Výcvik pro Calleba Starkillera (Starkiller)

[Pear]

Coruscant, tvůj pokoj.

Hej, vstávej lenochu.
Volá na tebe s úsměvěm, a třese s tebou tvoje kamarádka Janet. Na sobě mí světlou tuniku bez pláště, u opasku se jí houpe meč, a vlasy má neobvykle volně rozpuštěné.
Už jsme měli být v meditační místnosti. Mistr mně pro tebe poslal.
Začala se smát, ze stolku vzala tvůj světelnej meč, a položila ho k tobě.
Zvedej se, ať na nás mistr nemusí čekat.
Odskočila od tebe, a vyběhla z pokoje, přes pootevřené dveře, které nechala otevřené už od té chvíle, kdy k tobě přišla, jsi jí viděl, jak čeká před tvým pokojem. Když jsi se rychle zvedal, neštastně jsi se bouchl do loktu o stolek, který byl vedle tvé postele souběžně s další postelí a jednou větší skříní.
_______________________
Popiš svoje pocity, myšlenky, klidně kratší diskze s Janet. Samozřejmě nezapomeň popsat co děláš, tvoje akce, flashbacku nebo něčemu podobnému vpodobě snu se nebráním. Lehce posuň děj, ať můžem zdárně pokračovat. Pokud bys chtěl cokoliv dodat, tak využij možnost PM.

[Starkiller]

Coruscant, můj pokoj

Je krásné kashyyykské odpoledne, příjemně svítí slunce, obrovské stromy šustí jak si s nimi vítr pohrává a já se procházím v tomhle ráji. Přijdu k jednomu velkému kamenu který vypadá, jako kdyby byl dutý. Sednu si na ten kámen, ale ten se se mnou záhy propadne a já spadnu na cosi měkkého. Podívám se pod sebe a to na čem ležím, vypadá jako velká bradavičnatá koule. Najednou mě ta koule se strašlivým řevem, při kterém tuhne krev v žilách odhodí za sebe a když se na ní znovu podívám, zjistím že je to rancor.
Ááááááááááááááááááá, pomóóóóóóc.
Zařvu a začnu utíkat, ale rancor má velké kroky a rychle mě dostihne. Ještě chvíli se snažím utíkat jeho pařátům, ale nemám šanci. Chňapnul po mně a měl mě v hrsti. Ještě jednou dlouze a strašlivě zařval a začal si mně strkat do pusy. Slyšel jsem jeho funění a cítil pach z pusy a naposledy sem zařval:
Áááááááááá áá áááááááááá áááááá...

Probudil jsem se celý spocený, ze své hrozné noční můry,chvíli jsem to rozdýchával a pak jsem se posadil a silou jsem si přitáhl hodinky.
To je tak brzo, tyhle hrozný sny se mi zdají jenom občas a když už, tak ráno. Ale to je jedno.
Řekl jsem si a ulehnul jsem ve snaze zapomenout tu hroznou noční můru, což se mi brzy podařilo, takže jsem zase hluboce spal. Začal se mi zdát další sen:

Otec mně zrovna učil šermovat.Byla to legrace, ale pak ho nělací pánové zavolali, že potřebují jeho pomoc a tak mi řekl že si mám jít hrát.Šel jsem tedy, ani nevím kam. Koutkem oka jsem spatřil škodolibě se smějícího chlapce. Otočil jsem se tím směrem a uviděl jsem nějaké kluky, jak nadávají jednomu wookijskému chlapci, který kupodivu uměl basicem. Zamířil jsem k nim.
Nechte ho být!
Řekl jsem jim. Ale nejstarší z chlapců, zřejmě vůdce party řekl:
A hele, prcek přišel zachránit obludu,no to je ale překvapení.
Na to se všichni chlapci rozesmáli. Nejstarší chlapec do mně strčil tak, že jsem spadnul a pak všichni kluci odešli. Wookij mi podal ruku a řekl:
Není ti nic, děkuju že ses mně zastal, jmenuju se Nomar.
S jeho pomocí jsem vstal a řekl jsem mu.
To nic nebylo, já se jmenuju Caleb.
A tak se z nás stali přátelé.Celý den jsme klábosili a procházeli se. Jenže jsme znovu potkali ty kluky,kteří se na nás ale tentokrát vrhli a začali nás mlátit. Nevím co udělali Nomarovi, ale mně skopali do bezvědomí. Za nedlouho jsem uslyšel hlas Matky:
Vstávej Calebe.

To se ale změnilo na Janetino čilé veselé:
Hej, vstávej lenochu.
Třásla se mnou a já si na chvíli pomyslel, že je to opravdu moje matka, ale hned jsem se vzpamatoval.Janet mi zdělila že jsem zaspal a že musíme do meditační místnosti.
Proboha já zapomněl, měl jsem si nařídit budík, mistr mně roztrhne.
Zrychlil jsem,připnul jsem si k opasku meč, který mi Janet podala a po tom mně ještě popohnala a hbitě vyběhla z pokoje. Jenže při té závratné rychlosti jsem se bouchnul loktem o stolek do brňavky. Vstal jsem protáhnul jsem se a držejíc svůj brnící loket jsem vyšel na chodbu a s Janet jsme zamířili do meditační místnosti.
Vypadáš dneska nějak jinak, nemáš novej účes prohodil jsem.
Prohodil jsem. Ruka mně už přestala brnět, ale to jsem zase málem uklouznul na čemsi, co leželo na zemi.

[Pear]

Coruscant, chodby Chrámu Jedi:

Janet opět rychle vklouzla dovnitř, a když jsi uklouzl, reflexy, které jste tak dlouho trénovali, vymrštily její ruku, která tě zadržela. Zatáhla tě za ní, až tě pomalu vytáhla z pokoje.
Novej účes bych tomu neříkala, ale změnu jsem potřebovala. Pojď, poběž.
Zasmála se, a pomocí síly zrychlila natolik své údy, že než jsi se ohlédl, byla pryč. Chtěl jsi se za ní rozběhnout, ale neopatrně jsi vrazil do jednoho z Mistrů, který procházel kolem a vyrazil jsi mu z ruky pár datapadů.
Dávej pozor, mladý padawane. Spěchem ničemu nepomůžeš, naopak! Uklidni se, kam tak spěcháš?
Sehnul se k zemi, a sbíral z ní své věci.