Orbita Tatooinu:
Není to ani deset minut, co jsi osvobodil svou sestru a odletěl na lodi, kterou ti Jabba-Hutt kdysi zaplatil pro pašerácké aktivity. Seděl jsi na sedadle pilota a snažil se vyhýbat výstřelům ze dvou lodí, které se vznesly do vzduchu nedlouho po vás a začali vás pronásledovat, zatímco Mia seděla na místě pro co-pilota a zadávala do palubního počítače parametry pro výpočet hyperprostorového skoku, abyste mohli na něj přejít, jakmile se dostatečně vzdálíte od planety.
Ještě chvíli vydrž, brzy už budeme moct přejít do hype...
Pokusí se tě povzbudit, jenže v tom sebou loď trhne, když se do ní trefil jeden výstřel, který naštěstí pohltily štíty.
______________________________
Pro začátek bych chtěl tvé pocity z útěku.
Dále napiš jak se vyhýbáš výstřelům a jak loď přešla do hyperprostoru.
Nezapomeň dodržovat tvar příspěvků: Lokace je podtržená, přímá řeč tučně a myšlenky psané kurzivou
Výcvik pro Cartra
Moderátor: Moderátoři
-
R.O.F.L
- Rytíř Jedi
- Příspěvky: 497
- Registrován: 23.3.2008 18:50:45
- Bydliště: Kdesi v předaleké galaxii, kde mozky v hlavě nenosili
- Kontaktovat uživatele:
Výcvik pro Cartra
Naposledy upravil(a) R.O.F.L dne 23.6.2008 12:21:30, celkem upraveno 1 x.
,,Není záludnějšího nepřítele, než sebe sama."
-
Cartr
Palác Jabba Hutta:
O hodinu dříve:
Na tuhle akci jsem se připravoval od okamžiku, kdy jsem pro Jabbu začal pracovat. Tenkrát jsem ještě neměl tolik zkušeností, abych se o to pokusil. Dnes je všechno jinak. Dnes osvobodím svou sestru. Mé dosavadní zkušenosti budou muset stačit.
Zrovna jsem se vrátil z Nar Shaddaa, kde sem měl převzít velké množství koření pro Jabbu. Naštěstí nenastali žádné komplikace a tak jsem se vrátil brzy. Jabbovi nohsledi začali s vykládáním zboží a já se vydal za Jabbou osobně.
Přišel jsem do hlavní síně, kde Jabba přebýval. Jako obvykle zde byli muzikanti a tanečnice, kteří chtěli Jabbu potěšit svým uměním. Počkal jsem, až skončí a pak jsem si stoupnul před Jabbu, ale zároveň jsem se postavil tak abych nestál na propadacích dveřích, které byli jednou směrnou vstupenkou k mazlíčkovi Jabbi .
[„Konečně jsi tady. Přivezl jsi mi moje koření?“] Zeptal se Jabba.
„Myslel jsem, že víš všechno?“ Zazubil jsem se na něj.
[„Nejsi tu od toho, abys myslel, ale abys odváděl práci a to pro mě. A samozřejmě že vím, že už se mé koření uskladňuje.“] Řekl Jabba a hodil si do tlamy něco, co před chvíli plavalo v akváriu vedle něj. Pokřivil jsem obličej.
„Jak dlouho ještě? Kdy už konečně propustíš mou sestru, a já budu moct odejít?“ Zeptal jsem se rozčíleným hlasem.
[„Tak dlouho jak uznám za vhodné.“] Odpověděl Jabba a začal se smát. Ten je ho smích sem nenáviděl od okamžiku, kdy jsem ho slyšel po prvý, což bylo tehdy, když mi oznámil, že pracuju pro něho, ať se mi to líbí, nebo ne.
„A co moje peníze?“ Podíval jsem se na něj.
[„Dostaneš je, neměj strach, copak jsem ti někdy, zapomněl za tvou práci zaplatit? To mi křivdíš.“] Pronesl a pokynul pazourou.
„Fajn mám ještě nějakou práci tak pak zamnou, pošli nějakého toho tvého poskoka i s penězi.“ Otočil jsem se na podpatku a odešel.
O třicet minut dříve:
Celá akce se dala do pohybu, jakmile jsem dostal slíbenou výplatu. Navštívil jsem sestru v jejím pokoji. Jabba si jí velice hýčkal, ale nebylo tomu tak od začátku. Nejdřív jsem si musel udělat jméno a ukázat Jabbovi co dokážu, což pár let trvalo. Díky tomu, že jsem svoje pašerácké úkoly plnil s minimálními ztrátami, mohl jsem zařídit sestře tento komfort. Vlastně jsem se musel hodně snažit, abych toho docílil, ale stálo to za to.
Nebylo moc času a tak jsem sestře řekl svůj plán, který byl velice jednoduchý. Ale v jednoduchosti se přece skrývá síla ne?
Šel jsem do hangáru připravit loď. Mia měla, přijít za chvíli zamnou. Ty paka co pracují pro Jabbu mi s přípravou ke startu ještě pomohli, stačilo jim namluvit, že mám další práci.
Mia přišla přesně podle domluvy, takže jsme odstartovali.
„Tak to mě Jabba zklamal, čekal jsem, že mi to udělá trošku těžší a ono je to lehký až je to nuda.“ Pronesl jsem vítězně.
Orbita Tatooinu:
Nyní:
Po výstřelu se celá loď otřásla.
„Možná jsem to předtím zakřikl.“ Usmál jsem se na sestru, která stále zadávala do počítače parametry pro skok do hyperprostoru.
Konečně jsem zachránil sestru a nějací floutci co se neumí, ani sami rozhodovat mi v tom nezabrání.
Byl jsem šťastný, že jsem svobodný a Mia taky,ale zároveň jsem byl plný adrenalinu z dané situace, a zároveň klidný, protože jsem to zažil tolikrát, že to bylo až stereotypní.
„Tak teď jim ukážu.“ Zasmál jsem se. Oba dva stíhači byli na nás stále přilepení. Začal jsem rychle stoupat střemhlav. Okamžitě mě následovali. Otočil jsem celou loď a mířil jsem přímo proti nim.
„Co to děláš?“ Zajíkla se Mia.
„Věř mi, sestřičko.“ Věděl jsem, že když na nás vystřelí, štít to vydrží, tedy aspoň několik zásahů. Letěl jsem pořád proti nim jejich střeli nás těsně míjeli, až na pár zásahů kterým naštěstí štíty odolali. Když už sem byl skoro u nich, stočil jsem celou loď a vývrtkou jsem proletěl mezi nimi. Následně jsem celou loď otočil a v tu ránu se karta obrátila. Ihned jsem jim poslal salvu několika střel. Jejich lodě dostali pár zásahů a okamžitě začali jednat. Obě stíhačky se začaly otáčet. Levá nalevo a pravá napravo mezi nimi se utvořil volný průchod za svobodou.
„A je to. Můžeš to spustit.“ Zavolala na mě Mia. Okamžitě jsem poslechl a skočily jsme do hyperprostoru.
Let Hyperprostorem:
„Nemůžu tomu uvěřit. Jsem konečně volná.“ Zajásala Mia.
„Jenom škoda že neuvidím jak Jabba zuří.“ Usmál jsem se.
O hodinu dříve:
Na tuhle akci jsem se připravoval od okamžiku, kdy jsem pro Jabbu začal pracovat. Tenkrát jsem ještě neměl tolik zkušeností, abych se o to pokusil. Dnes je všechno jinak. Dnes osvobodím svou sestru. Mé dosavadní zkušenosti budou muset stačit.
Zrovna jsem se vrátil z Nar Shaddaa, kde sem měl převzít velké množství koření pro Jabbu. Naštěstí nenastali žádné komplikace a tak jsem se vrátil brzy. Jabbovi nohsledi začali s vykládáním zboží a já se vydal za Jabbou osobně.
Přišel jsem do hlavní síně, kde Jabba přebýval. Jako obvykle zde byli muzikanti a tanečnice, kteří chtěli Jabbu potěšit svým uměním. Počkal jsem, až skončí a pak jsem si stoupnul před Jabbu, ale zároveň jsem se postavil tak abych nestál na propadacích dveřích, které byli jednou směrnou vstupenkou k mazlíčkovi Jabbi .
[„Konečně jsi tady. Přivezl jsi mi moje koření?“] Zeptal se Jabba.
„Myslel jsem, že víš všechno?“ Zazubil jsem se na něj.
[„Nejsi tu od toho, abys myslel, ale abys odváděl práci a to pro mě. A samozřejmě že vím, že už se mé koření uskladňuje.“] Řekl Jabba a hodil si do tlamy něco, co před chvíli plavalo v akváriu vedle něj. Pokřivil jsem obličej.
„Jak dlouho ještě? Kdy už konečně propustíš mou sestru, a já budu moct odejít?“ Zeptal jsem se rozčíleným hlasem.
[„Tak dlouho jak uznám za vhodné.“] Odpověděl Jabba a začal se smát. Ten je ho smích sem nenáviděl od okamžiku, kdy jsem ho slyšel po prvý, což bylo tehdy, když mi oznámil, že pracuju pro něho, ať se mi to líbí, nebo ne.
„A co moje peníze?“ Podíval jsem se na něj.
[„Dostaneš je, neměj strach, copak jsem ti někdy, zapomněl za tvou práci zaplatit? To mi křivdíš.“] Pronesl a pokynul pazourou.
„Fajn mám ještě nějakou práci tak pak zamnou, pošli nějakého toho tvého poskoka i s penězi.“ Otočil jsem se na podpatku a odešel.
O třicet minut dříve:
Celá akce se dala do pohybu, jakmile jsem dostal slíbenou výplatu. Navštívil jsem sestru v jejím pokoji. Jabba si jí velice hýčkal, ale nebylo tomu tak od začátku. Nejdřív jsem si musel udělat jméno a ukázat Jabbovi co dokážu, což pár let trvalo. Díky tomu, že jsem svoje pašerácké úkoly plnil s minimálními ztrátami, mohl jsem zařídit sestře tento komfort. Vlastně jsem se musel hodně snažit, abych toho docílil, ale stálo to za to.
Nebylo moc času a tak jsem sestře řekl svůj plán, který byl velice jednoduchý. Ale v jednoduchosti se přece skrývá síla ne?
Šel jsem do hangáru připravit loď. Mia měla, přijít za chvíli zamnou. Ty paka co pracují pro Jabbu mi s přípravou ke startu ještě pomohli, stačilo jim namluvit, že mám další práci.
Mia přišla přesně podle domluvy, takže jsme odstartovali.
„Tak to mě Jabba zklamal, čekal jsem, že mi to udělá trošku těžší a ono je to lehký až je to nuda.“ Pronesl jsem vítězně.
Orbita Tatooinu:
Nyní:
Po výstřelu se celá loď otřásla.
„Možná jsem to předtím zakřikl.“ Usmál jsem se na sestru, která stále zadávala do počítače parametry pro skok do hyperprostoru.
Konečně jsem zachránil sestru a nějací floutci co se neumí, ani sami rozhodovat mi v tom nezabrání.
Byl jsem šťastný, že jsem svobodný a Mia taky,ale zároveň jsem byl plný adrenalinu z dané situace, a zároveň klidný, protože jsem to zažil tolikrát, že to bylo až stereotypní.
„Tak teď jim ukážu.“ Zasmál jsem se. Oba dva stíhači byli na nás stále přilepení. Začal jsem rychle stoupat střemhlav. Okamžitě mě následovali. Otočil jsem celou loď a mířil jsem přímo proti nim.
„Co to děláš?“ Zajíkla se Mia.
„Věř mi, sestřičko.“ Věděl jsem, že když na nás vystřelí, štít to vydrží, tedy aspoň několik zásahů. Letěl jsem pořád proti nim jejich střeli nás těsně míjeli, až na pár zásahů kterým naštěstí štíty odolali. Když už sem byl skoro u nich, stočil jsem celou loď a vývrtkou jsem proletěl mezi nimi. Následně jsem celou loď otočil a v tu ránu se karta obrátila. Ihned jsem jim poslal salvu několika střel. Jejich lodě dostali pár zásahů a okamžitě začali jednat. Obě stíhačky se začaly otáčet. Levá nalevo a pravá napravo mezi nimi se utvořil volný průchod za svobodou.
„A je to. Můžeš to spustit.“ Zavolala na mě Mia. Okamžitě jsem poslechl a skočily jsme do hyperprostoru.
Let Hyperprostorem:
„Nemůžu tomu uvěřit. Jsem konečně volná.“ Zajásala Mia.
„Jenom škoda že neuvidím jak Jabba zuří.“ Usmál jsem se.
-
R.O.F.L
- Rytíř Jedi
- Příspěvky: 497
- Registrován: 23.3.2008 18:50:45
- Bydliště: Kdesi v předaleké galaxii, kde mozky v hlavě nenosili
- Kontaktovat uživatele:
Hyperprostor:
Úspěšně jsi provedl poměrně riskantní manévr, díky čemuž byli oba stíhači donuceni vám otevřít cestu a vy mohli přejít do hyperprostoru. Zatáhl si za páku hyperdrajvu a hvězdy se proměnili v čáry.
S Miou jste se radostně objali a užívali si chvilku radosti a štěstí, když v tom sis uvědomil, že samotný útěk byl teprve začátek, neboť Jabba nedává těm, kdo ho rozzlobili, pokoje, jak jsi se mohl nedávno přesvědčit na Hanu Solovi, kterého kdesi chytil Boba Fett a přivezl ho Jabbovi zmraženého v carbonitu a od té doby mu dělal oblíbenou dekoraci.
Zároveň s myšlenkou na Hana Sola sis představil na jeho místě sám sebe, jako Jabbovu oblíbenou dekoraci a zatímco bys byl v hibernizaci, on by si hrál s tvou sestrou. Ta představa tě znechucovala a děsila.
Mia, jakoby vycítila změnu tvé nálady a patrně si uvědomila, co se ti honilo hlavou, se mlčky stáhla zpátky na své sedadlo a zavládlo ticho, které rušily jenom zvuky motoru a sem tam pípnutí nějaké kontrolky.
Nakonec ticho přerušila Mia otázkou, která se ti vůbec nelíbila:
,,Co budeme dělat teď? Jabba nám určitě nedá pokoje."
_________________________
Abych přiznal pravdu, úplně jsi mi vytřel zrak, je vidět že už máš s podobným tipem her zkušenosti. Všechno je úplně OK, jenom si příště dávej pozor ať nehraješ za jiné postavy. Je to spíš rada než upozornění, protože to mluvení za Miu tam krásně zapadá a proto ho toleruji (flashback toleruji úplně, protože je tam všechno přesně tak jak má).
Jinak teď od tebe chci tvé myšlenky, obavy a plány co teď, prostě chci po tobě další příspěvek po kterém oslepnu
Jen jak říkám dávej si pozor ať nehraješ za jiné postavy než za sebe, protože to by mě nebylo už vůbec potřeba.
Pokud tě můžu poprosit, řekni mi na jakou planetu letíte, abych se podle toho mohl zařídit, ať už pomocí PM, odpovědí na Miinu otázku nebo to jednoduše napíšeš pod čarou.
Úspěšně jsi provedl poměrně riskantní manévr, díky čemuž byli oba stíhači donuceni vám otevřít cestu a vy mohli přejít do hyperprostoru. Zatáhl si za páku hyperdrajvu a hvězdy se proměnili v čáry.
S Miou jste se radostně objali a užívali si chvilku radosti a štěstí, když v tom sis uvědomil, že samotný útěk byl teprve začátek, neboť Jabba nedává těm, kdo ho rozzlobili, pokoje, jak jsi se mohl nedávno přesvědčit na Hanu Solovi, kterého kdesi chytil Boba Fett a přivezl ho Jabbovi zmraženého v carbonitu a od té doby mu dělal oblíbenou dekoraci.
Zároveň s myšlenkou na Hana Sola sis představil na jeho místě sám sebe, jako Jabbovu oblíbenou dekoraci a zatímco bys byl v hibernizaci, on by si hrál s tvou sestrou. Ta představa tě znechucovala a děsila.
Mia, jakoby vycítila změnu tvé nálady a patrně si uvědomila, co se ti honilo hlavou, se mlčky stáhla zpátky na své sedadlo a zavládlo ticho, které rušily jenom zvuky motoru a sem tam pípnutí nějaké kontrolky.
Nakonec ticho přerušila Mia otázkou, která se ti vůbec nelíbila:
,,Co budeme dělat teď? Jabba nám určitě nedá pokoje."
_________________________
Abych přiznal pravdu, úplně jsi mi vytřel zrak, je vidět že už máš s podobným tipem her zkušenosti. Všechno je úplně OK, jenom si příště dávej pozor ať nehraješ za jiné postavy. Je to spíš rada než upozornění, protože to mluvení za Miu tam krásně zapadá a proto ho toleruji (flashback toleruji úplně, protože je tam všechno přesně tak jak má).
Jinak teď od tebe chci tvé myšlenky, obavy a plány co teď, prostě chci po tobě další příspěvek po kterém oslepnu
Jen jak říkám dávej si pozor ať nehraješ za jiné postavy než za sebe, protože to by mě nebylo už vůbec potřeba.Pokud tě můžu poprosit, řekni mi na jakou planetu letíte, abych se podle toho mohl zařídit, ať už pomocí PM, odpovědí na Miinu otázku nebo to jednoduše napíšeš pod čarou.
Naposledy upravil(a) R.O.F.L dne 23.6.2008 12:22:11, celkem upraveno 1 x.
,,Není záludnějšího nepřítele, než sebe sama."
-
Cartr
Let Hyperprostorem:
Po objetí s Miou mě opustila předešlá radost, neboť jsem si uvědomil, s kým mám vlastně tu čest.
Jabba Hutt nás nenechá na pokoji, tím sem si jist. Budeme ho mí stále v patách. Přece jen jeho poslední pašerák Han Solo, kterého jsem z větší části zastoupil, ještě stále visí na zdi jako Jabbova oblíbená dekorace. Mohlo by se stát, že bych ho zastoupil. Sem sice rád středem pozornosti, ale všechno s mírou. A co Mia, už by nežila v pohodlí jako doposud. Nejspíš by se z ní stala otrokyně, kterou by si Jabba držel na řetězu. Když jsem si danou situaci přestavil, úplně se mi udělalo nevolno.
Musel jsem si vše zredukovat, abych věděl jak postupovat.
Takže Jabba teď nejspíš pěkně zuří a vypisuje pěkný prachy na mou hlavu. Nejspíš na mě pošle ty svoje poskoky a v patách budu mít i pár lovců lidí. Na takový nápor pronásledovatelů nejsem připraven, i když jsem se dostal z horších situací a to jenom díky mému štěstí, ale to je vedlejší. Mia se za tu dobu věznění taky naučila ovládat blaster, ale i tak bych zrovna neskákal s Jabbovími nohsledy do předem prohrané bitvy. Potřebuju se na čas ukrýt, ale kde se člověk dokáže schovat? Je jen jediné místo kde se člověk jako já dokáže zašít a i najít případně nějakou prácičku. A to místo je Nar Shaddaa. I když na Nar Shaddaa budou taky určitě lovci lidí, ale chvíli potrvá, než se tam dozvědí, že jsem kořist, kterou můžou čapnout. A taky tam mám své kontakty a známé kterým mohu věřit. Sice to není nejbezpečnější místo, ale na nějaký čas se tam schovat dá.
,,Co budeme dělat teď? Jabba nám určitě nedá pokoje." Zeptala se Mia. Otočil jsem se na ní a nahodil svůj úsměv, který již tak dobře znala.
„Teď bych si mohl jít schrupnout, ale to asi není přesná odpověď na tvou otázku.“ Trošku se zamračila.
„Fajn tak nastav kurz na Nar Shaddaa tam se na čas ukryjeme, než vymyslíme jak dál, protože Jabba nám opravu nedá pokoj.“ Mia poslechla a začala zadávat souřadnice.
„Nar Shaddaa se ti bude líbit. Mnoho lidí o ní říká, že je to nejhorší místo ze všech. Ovšem já se na to dívám jinak Nar Shaddaa je plná života, podvodů, intrik a hlavně Pazaaku. V místní kantýně narazíš na pobudy, lovce lidí a žoldáky no prostě na samý slušní lidi. Ale musíš se tvářit, jako jedna z nich jinak přestávají být slušní.“ Hlasitě jsem se zasmál.
„Není nad partičku Pazaaku s rozvášněními hráči. A že jsou rozvášnění, dost to mi věř.“ Usmál jsem se na Miu, která již kurz nastavila.
„Samozřejmě že tam pro nás bude bezpečno jen nějakou chvíli, tedy přesně tak dlouho jak dlouho potrvá Jabbovi roznést zprávu že jsme lovná kořist. Ale ani to neznamená, že jsme na Nar Shaddaa v nebezpečí. Tam sou lovci lidí ve velkém počtu a tak loví spíše jen ty, co mají na hlavu vypsaný fakt velký prachy. Takže nějaký ten čas tam v bezpečí budeme.“ Seznámil jsem stručně Miu z danou situací a pak jsem se uvelebil do křesla pro pilota.
Po objetí s Miou mě opustila předešlá radost, neboť jsem si uvědomil, s kým mám vlastně tu čest.
Jabba Hutt nás nenechá na pokoji, tím sem si jist. Budeme ho mí stále v patách. Přece jen jeho poslední pašerák Han Solo, kterého jsem z větší části zastoupil, ještě stále visí na zdi jako Jabbova oblíbená dekorace. Mohlo by se stát, že bych ho zastoupil. Sem sice rád středem pozornosti, ale všechno s mírou. A co Mia, už by nežila v pohodlí jako doposud. Nejspíš by se z ní stala otrokyně, kterou by si Jabba držel na řetězu. Když jsem si danou situaci přestavil, úplně se mi udělalo nevolno.
Musel jsem si vše zredukovat, abych věděl jak postupovat.
Takže Jabba teď nejspíš pěkně zuří a vypisuje pěkný prachy na mou hlavu. Nejspíš na mě pošle ty svoje poskoky a v patách budu mít i pár lovců lidí. Na takový nápor pronásledovatelů nejsem připraven, i když jsem se dostal z horších situací a to jenom díky mému štěstí, ale to je vedlejší. Mia se za tu dobu věznění taky naučila ovládat blaster, ale i tak bych zrovna neskákal s Jabbovími nohsledy do předem prohrané bitvy. Potřebuju se na čas ukrýt, ale kde se člověk dokáže schovat? Je jen jediné místo kde se člověk jako já dokáže zašít a i najít případně nějakou prácičku. A to místo je Nar Shaddaa. I když na Nar Shaddaa budou taky určitě lovci lidí, ale chvíli potrvá, než se tam dozvědí, že jsem kořist, kterou můžou čapnout. A taky tam mám své kontakty a známé kterým mohu věřit. Sice to není nejbezpečnější místo, ale na nějaký čas se tam schovat dá.
,,Co budeme dělat teď? Jabba nám určitě nedá pokoje." Zeptala se Mia. Otočil jsem se na ní a nahodil svůj úsměv, který již tak dobře znala.
„Teď bych si mohl jít schrupnout, ale to asi není přesná odpověď na tvou otázku.“ Trošku se zamračila.
„Fajn tak nastav kurz na Nar Shaddaa tam se na čas ukryjeme, než vymyslíme jak dál, protože Jabba nám opravu nedá pokoj.“ Mia poslechla a začala zadávat souřadnice.
„Nar Shaddaa se ti bude líbit. Mnoho lidí o ní říká, že je to nejhorší místo ze všech. Ovšem já se na to dívám jinak Nar Shaddaa je plná života, podvodů, intrik a hlavně Pazaaku. V místní kantýně narazíš na pobudy, lovce lidí a žoldáky no prostě na samý slušní lidi. Ale musíš se tvářit, jako jedna z nich jinak přestávají být slušní.“ Hlasitě jsem se zasmál.
„Není nad partičku Pazaaku s rozvášněními hráči. A že jsou rozvášnění, dost to mi věř.“ Usmál jsem se na Miu, která již kurz nastavila.
„Samozřejmě že tam pro nás bude bezpečno jen nějakou chvíli, tedy přesně tak dlouho jak dlouho potrvá Jabbovi roznést zprávu že jsme lovná kořist. Ale ani to neznamená, že jsme na Nar Shaddaa v nebezpečí. Tam sou lovci lidí ve velkém počtu a tak loví spíše jen ty, co mají na hlavu vypsaný fakt velký prachy. Takže nějaký ten čas tam v bezpečí budeme.“ Seznámil jsem stručně Miu z danou situací a pak jsem se uvelebil do křesla pro pilota.
-
R.O.F.L
- Rytíř Jedi
- Příspěvky: 497
- Registrován: 23.3.2008 18:50:45
- Bydliště: Kdesi v předaleké galaxii, kde mozky v hlavě nenosili
- Kontaktovat uživatele:
Let Hyperprostorem:
Mia kývla hlavou na tvůj navrch a zatímco poslouchala tvůj výklad o Nar Shaddaa, nastavila nový kurz. Uvelebil jsi se do křesla a zavřel oči. Chvilku na to se Mia zvedla ze křesla a oznámila ti, že si jde lehnou do kajuty a odešla z pilotní kabiny. Po chvilce jsi usnul.
Zdál se ti sen, ve kterém jsi spolu s Miou šel po cestě domů, oba jste byli ještě mladí a Mia se zrovna smála jednomu z tvých vtipů na účet droidů, které jste zrovna zkontrolovali, když v tom jste uviděli kouř v místě, kde byl váš domov. Rychle jste se dali do běhu a našli ho v plamenech. Vaše rodiče jste nikde neviděli, teprve po chvilce jsi si všiml nějakého muže. Stál k vám zády a se zájmem se díval na hořící budovu. A pak si uviděl něco, co tě vyděsilo. Předním na zemi leželi dvě těla - těla vašich rodičů. Muž na ně plivl, otočil se a uviděl vás. Na sobě měl starodávnou žoldáckou zbroj a obličej plný jizev, chybějící levé oko zakrývala páska. Usmál se.
,,Dětičky přišli za maminkou a tatínkem? Bohužel už tady nejsou, ale můžu vás za nimi poslat!"
V rukou se mu zničeho nic objevili dva blastery a okamžitě vystřelil. S křikem jsi se probudil. Už jsi nebyl v sedadle, ale ležel jsi zpocený na zemi, aniž bys tušil, jak jsi se tam dostal. Nad tebou se skláněla vystrašená Mia.
,,Cartre! Jsi v pořadku? Určitě se ti něco špatného zdálo!"
Zvedl jsi se, ale neodpověděl na Miininu otázku. Stále jsi byl ještě vystrašen a šokován z toho, co se ti zdálo. Ten sen byl z velké části přesný realitě, když jste tenkrát našli své rodiče zavražděné, ovšem ten chlap tam nebyl. Jedna tvá část ti říkala že to byla jen noční můra, druhá, že to bylo něco jiného, něco víc. Podíval jsi se na Miu, která tě celá vystrašená pozorovala, po chvilce ticha se zeptala znovu.
Jsi... Jsi v pořádku?
_______________________________
Teď ti dávám naprostou volnost v tom snu, hraj v něm klidně i za Miu, jen se dodrž té základní kostry, kterou jsem tady stručně vylíčil. Dále je to ale jasné - pocity z podivného snu atd...
Mia kývla hlavou na tvůj navrch a zatímco poslouchala tvůj výklad o Nar Shaddaa, nastavila nový kurz. Uvelebil jsi se do křesla a zavřel oči. Chvilku na to se Mia zvedla ze křesla a oznámila ti, že si jde lehnou do kajuty a odešla z pilotní kabiny. Po chvilce jsi usnul.
Zdál se ti sen, ve kterém jsi spolu s Miou šel po cestě domů, oba jste byli ještě mladí a Mia se zrovna smála jednomu z tvých vtipů na účet droidů, které jste zrovna zkontrolovali, když v tom jste uviděli kouř v místě, kde byl váš domov. Rychle jste se dali do běhu a našli ho v plamenech. Vaše rodiče jste nikde neviděli, teprve po chvilce jsi si všiml nějakého muže. Stál k vám zády a se zájmem se díval na hořící budovu. A pak si uviděl něco, co tě vyděsilo. Předním na zemi leželi dvě těla - těla vašich rodičů. Muž na ně plivl, otočil se a uviděl vás. Na sobě měl starodávnou žoldáckou zbroj a obličej plný jizev, chybějící levé oko zakrývala páska. Usmál se.
,,Dětičky přišli za maminkou a tatínkem? Bohužel už tady nejsou, ale můžu vás za nimi poslat!"
V rukou se mu zničeho nic objevili dva blastery a okamžitě vystřelil. S křikem jsi se probudil. Už jsi nebyl v sedadle, ale ležel jsi zpocený na zemi, aniž bys tušil, jak jsi se tam dostal. Nad tebou se skláněla vystrašená Mia.
,,Cartre! Jsi v pořadku? Určitě se ti něco špatného zdálo!"
Zvedl jsi se, ale neodpověděl na Miininu otázku. Stále jsi byl ještě vystrašen a šokován z toho, co se ti zdálo. Ten sen byl z velké části přesný realitě, když jste tenkrát našli své rodiče zavražděné, ovšem ten chlap tam nebyl. Jedna tvá část ti říkala že to byla jen noční můra, druhá, že to bylo něco jiného, něco víc. Podíval jsi se na Miu, která tě celá vystrašená pozorovala, po chvilce ticha se zeptala znovu.
Jsi... Jsi v pořádku?
_______________________________
Teď ti dávám naprostou volnost v tom snu, hraj v něm klidně i za Miu, jen se dodrž té základní kostry, kterou jsem tady stručně vylíčil. Dále je to ale jasné - pocity z podivného snu atd...
,,Není záludnějšího nepřítele, než sebe sama."
-
Cartr
Let Hyperprostorem:
Pomalu jsem zavřel oči a za okamžik jsem usnul.
Začal se mi zdát sen, nebo to spíš připomínalo vzpomínku. Vzpomínku na mě jako šestnáctiletého chlapce a na Miu, které bylo třináct. Těžko se to dalo popsat, ale sen byl tak živí, že jsem se úplně vcítil do toho chlapce, kterým jsem kdysi býval. Cítil jsem se, jako bych tam stál já.
Já a Mia jsme se vraceli domů. Měli jsme jít zkontrolovat zemědělské droidy jestli plní co mají. Naštěstí bylo vše v naprostém pořádku a tak jsme se vraceli poměrně brzy.
Mia se smála, až se zajíkala, nejspíš z toho jak jsem se posmíval jednomu z robotů. Byl to jeden s těch typických droidů co se snaží za každou cenu splnit svůj úkol. A že tenhle to bral opravdu vážně, o tom není pochyb. Nevěděl kam dřív skočit, protože se snažil splnit všechno zároveň, což mu samozřejmě nešlo.
„Už mám docela hlad.“ Řekla Mia po chvíli, co se přestala smát.
„Jo taky bych už něco slupl. Jistě se už na nás čeká s obědem, raději si pospíšíme.“ Odpověděl jsem a trošku jsem zrychlil. Mia udělala to samé.
Šli jsme volnou planinou, takže jsme viděli do velkých dálek na obě strany. Za jiných okolností bych se vydal na podobný úkol v kluzáku, jenomže jsem ho jaksi rozbil.
Ale droidy, které jsme měli jít zkontrolovat, byli nejblíže ze všech, takže to zase nebylo tak hrozné, ostatně touhle cestou jsem chodil tak často, že už jsem si zvyknul.
„Co to je?“ Zeptala se Mia a ukázala do dálky. Podíval jsem se směrem, kam ukazovala a tam jsem spatřil stoupající kouř. Nýbrž jsem znal místní prostranství jako své vlastní boty, poznal jsem že místo odkud stoupá kouř je někde poblíž našeho domu možná i hodně blízko. Zamrazilo mě v zádech a zmocnil se mě strach. Bez jediného slova jsem se dal do běhu.
„Počkej kam, to běžíš?“ Zavolala na mě Mia, ale já neodpověděl a běžel jsem dál. Mia se rozeběhla za mnou.
Když jsme doběhli pod kopec, který stál mezi námi a naším domovem, nebylo již pochyb, odkud kouř stoupá. Vyškrábal jsem se na kopec a strnul jsem.
Koukal jsem na zkázu, která byla rozesetá přede mnou. Celý náš dům byl v plamenech, kouř byl úplně všude, špatně se mi dýchalo. Na zemi jsem viděl ležet rozbité droidy. Ale nikde jsem neviděl rodiče.
Pomalu sem začal scházet kopec.
„Co? Co se to stalo? A co maminka a tatínek?“ Zazněl, zamnou slabý roztřesený hlásek. Otočil jsem se. Mie stékali slzy po tvářích a vyjeveně sledovala celé dění. Natáhl jsem k ní ruku, podívala se na ni, následně ke mně doběhla a chytla se jí. Pomalu jsme šli blíž.
Obešli jsme celý dům, až jsme došli ke vchodu, u kterého stál nějaký člověk. Stál a koukal na zem před sebe. Podíval jsem se, na místo před něj. V tu ránu se mi sevřelo srdce a zažil jsem strašnou bolest, kterou sem ještě nikdy nezažil. Těžko by se dala popsat slovy. Ležely tam dvě postavy. Moji rodiče.
„Mio, nedívej se tam.“ Řekl jsem jí a pokusil jsem se jí otočit na druhou stranu. Jenomže Mia se vymanila a podívala se taky. Oči se jí zalily, slzami podlomili se jí kolena a spadla na zem.
„Mami!!! Tati!!!“ Zavolala Mia. V jejím hlase byl rozpoznatelný smutek a bolest. Doběhl jsem k ní a chytl jsem jí za ruku.
Pak jsem se podíval směrem k muži. Ten plivl na mrtvá těla mích rodičů. Zmocnil se mě hněv v takové míře, že to ani snad nebylo možné. Otočil se na nás, protože ho upoutal nářek Mii.
Muž měl na sobě žoldáckou zbroj v zachovalém stavu, ale i tak bylo poznat, že měla hodně za sebou. Což bylo poznat i na muži samotném jeho obličej byl plný jizev a jeho páska přes levé oko naznačovali, že prožil mnoho bitev. Usmál se na nás, křivím úsměvem. To mě rozzuřilo ještě víc. Chtěl jsem ho zabít, chtěl jsem, aby trpěl, aby zaplatil za to, co udělal.
Nebyla šance, že bych ho porazil, ale přesto jsem se chystal po něm skočit, ale Mia mě držela za ruku.
,,Dětičky přišli za maminkou a tatínkem? Bohužel už tady nejsou, ale můžu vás za nimi poslat!" Řekl ledovým hlasem ale zároveň pobaveným. Najednou vytáhl dva blastery a zamířil na nás. Reflexivně jsem Miu zatáhl za sebe, ale než jsem stačil cokoli udělat, zazněli výstřely.
Uviděl jsem mamku s taťkou a s Miou jak sedí před domem a mávají na mě. Mia se zamnou rozeběhla a přitom na mě mávala.
Pak jsem pocítil palčivou bolest na hrudi. Trhnul jsem sebou a s křikem jsem se probudil. Ležel jsem na podlaze v kokpitu a nade mnou se skláněla Mia. Z jejího obličeje bylo poznat, že si dělá starosti.
,,Cartre! Jsi v pořádku?" Určitě se ti něco špatného zdálo!" Řekla Mia. Pomalu jsem se otočil, ještě trošku otřesen.
Co ten sen znamenal? Sice to vypadalo jako vzpomínka, ale ten muž tam nebyl. Proč tam byl? A byl to jen sen? Bylo to tak skutečné. Dokonce jsem cítil tu bolest. Položil jsem si ruku na hruď. Byla tak skutečná. Cítil jsem i tu bolest ze ztráty rodičů i ten vztek na toho žoldáka. Je vůbec něco takového možné? Je vůbec možné se do snu tolik vcítit? Podíval jsem se na Miu, která mě vystrašeným pohledem pozorovala.
„Jsi... Jsi v pořádku?“ Zeptala se plná obav.
„Jo jsem v pohodě. Byl to jen zlý sen.“ Ubezpečil jsem Miu a usmál jsem se na ní. Ona ale úsměv neopětovala.
„Víš moc dobře, že jsem jediná, která pozná, že lžeš. Jsi sice dobrý v lhaní a blafování, ale na mě si s tím nepřídeš.“ Zamračila se Mia. A měla pravdu ona jediná, dokázala poznat, když jsem lhal.
Pomalu jsem si sedl do křesla pro pilota a začal jsem jí vše vyprávět. Úplně všechno sem jí řekl. Včetně toho že sen byl, nesmírně živí a to až tak hodně že jsem až cítil bolest.
Když jsem skončil podíval jsem se na ní v očíh měla smutek a obavi.
Pomalu jsem zavřel oči a za okamžik jsem usnul.
Začal se mi zdát sen, nebo to spíš připomínalo vzpomínku. Vzpomínku na mě jako šestnáctiletého chlapce a na Miu, které bylo třináct. Těžko se to dalo popsat, ale sen byl tak živí, že jsem se úplně vcítil do toho chlapce, kterým jsem kdysi býval. Cítil jsem se, jako bych tam stál já.
Já a Mia jsme se vraceli domů. Měli jsme jít zkontrolovat zemědělské droidy jestli plní co mají. Naštěstí bylo vše v naprostém pořádku a tak jsme se vraceli poměrně brzy.
Mia se smála, až se zajíkala, nejspíš z toho jak jsem se posmíval jednomu z robotů. Byl to jeden s těch typických droidů co se snaží za každou cenu splnit svůj úkol. A že tenhle to bral opravdu vážně, o tom není pochyb. Nevěděl kam dřív skočit, protože se snažil splnit všechno zároveň, což mu samozřejmě nešlo.
„Už mám docela hlad.“ Řekla Mia po chvíli, co se přestala smát.
„Jo taky bych už něco slupl. Jistě se už na nás čeká s obědem, raději si pospíšíme.“ Odpověděl jsem a trošku jsem zrychlil. Mia udělala to samé.
Šli jsme volnou planinou, takže jsme viděli do velkých dálek na obě strany. Za jiných okolností bych se vydal na podobný úkol v kluzáku, jenomže jsem ho jaksi rozbil.
Ale droidy, které jsme měli jít zkontrolovat, byli nejblíže ze všech, takže to zase nebylo tak hrozné, ostatně touhle cestou jsem chodil tak často, že už jsem si zvyknul.
„Co to je?“ Zeptala se Mia a ukázala do dálky. Podíval jsem se směrem, kam ukazovala a tam jsem spatřil stoupající kouř. Nýbrž jsem znal místní prostranství jako své vlastní boty, poznal jsem že místo odkud stoupá kouř je někde poblíž našeho domu možná i hodně blízko. Zamrazilo mě v zádech a zmocnil se mě strach. Bez jediného slova jsem se dal do běhu.
„Počkej kam, to běžíš?“ Zavolala na mě Mia, ale já neodpověděl a běžel jsem dál. Mia se rozeběhla za mnou.
Když jsme doběhli pod kopec, který stál mezi námi a naším domovem, nebylo již pochyb, odkud kouř stoupá. Vyškrábal jsem se na kopec a strnul jsem.
Koukal jsem na zkázu, která byla rozesetá přede mnou. Celý náš dům byl v plamenech, kouř byl úplně všude, špatně se mi dýchalo. Na zemi jsem viděl ležet rozbité droidy. Ale nikde jsem neviděl rodiče.
Pomalu sem začal scházet kopec.
„Co? Co se to stalo? A co maminka a tatínek?“ Zazněl, zamnou slabý roztřesený hlásek. Otočil jsem se. Mie stékali slzy po tvářích a vyjeveně sledovala celé dění. Natáhl jsem k ní ruku, podívala se na ni, následně ke mně doběhla a chytla se jí. Pomalu jsme šli blíž.
Obešli jsme celý dům, až jsme došli ke vchodu, u kterého stál nějaký člověk. Stál a koukal na zem před sebe. Podíval jsem se, na místo před něj. V tu ránu se mi sevřelo srdce a zažil jsem strašnou bolest, kterou sem ještě nikdy nezažil. Těžko by se dala popsat slovy. Ležely tam dvě postavy. Moji rodiče.
„Mio, nedívej se tam.“ Řekl jsem jí a pokusil jsem se jí otočit na druhou stranu. Jenomže Mia se vymanila a podívala se taky. Oči se jí zalily, slzami podlomili se jí kolena a spadla na zem.
„Mami!!! Tati!!!“ Zavolala Mia. V jejím hlase byl rozpoznatelný smutek a bolest. Doběhl jsem k ní a chytl jsem jí za ruku.
Pak jsem se podíval směrem k muži. Ten plivl na mrtvá těla mích rodičů. Zmocnil se mě hněv v takové míře, že to ani snad nebylo možné. Otočil se na nás, protože ho upoutal nářek Mii.
Muž měl na sobě žoldáckou zbroj v zachovalém stavu, ale i tak bylo poznat, že měla hodně za sebou. Což bylo poznat i na muži samotném jeho obličej byl plný jizev a jeho páska přes levé oko naznačovali, že prožil mnoho bitev. Usmál se na nás, křivím úsměvem. To mě rozzuřilo ještě víc. Chtěl jsem ho zabít, chtěl jsem, aby trpěl, aby zaplatil za to, co udělal.
Nebyla šance, že bych ho porazil, ale přesto jsem se chystal po něm skočit, ale Mia mě držela za ruku.
,,Dětičky přišli za maminkou a tatínkem? Bohužel už tady nejsou, ale můžu vás za nimi poslat!" Řekl ledovým hlasem ale zároveň pobaveným. Najednou vytáhl dva blastery a zamířil na nás. Reflexivně jsem Miu zatáhl za sebe, ale než jsem stačil cokoli udělat, zazněli výstřely.
Uviděl jsem mamku s taťkou a s Miou jak sedí před domem a mávají na mě. Mia se zamnou rozeběhla a přitom na mě mávala.
Pak jsem pocítil palčivou bolest na hrudi. Trhnul jsem sebou a s křikem jsem se probudil. Ležel jsem na podlaze v kokpitu a nade mnou se skláněla Mia. Z jejího obličeje bylo poznat, že si dělá starosti.
,,Cartre! Jsi v pořádku?" Určitě se ti něco špatného zdálo!" Řekla Mia. Pomalu jsem se otočil, ještě trošku otřesen.
Co ten sen znamenal? Sice to vypadalo jako vzpomínka, ale ten muž tam nebyl. Proč tam byl? A byl to jen sen? Bylo to tak skutečné. Dokonce jsem cítil tu bolest. Položil jsem si ruku na hruď. Byla tak skutečná. Cítil jsem i tu bolest ze ztráty rodičů i ten vztek na toho žoldáka. Je vůbec něco takového možné? Je vůbec možné se do snu tolik vcítit? Podíval jsem se na Miu, která mě vystrašeným pohledem pozorovala.
„Jsi... Jsi v pořádku?“ Zeptala se plná obav.
„Jo jsem v pohodě. Byl to jen zlý sen.“ Ubezpečil jsem Miu a usmál jsem se na ní. Ona ale úsměv neopětovala.
„Víš moc dobře, že jsem jediná, která pozná, že lžeš. Jsi sice dobrý v lhaní a blafování, ale na mě si s tím nepřídeš.“ Zamračila se Mia. A měla pravdu ona jediná, dokázala poznat, když jsem lhal.
Pomalu jsem si sedl do křesla pro pilota a začal jsem jí vše vyprávět. Úplně všechno sem jí řekl. Včetně toho že sen byl, nesmírně živí a to až tak hodně že jsem až cítil bolest.
Když jsem skončil podíval jsem se na ní v očíh měla smutek a obavi.
-
R.O.F.L
- Rytíř Jedi
- Příspěvky: 497
- Registrován: 23.3.2008 18:50:45
- Bydliště: Kdesi v předaleké galaxii, kde mozky v hlavě nenosili
- Kontaktovat uživatele:
Let Hyperprostorem:
Řekl jsi jí vše o svém zvláštním snu a Mia tě v naproste tichosti poslouchala. Když jsi skončil, uviděl jsi v její tváři obavy a smutek. Pokusila se promluvit, ale nenacházela slov:
,,Já... Já tomu nemůžu... uvěřit..."
Z dalšího mluvení ji vyrušilo zablikání kontrolky, značící, že jste blízko svého cíle cesty. Zatáhl jsi za páku hyperdrajvu a čáry se proměnili ve hvězdy. Před vámi se objevila Nar Shaddaa, největší měsíc planety Nal Hutta, zvaný též jako pašerácký měsíc nebo malý Corusant. Po chvilce jste zahájily sestup atmosférou. Nakonec se před vámi objevilo obrovské město jehož spodní patra nebyla vůbec vidět. Mia, která se zřejmě rozhodla nepřipomínat tvůj sen, se tě zeptala:
,,Kde přistaneme?"
____________________________
krásný příspěvek, jen jsem tím hraním za Miu myslel jen v tom snu ale to nevadí
Řekl jsi jí vše o svém zvláštním snu a Mia tě v naproste tichosti poslouchala. Když jsi skončil, uviděl jsi v její tváři obavy a smutek. Pokusila se promluvit, ale nenacházela slov:
,,Já... Já tomu nemůžu... uvěřit..."
Z dalšího mluvení ji vyrušilo zablikání kontrolky, značící, že jste blízko svého cíle cesty. Zatáhl jsi za páku hyperdrajvu a čáry se proměnili ve hvězdy. Před vámi se objevila Nar Shaddaa, největší měsíc planety Nal Hutta, zvaný též jako pašerácký měsíc nebo malý Corusant. Po chvilce jste zahájily sestup atmosférou. Nakonec se před vámi objevilo obrovské město jehož spodní patra nebyla vůbec vidět. Mia, která se zřejmě rozhodla nepřipomínat tvůj sen, se tě zeptala:
,,Kde přistaneme?"
____________________________
krásný příspěvek, jen jsem tím hraním za Miu myslel jen v tom snu ale to nevadí
Naposledy upravil(a) R.O.F.L dne 28.6.2008 16:50:53, celkem upraveno 2 x.
,,Není záludnějšího nepřítele, než sebe sama."
-
Cartr
Obloha Nar Shaddaa:
Zablikání kontrolky mě vytrhlo z proudu myšlenek. Okamžitě jsem zareagoval a pomocí páky jsem vypnul hyperpohon.
Konečně jsme zde. Nar Shaddaa dá se to brát i za můj druhý domov.
Koukal jsem na Nar Shaddaa a vybavoval si všechny partičky Pazaaku, které se mi podařilo vyhrát. A že jich zrovna nebylo málo, ale ani ne hodně byl jsem prostě tuctový hráč, ale přesto jsem byl se svými výkony spokojen.
Není to moc velká doba, co jsem odtud odletěl. Možná dvě hodiny nevím přesně kolik, ale ještě sem byl pořád cítit pachem Nar Shaddaa.
Jestli pak můj Rodianský přítel Rimbol nezapomněl na naši odvetu v Pazaaku. No já mu to přinejhorším připomenu, přece ho nenechám se mi stále posmívat, že mě naposledy porazil.
Rimbol by se dal brát za mého nejlepšího přítele.
Rimbol byl férový hráč Pazaaku. Pracoval na Nar Shaddaa jako obchodník ze součástkami zaměřené na droidy. Samozřejmě nesmím zapomenout na Twi'leka Funga. Funga byl taky vášnivý hráč Pazaaku, který si též zakládal na férové hře. Rimbol a Funga byli obchodní partneři a jejich obchod byl společný.
Již jsme prošli atmosférou. Před námi se vynořilo město bez konce. Nebylo vidět do spodních pater města ty, totiž mizeli ve tmě.
Jo byla to celkem výška. Přesně jak mě jednou Rimbol varoval, abych si dával pozor na to, kam šlapu jinak, budu padat hodně dlouho. Usmál jsem se při vzpomínce na Rimbola jak mi to říká.
„Kde přistaneme?“ Zeptala se Mia.
„Támhle.“ Ukázal jsem Mie plošinu, která se tyčila mezi vysokými mrakodrapy.
„Tuhle plošinu mám pronajatou. Tam můžeme v klidu přistát. Kousek od ní je obchod s droidími součástkami, který patří mým přátelům Rimbolovi a Fungovi. Určitě se ti budou líbit.“ Řekl jsem jí a pak jsem se na ní usmál.
Zablikání kontrolky mě vytrhlo z proudu myšlenek. Okamžitě jsem zareagoval a pomocí páky jsem vypnul hyperpohon.
Konečně jsme zde. Nar Shaddaa dá se to brát i za můj druhý domov.
Koukal jsem na Nar Shaddaa a vybavoval si všechny partičky Pazaaku, které se mi podařilo vyhrát. A že jich zrovna nebylo málo, ale ani ne hodně byl jsem prostě tuctový hráč, ale přesto jsem byl se svými výkony spokojen.
Není to moc velká doba, co jsem odtud odletěl. Možná dvě hodiny nevím přesně kolik, ale ještě sem byl pořád cítit pachem Nar Shaddaa.
Jestli pak můj Rodianský přítel Rimbol nezapomněl na naši odvetu v Pazaaku. No já mu to přinejhorším připomenu, přece ho nenechám se mi stále posmívat, že mě naposledy porazil.
Rimbol by se dal brát za mého nejlepšího přítele.
Rimbol byl férový hráč Pazaaku. Pracoval na Nar Shaddaa jako obchodník ze součástkami zaměřené na droidy. Samozřejmě nesmím zapomenout na Twi'leka Funga. Funga byl taky vášnivý hráč Pazaaku, který si též zakládal na férové hře. Rimbol a Funga byli obchodní partneři a jejich obchod byl společný.
Již jsme prošli atmosférou. Před námi se vynořilo město bez konce. Nebylo vidět do spodních pater města ty, totiž mizeli ve tmě.
Jo byla to celkem výška. Přesně jak mě jednou Rimbol varoval, abych si dával pozor na to, kam šlapu jinak, budu padat hodně dlouho. Usmál jsem se při vzpomínce na Rimbola jak mi to říká.
„Kde přistaneme?“ Zeptala se Mia.
„Támhle.“ Ukázal jsem Mie plošinu, která se tyčila mezi vysokými mrakodrapy.
„Tuhle plošinu mám pronajatou. Tam můžeme v klidu přistát. Kousek od ní je obchod s droidími součástkami, který patří mým přátelům Rimbolovi a Fungovi. Určitě se ti budou líbit.“ Řekl jsem jí a pak jsem se na ní usmál.
-
R.O.F.L
- Rytíř Jedi
- Příspěvky: 497
- Registrován: 23.3.2008 18:50:45
- Bydliště: Kdesi v předaleké galaxii, kde mozky v hlavě nenosili
- Kontaktovat uživatele:
Nar Shaddaa:
S lodí jsi přistál na tebou pronajatou přistávací plošinu. Po chvilce jsi za doprovodu Mii opustil loď. Cestou k nedalekému obchodu s droidími součástkami tvých přátel jste potkali několik žebráků prosících o par kreditů a několik opilců, kteří, když jste kolem nich prošli, volali na tvou sestru:
,,Pojď s námi kočičko, určitě se nebudeš nudit!"
Nakonec jste došli až k obchodu který byl opravdu nedaleko. Když jste vešli dovnitř, uviděl jsi svého rodianského přítele, jak se přehrabuje v krabici plné součástek. Jeho obchodního partnera jsi nikde neviděl. Jakmile tě uviděl, popíchne tě:
[,,No ne Cartre, copak, přišel sis pro další porážku v Pazaaku?"]
Pak si všiml Mii a promluvil k ní.
[,,A ty musíš být určitě Mia že? Tvůj bratr mi toho o tobě hodně řekl."]
Pak se otočil zpět k tobě a zeptal se:
[,,Takže ji Jabba konečně propustil? To musíme oslavit!"]
S lodí jsi přistál na tebou pronajatou přistávací plošinu. Po chvilce jsi za doprovodu Mii opustil loď. Cestou k nedalekému obchodu s droidími součástkami tvých přátel jste potkali několik žebráků prosících o par kreditů a několik opilců, kteří, když jste kolem nich prošli, volali na tvou sestru:
,,Pojď s námi kočičko, určitě se nebudeš nudit!"
Nakonec jste došli až k obchodu který byl opravdu nedaleko. Když jste vešli dovnitř, uviděl jsi svého rodianského přítele, jak se přehrabuje v krabici plné součástek. Jeho obchodního partnera jsi nikde neviděl. Jakmile tě uviděl, popíchne tě:
[,,No ne Cartre, copak, přišel sis pro další porážku v Pazaaku?"]
Pak si všiml Mii a promluvil k ní.
[,,A ty musíš být určitě Mia že? Tvůj bratr mi toho o tobě hodně řekl."]
Pak se otočil zpět k tobě a zeptal se:
[,,Takže ji Jabba konečně propustil? To musíme oslavit!"]
,,Není záludnějšího nepřítele, než sebe sama."
-
Cartr
Nar Shaddaa:
Přistál jsem s lodí na pronajaté plošině.
Mia si své středně dlouhé hnědé vlasy uvázala do culíku a pak se na mě usmála a přikývla, což znamenalo, že můžeme jít.
Zabezpečil jsem loď a společně s Miou jsem se vydal do obchodu ze součástky.
Ale nebylo by to Nar Shaddaa kdybychom nepotkali pár žebráků. Letmo jsem pár žebrákům hodil nějaký ten kredit a pokračoval jsem dál.
Následně jsme narazili na skupinku opilců, kteří měli zálusk na mou sestru. Nejdříve jsem tomu nevěnoval pozornost, ale jakmile na ní začali pokřikovat, okamžitě jsem se rozhodl jednat. Chystal jsem se jim namlátit, ale Mia mě zastavila a tak jsme šli dál. Mia si z těch opilců nic nedělala, nejspíš na to byla zvyklá.
Konečně jsme došli k obchodu kde přebývali Rimbol a Fungo. Vešli jsme dovnitř a tam jsem již spatřil Rimbola samozřejmě měl plné ruce práce. Podíval jsem se po Fungovi, ale nikde jsem ho neviděl.
Rimbol jsi mě konečně všiml.
[,,No ne Cartre, copak, přišel sis pro další porážku v Pazaaku?"] Přesně jak jsem předpovídal, neodpustil si poznámku o Pazaaku. Než jsem, ale stačil cokoli říct, zpozoroval Miu.
[,,A ty musíš být určitě Mia že? Tvůj bratr mi toho o tobě hodně řekl."] Mia se na něj usmála a přikývla. Pak se Rimbol zase otočil na mě.
[,,Takže ji Jabba konečně propustil? To musíme oslavit!"] Řekl a zasmál se.
„No ještě s tím oslavováním počkej, protože Jabba mě jaksi nepropustil ze svých služeb. Dá se říct, že jsem se propustil sám.“ Rimbol se na mě tázavě podíval.
„No prostě jsem vzal Miu a utekly jsme. Nejspíš už teď Jabba vypisuje odměnu na moji hlavu.“ Zazubil jsem se na něj.
Přistál jsem s lodí na pronajaté plošině.
Mia si své středně dlouhé hnědé vlasy uvázala do culíku a pak se na mě usmála a přikývla, což znamenalo, že můžeme jít.
Zabezpečil jsem loď a společně s Miou jsem se vydal do obchodu ze součástky.
Ale nebylo by to Nar Shaddaa kdybychom nepotkali pár žebráků. Letmo jsem pár žebrákům hodil nějaký ten kredit a pokračoval jsem dál.
Následně jsme narazili na skupinku opilců, kteří měli zálusk na mou sestru. Nejdříve jsem tomu nevěnoval pozornost, ale jakmile na ní začali pokřikovat, okamžitě jsem se rozhodl jednat. Chystal jsem se jim namlátit, ale Mia mě zastavila a tak jsme šli dál. Mia si z těch opilců nic nedělala, nejspíš na to byla zvyklá.
Konečně jsme došli k obchodu kde přebývali Rimbol a Fungo. Vešli jsme dovnitř a tam jsem již spatřil Rimbola samozřejmě měl plné ruce práce. Podíval jsem se po Fungovi, ale nikde jsem ho neviděl.
Rimbol jsi mě konečně všiml.
[,,No ne Cartre, copak, přišel sis pro další porážku v Pazaaku?"] Přesně jak jsem předpovídal, neodpustil si poznámku o Pazaaku. Než jsem, ale stačil cokoli říct, zpozoroval Miu.
[,,A ty musíš být určitě Mia že? Tvůj bratr mi toho o tobě hodně řekl."] Mia se na něj usmála a přikývla. Pak se Rimbol zase otočil na mě.
[,,Takže ji Jabba konečně propustil? To musíme oslavit!"] Řekl a zasmál se.
„No ještě s tím oslavováním počkej, protože Jabba mě jaksi nepropustil ze svých služeb. Dá se říct, že jsem se propustil sám.“ Rimbol se na mě tázavě podíval.
„No prostě jsem vzal Miu a utekly jsme. Nejspíš už teď Jabba vypisuje odměnu na moji hlavu.“ Zazubil jsem se na něj.
-
R.O.F.L
- Rytíř Jedi
- Příspěvky: 497
- Registrován: 23.3.2008 18:50:45
- Bydliště: Kdesi v předaleké galaxii, kde mozky v hlavě nenosili
- Kontaktovat uživatele:
Nar Shaddaa:
Rimbol se na tebe po tvém vysvětlení nevěřícně až vystrašeně podíval.
[,,Ty jsi snad zešílel! Ze všech tlustých huttů si musíš naštvat toho nejhoršího!"]
Na chvíli se odmlčel, jak si to vše ještě urovnával v hlavě. Když po chvilince promluvil znovu, tak už bez zjevné známky hysterie v hlase.
[,,Co sakra teda děláte na Nar Shaddaa!? Tady vás sežerou zaživa až všichni zjistí, že je na tebe vypsaná odměna!"]
Rimbol se na tebe po tvém vysvětlení nevěřícně až vystrašeně podíval.
[,,Ty jsi snad zešílel! Ze všech tlustých huttů si musíš naštvat toho nejhoršího!"]
Na chvíli se odmlčel, jak si to vše ještě urovnával v hlavě. Když po chvilince promluvil znovu, tak už bez zjevné známky hysterie v hlase.
[,,Co sakra teda děláte na Nar Shaddaa!? Tady vás sežerou zaživa až všichni zjistí, že je na tebe vypsaná odměna!"]
,,Není záludnějšího nepřítele, než sebe sama."
-
Cartr
Nar Shaddaa:
„Ale prosím tě.“ Mávnul jsem rukou a otočil se k němu zády, abych si prohlédl novinky v obchodě.
„Než se dá všechno doběhu tak to nějaký ten čas potrvá.“ Pokračoval jsem zatím, co jsem si prohlížel droidí součástky.
„Odměna se bude muset taky o něco zvednout, než byla na začátku a jsme přece na Nar Shaddaa, na planetě jenž je přeplněná žoldáky a lovci lidí.“ Sáhnul jsem po zajímavé součástce, abych si jí mohl pořádně prohlídnout.
„To znamená, že se všichni nepohrnou, aby mě ulovili. Dokavaď nebude odměna tak vysoká, aby se jim začal vařit mozek, ale to taky nějakou dobu potrvá.“ Položil jsem součástku zpátky a pokračoval v průzkumu obchodu.
„Takže jsme na Nar Shaddaa, abychom se rozhodli, jak budeme s Miou postupovat dál. Zbytečně se strachuješ.“ Podíval jsem se do rohu, kde byl na půl sestavený astrodroid.
„Ten vypadá solidně, proč není dokončený?“ Zeptal jsem se Rimbola. Otočil jsem se na něj a z jeho pohledu jsem vyčetl, že mu to moje klidné jednaní, na danou věc leze na nervy. Ostatně jako vždy. Opět jsem nahodil samolibý úsměv.
„Ale prosím tě.“ Mávnul jsem rukou a otočil se k němu zády, abych si prohlédl novinky v obchodě.
„Než se dá všechno doběhu tak to nějaký ten čas potrvá.“ Pokračoval jsem zatím, co jsem si prohlížel droidí součástky.
„Odměna se bude muset taky o něco zvednout, než byla na začátku a jsme přece na Nar Shaddaa, na planetě jenž je přeplněná žoldáky a lovci lidí.“ Sáhnul jsem po zajímavé součástce, abych si jí mohl pořádně prohlídnout.
„To znamená, že se všichni nepohrnou, aby mě ulovili. Dokavaď nebude odměna tak vysoká, aby se jim začal vařit mozek, ale to taky nějakou dobu potrvá.“ Položil jsem součástku zpátky a pokračoval v průzkumu obchodu.
„Takže jsme na Nar Shaddaa, abychom se rozhodli, jak budeme s Miou postupovat dál. Zbytečně se strachuješ.“ Podíval jsem se do rohu, kde byl na půl sestavený astrodroid.
„Ten vypadá solidně, proč není dokončený?“ Zeptal jsem se Rimbola. Otočil jsem se na něj a z jeho pohledu jsem vyčetl, že mu to moje klidné jednaní, na danou věc leze na nervy. Ostatně jako vždy. Opět jsem nahodil samolibý úsměv.
-
R.O.F.L
- Rytíř Jedi
- Příspěvky: 497
- Registrován: 23.3.2008 18:50:45
- Bydliště: Kdesi v předaleké galaxii, kde mozky v hlavě nenosili
- Kontaktovat uživatele:
Nar Shaddaa:
Rimbola tvoje klidné jednání dovádělo (opět) k šílenství, ale nakonec se ovládl a odpověděl na tvoji otázku ohledně rozestaveného droida.
[,,No... Víš... Poslední dobou na něj nemám moc času."]
Zatímco mluvil, přišel k droidovi a přikryl ho vedle něj ležící látkou. Z jeho hlasu jsi kromě malé stopy podráždění z předchozího tématu hovoru vycítil i jistou neupřímnost. Dřív, než jsi ale mohl cokoliv udělat, někdo vešel. Byl to starší muž, který si vás změřil koutkem oka a pak tobě povědomím nesmlouvavým hlasem promluvil směrem k Rimbolovi.
,,Nový holografický projektor do R5 máte?"
Rimbol na nic nečekal a se sebezapřením vtíravého obchodníka vyrazil k němu:
[,,Samozřejmě, mám jich plno, jde o to jaký byste si přál."]
Zatímco obsluhoval zákazníka, ty jsi pokračoval v obhlídce obchodu, ale kromě toho astrodroida v rohu jsi nic nového nenašel, takže jsi jen dál pozoroval probíhající transakci. Rombol od někud vyhrabal kýženou součástku a s podrobným výkladem ji ukazoval zákazníkovy, který si ji po chvilce vzal, vysypal na stůl kredity a odešel. Celou dobu jsi se ale nemohl zbavit dojmu, že ti byl něčím povědomý.
Rimbola tvoje klidné jednání dovádělo (opět) k šílenství, ale nakonec se ovládl a odpověděl na tvoji otázku ohledně rozestaveného droida.
[,,No... Víš... Poslední dobou na něj nemám moc času."]
Zatímco mluvil, přišel k droidovi a přikryl ho vedle něj ležící látkou. Z jeho hlasu jsi kromě malé stopy podráždění z předchozího tématu hovoru vycítil i jistou neupřímnost. Dřív, než jsi ale mohl cokoliv udělat, někdo vešel. Byl to starší muž, který si vás změřil koutkem oka a pak tobě povědomím nesmlouvavým hlasem promluvil směrem k Rimbolovi.
,,Nový holografický projektor do R5 máte?"
Rimbol na nic nečekal a se sebezapřením vtíravého obchodníka vyrazil k němu:
[,,Samozřejmě, mám jich plno, jde o to jaký byste si přál."]
Zatímco obsluhoval zákazníka, ty jsi pokračoval v obhlídce obchodu, ale kromě toho astrodroida v rohu jsi nic nového nenašel, takže jsi jen dál pozoroval probíhající transakci. Rombol od někud vyhrabal kýženou součástku a s podrobným výkladem ji ukazoval zákazníkovy, který si ji po chvilce vzal, vysypal na stůl kredity a odešel. Celou dobu jsi se ale nemohl zbavit dojmu, že ti byl něčím povědomý.
Naposledy upravil(a) R.O.F.L dne 09.7.2008 16:36:16, celkem upraveno 1 x.
,,Není záludnějšího nepřítele, než sebe sama."
-
Cartr
Nar Shaddaa:
Pořádně jsem si toho chlapa prohlížel, když s ním rimbol vyřizoval onen obchod.
Zatraceně co mi na něm nesedí něco je na něm hrozně povědomého. Že bych ho už někde viděl? Muž zaplatil a zamířil ke dveřím ani na sekundu jsem z něj nespustil oči. Nemohl jsem se zbavit dojmu že ho odněkud znám. Nebo mi možná jen někoho známého připomýná. Opravdu nevím. Přistoupil jsem k pultu za kterym stál Rimbol a podíval jsem se na něj.
,,Nevíš co to bylo za chlápka?" Zeptal jsem se a ukázal sem směrem ke vchodu.
Pořádně jsem si toho chlapa prohlížel, když s ním rimbol vyřizoval onen obchod.
Zatraceně co mi na něm nesedí něco je na něm hrozně povědomého. Že bych ho už někde viděl? Muž zaplatil a zamířil ke dveřím ani na sekundu jsem z něj nespustil oči. Nemohl jsem se zbavit dojmu že ho odněkud znám. Nebo mi možná jen někoho známého připomýná. Opravdu nevím. Přistoupil jsem k pultu za kterym stál Rimbol a podíval jsem se na něj.
,,Nevíš co to bylo za chlápka?" Zeptal jsem se a ukázal sem směrem ke vchodu.
-
R.O.F.L
- Rytíř Jedi
- Příspěvky: 497
- Registrován: 23.3.2008 18:50:45
- Bydliště: Kdesi v předaleké galaxii, kde mozky v hlavě nenosili
- Kontaktovat uživatele:
Nar Shaddaa, Součástky pro droidy všeho druhu Rimbola a Funga:
Rimbol nechal tvoji otázku chvilku vyset ve vzduchu a teprve, když se ujistil, že je ten zákazník opravdu pryč, s úsměvem odpověděl.
[,,Popravdě řečeno toho o něm moc nevím. Téměř každej den si něco ode mně koupí, ale pokaždý něco jinýho a ani se nesnaží smlouvat, takže mi často zaplatí víc než je třeba. Ale jinak nic co by tě mohlo zajímat. Hlavně že platí...]
Na chvilku se odmlčel ale pak dodal:
[,,Vlastně... Když nad tím tak přemýšlím tak Fungo říkal, že ho myslím jednou viděl v Lestriho kantýně. Proč se vůbec o něj zajímaš?"]
Rimbol nechal tvoji otázku chvilku vyset ve vzduchu a teprve, když se ujistil, že je ten zákazník opravdu pryč, s úsměvem odpověděl.
[,,Popravdě řečeno toho o něm moc nevím. Téměř každej den si něco ode mně koupí, ale pokaždý něco jinýho a ani se nesnaží smlouvat, takže mi často zaplatí víc než je třeba. Ale jinak nic co by tě mohlo zajímat. Hlavně že platí...]
Na chvilku se odmlčel ale pak dodal:
[,,Vlastně... Když nad tím tak přemýšlím tak Fungo říkal, že ho myslím jednou viděl v Lestriho kantýně. Proč se vůbec o něj zajímaš?"]
,,Není záludnějšího nepřítele, než sebe sama."