Když se čas naplní... - výcvik pro Noe Peer-Gynta (Noe)

[Noe]

Yavin IV, Jedi Praxeum

Zpozornil jsem jakmile Corran začal mluvit. Hltal jsem sluchem každé slovo o výcviku, abych náhodou něco nezmeškal.
"Víte, rád bych se zašel aspoň mrknout na výcvikové prostory, ale jestli dáváte přednost jídelně..."řekl jsem zatímco jsme já a Genny procházeli s Corranem chodby vedoucí k hlavnímu stravovacímu zařízení v praxeu. Sledoval jsem kroky svého mistra, ale věnoval jsem se spíše jeho dalšímu padawanovi.
"Odkud jsi přišla?"zeptal jsem se Genny a zadíval jsem se jí do očí. Ani jsem si nemyslel, že se mnou bude chtít cokoli sdílet, přesto jsem pokračoval a snažil se o ní zjistit víc. Když jsme si konečně začli normálně povídat, zastavili jsme. Stáli jsme před dveřmi jídelny.

Když jsme na Corranův pokyn vešli dovnitř, nabídl se nám pohled na prostornou místnost s vysokým stropem. Bylo zde dostatek místa pro všechny z akademie. Přestože celé praxeum na Yavinu mi připadalo tajemné a zvláštní, tyto prostory působily zcela obyčejně. Podobná jídelna byla i na Coronetu. Většinou jsme se jí s Fillem sice vyhýbali a raději chodili na jídlo jinam, přesně si ji však vybavuji, když se kouknu na tuto místnost.

Jak se tak rozhlížím, uvědomím si, že už nestojím vedle Genny. Když se ještě jednou pořádně podívám na jídelnu, všimnu si dalších povědomých studentů. Když popojdu, uvědomím si, že sleduji Filla s Lainem. Nemám však náladu si s nimi nějak povídat. Pak mi ale dojde, že třetí postava není nikdo jiný než Genny. Rozmýšlím se, ale přece jenom se na chvíli vzdálím a jdu směrem k mým přátelům.

[East.Wood]

Yavin IV, Jedi Praxeum

Do jídelny jste došli v podstatě mlčky, vypadalo to, že Genny má více důvodů k rozptýlení, navíc se kolem ní točili jak Laine s Fillem, tak i noví souputníci. Byla na svůj věk poměrně atraktivní a tak se dalo očekávat, že neunikne pozornosti starších studentů.
Což Tě možná docela štvalo...

V jídelně jsi mezitím mohl sledovat, kterak se každodenní šum a ruch studentů, rytířů Jedi i několika mistrů nese místností a doprovází stravovací procedury - v klidu se tady člověk mohl najíst snad jen brzy na snídani či pozdě večer při noční svačince...

"Tak jak jste na tom s Genny?" zaskočil Tě hlas Tvého zygerrianského kamaráda, když jsi se až příliš pohroužil do svých myšlenek.
"Ne, že bych záviděl, ale mít výcvik po jejím boku, to bych teda bral!" dodal vtipně a když jsi se k němu otočil, nemohl jsi přehlédnout jeho šibalský úsměv.

To už jste se společně s ostatními ponořili do víru jídelny a mísili se s ostatními.

[Noe]

Yavin IV, Jedi Praxeum

"Máš pravdu, Genny je skvělá,"říkám Fillovi a snažím se zorientovat v davu studentů, který mi na chvíli připadá nekonečný stejně jako jídelna samotná.
"S ní po boku si fakt nemám na co stěžovat."
Zatím jsme se sice moc nesžili, teď jsem ale spokojený už jen proto, že mám vedle sebe pěknou holku.
"Tím jsem ale nechtěl rozhodně nechtěl nic naznačit. Budu rád, když se staneme alespoň přáteli. Vážně, pochop to..."
vymlouval jsem se Fillovi. Bylo mi jasné, že si to, co řeknu, přebere vždycky stejně po svým a žádnou omluvou nedokáži popřít jeho smyšlené teorie. Ale bylo mi to stejně fuk.
"A jak vycházíš ty s Lainem?"
zeptal jsem se a pro jistotu rozhlédl, že nemluvím o nikom, kdo je dostatečně blízko aby slyšel, co se o něm povídá.
"Připadá mi jako takový libový frajírek, ale to rozhodně nemění nic na tom, že jako kámoš je něco jako fakt pohodový spoluhráč, víš co myslím, ne?"
Chvíli poslouchám bez většího zájmu Filla a rozhlížím se po jídelně. Studentů kolem začíná ubývat, a tak si říkám, že bude lepší, když se najím včas, ještě než budeme i my muset odejít. Vydám se k výdeji, kde pozdravím spíše jen, aby se neřeklo a s obdrženým jídlem se vydávám ke stolu. Už zde sedí pár povědomých lidí, které jsem viděl při transportu.
_____________
Trochu si předběhl děj, ještě zůstaň v jídelně...

Upraveno

[East.Wood]

Yavin IV, Jedi Praxeum

"Vypadá to, že i my dva budeme sehraná dvojka..." zamumlá Fillo už s plnou pusou, když jste našli jeden z volných stolů v jídelně.

Najednou se však zadusil, s vyvalenýma očima těkajíc někam za Tebe. Když minulo nebezpečí a Fillo bezpečně polknul sousto, napadlo Tě zjistit důvod kamarádova vzrušení.

Po otočení se Ti naskytla nepříliš příjemná scéne: Jakýsi mladý padawan obletoval Genny, která ještě čekala na večeři a všemožně se jí snažil upoutat. Evidentně jí to obtěžovalo, ale mladík si nedal říct a dále se pokoušel o galantnosti, i když zcela nešikovně.
Ten kluk byl možná o něco starší, než vy a možná byl na Akademii už nějaký ten rok... U pasu se mu skvěl docela pěkně zdobený světelný meč.

[Noe]

Yavin IV, Jedi Praxeum

"O tom nepochybuju"
dal jsem Fillovi za pravdu, když mluvil o nás dvou. Co se známe, tak spolu vycházíme skvěle.
Pak už jsem začal jíst, víceméně jsem se v tom přehraboval a občas si trochu nabral. V duchu jsem doufal, že toto není vrcholné dílo zdejší kuchyně.

Po tom, co jsem zjistil, co tolik zaujalo Filla, jsem ani já nezůstal úplně v klidu. Z počátku se mi to moc nezamlouvalo, ale uvědomil jsem si, že jsem dostal skutečně zajímavou šanci se před Genny konečně předvést. Nejsem si jist, zda to je můj styl, ale na cti mi to neubere.
Pro jistotu se obrátím na Filla:
"Co myslíš? Měl bych tam jít?"
Ve skutečnosti jsem ale rozhodnutý, že půjdu, jen co dojím.
Pohlédnu ještě na svou porci a znovu se ohlédnu.
Netřeba dojídat, jde se na věc,
řeknu si, mé odhodlání už nemůže být vyšší.

Vyrážím na cestu, ale čím jsem blíž svému cíli, tím jsem méně jistý, a tak nejdřív zamířím odevzdat tác s tím, co jsem nesnědl. Alespoň tak získám chvíli času na to, abych si to ještě promyslel. Jakkoli si ale situaci prohlédnu, necítím nebezpečí, a tak se po cestě zpět otočím a jdu vstříc Genny i jejímu novému společníkovi.

"Ahoj Genny!"
pozdravím a jemu zatím nevěnuji pozornost.
"Nějaké zprávy od Corrana?"
Mám jí ho zbavit? Mám se do toho plést? Všimla by si vůbec, že to dělám kvůli ní?
Každý krok si nejprve rozmyslím a když jsem připravený promluvím na "mladíka se světelným mečem".
"Ahoj, já jsem Noe, máme s Genny společného mistra."
Vím, že jsem nepřišel zrovna navázat přátelství, ale nerad si z lidí dělám hned nepřátele.
Prohlédnu si ho a všimnu si jeho světelného meče. Ne že bych ho neviděl, když jsem šel okolo, ale zblízka se zdál ještě zajímavější. Mít takový nástroj v ruce by mě tedy lákalo.
"Líbí se mi tvůj meč,"
neodolal jsem a začal jsem s ním mluvit.

[East.Wood]

Yavin IV, Jedi Praxeum

Mládenec se na Tebe podíval ne příliš přívětivě, něco zamumlal a otočil se k Genny: "No, snad někdy jindy zlato..."
Nato se obrátil k Tobě a procedil skrze zuby: "Hele, chlapče! Měl by ses naučit společenskému chování. Nebo tě můžu učit já..." řekl a odešel.

Vypadalo to, že jsi se ho zbavil, což jsi chtěl. Ale Genny Tvé pocity nesdílela. Ba co víc, byla tak trochu naštvaná, bůhví proč...
"Tak Ti děkuju! Nejen, že jsi ztrapnil sám sebe, ale podařilo se Ti udělat ze mě neschopnou holku, která se o sebe neumí postarat... fajn, díky!" pronesla ironicky a povzdechla si.

[Noe]

Yavin IV, Jedi Praxeum

Blbec, si může to svoje vychování strčit za klobouk...
Nestihl jsem říct cokoli dalšího a ten frajer byl pryč, vedle mě jen Genny, přesně jak jsem si přál. Už teď jsem ale věděl, že se mi to nebude líbit. Nebyl jsem připraven, a tak její slovní palba účinně vyřazovala moje sebevědomí. "Se hned nepo..."
napadlo mě, ale neodvážil jsem se to vyslovit, už jen kvůli sobě. Ticho, které následovalo bylo mnohem horší než její výčitky. Cítil jsem je, na povrchu její mysli. Nechtělo se mi mlčet, tak jsem raději promluvil.
"Hele, je mi to fakt líto. Chtěl jsem jen pomoct. Vím, jak se cítíš."
Pronesl jsem to s takovým soucitem, jaký jsem jen mohl dát najevo, když někde uvnitř kyne hanba a taky zlost.
"Ale slibuju, že už se ti do toho nebudu míchat. Jen bych chtěl, abysme byli víc..."
nechával jsem chvíli větu neuzavřenou, protože mě nenapadalo vhodné slovo.
"...přátelštější?"
vyřkl jsem jakousi nabídku. To by mohlo být ono

[East.Wood]

Yavin IV, Jedi Praxeum

Genny chvilku trvalo, než pochopila, o co se tu snažíš. Ale možná se taky jen pokoušela o napínavý moment, který by Tě rozhodil.

"No jo, nech to bejt!" šťouchla Tě o trochu 'přátelštěji'. Přesně, jak jsi si představoval. Zdálo se, že jí vcelku přešla špatná nálada.

"Příště se jen zkus držet zpět, ano?" mrkla na Tebe a dodala, že by konečně něco snědla.

[Noe]

Yavin IV, Jedi Praxeum

Chvíli jsme mlčky seděli a já si zatím alespoň dokonale prohlédl její tvář. Její hladkou pleť nenarušovala jediná vráska, žádný výraz, nedokázal jsem si představit žádnou tvář, která byla takto dokonalá. Přísahal bych, že na jen nepatrnou chvíli jsem viděl, jak se začervenala, ale dokázat to nemohu. Chvíli jsem čelil pokušení představit si trochu víc, raději jsem ale cuknul pohledem a zkontroloval dění v jídelně. Tolik se mi ulevilo, když mě Genny šťouchla. Opět jsem nabyl pocitu, že je vše v pořádku.

Počkal jsem na Genny a politoval jsem, že jsem svoji porci nedojedl. Všiml jsem si, že se nejspíš nechystá sníst vše, ale bylo mi trapné ji o to požádat. Hlad je svině,
řekl jsem si v duchu a tiše jsem to přešel.

[East.Wood]

Yavin IV, Jedi Praxeum - o hodinu později

Když jste s Genny povečeřeli (a nutno dodat, že Gennyin pohled říkal, že velmi dobře), chystali se většinou padawani do svých ubikací. Kdo neměl večerní program v podobě meditací, či tréninku pod hvězdami, se brzy odebral na kutě.

V jídelně také již zůstala jen hrstka osob společně s droidy, kteří uklízeli nádobí a vozili do kuchyní vše použité.
Corran Horn zde již také nebyl, ač vám slíbil exkurzy po dalších prostorech Akademie.

Genny si oddechla a protáhla se na židli, přičemž spadla trochu dolů.

[Noe]

Yavin IV, Jedi Praceum

Večeře skončila, tedy alespoň z mého pohledu. Jídelna se vyprázdnila, její prostor se zdál ještě mohutnější. Všechno ukazovalo že je nejvyšší čas odebrat se na ubikaci a prospat se. Kouknul jsem se na Genny, nevypadala že by se jí chtělo odejít. Samotný jsem neměl potřebu ani chuť zde ještě zůstat, ale nechtělo se mi nechat Genny samotnou, tedy pokud to není to, co si teď přeje. Viděl jsem, že je nanejvýš uvolněná a tak jsem se taky svezl na židli a sedl si do pohodlnější polohy. Rozhodl jsem se promluvit:
"Co říkáš na život tady?"
Odmlčel jsem se a sám začal přemýšlet.
"Budu toho asi hodně nového."
Čekal jsem, jestli promluví.
Je mi jasné, že při jejím nesouhlasu odejdu. Ikdyž bych se rád dostal do svého pokoje, díky ní je to poslední, co bych si nyní přál.

[East.Wood]

Yavin IV, Jedi Praxeum

Genny se po večeři cítila spokojená a možná i to přisdpělo k tomu, že se pojednou rozpovídala, jako by chtěla ventilovat svoje nejnovější pocity.

"Víš, je to tu všechno hrozně zvláštní... až dosud jsem nic podobného neznala, žila jsem jako dítě v naprosto jiných podmínkách. Doma to bylo úplně jiné, teď jsem tady a pořád tomu nemůžu nějak uvěřit. Snila jsem o tom, to jo! Ale asi ještě nejsem zcela připravena žít takhle, jestli mi rozumíš... Ten mistr Horn nevypadá, že by studentůn nerozumněl, no tak uvidíme. Každopádně někteří lidi tady mě tak trochu děsí... snad je to jen pocit." Když Genny skončila, musela si párkrát loknout čaje, aby spláchla ten nával slov.

Překvapilo Tě to, ale na druhou stranu se dostavoval pocit, který Ti příjemný nebyl - totiž stát se oddanou zpovědní vrbou obdivované dívky.

[Noe]

Yavin IV, Jedi Praxeum

Byl jsem rád, že se Genny konečně odhodlala prozradit víc. Zároveň mi ale došlo, že tím, že se pro ni stanu někým, "kdo ji vyslechne" si moc nepolepším. Tedy alespoň myslím. Nikdy jsem podobný pocit neměl. Vždy mi bylo jedno, jak mě kdo bere. A to zvlášť, když šlo o holky.
Pro jistotu jsem navázal na téma a začal vyprávět o sobě:
"To já jsem na takový život vcelku zvyklý. Poslední léta jsem studoval na jedné z těch škol, kam se chodí, když už nevíš, jak být užitečný."
Podíval jsem se na Genny a přemýšlel, jestli vůbec poslouchá, při jejím výrazu jsem o tom pochyboval.
"No a žil jsem na ubytovně, s tátou jsem se viděl jednou za čas. No ale tady..."
Zarazil jsem se. Nemá to smysl mluvit s někým, kdo neposlouchá.
Ač to bylo proti tomu, co jsem zrovna cítil, rozhodl jsem se přestat vyprávět a poslechnout si víc o Genny, tedy za předpokladu, že bude ochotná mi prozradit víc.
"Víš co? Povídej ty"
navrhl jsem jí a přátelsky se usmál. Nemůžu říct, že to bylo rozumné ani že jsem to opravdu chtěl udělat. Vím však, že se mi o dost ulevilo.

[Lan Mandragoran]

Yavin IV, Jedi Praxeum

Genny se na tebe zamyšleně podívala a chvíli přemýšlela než řekla.
Myslím že pro dnešek je toho vylévání srdcí až příliš, na poznání budeme mít ještě času dost.
Genny se rozhlédne po jídelně.
Sakra, Corran je pryč nechtěl jsi náhodou aby nám ukázal výcvikovou místnost a začali jsme s výcvikem?
Usměje se na tebe a pokračuje.
Myslím že bychom měli pomalu najít nějaké ubytovací prostory, pak se poohlédnout po Corranovi a začít ten náš výcvik.
Na potvrzení svých slov se zvedne ze židle a s tácem vyrazí k odkládacímu místu.

[Noe]

Yavin IV, Jedi Praxeum

Genny mě svou ostrou odpovědí překvapila, nebál bych se použít slovo osdtrašila. Pravděpodobně to jen znamená, že se vrací k nedostupné, tajemné Genny, kterou jsem viděl při transportu. Něco se ale přece změnilo, způsob, jak se mnou mluví, a tak. To ale způsobilo, že jsem se náhle začal cítit jako její mladší bratr.
Počkal jsem na ni u východu z jídelny a poté jsme se vydali na cestu po chodbách praxea. Nebyl jsem si úplně jistý, co hledáme nebo kudy se vydat. Sám bych nejspíš zabloudil. Zůstával jsem raději při důkladnějším, tedy pomalejším průzkumu, takže jsem měl pocit, že mě Genny vláčí za sebou, což jen zvyšovalo dojem péče o mladšího sourozence. Rozhodl jsem se, že radši zrychlím a budu pokračovat po jejím boku.
"Jseš si jistá, že takto Corrana najdeme?"
Jakmile jsem za chůze vyřkl otázku, došlo mi, že jsem se ptal naprosto mylným způsobem. Hledáme vůbec mistra Horna?