Výcvik pro Yush Nets

[Pear]

Dantooine.

Pilně jsi studoval materiály, které byly uloženy ve zdejších archívech - zítra jsi měl totiž velice významný den. Po letech výcivku se z tebe měl stát konečně Rytíř Jedi, i když několika mistrům to kvůli tvým přístupům hodně proti srsti. Nicméně byl jsi úspěšný a hlavně připravený. To ti nemohl nikdo upřít.
Projížděl jsi historii řádu, která měla největší objem dat, když ti položil na rameno ruku tvůj mistr. Sto šedesát centimetrů z něj dělalo o hlavu menšího člověka než jsi ty, co se ale týkalo síly, měl jí víc než leckteří dvoumetroví chlapi. I přes jeho věk, téměř sto let, měl přímo fotografikou paměť a tak s konkrétnímy detaily dokázal přeříkávat své historky, jako dyby se stali včera. A že jich vždy měl plno. Younglingové si k němu s oblibou sedali a jenom poslouchali, protože mistr dokázal. Ti ho také, k jeho nelibosti - a nelibosti ostatních - nazývali "strýčku Nerrcku". Oficiálně to bylo Mistr Nel Nerrck. Pocházel odněkud z vnějšího okraje. To ale teď nehrálo roli. Celou dobu tě vedl a pilně s tebou cvičil. Byl pro tebe druhou rodinou a jeden z mála, který chápal tvůj přístup a i když mu byl proti srsti, uznával ho.
Yushi, studuješ? To je dobře, ale budeš to muset na chvilku přerušit. Potřeboval bych od tebe něco. Nic velkýho. Do přístavu má každou chvíli dorazi pan Solus, je to nějákej vědec nebo co. Pěkně ho uvítej a doprovoď sem.
Výrazný a chraptivý hlas dokresloval jeho stáří stejně jako dlouhé a notně prošedlé vlasy. Poklepal ti na rameno a vydal se pryč z místnosti aby tě nechal samotnému studiím. Bylo pozdě ráno a archívy začínali postupně zaplňovat padawani a younglingové se svými učiteli, kteří měli právě po snídani.
__________________________
Popiš pocity, myšlenky, nevím co ještě. Posuň děj, nehraj za jiný postavy, reaguj na podněty. Nepředbíhej. To by bylo asi všechno.

[Yush Nets]

Dantooine

S povzdechem vstanu ze svého 'křesílka', které mě posloužilo jako prostor k poklidným studiím.
Tak vědec jo? Nu - jsem zvědavý. Doufám, že to půjde bez problémů. Ty věčný kázání rady enklávy o mém poněkud 'odlišném' stylu trestání zla mě nebaví. Co jim na tom vadí? Zlo je zlo a dobro je dobro. Možná jsem trochu tvrdší, ale zabíjím jen, když není vyhnutí. Ale Nerrck je dobrý stařík. Kéž by si z něho rada vzala příklad.
Doufajíc, že na mě ostatní Padawani zase nebudou 'hledět mezi prsty', se vydám ke dveřím místnosti. Tam se na chvíli zastavím, otočím se zpět a přelétnu zrakem celou místnost.
Kéž by čas běžel pomaleji. Kéž bych mohl být stále Padawanem mistra Nerrcka.
S pořádně depresivní náladou přejdu zpět do svého směru, jenž mířil ke dveřím enklávy. Od vchodu upravím svou trasu, aby směřovala k přístavu. Tam očekávám přílet toho 'vědáka'.

PS: Mám to správně?

[Pear]

Dantooine

Chvilku čekáš v přístavu na přílet transportní lodi. Ta se také nad tvojí hlavou zanedlouho objeví. Starší republiková loď, málo prostoru, ale byla silně ozbrojena. Na jednu misi s mistrem jsi v ní letěl. Nebyla pohodlná, ale když vás napadli piráti, jeho pancíř vám byl dobrý. Hned jakmile dosedl na pevnou zem, otevřela se rampa. Z ní už vystupoval Bith. Měl na sobě krátký bílý plášť, černé kalhoty a přes rameno pískově žlutou tašku. Byl v doprovou člověka.
Dantooine. Veký přístav. Žádný člověk. Čekají mně...
Seskočil z rampy, jakmile se rozhlédl, zahlédl tebe. Byl jsi jedinou osobou na téhle přistávací zoně. Dlouze a pozorně si tě prohlédl, odzvrcha dolů. Jeho vědeckému zraku nic neušlo. Šel přímo k tobě, ale v dostatečně vzdálenosti se zastavil.
Člověk? Sám, příliš dobře oblečený na pracovníka přístavu, příliš málo vyzbrojený na vojáka. Hmm, světelný meč. Možná Jedi. Očividně čeká na mně. Určitě je to Jedi. Měl bych se zeptat. Vy jste Jedi?
Rychlost Bithovy řeči je až neuvařitelný, několik jeho slov jsi měl i problém odchytit. Stále si tě prohlížel svým zvídavým pohledem. Jeho mužský doprovod se právě v tuto chvíli otočí a vrátí se do lodi. Ta se zvedla a odletěla. To Bitha ale vůbec nezajímalo.
_____________________
Máš to správně. Ale ještě hezčí by bylo, kdybys reagoval od začátku na podněty. Nemusíš začít tam kde já skončil, reaguj od začátku, budeš mít víc prostoru. Třeba v předchozí odpovědi jsi mohl ještě dlouho před tím přemýšlet co to studuješ, pak třeba pocit, když ti někdo položil ruku na rameno, nebo dokonce i takovou blbost, že byla snídaně a ty si jí propásl. Děj si v podstatě nepředběhl, zajímavou formou jsi to ale obešel. Nic jsem na tebe nikde nechystal, takže mi to nevadí. To je pro začátek si vše. Poznámky jinak piš takhle pod čaru jako já, ne do p.s.ka

[Yush Nets]

Dantooine, vesmírný přístav

Udiveně zamrkám pod návalem slov.
C-Co-Což-C-Cože?
Teda ten chlap musí být jako nabitý blaster, když takhle mluví.
Během chvíle si v hlavě srovnám myšlenky a uvědomím si, co jsem plácl za blbost - raději dříve než ten Bith začne zase žvanit.
Totiž ano, jsem Jedi. A vy jste pan Solus, že ano? Pak mě, prosím, následujte do enklávy.
Do teď trochu shrbený se narovnám do celé své výšky, abych správně reprezentoval a čekám, jak bude ten vědátor reagovat.

[Pear]

Dantooine, vesmírný přístav

Vědec se uctivě ukloní, když uslyší svoje jméno.
Ah, ano, ano. Doktor Solus. Potěšení na mé straně.
Vyjde vstříc východu z hangáru, kde se zastaví a zamyslí se. To jde poznat mimo jiné i hlubokým pohledem do prázdna a vztyčeným ukazováčkem přes ústa, i když člověk znalý řeči těla by to označil za trochu něco jiného.
Hmm. Doprovod. Doprovod? Akademie je na dohled. Ztráta nepřichází v úvahu? Nebezpečí hrozí? Ne, ne, ne. To by neposílali jednoho Jedie - padawana nepletu-li se. Potřebují mně? Máš mně dovést do enklávy hned jakmile přiletím...Urgentní? Musí být zoufalí. Těžký bude výzkum. Jistě. Na lehký by mně nesháněli. Hmm. Třeba padawan něco ví? Víš?
Otočí se s otázkou na tebe, jako to udělal předtím.

[Yush Nets]

Dantooine, před vraty přístavu

Když se zastaví vědec, zastavím se i já. A jakmile proti mě vyrazí ukazováčkem a vytasí na mě otázku, tak zaskočen popojdu o jeden krok dozadu. Ten pohleb určitě vědátora pobavil - musel jsem vypadat jako nějaká neznámá Manaanská ryba. Stál jsem s otevřenými ústy a zíral na Soluse asi 5 vteřin. Nakonec jsem se zase 'dal dokupy' a odpověděl svému svěřenci.
Ééééé - j-j-jáj-já? Nic Sole pasusi. Totiž pane Solusi. Jen jsem dostal úkol od svého mistra, který mi oznámil, že vás mám doprovodit do rektor...totiž do enklávy. A taky jsem si vzpomněl, že jsem vás měl pozdravit. Omlouvám se.
Když vykoktám odpověď, tak si začnu urovnávat roucho Padawana.
Ten chlap mě přivede do hrobu a bude k tomu bohatě stačit těch pár metrů do enklávy.

[Pear]

Dantooine, před vraty přístavu

Netřeba se omlouvat. Enkláva...je na dohled. Vydáme se hned. Netřeba zdržovat. Určitě nás čekají. Tvůj doprovod. Lehce nechtěný. Nepotřebný. I přesto. Veď mně.
Hodí na tebe ten nejlepší úsměv, jaký dokáže jeho Bithská tvář reprodukovat. Ještě se chvilku hrabal ve své brašně, aby vyndal podezřelý nástroj.
Divné. Tok negativních částic omezen na proud pozitivních protonů. Rozpad nemožný. Stabilita dokonalá. Zkoumání dlouhodobé. Výsledky...nepředvídatelné.
Přidá nakroku směrem k enklávě, že tě nachvilku hodně předežene a nemíní zpomalit...

[Yush Nets]

Dantooine, cesta k enklávě

Zvědavě si prohlížím Bitha i jeho nástroj, zatímco se snažím alespoň si ho udržet po boku.
To by mě zajímalo, co to má být za věc. A co si to pořád brble? Nemá Gammoreanský mozkový virus, že ne? Aby tady nespadl na zem a nezůstal ležet. Že by nějaká pomsta rady za mé drobné potyčky s kodexem?
Když si takhle popřemýšlím, tak dostanu nápad.
Pane, jste v pořádku?
A doufám, že nezačne vykládat něco o kytkách nebo to vezmeme přes Dantooinské nemocniční zařízení.

_____________________

Nu pokusím se. Ale tady mě nenapadlo nic jiného. Myslím, že na ten první vědcův monolog netřeba reagovat, tak jsem to takto shrnul.

[Pear]

Dantooine, cesta k enklávě

V pořádku? Eventuálně...ano. Rozčarován nad výzkumem. Spousta materiálu bude...zneužita. Podpora rady nevyhnutelná. Můj asistent. Bude se muset dopravit ke mně. Složitá minulost. Nebude souhlasit. Bez jeho pomoci...výsledky nejasné.
Vzdechne zklamaně dr. Solus. Pohlédně směrem k enklávě, která se stále více přibližuje. Už přešlapujete po Řádovém chodníčku, který zametají nějácí younglingové, vedle nihž stojí starší jedi. Neujde jim přítomnost Bitha, který značně vyčnívá z davu. Tebe sice znají dobře, ale i přesto jejich pohledy těkaji mezi tebou a doktorem.
Hmm. Younglingové. Droidi vyměněny za košťata. Znuděné výrazy. Dohled Jedie. Trest, nepochybně.
Zamyslí se a vydá se vstříc dozoru, který pozoruje younglingy. Ten si vás obouch všiml už když jste přicházeli, ale spíš si vás nevšímal.
Jsem doktor Solus. Potřebuji vás...využít. S radou se musím setkat. Účast všech Jediů nezbytná. Rychle.
Jakkoliv se zdál jedi zmatený z jeho promluvy, ujmul se svého údělu se vší vervou.
Pojďte, doktore, zavedu vás za radou a seženu ostatní. Ty Yushi, dohlídnul bys prosímtě na tyhle younglingy. Dělali trochu nepořádek při vyučování, tak tady musí za trest zamést chodník. Až budou hotoví, vem je do třídy. Díky.
Ukloní se a jakmile i s doktorem zmizí, působí to na younglingy jako signál. Opřou košťátka o zeď, a labužnicky se natáhnou do stínu podél zdi.

[Yush Nets]

Dantooine, prostor 5 metrů od enklávy

Když mě Bith odpoví, tak se nestačím divit jeho řečnickým 'schopnostem'. Zmateně pokrčím rameny a jdu dál.
Už vím, proč mu říkají vědec - jeho řeč je opravdu pro schopné luštitele. Teď nevím, co tím přesně myslel.
Jakmile se začneme přibližovat k enklávě, tak si přeji, aby zase Nico Dicroth nezačal s těmi jeho sviňárnami. Pokaždé na mě ta jeho parta pod jeho taktovkou ukazovala prsty a rozprávěla se jaký jsem 'Sith'.
Až tu krysu jednou dostanu do rukou... No - třeba to ani nemyslí špatně. Třeba je už tak pomátl ten zatracený kodex.
Rozmrzelý naštvaně kopnu do nějakýho malýho kamínku a snažím se, aby si toho nikdo nevšiml.
Když procházíme okolo Younglingů a jejich pohledy těkají mezi mnou a Solusem, tak doufám, že nepřemýšlí o tom, jak si ze 'starého rebela' udělat nějakou poddajnou loutku pro jejich posměšky.
Ale né! Jsou to ještě děti - to ještě nemají v povaze.
Už přicházíme k dozorujícímu Jedimu. Pobaveně koukám, jak je zmaten ze slov toho nového návštěvníka. Jakmile obdržím úkol, tak nejsem nijak nadšen, avšak povinnost je povinnost a já ji splním.
Ano, mistře Quizare, dohlédnu na ně, žádný problém. A pak je odvedu do třídy.
A pak si asi budu muset promluvit s mým mistrem. Snad bude vědět víc o tom šílenci.
Po odchodu jediných dvou dospělých jedinců si všimnu, že pometla záhadně počínají ztrácet své držitele.
Hej! Co to děláte? Košťátka do ruk a zametat. A pěkně svižně, musím se ještě naučit na zkoušky.

[Pear]

Dantooine, prostor enklávy.

Younglingové na tebe vrhnou ten nejsmutnější pohled, jaký jsi kdy viděl. Dokonce smutnější než vrhal Givin jménem Jack v seriálu "Trampoty se Silou", s docela dlouhými a nudnými scénkami, které zná nazpamět každý youngling. Vysílali to pravidelně v Enklávní holovizi a nebylo jak se tomu vyhnout - neboť pointa, pokud jste do ní vydrželi být vzhůru, se vždy točila kolem kodexu a hodont Jediů.
Ale Yushiii! Jenom si odpočinem do...do konce trestu. Notáák. Yushii!
Upřeně na tebe hledí, dojemným nevinným pohledem, jaký se snad ani nedá naučit. Všichni se předhání, kdo na tebe hodí hezčí úsměv. Nakonec to vypadá, jako kdyby jsi byl ty ten nejlepší mistr jedi, a oni pokorně obdivovali tvojí moc.
Řekni že sme to uklidili. Učit se můžeš jít hned. Yushii!

[Yush Nets]

Dantooine, před enklávou

Když si povšimnu těch jejich smutných pohledů, tak je mi hned jasné, co se bude dít dál.
Ach ne - už je to tu zase. Že si na to všichni nějak zvykaj.
Než stačí něco říct, tak pohledem změřím nezametenou část chodníku.
No, už toho zametli dost a pro mě to nebude takový problém.
A jakmile mě začnou přemlouvat, tak si povzdechnu a vyhovím jim.
No tak dobrá. Ale mám pár podmínek, jasné? Neřeknete to nikomu a už vůbec ne Dirothovi, počkáte tu dokud nezametu ten zbytek, aby to nebylo podezřelé a slíbíte mi, že se budete snažit být v hodinách hodní. Ok?
Po získání jejich slibů a odpovědí se vydám pro větší koště, aby to šlo rychlejc.
To budu mít za 5 minut hotové. A oni to aspoň nebudou mít tak strašné.
Nad poslední větou se usměji, beru do ruky koště a mířím zpět k tomu chodníku.

[Pear]

Dantooine, před enklávou

Younglingové s radostí souhlasili - přesto si neodpustili poznamenat jednu maličkost. Jakmile jsi řekl, ať jsou v hodinách hodní, ohradili se jednoduše:
My jsme nic nedělali. Jen jsme řekli co si myslíme - o kodexu - přesně jak ty.
Dokonce ti při zametání i lehce, ale velice lehce pomohli dovést práci k dokonalosti. Tam kde jsi třeba náhodou nechal smítko, nebo se tvoje velké koště nedotalo, jejich malá košťátka to vyřídila. Na konci vaší práce byl chodník čistý jako jste ho dlouho neviděli.
Hotovo, Yushi!
Zahlásili ti poslušně a hodili na tebe nevinné younglingovské výrazy, říkající "už můžem pryč?"

[Yush Nets]

Dantooine, před enklávou

Když uslyším jejich ospravedlnění, pousměji se a přejdu to - tedy s poznámkou ve formě mého motta, které je po celé enklávě známo.
Ok chlapci. Ale pamatujte - kodex nectít, mistry uctít.
Asi bych si na to měl dát udělat patent a prodávat to v prášku.
Po práci přelétnu chodník pohledem znalce, vyhledávám drobně ušpiněná místa. Nic nenalézám.
Tedy - ale byli poslušní. A i vypomohli. Zaslouží si nějakou tu odměnu.
Ok chlapci. Tak teď uklidíme ty košťata. Pak vás odvedu zpět do třídy. A pokud se dneska nějak utrhnu od učení, tak vám i něco přinesu. Myslím, že hostinský mi ještě něco dlluží.
S drobným mávnutím pravou ruku a svým koštětem v levé ruce směřuji k enklávě. A nutno poznamenat, že není nutné ověřit si zda mě následují všichni Younglingové.

[Pear]

Dantooine, před enklávou

Na obličejích youngliungů jsou záhy vyčarovány blažené úsměvy, ať nad tím, že už to mají za sebou, ale také z vidiny zákusku prakticky zadarmo.
Odvedeš je do skladu, kde všichni uložíte svá košťata, hned vedle uklidového droida, který se o chodníčky a ostatní povrchy i v Enklávě stará normálně. Na košťátka je zde speciální skříň, kam se všechny vejdou - až na tvoje, které musíš dát vedle skříňě, protože kvůli rozměrům se jinam nevejde.
Pak už jste se mohli vydat pouze do třídy. Ta byla nedaleko, pouze pár kroků, a už jsi stál před dveřmi do jedné ze tříd. Nebyla moc prostorná a nebyly tam ani žádná místa k sezení. Všichni younglingové seděli na zemi a nad nima stál Oelan. Byl to padawan jako ty. Sice trochu mladší, ale vzhledem na to rozhodně nevypadal a nezadal se ani s mnohem staršími rytíři.
Yushi, vedeš mi ty rošťáky? Nechceš je nááhodou pohlídat za mně?
Hodí na tebe milý úsměv, mezičímž se younglingové usadili mezi zbytek a zapojili se do rozjete diskuze mladých.