Výcvik pro Rowero

[Pear]

Althir

Seděl jsi na bedně od munice do těžkých zbraní a přemýšlel jsi, jestli jsi zvolil správně, když jsi přijmul nabídku Revanchistů.
Procestoval jsi s nima spoustu zákoutí galaxie a vedli jste jednu vítěznou bitvu za druhou. Republikoví vojáci vám byli vděční. Byly jste pro ně hrdiny. Stejně jako pro většinu populace. Byla tu přece ale jenom jedna vyjímka. Rada Jedi a s nimi celý řád. Zavrhli vás, hned jak jste je neuposlechli a šli do války.
Pro ně jste byly odpadlíci, sithové, temní jediové. Vám všem ale bylo naprosto jasné, že vztyčený cíl je více než šlechetný a nidko nemohl pochopit proč na vás Rada pohlíží jiným způsobem.
Právě teď vás mělo obyvatelstvo galaxie v oblibě mnohem víc než Radu a tak mezi váma kolovali dohady, jestli vám jen Rada nezávidí. Ale vše byla věc názoru, nic víc.

Za tebou leželo několik mrtvých vojáků, Mandaloriánů i Republikových. Proběhla tu menší potyčka o kontrolní bod, odkuď se chystáte zasypávat nepřátelské pozice artilérií, do niž bylo kolem vás munice snad přebytek.
Tvé ruce byly zmoženy taháním beden a udělal jsi si malinkatou pauzu, aby jsi mohl chytit dech. Stejný nápad mělo i pár dalších vojáků, kteří se, jakoby podvědomě, rozesadili kolem tvé pozice, tudiž "flákači" byli pěkně při sobě.
Teda řeknu ti kámo, tyhle šichty bez příplatku mně začínají pěkně štvát.
Zaklel jeden voják, co se usadil mezi posledníma.
Poražení Mandaloriánů za to stojí...klidně budu pracovat i zadarmo!
Zareagoval kvapně přisedivší voják s cílem umlčet kolegu.
Ále, já si myslím že by jsme to zvládli i bez příprav, prostě se na ně vrhnem a všechny je postřílíme.
Promluvila z něj naivita, na čímž se veterán, s kterým jsi vybojoval spoustu bitev, pouze usmál. Na to, že měřil pouhých stosedmdesát centimetrů, byl velice silný a jeho sniperské schopnosti nemohl nidko podceňovat, ty sám máš ještě v živé paměti, jak ti zachránil život třemi přesně mířenými ránami do Mandaloriánů, kterým se tě povedlo překvapit a málem tě v souboji mečů porazili.
Heh, tady generál by mohl vyprávět, viďte. Jen jim povězte, jaké to je čelit Mandaloriánům...
Ozval se onen veterán, tedy poručík Her'fron a jal se bedny, která mu byla podána z dalších muničních transportérů, aby ju položil na zem a usadil se na ní poholdněji než na tu nízkou.
____________________________
Myšlenky, pocity, lehce popis okolí, máš možnost přímé řeči...reaguj na celej post, né jenom na konec, nehraj za jiné postavy než je ta tvoje, a nesnaž se zbytečně posunout příběh...toť vše, je to první odpověď, tak tam můžeš dát i nějákou vzpomínku, cokoliv

[Rowero]

Althir

Ve chvilce pauzy jsem vzpomínal na mojí rodinu. Sice, jako jedi bych se nesmím vracet k tomu, co bylo před vstupem do řádu. Byla to podmínka pro mé přijetí, ale doba si vyžaduje jisté vyjímky.
Když jsem si vzpoměl na to, jak jsem jako malý kluk běhal po hřišti s tátou a matka se na nás smála, bylo mi do pláče.
Sakra, vzapmatuj se, si chlap, co bylo, bylo. Teď je válka!
Řeknu si a vstanu na své unavené nohy. Všimnu si také okolojdoucí roty, která míří nejspíše do hlavního tábora z prvních linií. Vojáci vypadali docela rozdrceně, ale to dělalo asi to špinavé a staré oblečení společně s výstrojí, protože jejich hrdost, síla a zápal rozdrit mandaloriany, byla více než silná, což zlepšovalo morálku v okolí.
V tom jsem ale zaslechl jednoho nováčka, jak se zlehka vytahuje svým egem proti starému, dobrému Her'fronovi, ale do diskuze jsem nějak nezasahoval, věřil jsem totiž, že poručík má více rozumu než ten mladík, který před nedávnem dorazil přímo z Coruscantu s novou várkou posil. Ovšem následná otázka od poručíka mě zapojila do diskuze. Chvilku jsem se zamyslel a vzpoměl si na tu málem nešťastnou událost pro mě, ale díky němu, jsem stále živ a odhodlán pokračovat v boji.
Samozřejmně Herfe.
Řekl jsem krátce jeho přezdívku, jelikož mu takhle říkají všichni, kteří jsou s ním od prvního dne, ostatní ho nazývají Poručíku.
Jsi opravdu ten nejlepší vostrostřelec v celé galaxii, jelikož bez tebe by můj zadek skončil asi špatně. Ale víš jak to přece je, přátele a spolubojovníci si musí navzájem pomáhat, jednou ty mě, pak zas já tobě.
Dodal jsem a začal jsem opět tahat bedny, jelikož jsem byl už odpočatý. V tom jsem si ale ještě všiml nedaleké střelby, která šla slyšet z před horizontem, ale byla jen občasná, asi průzkum.

[Pear]

Althir

Přesně tak, v boji se ale nemusíme spolehnout jen jeden na druhého, ale i na podporu! Kdyby jsme pouze naběhli na Mandaloriány, svým uměním válečnictví by nás rychle porazili...
Doplnil tě Her'fron a pustí se s tebou do práce. Palba, která zní celým táborem znekopojuje všechny nováčky, ale pro veterány zněly výstřely jako orchestr. Z beden s municí jste udělali už obrovskou hromadu, spíše zeď, která byla kolem jednoho z děl baterie. Transportní lodě už dávno odlétávali a oblast se plnila nejenom municí a těžkými zbraněmi, ale i osazenstvem, které se dalo do pokročilejších zakopávacích prací a brzo jsi mohl čekat, že se z malé vyvýšeniny stane nedostupný bod, který bude rozsévat zkázu po bojišti.

Při sledování vojáků, kteří okopávali pozice jsi si vzpoměl na svojí první akci, kde sedělo dvacet vojáků ve vlhkém zákopu pět dní, než zaútočila malá vlna vojáků a dalších pět dní, než vás vyzvedl transportér. Doteď pomatuješ na více než chudé příděly jídel, které se nedali ani jíst.
Zaujmul tě až voják, co k vaším pozicím běžel, místo aby šel normálním krokem. Až když byl blíž, objevili se na něm krvavé stopy, to že byl od krve celý umazaný se ukázalo teprve pár desítek metrů před váma. Z dálky tě odhadnul jako vyššího důstojníka, takže zamířil k tobě.
Pane, přepadli náš Mandaloriáni, když jsme objevili jejich tábor...
Spustil krátké hlášení, když se vydýchal a mohl mluvit plynule. Zaujalo to i opodál stojícíc vojáky, kteří se přišli podívat. Mezi nima i Her'fron, který právě elegantním zátahem nabil pušku.
Šel bych to prověřit, co říkáte, generále?
Společně s ním a po jeho slovech se začali připravovat i ostatní vojáci, stejně s nima i zvěd, který ze sebe pouze setřel krev, sebral munici a zdál se být odhodlán pomstít své mrtvé spolubojovníky.

[Rowero]

Althir

Teoreticky jsem si na střelbu také zvykl, i když občas se i leknu.
Na odpověď Herfa jsem ani neodpověděl, jelikož nebyla potřeba, řekl to dost výstižně a dobře. Jen sem si v duchu říkal.
Má pravdu, nebýt toho všeho co máme, dobré morálky a vytrvalích mužů a vojáků, asi válku prohrajeme.
Neřekl jsem to nahlas, jelikož by si to někdo mohl vzít osobně, prohrát válku? To je pro ně nemožná věc a při této bitvě, kterou vyhráváme a drtíme nepřítele ani na porážku nikdo nevěří, kort když mají v hlavách, že to má být "jedna z poslendích bitev."
V mé hlavě se ale furt honila vzpomínka na mou první bitvu, která ve mě a asi ve všechn zanechala drtivou vzpomínku porážky. Navíc v podmínkách, ve kterých nežijou ani chudí lidé na Corsucantu, protože ležet téměř měsíc v zákopě, který připomíná bazén, déšť a mlha do toho a smrad hnijících mrtvol nepřátel, není to, co by chtěl nějaký člověk zažít.
V tom ale uvidím vojáka, který se blíží k nám, je poměrně šero, tudíž šel z dálky špatně vidět. Po jeho vyslechnutém příběhu se mi v hlavě provrtala myšlenka, co se asi tak mohlo stát, jelikož je špatně vidět, muselo to být rychlé a ničivé.
Dokonce klesl můj úsměv a nahodil jsem ten "drsný" zabijácký styl, který sem získal v posledních bitvách. Podle historek co jsem slyšel v různých debatách různých vojáků, tak jim prý nahání hrůzu, ale zároveň posilňuje sebevědomí a dokazuje jim, že když se nebojí velitel, nebojí se ani jeho vojáci. Sám bych tomu moc nevěřil, ale co není, může být.
Najednou mě zaskočila Herfovo odpověď. Už od té doby, co jsem ho poznal pár bitev zpět byl vždycky takový ten drsný, ničivý voják, i jeho povaha dodává energii celé jednotce. Však i na pohled vypadá jako stroj na zabíjení. Tudíž jsem neváhal a odpověďel.
Myslím, že máš dobrý nápad, jako vždy. Ale musíme si dát pozor, viditelnost je téměř nulová a je to hustý les, takže žádné hrátky na hrdiny, nemluvit a dávat bacha. Poručíku Her'frone, schromážděte deset dobrovolníků, kteří půjdou s námi. Doplňte munici, jídlo, vodu a těžké věci můžeme nechat tady, nebude to trvat dlouho. Jdeme si pro ty mizery !
Řekl jsem důrazným hlasem a šáhl jsem po svém světelném meči a vydal se jako první v čele.

[Pear]

Althir

Her'fron natáhl ruku, aby vybral deset mužů, kteří s tebou půjdou do akce. Jakoby najednou dobrovolničil každý, Her'fron ale svým zkušeným okem dokázal vybrat ty nejzkušenější. Zvěd, který byl svědkem masakru, byl samozřejmou součástí týmu. Už jen protože měl operační znalosti a terénem procházel.
Vojáci si nabírali zásoby, hlavně ale munici, každý čekal velkou přestřelku.
V tom se zarazil Her'fron na místě, tebe to samozřejmě zaujalo, protože jsi jej znal dobře. Určitě si vzpoměl na důležitou věc, když se takhle zastavil.
Eh, generále, možná bychom měli dát vědět generálovi Revanovi, než vyrazíme.
Upozornil tě a ještě pokračoval, nyní už ale dál nabíral vybavení. Zajímavé bylo, že si nabral i přebytek potravin, takže byl těžce ověšen, to ale patřilo k charakteru snipera, který byl připraven na všechno.
Možná by neškodil i nějáký briefing...
Dodal a narazil na tvojí zbrklost, kdy jsi chtěl zaútočit v neznámém prostředí na neznámou sílu.

[Rowero]

Althir

Pohlédnu na něho a uznám, že má určitě pravdu když mu v tom řeknu.
Ano, máš pravdu, dáme mu vědět. Ale nejdříve vám řeknu briefing.
Vezmu ze stolku holografickou mapu a začnu ukazovat.
Podle nejnovější zpráv průzkumu víme, že zhruba zde byla objevena menší základna nepřátel a kousek od základny, asi zde byla přepadena naše hlídka. Půjdeme se na místo podívat, ale nepůjdeme stejnou cestou a rozdělíme se. Já společně s pěti muži půjdu zprava, tady poručík se zbytkem to vezme zleva. Žádná střelba není povolena dokud nedám rozkaz. Pokud narazíte na jednotlivce, snažte se je zneškodnit tiše, pokud ale narazíte na skupinku, obejďete je. Nesmí o nás vědět. Pravděpodobně tam budou mít nějaké senzory pohybu a rádiorušičky signálu, tudíž tohle nebudeme potřebovat. Krejte se za vším možným co se dá, aby vás senzor nemohl zachytit. Poté, co oba týmy budou na určeném místě si dáme vědět ruční signalizací co dále. Plán útoku je jasný, zkusíme se porozhlédnout jestli nezůstal někdo živý a zjistíme nějaké struturální informace o základně. Toď vše, teď se musím spojit s generálem Revanem.
Otočím se a začnu hledat svůj ruční holoprojektor. Po chvilce hledání si vzpomenu, že ho mám v kapse u roucha.
V zápětí ho vytáhnu a zmáčknu jeden jednoduchý čudlík, který by měl okamžitě přenést spojení do Revanova stanu, pokud je v dosahu.