Výcvik pro Neilse

[Pear]

Korriban.

Teďka odejdeš, a až si budeš myslet, že to zvládneš, přijdeš mně odprosit, abych tě tenhle test nechal udělat znovu. A přísahám na Sílu, že pokud znova zklameš, roztrhnu tě jako červa, kterým jsi.
Všichni se na tebe po mistrově křiku ohlédnou. A že jich není málo. Někteří cvičili s mečem, někteří prostě pilně studovali. Ale mistrův hlas uslyšeli všichni a všichni chtěli vidět, kvůli komu se tak rozčílil. V tuto denní dobu tu byla na sobě namačkána většina osazenstva akademie. Ale jenom ty jsi byl pod přímým dozorem mistra. Cvičil jsi s holografickou pomůckou a tvůj úkol byl jednoduchý. Měl jsi obejít postavu stojící ti v cestě. Jak to ale jednoduše znělo, splnit to byl pro tebe nadliský úkol. Cvičil jsi to už tři dny, ale ještě se ti to nikdy nepovedlo. Dnes byla chvíle, kdy jsi měl mistrovi ukázat, jak to umíš, ale už podle řvu mistra bylo jasné, že se ti to nepovedlo.
Na akademii bylo známo, že tvůj mistr byl jedním z těch trpělivějších, umírněnějších, prostě jedním z těch, kteří dávali přednost informacím, kterým zlomili nepřítele ještě než zaútočil, než boji samotnému. S tebou ale často ztrácel nervy. Možná od tebe čekal příliš, možná jsi jenom nebyl tak schopný. Možná oboje, nicméně mistrovi to nebránilo stále znovu a znovu tě shazovat před studenty. A že to někdy nebylo opravdu hezké. Jeho slova dokázala leckdy zapálit jak tisíce sluncí a z jeho komentů ti zůstávali na srdci jizvy ještě hodně dlouho. Byl jasným příkladem, jak mohou být slova nebezpečná a že to mistr opravdu uměl.
Nyní jsi měl to štěstí, že tě odbyl jenom jednoduchým souvětím, a studenti ti opětovali pouze pohledem, nikoliv smíchem.
Nicméně dneska jsi už měl volno - byl taky už pozdní večer a v jídelně se rozdávali poslední porce jídla, stejně jako se první studenti začali rozcházet do pokojů.
Ty jsi měl pouze jednu jistotu - že zítra toto začne nanovo. Mistr ti nikdy nedal oddychu a často říkával, že pokud chceš být nejlepším, musíš obětovat to nejlepší. Zatím jsi ale většnu času trávil v akademii a mistr tě ven vzal jenom vyjímečně a to navíc jako pomocnou ruku. "Jednou přijde čas, ale k oné chvíli máš ještě hodně daleko." častoval tě mistr, vždy když ti na očích viděl že bys chtěl být více samostatný. Formoval z tebe sitha podle sebe. Což nebylo lehké.
Do zítřka do rána jsi měl tedy čas a měl jsi spoustu času přemýšlet o sobě - i o zajímavějších věcech, které se ti přihodili, nebo v které doufáš. Už teď víš, jak ti zítra mistr dá zabrat, hlavně kvůli dnešnímu selhání. Už teď se připravuješ na zítřejší modřiny, které obdržíš v souboji, do kterého dosadí silnějšího oponenta. To všechno moc dobře znáš...
____________________________________________
Takže, s jazenem hraješ, víš tedy co chci. Chci myšlenky, pocity, cokoliv tě napadne. Máš čas "do rána", takže můžeš přes noc vkombinovat i sen, či cokoliv podobného. Hlídej si tvar příspěvku a hlavně nehraj za jiné postavy, než je ta tvoje. To by bylo tak vše.

[Neils]

Korriban, Sithská akademie

Poraženecky svěsím hlavu. Zase. Poražen. Ale čím? Slovy.
Mečem porazím skoro každého učně, ale to je mu málo. Hůř. Nic to pro něj neznamená.
Jak už mi mistr několikrát dokázal. Je možné protivníka zabít dřív než je meč tasen nebo je použita síla. Já to chápu, ale, ale, měl pravdu. Můj mistr byl svým způsobem zvláštní Sith. Většina mistrů při setkání s Jediem tasila meč a snažila se z Jediho udělat tolik kousků kolik pude. Můj mistr ale nepřítele často "zabil" dřív než boj začal.

Co je?! křiknu skoro výhružně a odejdu.

Vůbec sem neměl chuť na jídlo. Ne po tomhle. Nadruhou stranu. Sithové jako mistr jsou mnohdy nebezpečnější než nejlepší šermíři, ale jaká je cena za to stát se takovým Sithem?
Zítra se mi to podaří, musí. Musím se jen víc koncentrovat. Není to o tom, že bych byl tak neschopný. Ale chce toho po mě moc.
Ale já mu ukážu. Od okamžiku kdy mi zachránil život sem se snažil se mu vyrovnat. A zítra mu předvedu opravdové umění.
Jdu do komnaty. Strohá, skromná. Na co by taky učeň potřeboval něco jiného než čtyři stěny a něčemu co by někdo s velkou fantasií nazval postel. Sedl sem si a vzal sem si meč.
Rozebral jsem ho a prohlížel si krystal jako mnohokrát. Po chvilce sem meč zase složil a uklidnil svou mysl. Cítil sílu kolem sebe. Cítil podstatu všeho(bohužel do toho všeho patřili i Jediové). Po nějakém čase jsem přestal a lehnul si. Snažil se usnout.
<sen>
Tvůj talent, mrhání. Všichni Sithové by měli shnít za to že mrhají životy, které můžou být užitečné. Jak by si jen mohl být prospěšný u světlé strany. Bohužel chlapče nemám jinou možnost. Ostrá bolest mnou projela jak mi Jedi vrazil meč do břicha.
<sen>
V potu jsem se probudil. Prohmált břicho a nic.
Uff...To bylo tak...skutečné.

[Pear]

Korriban, Sithská akademie

Celý upocený a vystrašený jsi se posadil na posteli. Byl jsi ještě trochu zmatený ze snu a trvalo ti dobrou chvíli, než jsi se dokázal vzpomatovat. Za sebou jsi ještě stihl zaregistrovat kroky, tvůj mozek už ale nevšiml vyslat signál, aby jsi na to patřičně zareagoval. Tobě dobře známé cvaknutí doprovodila světlá záře a typický bzučivý zvuk. To už se ale ozval tvůj instinkt a rychle jsi trhl havlou dozadu.
Přímo proti tobě stál mistr s aktivovaným světelným mečem. Už ale bylo pozdě a cítil jsi, jak se lehce dotýká tvého krku a zanechává na něm menší jizvičku.
Tak pozor aby se to nestalo opravdu skutečností...
Odložil meč a ty jsi si postupně začal čistit hlavu. Mistr byl v čtení myšlenek dokonalý. Nic před ním nedokázalo zůstat skryto a uměl se dostat opravdu hluboko. Dokázal vybrat tu nejtajnější, nejskrytější myšlenku, i když byla úplně titěrná, vytáhnout jí na povrch - a zlomit s ní nepřítele. Někdy to bylo opravdu strašlivé, když ti názorně ukazoval svojí techniku, a z dospělého muže před tebou se stalo dítě - nebo hůř, zvíře bez rozumu. A často to ukazoval i na tobě, vytáhl i to, na co jsi si ani nepomatuješ a ty, ty jsi s tím nemohl nic dělat.
Vstávej. Změna plánu. Quelii. Ryreen, jeho zpráva Ronessovi. Transport osadě. Nějáký otázky?
Vyhrkl na tebe v rychlosti a čekal chvilku, jestli se ozveš či ne.

[Neils]

Korriban, Sithská akademie

Jistě mistře. Nezklamu vás.
Rychle sem se začal oblékat. Brát si nezbytné vybavení a připravovat se.
Konečně se dostanu ven. Bylo to hrozný tady tak dlouho hnít.
Připravený se postavím proti mistrovi a zeptám se: Jenom dvě. Kdo sou ti o kterých jste mluvil a jaká osada?
Zatvářím se provinile a přehodím si kápi přes hlavu.
Mistrův briefing byl obvykle skromný asi jako večeře toho nejubožejšího chudáka. A dnes tomu nebylo jinak. Řekl vždy jen to co považoval za nejnutnější. Nejnutnější pro něj. Jenže jeho nejnutnější bylo pro ostatní nic. Prakticky jste se nic nedozvěděli. A já který jsem si liboval v detailech a podrobnostech jsem to nesnášel.
Mistr to asi věděl, ale neobtěžoval se říkat víc než co chtěl. Někdy sem si říkal, že byly chvíle kdy litoval že se vykašlal na lovení Jediů a staral se o mě.
Vlastně ještě jedna otázka. bude snídaně?:-)
Prosíím, vždyť víte že dobrym jídlem nepohrdnu a maj bejt palačinky na sladko.
Při myšlenkách na dobrou snídani sem dokonce přestal přemýšlet o tom snu.

[Pear]

Korriban, Sithská akademie

Mistr tě chvilku sledoval, jak na sebe navlíkáš oblečení a začal lehce ztrácet trpělivost. Šlo na něm vidět, jak čekal že se zeptáš hned, né až se oblékneš. Nicméně když položíš otázku, mistr by nejraději splnil svůj slib a mečem tě rozpůlil ve dví.
Osada Dreshdae, nebo je snad Korriban obrovská aglomerace s tisíci městy? Pan Ryreen a Roness jsou vysocí hodnostáři. Za dva dny si mají předat zprávu, ve které je několik poznámek o našem Imperiu, které bych nerad viděl venku. Jasné?
Už vypadal, že se otočí a odejde, nicméně jsi ho ještě dokázal zastavit svojí hladovou otázkou, což způsobilo ztrátu nervů a vystřelení ruky s mečem výhružně nahoru, na což jsi ze zvyku nemohl reagovat jinak, než hbitým nastrčením rukou před obličej a shrbením se. Už několikrát jsi od něj dostal silnou ranu, v nejhorším případě si odešel s pěknou tržnou ranou na obličeji, při nejlepším jenom s pohmožděnýma rukama, které se pokusili zastavit obrovskou sílu jeho pěsti.
Nebyla šance, že by ti na tvojí otázku o snídani odpověděl, spíš byla šance, že dostaneš opět přes hubu. Naštěstí se mistr pouze napřáhl - a vrátil ruku zpět.
Modřiny a tržný rány pouze přilákají pozornost... transport odjíždí za pět minut...
Prohlásil, když už stál ve dveřích, otočen k tobě zády.
Zkus ho nestihnout. A zkus zmrvit úkol, to se pak raději nevracej.
Ztratí tě, a nechá tě být v pokoji, s pouhými pěti minutami na doběhnutí k několik set metrů vzdálené osadě, prakticky hlavního města Korribanu. Protože víš, že drtivou většinu všech lodí řídí Czerka, budeš se muset prvně hlásit v jejich pobočce...
___________________________________
Ok, vím že ti to jazen toleruje, ale já ne. Ty smajlíky do odpovědi nepatří. I když se jim říká emotikony, od slova emoce, ty se dají vyjádřit slovy. V diskuzi si je používej jak chceš, i u jazena, pokud mu to nevadí, ale u mně se jich vyvaruj. Do herní odpovědi to nepatří...

[Neils]

Korriban, Akademie a Dreshdaeská osada

On mě opravdu nemá rád.
Není nic lepšího než si na všechno stěžovat jak jen to de. Jo, jo stará dobrá pravda.
Co nejrychleji se seberu a vypadnu z Akademie. Když vybíhám ucítím ještě skvělou vůni, ale o chuti si můžu nechat jen zdát. Jaká to škoda.
To je sadista nejvyššího stupně. Upřít mi dobrou snídani před akcí. Tohle je upírání učednických práv. Jaká škoda, že žádné nemáme.pousměju se při tom pomyšlení a běžím dál.
Snad se něco stane, každá akce, byť blbě načasovaná kazící vzácně dobrou snídani, mi přinášela naději, že mistrovi dokážu svůj um.
jestli zjistím že po mě chce jen nějaký opravy elektrotechniky tak je to fakt blbej den. Bez snídaně a opravovat něco? Zkazim každou opravu i dobře najezenej.
Jako malá jiskřička ve tmě mnou lomcovalo pomyšlení, že by se mohlo něco stát. Něco se třeba pokazí a já to třeba zachránim. I když tohle byla spíš zoufalá sci-fi než skutečná možnost.
Po chvilce běhu se dostanu do vesnice a začnu hledat pobočku Czerky.

[Pear]

Korriban, Akademie a Dreshdaeská osada

Rychle prolítneš osadou a přímo vlítneš do jednoho zaměstnance Czerky, který se svým klasickým žlutočerným oděvem výrazně odlišoval od zbytku průchozích. Ten nad vaším incidentem jenom znechuceně kývnul hlavou a vydal se svojí cestou. Díky němu si všimneš vlastně i velké cedule, která poukazuje na kancelář Czerky, napojenou přímo na hangáry. Ještě než vůbec vstoupíš, přihlásíš se, nebo cokoliv jiného, ihned pocítíš pohled recepčního.
Zastavte ten transport, to musí být on...
Zahlásí do interkomu a střídavě chvilku sleduje tebe a monitor, který stojí před ním.
Jo, je to on...
Zahlásí znovu, aby potvrdil svojí domněnku.
Konečně. Máte štěstí, málem vám uletěl transport na Quelii. Čeká hned naproti v hangáru...
Ukáže na vrata naproti a tobě nezbývá nic jiného, než se tam vydat - teda pokud nechceš naštvat mistra, což nepřicházelo v úvahu.
Tvou transportní lodí byl starej frachťák, který tak tak držel při sobě. Jeho posádku tvořili, mimo dvou pilotů, tři civilisti a dvě děti. A tak se jejich křik mísil s tvým kručením v břiše, když tu jsi si všiml, že jedna ze dvou žen dala oboum, nejspíše svým, dětem kus koláče, který s sebou nesla.
A navíc jsi si v hlavě pomalu skládal myšlenky. Kam letíš, jak se menujou ti dva muži, co je tvým úkolem - zabránit předání zprávy. Vlastně toho víš dost málo. Zbytek bude určitě na tobě.

[Neils]

Korriban, transportér

Zmetci, zadavte se!
Říkám si v mysli při pohledu na děti ládující se koláčem. Skoro při tom pohledu vyslintám duši a vzpomínám na dneštní ztracené palačinky.
Tohle mi určitě udělal naschvál. Není to poprví co mě vytáhl od jídla kvůli něčemu co si může zařídit sám. Ale co, alespoň se podívám ven.
Začnu si zase vybavovat dneštní sen. Zamyslím se nad tím a snažím si vzpomenout: Muž. Bílé vlasy. Starý. Člověk. Hnědý plášť. Zelený meč. Vrásčitá tvář. Jediské roucho.
Z vzpomínání mě vyruší trhnutí lodí. Skoro sem spadnul na zem.
Co se to sakra děje?
Snažím se dostat do kokpitu.
Hej, pilote, co se děje?
Střílejí po nás? Turbulence? Porucha? Nebo něco jinýho?

[Pear]

Korriban, transportér

Pilot se na tebe zmateně podívá, stejně jako co-pilot.
Eh, ne, nic se nestalo, jsme v hyperprostoru a letíme naprosto hladce. A vraťte se prosím na své místo...
Poví ti s úsměvem a ještě chvilku si se svým parťákem šuškají, co to jako mělo bejt. Cesta i nadále probíhá naprosto plynule a když se vrátíš do části pro cestující, všichni sedí jak když jsi poprvé vstoupil na loď, děti si stále hrají. Všechny zavazadla na svých místech a všechno napovídá tomu, že pouze ty jsi spadl. Nejspíše motorická reakce na sen, který se ti znovu vybavil.
Ještě chvilku sedíš, než pocítíš lehké chvění - to jak loď sestupuje do atmosféry planety.
Jsme tady - Dathomir...
Zahulákal pilot k vám a až teď ti došlo, že Quelii je sektor a né planeta.
Přistáli jste v přístavu města Aurilia. Všichni cestující už vystoupili a ty jsi zůstal v transportéru jediný.
A zdálo se, že i jako jediný nemáš kam jít. Musíš se rychle vzpomatovat a ujasnit si, jak splníš úkol který jsi dostal od mistra.
Před sebou máš k dispozici sílu celého města, i celého Dathomiru, pokud se ti povede sehnat odvoz.
Znovu jsi si v hlavě urovnal, co máš udělat. Ryreen nesmí předat zprávu Ronessovi. Jak to vyřešíš je už na tobě, ale znáš mistra dost dobře nato, aby jsi věděl, že jisté způsoby splnění úkolu se mi budou líbit, jiné naopak ne.

[Neils]

Dathomir, Aurilia, Přístav


Co to sakra bylo? Zničehonic sem asi nespadl.
Vystoupím z transportéru a rozhlédnu se kolem.
Dathomir, tak tady jsem ještě nikdy nebyl. Všechno je jednou poprvé.
Rychle zkontroluji jestli mám něco čím bych zaplatil za trochu jídla a vydám se do nejbližší kantýny.
Bude tam jídlo, a třeba i informace o těch dvou. A co to vlastně je za zprávu?
Nelíbí se mi to. skoro nic nevím. Kam mám jít, jak tomu zabránit, co je to za lidi. Možná to je něco zatraceně většího než jen nějaká ubohá informace. Třeba...třeba by se to mohlo týkat i mě. Ale no tak, přestaň si něco nalhávat je to jen nějaká nepodstatná věc, kterou je mistr moc línej vyřídit.

[Pear]

Dathomir, Aurilia.

Prohledáš kapsy a najdeš v nich přesně osmdesát kreditů, které ti zůstali, když jsi měl jít koupit do osady Dreshdae nějáké součástky pro mistra. Peníze, co ti vrátili ti nechal a až doteď jsi je neměl kde utratit.
Nejbližší kantýna se naskytla být tou největší, co byla v Aurilii. Bylo to i celkem logické, že největší z kantýn bude blízko přístavu. Vedli do ní obrovské dveře, uzpůsobeny, aby jimi mohlo projít co největší množství lidí, aniž by museli čekat. A že to bylo potřeba, i v tuto denní dobu tam procházeli davy lidí. Před kantýnou samotnou stála čtveřice vyhazovačů. Všichni to byly velcí lidé, které bys neodhadoval menší jak dva metry a lehčí než stopadest kil. Na všechny vrhali nepříjemné pohledy a návštěvníci se jim obloukem vyhýbali.
Když jsi přišel blíž, zjistil jsi, že ty davy nejsou tak velké jako to vypadalo z dálky, přesto tu byla větší koncentrace lidí než ve zbytku města.
A vevnitř to také bylo pěkně plné. Nejrůznější individua, kteří obývali tuto kantýnu se zabavovali různě. Viděl jsi, jak u jednoho stolu hrají nějákou karetní hru, na druhé straně tančili společně s hrou barové kapely, a ještě dál sledovali napak hosti tanec sličných tw'leckých slečen. Ty sloužili i jako společnice, a právě si zákazník vedl jednu z nich do vrchních pater.
Byly tu i souboje, které vypadali zajímavěji. Jeden muž právě udatně zpracovával trandoshana, který se nedokázal bránit. Byla to nádherná ukázka bojového umění. Kolem nich fandili lidé a sázeli kdo vyhraje, i když teď to bylo úplně jasné.
Sedl jsi si k jedinému volnému stolu, který v celé kantýně byl. Rozhlídl jsi se po plné místnosti ještě jednou a spatřil jsi servírku, která si to právě mířila k tobě. Byla to hezká mladá dívka, který na sobě neměla moc slušné šaty, a masivní kovový obojek značil že nebude svobodná, ale spíše otrok, buď v rukou majitele kantýny, nebo nebo je jenom nástrojem třetí osoby, která si takto přivydělává na její práci.
Budete si přát?
Zeptá se tě nevšímavě hlasem bez emocí.

[Neils]

Dathomir, Aurilia

Chvilku si ji prohlížím pohledem, pak se ohlédnu na prohrávajícího trandoshana a řeknu:
Jistě, doneste mi...palačinky, na sladko. A pospěšte si, jo a přidejte k tomu ještě nějaký pití.
Zatím co čekám rozhlížím se po kantýně, po chvilce začnu bubnovat prsty o stůl v rytmu, v jakém hrála kapela. Obhlížím tw'lecké tanečnice a několikrát i obdivně zahvízdám. To sou ale krasavice, čim to bude že je mezi sithama tak málo ženskejch? Chvilku se nad tím zamyslím ale pak se jen usměju a vzpomenu si na svůj úkol.
Hej! nevíš kde jsou Ryreen a Roness? zeptám se těch co sedí blízko.
No, jo to je ta informovanost. Řekne mi jednu větu o pěti slovech a co dál? No to je samozdřejmě na mě. Hmm...mít čas klidně bych si s nima zabojoval taky...
Říkám si když sleduju trandoshana, který už mele z posledního.

[Pear]

Dathomir, Aurilia

Otrokyně kývla a utekla pryč, nahlásit tvojí objednávku, zatímco ty jsi si seděl na místě a čekal na obsloužení. To ale mohlo trvat jakkoliv dlouho, a tak mimo pobroukávání si hudby hrané kapelou nebo okoukávání tanečnic, by bylo nejlepší začít se sběrem informací, což se dalo udělat mnoha způsoby, nehledě na učení mistra, jsi zvolil nejjednodušší cestu a to přímé optání se okolí.
Chlápci se na tebe ohlídili a zasmáli se. Učet na stole prozrazoval že v sobě měli pár drinků ostřejší chuti i vůně, vypadali v pohodě, lehce lízlí alkoholem.
Chlapče, ty máš starosti.
Skytl první ze tří mužů, co ti byl nejblíže a kopnul do sebe další drink. Servírka otrokyně přiběhla s dalšími panáky a chlapi jí, aby si získali pozornost, plácli po zadku a to celkem tvrdě.
Tady drink pro pána "Zajímám se o VIP", aby z hlavy vytlačil ty hříšný myšlenky!
Poručil ti muž panáčka, který servírka donese o chvilku později. Plánoval s tebou popít, po té co jste se tak seznámili, prozradil tím ale i, že o mužích něco ví. Kolik, to už se nedalo jen tak určit.

[Neils]

Dathomir, Aurilia

Zatímco popíjím nově nabytý drink začnu se vyptávat muže který mi ho objednal a přitom si ho prohlížím...snažíc se z jeho vzhledu zjistit co nejvíc informací.
Co vy o nich vlastně víte? Rád bych vědět...jestli se dá s některým z nich setkat, co nejdřív. Vlastně hned po tom co dosnídám. Víte...je to dost důležité...a spěchá to, takže bych vám byl velice vděčný kdyby jste mi o nich něco řekl.
Ptám se ho zatímco se snažím číst jeho myšlenky a silou ho ovlivnit natolik, aby mi řekl přesně to co potřebuju. Nejsem přitom ale moc nápadný, aby si nikdo nevšiml, že na něj něco takového zkouším.
Tak co zlatíčko? Říkej, říkej, jen mluv. Vyklop to na mě, zaval mě informacema. Ty si určitě důležitý a víš toho hodně tak povídej.

[Pear]

Dathomir, Aurilia

Jo jasně, ale přece si teď nebudeme kazit chvilku... pij...
Pobídne tě a už ti objednává další drink. Tvoje ovlivnění mysli není kdovíjak dokonalé, nicméně jejich hlavy jsou zapečetěni větší překážkou než je vycvičená mysl. Alkohol dokázal v jednu chvíli to, co se někteří učí léta. Naprostou imunitu ovlivnění a jediná možnost se jeví s nimi buď pokračovat v pití a až budou v nejlepším rozmaru, dostat z nich vše potřebné, nebo jít o dům/stůl dál a zkusit své štěstí jinde.
Už ale podle oblečení se zdáli být muži z bohatší vrstvy, čemuž napovídala i vůle platit ti drinky, co ti objednávali. Od zbytku baru se odlišovali právě svojí štědrostí a objemem kreditních chipů.
Další panák do nich vlítl a chlapíci se začali dostávat pěkně do nálady.
Pij!
Rozhodili rukama a se smíchem na tebe křikli, protože ti už objednali další drink. Ostrá ale čistá chuť se ti zařízla do krku a horko tě zaplavovalo postupně jak tekutina klesala níž do žaludku.
Jo, včera sem tady byl s Ronessem a ten chudák byl po dvou panácích na šrot. Posedlej nějákou zprávou že se s ním nedá vůbec mluvit...
Mezi oběma se následně rozhořela debata na téma kolik kdo vydrží a jak se správně mluví v hospodě. Servírka ti donesla tvojí palačinku, jak jsi si jí objednal, nutno říct, že výrazně hezčí a větší než dostáváte na Akademii.