Xiaz Zeorr (výcvik pro Vesgam)

[Atalon]

Messiah

Loď sebou mírně trhnula a okolní výhled se změnil na tunel světel hyperychlosti. Karnak na tvou otázku ihned odskočil k jednomu z panelů a za moment vyhrknul,
asi šest dní, pane.
Rozumím pane.
Dále ti již nevěnoval žádnou pozornost, protože ho Tulok začal peskovat za nějaké špatné uložení nákladu nebo snad vojáků. Přesně jsi rozhovor neslyšel, protože jsi se vydal v doprovodu neznámého do své kajuty. V doprovodu jednoho vojáka mlčky dojdete do tvé kajuty a ty za vámi hned zajistíš dveře. V kajutě toho moc není, kavalec, dvě skříňky, sklopný stolek se dvěmi křesly. Tvůj batoh ležel netknutý na kavalci, kam se nyní usadil i neznámí, rychle jsi se usadil do křesla naproti něj a pobídl ho k vysvětlování. Na tvou pobídku si jen trochu poposedl a poté se ozvalo něco co jsi ani ve snu nečekal.
Mně se bát nemusíte, můj pane.
Ozvalo se klidným, tichým, milým, ale především ženským hlasem. Neznámí si pomalu sesunul kápy z hlavy aby ti tak odhalila své dlouhé plavé vlasy obklopující dívčí tvář s pronikavýma kovově zbarvenýma očima jež na tebe nyní upřela.
Nejsem co si myslíte, tedy ne úplně. Ano byla jsem Jedi, ale jedním z mých darů Síly je jasnozřivost v níž jsem viděla činy Malaka a Revana v poslední válce. I když mnozí v nich viděli masovou vraždu já která je viděla dříve než se staly jsem dokázala vidět jejich důvody. Rozhodla jsem se jít s nimi a sloužit jim i když jsem se nikdy nedokázala oddat Temné straně, proto se ze mě stal váš služebník.
S těmito slovy si poodkryla plášť aby byl vidět její krk na němž visel pevně připoután obojek se znaky Sitského impéria.
Takových jako já je ve službách Mistrů více, chápou naši užitečnost i důvody proč jsme se nestali služebníky temné strany. A já myslím že to chápete i vy, nebo teprv pochopíte?
Zadívala se na tebe tázavým zkoumavým pohledem kterým ale nehleděla ani tak na tebe jako spíš na tvou mysl nebo možná duši.

[Vesgam]

Messiah

Před odchodem ještě stihnu spatřit tunel světla. Na okamžik se zastavím a hledím na to malebné představení. Ještě nikdy jsem nic podobného neviděl, když mě jako malého chlapce mistr bral na Korriban, tohle jsem neměl šanci vidět. Opravdu soustředěně hledím na tunel světla, který naprvní pohled vypadá stále stejně a přesto se pořád mění. Z tranzu mě vytrhne až Karnakův hlas. Ohlédu se za ním a spatřím, jak ho Tulok za něco peskuje, avšak tomu již nevěnuji pozornost a po posledním kratičkém pohledu na hyperprostorový tunel společně s Jedim odcházím do své kajuty. Zajistím dveře, usadíme se a poslouchám.
"Takže žena."
Pomyslím si klidně, když se ozve hlas. Poté neznámá odhalí svůj obličej.
"Je to ještě holka... Alespoň že pěkná holka..."
"Ujišťuji tě, že se nebojím. Jenom rád bývám opatrný."
Řeknu klidně, s úsměvem a upřímně. Poté si vyslechnu dívčin příběh.

"Chápu tě. Revanův postup byl nanejvýš prozíravý. Z vojenského a taktického hlediska to byl velice užitečný krok, zničit všechny nepřátele na úkor části svých sil. A ani z morálního hlediska to nebyl nejhorší krok. Vždyť to zkrátilo válku, zamezilo další umírání a vojáci i Jediové se přece sami rozhodli sloužit galaxii i na úkor vlastního života. Když nechceš přistoupit na Temnou stranu, je to tvá volba. Nemusí být moudrá, ale určitě jsi moudřejší než ti úzkoprsí Jediové, kteří neuznávají moudrost Revanova kroku."

"Já jsem Xiaz. Smím znát tvé jméno?"
Řeknu s úsměvem. Poté se se stejným úsměvem pomyslím:
"Tak už mám dva pochybné služebníky..."

[Atalon]

Messiah

Dívka se při tvém představení tiše rozesměje a po něm smíchy téměř vyprskne..
Já jsem Alia a abych nevypadala že se směji vašemu jménu, tak bych ráda podotkla že to je opravdu poprvé co o mě někdo smýšlí jako o pochybném služebníku.
Po těchto slovech se rychle uklidnila a upřeně se na tebe zahleděla.
Co si myslíte o misi na níž letíme? Víte že nás na ní chce rada všechny nechat zemřít?
Slova pronášela klidně a nenuceně, jako by se bavila o počasí, ale přesto přímě a jasně. Pohled jejích očí jasně říkal že jsou myšlena smrtelně vážně.

[Vesgam]

Messiah

Když dívka vyprskne smíchy, zamračím se. Takovéto způsoby mi připadají přinejmenším drzé. Poté však dívka vysvětlý čemu se směje.
"Ona čte myšlenky?! To abych si dával extra pozor..."

"Těší mě, Alio. A omlouvám se, ale Sithové a Jediové nebývají často spojenci, ba naopak jsou to přirození nepřátelé a to přirozeně tovří pocit nedůvěry. Nemůžu si dovolit věřit každému...
Takže čteš myšlenky."
Změním téma klidně. Není to otázka. Velice mě to těší a zároveň mě to velice znepokojuje. Každopádně se tím Alia stává o to zajímavější.
"Takže co všechno ještě umíš?"
Zeptám se v duchu a myšlenka je směřována stejně tak k Alie jako ke mně. Poté Alia opět změní téma, tentokrát vyrukuje s tvrzením, že naše mise má být naše smrt. Samotný tento fakt mě zaujal, jelikož o naší misi prakticky nic nevím. Avšak způsob, jakým Alia toto tvrzení podala se mi zamlouvá ještě více. Ten klid a ta nenucenost...
"Zajímalo by mě, jestli by na ní šli použít Falleenské feromony. Už jen samotný fakt, že umí číst myšlenky, by ji určitě velice pomohl v odolávání těmto feromonům. Ačkoliv spíše z duševního hlediska. Tím že by věděla co se děje s jejím tělem - to by totiž odolávalo hůře. Nebo vůbec. Vždyť už jsem říkal že je pohledná. Tedy myslel jsem si to. U ní v tom už nebude rozdíl. Nechci jí to všechno říct, ale v toku myšlenek asi nemám moc na výběr. Ale neboj se, teď nechci použít svou přírodní magii, né že bych nad tím neuvažoval...

Ale tahle tvá vlastnost, kromě toho že mi přidělá trochu starostí, nám pomůže při dorozumívání se. Když budeme moci komunikovat myšlenkami, bude to o moc efektivnější. A jestli nebudeš chtít jít proti mně, neboj se, že bych se tě chtěl zbavit. Velice rád si tě budu držet po svém boku.

"Říkal jsem to, nebo jsem si to myslel?"
Řeknu si spíše sám pro sebe. Už je to jedno, stejně uslyší vše. Tok myšlenek je rychlý, chaotický a přesto organizovaný. Sám bych rád její vlastnost ovládal, slyšet cizí myšlenky je dozajista... fascinující.

"To je jedno. Né, o naší misi mám jen minimální informace. Proč je to tak sebevražedná mise?"
Dostanu se opět k naší rozmluvě. Zajímalo by mě, jestli se Alia orientuje v myšlenkovém toku i konverzaci. Mě to problém nečiní, ale když se někdo musí vyznat mezi svými i cizými slovy i svými a cizými myšlenkami, mohlo by to být trochu chaotičtější.

[Atalon]

Messiah

Váš rozhovor nabýval na obrátkách a ty jsi se konečně blížil ke zjištění alespoň nějakých informací o vaší misi. Alia vypadala tvým myšlenkovým nebo možná i tím vysloveným projevem velice pobavená a celý si ho bez námitek vyslechla, teprve potom a po decentním dosmání ti odpověděla.
Vy Sithové, jste všichni stejní. V galaxii je víc možností než přítel a nepřítel. Stejně tak je více možností jak dosáhnout svých cílů. Co se týče vašeho nápadu, tak je perfektním důkazem tohoto tvrzení. Okamžitě uvažujete nad tím jak mne získat násilím nebo podvodem a ani na okamžik vás nenapadlo že by to nemuselo být vůbec zapotřebí. Co se komunikace týče tak je to logické a co se vašeho pokusu o psychologické hraní si se mnou týče je docela zábavný a ráda si ho občas zopakuji.
Jako obvykle slova pronáší monotónně a nezaujatě, jako by se jí vůbec netýkala.
A když se ptáte na misi, je nutné abyste pochopil nebo alespoň znal širší souvislosti. A to hlavně jednu věc, prohráváme! Republikové síly konečně vstoupily do ofenzívy a začínají pomalu vytlačovat naše síly, ještě to není vážné ale spotřebovává to stále více vojáků. Rada možná s vědomím Mistra možná bez něj využívá nepotřebné části armády jako jste vy jako štít ke snížení sil Republiky. Bohužel to většinou znamená jejich obětování.
I tato slova, jež oznamovala i její záhubu vyslovovala klidně a nevzrušeně bez jediné známky emocí. Po nich se na moment odmlčela a poté,
proto se zeptám ještě jednou. Co si myslíte o misi na níž letíme?
Byla-li její slova pravdivá, nabrala vaše zkouška teď úplně jiný rozměr i vážnost.

[Vesgam]

Messiah

"Musím říct, že nás naše rozmluva stále více fascinuje. Tahle tvoje vlastnost je fascinující, klolik lidí ji ještě asi ovládá? A co ještě umíš? Pořád jsi mi na to neodpověděla. Úmyslně..?

V podstatě jsme všichni nakonec přátelé, či nepřátelé. Existuje něco jako neutrálnost a dočasná spojenectví, ale... vše časem vyprchá. Nakonec stejně vše ustane na jedné z těch dvou možností. V tom lepším případě na přátelství. A Tak je to i s tebou... snad nakonec budeme přátelé. Bohužel stále nevím, zda-li ti mohu plně věřit. A nejspíš to nikdy nebudu vědět úplně. A to v základě kvůli dvěma důvodům. Za prvé: Pokud bys mě chtěla zradit, díky své schopnosti si se mnou můžeš dokonale hrát, zjistíš jakou reakcí by podle mě měl zareagovat někdo, kdo mě nezradil, a podle toho se i zařídíš. A tak je jasné, že pokud by se mi něco delší dobu kazilo, něco o čem jsi jasně mnoho věděla - což vzhledem k tomu, že budeš má pobočnice, co umí číst myšlenky, bude úplně vše - a pokud by jsi toho kazení mohla být příčinou, musel bych tě nechat odstranit. Pro jistotu. Pokud bych pak zjistil, že se vše kazí dál, dlouze bych si vyčítal co jsem udělal a sváděl vnitřní souboj, zda-li jsem bezcitný, či zda pouze dělám to, co se v dané chvíli jeví jako nejmoudřejší. Zamlouváš se mi, nejdřív bych hledal vinu u jiných důležitých lidech v okolí, ale pokud bych ji nenašel... Pouze bych dělal to, co bych považoval za nutné.
A druhý důvod je daleko prostší: Tvá věrnost, pokud je opravdová, stojí pouze na věrnosti někomu jinému. Tudíž jsi potencionální špeh, co na mě má donášet a případně zařídit mou smrt. To bys ostatně mohla zkusit i kdybys nebyla věrná.
Takže už trochu chápeš mé důvody? Já se do tvé mysli dostat nemůžu, já tvé pravé důvody a myšlenky neuzřím. A i kdybch mohl, pochyboval bych... Jsi v tomto umění zběhlá, nemusí pro tebe být moc složité ukrývat své pravé myšlenky před jinými lidmi.

Ano, cílů se dá dosáhnout všelijak... V tom se shodneme.

Nemusí to být za potřebí? Mám to brát tak, že mě... chceš? Nebo nad tím alespoň uvažuješ...? Každopádně...
Věř mi, že nemám v úmyslu se tě teď zmocňovat... a pokud bych někdy chtěl, snažil bych se to udělat čestně. Ačkoliv... V malé míře by tam trochu toho švindlování bylo. Vzrušený Falleen produkuje feromony. Je to něco, co se velice těžce zastavuje. Neslyšel jsem o nikom, kdo by to zastavit dokázal, ačkoliv předpokládám, že i to je možné. Na druhou stranu produkovat feromony jenom tak je velice jednoduché... Není nic lehčího než si tě představit nahou a...

Né, teď ne... Ale kdyby to snad čestně nešlo... Nuže... nerad bych o tebe přišel jako o spojence a milenka z donucení není nejlepší spojenec. Zvláště když si uvědomí co se s ní děje... Musel bych si tě pak držet pořád u sebe, abys byla pořád omámená... to je nepraktické. Anebo bych se tě mohl "zbavit hned po použití". Ochromená feromony bys byla velmi lehkým cílem. Ale neboj se, než abych o tebe přišel jako o spojence, raději udržím svůj chtíč na uzdě. Doufám, že mě teď nepovažuješ za nezdvořilé monstrum. Pouze uvažuji nad alternativami, to dělám vždy. Nakonec vyberu pro tebe jednu z těch přijatelnějších, ale jenom blázen by nezvážil všechny možnosti, které mu situace nabízí. Nejsem nezdvořilý. Nezdvořilé mouhou být slova a činy, ale né myšlenky. Na druhou stranu lézt do cizích myšlenek se může jevit jako vysoce enzdvořilý čin. jako číst cizí deník bez dovolení. A monstrum určitě nejsem. Nejsem ani sith, né zcela... Nad něčím podobným zauvažovali na okamžik všichni muži. Přinejmenším na okamžik. Avšak jenom Falleeni mohou omámit a svést ženy tak lehce.
Každopádně se pleteš, neuvažoval jsem tolik ani o tom, že bych to udělal, jako spíš o tom co by se stalo, kdybych to udělal. To že bych to udělal jsem již sám zamítnul.

Ani nevíš, jak se mi tahle naše komunikace zamlouvá... Tedy částečně mě samozřejmě děsí a vyvádí z rovnováhy, ale je taková úleva jednou někomu říct vše... tedy.. myslet si vše a vědět, že to ten druhý slyší... každopádně je tohle "vyzpovídání se" skvělé. Také si to rád někdy zopakuji, ačkoliv si nejsem úlně jistý, jestli to ty myslíš vážně... to že vůbec uvažuji o tom, že se tě zmocním, tě může nejenom těšit, ale i pohoršovat... vlastně spíše pohoršovat. Jsi totiž první žena, na kterou jsem narazil po tolika letech... vlastně první žena od doby mé dospělosti. První pořádná žena... normální žena... Sithské učednice, které se tě snaží zabít ve spánku, aby měli méně rivalů, zmiňovat nemusím. Jejich úmysly přečteš i bez tvých schopností... Máš pravdu, všichni sithové jsou stejní... téměř všichni... Já jsem vždy byl zčásti Sith a zčásti Jedi, jako celá naše rasa. Tedy jako celá naše rodina a všechny ostatní aristokratické rody, nižší vrstvy jsou jen... podřadná lůza. Vlastně o nich téměř nic nevím, ale pořád mi všichni říkali, že jsou podřadná lůza. A nijak ani netoužím se s nimi střetnout a poznat je... Ale kde jsem to byl... Ach, ano - všichni jsme byli vychováváni zčásti jako Sithové a zčásti jako Jediové. Tak jako Sithům nám byla vštěpována mocichtivost a podlost a tak jako Jediům nám byla vštěpována rozvaha a snaha o kontrolování svých emocí. A ještě v jednom jsem od většiny Sithů odlišný. Vždy jsem chtěl mít někoho sobě rovného... partnerku, které bych mohl absolutně důvěřovat a která by mě chápala. Ty bys k tomu eventualně mohla dospět. Vždyť už jsem říkal, že se mi líbíš, jak fyzicky, tak psychicky. Jsi krásná a tenhle rozhovor si užívám. Rozhodně jsi vhodným adeptem... Zvláštní takhle mluvit o lásce, ale co je jiného láska než souhra sympatických vlastností, které si každý vybírá podle svého... Jsi adept na mou lásku, máš několik vlastností, které jsou mi sympatické...

"Prohráváme a přesto jdeš do téhle mise se mnou... jdeme na jistou smrt a přece jdeš...

O misi si myslím spoustu věcí... Předně je to choulostivá záležitost a kdybych si mohl vybírat, nezvolil bych si to. A předně je to má první a zároveň poslední šance se vyšvihnout... Když selžu, zemřu... Když uspěji, postoupím... Nic jiného si o tom ani myslet nemůžu.

Po dlouhém myšlenkovém pochodu a krátkém řečovém pochodu, kdy opět uvažuji jak je možné, že si někdo dá veškeré myšlenky a souvislosti mezi více lidmi dohromady, se rozhodnu, že o mě jsme toho zjistili dost a je na čase mluvit zase o Alii a něco se o ní dozvědět.

"A co si o naší misi myslíš ty? A ještě bych rád věděl...
Na chvilku se odmlčím a uvažuji, jestli vůbec chci slyšet odpoveď - chci
...co si myslíš o mně?"

[Atalon]

Messiah

Odpovědí ti byl opět Aliin smích.
A kdo tady nestíhá své a cizí myšlenky a rozhovor. Já která je čtu nebo vy který nad nimi hloubáte. Proč se mě jinak nahlas ptáte na něco nad čím se dožadujete odpovědi v mysli po celou dobu.
Zdálo se že tato vaše hra myslí se jí skutečně zamlouvala, protože v jejích slovech i přes jejich klid občas zazněly náznaky pobavení.
Ale jak teď odpovědět!?
Přejela tě tázavým pohledem,
nu, hádat se o Sithech je složité, ale přesto vám odpovím. Třeba si tak uděláte lepší obraz o mě nebo o mém budoucím odstranění. Podle mě nic jako Sithové není, podle mě nejsou ale ani Jediové, jsou jen uživatelé Síly lišící se názory a způsoby jakými se jí chápou. Vždyť proto je možné aby z jednoho byl druhý tak snadno. Vtom případě vás netvoří pozice v tomto sporu ale vaše vlastní rozhodnutí, tak jako si myslíte že je něco v určitou chvíli správné nebo nutné i když tomu tak být nemusí.
Odpověděla ti opět ledově klidně i když o své smrti a přesto tajemně, ale přesto pokračovala.
Co se našich vztahů týče, sám byste se měl zamyslet neboť mysl netvoří jen myšlenky ale i pocity a touhy. A sám sebe se ptejte kdo ve vás říká co a komu, ano řekla jsem že by nátlaku nebo lsti nebylo potřeba ale kdo řekl že chci nebo že to zvažuji? Koho to napadlo a kdo si s tím začal pohrávat? Co když by mi to jen nevadilo, co když by stačil rozkaz, co když to nevadí protože k tomu nemůže dojít? Říkáte že způsobů řešení je mnoho a že vy zvažujete všechny, ale zvažujete opravdu všechny nebo jen ty podle vás správné a logické? Pokud máte a vlastně i my máme přežít to co nás čeká, pak se musíte naučit zvažovat věci z mnohem širších souvislostí.
Na moment se odmlčela ve svém monotónním monologu a pak se usmála ale stejně klidně pokračovala.
Ale abych vám poskytla i nějakou informaci chladněji přijatelnou vaší myslí, tak ano přáteli, spojenci a budete-li mýt dost odvahy i milenci se můžeme stát a něčím z toho jsme se nějakým zvláštním způsobem již i stali. Jen je asi nutné jedno varování nebo spíše upozornění. Má pozice zde byla dobře a rozvážlivě volena, právě kvůli takovým možnostem.
Pomalu vstala a přešla k průzoru kajuty za nímž se míhaly linie hyperprostoru.
A co se týče vyřčeného, tak lhát nemusíte. Je to zbytečné a neužitečné. Pochybuji že se s osudem hračky poslané na smrt smíříte jen prohlášením o úkolu a možnosti dostat zbytečný, nic neříkající titul. Ale jak chcete! Já o této misi mám své informace a i kdybych vám je řekla nepochopil byste jediné slovo, ani byste neporozuměl jejich souvislostem. Podstatné jsem však řekla a dala vám i sobě tak šanci na život. Co se vás týče, váš osud je nejistý ale pevně spjatý s mým. Vaše mysl je zábavná a zajímavá, vaše reakce trochu dětinské ale ne tolik jako Tulokovi a co se ostatního týče tak si názory teprve buduji. To je má odpověď.
Pomalu skončila svou klidnou řeč a otočila se zpět k tobě.

[Vesgam]

Messiah

Aliin smích mě přiměje k uvolnění a k tomu, abych se také trochu usmál. Už také bylo na čase.

"Ujišťuji tě, že své vlastní myšlenky stíhám. Rozhovor mě velice baví a rád nad věcmi hloubám. Kdybych nebyl vychován jako Sith, nejspíše bych se stal filozofem."

Řeknu s úsměvem pobaven touto skutečností. Obvyklý obrázek moudrého, vousatého starce je naprosto v rozporu s vražedným Sithem, ale jak řekla Alia - Nelze rozdělovat pouze na Sithy a Jedie.

"Klaním se těmto moudrým slovům, takové jsem neslyšel již... nikdy. Ano, skutečně se uživatelé Síly dají řadit do více klik, než jen mezi Sithy a Jedie. Ale tyto kliky jsou již zavedené, fungující a mají nejvíce členů. A já byl odmalička vychovávan v Sitha, stejně jako většina ostatních Jediů a Sithů. Máme kodexy, podle kterých se musíme řídit, obě kliky jsou nějak omezene a nějak zvýhodněné, bojují proti sobě a jsou si velice podobné, ačkoliv jsou naprosto rozdílné. Avšak Sithové jsou ti více přirození. Emoce a snaha o vlastní blaho jsou lidem daleko více vlastní, než-li ledový klid a snaha o blaho všech. Vždyť i zabíjení je v přírodě přirozené a bez něj bychom se nedostali tam kde jsme, vymřeli bychom. Nelze určovat jestli je člověk jednoznačně dobrý, či špatný. Avšak filozofie Sithů mi sedí více."

Poté téma opět přejde na možnost mileneckého vztahu. Stále mě trochu zaráží s jakým klidem o tom všem Alia mluví. O sexu, smrti mé i vlastní... Ačkoliv právě to se mi na ní toli zamlouvá.

"Předpokládám, že to zvažuješ. Je samozřejmě nepřirozené, aby žena skočila po muži hned jak ho pozná, ale... dveře podle všeho necháváš otevřené. Tomu že by ti stačil pouhý rozkaz nevěřím."

"Pokud by ti stačil jenom rozkaz, právě si u mě stratila veškerý můj zájem. Copak by to pak byla zábava? To by se mi víc líbilo použít feromony, to je větší vzrušení a připomíná to lov. Pokud bys něco podobného opravdu poslechla, nejsi můj typ. Ale Já si nemyslím, že bys to udělala. Ostatně... můžeme se přesvědčit."

"Svlékni si šaty."
Řeknu tvrdým hlasem a silně odufám, že to Alia neudělá. O možnosti, že by možnost našeho vztahu již předem zavrhla, ani nepomýšlím, mám na to moc velké ego a navíc by v takovém případě formulovala svou odpověď jinak. První reakce bývá spíše pravdivá.

"Moje milá, těch možností je tolik, že nikdo v celém vesmíru nikdy nemůže dokázat myslet na všechny. Snažím se myslet na co nejvíce možností. Na ty, které by mi byli neužitečné, anebo jsou nereálné, nemusím vůbec myslet. Budu jenom rád, když mi nabídneš i jiné úhly pohledu."

"Ano, má pozice se mi nezamlouvá, ale já na výběr nemám. Až budeme na místě, budu se rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jak se říká. A ten titul není tak neužitečný, jak si možná myslíš..."

Dále poslouchám Aliu a už přemýšlím, že bych možná naši konverzaci i ukončil, když v tom vyrukuje s něčím, co ve mně opět vzbudí pozornost.

"Dětinský?!"
"V čem přesně jsou mé reakce dětinské?"
Zeptám se s ledově chladným klidem a úsměv mi zmizí z tváře. Ano, dost mě takový názor uráží. Považuji se totiž za velmi vyspělého. A je to jedna z mála věcí, ve kterých o sobě ani trochu nepochybuji a nemyslím, že by to mohlo být zapříčiněno mým velkým egem. Nakonec... dávám si pozor na to, aby mi ego nezastinovalo zdravý úsudek. Snažím se nepodceňovat soupeře - vždy je lepší jej raději přecenit a lépe se na ně připravit. A podobně...

Jakmile dostanu odpověď, na kterou nejspíše nebudu nijak regovat, vypustím ještě jednu otázku.
"Jaký je Tulok? Hluboko ve svém nitru?

[Atalon]

Messiah

Alia opět nikterak nespěchá a dle, dalo by se říci, pravidel vašeho slovního souboje myslí si vyslechne vše co jí řekneš a teprve poté reaguje a jak jinak než smíchem.
Vážně se ptáte proč mi přijdou dětinské?
Trochu se zamyslí a otočí zpět k průzoru, po chvíli začne mluvit snad k sobě ale přesto nahlas.
Možná že zde přeci jen má cesta skončí, možná že jsem se v něm mýlila. Možná že nedokáže pochopit to co sám tak uznává, nebo možná. Možná by mohl stihnout dospět, ale má málo času a tohle ho naučit nemůžeme. Ukáže čas, buď se setkáme se smrtí nebo s Velkým, uvidíme.
Poté se klidně otočí a pokračuje směrem k tobě.
Řeknete, jak byste označil někoho kdo na palubě bitevní lodi mířící do války řekne své podřízené, jejíž neuposlechnutí rozkazu je důvodem pro trest smrti že uposlechne-li jeho rozkazu ztratí jeho úctu? Já tomu říkám dětinskost, někoho kdo si neuvědomuje své místo a jeho vážnost.
Pohled jejích očí byl nyní bodavý, takový jaký měl kdysi tvůj mistr když tě za něco káral, ale vzápětí se opět změnil v onen hravý a klidný.
Navíc co když je pravdivá ta poslední možnost? Co když to je třeba proto, že to nejde? Možnosti které zamítnete vy nemusí být vždy ty které zamítl i vesmír. Takže se zeptám znovu, mám skutečně splnit váš rozkaz, pane?
Bylo jasné, že si s tebou hraje. Přesto jsi ale s jistotou ani tou sebemenší nemohl říct že by lhala nebo blafovala, bylo stejně tak možné že říká plnou pravdu a jen jí mistrně využívá, jako že vše co říká je lež, koneckonců vše co řekla byly otázky na něž je vždy více odpovědí.
Ale abychom se jen nebavili, Tulok. Tulok je zajímavý, získal jste si jeho úctu tím vaším trikem na Akademii, když ukážete moudrost ve velení získáte věrného a cenného spojence a schopného velitele. Jedinou jeho slabinou je ješitnost, myslí si že zná vše a nikdy se nezmýlí a to bude jeho zkáza. Neví to ale to je důvod proč ho nikdy Mistr nenechal samotného velet. Abych použila jeho slova: Je to dobrý sluha, ale bláhový pán. Co víc o něm říct, snad nic.
Pomalu domluvila a nechala tě přebrat si cos slyšel.

[Vesgam]

Messiah

Klidně poslouchám slova, která Alia vypouští ze svých úst. Nepochybuji, že jsou určena mně. I když to vypadá, že Alia mluví sama se sebou.

"Tohle... je jiné. Ty to víš. Nesnaž se dělat mi v hlavě bordel, už tak ho tam mám dost... Od začátku našeho setkání. Za neuposlechnutí tohoto rozkazu ti nikdo nic neudělá, jenom řekni to prosté slovo."

"Dětinskost bych tomu rozhodně neříkal. A není rozkaz jako rozkaz. Tomuhle typu rozkazů Já neholduji. Za neuposlechnutí tohoto rozkazu tě smrt nečeká. Sám nechci, abys ho vykonala. A snad jsem staromódní, ale nechtěl bych ženu, která se takto někomu vydá. Možná chci jenom mít "neposkvrněnou" ženu. Nevím, neumím to sám pořádně vysvětlit. Ale vím, že nechci, abys takový rozkaz uposlechla. Prostě... chci mít alespoň trochu vzdorovitou ženu... jednou v budoucnu. Kdybych chtěl bezduchý stroj, který pouze vyplní každé mé přání, nad tebou ani neuvažuji.
Asi máš štěstí, že máš za velitele zrova mě, protože bych tě za tohle zabít nedal..."

Uzavřu to a sám sebou trochu zmatený. Logicky má Alia bezesporu pravdu, ale vím co cítím a co chci. A vím, že nejsem dětinský.
"Mysl netvoří jen myšlenky, ale i pocity a touhy."
Zazní mi v hlavě Aliina vlastní slova. Poté se Alia zeptá, zda-li má doopravdy splnit rozkaz.
"Udělala by to. Nejspíš... A přesto neztrácí na svém půvabu, jenom získává tou psychologickou hrou."
"Sundala jsi si kapuci... to, co si mi tím odhalila, mi prozatím musí stačit."
Odpovím rezignovaně a raději se okamžitě přeorientuji na nové téma - Tuloka. Vyslechnu si veškeré informace, které mi Alia poskytne. Usměji se nad slovy "myslí si, že ví všechno".
"To my všichni, to my všichni... A žádný trik, bylo to prostě jen štěstí. Štěstí v neštěstí. Důležití lidé v historii, ti kteří měli něco dokázat, měli vždy štěstí a vše se jim dařilo tak, aby byli navedeni tam, kam měli být navedeni. Tam kde něco dokázali... Třeba je nám vše předurčeno a třeba mám ještě něco dokázat... A jestli to tak není, tak proč se nesnažit, aby to tak bylo."
Pomyslím si. Poté, když Alia dohovoří, chvíli čekám.
"Dobře, jestli zradí jeden z nich, je automaticky zrádce i ten druhý. Jestli mě zradí Alia, nemůžu věřit ani jejím slovům o Tulokovi a jestli mě zradí Tulok, nebudu moci věřit žádným Aliiním slovům. Tak jako tak je osud jednoho z nich spjatý s tím druhým. A teď... budu odpočívat. A přemýšlet o tom, co jsi řekla. Spát a meditovat..."
"Dobrá, máš ještě něco na srdci?"
Zeptám se. Pokud už Alia nebude chtít nic říct, natáhnu se na postel.
"Dobrá tedy, teď... chci být sám. Můžeš odejít."
"Měl bych si říct o polibek na dobrou noc..."

Poté, co Alia odejde, Silou opět zablokuji dveře. V tu chvíli mě ani nenapadne, že by to možná nešlo. Jsem zaneprázdněný svými myšlenkami a jejich uspořádáváním a nehodlám se obtěžovat vstát. Pokud by to však nešlo, budu muset. Poté nějakou dobu jen ležím nehnutě na posteli a ještě o všem přemýšlím. K žádným novým závěrům nedojdu, spíše si jen vytvořím více otázek. Přibližně po deseti minutách usínám...

[Atalon]

Messiah

Alia si na tvou odpověď jen povzdychla a pomalu se odebrala ke dveřím kajuty. Kousek od nich se přeci jen zastavila o aniž by se k tobě otočila řekla.
Soudíte rychle a neuváženě, hledíte jen vpřed a nikdy kolem. Děláte vše pro svůj zánik, tak jako ostatní sdílející vaše názory, jak říkáte Sithové. Mě tato vaše vlastnost bude stát život, tak jako mnohé jíž by vám byli čestnými spojenci či přáteli a ochrání ty jež vás zradí když je budete potřebovat. Hádat se s vámi nebudu, dokud sám neposloucháte nemá to cenu, ale jeden dar vám dám ať mne za něj zabijete či ne.
S těmito tajemnými slovy se k tobě prudce otočila a ty jsi pohlédl do jejích očí. Zářily namodralým světlem a sahaly hluboko do tvého vědomí. Náhle se ti pod jejich vahou zatočila hlava a sesunul ses na postel ztráceje vědomí.
Tvá mysl se začala toulat místy jež jsi neznal, neznámými hlubinami vesmíru jež se míhaly až se zastavily na jediném obrazu. Byla jím bitva, ohromná nepopsatelná bitva stovek lodí které spolu sváděly lítou řež nad žluto-zeleným světem. Byly zde Interdictory jako tvůj, mnoho desítek jich a další lodě, obrovské šípovité lodě s velícími věžemi a stovky menších lodí s desítkami věží každá, byly zde stovky tenkých lodí s ohromným příčným štítem na přídi a ohromné oválné lodě s obrovskou silou. Kolem těchto lodí se míhaly stovky tisíc letounů Sithských i jiných a desítky dalších středních a velmi hbitých lodí. Některé nesly hrdě znak republiky, jiné byly bez označení. Lodě mizely v oblacích výbuchů a rozpadaly se na kusy, slyšel jsi křik desítek tisíc hlasů. Obraz se pomalu vzdaloval a ty jsi uviděl celou soustavu skládající se z jediné planety obíhající jedinou hvězdu, přesto s desítkami světel. Podobné bitvy se odehrávaly po celé soustavě a jak lodě mizely přibývalo hlasů volající a křičících o záchranu až v tvé hlavě nezbylo nic než tyto hlasy jež jí trhaly na kusy. Náhle jako by vše přetnula čepel světelného meče hlasy zmizely, zazněl jediný mocný mužský hlas "Smrt temnotě!"
Vtom jsi se probudil těžko oddychujíc a orosený potem. Byl jsi ve své kajutě na své posteli, bylo zde prázdno a dveře byli podle všeho zajištěny.

[Vesgam]

Messiah

"Proč se dívat na strany, když stejně směrujete jenom dopředu?"
Napadne mě jako vhodně formulovaná obrana, ačkoliv sám jsem pro koukání se do stran. Souhlasím s mnoha věcmi, které Alia vyslovila, málokdy se mi však líbil její přístup. A když odchází, rozhodne se mě ještě "obdařit" jedním darem. Ještě než se sesunu na postel, tuším co nejspíše onen dar bude. Vzhledem k tomu, co mi Alia doposud řekla to zas tak těžké není. Avšak to již nemohu uvažovat, protože sním. Lépe řečeno vidím to, co viděla i Alia. Alespoň to předpokládám.

Bitva. Republika proti Sithskému Impériu, to je jasné už od začátku. Možná ta bitva, do které mířím a možná ne. Ty hlasy! Jsou jako tisíce jehel zabodnutých do hlavy! Člověk by z nich zešílel! A pak. Už jen jediný švih světelným mečem a jediný hlas, který přehlušil vše okolo. Silný a jasný hlas, jehož poselství se mi vrilo do paměti... "Smrt temnotě."

Zpocený a těžce oddechující se probudím a rychlým pohybem se posadím. Chvilku ještě oddechuji a sedím, rozhlížející se po místnosti, poté spadnu zpět do postele a unaveně ležíc si mnu spánky. Přemýšlím.
"Co to u tlustý huttský prdele bylo?! Válka, to je jasný. A s hodně ztrátama. Ale byla to minulost, přítomnost, budoucnost? Nejspíš budoucnost. Alespoň podle Aliiných předešlých slov tak usuzuji. Ale byla to ta bitva, do které se hrneme my? Nebo nějaká jiná? A co ten hlas? A jeho sdělení? Měla to být metafora? Nebo to oznamovalo smrt Sithů a temné strany?"

Ještě chvíli ležím a hledám odpověď, kterou však nenacházím, a poté se rozhodnu raději jít do sprchy. Celou dobu o všem stále ještě přemýšlím.
"Sakra, tohle byl teda ´polibek na dobrou noc´..."
Osprchuji se a převléknu se do čistějších šatů.
"Sakra, tyhle sou celý propocený... Taky by nebylo od věci dát je někam vyprat, funguje tady vůbec něco takovýho? Ále, k čertu s tím..."
Spocené šaty nechám na zemi a vyrážím z kajuty. Dost mě udivuje, že je kajuta zamčená, ale to mě teď příliš zajímat nemusí. Nevím kam chci vlastně zamířit, nejspíše za Aliou, jenže... "Kde může být? Hmm... Takže za Karnakem, ten bude vědět."
Vyrazím tedy na velitelský můstek, doufajíc, že tam najdu Karnaka. Pokud ho tam nenajdu, moje první otázka k jakémukoliv důstojníkovi je "Kde je Karnak?" Pokud narazím na samotného Karnaka, hned jdu k němu.
"Karnaku... Co mi můžete říci o bitvě, do které směřujeme?"
Začnu. Nechám ho se pořádně vymluvit a sám budu pořádně poslouchat. Případně ho povzbuzuji k další řeči. Poté, když mi řekne vše, mám další dvě otázky.
"A jaký je stav našich zbraňových systémů? Jak velká je naše palebná síla?"
Opět čekám na veškeré informace. Jakmile je dostanu, kývnu na Karnaka.
"Můžete jít."
S tím se sám otočím, avšak učiním pouze krok a hned se otočím zpět.
"A Karnaku!? Nevíte kde jsou mí společníci? Ti dva se kterými jsem přiletěl."
"Děkuji"
Zazní opět, když mám potřebné instrukce a já odcházím. S nově získanými informacemi jdu za Aliou. Vlastně né. Nejprve jdu za Tulokem. Zajistit vzájemnou víměnu informací a možná i názorů. Jakmile na Tuloka někde narazím, spustím.
"Můžeš na moment? Co všechno víš o bitvě, do které vyrážíme?"

[Atalon]

Messiah

Chvíli ti trvalo než jsi se probral z Aliina "dárku" a než jsi si srovnal myšlenky, přesto jsi nakonec vcelku jistě zamířil na můstek. Teprve zde jsi zjistil jak dlouhý byl tvůj "sen" neboť na můstku již pevně držel službu Karnak v nové čisté uniformě, evidentně vyspaný a najedený. Podle chronometru můstkových přístrojů byl zhruba čas oběda ovšem dalšího dne. Karnak vypadal tvým dotazem velice nadšen a brzy jsi podle právě příchozího Tuloka zjistil, že málo který Sithský adept měl dost rozumu ptát se na podobné otázky, což ještě podtrhla tvá následující otázka. Navíc bylo vidět že Karnak je na "Messiah" velice hrdý, jak potvrdil když se mocně nadmul a pak téměř jedním dechem odpověděl na tvou druhou otázku.
Messiah je klasický křižník třídy Interdictor, mezi jeho výzbroj patří čtyři středně těžké turbolaserové baterie, dva iontové kanóny, bodová obrana o dvaceti lehčích čtyřhlavňových laserových věžích a vlečný paprsek. Také máme rušičku skoků a čtyřicetosm letounů. Je to lehčí výzbroj a ideálním soupeřem nám jsou spíše menší lodě, ale jsme dost silně opancéřovaní a středně oštítění, takže přežijeme i střed s většími a silněji vyzbrojenými plavidly. Loď má vestavěnou hrázovou obranu v případě poškození a ztráty atmosféry a hangáry pro vzlety během bojových akcí. Vše je funkční a připravené na váš rozkaz, pane.
K první otázce se vzápětí přihlásil Tulok.
Letíme, jak už víte na Lannik. Je to malá soustava na hranici Sithského Impéria, Huttského prostoru a republiky. Příliš zpráv nám o ní nedali, ale co víme tak má být klíčem k oslabení republiky v sektoru. Víc nám toho neřekli veliteli.
Tulok domluvil a pokrčil rameny, Karnak se starostlivým pohledem přikývl hlavou a na obou bylo vidět že se jim něco nezdá. Po chvilce se přeci jen ozval Tulok,
ale je divné že nám nedali žádné další pokyny. Jako by jim bylo jedno co a jak tam uděláme. Nerozhodli o žádném veliteli flotily, ani nezadali souřadnice shromáždění. Dobře je to malá soustava tak se tam hledat nejspíš nebudeme, ale stejně. Já to přisuzuji tomu že tam nejspíše posílají tak velkou flotilu, že je plánování zbytečné a prostě nepřítele zničíme počtem.
Tulokovo vysvětlení bylo vcelku logické a podle Karnakovi reakce nejspíš ani nikterak neobvyklé, ale přesto zde byla Aliina varování která říkala něco jiného a ty jsi možná pomalu zahlédl onen druhý pohled jež ti radila.

[Vesgam]

Messiah

Na můstku mě překvapí Karnak, který se evidentně stihl najíst i vyspat. A řekl bych, že spal kratší dobu než já, přesto spal klidněji. Trošku si připomenu, že mě samotnému už kručí v břiše, to však prozatím nevnímám a čekám na ukončení rozhovoru. Vyslechnu si veškeré informace, které dostanu. Při Kranakově pyšné mluvě o lodi Messiah se v duchu usměji, dále se však v duchu už jen mračím. Vzhledem k dostupným informacím zjevně Aliin scénář o naší smrti nemusí být až tak mylný. Navenek se však stále tvářím neutrálně, nemá cenu vyvolávat zde paniku, já jsem tady ten, co má myslet a to můžu dělat tak jako tak. Uskutečňovat plány budeme až na místě.
"Dobrá. Ať jsou vojáci v bojové pohotovosti ještě před vstupem do soustavy. Standartní hodina bude stačit, nechceme je moc unavit...
A buďte připraven navázat spojení s našimi spojenci hned po vstupu do soustavy.
A... ještě jste mi neodpověděl na jednu otázku. Jednoho společníka už vidím. Kde je ale ten druhý?"

"Potřebujeme být připraveni na boj. Bude to tak lepší. A třeba... třeba bych mohl zaujmout postavení velící lodi. Možná...
Měl bych si zjistit s kým budu mít co do činění. Chtělo by to nějaké záznamy o bitvách s Republikou. Jinak budu muset poslat stíhačky, abych si proklepl své nepřátele, anebo jenom stát a pozorovat je. To do jisté míry budu dělat tak jako tak, ale vždy je lepší o svých nepřátelích vědět co nejvíce."

"Nemáme náhodou nějaké... záznamy o bitvách s Republikovými vojsky. Nebo něco o jejich startegii? Chtěl bych se připravit."

[Atalon]

Messiah

Karnak se ti na tvé pokyny jen mlčky v pozoru po vojensku uklonil a na tvé otázky se ti opět dostalo odpovědi od Tuloka.
Myslíte toho zakuklence, když jsem ho ráno viděl tak byl na pozorovatelně na přídi, od tý doby jsem ho neviděl. Ale se záznamama vám pomůžu bez problémů, palubní počítač má docela dobrou databázi a jelikož tahle loď není ve válce nováček tak je v ní záznamů habaděj. Nejlíp je prohlídnete asi z holoprojekčního sálu, jeden je dvě patra pod námi ten je asi nejlepší. Nebo alespoň blbne nejméně, tahle loď byla opravovaná pro vojenské akce takže na maličkosti typu sprch na osmé palubě, podnapětí na palubě údržby nebo zkratů v dokovacích svorkách a mnoha dalších se moc nehledělo.
Opět následovalo jeho všeříkající pokrčení rameny a nadále se věnoval výchovným proslovům několika vojákům u navigačních konzolí.