Coruscant, Chrám Jedi, jídelna.
Při žvýkání kousku celozrného keksíku, který byl nejlepší namáčený do oranžové kaše, se opravdu nedalo v moc dobrém myslet na život jedie. Rozhodně si člověk představoval něco lepšího, pokud měl být ochráncem galaxie. Ale na druhou stranu, jediové nebyli jenom symbolem dobra, ale také symbolem skromnosti, takže se dalo uvažovat o této snídaní jako o jedné ze zkouše.
A snídaně byla mimo jiné i dobrý způsob, jak poznat nové obyvatele chrámu. Jídelna byla obvykle nacpaná a málokdy se povedlo sesednout si dohromady, spíše jste se museli rozptýlit po celé místnosti. Dnes ale byl tvůj štastný den a ty, společně s dalšími pěti padawany, kteří se s tebou vydali na snídani, jste našli skvělé místo. Spojovala vás jedna věc - každý jeden byl přidělen mistrovi ve stejný den a tak mezi vámi vzniklo neoficiální pouto.
Tvého mistra ti přidělili asi před měsícem, čímž ti spadl obrovský kámen ze srdce, že se z tebe stane rytíř jedi a nebudeš muset být členem pomocných sborů. Tvým lektorem se tehdy stal postarší mistr, Pra-Szak, který nebyl v žádném případě akční - spíš pasivnější, vyžíval se v diplomacii, čímž celkem reflektoval tvojí osobnost. Za měsíc jsi toho s ním nestihl moc zažít, ale hned se dalo poznat, jak byl trpělivý a u ostatních se vážil zaslouženého respektu. Jinak dlouhovlasý, prošedlý muž s výrazným nosem, nosil obvykle vlasy do drdolu, spojeného dvěma tyčkami z nerfích rohů.
Dneska mně mistr konečně vezme na misi...
Pochlubil se poslední přisednivší padawan, čímž tě vyrušil z tvých vzpomínek. Ostatní mu mohli jenom tiše závidět, protože dostal za mistra celkem akčně naladěného mladíka, který se honosil titulem "mistr" teprve krátkou dobu. A i jeho mistr reflektoval osobnost svého padawana, neboť Jamien byl talent na souboj se světelným mečem.
Ty jo, ty máš štěstí, já musím furt meditovat a studovat v archivech...
Vyhrkl zklamaně Anur, ještě s plnou pusou, takže ti na čele přistál kousek keksu.
Heh, promiň Nathi, co ty? Jak ti to jde s mistrem?
S omluvou přidal i zvídavou otázku. On sám by shledal volbu mistra neštastnou, protože byl podobně jako Jamien, talent na světelný meč, mistra ale dostal spíše podobného tvému.
___________________________________________
Takže začni s myšlenkami, pocity, popisem okolí, vzpomínkami, čímkoliv, ale hlavně se nesnaž ovlivnit nijak okolí, nehraj za jiné postavy ani moc nepředbíhej. Příběh můžeš lehce posunout, určitě víš co dělat.
Hodně štěstí...
Výcvik pro Sáďu (Nathaniel Ran)
Moderátor: Moderátoři
Výcvik pro Sáďu (Nathaniel Ran)
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Ranní Coruscant, Chrám Jedi, padawanský pokoj.
Z ranního polospánku mne probudil šum prvních speedrů. Ah, pro Sílu, tak teď už určitě nezaberu, zatraceně... V duchu jsem zaláteřil a rozloučil se s představou, že bych si dnes ráno trochu přispal. Ono by se Szakovi nic nestalo, kdybych na ranní meditaci přišel trochu později... Převalil jsem se tedy na záda, trošku zamžoural a palcem a ukazovákem si protřel víčka. Na druhou stranu.... Prolétlo mi hlavou Kdyby mi ten čas zase odečetl z výkladu historie, to bych vážně nerad... Navíc další přednášku o dochvilnosti bych už asi nevydržel... Sám pro sebe jsem si zamručel a lehounce zavrtěl hlavou. Kdepak, to mi za to nestojí.
Vyškrábal jsem se tedy z postele, přistoupil k oknu a s pořádným zívnutím se protáhl. Přitom jsem samozřejmě neopomenul ohodnotit svůj vzhled, odrážející se na okenní tabuli. Rostou... Spokojeně jsem se pousmál a mimoděk přejel rukou po svých, stále ještě malých, růžcích, které mi začali pořádně růst teprve před dvěma měsíci. Teď už mi připadá směšné, jak jsem si díky těmto skoro dětským výrůstkům připadal nejdospělejší z dospělých. Brzy to bude chtít trochu je připilovat... A samozřejmě zkrátit vlasy! S touto myšlenkou, doprovázenou nespokojeným úšklebkem, jsem jeden z neposedných pramínků schoval za ucho a od okna se odvrátil. Nikdy bych o sobě netvrdil, že jsem svým vzhledem posedlí, na druhou stranu jsem zastánce názoru, že by měl i Jedi vypadat trochu k světu a dbát o sebe. Možná bych si taky mohl nechat potetovat tvář... Napadlo mě ještě a tiše jsem se zasmál, když mi na mysl přišlo, jak by se mistr na takovou věc asi tvářil.
V malém sprchovém koutku zastrčeném v rohu mé komůrky jsem si dopřál rychlou ranní sprchu a vzápětí jsem zamířil ke skříni s oblečením. Hlavou mi prolétlo, ostatně téměř jako každé ráno, že bych dnes mohl od klasického jediiského úboru upustit a vzít si ten dlouhý, údajně ručně tkaný háv z drahých látek, který se mi povedlo usmlouvat při jednom z mých nočních výletů, vlastně docela nedávno. Plášť byl sice od pohledu stejně falešný, stejně jako jeho prodejce, většinu mistrů však vyváděl z míry dokonale. Když jsem si ale vybavil, jak na něj mistr Pra-Szak reagoval naposledy, raději jsem od svého nápadu upustil a oblékl si obvyklou padawanskou tuniku, dlouhou, po vzoru ostatních zabrackých jediů, až na zem.
Ještě jednou jsem zhodnotil svůj zjev v okně, z nočního stolku neopomenul vzít světelný meč a vyrazil ven. Hmm... Světelný meč... Pyšně jsem se na jmenovanou zbraň podíval, když jsem ji připínal k opasku. A vskutku, opravdu jsem měl být na co pyšný. Nejsem žádná hračička, technice rozumím pramálo a sám jsem se tedy divil, že se mi svůj meč povedlo sestavit již na první pokus. Pravda, stále ještě nebyl dokonalý a občas se odmítal zapnout, to se však stávalo opravdu málokdy a já jeho vylaďování kromě toho věnoval každičkou volnou chvilku, kterých ale nebylo zrovna moc...
Coruscant, Chrám Jedi, jídelna.
Dnešní den začal docela dobře. Když jsem opustil pokoj, jako prvního jsem na chodbě potkal Anura, což ostatně nebyl žádný div, jsme koneckonců skoro sousedé. Hledání ostatních padawanů, Glena, Riany a Gesera, jež přebývali o patro níž, nám také nezabralo tolik času, jako obvykle a když jsme dorazili k jídelně, Jamien už na nás čekal.
I zde nám, navzdory našim počátečním obavám, štěstí přálo a nám se povedlo odhalit a vzápětí plně obsadit místo na konci dlouhého stolu. Dojem z brzkého rána mi ale vzápětí zkazila samotná snídaně. Zase keksy! Povzdychl jsem si v duchu, když jsem sušenku několikrát obrátil v oranžové kaši. Kam se hrabe na pomazánku z nerfých jatýrek! Bylo zvláštní, že jedna z mála opravdových vzpomínek na domov byla právě o chuti tohoto pokrmu. Vybavilo se mi, jak jsem s ní jednou potřísnil sestru, jen o rok mladší než já. Možná to bylo v ten den, kdy mně odvedl... Nepatrně jsem si přikývnul. Ano, nejspíš to tak bude... Nestýskalo se mi. Připadalo mi, jakoby tyto vzpomínky ani nebyly moje, jakoby patřili někomu dávno mrtvému a já je po něm jen převzal... Kdepak, život jedie je, navzdory jídle, mnohem lepší než život aristokrata... Stejně bych nakonec skončil někde v Senátu nebo v podobné ptákovině. Což se by mně vůbec nebavilo.
Z úvah o jídle a aristokracii mne vytrhlo Jamienovo vychloubání, na které jsem mu s úšklebkem odpověděl:
To je toho! Stejně nakonec skončíš někde zalezlej, protože bys mu při boji jen překážel!
Samozřejmě jsem to nemyslel nijak zle, takové pošťuchování mezi námi nebylo nic neobvyklého. Já mu tu misi vlastně docela přál.
Vzápětí jsem si otřel drobek, jež mi na čele přistál od Anura a kouknul na něj:
Dobrý, nic se nestalo. Mávnul jsem rukou a pokračoval. U mě se na žádnou misi doufám neblýská, o tom by mi přece řekli, ne? Obhlédnul jsem je. Víte, pořád tak nějak nechápu, čím to je, že vás historie nebaví. Začal jsem z jiného soudku. Ale, pravda, bylo by fajn, jednou za čas vyzkoušet dovednosti v praxi nebo na vlastní oči vidět místa, o kterých jste jen četli. Já bych se třeba hrozně rád podíval na Tython, kde podle všeho náš řád vznikl... Nebo na Dantoinee, tam kdysi stála veliká jediiská enkláva, kde prý cvičil i Revan! Rozmáchnul jsem rukama a po všech s nadšeným výrazem koukl.
Z ranního polospánku mne probudil šum prvních speedrů. Ah, pro Sílu, tak teď už určitě nezaberu, zatraceně... V duchu jsem zaláteřil a rozloučil se s představou, že bych si dnes ráno trochu přispal. Ono by se Szakovi nic nestalo, kdybych na ranní meditaci přišel trochu později... Převalil jsem se tedy na záda, trošku zamžoural a palcem a ukazovákem si protřel víčka. Na druhou stranu.... Prolétlo mi hlavou Kdyby mi ten čas zase odečetl z výkladu historie, to bych vážně nerad... Navíc další přednášku o dochvilnosti bych už asi nevydržel... Sám pro sebe jsem si zamručel a lehounce zavrtěl hlavou. Kdepak, to mi za to nestojí.
Vyškrábal jsem se tedy z postele, přistoupil k oknu a s pořádným zívnutím se protáhl. Přitom jsem samozřejmě neopomenul ohodnotit svůj vzhled, odrážející se na okenní tabuli. Rostou... Spokojeně jsem se pousmál a mimoděk přejel rukou po svých, stále ještě malých, růžcích, které mi začali pořádně růst teprve před dvěma měsíci. Teď už mi připadá směšné, jak jsem si díky těmto skoro dětským výrůstkům připadal nejdospělejší z dospělých. Brzy to bude chtít trochu je připilovat... A samozřejmě zkrátit vlasy! S touto myšlenkou, doprovázenou nespokojeným úšklebkem, jsem jeden z neposedných pramínků schoval za ucho a od okna se odvrátil. Nikdy bych o sobě netvrdil, že jsem svým vzhledem posedlí, na druhou stranu jsem zastánce názoru, že by měl i Jedi vypadat trochu k světu a dbát o sebe. Možná bych si taky mohl nechat potetovat tvář... Napadlo mě ještě a tiše jsem se zasmál, když mi na mysl přišlo, jak by se mistr na takovou věc asi tvářil.
V malém sprchovém koutku zastrčeném v rohu mé komůrky jsem si dopřál rychlou ranní sprchu a vzápětí jsem zamířil ke skříni s oblečením. Hlavou mi prolétlo, ostatně téměř jako každé ráno, že bych dnes mohl od klasického jediiského úboru upustit a vzít si ten dlouhý, údajně ručně tkaný háv z drahých látek, který se mi povedlo usmlouvat při jednom z mých nočních výletů, vlastně docela nedávno. Plášť byl sice od pohledu stejně falešný, stejně jako jeho prodejce, většinu mistrů však vyváděl z míry dokonale. Když jsem si ale vybavil, jak na něj mistr Pra-Szak reagoval naposledy, raději jsem od svého nápadu upustil a oblékl si obvyklou padawanskou tuniku, dlouhou, po vzoru ostatních zabrackých jediů, až na zem.
Ještě jednou jsem zhodnotil svůj zjev v okně, z nočního stolku neopomenul vzít světelný meč a vyrazil ven. Hmm... Světelný meč... Pyšně jsem se na jmenovanou zbraň podíval, když jsem ji připínal k opasku. A vskutku, opravdu jsem měl být na co pyšný. Nejsem žádná hračička, technice rozumím pramálo a sám jsem se tedy divil, že se mi svůj meč povedlo sestavit již na první pokus. Pravda, stále ještě nebyl dokonalý a občas se odmítal zapnout, to se však stávalo opravdu málokdy a já jeho vylaďování kromě toho věnoval každičkou volnou chvilku, kterých ale nebylo zrovna moc...
Coruscant, Chrám Jedi, jídelna.
Dnešní den začal docela dobře. Když jsem opustil pokoj, jako prvního jsem na chodbě potkal Anura, což ostatně nebyl žádný div, jsme koneckonců skoro sousedé. Hledání ostatních padawanů, Glena, Riany a Gesera, jež přebývali o patro níž, nám také nezabralo tolik času, jako obvykle a když jsme dorazili k jídelně, Jamien už na nás čekal.
I zde nám, navzdory našim počátečním obavám, štěstí přálo a nám se povedlo odhalit a vzápětí plně obsadit místo na konci dlouhého stolu. Dojem z brzkého rána mi ale vzápětí zkazila samotná snídaně. Zase keksy! Povzdychl jsem si v duchu, když jsem sušenku několikrát obrátil v oranžové kaši. Kam se hrabe na pomazánku z nerfých jatýrek! Bylo zvláštní, že jedna z mála opravdových vzpomínek na domov byla právě o chuti tohoto pokrmu. Vybavilo se mi, jak jsem s ní jednou potřísnil sestru, jen o rok mladší než já. Možná to bylo v ten den, kdy mně odvedl... Nepatrně jsem si přikývnul. Ano, nejspíš to tak bude... Nestýskalo se mi. Připadalo mi, jakoby tyto vzpomínky ani nebyly moje, jakoby patřili někomu dávno mrtvému a já je po něm jen převzal... Kdepak, život jedie je, navzdory jídle, mnohem lepší než život aristokrata... Stejně bych nakonec skončil někde v Senátu nebo v podobné ptákovině. Což se by mně vůbec nebavilo.
Z úvah o jídle a aristokracii mne vytrhlo Jamienovo vychloubání, na které jsem mu s úšklebkem odpověděl:
To je toho! Stejně nakonec skončíš někde zalezlej, protože bys mu při boji jen překážel!
Samozřejmě jsem to nemyslel nijak zle, takové pošťuchování mezi námi nebylo nic neobvyklého. Já mu tu misi vlastně docela přál.
Vzápětí jsem si otřel drobek, jež mi na čele přistál od Anura a kouknul na něj:
Dobrý, nic se nestalo. Mávnul jsem rukou a pokračoval. U mě se na žádnou misi doufám neblýská, o tom by mi přece řekli, ne? Obhlédnul jsem je. Víte, pořád tak nějak nechápu, čím to je, že vás historie nebaví. Začal jsem z jiného soudku. Ale, pravda, bylo by fajn, jednou za čas vyzkoušet dovednosti v praxi nebo na vlastní oči vidět místa, o kterých jste jen četli. Já bych se třeba hrozně rád podíval na Tython, kde podle všeho náš řád vznikl... Nebo na Dantoinee, tam kdysi stála veliká jediiská enkláva, kde prý cvičil i Revan! Rozmáchnul jsem rukama a po všech s nadšeným výrazem koukl.
Odmocnina z lana je provázek!
Postava: Nathaniel Ran-Stará republika
Postava: Nathaniel Ran-Stará republika
Coruscant, Chrám Jedi, jídelna.
Mezi padawany se jakoby na signál rozhořela diskuze o různých aspektech výcviku, vedených mistry a od vás toto téma pomalu přejímali i padawani kolem vás, takže zanedlouho měl šum po celé jídelně pouze jeden zdroj.
Hmm, kdyby tam byli nějácí banditi, tak bych se tam jel i podívat.
Zasmál se Jamien a rychle do sebe narval těch pár posledních lžic kaše, keks v něm zmizel jakoby nic a už se zvedal od stolu, že půjde.
Letíme s mistrem na Pergitor! To bude něco, planeta s jedovatou atmosférou! Nemůžu se dočkat, už utíkám za místrem!
Prohlásil hrdě a jak se otočil, aby odnesl misku, propletli se mu nohy a nebýt jeho reflexů a malé pomoci Síly, skončilo by všechno na zemi. On tak ale udělal několik poskoků a skončil přesně u okénka, takže z dálky to vypadalo velmi pěkně. Všichni se za ním otočili a ruch na chvilku utichl, ale zanedlouho se opět rozhořela diskuze a padawani si Jamiena přestali všímat, když zjistili, že nic zajímavého se neděje.
Já bych se na Dantooine i podíval, ale Pergitor zní zajímavějac!
Prohlásil takovým tím lstivým hlasem Anur a uznale kývl hlavou. Riana se zdála, že má taky co říct, ale spíše se nudně přehrabovala v kaši a dělala svým keksíkem vlnky, které hned na to zničila a dělala je v jiném směru.
Mistr má pro mně prý také misi...
Špitla a z jejího hlasu nešlo slyšet žádné nadšení. Pokud se o ní dalo něco říct, tak jedině to, že byla ještě větší nerd do studování než ty, měla dokonce podobného mistra jako ty, ten ovšem zastával názor, že musí udělat své padawance pestřejší rozvrh a tak se taky pravidelně dělo.
Zrovna chtěl jeden z vás něco prohlásit, když tu se všichni zarazili. Za tebe se postavil tvůj mistr a položil ti ruku na rameno, při čemž jsi se lehce cukl, neboť dokázal dobře skrýt svojí přítomnost. Neměl jsi o něm do poslední chvíle pražádné tušení.
Zdravím vás, padawani, Nathanieli, za dvě hodiny odlétáme, dostal jsem misi a tvá přítomnost ti bude lekcí...
Suše ti oznámil, stručně jako obvykle a vydal se pryč, nejspíše se připravit na cestu, zamluvit si transport, neboť narozdíl od například Jamienova mistra, tvůj mistr nevlastnil žádný letoun kor transportní loď. Vše si musel vyřizovat dopředu a zamlouvat. Odpadla mu ale takto starost o údržbu a stejně byl většinu času v chrámu.
Takže řekli, jo?
Zasmál se Glen, narážejíc na tvojí řeč a dokončil i svojí snídaní, zatím se ale nezvedal. Čekal na tebe a na zbytek, hlavně až Riana dokončí své mistrovské dílo v kaši a budete moc vyrazit.
Zase sem tady jedinej, co bude v archívech zalezlej celej den, to je nespravedlivý...
Zklamaně hodil kus keksu do misky a šel jí odnést k okénku, u stolu jste tedy zůstali jen ty, Glen, Riana, stále kreslící do kaše a Geser, který byl taky hotov s jídlem, ale zachoval si svojí klasickou auru mlčení a nepromluvil po celou dobu. Byl to bojovník jak má být, stejně jako jeho mistr, ale také ho zatím na žádnou misi nevzal.
Mezi padawany se jakoby na signál rozhořela diskuze o různých aspektech výcviku, vedených mistry a od vás toto téma pomalu přejímali i padawani kolem vás, takže zanedlouho měl šum po celé jídelně pouze jeden zdroj.
Hmm, kdyby tam byli nějácí banditi, tak bych se tam jel i podívat.
Zasmál se Jamien a rychle do sebe narval těch pár posledních lžic kaše, keks v něm zmizel jakoby nic a už se zvedal od stolu, že půjde.
Letíme s mistrem na Pergitor! To bude něco, planeta s jedovatou atmosférou! Nemůžu se dočkat, už utíkám za místrem!
Prohlásil hrdě a jak se otočil, aby odnesl misku, propletli se mu nohy a nebýt jeho reflexů a malé pomoci Síly, skončilo by všechno na zemi. On tak ale udělal několik poskoků a skončil přesně u okénka, takže z dálky to vypadalo velmi pěkně. Všichni se za ním otočili a ruch na chvilku utichl, ale zanedlouho se opět rozhořela diskuze a padawani si Jamiena přestali všímat, když zjistili, že nic zajímavého se neděje.
Já bych se na Dantooine i podíval, ale Pergitor zní zajímavějac!
Prohlásil takovým tím lstivým hlasem Anur a uznale kývl hlavou. Riana se zdála, že má taky co říct, ale spíše se nudně přehrabovala v kaši a dělala svým keksíkem vlnky, které hned na to zničila a dělala je v jiném směru.
Mistr má pro mně prý také misi...
Špitla a z jejího hlasu nešlo slyšet žádné nadšení. Pokud se o ní dalo něco říct, tak jedině to, že byla ještě větší nerd do studování než ty, měla dokonce podobného mistra jako ty, ten ovšem zastával názor, že musí udělat své padawance pestřejší rozvrh a tak se taky pravidelně dělo.
Zrovna chtěl jeden z vás něco prohlásit, když tu se všichni zarazili. Za tebe se postavil tvůj mistr a položil ti ruku na rameno, při čemž jsi se lehce cukl, neboť dokázal dobře skrýt svojí přítomnost. Neměl jsi o něm do poslední chvíle pražádné tušení.
Zdravím vás, padawani, Nathanieli, za dvě hodiny odlétáme, dostal jsem misi a tvá přítomnost ti bude lekcí...
Suše ti oznámil, stručně jako obvykle a vydal se pryč, nejspíše se připravit na cestu, zamluvit si transport, neboť narozdíl od například Jamienova mistra, tvůj mistr nevlastnil žádný letoun kor transportní loď. Vše si musel vyřizovat dopředu a zamlouvat. Odpadla mu ale takto starost o údržbu a stejně byl většinu času v chrámu.
Takže řekli, jo?
Zasmál se Glen, narážejíc na tvojí řeč a dokončil i svojí snídaní, zatím se ale nezvedal. Čekal na tebe a na zbytek, hlavně až Riana dokončí své mistrovské dílo v kaši a budete moc vyrazit.
Zase sem tady jedinej, co bude v archívech zalezlej celej den, to je nespravedlivý...
Zklamaně hodil kus keksu do misky a šel jí odnést k okénku, u stolu jste tedy zůstali jen ty, Glen, Riana, stále kreslící do kaše a Geser, který byl taky hotov s jídlem, ale zachoval si svojí klasickou auru mlčení a nepromluvil po celou dobu. Byl to bojovník jak má být, stejně jako jeho mistr, ale také ho zatím na žádnou misi nevzal.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Coruscant, Chrám Jedi, jídelna.
Myslím, že ti banditi by byli to poslední, co bys v životě viděl.
Protočil jsem nad Jamienem oči a konečně si kousek keksu ukousnul.
Dokonce ani ty keksy nejsou tak hrozné, jako obvykle. Napadlo mě. I když to možná bude tím, že si začínám zvykat. Nu což, ale trvalo to dlouho...
Z úvah mne znovu vytrhl Jamien a já své sousto okamžitě polkl, hodlaje mu k vychloubačné poznámce připojit komentář. Ale plnou pusou se přeci nemluví. Tohoto základního pravidla stolování jsem se držel vždy.
Pergitor, hm?
Planetologie mi nikdy moc nešla, třeba i takový Corellianský sektor bych našel jen horko-těžko, o Pergitoru raději nemluvit, když mi nicméně takto nahrál, proč nezapůsobit jako vzdělanec?
Tak abys věděl, o Pergitoru jsem docela nedávno četl a podle toho, co o něm stojí v Archívech, usuzuji, že tě mistr nechá na lodi.
Koukl jsem za ním s úšklebkem a po pseudo-akrobatickém čísle jsem se neubránil uchechtnutí. To už jsem se ale zase otáčel ke skupince, stále sedící u stolu.
Mistr šermíř, postrach všech sithských lordů!
Prohodil jsem pobaveně, ale vzápětí už jsem kroutil hlavou a poučoval Anura.
Prosímtě! Co může být zábavného na pobíhání po nějaké mrtvé planetě! Sám přece říkal, že má jedovatou atmosféru tak mi řekni, co tam kromě tamní fauny může žít? Na odpověď jsem nečekal a pokračoval. Myslím, že procházky v prastarých ruinách a meditace v hájích na Dantoinee jsou mnohem... Huh, děje se něco? Na co tak koukáte?
Málem jsem nadskočil, když mne mistr uchopil za rameno. Do padawanské jídelny mistři přece nechodí!
Překvapeně jsem se k němu otočil a můj údiv s každým jeho slovem rostl. Nakonec jsem se zmohl jen na překvapené Co-cožé? a s tím se obrátil zpátky k ostatním. V Hlavě se mi myšlenky hnaly jedna přes druhou.
Mise? Kam poletíme? Co tam budeme dělat? Ale vždyť mi přece nikdo nic neřekl! Já na žádnou misi nechci! Chci studovat v archivu a... a...
Pohlédl jsem na Glena a polknul. K tomu jsem neměl co říct. Vzápětí jsem se ale otočil za Anurem a málem naštvaně za ním zavolal.
Já se o žádnou misi neprosil! A klidně bych si to s tebou vyměnil!
Ano, bylo by fajn vyzkoušet si učivo v praxi, ale, u Síly, proč tak najednou? Já prostě... Já prostě nejsem připravený!
Vzdychl jsem a vstal.
Půjdem?
Vypadlo ze mě a já se odvrátil k východu. Nedojedenou snídani jsem nechal na stole. I nerfí pomazánka by mi teď přišla nestravitelná.
Myslím, že ti banditi by byli to poslední, co bys v životě viděl.
Protočil jsem nad Jamienem oči a konečně si kousek keksu ukousnul.
Dokonce ani ty keksy nejsou tak hrozné, jako obvykle. Napadlo mě. I když to možná bude tím, že si začínám zvykat. Nu což, ale trvalo to dlouho...
Z úvah mne znovu vytrhl Jamien a já své sousto okamžitě polkl, hodlaje mu k vychloubačné poznámce připojit komentář. Ale plnou pusou se přeci nemluví. Tohoto základního pravidla stolování jsem se držel vždy.
Pergitor, hm?
Planetologie mi nikdy moc nešla, třeba i takový Corellianský sektor bych našel jen horko-těžko, o Pergitoru raději nemluvit, když mi nicméně takto nahrál, proč nezapůsobit jako vzdělanec?
Tak abys věděl, o Pergitoru jsem docela nedávno četl a podle toho, co o něm stojí v Archívech, usuzuji, že tě mistr nechá na lodi.
Koukl jsem za ním s úšklebkem a po pseudo-akrobatickém čísle jsem se neubránil uchechtnutí. To už jsem se ale zase otáčel ke skupince, stále sedící u stolu.
Mistr šermíř, postrach všech sithských lordů!
Prohodil jsem pobaveně, ale vzápětí už jsem kroutil hlavou a poučoval Anura.
Prosímtě! Co může být zábavného na pobíhání po nějaké mrtvé planetě! Sám přece říkal, že má jedovatou atmosféru tak mi řekni, co tam kromě tamní fauny může žít? Na odpověď jsem nečekal a pokračoval. Myslím, že procházky v prastarých ruinách a meditace v hájích na Dantoinee jsou mnohem... Huh, děje se něco? Na co tak koukáte?
Málem jsem nadskočil, když mne mistr uchopil za rameno. Do padawanské jídelny mistři přece nechodí!
Překvapeně jsem se k němu otočil a můj údiv s každým jeho slovem rostl. Nakonec jsem se zmohl jen na překvapené Co-cožé? a s tím se obrátil zpátky k ostatním. V Hlavě se mi myšlenky hnaly jedna přes druhou.
Mise? Kam poletíme? Co tam budeme dělat? Ale vždyť mi přece nikdo nic neřekl! Já na žádnou misi nechci! Chci studovat v archivu a... a...
Pohlédl jsem na Glena a polknul. K tomu jsem neměl co říct. Vzápětí jsem se ale otočil za Anurem a málem naštvaně za ním zavolal.
Já se o žádnou misi neprosil! A klidně bych si to s tebou vyměnil!
Ano, bylo by fajn vyzkoušet si učivo v praxi, ale, u Síly, proč tak najednou? Já prostě... Já prostě nejsem připravený!
Vzdychl jsem a vstal.
Půjdem?
Vypadlo ze mě a já se odvrátil k východu. Nedojedenou snídani jsem nechal na stole. I nerfí pomazánka by mi teď přišla nestravitelná.
Odmocnina z lana je provázek!
Postava: Nathaniel Ran-Stará republika
Postava: Nathaniel Ran-Stará republika
Coruscant, Chrám Jedi, jídelna.
Jasně...
Zvedl se Glen, společně s Geserem, Riana si nakonec přece ukousla kus keksíku a zbytek zapíchla do kaše, která tě překvapila svojí pevností, neboť keks v ní stál jak sloup v betonu.
Sborově jste odnesli své nádobí k okénku, tedy až na tebe. Tvoje miska osamoceně stála na stole, čehož si ihned všiml robot. Bez řečí pro něj zajel, jediný, mimo uklízení byla čas od času i toto jeho práce, kdy po nepořádných padawanech odnášel talíře a misky. Bylo ale pravidlem odnášet vše k okénku, kde to jiný droid okamžitě umýval. Ušetřilo to tak práci a vás to nutilo nedělat si z Chrámu restauraci.
Hele, Gesere, co deš teď dělat?
Ozval se na, už pomály odcházejícího, Gesera Glen, který se hned zastavil a vrátil se k vaší trojce.
Chtěl jsem jít cvičit, proč?
Překvapeně odpověděl, Glen už měl ale touto odpovědí na první pohled jasno, což také dal najevo tím, že si mezi vámi udělal mezeru a přistoupil ke Geserovi.
Že by jsi mi mohl konečně ukázat ty techniky, co mi slibuješ celou dobu...
Gesera nepřekvapilo, co Glen chtěl, protože jak bylo řečeno, slíbil mu to, i když s tím určitě tak brzo nepočítal, spíše doufal, že na to zapomene.
A co ty, Nathi? Nechceš jít s náma si zacvičit?
Prakticky tímto nabídl lekce i tobě, ale Glen jak se zdálo, by jinačího názoru, jaký bude asi tvůj plán na dnešek, než odletíš.
Jak ho znám, tak si bude celý dvě hodiny balit a kontrolovat, jestli má všechno, už teď je celej nervozní...viď
Posledním padawanem, který se zatím nevyjádřil, byla Riana, která ale svojí chybu napravila okamžitě, ale její návrh nepřekvapil snad nikoho.
Poď se mnou do archívů, než mi mistr řekne, co pro mně nachystal za misi, chci si přečíst něco z před-hyperprostorové války, jestli teda něco najdu...
V tuto chvíli si jeden říkal, jak je dobré mít přátelé tolika různých povah. Nikdy se nenudíš a většinou existuje na výběr i několik možností. Jako například teď.
Jasně...
Zvedl se Glen, společně s Geserem, Riana si nakonec přece ukousla kus keksíku a zbytek zapíchla do kaše, která tě překvapila svojí pevností, neboť keks v ní stál jak sloup v betonu.
Sborově jste odnesli své nádobí k okénku, tedy až na tebe. Tvoje miska osamoceně stála na stole, čehož si ihned všiml robot. Bez řečí pro něj zajel, jediný, mimo uklízení byla čas od času i toto jeho práce, kdy po nepořádných padawanech odnášel talíře a misky. Bylo ale pravidlem odnášet vše k okénku, kde to jiný droid okamžitě umýval. Ušetřilo to tak práci a vás to nutilo nedělat si z Chrámu restauraci.
Hele, Gesere, co deš teď dělat?
Ozval se na, už pomály odcházejícího, Gesera Glen, který se hned zastavil a vrátil se k vaší trojce.
Chtěl jsem jít cvičit, proč?
Překvapeně odpověděl, Glen už měl ale touto odpovědí na první pohled jasno, což také dal najevo tím, že si mezi vámi udělal mezeru a přistoupil ke Geserovi.
Že by jsi mi mohl konečně ukázat ty techniky, co mi slibuješ celou dobu...
Gesera nepřekvapilo, co Glen chtěl, protože jak bylo řečeno, slíbil mu to, i když s tím určitě tak brzo nepočítal, spíše doufal, že na to zapomene.
A co ty, Nathi? Nechceš jít s náma si zacvičit?
Prakticky tímto nabídl lekce i tobě, ale Glen jak se zdálo, by jinačího názoru, jaký bude asi tvůj plán na dnešek, než odletíš.
Jak ho znám, tak si bude celý dvě hodiny balit a kontrolovat, jestli má všechno, už teď je celej nervozní...viď
Posledním padawanem, který se zatím nevyjádřil, byla Riana, která ale svojí chybu napravila okamžitě, ale její návrh nepřekvapil snad nikoho.
Poď se mnou do archívů, než mi mistr řekne, co pro mně nachystal za misi, chci si přečíst něco z před-hyperprostorové války, jestli teda něco najdu...
V tuto chvíli si jeden říkal, jak je dobré mít přátelé tolika různých povah. Nikdy se nenudíš a většinou existuje na výběr i několik možností. Jako například teď.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Coruscant, Chrám Jedi, jídelna.
Sotva jsem vstal, v hlavě se mi zase začalo tvořit myšlenkové tornádo.
Proč zrovna já? Takový Anur přeci o misích básní skoro pořád! Nebo Geser, ten to sice nikdy neřekl, ale určitě by byl za nějakou misi rád, navíc by si z nás uměl poradit nejlépe. Ale já... to poslední, co chci, je někde se nechat zabít, sotva jsem dostal mistra!
Zvedl jsem hlavu a pohlédl na Gesera.
Zacvičit? Nó, nevím vždyť...
Zamračil jsem se na Glena, který mne tak neurvale přehlušil, nakonec jsem mu nicméně přikývl
Jo, má pravdu. Pochybuji, že to tam bude chtít Pra-Szak protáhnout, alespoň základní vybavení bych si ale vzít měl.
Odmlčel jsem se a pohlédl na Rianu.
Tohle bude lepší. Ony ty dvě hodiny na tréning s meči jsou beztak málo, nemělo by to cenu. Osvětlil jsem se zakroucením hlavy Geserovy. Ri, skočím se tedy připravit a pak za tebou do archívů zaskočím.
S těmito slovy jsem se od skupinky oddělil a vyrazil do pokoje. Ani jsem si neuvědomil, že jsem se s ostatními vlastně vůbec nerozloučil.
Coruscant, Chrám Jedi, padawanský pokoj.
Cesta z jídelny na ubikace není krátká, což mi dnes ovšem vadilo pramálo. Dostal jsem tak možnost alespoň trochu nad tím vším popřemýšlet a urovnat si myšlenky. Došel jsem k závěru, že je opravdu velice nepravděpodobné, aby pasivně založenému mistru Pra-Szakovi rada přidělovala misi akčnějšího rázu, na jakou právě teď nejspíš mířil Jamien. Usuzoval jsem, že přinejhorším skončíme u vyjednávání s nějakými bezvýznamným zločineckým gangem, kterému se nějakým způsobem podařilo unést senátora či jinou významnou osobu. Což nebylo tak hrozné.
Ono trochu vzrušení nemusí být vůbec na škodu.
Představa, že letím na misi se mi zdála čim dál lepší, vlastně jsem se za své počáteční reakce i trochu zastyděl.
Já přeci nejsem srab! Jsem jen... opatrný!
Těmito myšlenkami jsem alespoň částečně zapudil nastupující stud a vzápětí se už pustil do balení.
Domněnky, že neodlétáme na dlouho dobu, jsem se držel stále, vzal jsem si proto věci jen opravdu to, co jsem považoval za nejnutnější, tedy provizorní lékarničku, datapad a samozřejmě světelný meč. K němu jsem přibalil i to nejdůležitější ze sady pro jeho údržbu. Nacpat kleště a hasáky do kapsiček byl sice menší problém, jeden ale nikdy neví, kdy se něco takového může hodit. Nápad vzít si pro jistotu náhradní oblečení jsem po chvilce úvah zavrhl s tím, že nosit s sebou batoh navíc je celkem zbytečné a přinejhorším jistě půjde něco najít na lodi. Nakonec jsem se ještě jednou, spíše ze zvyku, prohlédl v okně a pokoj opustil. Zbývala mi přibližně hodina a já shledal velice dobrým nápadem vyplnit ji prohlížením archívu.
Coruscant, Chrám Jedi, archívy.
Celou cestu do knihoven řádu jsem víceméně běžel a zpomaloval jen v okamžicích, kdy jsem narazil na mistry či jiné starší jedie. Mladší příslušníci řádu občas přimhouří oko a dělají, že nás nevidí, mistrům se nicméně pohled na pobíhající padawany zavdává. Já ale dnes ke spěchu důvod měl. Hyperprostorové války sice netrvaly dlouho, chceme-li si je však důkladně projít i s obdobím, které jim předcházelo, máme za hodinu co dělat.
Ahoj! Pozdravil jsem Rianu, jakmile jsem ji v bludišti záznamů našel. Ták, cos objevila?
Sotva jsem vstal, v hlavě se mi zase začalo tvořit myšlenkové tornádo.
Proč zrovna já? Takový Anur přeci o misích básní skoro pořád! Nebo Geser, ten to sice nikdy neřekl, ale určitě by byl za nějakou misi rád, navíc by si z nás uměl poradit nejlépe. Ale já... to poslední, co chci, je někde se nechat zabít, sotva jsem dostal mistra!
Zvedl jsem hlavu a pohlédl na Gesera.
Zacvičit? Nó, nevím vždyť...
Zamračil jsem se na Glena, který mne tak neurvale přehlušil, nakonec jsem mu nicméně přikývl
Jo, má pravdu. Pochybuji, že to tam bude chtít Pra-Szak protáhnout, alespoň základní vybavení bych si ale vzít měl.
Odmlčel jsem se a pohlédl na Rianu.
Tohle bude lepší. Ony ty dvě hodiny na tréning s meči jsou beztak málo, nemělo by to cenu. Osvětlil jsem se zakroucením hlavy Geserovy. Ri, skočím se tedy připravit a pak za tebou do archívů zaskočím.
S těmito slovy jsem se od skupinky oddělil a vyrazil do pokoje. Ani jsem si neuvědomil, že jsem se s ostatními vlastně vůbec nerozloučil.
Coruscant, Chrám Jedi, padawanský pokoj.
Cesta z jídelny na ubikace není krátká, což mi dnes ovšem vadilo pramálo. Dostal jsem tak možnost alespoň trochu nad tím vším popřemýšlet a urovnat si myšlenky. Došel jsem k závěru, že je opravdu velice nepravděpodobné, aby pasivně založenému mistru Pra-Szakovi rada přidělovala misi akčnějšího rázu, na jakou právě teď nejspíš mířil Jamien. Usuzoval jsem, že přinejhorším skončíme u vyjednávání s nějakými bezvýznamným zločineckým gangem, kterému se nějakým způsobem podařilo unést senátora či jinou významnou osobu. Což nebylo tak hrozné.
Ono trochu vzrušení nemusí být vůbec na škodu.
Představa, že letím na misi se mi zdála čim dál lepší, vlastně jsem se za své počáteční reakce i trochu zastyděl.
Já přeci nejsem srab! Jsem jen... opatrný!
Těmito myšlenkami jsem alespoň částečně zapudil nastupující stud a vzápětí se už pustil do balení.
Domněnky, že neodlétáme na dlouho dobu, jsem se držel stále, vzal jsem si proto věci jen opravdu to, co jsem považoval za nejnutnější, tedy provizorní lékarničku, datapad a samozřejmě světelný meč. K němu jsem přibalil i to nejdůležitější ze sady pro jeho údržbu. Nacpat kleště a hasáky do kapsiček byl sice menší problém, jeden ale nikdy neví, kdy se něco takového může hodit. Nápad vzít si pro jistotu náhradní oblečení jsem po chvilce úvah zavrhl s tím, že nosit s sebou batoh navíc je celkem zbytečné a přinejhorším jistě půjde něco najít na lodi. Nakonec jsem se ještě jednou, spíše ze zvyku, prohlédl v okně a pokoj opustil. Zbývala mi přibližně hodina a já shledal velice dobrým nápadem vyplnit ji prohlížením archívu.
Coruscant, Chrám Jedi, archívy.
Celou cestu do knihoven řádu jsem víceméně běžel a zpomaloval jen v okamžicích, kdy jsem narazil na mistry či jiné starší jedie. Mladší příslušníci řádu občas přimhouří oko a dělají, že nás nevidí, mistrům se nicméně pohled na pobíhající padawany zavdává. Já ale dnes ke spěchu důvod měl. Hyperprostorové války sice netrvaly dlouho, chceme-li si je však důkladně projít i s obdobím, které jim předcházelo, máme za hodinu co dělat.
Ahoj! Pozdravil jsem Rianu, jakmile jsem ji v bludišti záznamů našel. Ták, cos objevila?
Odmocnina z lana je provázek!
Postava: Nathaniel Ran-Stará republika
Postava: Nathaniel Ran-Stará republika
Coruscant, Chrám Jedi, archívy.
Čau...
Otočila se na tebe nakrátko i Riana, což byl příslib, že našla něco opravdu zajímavého. Nebo minimálně něco, co ještě předtím nečetla. Vedle ní byl zapnutý prázdný terminál, kam jsi si přisedl a podíval se, co si zrovna prohlíží.
Měla právě otevřený článek o Sto-leté Temnotě (Hundred-Year) a podle posuvníku byla právě uprostřed článku, měla tedy nad tebou jistý náskok.
Přesunul jsi se zpět ke svému pracovišti a měl před sebou moc informací celého archívu, když tu tě přerušila svým postřehem.
Zajímavý, řád postihlo dost schizmatů, dva dokonce celkem brzo po sobě, od té doby už nic...zajímalo by mně, jestli se ještě něco podobného stane...
Okomentovala článek, kde se psalo o odpadu jediů a jejich pádu na temnou stranu. Měla pravdu, od prvního schizmatu do druhého ubylo enormních pomály osmnáct let, od druhého ke třetímu ale pouhé dva tisíce let. Poslední schizma ale bylo před čtyřmi tisíci lety a Riana si udělala o časové línii obraz správně. Z pohledu člověka dlouhá doba, z pohledu historie to nebylo nic.
Ještě asi čtvrt hodiny jsi měl možnost prohledávat historii řádu i galaxie, než tě opět navštívil mistr, který jistým způsobem vycítil, kd ebudeš. Nebo prostě počítal, že se vrhneš ve svém čase na studia.
Ach, tady jste a dokonce oba...Riano, děvče, najdi svého mistra a vyřiď mu, že odlétáme za půl hodiny...my se sejdeme za tutéž dobu v hangáru, ještě si musím něco zařídit.
Oznámil prakticky oboum, že vaše cesta bude společná, o úkolu se ale opět nezmínil, a beze slov odešel.
Tak brzo?
Zvedla ruku na pozdrav a mlčky odešla hledat svého mistra, nechajíc tě v archívech samotného.
Čau...
Otočila se na tebe nakrátko i Riana, což byl příslib, že našla něco opravdu zajímavého. Nebo minimálně něco, co ještě předtím nečetla. Vedle ní byl zapnutý prázdný terminál, kam jsi si přisedl a podíval se, co si zrovna prohlíží.
Měla právě otevřený článek o Sto-leté Temnotě (Hundred-Year) a podle posuvníku byla právě uprostřed článku, měla tedy nad tebou jistý náskok.
Přesunul jsi se zpět ke svému pracovišti a měl před sebou moc informací celého archívu, když tu tě přerušila svým postřehem.
Zajímavý, řád postihlo dost schizmatů, dva dokonce celkem brzo po sobě, od té doby už nic...zajímalo by mně, jestli se ještě něco podobného stane...
Okomentovala článek, kde se psalo o odpadu jediů a jejich pádu na temnou stranu. Měla pravdu, od prvního schizmatu do druhého ubylo enormních pomály osmnáct let, od druhého ke třetímu ale pouhé dva tisíce let. Poslední schizma ale bylo před čtyřmi tisíci lety a Riana si udělala o časové línii obraz správně. Z pohledu člověka dlouhá doba, z pohledu historie to nebylo nic.
Ještě asi čtvrt hodiny jsi měl možnost prohledávat historii řádu i galaxie, než tě opět navštívil mistr, který jistým způsobem vycítil, kd ebudeš. Nebo prostě počítal, že se vrhneš ve svém čase na studia.
Ach, tady jste a dokonce oba...Riano, děvče, najdi svého mistra a vyřiď mu, že odlétáme za půl hodiny...my se sejdeme za tutéž dobu v hangáru, ještě si musím něco zařídit.
Oznámil prakticky oboum, že vaše cesta bude společná, o úkolu se ale opět nezmínil, a beze slov odešel.
Tak brzo?
Zvedla ruku na pozdrav a mlčky odešla hledat svého mistra, nechajíc tě v archívech samotného.
Naposledy upravil(a) Pear dne 08.7.2011 12:12:23, celkem upraveno 1 x.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Coruscant, Chrám Jedi, archívy.
Osaměl jsem.
Nu což, půlhodina je pořád ještě dost dlouhá doba a navíc do Hangáru snad trefím hned...
Tohle nebyla pravda ani náhodou. I po tolika letech, co je Chrám mým domovem, míván totiž stále problémy se v tomto obrovitém komplexu zorientovat. Jistě, najít archívy, tělocvičnu nebo jídelnu není vůbec žádný problém, žádný div, když je jeden navštěvuji pravidelně. Zato dostat se do hangáru, kam padawany obvykle vůbec nepouští a kde jsem byl všehovšudy jen párkrát, je už těžší úkol.
Toto mne nicméně vůbec netrápilo. Přesedl jsem si k terminálu, jež Riana před pár okamžiky opustila a vrátil se na začátek článku. Nevím, jak dlouho jsem tišil žízeň po vědění, když jsem si však uvědomil, co mne dnes čeká, měl jsem už minimálně pětiminutový skluz. Tiše jsem si povzdychl, velkou hlavu jsem si z toho ale nedělal.
Nu což... Beze mne ale snad neodletí!
Vypnul jsem oba terminály, tedy jak Rianin, tak i ten svůj, a vyrazil do hangáru.
Coruscant, Chrám Jedi, hangár
Štěstí, jež podle mistrů neexistuje, mi dnes zřejmě přálo, alespoň v některých ohledech. Cesta do hangáru mi totiž netrvala déle než deset minut a jakmile jsem na zmíněné místo dorazil, s kajícným výrazem jsem před svým mistrem stanul a pravil.
Omlouvám se, mistře. Já... zdržel jsem se v archívu.
Raději jsem nelhal. Člověku, jako byl mistr Pra-Szak bylo moudré říkat vždy pravdu, ať už se jednalo o cokoli. Já tohle moudro mimochodem jednou porušil a po reakci, jež vzápětí následovala, jsem usoudil, že by bylo nejlepší podobnou chybu neopakovat.
Osaměl jsem.
Nu což, půlhodina je pořád ještě dost dlouhá doba a navíc do Hangáru snad trefím hned...
Tohle nebyla pravda ani náhodou. I po tolika letech, co je Chrám mým domovem, míván totiž stále problémy se v tomto obrovitém komplexu zorientovat. Jistě, najít archívy, tělocvičnu nebo jídelnu není vůbec žádný problém, žádný div, když je jeden navštěvuji pravidelně. Zato dostat se do hangáru, kam padawany obvykle vůbec nepouští a kde jsem byl všehovšudy jen párkrát, je už těžší úkol.
Toto mne nicméně vůbec netrápilo. Přesedl jsem si k terminálu, jež Riana před pár okamžiky opustila a vrátil se na začátek článku. Nevím, jak dlouho jsem tišil žízeň po vědění, když jsem si však uvědomil, co mne dnes čeká, měl jsem už minimálně pětiminutový skluz. Tiše jsem si povzdychl, velkou hlavu jsem si z toho ale nedělal.
Nu což... Beze mne ale snad neodletí!
Vypnul jsem oba terminály, tedy jak Rianin, tak i ten svůj, a vyrazil do hangáru.
Coruscant, Chrám Jedi, hangár
Štěstí, jež podle mistrů neexistuje, mi dnes zřejmě přálo, alespoň v některých ohledech. Cesta do hangáru mi totiž netrvala déle než deset minut a jakmile jsem na zmíněné místo dorazil, s kajícným výrazem jsem před svým mistrem stanul a pravil.
Omlouvám se, mistře. Já... zdržel jsem se v archívu.
Raději jsem nelhal. Člověku, jako byl mistr Pra-Szak bylo moudré říkat vždy pravdu, ať už se jednalo o cokoli. Já tohle moudro mimochodem jednou porušil a po reakci, jež vzápětí následovala, jsem usoudil, že by bylo nejlepší podobnou chybu neopakovat.
Odmocnina z lana je provázek!
Postava: Nathaniel Ran-Stará republika
Postava: Nathaniel Ran-Stará republika
Coruscant, Chrám Jedi, hangár
Není kam spěchat, padawane. Máme ještě čas, pohlédni, Riana s mistrem Sykenem ještě nedorazili.
Rozprostřel rukou po hangáru a skutečně, mimo mechaniků nikde nikdo. Kolem vás stála v nejbližším okruhu pouze jedna loď a nebylo divu, že to je ta vaše. Celkem elegantní diplomatická loď, která by nevzbudila žádné podezření, kor že sou na palubě jediové. Celá stříbrná, s protáhlým nose a ostrými rysy. Stála na třech tenkých nožkách a dveře dovnitř byli otevřeny a tvořili rampu. Kolem lodi stále ještě pobíhali technici a dokončovali předletovou kontrolu.
Do hanáru ale už také, asi po nějákých pěti minutách čekání, vstoupila i Riana se svým mistrem. Syken se podíval na tvého mistra, jehož grimasa naznačovala, že byl nespokojen s jeho pozdním příchodem, ještě více než s tvojím. U svého kolegy a učitele mladých jediů čekal větší dochvilnost.
Tu se hluboce nadechla Riana a se vzdychnutím si zakryla ústa. Uvědomila si, jakou chybu udělala a že si jí až doteď neuvědomila.
Eh, omlouvám se mistře, když sem vás našla, řekla sem za půl hodiny, aniž bych si uvědomila, že mi nejáký čas trvalo i hledání.
Vyhrkla ze sebe, ale mistři se zdáli být spíše pobavení, což se odrazilo i na jejich obličejích. Ona se však tvářila spíš provinile.
Nervozita z první mise? To se spraví...
Pobavil se tvůj mistr nad její nezkušeností, její mistr to tedy vzal z jiného soudku a uchlácholil svojí žákyni.
To se stane Riano, hlavně že jsme se shledali.
Sborově, však v čele s tvým mistrem, jste se nalodili a Syken se ujal řízení. Pra-Szak se ujmul vás a sedl si do takové menší společenské místnosti. Uprostřed byl dominantní holoprojektor pro holokonference, poté už jenom chodba do pilotní kabiny a chodba do jedné kajuty s dvěma postelemi a toaletou. V konferenční místnosti nebylo nic než světla a sedačky, roztažené kompletně podél stěn.
Myslím že je nejvyšší čas udělat malý briefing...
Rukou ukázal, aby jste si přisedli a on mezitím nahmatal datapad. Na něm se objevil obrázek děvčete starého asi jako Riana.
Před dvěma dny kontaktovala rodina z Corulagu, že se jim ztratila dcera. Podotýkám, že rodina má velké slovo v politickém dění. Ovšem doteď nepřišel žádný požadavek na výkupné. Místní bezpečnostní složky nikam nepokročili. Proto se Rada rozhodla poslat nás dva, aby jsme to prošetřili. Nejspíše to bude nějáká banda usmrkanců, kteří se rozhodli přiidělat si, ale teď neví jak dál, když unesli dceru vlivných lidí a shání se po nich celé město...pokud nemáte žádné otázky, tak vás propustím, cesta bude dlouhá.
Briefing rozhodně nebyl na úrovni armádního, ale to nikdo od mistra jako byl Pra-Szak nemohl čekat. Riana se na vás oba podívala a kývnutím oznámila, že nemá žádné otázky, pravda ale spíš byla taková, že jí ještě chvilku trvalo, než si všechno urovnala v hlavě, v čele s myšlenkou, že je na misi a že jde o něco vážnějšího než vaše mise v Chrámu, kdy bylo cílem ukořistit dortík z jídelny, jediné pochutině co skromná kuchyně nabízela.
Není kam spěchat, padawane. Máme ještě čas, pohlédni, Riana s mistrem Sykenem ještě nedorazili.
Rozprostřel rukou po hangáru a skutečně, mimo mechaniků nikde nikdo. Kolem vás stála v nejbližším okruhu pouze jedna loď a nebylo divu, že to je ta vaše. Celkem elegantní diplomatická loď, která by nevzbudila žádné podezření, kor že sou na palubě jediové. Celá stříbrná, s protáhlým nose a ostrými rysy. Stála na třech tenkých nožkách a dveře dovnitř byli otevřeny a tvořili rampu. Kolem lodi stále ještě pobíhali technici a dokončovali předletovou kontrolu.
Do hanáru ale už také, asi po nějákých pěti minutách čekání, vstoupila i Riana se svým mistrem. Syken se podíval na tvého mistra, jehož grimasa naznačovala, že byl nespokojen s jeho pozdním příchodem, ještě více než s tvojím. U svého kolegy a učitele mladých jediů čekal větší dochvilnost.
Tu se hluboce nadechla Riana a se vzdychnutím si zakryla ústa. Uvědomila si, jakou chybu udělala a že si jí až doteď neuvědomila.
Eh, omlouvám se mistře, když sem vás našla, řekla sem za půl hodiny, aniž bych si uvědomila, že mi nejáký čas trvalo i hledání.
Vyhrkla ze sebe, ale mistři se zdáli být spíše pobavení, což se odrazilo i na jejich obličejích. Ona se však tvářila spíš provinile.
Nervozita z první mise? To se spraví...
Pobavil se tvůj mistr nad její nezkušeností, její mistr to tedy vzal z jiného soudku a uchlácholil svojí žákyni.
To se stane Riano, hlavně že jsme se shledali.
Sborově, však v čele s tvým mistrem, jste se nalodili a Syken se ujal řízení. Pra-Szak se ujmul vás a sedl si do takové menší společenské místnosti. Uprostřed byl dominantní holoprojektor pro holokonference, poté už jenom chodba do pilotní kabiny a chodba do jedné kajuty s dvěma postelemi a toaletou. V konferenční místnosti nebylo nic než světla a sedačky, roztažené kompletně podél stěn.
Myslím že je nejvyšší čas udělat malý briefing...
Rukou ukázal, aby jste si přisedli a on mezitím nahmatal datapad. Na něm se objevil obrázek děvčete starého asi jako Riana.
Před dvěma dny kontaktovala rodina z Corulagu, že se jim ztratila dcera. Podotýkám, že rodina má velké slovo v politickém dění. Ovšem doteď nepřišel žádný požadavek na výkupné. Místní bezpečnostní složky nikam nepokročili. Proto se Rada rozhodla poslat nás dva, aby jsme to prošetřili. Nejspíše to bude nějáká banda usmrkanců, kteří se rozhodli přiidělat si, ale teď neví jak dál, když unesli dceru vlivných lidí a shání se po nich celé město...pokud nemáte žádné otázky, tak vás propustím, cesta bude dlouhá.
Briefing rozhodně nebyl na úrovni armádního, ale to nikdo od mistra jako byl Pra-Szak nemohl čekat. Riana se na vás oba podívala a kývnutím oznámila, že nemá žádné otázky, pravda ale spíš byla taková, že jí ještě chvilku trvalo, než si všechno urovnala v hlavě, v čele s myšlenkou, že je na misi a že jde o něco vážnějšího než vaše mise v Chrámu, kdy bylo cílem ukořistit dortík z jídelny, jediné pochutině co skromná kuchyně nabízela.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Coruscant, loď
Mlčky jsem se podivil tomu, jak moc byl můj úsudek správný, nijak jsem to nicméně nekomentoval a jen po vzoru Riany kývnul na znamení, že žádných otázek nemám. Ze sedačky jsem se nicméně ještě nezvedal, přemýšlel jsem.
Corulag... Pamatuji se, že je to svět jádra... Známí pro časté pořádání swoopových závodů. Své hlavní sídlo tam má také mnoho průmyslových společností. Nejspíš proto, že je to mnohem levnější než na Coruscantu...
Letmo jsem prolétl místnost pohledem a ujistil se, že Mistr a Riana místnost už opustili. Přikývnul jsem si tedy, trochu se na pohovce roztáhl, přehodil si nohu přes koleno a rukama si podepřel hlavu.
Ani mistři, ani roky strávené skromným životem jedie mne neodnaučili tomuto velkopanskému způsobu sezení. Bylo mnohem pohodlnější a z toho důvodu se při tom mnohem lépe přemýšlelo. Stále jsem ho nicméně raději praktikoval jen v absolutním soukromý.
Někteří mistři si zřejmě myslí, že se skromnost automaticky rovná pokoře a nepohodlí. Já jejich názor samozřejmě uznávám, nicméně s ním razantně nesouhlasím. Možná, že za mne mluví modrá krev, proč bychom si ale nemohli tu skromnost zpříjemnit a zpohodlnit, jak jen nám to ta zmíněná dáma-skromnost dovolí?
Zavrtěl jsem hlavou, jako by to snad mělo napomoci k vyhnání podobných myšlenek z mysli.
O čem to, u Síly, zase přemýšlím? Mám před sebou svou první misi, nemůžu přeci se zaobírat... sezením!
Sotva jsem se takto v duchu napomenul, už jsem zase doloval veškeré zapamatované informace o Corulagu.
Fajn, tak teď něco o historii... Vím, že Corulag byl jedním z prvních kolonií Coruscantu a taky jeden z prvních členů republiky... No a objevily ho Spící lodě, podobně jako třeba Alderaan. Spící lodě byly poslány z Coruscantu, aby našly nové planety pro případné kolonie, to už ale odbíhám...
Mimoděk jsem si promnul obličej a protáhl se. Potřeboval jsem ukojit základní tělesné potřeby. Dnes jsem totiž vůbec nic nepil a ranní hlad půlka celozrného keksu nezažene ani náhodou.
Zvedl jsem se tedy ze sedačky a rozhlédl se.
Jsme na diplomatické lodi! nějaký jídelní koutek tady přece určitě je! I diplomati musí jíst, zatraceně...
Zavrtěl jsem hlavou a jal se zmíněné místo hledat. Po notné chvíli hledání jsem byl vskutku úspěšný a následným stravováním jsem vyplnil celý zbytek mé první vesmírné plavby.
Mlčky jsem se podivil tomu, jak moc byl můj úsudek správný, nijak jsem to nicméně nekomentoval a jen po vzoru Riany kývnul na znamení, že žádných otázek nemám. Ze sedačky jsem se nicméně ještě nezvedal, přemýšlel jsem.
Corulag... Pamatuji se, že je to svět jádra... Známí pro časté pořádání swoopových závodů. Své hlavní sídlo tam má také mnoho průmyslových společností. Nejspíš proto, že je to mnohem levnější než na Coruscantu...
Letmo jsem prolétl místnost pohledem a ujistil se, že Mistr a Riana místnost už opustili. Přikývnul jsem si tedy, trochu se na pohovce roztáhl, přehodil si nohu přes koleno a rukama si podepřel hlavu.
Ani mistři, ani roky strávené skromným životem jedie mne neodnaučili tomuto velkopanskému způsobu sezení. Bylo mnohem pohodlnější a z toho důvodu se při tom mnohem lépe přemýšlelo. Stále jsem ho nicméně raději praktikoval jen v absolutním soukromý.
Někteří mistři si zřejmě myslí, že se skromnost automaticky rovná pokoře a nepohodlí. Já jejich názor samozřejmě uznávám, nicméně s ním razantně nesouhlasím. Možná, že za mne mluví modrá krev, proč bychom si ale nemohli tu skromnost zpříjemnit a zpohodlnit, jak jen nám to ta zmíněná dáma-skromnost dovolí?
Zavrtěl jsem hlavou, jako by to snad mělo napomoci k vyhnání podobných myšlenek z mysli.
O čem to, u Síly, zase přemýšlím? Mám před sebou svou první misi, nemůžu přeci se zaobírat... sezením!
Sotva jsem se takto v duchu napomenul, už jsem zase doloval veškeré zapamatované informace o Corulagu.
Fajn, tak teď něco o historii... Vím, že Corulag byl jedním z prvních kolonií Coruscantu a taky jeden z prvních členů republiky... No a objevily ho Spící lodě, podobně jako třeba Alderaan. Spící lodě byly poslány z Coruscantu, aby našly nové planety pro případné kolonie, to už ale odbíhám...
Mimoděk jsem si promnul obličej a protáhl se. Potřeboval jsem ukojit základní tělesné potřeby. Dnes jsem totiž vůbec nic nepil a ranní hlad půlka celozrného keksu nezažene ani náhodou.
Zvedl jsem se tedy ze sedačky a rozhlédl se.
Jsme na diplomatické lodi! nějaký jídelní koutek tady přece určitě je! I diplomati musí jíst, zatraceně...
Zavrtěl jsem hlavou a jal se zmíněné místo hledat. Po notné chvíli hledání jsem byl vskutku úspěšný a následným stravováním jsem vyplnil celý zbytek mé první vesmírné plavby.
Odmocnina z lana je provázek!
Postava: Nathaniel Ran-Stará republika
Postava: Nathaniel Ran-Stará republika
Coruscant, loď
Po pohledu na společenskou místnost ti došlo, že zde nic nenajdeš, ale naděje svitla při pomyšlení na kajutu, kde byl zbytek společenských náležitosti. A opravdu, byla tam i mini lednička. Nic extra a pochutiny, které jsi si představoval na diplomatické lodi tam rozhodně nebyli. Obsah ledničky vyplňovalo několik čirých krabiček, kde byl ve všech spodek vystlán salátem, poté se už ale krabička od krabičky lišila obsahem, někde byli kousky masa, někde smíchaná zelenina s ovocem, exotika, klasika, spousta variací.
Na spodu ledničky se válelo také několik lahví s vodou, pouze neslazenou a neperlivou. Nebyl to teda extra velký výběr, ale ocenit se dala čerstvost surovin, pokud nic jiného. Riana, který si ustlala na jedné posteli si tě ani nevšimla, mistr se rozhodl pro meditaci a i když se ani nepohnul, něco ti říkali, že jak o tvé přítomnost, tak o tom co děláš, ví vše.
Cesta ještě nějákou hodinu trvala, proto si všichni ulevili, když se pod váma objevila modrá planeta a vaše loď na ní začala sestupovat.
Na Curamelle by na nás měl čekat odvoz. Vydáme se hned k rodině Gurelle a započneme vyšetřování co nejrychleji...
Pověděl oboum padawanům mistr a počkal u rampy než se váš vyšetřovací tým zkompletuje příchodem mistra Sykena.
Jakmile vaše skupinka vystoupila z lodi, už tam byl přistaven policejní speeder a postávající policista vedle něj. Při záhlednutí vaší čtveřice ihned zahodil cigaretu, prohodil vašim směrem pár slov, které by jste si mohli maximálně domyslet a nastoupil dovnitř.
Vy jste šli po jeho příkladě a Pra-Szak si zabral místo vepředu, Syken se musel spokojit se zadní lavicí, sdílenou s tebou a Rianou.
Až přijedeme na místo, vy dva se půjdete podívat do dívčina pokoje, jestli něco nenajdete, co třeba bezpečnostní složky přehlédli. My zatím promluvíme s rodinou.
Sdělil vám Syken vaší úlohu a speeder zastavil před vysokou budovou.
Po pohledu na společenskou místnost ti došlo, že zde nic nenajdeš, ale naděje svitla při pomyšlení na kajutu, kde byl zbytek společenských náležitosti. A opravdu, byla tam i mini lednička. Nic extra a pochutiny, které jsi si představoval na diplomatické lodi tam rozhodně nebyli. Obsah ledničky vyplňovalo několik čirých krabiček, kde byl ve všech spodek vystlán salátem, poté se už ale krabička od krabičky lišila obsahem, někde byli kousky masa, někde smíchaná zelenina s ovocem, exotika, klasika, spousta variací.
Na spodu ledničky se válelo také několik lahví s vodou, pouze neslazenou a neperlivou. Nebyl to teda extra velký výběr, ale ocenit se dala čerstvost surovin, pokud nic jiného. Riana, který si ustlala na jedné posteli si tě ani nevšimla, mistr se rozhodl pro meditaci a i když se ani nepohnul, něco ti říkali, že jak o tvé přítomnost, tak o tom co děláš, ví vše.
Cesta ještě nějákou hodinu trvala, proto si všichni ulevili, když se pod váma objevila modrá planeta a vaše loď na ní začala sestupovat.
Na Curamelle by na nás měl čekat odvoz. Vydáme se hned k rodině Gurelle a započneme vyšetřování co nejrychleji...
Pověděl oboum padawanům mistr a počkal u rampy než se váš vyšetřovací tým zkompletuje příchodem mistra Sykena.
Jakmile vaše skupinka vystoupila z lodi, už tam byl přistaven policejní speeder a postávající policista vedle něj. Při záhlednutí vaší čtveřice ihned zahodil cigaretu, prohodil vašim směrem pár slov, které by jste si mohli maximálně domyslet a nastoupil dovnitř.
Vy jste šli po jeho příkladě a Pra-Szak si zabral místo vepředu, Syken se musel spokojit se zadní lavicí, sdílenou s tebou a Rianou.
Až přijedeme na místo, vy dva se půjdete podívat do dívčina pokoje, jestli něco nenajdete, co třeba bezpečnostní složky přehlédli. My zatím promluvíme s rodinou.
Sdělil vám Syken vaší úlohu a speeder zastavil před vysokou budovou.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Coruscant, loď
Obhlédnul jsem společenskou místnost a zachmuřil se. Vedly z ní jen dvě chodby, tou první se vydal náš pilot, mistr Syken. Nebylo tedy těžké si domyslet, že právě tato chodba ústí do kokpitu. Hledat potravu tam bylo docela zbytečné, zamířil jsem tedy chodbou druhou, která vedla, jak jsem se domníval, do kajuty. A vskutku, zde mé pátrání došlo úspěchu.
Letmo jsem se po místnosti porozhlédl a s letmým úsměvem na rtech tiše vyrazil k ledničce. Rozhodně jsem nechtěl ani jednoho z obou spolupasažérů rušit, vzal jsem proto namátkou pár krabic s jídlem, lahev vody a s tím vším se vrátil do společenské místnosti.
Můj brzký oběd, skládající se z bantího ragú, Ithorianského salátu, celozrného chleba, jež tolik připomínal keksy, které nám každé ráno předkládali v chrámu a již zmíněné vody , vůbec nebyl špatný. Naopak, jídlo mi přišlo dokonce lepší, než to od kuchyňských droidů v chrámu. Možná to byla pravda, možná za to ale jenom mohl můj velký hlad.
Jakmile jsem si nacpal břicho a uklidil nádobí zpět do ledničky, zamířil jsem k navigační mapě a dle ní usoudil, že u cíle ještě zdaleka nejsme. Vrátil jsem se tedy zpět do briefingového sálu, rozhodnut se po zbytek cesty věnovat úpravám světelného meče. Tato práce se nicméně minula účinkem a když jsem byl nucen meč podruhé znovu skládat, raději jsem svého úsilí zanechal. To už jsme nicméně vystoupili z hyperprostoru a před námi se objevil Corulag.
Curamelle, dům smetánky, pokoj
Po příjezdu do domu následovala formální výměna zdvořilostí a oba mistři zahájili konverzaci s rodiči. To už jsme se ale my dva, za vedení protokolárního droida, přesunuli do dívčina pokoje a vzápětí se ho jali prohledávat.
Přišlo mi divné, že pokoj, vlastně ani celý dům, ač byl velice podobný, ve mne žádné vzpomínky na původní domov nevyvolal.
Obhlédnul jsem společenskou místnost a zachmuřil se. Vedly z ní jen dvě chodby, tou první se vydal náš pilot, mistr Syken. Nebylo tedy těžké si domyslet, že právě tato chodba ústí do kokpitu. Hledat potravu tam bylo docela zbytečné, zamířil jsem tedy chodbou druhou, která vedla, jak jsem se domníval, do kajuty. A vskutku, zde mé pátrání došlo úspěchu.
Letmo jsem se po místnosti porozhlédl a s letmým úsměvem na rtech tiše vyrazil k ledničce. Rozhodně jsem nechtěl ani jednoho z obou spolupasažérů rušit, vzal jsem proto namátkou pár krabic s jídlem, lahev vody a s tím vším se vrátil do společenské místnosti.
Můj brzký oběd, skládající se z bantího ragú, Ithorianského salátu, celozrného chleba, jež tolik připomínal keksy, které nám každé ráno předkládali v chrámu a již zmíněné vody , vůbec nebyl špatný. Naopak, jídlo mi přišlo dokonce lepší, než to od kuchyňských droidů v chrámu. Možná to byla pravda, možná za to ale jenom mohl můj velký hlad.
Jakmile jsem si nacpal břicho a uklidil nádobí zpět do ledničky, zamířil jsem k navigační mapě a dle ní usoudil, že u cíle ještě zdaleka nejsme. Vrátil jsem se tedy zpět do briefingového sálu, rozhodnut se po zbytek cesty věnovat úpravám světelného meče. Tato práce se nicméně minula účinkem a když jsem byl nucen meč podruhé znovu skládat, raději jsem svého úsilí zanechal. To už jsme nicméně vystoupili z hyperprostoru a před námi se objevil Corulag.
Curamelle, dům smetánky, pokoj
Po příjezdu do domu následovala formální výměna zdvořilostí a oba mistři zahájili konverzaci s rodiči. To už jsme se ale my dva, za vedení protokolárního droida, přesunuli do dívčina pokoje a vzápětí se ho jali prohledávat.
Přišlo mi divné, že pokoj, vlastně ani celý dům, ač byl velice podobný, ve mne žádné vzpomínky na původní domov nevyvolal.
Odmocnina z lana je provázek!
Postava: Nathaniel Ran-Stará republika
Postava: Nathaniel Ran-Stará republika
Curamelle, dům smetánky.
Oba mistři se vrhli na výslech rodiny a kompletaci spisu, který jim předal na místě bezpečnostní poručík. Vás tak nechal samotné a s droidem jste byli zavedeni do dívčina pokoje, který tak na první pohled vypadal. Byl laděn do žluté a růžové, typicky dětské barvy. Obří postel zdobila spousta plyšových hraček a polštářků. Vše ale bylo ve spěchu poházené, jako kdyby někdo spěchal. Pokoj byl sám o sobě malý, protože většinu místa zabírala ona postel. Ještě se sem vešla skříň, jejiž tajemný obsah vám byl skryt za křídlovými dveřmi, ale nebylo pochyb že byl na oblečení. Nad postelí bylo obrovské pootevřené okno a v něm malá škvírka, sotva pár milimetrů v průměru. Otvor byl příliš přesný - trefa do zámku, otevřít okno byla otázka lehkého zatlačení.
Kousek od vás stále postával droid, připraven zodpovědět případné otázky, ale také jako dozor nad váma. Majitel domu, i když byl za vaší pomoc určitě vděčný, nechtěl nechat nic náhodě a pojistil si bezpečnost svého majetku i před symbolem dobra, jakým byli jediové.
Rianna se hned pustila do prohledávání pokoje, jako první jí nicméně zaujal medailonek, pověšen na zhasnuté lampičce ležící na stolku u postele. Přejela po něm prstem a otevřela. Tam se hned spustil holografický záznam její rodiny. Když jí někdo unáše, neměla čas si jej vzít a tak zůstal tam, kam jej položila.
Oba mistři se vrhli na výslech rodiny a kompletaci spisu, který jim předal na místě bezpečnostní poručík. Vás tak nechal samotné a s droidem jste byli zavedeni do dívčina pokoje, který tak na první pohled vypadal. Byl laděn do žluté a růžové, typicky dětské barvy. Obří postel zdobila spousta plyšových hraček a polštářků. Vše ale bylo ve spěchu poházené, jako kdyby někdo spěchal. Pokoj byl sám o sobě malý, protože většinu místa zabírala ona postel. Ještě se sem vešla skříň, jejiž tajemný obsah vám byl skryt za křídlovými dveřmi, ale nebylo pochyb že byl na oblečení. Nad postelí bylo obrovské pootevřené okno a v něm malá škvírka, sotva pár milimetrů v průměru. Otvor byl příliš přesný - trefa do zámku, otevřít okno byla otázka lehkého zatlačení.
Kousek od vás stále postával droid, připraven zodpovědět případné otázky, ale také jako dozor nad váma. Majitel domu, i když byl za vaší pomoc určitě vděčný, nechtěl nechat nic náhodě a pojistil si bezpečnost svého majetku i před symbolem dobra, jakým byli jediové.
Rianna se hned pustila do prohledávání pokoje, jako první jí nicméně zaujal medailonek, pověšen na zhasnuté lampičce ležící na stolku u postele. Přejela po něm prstem a otevřela. Tam se hned spustil holografický záznam její rodiny. Když jí někdo unáše, neměla čas si jej vzít a tak zůstal tam, kam jej položila.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Curamelle, dům smetánky. dětský pokoj
Zatímco Riana v rukou obracela medailonek, já se vrhl na kontrolu skříně. Podle očekávání se mi naskytl pohled na haldy oblečení. Holčička byla zřejmě parádnice. Kromě již zmíněného oblečení všeho druhu tomu nasvědčovali i všelijaké šminky, cetky a šperky, ukryté v přihrádkách po zdech skříně.
Mou pozornost ale vzápětí upoutalo něco jiného. Plyšová bantha, ukrytá v jedné z přihrádek, byla na chlup stejná, jako měla sestra. Opatrně jsem ji uchopil a začal převracet v rukou, hlavou mi začaly vířily vzpomínky.
Díval jsem se očima dítěte, které své mladší sestře právě ukrylo nejoblíbenější hračku. Pravda, koš na prádlo nebyl zrovna nejoriginálnější skrýš, tento sotva pětiletý chlapec ji nicméně považoval za místo, kde sestra svou milovanou plyšovou banthu, nazvanou Myška, určitě hledat nebude. Zabracká holčička se ale k žádnému pátrání rozhodně neměla. Místo toho svého o rok staršího bratra zlostně probodávala pohledem a neustále mu vyhrožovala, co všechno mu udělá, jestli ji její hračku okamžitě nevrátí. Nu a ten ji bezotyšně tvrdil, že o zmizelém plyšákovy neví zhola nic. Zrovna v okamžiku, kdy se rozhádané sourozence chystala po svém uklidnit jejich rázná matka, vstupní dveře luxusního bytu se otevřely. A všichni tři na prahu spatřili otce, hlavu rodiny, podpíraného mužem v hnědém plášti. Tehdy to všechno začalo. Tehdy nastal začátek konce mého starého života.
Povzdechl jsem si.
Teď na takové věci není čas!
V duchu jsem se napomenul, uložil plyšáka zpátky do skříně a vyrazil k Rianě, snažíc se tvářit pokud možno normálně.
V té skříni kromě oblečení nic moc není, jak to vypadá tady?
S touto otázkou jsem pohlédl na pootevřené okno a aniž bych čekal na Rianinu odpověď, postavil se na postel a skulinku prohlédl.
Tohle byl asi zámek... To je divné! Určitě to udělalo nějaký hluk, musela to přeci slyšet!
Zavrtěl jsem hlavou, seskočil z postele a pohlédl na droida
Jak je to dlouho, co ji unesli?
Oslovil jsem ho.
A bylo to v noci, nebo ve dne?
Hloupá otázka. Podle neupravené postele bylo jasné, že holčička v té chvíli spala, ujistit jsem se nicméně musel.
Zatímco Riana v rukou obracela medailonek, já se vrhl na kontrolu skříně. Podle očekávání se mi naskytl pohled na haldy oblečení. Holčička byla zřejmě parádnice. Kromě již zmíněného oblečení všeho druhu tomu nasvědčovali i všelijaké šminky, cetky a šperky, ukryté v přihrádkách po zdech skříně.
Mou pozornost ale vzápětí upoutalo něco jiného. Plyšová bantha, ukrytá v jedné z přihrádek, byla na chlup stejná, jako měla sestra. Opatrně jsem ji uchopil a začal převracet v rukou, hlavou mi začaly vířily vzpomínky.
Díval jsem se očima dítěte, které své mladší sestře právě ukrylo nejoblíbenější hračku. Pravda, koš na prádlo nebyl zrovna nejoriginálnější skrýš, tento sotva pětiletý chlapec ji nicméně považoval za místo, kde sestra svou milovanou plyšovou banthu, nazvanou Myška, určitě hledat nebude. Zabracká holčička se ale k žádnému pátrání rozhodně neměla. Místo toho svého o rok staršího bratra zlostně probodávala pohledem a neustále mu vyhrožovala, co všechno mu udělá, jestli ji její hračku okamžitě nevrátí. Nu a ten ji bezotyšně tvrdil, že o zmizelém plyšákovy neví zhola nic. Zrovna v okamžiku, kdy se rozhádané sourozence chystala po svém uklidnit jejich rázná matka, vstupní dveře luxusního bytu se otevřely. A všichni tři na prahu spatřili otce, hlavu rodiny, podpíraného mužem v hnědém plášti. Tehdy to všechno začalo. Tehdy nastal začátek konce mého starého života.
Povzdechl jsem si.
Teď na takové věci není čas!
V duchu jsem se napomenul, uložil plyšáka zpátky do skříně a vyrazil k Rianě, snažíc se tvářit pokud možno normálně.
V té skříni kromě oblečení nic moc není, jak to vypadá tady?
S touto otázkou jsem pohlédl na pootevřené okno a aniž bych čekal na Rianinu odpověď, postavil se na postel a skulinku prohlédl.
Tohle byl asi zámek... To je divné! Určitě to udělalo nějaký hluk, musela to přeci slyšet!
Zavrtěl jsem hlavou, seskočil z postele a pohlédl na droida
Jak je to dlouho, co ji unesli?
Oslovil jsem ho.
A bylo to v noci, nebo ve dne?
Hloupá otázka. Podle neupravené postele bylo jasné, že holčička v té chvíli spala, ujistit jsem se nicméně musel.
Odmocnina z lana je provázek!
Postava: Nathaniel Ran-Stará republika
Postava: Nathaniel Ran-Stará republika
Curamelle, dům smetánky.
Droid se na tebe podíval svými fotoreceptory a hned na tebe mohl vyvalit informace na které jsi se ptal.
Právě je to...dva dny...tři hodiny...dvacet pět minut...
Automaticky konstatoval přesný čas. Určitě byl skvěle seřízen, pomatuješ si ještě droida z chrámu, který když měl říct čas, nezapoměl ani na sekundy. A pak se zasekl do smyčky když svojí odpověď každou sekundu opravoval, aby byl přesný, dokud jej někdo nezastavil. I Riana se v tu chvíli zastavila a počkala si na odpověď, vzpomínajíc na dávné časy.
Bylo to...v..asi...tři hodiny...ráno.
Opět zašrotil aby ti dal odpověď, která už nebyla moc přesná, nicméně čas se nedal dobře dohledat.
Riana se také hodně zajímala o otvor v okně. Byl to přesný otvor, i když měl po straných rýhy, byl dokonale přesný, jaký mohl udělat jen droid nebo velice schopný a zkušený člověk.
Hmm, to mi něco připomíná...
Poukázala na zajímavost, kdy čtyři rýhy byli po na pomyslných třech, šesti, devíti a dvanácti hodinách. Čistý průstřel okna by to nezanechal, pokud by se nejednao o součást projektilu. Mistr Pra-Szak se odpojil od výslechové skupiny, kterou tvořil on, Syken a policejní důstojník a rozhodl se zkontrolovat vás dva v pokoji.
Tak co jste našli, nějáké postřehy? Pokud by vás zajímalo, tady máte policejní spis...
Podal vám datapad, kterého se ujala Riana, na tobě zůstalo zhodnocení situace a první teorie jak byl únos proveden.
Riana se začetla do datapadu, ale nic hodnotného nenašla, neboť byl prakticky prázdný.
Droid se na tebe podíval svými fotoreceptory a hned na tebe mohl vyvalit informace na které jsi se ptal.
Právě je to...dva dny...tři hodiny...dvacet pět minut...
Automaticky konstatoval přesný čas. Určitě byl skvěle seřízen, pomatuješ si ještě droida z chrámu, který když měl říct čas, nezapoměl ani na sekundy. A pak se zasekl do smyčky když svojí odpověď každou sekundu opravoval, aby byl přesný, dokud jej někdo nezastavil. I Riana se v tu chvíli zastavila a počkala si na odpověď, vzpomínajíc na dávné časy.
Bylo to...v..asi...tři hodiny...ráno.
Opět zašrotil aby ti dal odpověď, která už nebyla moc přesná, nicméně čas se nedal dobře dohledat.
Riana se také hodně zajímala o otvor v okně. Byl to přesný otvor, i když měl po straných rýhy, byl dokonale přesný, jaký mohl udělat jen droid nebo velice schopný a zkušený člověk.
Hmm, to mi něco připomíná...
Poukázala na zajímavost, kdy čtyři rýhy byli po na pomyslných třech, šesti, devíti a dvanácti hodinách. Čistý průstřel okna by to nezanechal, pokud by se nejednao o součást projektilu. Mistr Pra-Szak se odpojil od výslechové skupiny, kterou tvořil on, Syken a policejní důstojník a rozhodl se zkontrolovat vás dva v pokoji.
Tak co jste našli, nějáké postřehy? Pokud by vás zajímalo, tady máte policejní spis...
Podal vám datapad, kterého se ujala Riana, na tobě zůstalo zhodnocení situace a první teorie jak byl únos proveden.
Riana se začetla do datapadu, ale nic hodnotného nenašla, neboť byl prakticky prázdný.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Moje ochranka:
Darth Revan ♥