Say Makar (výcvik pro Rein Steep)

[Atalon]

Soustava Malachor; neznámá základna:

Hiradin na tebe nehleděl se záští, v jeho tváři nebyl hněv ani překvapení, v jeho chování byla až děsuplná lhostejnost. Dokonalý klid, dokonalá kontrola emocí, které jsi i ty teď měl pod kontrolou jen taktak a to i v momentě kdy ti odpovídal.
Ty si opravdu myslíš, že jste první?
Hiradin pozvedl ruku se stále deaktivovaným mečem do základní otevřené pozice Nimanu, čepel ale nezažehl.
Bojovat nechci, ale nemůžu se ani vzdát. A rozhodně vím víc, než ta velká rada řekla tobě. Vím to, protože mě to mí mistři říct mohli, u mě se nemuseli bát, že bych mohl mít důvod neposlechnout. A vidíš, teď jsem neposlechl, místo abych tě zneškodnil, než tu někomu ublížíš, se tu s tebou vybavuju. A komu to vadí víc, tvému nebo mému mistru?
Jeho slova byla klidná i když jsi pocítil jeho vnitřní neklid. Jeho smysly se upíraly k nedalekému boji, tvým pažím i čemusi vzdálenému v jádru stanice, k jeho společnici.

Co tam vyvádíš?!
Přerušilo tok tvých myšlenek opět zahřmění mistryně.
Udělej co jsem řekla a neposlouchej ty řeči!
Dodala rázně a vrhla po starci nějakou kovovou bednu, než se proti němu opět bleskově vrhla čepelí svého meče.

Takže?
Zeptal se Hiradin s lehkým povzdechem a prstem lehce přejel po spoušti svého meče, aniž by jí ale použil. V jeho postoji byla připravenost, ostražitost, ale ani špetka bojechtivosti. Byl jsi mu sympatický, stejně jako možnost vyhnout se v tomto sporu síle, ale cítil jsi z něj i obavu, zda je to ještě možné.

[Rein Steep]

Soustava Malachor; neznámá základna:

Zlej sen? Zkouška? Ať je to cokoli, zřejmě to nějaký účinek přináší. Mělo by přijít uklidnění sebe sama, zmražení emocí, to čemu se jediové učí. Nic takového se ale na obzoru neobjevuje. Naopak, vztek se začíná ujímat vlády.
Všechno co jsem udělal... k ničemu nebylo... o všechno o co jsem se pokusil, nic neudělalo... vůbec jsem se nehnul z místa... A kvůli čemu že...? Dodržování kodexu?
Je mi jasné, že Hiradin na mě moje pocity musí vidět, alespoň obrazně. Hiradin, odporně klidnej... hraje si se mnou, vysmívá se mi... Nedá se mu věřit... neměl jsem mu věřit...
Skoro všechny moje naděje zmizely a teď mě se v hlavně začínají objevovat šílené nápady. Moje mistryně mě zradila... Jsem jenom její loutka... Chce mě mrtvýho...
Mistryně Shanari stále bojuje s cizím jediem. Ve chvíli, kdy na mě zakřičí, po ní vrhnu zlý pohled. Ne žádné zamračení, ale pohled plný nenávisti, zloby a touhy po tom jí něco zlého provést. Dokáže to teď mistryně vycítit?! Doufám že ano!
Potom znovu promluví Hiradin. Pomalu na něj přesunu pohled. Už docela klidní pohled.
Jestli tohle všechno byla opravdu zkouška rady, začalo mi být všechno jedno.
Takže takhle to má všechno skončit? Zešílim, udělám kdoví co a budu to považovat za zradu kodexem? Nedivil bych se, kdyby většina mé krve teď byla v mozku. Cítím se tak, skoro mě z té myšlenkové bouře bolí hlava. Skoro začínám Sílu vidět, jak je všude kolem a skoro jakoby se mi otevíraly všechny možnosti, o kterých se mi před tím ani nesnilo.
Potom najednou přes všechno přepadne vlna.
Hm... Možná že to tak všechno takhle dopadne... Ale ne teď... nechci se vzdát tak rychle... Ještě budu mít čas si to se všema vyřídit... I s mistryní Shanari.
Usměji se na Hiradina. Až děsivě klidně, lehkomyslně.
“Asi budeš muset jít se mnou. Myslím, že mi trochu hráblo a nejsem si vůbec jistý, co bych mohl udělat s tvou přítelkyní či s tímhle celým komplexem...“ Potom ze sebe konečně něco vypustím. Není to aktivace světelného meče, ale rychlý a rázný impulz Síly přímo proti padawanovi. Na to se otočím a rozeběhnu se dveřmi zpět. Cestu k místu, kde jsme se rozešli bych si pamatovat měl, to mi ještě mozek sloužil normálně. Nebo že bych myslel racionálně celou dobu? I teď?
Myslím si, že mě následovat bude, protože si nemůže dovolit riskovat. Mohl by pomoci svému mistrovi, ale potom by mě musel nechat volně pobíhat kolem. A kdyby se přeci jenom tak rozhodl a mistryni by se jim podařilo porazit – o čemž dost pochybuji – tak já bych měl volné ruce a pocit svobody a toho, že nemám co ztratit.
Kdo ví, třeba tohle všechno ještě nějak dopadne.

[Atalon]

Soustava Malachor; neznámá základna:

Snad zoufalství, snad nátlak, tě přiměli pustit se do akce, která nepatřila k těm nejpromyšlenějším. Protože ať se skončí jakkoli, diplomacií na které jsi vcelku úspěšně doteď pracoval, to asi nebude. Jak už jsi mohl očekávat, bylo vysílat proti Hiradinovi telekinetickou vlnu naprosto zbytečné. Stejně lehce jako si pohazoval s vojáky při vašem prvním setkání, si teď poradil i s tvou vlnou. Stačil mu jediný pohyb ruky aby se tvá Síla o něj roztříštila jako vlna o útes. Takže ani náskok který jsi plánoval získat nebyl ani poloviční než v jaký jsi doufal. A ze sálu jsi vyběhl s Hiradinem doslova v patách. Aspoň tohle tak vyšlo, jak sis přál a Hiradin skutečně nemínil nechat tě po tom co jsi mu řekl volně pobíhat po stanici. Problém ale byl, že ti to nemínil dovolit opravdu dost tvrdě, i když o nic míň než byla tvá první reakce. V běhu se totiž dokázal soustředit dost na to, aby Silou vyrval jeden z plátů stěny před vámi a vší Silou ho přitáhnout k sobě. Tato nově se objevivší a rychle se blížící zeď přímo před tebou by nebyl velký problém. Stačilo by použití trochy Síly k jejímu odklonění na stranu a bylo by po problému. Ale to by si žádalo soustředění a především zpomalení, což bylo asi přesně to v co Hiradin doufal. Stačilo totiž jen drobné zaváhání nebo zpomalení z tvé strany a dožene tě. Dožene a zastaví.

Rychle ses rozhlédl a hledal nějakou možnost, ta ale nebyla. I když dost prostorný koridor jímž jste běžely, neměl žádné odbočky, žádné výklenky a letící plát ho blokoval příliš aby se mu šlo bez Síly vyhnout. Existovali jen dvě šance, první, využít vlastní Síly a změnit dráhu plátu, té chvíle ale bezpochyby využije Hiradin aby se kolem tebe prosmýkl po bezpečné straně a předběhl tě. Nebo zastavit a nechat se Hiradinem předběhnout rovnou, pak bude deska jeho problémem a bude na něm jí zastavit, bude to jeho plýtvání energií. Rozhodování to nebylo až tak těžké, ale nakonec ti k němu dopomohla vlastní nepozornost která si pozdě všimla nějakého kusu kovu na zemi po kterém jsi uklouznul. Nespadl jsi, včas jsi našel rovnováhu, ale zaváhal jsi dost nato, aby se Hiradin objevil před tebou. Jak tě míjel, uvědomil sis jeho máchnutí rukou a jen intuitivně jsi se stáhl na stranu když kolem prosvištěl otočený plát. Nemířil na tebe, i v pozici v níž jsi byl původně by tě minul i když podstatně těsněji. To byl ale teď tvůj nejmenší problém. V chodbě před tebou totiž teď stál on. V Hiradinově tváři se teď zrcadlila tvrdost a neústupnost, stál hrdě a připraveně. Jeho ruce byly stále prázdné, ale v postoji kterému stačila jediná myšlenka a meč u pasu by se octl na svém právoplatném místě, v ruce svého pána.
Nedovolím ti ohrozit nevinné životy!
Bylo to rázné prohlášení, varování, myšlené smrtelně vážně.
Je mi jedno co se tu děje, nebo co máš v plánu, ale k těm lidem tě nepustím, i kdybych tě musel zabít.
Neznělo to tak jak by sis představoval záminku ke smrtelnému souboji. Bylo to spíš zoufalé varování, důkaz odhodlání a apelování na tebe aby ses o to nepokoušel. Pořád ještě nechtěl bojovat, pořád ještě doufal, že se tohle všechno dá urovnat i jinak, po tom všem v to pořád věřil. To rozhodně nebylo chování, které by se dalo čekat od nepřítele řádu, bylo to spíš chování hodné velkého Jediho, ale z úst někoho kdo jím být neměl. Někoho koho jste měli zastavit, nehledě na okolnosti. Aspoň tak to přikazovala Rada, nebo alespoň mistryně. Mistryně která říká že je to rozkaz Rady, mistryně která ti nikdy nelhala.

[Rein Steep]

Soustava Malachor: Neznámá základna

Překvapení, které na mě skočí po tom, co můj výpad Síly neměl vůbec žádný účinek, by bylo dost zřejmé, kdyby někdo v té chvíli mohl vidět můj obličej. Ano, dost mě to překvapilo a zároveň trochu pobouřilo. Ale i tak mi nezbylo nic jiného, než běžet dál a snažit se to brát jako nutnou oběť. Tryskem vběhnu do chodby a hned první zatáčku vyberu odrazem rukama od rohu.
Hiradin se opravdu bez váhání vydal za mnou, o čemž jsem nijak nepochyboval. Byl jsem o tom tak přesvědčen, že kdyby to snad neudělal, samým popuzením bych se zastavil a začal po něm házet kamínky, doufaje že ho vyprovokuji.
Jsem ale bez náskoku.
To, že jsem ze sálu utekl bez nijak předem připraveného plánu, má kupodivu i své výhody. Jedna z nich je tak, že mi nic ten 'plán' nemůže překazit. Proto následující akce u mě nevyvolává již žádné trudomyslné myšlenky. Hiradin se rozhodl nenechat můj útěk náhodě či porovnávání našich rychlostí a výdrže, a kovový plát na zdi přede mnou se odrthne a letí mi vstříc. Nastane ta milisekunda, kdy se musíte rozhodnout co uděláte, aby jste přežili, či zůstali bez vážnějších zranění. Nakonec jsem se rozhodl opět využít svou schopnost v Síle. Neviděl jsem za sebe, ale věřil jsem, že ono vyrvání plátu muselo Hiradina alespoň trochu zpomalit, takže bych já měl stále zůstat ve vedení.
Zrovna když zvedám ruce, abych tou novou stěnou mrsknul o zeď, levá noha dopadne na kluzký kus plechu a podjede s ním vpřed. V duchu zakleju a tak tak chytám rovnováhu, abych si nepříjemně neprotáhl třísla. V tu chvíli kolem mne ale prosviští Hiradin a znovu desku zaměří ke mně. Tato událost u mě vynutí ne příliš důstojný úskok, který mne však zachrání před nárazem. Alespoň doufám, že jsem za to mohl já. Něco mi totiž říká, že ten plát nešel přímo na mě.
Tak jako tak teď padawan stojí v chodbě přede mnou a úspěšně ji barikáduje. Zůstanu poslušně stát na místě a v poměrně čisté hlavě začnu rozbíhávat kolečka.
Se zrychleným tepem rychle oddechuju a se zamyšleně zamračeným výrazem hledím Hiradinovi do tváře. Sakra ten má nervy... Myslím že i já na jeho místě už bych vyklopil kbelík s nervama a zkusil tohle uklidit trošku drsnějším způsobem. Opravdu, jeho slova a jednání mi přijdou až podezřele pacifistická na to, že to má být můj nepřítel, kterého mám zajmout. Kolečka zapadla a nahodila mne zpět na známý dumací okrut pln pochybností a nevědomostí.
Jako úspěch si můžu přičíst alespoň to, že se mi podařilo posunout se o pár úrovní zpět, snad k další šanci či informacím. Cítím sám na sobě, že už jsem se dost uklidnil a jsem si jistý, že to musí být i vidět. Dám se do pohovu a rukávem si otřu pot z čela.
Je snad možné, že je tady reálná konspirační teorie...?
“Řekni,“ začnu, klidným a uvolněným hlasem, jako kdyby se nikdy nic nestalo a jako bychom byli opět na místě, kde jsme se poprvé setkali.
“Proč by vás Rada chtěla zajmout? Proč by chtěli tebe?“ dopovím a uvědomím si, že nějaký ten plán se zpětně přece jen objevil.

[Atalon]

Soustava Malachor; neznámá základna:

Hiradin byl vytrvalý, klidný a soustředěný, ale tvé chování na něm i tak začínalo zanechávat první stopy. Jasně jsi postřehl jeho uklidňující dechová cvičení, když jsi se zcela neočekávaně rozhodl zavést místo útoku rozhovor. Přesto nakonec ledově klidným, jen trochu strohým, hlasem odpověděl.
Protože nerozumí. A bojí se porozumět.
Odpověď jaká se dala od padawana čekat. Odpověď odpovídající, dost možná i pravdivá, ale pochopitelná jen vyvoleným. Nebylo pro něj proto těžké odhadnout tvůj další tah, jelikož byl takřka nevyhnutelný. Než jsi se tak stihl nadechnout a vmést mu do tváře, že na hádanky teď nemáš čas, odpověděl ti znovu.
Co je podle tebe temná strana Síly? Jak jí poznáš, jak víš že jsi jí už nepropadl? Uvažoval jsi nad tím někdy? Já ano. Víš, to je to čemu nechtějí rozumět. Jediné co Rada vidí je, že se neřídíme doslova a do písmene jejich pravidly. Ale vážně to z nás dělá “Sithy“? Vážně si jen proto, že máme vlastní pohled na svět zasloužíme pochytat a zavřít? Jen proto že vidíme Sílu jinak? Pověz, vyslanče Rady!
Této odpovědi už se tajemnost vytýkat nemohla a to i přesto, že vlastně nic nového neříkala. Vlastně byla jen záplavou otázek. Otázek ale hodně vážných a myšlených a vyslovených se smrtelnou vážností a hořkostí. Ani Síla nebyla třeba, abys věděl že v duši tvého oponenta je hořkost za činy, za osoby jež tu teď představuješ ty. Cítil jsi z něj smutek, lítost, dokonce i hněv, přes to všechno ale nebyl nepřátelský, neútočil, nezabíjel, jeho Síla se neměnila, byl to pořád jen Hiradin. Padawan dávající ti čas na rozmyšlenou, nejen tvého dalšího postupu, ale tvé vlastní víry, tvého vlastního přesvědčení, tvého vlastního já. Dával ti čas který sám neměl, čas který mohl každou chvílí zpoza tvých zad přivést novou sílu. Přesto ti ho dal. Nehýbal se, netlačil, jen čekal. Čekal, k jakému rozhodnutí dojdeš ty sám, čekal, jestli nakonec skutečně skončíte jako nepřátelé.

[Rein Steep]

Soustava Malachor; neznámá základna:

Měl jsem opravdu štěstí v tom, že přede mnou stál diplomat, to jest člověk, který se snaží za každou cenu mluvit, než cokoli jiného. Díky tomu se mi otevíraly možnosti jako nějaký počet pokusů, které mi ještě zbývají.
Po jeho prvních slovech jsem se na chvíli zamyslel a pohled upřel do prázdna. Když už jsem se chystal promluvit a zdvořile mu oznámit, že by se mi hodila nějaká konkrétnější teorie, sám se znovu chopil slova a vkročil do jakéhosi vážnějšího kruhu informací a názorů. I když se to co říkal opravdu tvářilo důležitě a zároveň tak, že by to mělo jednoduše proniknout do hlavy, u mě to moc nefungovalo. U mě to takhle nefungovalo skoro nikdy. Člověk si mohl říkat co chtěl, věc mohla být přemoudřejší, ale moje hlava nebyla ochotná přijmout tyto cizí myšlenky za své jen tak jednoduše. Když už měly mít nějaký účinek, nejdřív proběhlo důkladné filtrování a až potom jakási částečná asimilace informací samotných. Proto i tentokrát jeho slova šli mým jedním uchem dovnitř a druhým ven. Nějaké stopy ale za sebou zajisté nechaly. V hlavě mi zůstaly jeho otázky a pomalu se k nim zbíhaly odpovědi.
Jedna věc mi ale není jasná. Tedy, věcí, co mi právě nejsou jasné je mnohem víc, ale tato se hřeje na vrcholu. Zajímalo by mne, v co Hiradin doufá. V co doufá, že se stane. Snad si nemyslí, že by mne přetáhl na svou stranu, to nemůžu už ze samotného principu. Opravdu nemůžu...? Nikoliv. Zatím vlastně skoro nic nevím. Jen to, co mi on říká. Což v tuto chvíli mnoho neznamená, jelikož jsme oficiálně 'nepřátelé'.
Rozhodnu se tedy udržovat diskuzi ještě chvíli v proudu. Ať se posunu dál, co se týče získaných indícií k odhalení faktů a pravd.
“Možná tě to překvapí, ale ano, uvažoval jsem nad tím. Dokonce hned ve chvíli, kdy se ke mně dostal kodex a základní pravidla a vědění rytířů jedi. Já sám si myslím, že světlá a temná strara Síly jsou brány příliš černobíle. Kdysi jsem četl jednu knihu, kde byla země se svými vlastními rytíři. Tam žádná temná a světlá strana neexistovala. Dle mého názoru je ona uváděná světlá strana Síly ideál; ideál, který ovšem stojí za to následovat. Mluvím zde hlavně o cti a spravedlnosti. A řekl bych, že stále ještě nežijeme v době, kdyby se tyto ctnosti musely potlačovat pro nutnost okolností.“ odmlčím se, abych nabral druhý dech a dal dalším slovům vlastní prostředí.
“Ale přes to všechno. Věřím v dobro Rady. Věřím v mistra Yodu, kterého považuji za nejmoudřejšího tvora kterého znám. A mistr Yoda je hlavou rady. Něco mi říká, že by nás pro vás neposílal jen tak...“
Nechám svá slova viset ve vzduchu a tak vnesu do chodby trochu své vlastní tajemnosti.

[Shisco]

Soustava Malachor, neznámá základna


Dle mého názoru nic jako světlá nebo temná strana Síly není. Věříme, že Síla je ve své podstatě dobrá a to, čemu vy říkáte Temná strana, je její pokřivení a protivení se její vůli.
Když to dořekl, ohlédnul se za sebe, jako by čekal někoho dalšího. Nikdo tam však nebyl.
Tvá poznámka o mistru Yodovi a jeho bezmezné moudrosti vnesla do Hiradinových očí známku nejistoty.
Říkáš, že věříš v Radu a v mistra Yodu. Já věřím ve svého mistra a věřím v Sílu.
Snažíme se pomáhat. Udělat z galaxie lepší místo k životu. A stejně tak i vy. Pak se opět nabízí otázka proč by vás Rada poslala, abyste se s námi vypořádali...
Hiradin se dotknul tlačítka na miniaturním komunikátoru připevněném na zápěstí a udýchaně do něho promluvil.
Tristo, jak seš na tom?
Fajn. A oni zatím taky. Jak je na tom mistr? ozval se mírně zkreslený hlas Padawanky.
Těžko říct, odvětil.
A co dělají naši návštěvníci?
Mistryně bojuje. Padawan je tady se mnou a zatím jsme se nepozabíjeli, přestože k tomu nebylo daleko.
Takže diplomacie nezabírá. Jak překvapivé, odsekla Trista.
Dohlédni na ně, Tristo. Nikdo nesmí ven, nikdo nesmí dovnitř.
Jo. Trista konec.
Z komunikátoru se ozvalo tlumené pípnutí a přenos se ukončil.
Takže naskýtají se nám dvě možnosti, pronesl k tobě poté Hiradin.
Ta první je, že máš pravdu a na plánech našeho mistra je něco shnilého. Ta druhá je, že mám pravdu já a je něco shnilého na plánech tvé mistryně nebo samotné Rady Jedi.
Proč by chtěli nás... Možná protože neví, stejně jako ty. Zdá se, že nadešel čas na vysvětlování, ale ještě předtím se tě na něco zeptám. Víš co to je technobestie?

___________________________
Atalon na PM neodpověděl a mně trvalo, než jsem bez jeho plánů přišel na to, jak tomuhle kočkopsovi vtisknout nějakou smysluplnost. Proto to tak trvalo a omlouvám se za to.

[Rein Steep]

Soustava Malachor – neznámá základna

Napjatě poslouchám všemu co Hiradin řekne. Samozřejmě že poslouchám, protože jestliže je ta jediná cesta která tohle všechno rozuzlí poslouchat co mi nového ten padawan řekne, jsem jedno jediné ucho. Přes to si však moc dobře uvědomuji, že už se pěkně dlouhou dobu pohybujeme v kruhu. Pořád omýváme to samé dokola a já se stále snažím odložit rozhodnutí, které musím vykonat. Kdybych se postavil proti mistryni, bylo by to něco neuvěřitelně radikálního, ale udělat to, co mi bylo nařízeno se mi strašně silně příčí. Mysl to nechce, rozum to nechce.
Zase se mi vrátila ta myšlenka, myšlenka pobouřenosti, že by se tomuto všemu dalo předejít tím, že by mi mistryně řekla vše co bych měl vědět. Když poruším rozkaz, bude to možná znamenat i odsouzení Radou.
Hiradin před chvíli pohovořil s Tristou. Nic moc mi to kromě času nedalo.
Potom ale Hiradin ke mne promluvil znovu a mně se zazdálo, že se objevila odbočka z toho věčného kruhu. Čas vysvětlování tu měl být už mnohem dřív... pomyslím si, ale zároveň v duchu zajásám.

Technobestie? Rozborem slova bych si to vysvětlit dokázal, ale mám pocit, že to bude znamenat něco konkrétního.
“Ne, co máš na mysli technobestií?“ zeptám se rychle, aby se komunikace konečně dostala k vysvětlování a k mému rozhodnutí.

[Shisco]

Soustava Malachor – neznámá základna

Hiradin tě přejel pohledem a zamyšleně se poškrábal na bradě.
Hm, jak začít...
Napřímil se a rozhořčení v jeho očích vystřídalo zaujetí, načež začal vyprávět.
Kdysi dávno, v období Nových sithských válek před tisíci lety, žila temná paní ze Sithu jménem Belia Darzu. Studovala sithskou alchymii a s pomocí technik mechu-deru se jí podařilo stvořit nanovirus. A ten nanovirus přetransformoval každou živoucí bytost, která se jím nakazila, v technobestii - nemyslící stvůru splácanou z kovu, droidích součástek a živé hmoty.
Darzu byla otrávena a její učení zemřelo s ní. A když Kaan odpálil svoji myšlenkovou bombu, nanovirus byl zlikvidován společně se Sithy a jejich Bratrstvem. Údajně.
Hiradin chvíli přemýšlel co dál říct a přitom si nervózně pohazoval s rukojetí světelného meče v ruce.
Ovšem pak jsme našli tyhlety bytosti. Máme podezření, že virus technobestií není zas až tak úplně mrtvý, jak tvrdila Rada Jediů.

[Rein Steep]

Soustava Malachor – neznámá základna

Jak Hiradin pokračuje ve svém vysvětlování, hlava se mi pomalu stačí na stranu ve stejné rychlosti jako je jeho postup přidaných informací. Když skončí, dívám se na něj s výrazem To si ze mě děláš prdel...
“Počkej...“ vzpamatuji se a soustředěně zavřu oči a otevřu ruce do příslušného gesta. Znovuvstřebám všechno co jsem se právě dozvěděl a pravý koutek úst mi škubne vzhůru. Nevím přesně o čem to mluví, na Akademii nám nic takového neříkali, myslím, že to můžu říct s jistotou, jelikož jsem dával někdy až přehnaný pozor. Ano, jméno Belia Darzu mi něco říká, ale spojení s technobestii už ne.
“Chceš mi říct... Že... že vy... To jak jsi se ptal 'Jsou v pořádku' že vy tady máte nějaký ty technobestie? A to se je snažíte držet v bezpečí? Proč jste o tom neinformovali radu? Podle toho co říkáš jsou strašně nebezpeční a musíme se jich co nejdříve zbavit, aby se ten virus nešířil dál!“ zůstanu na něj zírat s překvapeným úsměvem. Potom mi ovšem něco dojde. V hlavně bouchne ohňostroj obnažených myšlenek logiky a spojitostí.
“Rada si myslí že ty bytosti chcete použít ve svůj prospěch... Proto nás sem vyslala...“ řeknu potichu, ale stále tak nahlas, aby to Hiradin slyšel.
“A neříkej mi, že má Pravdu, to bych se myslím musel opravdu radikálně připojit ke své mistryni...“
Pevně doufám, že moje dedukce je správná, protože by jsme se jinak v konverzaci dostali zase o pár úrovní níže, což by bylo samozřejmě velice nemilé. A odrazilo by se to hlavně na mně.

[Shisco]

Soustava Malachor – neznámá základna

V Hiradinov tváři se zjevil výraz skoro až zděšení.
Cože? Navrhuješ, abychom je prostě zabili?
Významně pohlédnul na světelný meč ve své pravici, pak ho sevřel v dlani a palec posunul na aktivační tlačítko. Nacvičený pohyb, instinktivní reakce. Ovšem nezmáčknul ho.
Kde je teď tvé bezpodmínečné lpění na Kodexu Jediů? Jedi má úctu k životu ve všech jeho formách. Jedi chrání život!
Vyštěknul na tebe, ale pak se zarazil a na malý okamžik stuhnul, když se natáhnul k Síle pro uklidnění rozbouřené mysli.
Můžeme je vyléčit. Mistr přišel na způsob, jak jim pomůžeme.
Podíval se na tebe a zatvářil se rezignovaně.
Je to pat. Jak ho vyřešíme?
Na několik úderů srdce zavřel oči. Pak ti podal svůj deaktivovaný světelný meč.
Rozhodl jsem se svěřit svůj osud do rukou Síly. Jedna z největších lekcí světlé strany je dokázat se obětovat pro dobro ostatních.
Pak už jsi z jeho tváře nedokázal vyčíst nic jiného než klid. Tím, co teď udělal, velice riskoval, a to ať už byly jeho úmysly jakékoliv.