Aaryn Baor (výcvik pro Davidss)

[Atalon]

Malachor V; Akademie Trayus:

Pomalu jsi otevřel oči, v pokoji byla tma. Chvíli ti trvalo uvědomit si že tady je pořád tma. Začal jsi se probírat a pomalu vzpomínat co je za den a co je dnes v plánu. Měl být den jako každý jiný, jakých jsi zažil už stovky. Den strávený tréninkem a sílením, další zabitý den, když tu. Se řinčením se rozletěly dveře a do místnosti vrazila bouře v podobě tobě známe postavy, učedníka mistrova přítele s nímž jsi trávil dost času a tak se z vás tak nějak stali přátelé. Thyssius jako obvykle nebraje ohledy na cokoli proletěl pokojem a asi metr před tebou se zastavil.
Kruci Aaryne nejsi nemocnej vypadáš nějak namodrale?!
Pronesl s výbuchem smíchu asi po stotisící svůj vtip, ale po chvilce pokračoval.
Neseď tu tak, dělej tohle musíš vidět. To je něco, z toho se zblázníš! Tak dělej!

-------
Dodávat co psát a co ne nemusím, takže přeji hodně zábavy

[Davidss]

Malachor V; Akademie Trayus

Zamířím,úplně vyždímaný po tréninku Ataru,do svého pokoje.No je to spíš kobka ale co účel to splní a to je hlavní....
honí se mi hlavou,po cestě.Jsem sice unavený ale šťastný. Úsilí věnované každému tréninku,je cestou k větší moci.A to je koneckonců to co chci nejvíce ze všeho.Co největší moc.
připomenu si,proč jdu do všech tréninků,vždy na sto procent.A hlavně díky tomu stále sílím a sílím.
připomenu si radostně a pocit mocichtivosti se ozve.Ale ne vždycky,moje úsilí dopadá dobře,zabíjím...ale to je dobře,to musím.
dodávám si pro sebe,když prožívám,jednu ze svých mnoha vnitřních hádek.Konečně dojdu do poslední zatáčky na cestě ke svému rádoby pokoji a rychlejším krokem k němu zamířím.Když konečně odemknu jeho dveře,hned poté zamknu a mám v úmyslu se svléct.Ale jsem na to moc utahaný a tak padnu do postele,tak jak jsem a hned tvrdě usnu.

Tak si pojď,udělám z tebe kaši,ty červe!
zařvu na svého soka a čekám na jeho útok.Zaútočí ale já se jeho útoku se smíchem vyhnu a ještě mu do zad pošlu blesky.Ale on se otočí a útočí dál.Ale já jsem tentokrát nemilosrdný a před finálním úderem zařvu:S tvojí hlavou,si budu házet u sebe v pokoji,špíno!!
a vyrazím svou hrozbu splnit.Skočím za soupeře a ještě,před dopadem mu useknu hlavu.Čistý řez,zlepšuju se...hehehe
zaraduju se v duchu,nad skvěle provedeným Sai Cha.Muhahaha....
směju se a s tímto smíchem se vzbudím.Chvíli nad svým snem přemýšlím,zda to byla vize,nebo jen obyčejný sen.Všechny sny mají svůj význam...
vzpomenu si na otcova slova.Bláhový otec,jako by si myslel,že zmůže něco proti Sithům a jejich moci...
se smíchem na rtech a s touto vzpomínku v mysli,opět usnu.

Poté se už proberu na trvalo ale ještě nic nevidím,v pokoji je tma jako v pytli.Nebo spíš jako v kobce.
dodá si moje mysl sama.Začnu se pomalu ale jistě probírat,do dalšího dne,dalšího dne kde zase budu trénovat na sto procent,dalšího dne,kdy jak doufám někoho zabiju.To se teda divím,že mě ty špíny už nebudí,abych vstal....
podivím se a podívám se na chronometr. Ale copak,Thyssius má zpoždení,už by tu měl být...
podivím se podruhé a jako by moje myšlenky,byly mocné Silové techniky,Thyssius vletí do dveří,byť zamčených a zase zařve ten svůj vtip.Sakra,jak mě jednou dopálí....
pomyslím si a v jeho dobro,doufám že se to nestane.Taky zdravím Thyssi.
řeknu mu jízlivě,jako narážku že nepozdravil.Mě nic není ale ty jsi taky nějaký červený ne? Nemáš horečku ?
zeptám se naoko starostlivě a poté se rozřehtám na celý pokoj.Pohlédnu na svého Devaronského přítele a zase se podivím,nad shodou naších postav.Oba jsme mohutní,vysocí,štíhlí.Hele,někdy neškodí zaklepat,někdy se ti to může vymstít.
poučím ho a zároveň dodám výhružku.No tak co se děje ? Jestli přišla nějaká Gamorreánka,tak vystřel pryč,protože mě nepřitahujou.
s úšklebkem se zeptám a opět se rozřehtám.Ale pak nasadím vážný výraz a zeptám se No,tak co je?
a čekaje na odpověď se postavím a mimoděk si promnu jizvu pod okem.

[Atalon]

Malachor V; Akademie Trayus:

Ne to se nedá, to musíš vidět. A ostatně čeká tam na tebe mistr.
Odpověděl ti Thyssis a nijak nereagoval na tvé předchozí narážky, jen se na tebe pořád zubil. Nakonec tě skutečně dokopal abys vstal a šel s ním místo snídaně do hangáru. Tam už skutečně stál tvůj mistr a nejen on. Vypadalo to že zde byli snad všichni mistři z Akademie, všichni byli nahromadění kolem jednoho místa a o něčem se vášnivě dohadovali, zástup to byl dokonalý takže nebylo vůbec vidět co tak upoutalo jejich pozornost. Když tě zahlédl tvůj mistr v klidu ti pokynul aby jsi se k němu připojil. Po nelidském protlačením se hordami učedníků stojících za svými mistry jsi se přeci jen dostal k tomu svému a také uviděl co tolik upoutalo jejich pozornost. Na přistávací ploše nyní leželo nebo sedělo několik postav, jež se od tohoto místa jednoznačně lišily, s překvapením jsi si uvědomil že přes nával Temné Síly sálající z mistrů jsi necítil Světlou stranu jíž vyzařovaly. Pomalu jsi si začal připomínat, že tato Akademie vlastně mimo jiného slouží jako převýchovná základna pro zajaté Jedi, ale nikdy jich zde nebylo tolik najednou.
Co na ně říkáš učedníku?
Ozval se náhle mistrův hlas, mistr chvíli počkal na tvou odpověď a pak pokračoval.
Tvůj výcvik je téměř dokončen a o tvé Temnotě nemám pochyb, takže si jednoho vyber. Budeš vést jeho převýchovu, za mého dozoru samozřejmě.
Nato ti pokynul a vystrčil tě krok vpřed, všichni zmlkli a tiše sledovali tvou volbu. Rychle jsi pochopil že je tvá volba důležitější než se zdá i když jsi přesně nevěděl čím. Před tebou leželo na zemi šest mužů a tři ženy, byl zde Cerean, něco chlupatého co jsi nedokázal identifikovat a zbytek byli lidé, většina byla mezi patnácti a třiceti lety mimo jednoho asi osmdesátiletého muže. Nikdo tě nikterak zvlášť nezaujal ani po Síle ani pohledem s výjimkou tří, prvním byl onen stařec který byl očividně ze všech nejsilnější v Síle a zřejmě by hravě předčil i tebe, druhým byl jeden asi pětadvacetiletý muž který uprostřed této situace v klidu meditoval a třetí byla dívka asi dvacetiletá, která byla velice krásná, průměrně vzhledem k ostatním silná, ale hlavně která na tebe hleděla pohledem zračícím vzdor a nenávist. Mistr ani nikdo jiný nevypadal že by se snažil tvou volbu ovlivňovat takže bylo pouze na tobě koho zvolíš.

[Davidss]

Malachor V; Akademie Trayus

Poté,co domluvím,očekávám Thyssysovu odpověď na můj předchozí dotaz.Ale on mi odpoví jen slovy,které mi nic nenapoví,slovy po kterých rozhodně nejsem moudřejší.Až na to že tam čeká můj mistr.Hele,taky by neškodily konkrétnější odpovědi příště...
zabručím,než vyjdu z pokoje.Zamykat ani nemusím,jelikož Thyss rozrazil zamčené dveře.Sakra,jak on si rád hraje na tajemného,jako by mu uškodilo aspoň mi nastínit,co se děje.
přemýšlím nad touto zvláštní povahou vlastností Thysse,když kráčím spolu s ním po jeho boku.A co snídaně,ksakru mám začít žrát vnitřnosti,nebo co?
začnu zuřit,co po mě můžou chtít.Thyssi,kam vlastně dem?
zeptám se ho ale zase si hraje na "Pana tajemného" a tak se odpovědi nedočkám.Po pěti minutách tiché cesty,dojdeme k hangáru.Spatřím vyčnívat svého mistra z davu a jelikož mi posunky ukazuje abych šel k němu,tak tedy zamířím rovnou k němu.

A co má být zase tohle tohle ? Je nějaký sraz,nebo co ?
takové a podobné otázky mi létají hlavou,když mířím k davu,v němž vidím svého mistra.Pozor!
zvolám,když procházím a ti co jsou tak neopatrní,že neuhnuli tak se jim dostane pořádných ran od mých mohutných ramen.Kdybych alespoň viděl,proč tam jsou všichni tak namačkaní,tak bych se nemusel tlačit takhle dopředu jako nějaký blbec...
řeknu si a odstrčím ramenem jednoho,který se neodklidil z cesty dobrovolně.Tady něco nehraje....něco tu není v pořádku...je tu něco zvláštního.
podivím se co to cítím a zjistím že ten pocit jsem cítil mnohokrát ve svém dětství na Csille.Zapátrám v Síle a ucítím obrovské množství Temné Strany.Ze mě,z mistrů.Ale je tu něco jiného.Nepatrného ale přece jiného.Světlá strana....proto to znám z dětsví...otec byl na Světlé straně.
dojde mi co tu cítím tak nepatřičného.Poté se mě Mistr otáže a já zcela popravdě odpovím No,řekl bych že větší havěť tu snad ještě nebyla.
s odporem vyslovuju tyhle slova.Poté mistr pokračuje a já poslouchám.S obojím souhlasím a vím že Vás nezklamu.
řeknu ze sebedůvěrou,mě vlastní.

Konečně mám možnost,si Jedie prohlédnout.Uvidím asi desítku osob, ležících,či sedících přede mnou.Cerean,Togorian či Wookie a pak lidé...hm uvidíme co s tím.
zrekapituluju si z čeho mám na výběr.Zapátrám v Síle a ucítím velmi silnou Sílu,Světlé strany, vycházející z toho lidského starce.Dále je tu lidský muž,také docela silná Světlá strana. On si medituje jo ?
podívám se na muže pohledem,ve kterém se mísí odpor a obdivem.A dále ucítím už jen jednu osobu,asi dvacetiletou ženu,krásnou ženu,což zaznamenám hned po faktu,že z ní vychází Světlá strana.Podívám se ji do jejich modrých očí a uvidím v nich vzdor a nenávist.To je ona...její nenávist půjde dobře využít v náš prospěch.
je mi jasné,koho si zvolím.Odkašlu si a hlasitě promluvím.No teda výběr je nic moc ale přizpůsobím se....ženu si vezmu na převýchovu!
dořeknu s dramaticky vysokým zakončením.Poté ženě věnuji jeden ze svých krutých úsměvu a pak se otočím zpět k mistrům a čekám.

[Atalon]

Malachor V; Akademie Trayus:

Většina mistrů se podívala při tvé odpovědi na tvého mistra, ten se však jen klidně podíval Jedijiným směrem a nakonec pronesl.
Zajímavá volba učedníku, možná brzy poznáš že není vše tak lehké jak se zdá. Ale volba je tvá a byla učiněna. Ale vybrat sis mohl mnohem hůře, nezklamal jsi mne.
Na tento nevyslovený pokyn vystoupili z řad dva statní vojáci a za velkého odporu a zápasení odvedli tvou "vyvolenou" pryč. Poté začali volit další mistři a několik učedníků. Mezi nimi byl i Thyssius, jeho volbou byl onen stařec a vypadal se svou volbou spokojen. Po chvíli za tebou přišel a s úsměvem do tebe drcnul.
Hele Aaryne co se vsadit? Vsadím se že toho svýho dědulu zlomím dřív než ty tu kočičku. Vsadím svůj meč, vlastně oba meče.
Byla to sázka hodně vysoká, protože Thyssius byl hrdým nositelem dvou krásných a hodně vyšperkovaných mečů na nichž si zakládal srovnatelně jako ty na svém. Ale také značně riskantní, neboť bylo jasné co žádá jako proti-sázku. Za jeho zády nyní stanul jeho mistr se značně potěšeným pohledem nad chováním svého učedníka a házel nyní po tobě opovrhujícími pohledy, nejspíše za důvěru v tebe vloženou tvým mistrem, ten se na vaši sázku díval ostatně jako obvykle chladně a netečně.

[Davidss]

Malachor V; Akademie Trayus

Čekám na reakci kohokoliv.Jak vidím,tak dost mistrů se podívala na mého mistra a viditelně čekalo,zda zareaguje kladně,nebo záporně na mou volbu,která je podle mě,zřejmě nejlepší.Po chvíli ticha,se na něj podívám,jestli vůbec něco řekne ale on se dívá na moji volbu a až za moment na můj výběr zareaguje.No konečně,už sem si říkal,jestli mu nezmrzl jazyk...
řeknu si,během mistrových slov.Ano,cítím z ní několik věcí,které půjdou dobře použít pro účely Temné strany.
odůvodním,avšak nekonkretizuju svojí volbu.Poté jen pohlédnu jak z davu vystoupí dva vojáci a bez řečí popadnou mojí "volbu" pryč,zřejmě někam,kde ji budu formovat pro Temnou stranu.

Pak,protože já jsem měl tu poctu zvolit si první,začali si vybírat další z davu.No zlomit,ten koberec nebude lehké,aby nezlomil něco jemu...
pousměju se nad volbou,jednoho z učedníka.A pak už přijde na řadu Thyssius.No,ten měl vždycky blbý vkus,si beztak vybere to nejhorší co pude
přemýšlím,zatímco se můj přítel rozhoduje.A když si vybere,skoro se neudržím a vybuchnu smíchy.To je ale blb*c si fakt vybral to nejhorší co šlo,on snad vůbec přitom nezkoušel použít Sílu....
zašklebím se,když uslyším Thyssovu volbu.Poté si vyberou ještě další dva lidé a výběr je dokončen,karty rozdány.Poté za mnou příjde Thyss a hned na mě,očividně spokojený,vychrlí něco o sázce.To je fakt tak blbý,nebo tak silný,že si vybral toho nejsilnějšího ze zajatých.A ještě se tváří spokojeně....Šak ho to přejde,až ztorskotá na všech pokusech
pomyslím si škodolibě ale nedám na sobě nic znát a zachovám na sobě svou chladnou,nenucenou masku.

Cos to říkal ? Že chceš vsadit svoje "dvojčata" ? Si ňák věříš co ?
zeptám se ho a záměrně použiju výraz "dvojčata",abych mohl dodat A viděls,jaké dvojčata měla ta moje kočka ?
zeptám se ho s úsměvem.A poté pokračuju Fajn,příjmám sázku ale říkám ti,Rozsudek nezískáš....
řeknu mu na rovinu a stisknu mu ruku na znamení,že sázka platí.Poté si všimnu,že jeho mistr na mě čumí,jako kdybych byl jedním z těch ubožáků.Proto po něm hodím nejvražednějším pohledem,který dokážu vyloudit a nasadím hrozivý výraz.Poté se otočím k mistrovi a když konečně získám jeho pozornost,zeptám se Tak,co kdybysme už začli ? a chystám se vyrazit za svou "volbou".

[Atalon]

Malachor V; Akademie Trayus:

Thyssius se na tvou odpověď na výzvu zazubil.
Jo aspoň vim jakej máš vkus. A co se výhry týče, to si řeknem brzy, hodně brzy!
Silně ti stiskl ruku na růkaz ryvality a rychle zmizel i se svým mistrem. Ty jsi se s otázkou obrátil na svého mistra, kterého překvapivě překvapila. Nebylo těžké si domyslet že výraz jež nyní získal nebyl údivem ale jen hrou.
My? Co bychom měli začínat my? Tohle je tvůj úkol. Já mám dohlédnout aby jsi ty neudělal hloupost, ale nijak do toho zasahovat nebudu. Ty sám musíš přijít na to jak uspět. Ale mohu ti dát malou radu, k získání informací a možná i pomoci můžeš využít všech zdrojů Akademie, mimo osob. No vlastně i těch ale pochybuji, že by ti někdo chtěl pomoci.
Mistr se pomalu vypravil k odchodu, po pár krocích se ale zastavil a otočil k tobě.
Málem bych zapomněl, tu tvou najdeš v místnosti třináct v severním stupni.
Při těchto slovech ti zamrazilo.
Severní stupeň!
Místo kam měli učedníci vstup zakázán, místo naplněné výkřiky nesoucími se vzduchem. Místo nejblíže k povrchu, někdo říká že ony kvílivé ozvěny které jsou zde slyšet přichází právě z povrchu, že to jsou ozvěny mrtvých z bitvy, která tuhle planetu proměnila ve hřbitov. V každém případě to bylo místo kam se ani Sithti nehnali a ty jsi zde nyní měl trávit většiny svých dnů, dokud neuspěješ nebo neselžeš.

[Davidss]

Malachor V; Akademie Trayus

Thysse,viditelně potěší moje volba přijmout sázku a proto mi silně stiskne ruku,na důkaz přijetí naši sázky.No řek bych,že můj vkus bude aspoň lepší než tvůj a to mi stačí...Škoda že tam nebyly Gammoreánky co ?
zařvu na něj se zlomyslným úsměvem,když odchází.Poté se otočím,ke svému mistrovi,kterého můj dotaz očividně překvapil.Hraje to...tss všivák starý.
prokouknu mistrův výraz překvapení.Špatně jsem to upřesnil,nepotřebuju vaši pomoc,jen dohled mi stačí,ikdyž i bez něho bych se obešel,aspoň bych měl volnou ruku.
upřesním můj předchozí dotaz,směrovaný na mistra.

Po této moji odpovědi se už chystám vyrazit,abych začal co nejdříve,když si vlastně uvědomím,že ani nevím kde mám jít.Furt mele ale aby mi řekl něco důležitého,to ne...ksakru mě teda pěkne zdržuje
zakleju v duchu,nad zbytečně pronesenýma mistrovýma slova,které mi nějak nepomohly.Poté si to konečně uvědomí a otočí se ke mě.Když dopoví co chtěl říct,trochu uvnitř ztuhnu ale zevnějšku,na sobě nedám nic znát.No to teda děkuju...
řeknu sarkasticky.Cože severní stupeň?! To snad ne,toto!
užasnu a chystám se dát patřičně najevo svůj nesouhlas,když si uvědomím,že už tu není nikdo,koho by to zajímalo.Do prde*e!
zakleju nahlas a když si uvědomím jednu věc,můj vztek ještě desetinásobně vzroste.Tak to ne...to nemá být jen obyčejné přivedení na Temnou stranu,aby je pak poslali na Korriban,to je také moje zkouška toto...severní stupeň!!
takhle rozzuřený vyrazím směrem na sever k místnosti číslo třináct.

Ale po cestě,si uvědomím ještě jednu věc, týkající se toho místa opředeného legendami a povídačkami mnoha lidí.A zrovna se mi vybaví jedna z povídaček, říkající že mrtví neodejdou ale zůstanou na povrchu planety a smrtelně tam kvílí a naříkají.A poté si uvědomím,kdo také zemřel na této planetě.No to si děláte.....
Ráááááááááááááááááááááááááá!!
zařvu s nehorázným vztekem,když si vzpomenu...Zrychlím a do minuty dorazím ke třináctce.Můj vztek ani trochu neopadl ale naopak ještě trochu zesílil.Prásknu dveřma a když vejdu dovnitř vyštěknu Tak jo můžeme začít!
poté se ale rozhodnu nasadit klidnou masku a svůj vztek si přeměnit na Sílu.Tak co jak se máš ?
zeptám se ji pěkným tónem a pokračuji Co se takhle dát k Sithům ? Uvidíš,že si to oblíbíš.
záměrně ji tykám.

[Atalon]

Malachor V; Akademie Trayus:

Postupuješ rychle chodbami akademie a díky vzteku si nevšímáš zvuků odsud přicházejících. Plný vzteku ze znovu otevřených ran, vzpomínek a bolesti vtrhneš s výkřikem a nastřádanou Silou do místnosti, aniž by sis jí předem zkontroloval. Na tuto nerozvážnost okamžitě doplatíš, ve chvíli kdy vkročíš do prázdné temné místnosti bez oken nebo jakéhokoli vybavení, dostaneš totiž tvrdý kopanec do břicha, který tě donutí pustit Sílu a být po snídani tak asi i jí a navíc tě okamžitě přinutí k předklonu. V tomto stavu ale dlouho nezůstaneš, protože ve chvíli kdy odezní mžitky z bolesti se před tvýma očima objeví rychle se zvětšující bota. Která se když doroste plné velikosti změní na výbuch hvězd následovaný temnotou provázející tvůj pád do bezvědomí a na podlahu.

Když se probereš zjistíš že situace se mezitím ještě zhoršila, mimo hrozné bolesti v žaludku a ve tváři, ti přibyla i pěkná modřina na ledvinách, dost stěžující tvůj pohyb. Místnost je přirozeně prázdná a bohužel stejně tak i tvůj opasek. Nebylo těžké si domyslet kde se asi tvůj meč nalézá, naléhavější však bylo zjistit, kde je teď jeho nositelka nejlépe dříve než z toho bude problém ohrožující tvou zkoušku, budoucnost a možná i život.

[Davidss]

Malachor V; Akademie Trayus

Vtrhnu rozzuřeně do dveří a chystám se svoji Sílu,přeměnit na Blesky,když v tom si pozdě uvědomím,že jsem měl místnost předem zkontrolovat.Když mě zasáhne bota přímo do břicha,následně pocítím jak moc velkou chybu jsem tím udělal.Mít to trochu níž,jsem impotent....
pomyslím si a zašklebím se,částečně bolestí,částečně nad mou myšlenkou.Cítím,jak mi Síla,už skoro připravena,vyklouzla z napjaté dlaně.Ksakru ty....
zakleju,avšak nestihnu doříct,jelikož mi přiletí další kopanec,tentokrát o to více bolestivý,protože byl do hlavy.Cítím nesnesitelnou bolest,padám a poté už nic....jen tma....

Proberu se,možná po hodině,možná po deseti minutách.Teprve teď si všimnu,že k mé palčivé bolesti,na hlavě a na břichu,přibyla modřina,která jak vím,pěkně brzy bude hrát všemi barvami.A pak si s hrůzou uvědomím,že můj meč,můj Rozsudek,už nevisí na mém opasku,jako vždy ale již je v držení té Jedijky.Ta malá čup*a
zakleju a pokračuju v jejím proklínaní,vstávaje ztěžka.Jak ji najdu,vypustím do ni tolik blesků,že bude vodit elektřinu ještě do té doby než se stane řádným Sithem...
řeknu si a touto myšlenkou,uspokojím svoji touho po trestu.Aspoň prozatím.

Svou bolest,se pokusím potlačit,jednou technikou,naučenou kdysi dávnou od otce.Poté začnu s pátráním,po uživatelce Světlé strany Síly,u které by se měl nacházet můj světelný meč,jehož krystal bych měl také dobře vycítit.Soustředím se na maximum a začnu pátrat.No tak pojď.....Můžeš utéct ale neschováš se!

[Atalon]

Malachor V; Akademie Trayus:

Částečně vlivem tebou použité techniky a částečně díky tvému vzteku jsi se ocitl na nohou. Ponořil ses do Síly a začal prohledávat okolí, ale brzy jsi zjistil že je to jako hledat kapku sladké vody v moři. Akademie plná Sithů a planeta vyzařující sama pole temné Síly byly na tvou schopnost příliš a tak jsi necítil nic jen temnotu, dokonce jsi nebyl schopen vycítit ani ostatní nové zajatce, proto jsi se pokusil zaměřit na svůj meč, koneckonců i on byl temnotou a tak by jej mělo být lehčí nalézt. Bohužel ani zde se ti nedostalo kladné odpovědi, zdálo se že tvůj meč už není na Akademii. Ovšem také bylo dost dobře možné, že Jedijka s ohledem na situaci v níž se ocitla svou přítomnost skryla aby tak zvýšila svou šanci na únik. Nezbývalo než místo Síly použít rozum, nebo nohy, nebo počkat až se něčím sama odhalí.

[Davidss]

Malachor V; Akademie Trayus

Konečně se zvednu a začnu pátrat po uživatelce Světlé strany.Ale žádnou nenacházím,bohužel.Doprd*le,taky bych měl toto zlepšit....
zakleju v duchu a rozhodnu se pátrat po mém světelném meči,který bych měl být schopný vycítit líp.Ale meč taky nemůžu nijak vycítit,i přesto že by to mělo být snazší.

Hmm,tak s tim mi Síla nepomůže...ksakru!
pomyslím si a začnu přemýšlet,kam by mohla ta uprchlá sv*ně jít.Hangár,za ostatníma zajatcema,za mistrama...
přemýšlím a zvolím si,že asi nejpravděpodobnější je,že vyrazila do Hangáru.Tak tam zamířím také.

[Atalon]

Malachor V; Akademie Trayus:

Rychle jsi si promyslel všechny možnosti co tě napadly a neochvějně zvolil. Hbitě jsi vyrazil směrem k hangáru, coby nejpravděpodobnější alternativně cíle útěku tvé zajatkyně. Bylo nepravděpodobné aby se zde vyznala natolik aby našla cestu k některému z menších obraných hangárů, proto jsi své kroky směroval přímo k hlavnímu hangáru do kterého jistě znala cestu. Tvé kroky se změnily v běh ve chvíli kdy jsi si uvědomil, že dnes má přiletět a tak jako obvykle zde celý den a noc kotvit loď se zásobami přilétající pravidelně a kotvící samozřejmě v hlavním hangáru. Byl to sice jen starý frachťák, ale byla to loď s hyperpohonem a to mohl být hodně velký problém. Běžíc chodbami akademie se ti však do mysli vkrádal pocit, nebyla to Síla ani nic takového, bylo to jen jakési hlodání připomínající že jsi na něco zapomněl, ale nic bližšího jen neurčitý pocit.

[Davidss]

Malachor V; Akademie Trayus:

Po mém promyšlení se rozhodnu okamžitě vyrazit tam kam sem si myslel,že by mohla uprchlá žena jít.A já si myslel že do hangáru.Nerozpakoval jsem se jít do nějakých menších hangárů,protože tam jistojistě neznala cestu a tak jsem vyrazil rovnou a hlavně co nejkratší cestou do hangáru hlavního.Dělej,dělej,přidej!
burcuju se v mysli a tyhle moje myšlenky přejdou neúmyslně k tichým slovům.Poté si s hrůzou a vztekem uvědomím,že dnes má přiletět starý nákladní frachťák,který dováží zásoby.Tak toto ne,tohle se nestane!
je mi jasné.

Změním tempo až do sprintu jak to je jde,když člověka něco bolí.Ale jak tak běžím,začínám mít neurčitý pocit,že jsem na něco zapomněl udělat.Nemohl jsem to nějak víc identifikovat,bylo to jen takové tušení,které mi nic neříkalo.No jasně,zapomněl jsem si zajít pro zbraň,když teďka nemám u sebe svůj Rozsudek...
napadne mě a podle toho se taky zařídím.Vyrazím nejvyšší rychlostí do zbrojnice,protože jakákoliv zbraň lepší než žádná.

[Atalon]

Malachor V; Akademie Trayus:

Tvé pátrání nabralo jasný směr a ty jsi nabral na rychlosti. Uvědomil jsi si, že honit zlodějku tvého meče beze zbraně není moc chytrý nápad, bohužel jak už to tak bývá právě ve chvíli kdy jsi spolehlivě přešel všechny větší zbrojnice, tedy ne že by jich měla akademie tak málo. Cestou před tebou se dalo dostat celkem do dvou menších, ovšem obě byly trochu mimo nejkratší trasu, jednou byla zbrojnice blasterů která byla o něco blíže ale použití blasteru proti tvé uprchlici nebylo z mnoha důvodů nejlepším řešením, nebo zde byla druhá, vzdálenější v níž byla dobrá šance najít nějaké chladné zbraně, neboť se sem často ukládaly tréninkové meče. Otázkou však bylo zda tě zdržení touto cestou nepřipraví o šanci takto získané zbraně použít, koneckonců měla před tebou slušný náskok. K rozhodnutí jsi navíc neměl nikterak mnoho času, neboť odbočka jež by tě zavedla ke vzdálenější zbrojnici se už povážlivě blížila a kousek za ní ležela hned druhá ke druhé.