznat, ze bych nebyl schopny ti poskytnout plny konfort a pozitek ze hry. A proto te predam novemu moderatorovi (Reiven37), ktereho mam tu cest znat uz velice dlouho a proto jsem si jisty, ze on je tim pravym, ktery ti bude stacit a snad si plne porozumite.
Preji hodne stesti a uspechu nejen ve hre.
MrTukan
Preji hodne stesti a uspechu nejen ve hre.
MrTukan
Výcvik.
Chrám Jedi
Po pár hodinách, které ti připadaly, jako putování jiným světem skrze poznámky, které jsi utvářel ve svém osobním datapadu jsi konečně dopsal posledních několik slov a uložil záznamy na bezpečné místo ve vnitřní kapse své tuniky, blízko Tvého hrudníku, kde jsi cítil pln přesvědčení, že zde je poklad Tvých myšlenek uvářejících skrze "moudrost", "porozumění" a nedostatečných zkušeností v naprostém pořádku.S tradičně klidnou myslí a harmonií ve svém nitru, která je jen velmi žřídka sužována temnými démony nahlodávající samotnou duši a podstatu člověka, či kterékoliv jiné bytosti, jenž utváří silné emotivní spojení se Silou jsi začal kontrolovat své vybavení a dlan Tvé ruky jakoby nic sjela k rukojeti světelného meče, který se ti kýve u pasu a zbraně se úctivě dotkla.
Lehce, trochu chladně se pousměješ a přestaneš se dotýkát svého meče.
Ve chvíli ,kdy dopustím okolnostem v započetí boje, v tom okamžiku jsem prohrál…
Přestaneš se usmívat a s tradičně kamenným výrazem vyzařující hrdost a vznešenost pocházející z podstaty Tvého srdce podnikneš první kroky směrem k turbovýtahu na konci chodby C v obytné sekci padawanů.Stačí jen pár desítek kroků a už stojíš před dveřma výtahu.Jak zvláštní.Je tak lehké pro člověka udělat krok, aby došel za cílem, ale je tak těžké udělat krok na příč duchem, jenž je pohlcen v plamenech rozrůstající se temnoty.Je těžké udělat krok k učení srkze své srdce.Krok k pochopení.
Nakonec my, všichni, stejně splyneme se Silou a staneme se dokonale její součástí než by se nám kdy jako žíjící bytosti, z masa a kosti snilo..
Zamyšleně přivoláš pomocí ovládacího panelu turbovýtah.Je to jen pouhých několik vteřin, než se před tebou kovové dveře výtahu otevřou a ty ladným krokem vejdeš dovnitř.Neztrácíš čas a zmáčkneš tlačítko na panelu- směr přízemní chodby chrámu.
Ne!Počkej! V okamžiku, kdy se dveře pomalu zavírají.. stačila z kolektivní ubykace vyjít mladá dívka, která na nic nečekala, a vyrazila jako střela směrem k tobě.
Holka si to asi špatně vypočítala, a dřív než stačíš jakkoliv zareagovat, tak do tebe napálí a těsně za ní se jen o vlásek uzavřou kovové dveře.Dívka vyjekne a svoji silou tě docela silně přimáčkne zády ke kovové zdi a ty tiše zasténáš.
Divoká padawanka se od tebe odlepí a pozoruje tě s vystrašenýma očima a trošku šokovaným výrazem ve tváři.Já..já nechtěla jsem, promin.
Staroslivě se na tebe dívá. Jsi v pořádku??
Další tvůj výtečný a poklidný den plný harmonie..
Po pár hodinách, které ti připadaly, jako putování jiným světem skrze poznámky, které jsi utvářel ve svém osobním datapadu jsi konečně dopsal posledních několik slov a uložil záznamy na bezpečné místo ve vnitřní kapse své tuniky, blízko Tvého hrudníku, kde jsi cítil pln přesvědčení, že zde je poklad Tvých myšlenek uvářejících skrze "moudrost", "porozumění" a nedostatečných zkušeností v naprostém pořádku.S tradičně klidnou myslí a harmonií ve svém nitru, která je jen velmi žřídka sužována temnými démony nahlodávající samotnou duši a podstatu člověka, či kterékoliv jiné bytosti, jenž utváří silné emotivní spojení se Silou jsi začal kontrolovat své vybavení a dlan Tvé ruky jakoby nic sjela k rukojeti světelného meče, který se ti kýve u pasu a zbraně se úctivě dotkla.
Lehce, trochu chladně se pousměješ a přestaneš se dotýkát svého meče.
Ve chvíli ,kdy dopustím okolnostem v započetí boje, v tom okamžiku jsem prohrál…
Přestaneš se usmívat a s tradičně kamenným výrazem vyzařující hrdost a vznešenost pocházející z podstaty Tvého srdce podnikneš první kroky směrem k turbovýtahu na konci chodby C v obytné sekci padawanů.Stačí jen pár desítek kroků a už stojíš před dveřma výtahu.Jak zvláštní.Je tak lehké pro člověka udělat krok, aby došel za cílem, ale je tak těžké udělat krok na příč duchem, jenž je pohlcen v plamenech rozrůstající se temnoty.Je těžké udělat krok k učení srkze své srdce.Krok k pochopení.
Nakonec my, všichni, stejně splyneme se Silou a staneme se dokonale její součástí než by se nám kdy jako žíjící bytosti, z masa a kosti snilo..
Zamyšleně přivoláš pomocí ovládacího panelu turbovýtah.Je to jen pouhých několik vteřin, než se před tebou kovové dveře výtahu otevřou a ty ladným krokem vejdeš dovnitř.Neztrácíš čas a zmáčkneš tlačítko na panelu- směr přízemní chodby chrámu.
Ne!Počkej! V okamžiku, kdy se dveře pomalu zavírají.. stačila z kolektivní ubykace vyjít mladá dívka, která na nic nečekala, a vyrazila jako střela směrem k tobě.
Holka si to asi špatně vypočítala, a dřív než stačíš jakkoliv zareagovat, tak do tebe napálí a těsně za ní se jen o vlásek uzavřou kovové dveře.Dívka vyjekne a svoji silou tě docela silně přimáčkne zády ke kovové zdi a ty tiše zasténáš.
Divoká padawanka se od tebe odlepí a pozoruje tě s vystrašenýma očima a trošku šokovaným výrazem ve tváři.Já..já nechtěla jsem, promin.
Staroslivě se na tebe dívá. Jsi v pořádku??
Další tvůj výtečný a poklidný den plný harmonie..
"So that one may walk in peace..."
- Imi Lichtenfeld, Founder of Krav Maga
- Imi Lichtenfeld, Founder of Krav Maga
Coruscant, Chrám jedi, výtah
Řád Jedi byl vždy někým odsuzován za "nekalé" praktiky co se "sběru" dětí do výchovy týče. Byli mnohokrát obvinováni že berou tyto bez souhlasu opatrovníků, ba přímo že je kradou právoplatným rodičům. Mnohý Jedi je pronásledován na svých cestách pohledy zděšených jedinců ukazujíc na něj prstem a šeptajících, "zloděj".
Málokdo si ovšem uvědomuje že valná většina z těchto dětí je buďto z ulice, z podmínek jakých si mnozí lidé z oblastí světů Jádra, nejvýznamnějších sídel byrokracie, nedovedou ani představit. Mnohé z nich dokonce sami rodiče spíš Jedimu vnutí. A tak se řád stane pro spoustu sirotků novým útočištěm, jedinou nadějí na život bez otrokářských pout, kterých by jinak mělo, kdyby přežili na ulici těch několik prvních let.
Tianna Lin byla tohoto faktu důkazem. Tiannini rodiče byli členy jedné z kolonizačních skupin pátrajících v neznámých oblastech po nových osidlitelných planetách. Samozřejmě přes nevídanou prvotní podporu široké veřejnosti projekt zkrachoval, a mnoho dreghnautů s tisícovými posádkami se již do svých doků nevrátilo. Stejně tak jejich posádky zůstaly bez pomoci na nehostinných planetách jež se pokoušeli kolonizovat… bez pomoci nalezli jen smrt(v lepším případě).
Tianna byla nalezena mladým Yuth Zothem, zabrackým jedim, který na vlastní pěst hledal přeživší galaktických osidlovacích letů. Vzhledem k faktu, že její rodiče byli již mrtví a on sám v ní cítil potenciál, odcestovala s ním na Coruscant podstoupit výcvik v chrámu. Později si ten sám jedi vzal děvče do opatrovnictví jako svoji padawan.
Ted ta samá dívka, ještě stále hlasitě dýchajíc, stála naproti Elekenovi, přičemž měl miraluka co dělat aby se nahlas nerozesmál.
„Zajímalo by mě, kam tak spěcháš, když jsi i ochotná nechat se výtahovými dveřmi přepůlit na dvě“, odvětil na její dotaz ohledně svého stavu a už neudržel smích…
Řád Jedi byl vždy někým odsuzován za "nekalé" praktiky co se "sběru" dětí do výchovy týče. Byli mnohokrát obvinováni že berou tyto bez souhlasu opatrovníků, ba přímo že je kradou právoplatným rodičům. Mnohý Jedi je pronásledován na svých cestách pohledy zděšených jedinců ukazujíc na něj prstem a šeptajících, "zloděj".
Málokdo si ovšem uvědomuje že valná většina z těchto dětí je buďto z ulice, z podmínek jakých si mnozí lidé z oblastí světů Jádra, nejvýznamnějších sídel byrokracie, nedovedou ani představit. Mnohé z nich dokonce sami rodiče spíš Jedimu vnutí. A tak se řád stane pro spoustu sirotků novým útočištěm, jedinou nadějí na život bez otrokářských pout, kterých by jinak mělo, kdyby přežili na ulici těch několik prvních let.
Tianna Lin byla tohoto faktu důkazem. Tiannini rodiče byli členy jedné z kolonizačních skupin pátrajících v neznámých oblastech po nových osidlitelných planetách. Samozřejmě přes nevídanou prvotní podporu široké veřejnosti projekt zkrachoval, a mnoho dreghnautů s tisícovými posádkami se již do svých doků nevrátilo. Stejně tak jejich posádky zůstaly bez pomoci na nehostinných planetách jež se pokoušeli kolonizovat… bez pomoci nalezli jen smrt(v lepším případě).
Tianna byla nalezena mladým Yuth Zothem, zabrackým jedim, který na vlastní pěst hledal přeživší galaktických osidlovacích letů. Vzhledem k faktu, že její rodiče byli již mrtví a on sám v ní cítil potenciál, odcestovala s ním na Coruscant podstoupit výcvik v chrámu. Později si ten sám jedi vzal děvče do opatrovnictví jako svoji padawan.
Ted ta samá dívka, ještě stále hlasitě dýchajíc, stála naproti Elekenovi, přičemž měl miraluka co dělat aby se nahlas nerozesmál.
„Zajímalo by mě, kam tak spěcháš, když jsi i ochotná nechat se výtahovými dveřmi přepůlit na dvě“, odvětil na její dotaz ohledně svého stavu a už neudržel smích…
Výcvik.
Chrám Jedi- prostor výtahu
Dívka na tebe nejprve nechápavě hleděla, a když jsi se začal pobaveně usmívat, tak jsi poznal, že se poněkud uklidnila a taky se vesele pousmála, už ne tak udýchaná.V jejím věku jsi potkal za ta léta mnoho studentů, ale v nikom jsi za tak dlouhou a ztrastiplnou dobu necítil tolik zářivé živoucí energie jako z této dívky. Několikrát jsi již měl tu možnost ji spatřit v hodinách mistra Urfuse Tebora, který dával mnoho let padawanům lekce boje beze zbraně.Z lekcí, co si matně pamatuješ patřila dívka mezi nejlepší, ale ty jsi neměl to (ne)štěstí se s sní někdy v minulosti utkat v tváří tvář.
Lehce se v duchu pousměješ nad těmito náhlými vzpomínkami a hned je zase zaženeš.
Ty jsi ten s divným zrakem, že? Zkoumavě a se zájmem si tě prohlíží svýma temně zelenýma očima. Spousta padawanů o tobě mluví. Znova se bezstarostně usměje, již zcela pravděpodobně uvolněná s veselou, leč, každým okamžikem proměnlivou náladou, až se cítíš v její blízkosti trochu neklidný.Nebo to dělají ty její oči?
Sakra. Tiše zakleje.
Mistr mě zabije..jdu zase pozdě. Netrpělivě pozoruje žlutá světýlka kontrolky na ovládacím panelu turbovýtahu a pak na tebe zase pohlédne.
Ty ještě nemáš mistra, vid??
Ted už opravdu začínáš být z ní trochu nesvůj.Cítíš, jak Tvým nitrem proniká slizký had neklidu.Jako kdyby samotná Síla začala mít najednou smyslu pro humor.Zrovna ted, v tomto okamžiku..plným zázračných a naprosto nečekaných emocí z nitra srdce.
Dívka na tebe nejprve nechápavě hleděla, a když jsi se začal pobaveně usmívat, tak jsi poznal, že se poněkud uklidnila a taky se vesele pousmála, už ne tak udýchaná.V jejím věku jsi potkal za ta léta mnoho studentů, ale v nikom jsi za tak dlouhou a ztrastiplnou dobu necítil tolik zářivé živoucí energie jako z této dívky. Několikrát jsi již měl tu možnost ji spatřit v hodinách mistra Urfuse Tebora, který dával mnoho let padawanům lekce boje beze zbraně.Z lekcí, co si matně pamatuješ patřila dívka mezi nejlepší, ale ty jsi neměl to (ne)štěstí se s sní někdy v minulosti utkat v tváří tvář.
Lehce se v duchu pousměješ nad těmito náhlými vzpomínkami a hned je zase zaženeš.
Ty jsi ten s divným zrakem, že? Zkoumavě a se zájmem si tě prohlíží svýma temně zelenýma očima. Spousta padawanů o tobě mluví. Znova se bezstarostně usměje, již zcela pravděpodobně uvolněná s veselou, leč, každým okamžikem proměnlivou náladou, až se cítíš v její blízkosti trochu neklidný.Nebo to dělají ty její oči?
Sakra. Tiše zakleje.
Mistr mě zabije..jdu zase pozdě. Netrpělivě pozoruje žlutá světýlka kontrolky na ovládacím panelu turbovýtahu a pak na tebe zase pohlédne.
Ty ještě nemáš mistra, vid??
Ted už opravdu začínáš být z ní trochu nesvůj.Cítíš, jak Tvým nitrem proniká slizký had neklidu.Jako kdyby samotná Síla začala mít najednou smyslu pro humor.Zrovna ted, v tomto okamžiku..plným zázračných a naprosto nečekaných emocí z nitra srdce.
"So that one may walk in peace..."
- Imi Lichtenfeld, Founder of Krav Maga
- Imi Lichtenfeld, Founder of Krav Maga
Coruscant, Chrám jedi, výtah
Je zvláštní jak každá odlišnost září jako tisíc sluncí v oblacích všednosti.
Eleken se nejdříve divil prohlášení děvčete o jeho „podivném“ zraku a pozornosti jež to vzbuzovalo u ostatních. Pak ale pochopil.
Mluví o mně?
Chvíli se odmlčel aby dokázal vstřebat nové skutečnosti. Bylo to zajímavé zjištění: nikdy předtím neměl pocit že by mu někdo věnoval víc pozornosti než komukoliv jinému, ale ted se zdálo že je tomu jinak.
Vlastně je jejich zvědavost docela dobře vysvětlitelná. Můj vzhled se od lidí povrchově liší jen oním zrakem… možná ani nevědí…
Můžu tě ujistit že na mém zraku není nic neobvyklého. Tedy aspoň v rámci mého druhu. Slyšela někdy o národu miraluk?
Hloupá otázka… vždyť ani já neznám žádného dalšího, jak by tedy mohla ona vědět?
„Počítám že ne“, pokračoval bez čekání na odpověď.
No tak já patřím mezi ně, mezi mirakuly… ve vnějším okraji byla kdysi naše kolonie, ale ta již nyní neexistuje a ani příliš mých lidí se jaksi ehm… „nedochovalo“, jestli mi rozumíš…
Nevěděl proč, ale cítil se nesmírně trapně když se snažil tady té padawana prezentovat svůj původ.
U hvězd, proč na mne pořád tak civí? Vždyť to co říkám jsou historicky podložená fakta…
…a jedna z nejzásadnějších odlišností od jiných humanoidních ras je ta, že všichni příslušníci miraluk jsou poutáni se Silou takovým způsobem, že tato entita nahrazuje část našich smyslů a způsob jakým je používáme.
Znovu se pokusil o úsměv a dodal: Takže ted vidíš že jsem jen velmi obyčejný příslušník svého druhu. Nic víc, nic mín.
Její oči se do něj pořád vpíjely. Uvědomoval si že pro její pochopitelnou nevědomost jeho vysvětlení nic neznamenalo. Pořád byl nejspíš ten „s divným zrakem“, ten o němž jeho spolužáci trousili neuvěřitelné zkazky co je zač.
Víc než kdykoli dřív si nyní uvědomoval lemovanou kápi, která upevněná už k svrchníku jeho tuniky, zakrývala oblast jeho hlavy až k bodu, kde by se daly tušit oči… ale přesto tam nebyly.
Odlišnosti vzbudí opravdu spoustu pozornosti… zvláště pokud nejsou vidět.
Výtah zastavil v patře pozdě jdoucí studentky. Než se dveře rozevřely do další ze skromně vypadající chodby chrámu, ještě dodal k její poslední otázce: Ne, já nemám takové štěstí, aby si mě vyvolil za učedníka Yuth Zoth, jako tebe...
Je zvláštní jak každá odlišnost září jako tisíc sluncí v oblacích všednosti.
Eleken se nejdříve divil prohlášení děvčete o jeho „podivném“ zraku a pozornosti jež to vzbuzovalo u ostatních. Pak ale pochopil.
Mluví o mně?
Chvíli se odmlčel aby dokázal vstřebat nové skutečnosti. Bylo to zajímavé zjištění: nikdy předtím neměl pocit že by mu někdo věnoval víc pozornosti než komukoliv jinému, ale ted se zdálo že je tomu jinak.
Vlastně je jejich zvědavost docela dobře vysvětlitelná. Můj vzhled se od lidí povrchově liší jen oním zrakem… možná ani nevědí…
Můžu tě ujistit že na mém zraku není nic neobvyklého. Tedy aspoň v rámci mého druhu. Slyšela někdy o národu miraluk?
Hloupá otázka… vždyť ani já neznám žádného dalšího, jak by tedy mohla ona vědět?
„Počítám že ne“, pokračoval bez čekání na odpověď.
No tak já patřím mezi ně, mezi mirakuly… ve vnějším okraji byla kdysi naše kolonie, ale ta již nyní neexistuje a ani příliš mých lidí se jaksi ehm… „nedochovalo“, jestli mi rozumíš…
Nevěděl proč, ale cítil se nesmírně trapně když se snažil tady té padawana prezentovat svůj původ.
U hvězd, proč na mne pořád tak civí? Vždyť to co říkám jsou historicky podložená fakta…
…a jedna z nejzásadnějších odlišností od jiných humanoidních ras je ta, že všichni příslušníci miraluk jsou poutáni se Silou takovým způsobem, že tato entita nahrazuje část našich smyslů a způsob jakým je používáme.
Znovu se pokusil o úsměv a dodal: Takže ted vidíš že jsem jen velmi obyčejný příslušník svého druhu. Nic víc, nic mín.
Její oči se do něj pořád vpíjely. Uvědomoval si že pro její pochopitelnou nevědomost jeho vysvětlení nic neznamenalo. Pořád byl nejspíš ten „s divným zrakem“, ten o němž jeho spolužáci trousili neuvěřitelné zkazky co je zač.
Víc než kdykoli dřív si nyní uvědomoval lemovanou kápi, která upevněná už k svrchníku jeho tuniky, zakrývala oblast jeho hlavy až k bodu, kde by se daly tušit oči… ale přesto tam nebyly.
Odlišnosti vzbudí opravdu spoustu pozornosti… zvláště pokud nejsou vidět.
Výtah zastavil v patře pozdě jdoucí studentky. Než se dveře rozevřely do další ze skromně vypadající chodby chrámu, ještě dodal k její poslední otázce: Ne, já nemám takové štěstí, aby si mě vyvolil za učedníka Yuth Zoth, jako tebe...