Žít mimo zákon - výcvik pro Draaara (Dagon)

[East.Wood]

Moorja, solný důl kdesi na planetě

21 BBY

Jeden z lidských strážců právě procházel kolem otroků a dělníků, z nichž větší část byla rasou Arconů, ale byli zde i příslušníci jiných druhů. Pracovali zde v dolech, aby vytěžená sůl mohla být použita pro potřeby Konfederace nezávislých systémů.

Klonové války začaly nabývat na síle...

Válka sužovala nejen ty, kterých se přímo týkala, ale i mnoho obyvatel, kteří museli žít a trpět v područí obléhatelů a dobyvačných vojsk, která se na jejich domovském světě usadila...
Tady na Moorji se nacházela dokonce věznice a dělníci, kteří nějakým způsobem nesplňovali rozkazy svých nadřízených, končili právě tam.

Už jsi v ní jednou byl za rvačku s jedním ze strážných a žil jsi jen díky přímluvě jednoho ze separatistických vůdců, který usoudil, že silná stvoření, jakými Togoriané bezpochyby byli, je škoda zabíjet, protože lidé nebo Arconi zdaleka nezastali tolik práce...

Takže nyní jsi těžil sůl a vytrvale snášel fyzickou námahu dnes a denně.
Byl jsi zde poslán za chycení při přepadení jisté vlivné osoby na Cato Neimoidii a Separatisté rozhodli, že budeš užitečným otrokem. Ani zdaleka netušili, žes pracoval jako nájemný vrah pro určitou organizaci a tak jsi si uchoval své tajemství, které bylo lépe nechat pod pokličkou, pokud jsi chtěl tajně pokračovat v pátrání po Tvé milované Grachár...

"Tak hejbni sebou,ty chlupatá potvoro!!!" zařval urostlý a vousatý muž a svůj povel doprovodil prásknutím holobiče na Tvá obnažená záda.
_______________________________
Tvým prvním úkolem je popsat prvotní myšlenky postavy, nebraň se i vzpomínkám na poslední události. Děj posuneš o kousek dopředu, nehraj však za další postavy!
Toť vše, příjemnou hru

[Dagon]

Moorja, solný důl
Lidský červ prochází kolem nás a dívá se na nás jako na špínu. Moje srst je slepená potem a prachem. Otírám si prach s čela a navztekaně přemýšlím.
Prý snadná práce. Jenom lehký atentát. Nehrozí nebezpečí. Prostě tam pudeš a vystřelíš. Cíl může mí tak dva tři členy ochranky.
Snažím se odvalit velký kus kamene. Kámen se rozjede a udělá dvě otočky a spadne.
Jenže zapomněli že je chráněnej železnými muži. Zatracený droidí armáda. Spoléhal sem se na svůj nos a takle sem dopadl.
Mírně zavrčím když se vracím k těžbě.
Ale ještě není všemu konec. Dostanu se odsud stejně jako sem se odsud dostal minule. A ten parchant zemře... Přísahal sem při své cti že cíl zlikviduju a já to udělám i kdybych měl vyhodit do vzduchu celou planetu nebo i kdyby to mělo trvat několik let. Ale pomsta počká...
Mírně svěsím ramena a na chvíli ustanu v práci.
Nejprve musím najít Grachár... Ach má milovaná.
Stojím a vzpomínám na naše společné noci. Na noc kdy jsme v Togoriiských lesích leželi společně na mechu. Na její krémově bílou srst osvícenou dvěma měsíci. Na její nádhernou vůni. Kterou jako kdybych cítil i tady přes smrad zpocených těl, alkoholu od strážných a soli. Můj smutek nahradí nenávist když mě přes záda šlehne bič. Vykřiknu bolestí a padnu na všechny čtyři.
Ubohé kreautury. Co si to dovolí? Používat na mě bič! Kdyby jenom věděli kolik jejich kamarádů a vůdců sem odstranil v dobách své slávy.
Zůstávám na kolenou a z hluboka dýchám. Snažím se vypadat slabě a zlomeně.
Všichni tyhle lidé jsou stejný. Nejde jim o práci. Jde jim jenom o chalst a o to aby nám způsobily bolest. Bolest se dá vydržet. No tak! Pojď blíž! Pojď si do mě kopnout! Podívat se zblízka jak sem zlomený a slabý. A jakmile budeš dostatečně blízko.
Hlavou skloněnou k zemi se usměji a do prašné zemi zaryji své drápy připravené k útoku jakmile bude ten lidský červ blíž.
Jen doufám že to nedělám zbytečně. Lidé toho mají dost. Viděl sem to v jejich výrazech. Už nechtějí trpět. Jenže jim chybí někdo kdo jim ukáže směr. Doufám že když je povedu tak se odsud dostaneme.

[East.Wood]

Moorja, solný důl

Bylo Ti nanejvýše jasné, že bys toho strážného zamáčkl jako shnilý plod ovocného keře, proto jsi byl vnitřně sebevědomý a mohl hrát zlomeného tvora, když Ti zasadil i druhou ránu bičem a řval s tvářemi barvícími se do ruda: "Tak co je??!! Neslyšels, zmetku??!!"
Jelikož jste byli rozděleni na úseky, stejně tak byli i strážní přiděleni k jednotlivým pracovním skupinám a tenhle zde tedy neměl žádnou podporu svých kolegů, byl sám zhruba na dvacet dělníků... nebo spíše otroků...?

Situaci se pokusil zachránit jeden hubený a na pohled slabý Arcona, který přispěchal s omluvou, která by Tě uchránila před dalšími ranami: "Ale pane, nebijte ho, prosím! Dostala se mu sůl do očí, nevidíte?? Počkejte, já mu je vyčistím..." říkal, načež vytáhl odněkud ze své vesty nejčistší kus látky, který u sebe měl.
Strážný na chvíli přestal řvát a zvažoval, zda zbít i opovážlivého Arconu, nebo počkat, zda Ti ten hubeňour skutečně nepomůže na nohy...

Zlatooký tvor se k Tobě sklonil a tiše a přátelsky promluvil: "Hele, raději se zvedni, nebo Tě ten kretén umlátí..."

[Dagon]

Moorja, solný důl
Opíral sem se rukama o zem a snažil se vydržet bolest. Když přiletěla i druhá rána tak mě donutila prohnout se v zádech a vykřiknout.
"ÁÁÁÁÁRGH!"
Opět sem se prohnul a zrychleně dýchal. Slyším jak na mě řve ten strážný.
Notak zmetku! Přestaň používat bič! Nevidíš jak sem slabý a bezmocný! Pojď blíže! Pojď si kopnout. Jsi jenom jeden to mi dává výhodu. Než zjistí že sem tady toho zabil osvobodím vězně snad i z dalšího úseku. Společně se nám snad podaří utéct. Útéct můžu jenom takle nebo jako mrtvola. A já rozhodně nehodlám umřít.
Zatnu pěsti a připravuji se skočit na člověka.
Jenže můj plán náhle zhatil soucitný spoluvězeň. Ten Arcona přišel ke mě a s kusem hadru se o mě začal starat. Chytil sem se ho jednou rukou jako že se podpírám a snažím se zvednout s jeho pomocí. Jakmile mám svojí hlavu u jeho tak tiše zašeptám.
" Díky... ale teď se připrav. Bude to hodně rychlý.Jakmile to začne. Drž se stranou. Jakmile uspěji nebude moc času. Musíš osvobodit ostatní."
Nic dalšího neříkám jenom předstírám rychlé a bolestné dýchání. Čekám na další ránu bičem nebo až příjde muž blíže mezitím si představuji v hlavě svůj plán.
Pokud je to zbabělec tak znovu udeří bičem. Musím se rychle rozběhnout. Toho v mém podpaží odhodím mírně stranou. To by mělo věznitele zmást. Jenže mezitím já už poběžím. Musím to stihnout dříve než se napřáhne k dalšímu úderu. Jednou rukou ho chytit za ruku s holobičem druhou mu protrhnout hrdlo aby nekřičel.
Pokud půjde blíže a zkusí mě chytnout musím být přesný. Z otočky mu zabořit ruku do těla nejlépe do břicha a druhou do hrdla.

[East.Wood]

Moorja, solný důl

Strážný Tě proti všem Tvým předpokladům ignoroval, tušil, že máš už dost a proto se věnoval ostatním vězňům a jejich buzeraci...

Arcona sebou trochu trhl, nicméně na sobě nenechal nic znát a při vstávání na Tebe jen mrkl svýma zlatavýma očima a špitl: "Díky, předám to ostatním a pomůžeme Ti..."
Sotva to dořekl a postavil se na nohy, jal se pokračovat ve své úmorné práci, aby nedal pochopovi další záminku k surovému bití.

Poznal jsi, že nachytat stráže nebude zas tak snadné. Zřejmě byli perfektně cvičení pro různé situace a pokud je školili instruktoři z řad Separatistů, museli jistě splňovat přísná kritéria a mít i jisté vlastnosti, aby mohli dělat to, co dělají - surovost, necitelnost a jistou dávku odvahy. Ano, odvahy, neboť když si jeden znepřátelí tvora, jakým je Togorian, nemusí se dožít druhého dne...

[Dagon]

Moorja, solný důl

To že mě strážný ignoruje mě pořádně vytočilo. Cítil sem že ve mě narůstá Togoriánská zuřivost. Přesně ta zuřivost a touha díky které jsme si v minulosti vysloužit respekt Mandalorianů.
Arcona jak se zdálo pochopil že buďto mi pomůžou a utečeme nebo všichni chcípneme v téhle díře.
Ten parchant s bičem si mě přestal všímat a věnoval se dalším vězňům.
Hm zajímavé... Takže tyhle stráže jsou mnohem lépe cvičené než sem si myslel. Hm... No což stejně se mi tohle plánování a přetvářka příčí. Je načase skončit s hrou na ubohé zvířátko a udělat to tak jak vždycky. Je čas připravit se na akci v mém vlastním rytmu.
Zatímco jsme stále na všech čtyřech tak vytočím hlavu abych viděl na toho člověka.
Napnu svaly na pravé ruce a na nohách. Chystám se odrazit rukou abych se otočil správným směrem a poté se odrazil prudce nohama a vystartoval proti němu.
Musím při startu použít drápy. Nesmím uklouznout. Pokud bych vyběhl a podklouzla by mi noha už nemusím dostat druhou šanci. Mohl bych sice počkat pár dní. Možná bych uviděl jak se situace vyvíjí a našel si vhodnější okamžik. Jenže já to tady NESNESU!
Opět se ve mě vzbudí hněv. Tentokrát ale vyprovokován Togoriánskou hrdostí.
Já nebudu otrokem těchle hnusných kreatůr už ani další minutu! Raději zemřu svobodný než tu dřít bez mé svobody! Já jsem togorian! Lovec! Nehodlám být zavřený jak bezduché zvíře! Nehodlám se nechat bičovat jako otrok!
Vnitřně provokuji svůj hněv a nenávist. Nechávám ho prostupovat mnou abych byl silnější. Soustřeďuji se na svůj hněv aby i když mě praští opět tím holobičem abych prostě běžel dál. Abych nezaváhal až ho budu muset navždy umlčet.
Sleduji ho a čekám kdy se ke mě otočí zády nebo alespoň tím bokem ve kterém nemá ten holobič. Jakmile tak udělá tak vystartuji.
Nevykřiknu, nezvolám žádné otřepané fráze, nezařvu jak divoká šelma. Ne... Vyběhnu co nejtišeji. Beze slova, přesně jako na lovu kde oběť nesmí tušit že jsi zaútočil než je příliš pozdě na útěk či obranu.

[East.Wood]

Moorja, solný důl

Zatímco Arcona společně se svými druhy začali opět pracovat a snažili se nebudit příliš rozruchu, Ty jsi vnitřně chtěl pravý opak. V hlavě Ti tepala horká togorianská krev a Tys chtěl něco udělat a nenechat se jen tak bezmocně ovládat místními otrokáři.

Jenže dříve, než jsi stačil něco provést, zazněl signál oznamující příchod někoho výše postaveného.
Na strážní věži, která plnila také úlohu rozhledny a velícího stanoviště, se objevila vysoká postava nějakého humanoida - i když jste byli se svou skupinou vzdáleni poměrně dost, šlo vytušit, že vyzáblá postava nepatří zřejmě nikomu ze zdejších velitelů. Musel to být někdo od CIS, který zde možná vykonával nějakou isnpekční návštěvu, nebo něco podobného...

Kolem humanoida se na zhruba pěti až sedmi metrech čtverečních, které tvořily plochu malého prostoru na věži, rozestoupily droidí stráže a když se uspořádaly, začal humanoid mluvit ke všem pracujícím otrokům přes zesilovač: "Poslouchejte mě pozorně a všichni! Dnes se vám naskytne zřejmě jedinečná příležitost jak opustit zdejší doly kromě té nejhorší možnosti - jako mrtvoly! Jmenuji se Pegen Newoll a jsem majitelem jisté organizace, která verbuje po celém území, spravovaném Konfederací nezávislých systémů, muže odhodlané ke všemu, bojovníky a rváče, zkrátka gladiátory! Pár z vás, které vybereme, se bude moci porvat o svůj život a pokud uspějí, získají tím nejen obdiv diváků, ale možná i svobodu!!" zakončil svůj proslov humanoid a začal sestupovat z věže společně se svými nohsledy.

Poté se začal procházet řadami otroků a prohlížet si jednoho po druhém. Občas na někoho ukázal a droidí jednotka jej vyvedla z řady a zařadila mezi sebe.
Pomalu se blížili i k vám a Arcona se k Tobě naklonil a tiše řekl: "Hele, teď máš šanci! Ukaž, co v Tobě je, příteli..."

[Dagon]

Moorja, solný důl

Chystal sem se toho člověka roztrhat na kusy. Vařila se mi krev. Všechno co ten člověk představoval, všechno okolo něho, to všechno mě nutilo zničit ho ještě víc. Už sem se pomalu zvedal a připravoval na skok. Jenže v půlce pohybu se ozval zvuk který vyrušil mé soustředění. Zvedl sem se a pohnul ušima abych lépe slyšel. Poslouchám toho žvanila a nakonec si odplivnu na slanou zem.
Hledají gladiátory? Tak to bych mohl zkusit svoje šance. Nikdo nemá takovou váhu v aréně jako cvičený togorianský válečník.
Vidím jak se ten člověk s droidy blíží a já přemýšlím jak nejlépe se předvést.
Když v tom se ke mě přiblíží zlatoočko a tiše řekne že mám šanci.
Otočím se na něj a celkem nahlas řeknu.
" Díky, zkusím tuhle šanci. "
Udělám krok a poté zaváhám.
Otočím se zpátky na zlatoočko a zkoumavě si ho prohlížím.
" Díky za to že jsi projevil o mě starost. Nečekal sem že tu potkám soucit. A neboj se. Pokud budu mít možnost zkusím ti to oplatit. Moje jméno zní Draaar a při Togoriánské cti přísahám že pokud budu mít možnost zkusím ti pomoc. "
Poté se opět otočím a vydám se vpřed a jenom řeknu za chůze.
" Mezitím zkus zůstat naživu."
Když jde skupinka vybírající válečníky blíže rozhodnu se ukázat jim co jsem zač.
Čas ukázat jim že se nebojím.
S touto myšlenkou si začnu razit cestu přímo před výběrčí gladiátorů. Chci si jim stoupnout do cesty.
Pokud by se mě kdokoliv pokoušel zastavit. A já částečně doufám že to bude ten hlídač. Zkusím se na něj vrhnout abych ho mohl hodit před droidy. Pokud mě nikdo nezastaví tak si jenom stoupnu před tu skupinku a vyzývavě se na ně dívám ze svých tří metrů.

[East.Wood]

Moorja, solný důl

Skupina kolem onoho tajemného humanoida došla až na několik desítek metrů k vám a konečně se podařilo identifikovat Pegena Newolla - byl to Muun, nikoliv člověk! A tihle Muunové byli známi především coby čelní představitelé jistého Bankovního klanu, což samo osobě naznačovalo přísun obrovských částek na konto Separatistů, pokud s nimi byli ve spojení.
Proto si zřejmě Newoll, ať už bylo jeho hlavní devízou cokoliv, krátil čas vyhledáváním talentů pro souboje na život a na smrt a určitě se v tom i vyžíval. S těmito gladiátorskými zápasy byly velmi často spojeny nemalé sázky na vítěze, tudíž i astronomické výhry...

Newoll, obklopen droidy, si nyní prohlížel statného člověka, když jsi se rozhodl jít na věc. Chtěl jsi, aby si Tě všiml a k tomu Ti dal velmi dobrou příležitost nenáviděný hlídač se svým bičem...
Když Ti zastoupil cestu, rozhodně netušil, jaká divoká síla se v Tobě ukrývá - asi také proto o chvíli později skončil o několik metrů dále s rozbitým nosem, zarytý ve štěrkovité zemi a přímo pod nohama Pegena Newolla.

Droidí hlídka chtěla zakročit, ale Muun je zastavil gestem ruky: "Počkat, nechte ho!" řekl, dívaje se, jak k němu kráčí hora svalů. Vůbec se nebál a stál nehnutě, než jsi k němu došel na nějaké dva metry a zůstal stát.
Počkal několik vteřin, než opět promluvil, prohlížeje si Tě: "To byl dobrý nástup..." prohodil, přičemž kopl do bezvládného těla hlídače pod ním. Dva z bitevních droidů zvedli nebožáka a odklidili stranou.
"Tebe bych velmi rád viděl ve své aréně, Togoriane! Jak se jmenuješ?" zeptal se.

[Dagon]

Moorja, solný důl

Sledoval sem toho Muuna a snažil se ho odhadnout.
Hm... dlouhá hlava. Takže tyhle matematický slizouni podporujou Sepíky? Hm jejich problém. Ale jestli mě to že někomu utrhnu hlavu dostane na svobodu tak proč ne. Makal sem už za menší obnosy než je svoboda.
Udělal sem pár kroků dopředu a rozmýšlel se.
Teď jenom jak na sebe upoutat pozornost? Hm...
V tu chvíli si přede mě stoupnul člověk. K mému štěstí ten samý co mě před chvíli bičoval.
" Perfektní."
Řeknu a v mém hlase je cítit Togoriánská zuřivost. Naklonil sem horní část těla dozadu a pravou ruku posunul za tělo. Poté sem udělal rychlý krok a přehodil veškerou váhu která byla vzadu dopředu. Využil sem veškerou ohromnou váhu svého těla abych ještě zesílil úder své smrtící pravačky. Bylo to rychlé, přesné a pro toho člověka možná smrtící.
Cítil sem jak moje klouby dopadají na měkkou chrupavku nosu. Cítil sem jak chvíli vzdorovala a pak se zlomila jak větévka a srolovala se pod silou úderu. Cítil sem jak se jeho tělo naklání dozadu a odlepuje se od země. Pak už sem se jenom zastavil a sledoval člověka jak letí směrem ode mně. Spokojen s výsledkem sem si dal ruce v bok a odplivl si tím směrem kterým člověk letěl.
Hned je mi líp. Člověk s bičem... hm jestli přežije tak si příště rozmyslí koho bude řezat.
Viděl sem jak se na mě droidi otáčí a připravují si zbraně. Jenže přesně jak sem předpokládal tak je ten Muun zarazil.
Dal sem ruce podél těla a vyrazil k němu blíže. Nezdál se že by se mě bál.
Hm ty droidi mu dávají nějaké sebevědomí. Možná bych měl čapnout prvního za ruce hodit ho po ostatních. Muunovi utrhnout ruce v kloubech pak se za něj schovat aby droidi nestříleli. Potom prostě roztrhat a rozstřílet všechno a všechny v dosahu. Jo to se mi líbí. Ale nemusel bych to přežít. To už se mi tolik nelíbí.
Postavím se hrdě a vypnu hruď, hlavu dám vysoko a pravačku si položím na hruď.
" Jsem Draaar z klanu rudého drápu. Syn Grechra a U'rghry. "
Poté se nakloním dopředu abych na toho hubeného slabocha lépe viděl.
" A pokud chceš nejlepšího bojovníka co ta tvoje dlouhá hlava kdy viděla. Raději mi koukej vrátit moje věci. Jinak žádný pořádný boje nebudou. A bez pořádnejch bojů nebudeš moct vydělávat velké množství těch vašich kreditů která má ten váš bankovní klan tak moc v lásce. "

[East.Wood]

Moorja, solný důl

Muun se otočil, aniž by Ti věnoval jediný pohled, na velitele stráží: "Tohohle chci také! Odveďte jej společně s ostatními do transportu a jejich práci rozdělte mezi ostatní!" zněl strohý příkaz.

Velitel z toho měl pramálo radosti. Vždy, když Newoll přiletěl, zabavil pár schopných mužů, kteří zastali velké množství práce a ty slabší zde vždy ponechal. S takovými pak jen těžko mohl plnit plány svých nadřízených a dodávat potřebné množství soli pro potřeby vojsk...

Za asistence droidů jsi byl odveden mezi další pětici chlapů, kteří vypadali a byli stavěni podobně, jako Ty - statné postavy, silné paže, pohled zabijáků a rváčů...
Mezi vámi byli dva lidé, jeden hromotluk s dlouhými černými vlasy, druhý vytáhlý a svalnatý blonďák s knírem, potom jeden přitroublý Gamorrean, zavalitý Drovian a Barabel, který syčel na všechny kolem sebe. Evidentně se mu nelíbilo, že byl vybrán jako zápasník pro zábavu bohatých a mocných zástupců CIS.

Transport třídy Hardcell

V tomto složení jste byli eskortováni na osobní loď Pegena Newolla a v nákladovém prostoru jste museli vyčkat jeho příchodu. Samozřejmě v přítomnosti stráží...
Ten starší ze dvou mužů, menší a zavalitý chlapík s černými vlasy do copu, se naklonil k druhému a tiše promluvil: "Hej, co myslíš, kam nás vezou? Třeba by se dalo nějak..."
"Ticho! Nemluvit!" zněl mechanický hlas bitevního droida a muž dále nepokoušel štěstí.

[Dagon]

Moorja, solný důl

Droidi mě začali Eskortovat pryč. Nehádal sem se. Nepral sem sem. Věděl sem že to nyní nemá smysl.
Přiřadily mě k nějaké skupině různých existencí. Podíval sem se na ně trochu znechuceně a při pohledu na Gamorena a Droviana sem měl chuť si zacpat nosní dírky.
Odporné kreatury. Těším se až jednoho z nich budu moct roztrhat na kousky. Hm ale co tu máme dál. Lidi... Ubohá stvoření. Myslí si jak nejsou perfektní a neexpandují ale jsou slabý. Avšak najdou si i výjimky. Tím sem si jistý... jenže jestli jí tyhle dva představují nemůžu říct.
Poté sem zahlédl prskajícího Barabela a usmál sem se.
Tady je někdo kdo se mi líbí. Barabelové... nejsou tak odlišní od nás. Akorát jsou to ještěráci... Ctí své předky a své partnery. Velice silní bojovníci. Úžasní lovci. Jsou to perfektní predatoři. Mám štěstí že už sem několik z nich viděl při práci. Spoléhají se na drápy a pevné šupiny. Mám takový dojem že se jeden z nich vychloubal že tu šupinu stěží prostřelí blaster který není nastavený na velký výkon. Pokud bude možnost měl bych si ho zkusit získat na svojí stranu. Jestli umí bojovat z poloviny tak dobře jako prskat tak se bude hodit.

Transport třídy Hardcell

Sedíme namačkaní v nákladovém prostoru. Já neustále hodnotím svoje šance. Přemýšlím o útoku na droida ale rychle to odsoudím kvůli nedostatku zbraní.
Mojí nejlepší šancí je čekat. Takže budu čekat... aspoň pro teď. [/u]

[East.Wood]

Transport třídy Hardcell

Zatímco jsi byl navenek klidný a vyrovnaný a hodnotil své nynější šance na případný útěk a možného komplice, vešel do nákladního prostoru lodě Muun a všichni droidi se srovnali v předpisovém pozoru.

Pegen Newoll si začal znovu prohlížet své vyvolené. Prošel kolem dvou lidských mužů a uznale pokýval hlavou. Drovian jej svým divokým vzhledem příliš nevzušoval, Barabel ještě nevychladl a syčel zlostí. Newoll mu věnoval posměšný úšklebek. Nakonec se postavil tváří v tvář Tobě a prohlásil: "Dokázal bys zabít, synu?"
Byla to však otázka určena všem, neboť vytáhlý Muun se otočil k ostatním a zopakoval: "A co vy pánové, máte v sobě dost síly, ukrutnosti a odvahy zabíjet pro mne??"

Drovian lámaným basicem odpověděl: "Jáá zabííít už mnoho deset tvorůů!" a na důkaz svých slov zdvihl zaťatou pěst do vzduchu. Vypadal, že svá slova myslí vážně a nelže...

[Dagon]

Transport třídy Hardcell

Sleduji klidným okem jak k nám přišel ten Muun. Když přijde až ke mě a položí otázku tak neodpovídám. Poté se ozve Drovian a začne se vychloubat. Pobaveně se zasměji.
A co si zabil slizoune? Nějaký Jawy? Pár Ewoků? Nebo si snad někdy bojoval proti silnému protivníkovi? Si jenom obyčejný závislák na Zwilu.
Podívám se na Muuna s velkým úsměvem ve tváři.
" Jestli chceš vidět co dovedu tak pošly své železné mužíky za dveře. A já ti na oplátku ukážu všechny tvé srdce dřív než padneš na zem. A možná ještě ty které má támhle kecálek."
Ukážu prstem na Droviana.

[East.Wood]

Transport třídy Hardcell

Začali jste si s Tvým novým zaměstnavatelem oťukávat jeden druhého za němé asistence droidů i ostatních budoucích zápasníků.
Mezitím se však loď dala do pohybu a Tobě tak bylo víceméně jasné, že už možná nikdy nespatříš to prokleté místo, kde dřina a pot přicházely každý den vniveč a těžili z nich pouze a jen otrokáři z CIS.

Pohled z okna vám ale příliš zármutku ve tvářích udělat nemusel - Moorja se začala zmenšovat, když transport opuštěl její atmosféru...

Když Tě Muun pozoroval, napadla jej ďábelská myšlenka - tedy alespoň se tak tvářil...
"Dobrá, jelikož máme docela dost času, budeš moci předvést své umění přímo zde! A náš urostlý přítel Ti bude sekundovat!!" zavelel Pegen Newoll a pokynul hlídce, ať zavede zbytek osazenstva do jejich kajut.
Když jste zbyli jen Ty, vychloubačný Drovian a Muun, zavedl vás do jedné z vedlejších místností, kde nebylo téměř žádné zařízení, pouze provizorní ring - zřejmě nezbytná součást transportu gladiátorů - a jedno křeslo.

Tam jste se zastavili a Newoll jen odsekl: "Kdo zůstane stát na nohou po ukončení časového limitu, vyhrál!" a usadil se na křesílko, které zřejmě používali rozhodčí zápasů.
Drovian se podíval na Tvou urostlou postavu, pak i obhlédl bojiště a praštil pěstí do svého těla na důkaz hrozby: "Rozmáčknu jáá Tebe jako kus leejno, chlupatče!!!" zvolal