Gaheris Dorn - Do náruče

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Lan Mandragoran
Učedník
Učedník
Příspěvky: 260
Registrován: 22.9.2009 12:45:08
Bydliště: Střední čechy

Gaheris Dorn - Do náruče

Příspěvek od Lan Mandragoran »

Coruscant, centrála

Čekala tě tvá závěrečná zkouška, věděl jsi že to už musí být brzy, přeci jen jsi nebyl jen tak někdo. Ne, býval jsi rytířem Jedi, před tím než tě obrátili na svou stranu. Někde v hloubi duše tě stále ještě nahlodávala dobrota a zoufalství z toho co z tebe je nyní. Ale ta ukrutná bolest, muka a zoufalství tě změnili, nešlo odolat tomu vábení temné strany síly. Ne po tom co tě inkvizitoři určení k polapení tvých kolegů z chrámu zmrzačili.
Seděl jsi právě v jídelně sám u stolu, jelikož tvé deptání tvých kolegů ti právě moc přátel neudělalo. Podíval jsi se k okolním stolům kde se spolu nerušeně bavili ostatní adepti a v duchu jsi si nad nimi odfrkl. Jsou přeci o tolik slabší nežli ty, máš za sebou mnohem lepší výcvik a mnohem delší, nemohou umět to co ty po svém celoživotním studiu.
Zvedl jsi vidličku s jídlem a zaregistroval jsi že se ti lehce chvěje, upoutalo to tvou pozornost a došlo ti že přestávají působit omamné látky které ti kolují tělem, znamení že se do hodiny objeví bolest žeber pod tvou levou paží a bude se ti hůře dýchat.

Ehm.
odkašlal si někdo vedle tebe čímž upoutal tvou pozornost a zároveň přišlo uvědomění že jsi si nedával pozor kvůli tvé závislosti.
Gaheris Dorn? Máte se hlásit u vrchního inkvizitora.
Pověděl ti mladík a aniž by čekal na odpověď tak se otočil a odešel. Bylo jasné kdo jsi, nemusel ani čekat na odpověď protože jsi byl u stolu sám jako jediný a tvá pověst byla známá.

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Příspěvek od Gnost Kohn »

Coruscant, centrála

Posledních několik dní mě trápí jedna otázka. "Jak jsem se sem dostal."
Příležitostné pozastavení, přemýšlení o tom, co mě sem vedlo a jestli se tomu dalo zabránít však ze sebe většinou rychle setřesu.
Všichni jsou to idioti. Pár jich vyzvu na souboj... ať nezapomenou, kde je jejich místo.
Pomyslím si, když letmo přejedu pohledem po jídelně.
Jsou tak ubozí. Jsou to soupeři, ne přátelé... idioti.
Z myšlenek mě vytrhne až fakt, že se dostavují příznaky, které u sebe nerad vidím. Které považuji za svou jedinou slabost. Které nenávidím.
Chytím se za zápěstí levé ruky a tu stisknu v pěst.
Už je to tak dlouho... hlavní je přežít a to něco vyžaduje za oplátku. Možná to tentokrát vydržím.
Položím ruce na stůl a zahledím se někam do volného místa ohraničeného rukama, talířem a koncem stolu, než můj pohled přejede zpátky na ruce, konkrétně chrániče.
Blbej ultrachrom... se hodí... ale ten..... debilní amulet.. já nemám potřebu skrývat svoji přítomnost v Síle před někým ...jiným. Ale co klid.... užití se najde.
Další z věcí, které mě začínají znepokojovat je ta, že mě rozhněvají banální věci...
Staré černé roucho jedi, které jsem kdysi nosil jsem sice stále měl, ale bylo příhodnější nošení inkvizitorského. Chrániče na ruce, od předloktí po loket a holeně - koleno bylo vše co mi stačilo. Amulet proti detekci mé přítomnosti v Síle jsem sice každou hvíli kritiroval.. na druhou stranu každá výhoda dobrá. Ve výběru zbytku oblečení jsem byl však stále stejný... černá. Až na rudý plášť.
Proččč.....
Vyjde ze mě, téměř neslyšně... tak že to pořádně neslyším ani já v okamžik, kdy se opět schyluji k přemýšlení o předejetí nadcházející bolesti.
Vteřinu na to se dozvím to, že půjdu na kobereček h vrchnímu inkvizitorovi.
Jestli mě tak moc chce vidět, ať si příjde sám..
Na to vstanu, židli ani nezasouvám.. všechno nechám na stole a vydám se k východu z jídelny.
Ikdyž... dlouho jsem tam nebyl... možná si pokecáme.
Pomyslím si, než změním směr z původního plánovaného "do pokoje" na "do kanceláře vrchního instruktova".
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Lan Mandragoran
Učedník
Učedník
Příspěvky: 260
Registrován: 22.9.2009 12:45:08
Bydliště: Střední čechy

Příspěvek od Lan Mandragoran »

Coruscant, centrála

Zamířil jsi si do kanceláře vrchního inspektora s úmyslem "pokecat". Přecijen tě tvůj poslední výcvik který z tebe měl udělat poslušného inkvizitora trochu pozměnil. nechtěl jsi si to přiznat, ale pod nátlakem temné strany a tíhy svého svědomí se z tebe stal v podstatě šílenec. Dobrovolně jsi riskoval život. A měl jsi zvláštní nápady.
Neustálé popuzování tvých kolegů z nichž ti sice ani jeden nebyl hrozbou, ale společně tě mohli skutečně ohrozit. Dokonce drzé chování k vrchnímu inkvizitorovi který měl moc nad tvým bytím či nebytím svědčili o nedostatku zdravého rozumu.

Když jsi dorazil ke svému cíli zabouchal jsi vrchnímu inkvizitorovi na dveře a vrazil do jeho kanceláře kde jsi ani nepočkal na vyzvání a padnul jsi do křesla u jeho stolu.

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Příspěvek od Gnost Kohn »

Coruscant, centrála

Taky vás zdravím.
Prohlásím, když vejdu do kanceláře vrchniho inkvizitora.
Prý mě chcete vidět.. takže poslušně hlásím, že se mám u vás hlásit.
Řeknu, když se uvelebím na křesle.
Chovej se příčetně ty idiote!
Ozve se mi v hlavě můj vlastní hlas a v tu chvíli zpozorním, ale snažím se nedávat nic znát, spíše si jen říkám co se děje.
S takovou tě brzo popraví.
Ozve se můj "vnitřní hlas" znova.
Zajímavé... ať si nemyslí že jsem blázen.
Takže.. co to bude, mám někoho zabít?
Optám se vrchního inkvizitora.
Kdy jsi vyměnil zdravý rozum a city za šílenství, sobectví, cynismus a so všechno dalšího.
Zatnu levou ruku v pěst, a to hned ze dvou důvodů. Začínám cítit bolest a ten vnitřní hlas mi začíná docela vadit.
Snažím se poslouchat inkvizitora, což relativně jde, ale kvůli ignorování hlasu ho už nemůžu otravovat a skákat mu do řeči.
Mě nemůžeš ignorovat do nekonečna, ale teď ti to doporučuju, aby si nemyslel že ses zbláznil..... dobrá, zdá se že domluvil..
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Lan Mandragoran
Učedník
Učedník
Příspěvky: 260
Registrován: 22.9.2009 12:45:08
Bydliště: Střední čechy

Re: Výcvik pro Gaherise Dorna (Gnost)

Příspěvek od Lan Mandragoran »

Coruscant, centrála

Vrchní inkvizitor chvíli překvapeně zaváhal, ale aby na sobě nedal nic zdát raději se rozmluvil.
Gatherisi! Co tě to popadlo takhle mi sem vběhnout.
Za tohle by jsem tě mohl nechat klidně popravit.

Chvíli znovu zaváhá ale nakonec se na tebe zašklebí.
Nejsem tady ale abych z vás vychovával slečnu Daysi, takže to prozatím necháme být. Pokud nám tedy dobře posloužíš.

A teď k té tvé otázce, samozřejmě že máš někoho zabít, od toho tě tu mám.
Kromě tebe mám jen pár dalších s tvým výcvikem, takže jste v podstatě elita mezi elitou.
Ty tupci kteří si rádi říkají inkvizitoři a chtěli by si dělat nárok na mé místo by na tenhle úkol nestačili. Musel by jsem jich tam poslat víc.


Takhle mi budeš stačit jenom ty. Našli jsme nějakého Jediho který unikl rozkazu 66 a ty ho máš ulovit. Poletíš na Bogden kde by se měl údajně skrývat. informace máme od lovce odměn, takže by to měl být celkem spolehlivý zdroj. Jeden inkvizitor tam na tebe bude dohlížet.
Ber to jako svou zkoušku, když obstojíš připojíš se k našim jednotkám, když ne

chvíli se odmlčí.
Omlouvá tě jen smrt. A teď běž, nechám ti připravit nějakou loď.

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Re: Výcvik pro Gaherise Dorna (Gnost)

Příspěvek od Gnost Kohn »

Coruscant, centrála

Fakt, že jdu lovit jediho mě moc nepotěší.. ale přece jenom pravděpodobnost že ho znám je malá.
Pak pro mě někoho pošlete.
Řeknu a odejdu z kanceláře vrchniho inkvizitora.

Rychlým krokem vyrazím do svého pokoje, nikde se nezastavuju, s níkým nemluvím.
Hned jak dojdu do pokoje, tak zavřu a zamknu dveře.
Co to bylo!
Zakňučím si sám pro sebe a hodím meč na postel.
Už blbnu.
Řeknu a kopnu do sebe jeden comaren pro utlumení bolesti.
Možná opravdu blázníš... neděsí tě to?
Ozve se ve mě zase ten otravný a zároveň děsivý hlas.
Můžu tě ignorovat?
Můžeš, ale já budu mluvit dál..stejně ti to dlouho nevydrží.
Přejdu ke stěně, sednu si a opřu se o ni.
Rozepnu si svoji inkvizitorskou uniformu, a zahledím se do stropu.
Proč až teď... proč tohle.. teď... proč ne před půl rokem.
Promluvím zase sám k sobě.. a uvědomím si, že mluvením k sobě si moc nepomáhám, otázka je.. jak moc si tím škodím.
Není divu, že si to nepamatuješ.. skoro mrtvý.. na dobu mezi rozkazem 66 a dopadnutí inkvizitory si nevzpomínáš. To já ti navrhl možnost postavit se inkvizitorům. A tvůj následující stav mi zabránil se znovu projevit.. až do teďka.
Takže za tohle můžu jenom z části.
Nehaž na mě vinu.. jsem ty, takže si můžeš sám za to, kde teď jsi.
Můj vnitřní hlas mi trochu srazí sebevědomí, ale s tím se rychle smířím a vstanu.
Neodpovídej, ale myslíš, že takhle můžu fungovat dlouho?
Přejdu ke skříni a vytáhnu z ní svoji starou černou jedijskou róbu.
Udiví mě, že je jako nová, není roztrhaná ani popálená od světelného meče, ale pak si vzpomenu, že jsem si ji nechal nedávno spravit.
Chvíli váhám, jestli si ji nevezmu na misi, ale pak ji zase vrátím do skříně a sednu si ke stolu, na kterém leží můj rozpracovaný světelný meč.
Stále jsem nebyl spokojený s usazením krystalů, nezdálo se mi, jinak by byl nejspíše použitelný.
Když se to povede, najdu pro tebe využití.
Pomyslím si, zvednu meč pomocí Síly kousek do vzduchu a začnu si hrát s usazením krystalů.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Lan Mandragoran
Učedník
Učedník
Příspěvky: 260
Registrován: 22.9.2009 12:45:08
Bydliště: Střední čechy

Re: Výcvik pro Gaherise Dorna (Gnost)

Příspěvek od Lan Mandragoran »

Coruscant, centrála

Téměř až vyděšeně proběhneš chodbami do svého pokoje kde na tebe nikdo nečeká, snad jen tichá společnost tvých drog a meče se kterým si každý večer hraješ.
Otázka jestli se z tebe stává šílenec zůstala až doposud nezodpovězená, podle všeho se začíná ozývat tvé bývalé já.
Podařilo se ti ho sice na pár minut umlčet, ale jistě ne na dlouho.

Jak si tak hraješ s usazením krystalů nabízejí se ti myšlenky které ti narušují koncentraci a stále se ti díky nim nedaří usadit krystaly na nanomilimetry tak, jak si představuješ.
myšlenky které ti nabízejí využít své bývalé já k novým plánům, myšlenky na strašnou pomstu protože tvé bývalé já může za to kým jsi teď, jak ale spáchat pomstu sám na sobě, nebo myšlenky na odpuštění a být znovu jaký jsi býval.
a pak přijde konečná myšlenka díky které se ti meč málem rozpadl na kusy. Všechno ví, ví vše na co myslíš a nemůžeš ho překvapit.
Hned poté se ozve zaklepání na dveře.

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Re: Výcvik pro Gaherise Dorna (Gnost)

Příspěvek od Gnost Kohn »

Coruscant, centrála

Když se mi konečně podaří udržet meč v jednom kuse, vstanu ze židle a přejdu ke dveřím.
Kdo to bude, proč tady je a co řekne.. no nejsi napjatý?
V momentě, kdy na mě opět promluví se zastavím a trochu popojdu ode dveří.
Můžeš chvíli mlčet.. bývali jsme takový mlčenlivý a milý chlapík.
Řeknu téměř šeptem, aby to nikdo za dveřmi neslyšel.
To bylo.. teď jsem to ty a já.. já a ty... my nebo spíš jen já už tady jaksi není.
Hned jsem tam!
Ozvu se, aby bylo jasné, že jsem v místnosti a zbystřím, abych mohl dveře Silou zavřít, kdyby se otevíraly.
Jestli se ho nezbavím, tak mi buďto hrábne, nebo se zastřelím.
Zastřelit se? To bys zastřelil i mě. To bys sám sobě neudělal.
Tak dobrá... ty prostě slyšíš všechno co říkám a co si myslím že?
Zároveň s další větou mířenou potichu pro sebe se vydám ke dveřím.
Vše co říkáš a myšlenek jenom pouhou většinu.
Super.
Zároveň s povzdychnutím otevřu dveře.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Lan Mandragoran
Učedník
Učedník
Příspěvky: 260
Registrován: 22.9.2009 12:45:08
Bydliště: Střední čechy

Re: Výcvik pro Gaherise Dorna (Gnost)

Příspěvek od Lan Mandragoran »

Coruscant, centrála

Za dveřmi stál poslýček a vyděšeně se na tebe díval.
Ehm,...
Zvědavě střelí očima za tvoje záda aby zkontroloval jestli jsi sám.
Vrchní inkvizitor vám vzkazuje že máte vyrazit do hangáru.
Oči mu stále šmejdí po tvém prázdném pokoji vyjma tvého pracovního stolu a meče na něm.
Je všechno v pořádku pane?
Prohodí zvědavě a stále pátrá očima.
Nemám zavolat stáže?
Zašeptá s čímž přichází i uvědomění že jsi nebyl dost tichý aby jsi nebyl slyšet.

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Re: Výcvik pro Gaherise Dorna (Gnost)

Příspěvek od Gnost Kohn »

Coruscant, centrála

Trochu moc se stará.
Buď na něj hodný.
Mám chuť zařvat, aby už držel klapačku, ale místo toho se jen nadechnu.
Všechno v pořádku, díky.... odejdi.
Počkám než poslíček odejde a zase zalezu do pokoje.
Tak se mi to líbí... teď jdeme do hangáru a na misi...
Ty mi nemůžeš rozkazovat.
Promluvím šeptem, zatímco přejdu ke skříni, ze které vytáhnu černý plášť a hodím si ho přez ramena. Také si v kapsách u opasku doplním zásobu mých pomocníků na bolest a funkčnost, Comaren a Lesai, zhruba na tři dny.
Dost mě zajímá, kdy začneš brát lesai i když to nebude potřeba.. musím říct že se závislostí se držíš... když teda vynechám comaren, bez toho už něuděláš ani krok.
Snažím se.. dokud funguju a dokážu přerážet závislost tak nevidím důvod to vysadit.
Pak ze skříně vytáhnu pouzdra s blastery, připnu si je ke stehnům. Dva delší nože najdou svoje místo vedle blasterů a menší nože určené k vrhání zastrčím na jejich místa vzadu na opasku.
Světelný meč už ti nestačí?
No jo... málem bych zapomněl.
Přejdu ke stolu, na kterém mám rozdělanou práci.
Cesta bude dlouhá.... dost času na práci.
Zkontroluji, jestli je meč kompletní, neuchycené krystaly vložím do kapsy na opasku, meč poté Silou zavřu a pověsím ho vedle funkčního meče.
Poté z pokoje, který zamnknu a vyrazím do hangáru.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Lan Mandragoran
Učedník
Učedník
Příspěvky: 260
Registrován: 22.9.2009 12:45:08
Bydliště: Střední čechy

Re: Výcvik pro Gaherise Dorna (Gnost)

Příspěvek od Lan Mandragoran »

Coruscant, centrála

Poslíček se otočil na patě a uraženě odkráčel chodbou mumlaje si něco o nezdvořilém zmetkovi.
Nový meč se zdál být neporušený a tak jsi popadl své oblečení, svůj zbrojní arsenál a vyrazil do hangáru.
Po cestě se ti všichni díky tvému zřejmému špatnému rozpoložení a vnitřnímu boji všichni raději vyhýbali
a nejinak tomu bylo i v hangáru kde ti přidělili beze slov XG-1 a klidili se ti raději z dosahu.
Stroj vypadal napohled udržovaně a byl vybavený standartně. Celkově vzato nic zvláštního.
Nezbývalo tedy než usednout do kabiny a vyrazit na cestu na Bogden.
V kabině jsi nalezl kromě standartních zásob také podobiznu hledaného Jediho kterého jsi
si velice mlhavě pamatoval, jednak z důvodu tvého přerodu na to čím jsi teď a jednak
z důvodu že jsi jej jen párkrát potkal na chodbách chrámu.

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Re: Výcvik pro Gaherise Dorna (Gnost)

Příspěvek od Gnost Kohn »

Coruscant, centrála

Když procházím chodbami a radši se snažím myslet nej na kladení nohy před nohu a na to abych do nikoho nenarazil, můj milý vnitřní hlásek mi v tom brání.
Podle mě si všechny držíš moc od těla, měl by sis najít nějaký kamarády.
Kamarády.. no jasný, všichni kolem jsou idioti, vlezdoprdelkové a namyšlenci co mi nesahají ani ke kotníkům.
Všechny co potkám vidím, jak se mi vyhýbají. Buďto se mě bojí, nesnáší mě a možná už jsem moc paranoidní... ale mohou na mě taky něco chystat.
Tak dobrá... dobrá... ignoruj mě, už jsem ti říkal že to dlouho nevydržíš.
Však až budeme na lodi sami, tak si s tebou promluvím.
V momentě, kdy vyfasuju loď se mi z úst překvapivě vyloudí tiché. Dík.


XG-1

Po usednutí do pilotního křesla, protřu si oči a zhluboka vydechnu - příprava na otravně dlouhou cestu hyperprostorem.
Vezmu si do ruky podobiznu mého cíle a zavzpomínám.
Toho si pamatuju.. trošku.
Také si ho pamatuju, možná jsem se s ním občas pozdravil v chrámu, ale nic konkrétního si nepamatuju, takže to nejspíše nebyl nikdo důležitý... pro mě důležitý.
Nezačínáš mít strach? Strach z toho že tvůj mozek postupně maže nebo blokuje i vzpomínky dál než jen ten rok co jsi se schovával před inkvizicí?
Nyní mě slova mého "já" opravdu zaskočila. Takhle to ale určitě není, věděl bych to, kdybych ztrácel paměť.
Ne.
Vydám ze sebe krátké slabé slovo a začnu startovat systémy, vzlétnu a hned jak to půjde vstoupím do hyperprostoru.


XG-1, hyperprostor

První věc co udělám hned jak loď vstoupí do hyperprostoru je, že prolezu loď kvůli možným odposlechům, které bych případně zničil. Možná už opravdu začínám být docela paranoidní, ale vrchnímu inkvizitorovi mohlo moje chování připadat podivné a mohl nechat do lodě nasadit odposlechy a to i do mého pokoje, který po návratu pro jistotu prolezu také.
Ty ses zbláznil?
Kdybych občas držel hubu, tak by mi to ulehčilo spoustu věcí.
Naznačím, aby chvíli držel hubu a já se mohl soustředit na prohledávání lodi.
Když nic nenajdu a i v případě, že něco najdu poté ještě prohlédnu loď skrze Sílu kvůli stejné věci. Jistota je jistota.

Po dokončení "práce" si sednu zase do křesla a pokusím se odpočívat.
Otec by se divil co se z tebe stalo.
Fakt, že už zabrousil i k tomuhle tématu mi rozbouří krev. Sice jsem ho neznal dlouho, ale on mě skoro celý život hlídal a pár věcí mě naučil, za což jsem mu vděčný a až do teď jsem byl řád, že jsem nemyslel na to, jak na tom teď může být.
Ten tady není. A jestli není mrtvej, tak je teď hodně daleko. Je to.. můj život a on mě nemůže pořád hlídat.
Bereš všechno moc negativně.
Už drž hubu! Nechci se už o ničem bavit! Chci abys držel hubu! Aspoň na tak dlouho než umřu! Nepotřebuji kázání! Duchovního rádce! Kamaráda! A už vůbec ne debilní hlas v hlavě! Co mi pořád připomíná to co nechci! Drž už prosím hubu!
Krátkodobý výbuch vzteku a smutku mě stojí také spoustu chronické bolesti, takže do sebe musím kopnout pár mých kamarádů na bolest. Nejraději bych něco roztrhal, zničil, ale jsem v uzavřeném prostoru a mohl bych stejně tak rychle vyletět do vesmíru, nebo se udusit, tak stejně jako obvykle začnu vztek potlačovat. Pokusím se vyprázdnit si hlavu. Zhluboka dýchám. Soustředím se jen na svůj dech.

Nedokážu říct, jak dlouho jsem tak byl, prostě jsem se najednou probral.
Fakt, že mě nepřivítal zpátky mě náramně uklidnil.
Urazil jsem ho, nebo se urazil sám, možná jsem to i přehnal ale musel vědět, že k tomu dojde, nezmizel úplně, vrátí se, časem možná o to budu i prosit, ale pro teď chci mít hlavu aspoň na chvíli čistou.
Bogden není zrovna nejblíž ke Coruscantu, takže může cesta trvat docela dlouho, proto zkontroluju jestli je vše v pořádku, odhadovaný čas příletu a poté se zvednu ze sedadla.
Najdu si nějaké místečko, nejlépe v pilotní kabině, kde bych si mohl kleknout. Potřebuju rozptýlení pro zbytek cesty. Vezmu do ruky meč, který jsem si vzal s úmyslem jej dodělat. Natáhnu ruku a uchopím jej Silou. Z kapsy vytáhnu krystaly, které jsem ještě neuchytil a držím je v ruce, dokud Silou pomalu neodklopím kryt, který chytím volnou rukou. Poté podržím neusazené krystaly po jednom u meče, než je uchopím Silou a posléze jimi začnu otáčet a hledat ideální uchycení. Jednoduše řečeno se pokusím udělat do konce cesty meč funkčním, jediná věc, která mi v tom brání je už jen uchytit zbývající krystaly.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

V hyperprostoru, na palubě XG-1

Zatáhnul jsi za páku a bílé tečky hvězd a světla nikdy nespícího Coruscantu se se škubnutím propadla do modře vířícího hyperprostrorového nebe. Nehodal jsi se nechat ničím a nikým špehovat, proto ses vzápětí pustil do prohledávání lodi. Nenechal jsi pomalu šroubek na šroubku a využíval ve svém úsilí i Sílu, abys snad něco nepřehlédnul.
Žádná cizorodá štěnice v lodi nebyla, ovšem tvé úsilí své plody přineslo, neboť jsi při procházení procesů palubního počítače objevil jeden podezřelý. Po chvilkovém zkoumání jsi odhalil, že má za úkol po opuštění hyperprostoru pravidelně posílat záznam z bezpečnostních kamer lodi na Holonet. Nepochyboval jsi, že skončí na inkvizičním ústředí v osobním počítači vrchního inkvizitora Maloruma samotného. Teď už pro tebe nebylo problémem se nepříliš žádoucího programu zbavit, nebo bys ho možná snad i mohl využít ve svůj prospěch.

Když ses probral na studené kovové podlaze, do výstupu z hyperprostoru zbývalo ještě šest hodin, neboť Alpha-Class XG-1 Star Wing se svým hyperpohonem třídy 12 nebyl lodí zrovna z nejrychlejších.
Napadlo tě, že tahle škatule vlastně ani nemá jméno. A podle pověr loď bez jména nosila smůlu. Což bylo docela možné, protože tě bolela hlava jako po nepřetržitém třídenním chlastání a stará zranění se taktéž hlásila o slovo, často dosti důrazně. Kopnul jsi do sebe pár "přátel nejvěrnějších", po kterých se ti ulevilo natolik, žes byl schopný se soustředit na věc, které ses chtěl věnovat už předtím na Coruscantu - na dokončení konstrukce tvého druhého světelného meče.
Pokleknul jsi na kovovou podlahu do meditačního posedu a upoutával své veškeré soustředění na váleček z lesklého kovu. Vznesl se před tebe a pomalu, jakoby s rozmyslem, šroubek po šroubku povolil a jednotlivé části meče se rozšroubovaly a rozevřely.
Umístění zaostřovacích krystalů bylo u světelného meče vždycky největším kamenem úrazu, a to doslova. Při nesprávném usazení do krystalové komory totiž mohla zbraň při první aktivaci explodovat, což by bylo nemilé pro obě tvá já, ačkoliv to druhé aspoň prozatím zůstávalo zticha.
Vybavila se ti mantra, jež jsi ty i všichni ostatní Jediové odříkávali, když jste si sestrojovali meče ještě za dob, kdy jste sloužili Řádu. Kdy ještě nějaký Řád existoval.
Krystal je srdce meče. Srdce je krystal Jedie. Jedi je krystal Síly. Síla je meč srdce. Krystal, meč i Jedi jsou jedno.
Šest hodin byla dlouhá doba. Mohl sis vlastně dovolit věnovat šest hodin pouze krystalům. Soustředěný na svůj dech jsi je cítil, jak jemně rezonujou v Síle. Ten pocit jakoby připomínal elektrickou loutnu, která hraje ostrou, avšak smutnou píseň. Baladu o inkvizitorovi.

Nevíš, jak dlouho jsi strávil rozjímáním a meditováním nad svým světelným mečem, a v tuhle chvíli ti to bylo jedno. Otevřel jsi oči a světelný meč se před tebou vznášel ve vzduchu. Se všemi komponentami na svém místě. Stačilo ho jen chytnout do ruky. Jen natáhnout ruku.
Setřel sis kapky chladného potu z čela a stisknul aktivační tlačítko. Ozvalo se lahodné klap-bzzzzzz a pilotní kabinu zalilo zářivé světlo čepele, jehož barvu určil krystal, jež ses rozhodnul použít jako primární.

____________________________________
Veškeré stížnosti směřuj na PM, kde budou hromadně ignorovány ;)
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Re: Výcvik pro Gaherise Dorna (Gnost)

Příspěvek od Gnost Kohn »

V hyperprostoru, na palubě XG-1

První myšlenka poté, co najdu důkaz, že mě Malorum špehuje byla vcelku klidná.
Já toho Maloruma uškrtím!
Mohu něco říct?
NE!
Po umlčení sama sebe se pustím do likvidování programu a všech stop po něm. Radši vyřadím i kamery na lodi.

Když dokončím meč, setřesu ze sebe t u říkačku pro děti, která se říkala, když si padawan stavěl meč.
Vstanu a uchopím meč do pravé ruky. Udiví mě jeho modrá barva, jelikož jsem tam původně upevnoval krystal rudý.
Tos byl ty?
Přehodím si meč do levé ruky, pravou vezmu druhý meč a aktivuji ho.
Můžeš mluvit, ale jen ano nebo ne.
Skřížím meče, pomalu jimi hýbu a pozoruju jak se modrá a červená čepel navzájem olizují.
Ano, vadí?
Jak se moje dva meče navzájem přetlačují, vzpomenu si, že tohle už jsem viděl. Tenkrát se můj modrý meč přetlačoval s rudou čepelí. Já zabral, abych inkvizitora poslal o krok zpět a vykryl útok jiného. A hned na to se mi čepel prvního střetla s paží a následně s žebry. Čepel druhého s ramenem a stehnem.
Najednou pocítím i škrábanec na zádech, který jsem si přivodil při nárazu zády o strom při stejném souboji.
Meče deaktivuji, pustím na zem a kleknu si. Ruce se mi třepou.
Tohle mi vadí.
Cítím bolest, tentokrát i z ostatních ran které do teď nebolely. Bolí mě i každá modřina, která už zmizela.
Rozklepanýma rukama vytuhnu několik pilulí na bolest.
Tohle přežiješ i bez tohohle.
Jako odpověď do sebe kopnu trojnásobek obvyklé dávky jako podporu té předchozí, která už téměř odezněla.
Já se toho chci zbavit.
Na to pomůžu svému metabolismu Silou, aby se dostal oblbovák rychleji do oběhu.
Seš mrtvej, jestli tě to chytne uprostřed souboje. Drohy jsou závislost. Závislost je slabost a slabost je smrt, nauč se tu bolest ignorovat.
Pomalu seberu meče ze země a přesunu se na místo pilota, do pohodlného sedadla.
To říkej někomu jinýmu.
Poté zkontroluji odhadovaný čas příletu na Bogden, případně nastavím budík a trošku se pokusím prospat se.


_________________________________________________
mantru neříkali studenti ale mistři a ne všichni
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Neznámé místo, neznámý čas

Stál jsi na skalním převisu a kolem tebe šumělo moře. Ve vzduchu šla cítit vůně přicházející bouřky a v mezerách mezi černými mraky plujícími po noční obloze jsi mohl zahlédnout svit hvězd. Opodál jsi spatřil krásnou černovlasou dívku zahalenou v bílé tunice a plášti. Pohlédla ti do očí, vlídně se usmála a pokynula ti rukou, abys šel blíž. Ozvalo se zapraštění hromu a vzápětí tě málem oslepil mohutný záblesk. O hlavu a o tvář ti začaly pleskat kapky deště.
Vydal ses k ní, udělal jsi jeden krok, druhý krok, a pak sis povšimnul, že ti pod nohama něco čvachtá. Pohlédnuls dolů na své nohy a spatřil, že útes pod tebou je nyní pokryt modrou světélkující kaší.
Gaherisi, promluvila k tobě dívka se smutným pohledem v očích. Natáhnula k tobě ruku a pak se vznítila. Její bělostná tunika hořela v jednom plameni a zdálo se, jako by se její tvář odlupovala.
Něco tě přimělo strhnout z opasku své dva světelné meče a zažehnout jejich červenou a modrou čepel. Déšť silně zhoustnul a z čepelí světelných mečů stoupala pára, když na ně dopadaly dešťové kapky a se syčením se odpařovaly.
Nicméně dívka, nebo spíše to, co z ní zbývalo, stále hořela. Než jsi stihnul cokoliv udělat, plameny ji zcela pohltily. Ovšem jen na malý okamžik a když se opět zjevily obrysy postavy, nepatřila již oné dívce. Nebyla vlastně vůbec lidská. Rty měla rozřezané do jakýchsi třásní, obličej vypadal jako vyleptaný kyselinou, nos chyběl úplně, zbyla po něm jen prázdná díra do lebky. A nad ní se na tebe upíraly dvě kruté černé oči. Rozmáchl ses světelnými meči na sai cha, když vtom ti do hrudi vystřelila ostrá bolest a z hrdla se ti vydral výkřik. Neměl jsi už sílu zaostřit, ale periferně jsi zahlédnul jakýsi svíjející se předmět, který ti čouhal mezi žebry.

V hyperprostoru, na palubě XG-1

S výkřikem ses probudil schoulený v pilotním křesle bezejmenné XG-1. Seděl jsi v pilotní kabině živý a v rámci možností i zdravý. Jen tě pekelně bolel obratel, jež ti kolegové inkvizitoři před nějakým časem poranili. Právě to místo, kam tě zasáhla ta divná věc ze snu.
Počítač byl nastavený tak, aby tě vzbudil deset minut před plánovaným výskokem z hyperprostoru a ubíhající holografická čísla časomíry ti oznamovala, že do výstupu zbývá minut sedmnáct. Na palubní desce ležela poloprázdná pixle s tabletami na bolest. Spal jsi sice tři hodiny, ale před usnutím sis vzal koňskou dávku, nebylo by tedy moudré se před tak náročným úkolem, jako je hon na Jedie, předávkovat.

Po uplynutí sedmnácti minut sebou loď škubla a zvířené nebe hyperprostoru se scvrklo na drobounké tečičky hvězd. XG-1 se vynořila v soustavě Bogden a tobě se skrz průzor naskytl pohled na mohutnou oranžovou kouli planety, kolem které kroužilo aspoň dvacet dalších malých koulí, bogdenských měsíců. Pokud byly tvé informace správné, tady se ukrýval tvůj cíl. Barabelský ex-Jedi jménem Oli Oxxen. 238 centimetrů vysoký a 130 kilogramů vážící červenošedý ještěr, jehož portrét na tebe koukal z holografické obrazovky lodního počítače.
Jakmile jsi vzhlédnul od poloprůhledného okna se složkou tvého cíle, upoutal tě na orbitě planety malý kroužkovitý předmět, jenž se po přiblížení jevil jako hyperprostorový prstenec hojně užívaný stíhačkami rytířů Jedi za Klonových válek. Model Syluire-45, sám jsi v těch dobách jeden takový používal, tenhle byl ale skoro celý černý a nesl na sobě černostříbrné insignie Galaktického Impéria.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené výcviky“