Sundari
Říct, že jsem s byrokracií neměl problém, by bylo poněkud diplomatické zastírání skutečnosti, že něco podobného jsem očekával a navíc před odletem z Ilmarinu nastal čas zjistit, co všechno se dá narvat do jedné čtečky. Popravdě – dost věcí na to, aby mě nenervovalo cestování hyperprostorem a podobné fronty. Odhadem tak nejbližší týden, kdybych ho měl tedy strávit celý čekáním před studijním.
Stručně jsem odhadoval, že Endar má na svém studijním buď větší štěstí než my na příjmu nováčků, nebo se na tohle vysedávání mazácky vykašlal, odhadl čas, kdy se fronty proberou, a momentálně se někde poflakoval s Kimi nebo Sith-ví-kým-vším.
Nemusíš se bát, že nebudeš stačit. Na Ilmarinu nejsou žádné kvalitní školy.
Při pohledu na davy a hlavně rychlost, s jakou nás rozřazují, si musím vzpomenout na Veryino uklidnění po přestěhování na jiný svět a nastoupení do nové školy uprostřed ročníku.
Jen nějak nevzala v potaz, že zhruba o dva roky později budeme na Mandalore na Royal Academy of Government, Verya nebude chápat, proč není na Coruscantu (protože došlo k transformaci Republiky, na centrálním světě byla zavedená zajímavá vízová politika a Mal Connor prohlásil, že obcházet nastavená pravidla je sice možné, ale rozhodně ne férové – tomu se říká senátorský postoj) a fronta před námi bude podstatně zajímavější než administrativní záležitosti v nynějším Imperiálním centru.
Už proto, že to zdejší se usídlilo v nedostavěném zábavním parku. Nemít rodiče, který o City of Bone a celém průšvihu o pozemcích kolem Keldabe slyšel celkem dost, a nebavit se s ním o nynějších změnách na Mandalore, asi by mi tento poněkud pikantní detail imperiální politiky unikl, jako ostatně většině lidí. Takhle jsem měl dojem, že se můj otec poněkud zlomyslně baví. Dalo se to brát jako pozitivní faktor. V poslední době toho na něj bylo hodně a z toho, co se stalo před čtyřmi měsíci, jsem tak nějak měl subjektivně divné pocity i já. A to jsem Irvina nikdy neviděl, nepotkal a nic pořádného o něm nevěděl – jenom, že existuje.
„Nevšiml jsem si, že by se za poznámkou o obědové pauze objevilo „joke“ v hranatých závorkách, nebo „Zachovejte paniku.“,“ zkomentuji nahlas poznámku o vtipu. Před ilmarinským pobytem bych si to jenom pomyslel.
Každopádně vyrušovací intermezzo jsem tím považoval za vcelku vyřešené, a protože jsem skončil uprostřed Haywoodovy analýzy Práva rozumnosti (jeden z nejznámnějších dodatků Galaktické ústavy, do kterého se nyní po transformaci docela rýpalo – jeden se nediví, vzhledem ke klonovým válkám, alespoň do doby, než se koukne, v jakém duchu se rýpe). Opět jsem musel konstatovat, že milá odborná kapacita je poněkud mimo, protože mu pěkně haprovala práce s definicemi nastavenými v původním textu Práva rozumnosti. Vlastně ony pokulhávaly i citace. Vzhledem k tomu, že jsem na tohle téma dělal přijímací esej (zajímavá to záležitost, tahle nová část přijímaček po vzoru Ferrhastských a coruscantských akademií), mě to prakticky praštilo do očí.
Nezbylo než spáchat poznámku
ad. vymezení definic v § 1 – problematická je sama o sobě (CO je rozumná bytost? Jak nastavit kritéria?), ale Haywood ji v článku akeptuje. Výsledek: protiřečí si. Logické by bylo reformulovat, co bere jako „rozumem obdařenou bytost“, originální text tak bere každou bytost schopnou souvislého myšlení a ovlivňování okolí.
Jo. To je, když je někdo šprt a rozhodl se začít shromažďovat podklady na závěrečnou práci už teď. - jinými slovy, deformace daná tím, že si potrpím na práci s přesnými, detailními prameny a pokud jde o školní záležitosti, jsem perfekcionista. A navíc jsem viděl Endarovu loňskou ročníkovou práci a konstatoval, že ten hnus bych mu omlátil o hlavu a nechápu, jak mohl přijít k hodnocení A-.
O rychlé přelétnutí dalších tří odstavců později bylo hůř.
Jestli třináctiletý kluk nachází v argumentaci předního politického filozofa Republiky elementární chyby, je něco asi špatně. Zejména když jsou to chyby toho rázu, jako že dotyčný se v odborném textu neobtěžuje stanovit, co je to „lidská kultura“, „lidská civilizace“, a „mezirasové kulturní obohacení“.
Když jsme se o tom před třemi týdny bavili s Malem, tvrdil, že současná politická filozofie Republiky je striktně omezená problémy světů v Jádře a jejich vidění reality. Připadalo mi to poněkud absurdní, ale začínal jsem se obávat, že má pravdu. Protože z hlediska Okraje a speciálně Mandalorianského sektoru byl Haywood nesmyslný.
Tak oni jsou v tomhle Mandaloriané jiní než většina galaxie.
Stačilo si vzpomenout na tátův komentář na některé humanocentrické proslovy v senátu - „A to se většina z nich diví, že představa věčně ožralých a nesmysly žvanících senátorů je mezi prostým obyvatelstvem tak oblíbená. Tohle jim kazí pověst, zvlášť když to potom jde v hlavním vysílacím čase na holovizi.“
Vypnul jsem Haywoodovu Polemiku a chvíli uvažoval, jestli si najdu něco jiného ke čtení, nebo se pokusím zabavit jinak. Nějak jsem si nebyl jistý, co by to čekání zkrátilo lépe.
Nakonec čtečka skončila vypnutá, alespoň na nějakou chvíli, a rozhodl jsem se nudit klasičtějšími způsoby. Přece jenom, ke čtení se můžu vrátit vždycky, a na odborné hrůzy jsem přestával mít tady a teď náladu.