Pomocná ruka (Sul)

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Elinor Yall

Pomocná ruka (Sul)

Příspěvek od Elinor Yall »

Že zmydlit Jutrena tak, aby skončil na pár týdnů na marodce nebyl až TAK dobrý nápad, jsi zjistil prakticky hned. Z celé záležitosti se stala Velká Kauza a pokud by Rada náhodou neměla co jiného na řešení, tohle by se jí postaralo o práci skoro stejně přesvědčivě, jako ty jsi přišel v rámci younglingů ke statusu „sitha“. Služba v knihovně chrámu byl spíš výsledek toho, že se tak nějak nevědělo, co s tebou. Posléze se na to přišlo a ty jsi tak přišel k víceméně jednosměrné jízdence do jedijské akademie na Almasu. Mohl sis gratulovat, protože nebýt zásahu rytíře Darruse Jehta, asi by tě poslali za trest k zemědělským sborům.

Že zmydlit Jutrena byl asi nejlepší nápad tvého života, jsi zjistil asi čtyři měsíce po celé té záležitosti, kdy ses navzdory své nedůvěřivosti stačil po Almasu rozkoukat.

Almaská akademie byla, ve srovnání s chrámem, neobyčejně liberální. Ne že by mistr Lanius Qel-Bertuk nebyl schopný udržet pořádek; Almas měl svá pravidla a obcházela se podstatně hůř než ta coruscantská (jak jsi pochopil, mělo to co dělat s tím, že Almas původně vznikl jako strážní jedijská pevnůstka s účelem střežit zdejší ruiny před sithskými kultisty). Dalo se říct, že sem chrám pravidelně umisťoval younglingy a padawany, s kterými si tak nějak nevěděl rady, a u kterých byla víc než solidní šance, že s alternativním vedením dospějí v přínosné členy řádu.
Základní younglingská výuka zde sice fungovala podobně jako na Coruscantu, jenže zatím co tam byl výcvik člověka omezen na younglingovský klan, tady byl klan spíš základní organizační jednotka, z které se stejně děti při výcviku přerozdělovaly podle stupně pokročilosti. Dost možná v tom hrál roli i nějaký další, tobě neznámý klíč. Za velmi krátkou dobu ses toho dozvěděl o zabracích víc, než za celou dobu na Coruscantu, a že by cokoli z toho připomínalo slovní spojení „agresivní hovado“, to se rozhodně nedalo říct. Místo unifikované výchovy, která by se víc specializovala až v průběhu padawanského výcviku, se na Almasu stavělo na rozvíjení individuálních vloh a dovedností.
Když se srovnaly počty lidí na Almasu a na Coruscantu, individualističnost Almasu v tomhle byla více než pochopitelná.
Co tě však trochu znepokojovalo, byla odlišná koncepce rytířských zkoušek a padawanství.
V chrámu to bylo jednoduché, když bylo člověku mezi devíti až dvanácti lety, zpravidla dostal mistra a ten měl pak na starosti následný výcvik. A když usoudil, že padawan je dostatečně zralý, skládaly se zkoušky.
Na akademii to bylo složitější. Především – aspoň formálně – neexistovala vazba „jeden mistr a jeden padawan“. Do výcviku padawanů přispívali tak nějak všichni mistři, v závislosti na konkrétní padawanově specializování se. A jako rytířské zkoušky se tu označoval zvyk, kdy si jednotliví rytíři pro některé „venkovní“ mise rozebrali padawany od dvanácti let výš. Zpravidla se jednalo o jednu podobnou akci v průběhu roku. Samotná zkouška se pak skládala... tím sis nebyl jistý a pořádně jsi to ani nedokázal odpozorovat, protože na rozdíl od coruscantských se povětšinou skládaly v terénu a do toho jsi pořádně neviděl, sám jsi zatím nebyl ani na prvním výletě mimo planetu.
V některých ohledech navíc připomínal Almas holubník a měl jsi co bojovat s tušením, že tohle by mohl být jeden z nich.


Rok 32 BBY
V holozprávách se objevují zmínky o vyostřující se krizi na Naboo.
Sulovi táhne na jedenáctý rok a na Almasu bude druhým rokem.


Almas, Jedijská akademie

Postavení vůdce klanu – nebo spíš, osoby odpovědné za younglingský klan – nebylo nic, co by jedenáctileté dítě přehnaně zatížilo. Znamenalo to určitou odpovědnost, nutnost dohlédnout na ostatní děti a nějak je usměrnit, ale s tím jsi neměl – v zásadě – žádné problémy. Měl jsi podezření, že do pozice osoby odpovědné za „katarny“ ses dostal proto, aby se tím posílily tvoje společenské dovednosti a něco udělalo s tvojí nedůvěřivostí. Jednou z tvých povinností totiž bylo i postarat se o případné nováčky a tak nějak je usměrnit v rámci akademie a pomoci jim při seznamování se s novým prostředím.
Pokud tomu tak skutečně bylo, až do této doby se celý plán ukazoval být neefektivní. Svoji funkci jsi zdědil v poněkud klidnějším období, celou dobu ses pohyboval mezi dětmi, které jsi už znal – a nováčka (a z Coruscantu navíc) do klanu přiřaditelného jste dostali až nyní.

Nováčkovi bylo asi osm, byl to člověk a jmenoval se Irvin Tavis.
Tím tvoje informace končily. Mohl sis jen domýšlet, že asi působí ztraceným dojmem.
Do haly akademie, kde jsi na něj čekal, nedorazil a namísto toho se mu patrně podařilo i s věcmi někde vysublimovat někde cestou z kosmoportu. Vzhledem k tomu, že mistr Tiro, který ho na kosmoportu vyzvedával, tvrdil, že šel napřed, poněkud rychle se blížícímu termínu dopoledních tréninků a jistotě, že mistr Kirlocca měl poněkud wookijské představy o dochvilnosti v bojovém výcviku (popsatelné asi jako - i na chlup přesně je pozdě) to nebyla zrovna dobrá zpráva.
"Museli jste se minout," opakoval už asi potřetí, přičemž to bylo spíš zbožné přání než jistota.
Jako mnohem pravděpodobnější alternativu jsi tušil, že se nový přírůstek hale prostě vyhnul a na nádvoří zabočil do jiné z budov. Což znamenalo, že se sith-ví-kde potlouká po komplexu akademie a najít ho nebude nic jednoduchého.

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Pomocná ruka (Sul)

Příspěvek od Marinho »

Almas, Jedijská akademie

Jsem na na Almaské akademii již skoro dva roky. Akademie na Almasu je dosti odlišná od Coruscantského chrámu. Zevnitř není vidět příliš rozdílů, zvenku je místo Coruscantského velkého chrámu několik menších budov. Nejvíc se ovšem lišila celá planeta. Coruscant je jedno obrovské město, Almas je doslova pustina. Tráva, která pokrývala téměř celý povrch planety zářila fialovo-zelenou září, která byla jasnější než svit vzdálených sluncí. Pobyt na Almasu byl ale jako balzám na duši. Nejraději jsem pro meditaci používal střechy budov, ze kterých byla vidět záře ze širokého okolí. Schopnost neztratit se jsem získal během několika dní, kdy jednotlivé tréninky probíhaly v nejrůznějších koutech celého areálu. Učení mi "usnadňovali" také někteří mistři, u kterých se zdálo, že včasný příchod je nejdůležitější část výuky a samotné tréninky nebo přednášky jsou spíš takové doplnění. Prostě když už jsme přišli, tak ať se něco rovnou naučíme. Pozdní příchod byl zárukou, že ti mistr bude věnovat až nesnesitelně velkou pozornost. Důsledkem tohoto bylo, že někteří slabší younglingové se ani nevraceli mezi tréninky do svých pokojů. Jednou z mých nepsaných povinností jako vůdce "katarnů", jak jsem jim říkal mě něčím vytočili, bylo zajistit, aby younglingové pod mým dohledem byli včas na trénincích. To zvláště pro nejmladší a nejdrzejší spratky byl signál pro schovávání se po celé akademii. Několik služeb v kuchyni, kde nahradili na chvíli droidy je naučily se přestat schovávat nebo si to alespoň naplánovat tak, aby byli včas na místě.
Některé podrobnosti událostí, které vedly k mému přesunu na Almas vím jen z doslechu a toho, co jsem si odvodil podle chování Rady. Poslední kapkou pro mé mistry byl můj další výstup, po kterém Jutren, jeden o něco starší žák, skončil na marodce. Pamatuji si jen, jak řekl nějakou poznámku, myslím, že to bylo něco k mému vzhledu. Pak mám na okamžik tmavé okno, a pak jen si pamatuji, jak mu klečím na zádech, jeho ruku držím zkroucenou v nepřirozené poloze a druhou rukou ho držím za vlasy. A pak mě jeden z rytířů zvedá za límec do vzduchu a doslova odnáší pryč. Následovala neuvěřitelně zdlouhavá služba v knihovně, po kterou jsem neměl žádné informace o tom, jakým směrem se bude můj osud ubírat. Z velké části také proto, protože ani ti, v jejichž rukách můj osud byl, nevěděli, co se mnou. Podle toho, že jsem skončil na Almasu a ne zpátky na Iridonii, možná na nějakém mnohem horším místě bylo z části to, že neviděli úmysl Jutrena zabít, možná z větší části přímluva Darruse Jehta, který mě od Jutrena odtrhl. Pak následoval můj přesun na Almas, vstupní zkouška, a zařazení do jednoho z klanů. Asi po měsíci jsem byl pověřen převzít funkci Vůdce klanu, jelikož můj předchůdce se stal padawanem a se svým mistrem byli na misi mimo planetu. Spíš než Vůdce klanu jsem byl takový starší bratr, někdy chůva, řešil jsem velké problémy typu: Kdo mi schoval poznámky, hádky který mistr je mocnější a podobně. Mou starostí bylo i postarat se od začátku o nováčky akademie, provést ho po akademii, seznámit jej s mistry, kteří jej budou učit a tak dále. Za téměř dva roky jsem prakticky nevěděl co to má obnášet, protože jediný nováček jsem tu byl já a byl jsem tak překvapený z nového prostředí, že ani nevím, jak probíhala vstupní zkouška a nezapamatoval jsem si jména některých mých mistrů, což končilo naštěstí vtipnými poznámkami špatně oslovených mistrů. Dnes, když jsem stál ve frontě na oběd za mnou přišel jeden můj "katar", byl to Rodian, jméno jsem nikdy nedokázal správně vyslovit, natož si zapamatovat. Donesl mi zprávu, podle které má každou chvíli přiletět můj první nováček.
Irvin Travis, člověk, 8 let, setkání v kosmoportu.
přečetl jsem si v duchu z datapadu, podíval se na nevábně vyhlížející kaši, která měla představovat můj oběd, otočil jsem se a vydal se svižným krokem ke kosmoportu. Cestou jsem si rozmýšlel, jak se mu představím, a kam bych ho měl odvést, když mě čekal trénink za chvíli. Zaměstnán myšlenkami, dávajíce pozor jen na to, abych někde nezakopl nebo nevrazil do některého z rytířů nebo mistrů jsem vešel do kosmoportu.

Almas, akademie, kosmoport
Uvnitř byl poměrně klid, stály tam jen dvě lodě. Zamířil jsem k té, ze které zrovna droidi vykládali bedny a zahlédl jsem mistra Tira, jak se snaží vložit datapad do jednoho z droidů, kteří měli na starost administrativu kosmoportu. Cestou k němu jsem se snažil zahlédnout mezi vyloženým materiálem Irvina. Jak jsem se čím dál víc blížil, zmocňoval se mě neklid. Prošel jsem kolem mistra a vešel do lodi. Začal jsem procházet jednotlivé kajuty, ale všechny byly prázdné.
"Hledáš něco?"
Oslovil mě ženský hlas za mými zády. Otočil jsem se a vrazil hlavou do hrudi Twi'lečky. Když jsem si uvědomil, co se stalo, zrudl jsem až na výrustcích na hlavě.
"Haló, tady kapitán zásobovací lodě Republiky, slyšíte mě?"
se smíchem se znovu zeptala Twi'lečka.
"Jo, hledám, toho, osm let, Travis, kosmoport, Irvin."
začal jsem ze sebe koktat.
"Aha, ty hledáš toho kluka, co přiletěl se mnou. Tak to se poptej toho Jedije, má to tu na starosti."
Odpověděla a začala se věnovat frontě několika droidů, kteří vynášeli bedny z lodi a čekali na instrukce.
"Co jsem komu udělal, že to musím vždycky schytat já?"
Řekl jsem si v duchu, pak jsem si ale vzpomněl na Jutrena. Sám jsem si v duchu vynadal, proč jsem se víc neovládal a vydal se za mistrem, který stále zápasil s droidem. V uctivé vzdálenosti od mistra jsem se opřel o jednu z beden a čekal jsem, až mistr dokončí svou činnost a budu moci ho oslovit. Po chvilce mi zapípal alarm, připevněný na ruce, signalizující 15 minut do začátku lekce. obrázek červené lebky znamenal, že lekci vede mistr Korlocca, jeden z obávaných instruktorů v bojových lekcích, na jehož lekci bylo potřeba se dostavit již v předchozím životě (bohužel pro nás nic takového neexistuje), abychom měli jistotu, že se jeho pozornost neobrátí zrovna na nás.
Čím dál líp, nejen že jsem vynechal oběd, čeká mě náročná lekce, kterou už teď skoro nestíhám, lekci vede jeden z nejpřísnějších mistrů na akademii ale navíc vůbec nevím, na čem jsem ...
Zvuk alarmu přiměl mistra ustat se zoufalým bojem s droidem a datapadem a otočil se směrem ke mě.
"Ty hledáš Irvina, že?"
Spíš než otázka to bylo znamení, že se mi věnuje.
Ne, ja tady hledám Sithskou akademii, ještě ráno tu ležela.
Pomyslel jsem si, ale raději jsem se podobným poznámkám vyhýbal, nerad bych pokoušel trpělivost nebo smysl pro humor mistrů. Navíc na vtípky nebyl vůbec čas.
"Ano, měl jsem se tu s ním tady setkat, ale nikde jsem ho tu nenašel."
Odpověděl jsem, a hlavou mi běžely nejšílenější scénáře, co se s Irvinem mohlo stát.
"On šel napřed, chtěl se porozhlédnout po akademii."
Odpověděl a už se otáčel zpět k droidovi, který už na první pohled byl vypnutý.
"Cože? Ale já mám za chvíli trénink s mistrem Kirloccem!"
Vykřikl jsem s lehkým zoufalstvím v hlase.
"Museli jste se minout"
Zopakoval asi třikrát po sobě, a bylo znát, že chápe, jak se zrovna cítím.
"Děkuji mistře"
Odpověděl jsem mu a vydal se směrem ven z kosmoportu. Cestou jsem tlačítkem zapl droida. Rozběhl jsem se směrem k nejvyšší budově akademie, kde jsem předpokládal, že se Irvin vydal.
"Oh, děkuji mladý younglingu."
Ozval se mi za zády mistr Tiro a vzápětí jsem jen slyšel typický zvuk doprovázející vypínání droida.
Já až se mi dostane do rukou, tak si ho vezmu tak do parády, že místo přeložení na jinou akademii mě Rada pošle jako hnojivo do akademické zahrady.

Almas, akademie
Cestou jsem požádal jednoho younglinga, aby mne omluvil u mistra Kirlocca, ale že hledám ztraceného nováčka a že se nejspíš opozdím. Chtít po mých "katarnech", aby mi pomohli hledat byla hloupost, protože než bych je rozeslal po akademii hledat Irvina, a než by se s nepořízenou vrátili, bylo by už po trénincích. A to bych u mistrů určitě neobhájil jako dostatečný důvod pro narušení jejich výcviku. Nejhorší bylo, že jsem nevěděl, kde bych měl začít hledat, a na nějaké systematické prozkoumávání nebyl čas. Napadlo mě jen se podívat se ze střechy hlavní budovy, jestli není tam nebo na některé z okolních budov. Na střeše se ozval alarm, signalizující 5 minut do začátku lekce.
To stihnu akorát včas na lekci, Irvina budu muset najít později, nebo na něj do té doby narazí někdo jiný, kdo ho předá do správných rukou.
Vešel jsem na cvičiště, kde jsem se pokusil nenápadně zapojit do hloučku dalších studentů. Utvořila se fronta, kde si pak postupně každý bral tréninkovou hůl, nahrazující z bezpečnostních důvodu světelný meč. Když na mě jako na posledního přišla řada, již tam na mě žádný nezbyl. Očima jsem se snažil najít mistra a upozornit jej na tento nedostatek. To, co jsem uviděl mi vyrazilo dech a zničilo možnost posloužit místnímu zemědělství. Mistr Kirlocc právě dokončil předběžný test Irvina a když se můj a mistrův zrak setkal, usmál se a šel přímo ke mě.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Elinor Yall

Re: Pomocná ruka (Sul)

Příspěvek od Elinor Yall »

Almas, akademie Jedi

Konec dobrý, všechno dobré. Aspoň to tak vypadalo, protože potenciální průšvih zažehnán, nový přírůstek younglingovského klanu Katarn objeven a než jsi dorazil na trénink, tak i vyzkoušen, což znamenalo, že otázka tvého víceméně pozdního příchodu nebude řešena.
Výhody této situace byly nepopiratelné, žádná služba v kuchyni navíc, žádné další komplikace.
Mistr Kirlocca jen a pouze rozdělil všechny přítomné do dvojic, a tebe – se zcela suverénním wookijským výrazem – přiřadil k Irvinovi a při té příležitosti ti půjčil svůj vlastní tréninkový meč.
Dalo se tušit, že má něco konkrétního za lubem, otázkou bylo, co vlastně.

Zdálo se, že během své menší tulácké eskapády se už Irvin dokázal rozkoukat a nepůsobil příliš nervozně. Vlastně to vypadalo, že si tě se zájmem prohlíží, a skutečnost, že se zdáš být poněkud (na něj) naštván považuje za vcelku zajímavý podnět v Síle pro uvažování. Každopádně stál proti tobě v základním postoji nimanu, působil vyrovnaně a sebejistě, a čekal na tvoji další reakci.


------------------------------
Moc nepředbíhej - a nehraj za jiné postavy. :) Tady to nevadí, v jiných situacích by mohlo.
Jinak se omlouvám, že mi to trvalo takhle dlouho, ale kombinace přemýšlení, co a jak právě s tím předbíháním, a mimoakademického života.
E.

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Pomocná ruka (Sul)

Příspěvek od Marinho »

Almas, akademie Jedi

Když jsem si všiml, že všichni kromě Irvina mají svého soupeře, nemusím být Yoda, abych se dovtípil, kdo čeká dnes mě. V první okamžik jsem v duchu děkoval mistrovi za to, že si na něm mohu upustit trochu vzteku, který se ve mě nashromáždil během pobíhání po akademii a nemusí to "schytat" někdo nevinný. Když mi ale podával svůj meč, jeho výraz mě přiměl k tomu, abych si taktiku velmi dobře rozmyslel. Vybalancovaný trénink na Coruscantu mě naučil spojovat si poznatky a dojmy, zvláště ty, které nebyly na první pohled vidět, a podle nich se pokusit odhalit záměry ostatních.
"Chce mistr testovat mne, nebo Irvina?"
To byla první otázka, kterou jsem si položil. Irvina téměř jistě ne, protože své schopnosti již ukázal, i když jen proti imaginárnímu soupeři. A již podle toho zkušený mistr, jakým je mistr Kirlocc, dokáže poznat velmi mnoho. Pokud by jej jen chtěl zařadit do pomyslného žebříčku v klanu Katarn, mohl zvolit kohokoliv jiného. Byli tu mnohem vhodnější kandidáti, kteří by jej důkladněji prověřili. Nejspíš mi chtěl mistr buď udělit lekci, abych se nenechal unést hněvem nebo vztekem, nebo, což se zdálo ještě pravděpodobnější, donutit mě, abych se co nejdřív, nejlépe hned seznámil s novým přírůstkem, kterého bych měl na starosti. To, že jej porazím, jsem neměl nejmenší pochybnosti. Přestože situace v klanu byla poměrně vyrovnaná, od povýšení na vůdce klanu jsem si dával velmi dobrý pozor na to, abych neselhával. Někdy se tato opatrnost rozrostla až ve strach z toho, že bych mohl ztratit respekt zbytku klanu, což bych považoval za selhání jak osobní, tak v očích mistrů, kteří ve mě vložili důvěru a tuto funkci mi svěřili.
Mezitím si ostatní dvojice našly svůj prostor a začaly jednotlivé souboje. Otočil jsem se s nadějí, že podle výrazu tváře mistra (u wookiů je to nečekaně velmi obtížné) získám nějakou nápovědu. Ten ovšem byl otočen ke zbytku klanu a sledoval chyby, kterých se katarni dopouštěli. Jeho postoj mu ovšem dovoloval lehkým pootočením hlavy sledovat i můj souboj. Otočil jsem se k Irvinovi, který aktivoval svůj meč a postavil se do postoje, prozrazující techniku "Nimanu".
"Nimanu? Tady něco nehraje."
Napadlo mě okamžitě. Nimanu, neboli forma Zdrženlivosti, je forma, spojující prvky ostatních technik dohromady. Příliš jsem nerozuměl tomu, proč byl poslán sem, když se jeho technika podle mého názoru velmi dobře hodí spíše na Coruscant. Buď Jutren zůstal opět na marodce, nebo klučina skrývá něco, co se dozvím dřív, než mi bude příjemné. Nejsilnější stránkou je kromě univerzálnosti, narušená jen schopností improvizace je navíc i možnost meditace. U tak mladého younglinga se nedaly tak pokročilé schopnosti příliš očekávat, přesto mu tato technika může umožnit mě doslova utahat k vyčerpání, zatímco jemu se na čele neobjeví ani kapka potu.
"Nesmím ho nechat hrát podle jeho pravidel."
Nevěděl jsem, co o mě, mojí technice, případně stylu boje ví. Ve výrazu tváře bylo jasně znát sebevědomí, což mohla být jen zástěrka. Plán, alespoň na úvod zněl takto. Na začátku mu nechám několik úderů, abych mohl odhadnout jeho schopnosti pro útočení. Zároveň tímto trochu poškádlím jeho sebevědomí, které budu muset také využít ve svůj prospěch. Poté několikrát z různých stran zaútočím, nechám ovšem příležitost k jeho protiútokům, čímž získám přehled o tom, jak brání a přechází mezi útokem a obranou. Svůj vztek na něj si uložím do pozadí své mysli pro případ, že by se bránil příliš houževnatě a mě docházely síly. Pomocí síly jsem se zbavil posledních známek únavy a aktivoval tréninkový meč.
"Žlutý krystal, to nevypadá vůbec špatně."
Pomyslel jsem si při pohledu na zářící čepel a obešel jsem asi o 90° svého soupeře tak, abychom měli co nejvíce prostoru. Během chůze jsem několikrát máchl mečem opisující ležící číslo osm, abych se ujistil, že mi meč dobře sedí v ruce a protáhl si zápěstí.
"Až budeš připraven, můžeš začít."
S úsměvem jsem vyzval svého soupeře.
"A nezapomínej, že jsem kvůli tobě zmeškal oběd."
Po mé poslední poznámce na mne Irvin zaútočil.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Elinor Yall

Re: Pomocná ruka (Sul)

Příspěvek od Elinor Yall »

Almas, akademie Jedi

Vycházel jsi, dost možná z trochu naivní, představy, že tvůj protivník je v nimanu skutečně dobrý. Na základě toho jsi sestavil strategii a pustil se do její realizace. Mělo to své háčky. Především, Irvin byl v útoku hodně jistý. Příliš jistý, pokud jsi mohl srovnávat s jinými převážně coruscantskýmoi younglingy, které vedli k této formě. Rychlé oprašování základů soresu bylo na místě, ale než se ti podařilo se odpoutat, trvalo to pár minut, během nichž ses pořádně zapotil.
Neměl jsi však čas si odpočinout, ne pokud jsi chtěl pokračovat ve svém plánu. Prakticky hned jsi vyrazil proti svému soupeři - abys zjistil, že jste měli ten stejný nápad. Tvoje žlutá a Irvinova zelená čepele se do sebe zaklesly.
Vcelku rychle jsi tak zjistil, že v dalším předpokladu ses nespletl. Už jen vzhledem k věkovému rozdílu jsi byl silnější.
Koutkem vědomí jsi postřehl, že zjištění tohoto faktu sice protivníkovi neuniklo, ovšem ani se nepodepsalo na jeho sebejistotě.

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Pomocná ruka (Sul)

Příspěvek od Marinho »

Almas, akademie Jedi
Začít obranou nebyl rozhodně dobrý nápad, protože moji obranu by prolomil i Ewok a to by ani nemusel být na stejné planetě. To, že jsem neskončil zmlácený na podlaze jsem mohl děkovat jen třem rokům, které jsem měl oproti Irvinovi jako náskok. A také částečně výškovému rozdílu, díky jemuž nemohl dost důrazně útočit shora. Na několik minut jsem se ocitl v roli trenažéru pro útoky svého protivníka, než jsem dokázal přijít s dostatečně účinnou obranou a v momentě drobného zaváhání jsem vystartoval do protiútoku. Jakmile se naše meče střetly, bylo téměř jisté, že tento souboj skončí mým vítězstvím. Vše bylo jen otázkou času. Co mě však neuvěřitelně dráždilo byla jeho jistota v jeho schopnosti nebo snad dokonce v jeho vítězství nade mnou.
"Myslíš si, že jsi dost dobrej? Nebo alespoň dobrej? Je čas, aby jsi dostal lekci a aby jsi byl seznámen s tvým novým vůdcem."
Pomyslel jsem si a bezděky se usmál. Rozhodl jsem se pro postupné přitvrzování mého útoku ze všech stran. Samozřejmě jsem mohl zaútočit svými nejúčinnějšími útoky a tak to ukončit během několika vteřin, ale chtěl jsem si to trochu užít a nechat pro změnu zadýchat svého protivníka. A na závěr mu srazit hřebínek tím, že mu zkusím vyrazit meč z ruky tak, aby dopadl mistrovi k nohám. Ale to se uvidí až podle toho, jak dlouho vydrží odolávat mým útokům posílených Sílou. Napřed jsem se musel ale dostat ze současné situace.
"Už bylo dost šaškáren, teď ti ukážu, co znamená studovat pod vedením mistra Kirlocca."
Přestože jsem, to vyslovil nahlas, bylo to myšleno spíše na mě samotného.
Opřel jsem se do našich zkřížených mečů tak, aby protivník neupadl, ale jen ztratil rovnováhu a dlouhým obloukem jsem zaútočil na stranu, na které držel svůj meč. Tento na první pohled nejhloupější možný nápad měl posloužit k tomu, aby Irvin stačil chytit moje úvodní tempo a já ho tak držel v mých útocích. Vzhledem k tomu, že jsem se během úvodu dost unavil a před tréninkem jsem nenabral mnoho sil, nechtěl jsem souboj natahovat víc, než je nezbytně nutné pro dosažení mého záměru.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Elinor Yall

Re: Pomocná ruka (Sul)

Příspěvek od Elinor Yall »

Almas, akademie Jedi

Situace se opakovala. Pomalu jsi začínal tušit, že to bude Irvinův stereotyp, útočná defenziva.
Podruhé udělal tu samou věc, totiž že na místo vhodného obranného prvku nimanu použil útočný - zcela jinak, než by se hodilo, zcela jinak, než by to bylo případné. Tentokrát to mělo jen to vylepšení, že cosi na způsob protiútoku využil k zachycení meče, v rámci setiny vteřiny se odpoutal a přesunul kousek jinam, tak akorát, aby musel znova podniknout něco na způsob protiútoku, aby zachytil tvoji čepel. Tak se to opakovalo asi čtyřikrát.
Každopádně ve chvíli, kdy ses natáhl po Síle a použil jsi ji pro posílení svého útoku, udělal tvůj protivník něco podobného. Upřímně řečeno, nebylo to nic světoborného či složitého, šlo o vcelku jednoduché posílení koncentrace, ale udělal to s naprostou samozřejmostí, jako by nešlo o nic náročnějšího než držet v ruce světelný meč.
Souběžně s tím došlo k dalšímu seseknutí vašich zbraní. Žlutá a zelená čepel se do sebe zaklínily a opět došlo na tvoji fyzickou převahu, a to výrazněji, než jsi čekal. Irvin naklonil meč více na sebe a najednou sis uvědomoval, že zatím, co čepel sklouzává, ztrácíš rovnováhu a tvůj protivník se stáčí stranou do volného prostoru.
To, že se u toho neusmíval, se v zásadě nedalo považovat za dobré znamení. Místo toho konverzačním tónem prohodil poněkud pochybnovačné: "Nemyslel jsi tohle, že ne?"
Vlastně to byla první slova, která jsi od Irvina v klanu Katarn slyšel, a sotva se dala nazvat dobrým způsobem, jak se v klanu Katarn uvést. Koutkem mozku jsi sice zvládl postřehnout, že to rozhodně není myšleno jako výsměch nebo něco podobného, ovšem jistou kousavost by nezakrylo ani několik vrstev cortosia.

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Pomocná ruka (Sul)

Příspěvek od Marinho »

Almas, akademie Jedi

Tento souboj se mi začal líbit čím dál méně. Jeho protiútoky, které se zdály být jeho jediným stylem boje. Navíc, když Irvin sklonil meč a můj z jeho čepele sklouzával, začal jsem ztrácet rovnováhu. Posunul jsem jednu nohu tak, abych získal alespoň částečně rovnováhu, pootočil jsem trup, abych stál proti svému protivníkovi a plnou Sílou jsem se opřel do meče (směr tlaku jsem upravil tak, aby můj meč tlačil kolmo na soupeřův, aby nesklouzával), doufajíc, že ho zasáhne buď jeho vlastní meč, nebo se vysmekne a zasáhne ho můj meč. Byl to zoufalý a pravděpodobně i sebevražedný tah, ale již jsem nechtěl souboj natahovat, navíc se mi po jeho poslední (a vlastně i první větě) začalo vzteky zatmívat před očima a já nechtěl zklamat svého mistra, který vyučoval zcela odlišnou filosofii. Použití hrubé síly sice nebylo příliš technické, ale byla to jedna z věcí, ve kterých jsem nad svým soupeřem měl navrch.
"Budu si muset zkusit domluvit s mistrem Kirloccem nějaké soukromé cvičení, abych zjistil, jak efektivně využít mé schopnosti."
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Elinor Yall

Re: Pomocná ruka (Sul)

Příspěvek od Elinor Yall »

Almas, akademie Jedi

Zaklínění ve skluzu bylo nepříjemné, přesto jsi rychle znova získal balanc a mohl přejít ke svému výpadu. Rozhodnut zatlačit na Irvina jsi udělal krok kupředu, a pak se to semlelo. Irvin trhl mečem stranou, což ti otevřelo prostor k útoku na jeho bok. Než jsi toho stačil pořádně využít, mozek zaplavila bolest oznamující, že nebýt tréninkového módu, ležela by na podlaze hlavička bez tělíčka a tělíčko bez hlavičky.
Popravdě, Irvin na tom nebyl o moc lépe. Taky skončil na zemi, a tvůj zásah, "vedený z posledních sil", by z něj při použití skutečného světelného meče udělal dva malé zmetky.
Byli jste si zcela kvit.
Ještě nestačil odeznít šok, když ti někdo pomáhal na nohy.
"Jsem rád, že nejste sithové a netrénujete se skutečnými světelnými meči," ten hlas ti byl nějak povědomý, a černovlasý a černooký Jedi, co se zničeho nic objevil, taky.
"Ačkoli, v takovém případě bych byl radši, kdybyste se zabili navzájem, než abyste mi šli po krku."
Darrus Jeht stál před tebou v plné kráse, nejspíš dorazil v průběhu vašeho souboje, a přátelsky se na tebe šklebil.
Irvin se na nohy vyškrábal sám. Mohlo ti udělat radost, že zjevně měl co dělat, aby se pořád tvářil, že je v pohodě - šlo mu to natolik dobře, že jej asi nikdo nenažene na marodku, ale ten úder ho bolel a to hodně. Osobně jsi to odhadoval na pořádně naražená žebra.
Přesto ti věnoval nadšený úsměv.
"Za ten krk se omlouvám, ale vlítl jsi mi do rány fakt blbě," dodal na omluvu a došel k tobě, aby ti podal ruku.
"

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Pomocná ruka (Sul)

Příspěvek od Marinho »

Almas - Akademie Jedi

Můj plán vyšel téměř dokonale, jediná maličkost, kterou by mi mohl mistr vytknout, byla, že jsem "mrtvý". Což je nevýhoda tréninků. Ve skutečnosti se tomuto poučování celkem logicky vyhnete. Ale další lekce od mistra Kirlocca je přece jen o něco málo lepší než skutečná smrt. V závěru souboje jsem se všechnu svou pozornost na můj výpad, který musel být za jakýchkoliv podmínek úspěšný. To, jestli ho porazím a já přežiji nebo oba zemřeme, nehrálo pro mě příliš velkou roli. Soustředil jsem se jen na poražení soupeře. Pálivá bolest na krku paradoxně naznačovala bezbolestnou a rychlou smrt. Toto ovšem není ověřená informace, přece jenom se mrtví velmi těžko přemlouvají k tomu, aby vám popsali svoje pocity. To přece jen dříve donutíte Hutta tančit u tyče.

Jestli Irvin bude nade mnou stát a vítězně se na mě šklebit, tak se mezi prvními zařízením na Almasu seznámí s mardokou.
Pomyslel jsem si, když jsem ležel na zemi. Když jsem si všiml vzhledu stropu, který jsem si předtím pořádně nikdy neprohlídl, ve výhledu se mi objevila veselá tvář mistra Darruse Jehta. Než jsem se vzpamatoval a sám se postavil, abych ho mohl odpovídajícím způsobem pozdravit, sám mi pomohl na nohy. Hned jak jsem stál na nohou, tak jsem se mu uctivě poklonil a vyjádřil tak respekt před mistrem. To, že se na tréninku objevil nějaký "cizí" mistr nebylo nic neobvyklého, většinou si potřeboval nutně promluvit s mistrem, který vedl trénink.

Popravdě, pokud bych se Vám měl sám postavit v souboji, tak bych se okamžitě sám probodl mečem a zkrátil o zlomek vteřiny mé utrpení. Ovšem pokud bychom stáli proti Vám my oba, tak by to mohlo být mnohem zajímavější. Pokud by Vám to povinnosti dovolily ovšem. Ale spíš někdy jindy, momentálně jsme oba dostatečně sblíženi s čepelí tréninkových mečů.
Nemohl jsem pořádně otáčet hlavou, protože můj krk byl z jedné části mírně spálený a jakýkoliv pohyb byl nepříjemný. Dokázal jsem si představit, že Irvinovo zranění je mnohem nepříjemnější, už jenom proto, protože můj práh bolesti je někde úplně jinde. Pomocí Síly jsem přitáhl svůj tréninkový meč a připnul ho k opasku. Oplatil jsem mistrovi přátelský úsměv. Omluva Irvina mě dost překvapila.

Nevím, jestli je vhodné omlouvat se za smrtelný zásah někomu, kdo se celou dobu, co tě zná, pokouší o to samé. To, že jsi mě zasáhl byla moje chyba, neměl jsem ti to dovolit.
Podal jsem mu svou ruku na znamení poděkování za dobrý souboj.
Ale slibuji, že se ti to příště nepodaří. Ale pokud na omluvě trváš, tak tě za trest zavedu do místní jídelny na oběd. Pokud teda nemáš nějaké jiné povinnosti až skončí trénink.
Dodal jsem s vážnou tváří. Dlouho jsem to ale nevydržel a málem jsem vyprskl smíchy. Proto jsem se raději obrátil zpátky k mistrovi.

Pokud bych Vás mohl požádat, můžete nám říct, jakých chyb se dopouštíme při souboji? Mistr Kirlocc se teď věnuje ostatním a určitě nebude na škodu se poučit i od někoho jiného.
Díval jsem se na něj a byl jsem připraven hltat každé jeho slovo.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Elinor Yall

Re: Pomocná ruka (Sul)

Příspěvek od Elinor Yall »

Almas, akademie Jedi

Než se Irvin stačil jakkoli vyjádřit, byli jste přerušeni.
„Na tohle nemáte čas. Odpoledne letíme na první rytířský úkol.“
Všiml sis, že se Darrus Jeht u toho tváří poněkud kysele. Vzhledem k skutečnosti, že se povětšinou specializoval na akčnější záležitosti, jej nejspíš představa „venčení“ ještě ani ne padawana poněkud vyváděla z míry. A také to vysvětlovalo, že jeho kroky sem nezamířily náhodně; hledal tebe a sem zamířil na jistotu.
Jenže to už jsi přispěchal se svým dotazem, případným a zcela na místě.
U mistra Jehta tu navíc byla i ta výhoda, že vysvětlení se vám dostane v basicu, ne v shiriwooku, s kterým jsi měl přece jen stále menší problémy.
„Chyby? Podle mě jste předvedli velice dobrý souboj. Až moc dobrý, na to, že je jednomu jedenáct a druhému osm.“

Darrus se zamyslel, opravdu to chtělo říct něco víc.
„Co jsem viděl, ty by ses měl míň prát s emocemi. A míň se soustředit na to, že chceš vyhrát. Že chceš nepřítele zlikvidovat, není žádná tragédie, je to užitečný instinkt. Ale zkus se u toho i víc uvolnit.“
Nejspíš k tomu chtěl ještě něco dodat, pak usoudil, že před Irvinem se mu do toho nechce. Místo toho se obrátil k novému přírůstku.
„A ty bys měl zapracovat na obraně, a to pořádně. Teorie je prima, sestavy nejspíš taky, jinak by si chyb všimli na Coruscantu, jenže neumíš to zaplést do použití v praxi. Když už děláš niman. Ale tohle radši nechám na Kirloccovi, ten ti to do hlavy dostane spíš než já.
Předpokládám, že se teď budeš schopný začlenit do tréninku.“

Nešlo o nic podobného otázce, Darrus Jeht to prostě Irvinovi oznámil a ten krátce přikývl a začlenil se do hloučku kolem Wookieho právě něco s vervou vysvětlujícího – co přesně, ti unikalo, protože ses nemohl plně soustředit na shiriwook.

"Takže," začne mistr Jeht a nepůsobí u toho zrovna nadšeně. "My vyrazíme na ten výlet. Náš cíl je Dorumaa. Přesné zadání mise - "
Nad tím pokrčil rameny, protože se zdálo, že si stále ještě přebírá, cože to vlastně slyšel za instrukce.
"- je dohlédnout na jednoho mého starého známého, aby se nedostal do problémů."

-------------------------------
shrnutí "časoprostorových změn"
- píše se rok 34 BBY, Irvinovi je 10, Sulovi skoro třináct

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Pomocná ruka (Sul)

Příspěvek od Marinho »

Almas, Akademie

Rytířský úkol?
Tyto dvě slova dorazily do mozku až po té, co jsem troufale chrlil otázky na mistra, aniž bych počkal odůvodnění jeho přítomnosti. Nějakou dobu jsem zůstal ochromen na místě a realita kolem mne letěla šílenou rychlostí.

Zlepším se mistře, slibuji.
Odpověděl jsem mistrovi na jeho zhodnocení souboje z mé strany a poslechl jsem si, co říká i Irvinovi. Ten po chvíli odešel a zůstal jsem s mistrem o samotě. Z druhé jsem slyšel divoké vrčení a vytí, jak se mistr Kirlocc snažil něco vysvětlit zbytku younglingů. Co konkrétně, to jsem nepochopil, jednak kvůli složitosti jazyku, jednak bouřlivému vysvětlování mistra Korlocca a jednak kvůli tomu, že jsem pozornost soustředil na mistra Jehta.

Dorumaa ... jediný Měsíc planety Almas, která je již nějakou dobu mým domovem. Má poměrně bouřlivou a při tom mrazivou minulost ...
Vybaví se mi několik poznámek, které jsem si psal do datapadu. Poznámka o tom, že budeme někoho hlídat, aby se nedostal do problémů jsem nebral vážně, protože je to tak blízko akademie, že v případě potřeby by dorazil na místo celý batalion rytířů. Více než uvažování nad tím, že mne čeká jednoduchý úkol se mi hlavou honily myšlenky o tom, že se můj výcvik posunul hyperskokem blíž rytířskému titulu.

Mám si něco konkrétního vzít sebou? Jen bych se rád převlékl a budu vám okamžitě k dispozici.
Ukázal jsem na popálený límec u róby. Pak jsem nehybně čekal na další instrukce. Srdce mi vzrušením tepalo ve spáncích.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Elinor Yall

Re: Pomocná ruka (Sul)

Příspěvek od Elinor Yall »

Almas, Akademie

"Vybavení na velký výlet by mělo stačit," zalovil v paměti mistr Jeht. Přece jen do akademického života se příliš nezapojoval a teď byl trochu na rozpacích. Zjevně mu nedocházelo, že svůj první rytířský úkol budeš prožívat jinak, než on z jeho pohledu vcelku banální cestu.
"Není to ani pořádná diplomatická mise. Nemusíš to nijak hrotit. Dáme si sraz v hangáru, zbytečně balení neprotahuj."

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Pomocná ruka (Sul)

Příspěvek od Marinho »

Almas - Akademie

Tak teď jsem z toho blbější než předtím.
Pomyslím si a podrbu se na hlavě. Ukloním se před mistrem a vydám se vrátit vypůjčený meč mistrovi Kirloccovi.Nejsem si jistý, jestli si moji přítomnost vůbec uvědomoval při jeho bouřlivém výkladu. Cestou ke svému pokoji jsem se zastavil v jídelně, kde jsem si vyžebral něco do ruky k snědku a pak se rovnou jít chystat. Vysvléknu se z poničené róby a chvilku pozoruji drobnou popáleninu na krku.

Škoda, že se to časem zahojí. Nezůstane mi památka na chyby, které jsem udělal.
Pomyslím si a rukou přejíždím přes popálené místo. Jizvy, lépe než tetování dělají lidi odlišnými a svým způsobem i výjimečnými. Chci být výjimečný a proto si vážím daru, že mohu být na akademii a být Jedi. Oblékl jsem si čistou róbu, přes ramena přehodil plášť a na opasek připnul svůj malý datapad.

Nevím, co bych si měl vzít, kdyby mi řekl, ať si vezmu něco na malý výlet.
Napadlo mě a začal se smát této představě. Teď jsem si nějak víc uvědomil, jak málo věcí vlastním. Teda nic z těch věcí nebyla moje, daroval, možná spíše pronajal nebo zapůjčil Řád. To ale neznamená, že bych nějak strádal. Byl to zajímavý pocit, když si představím některé lidi, kteří mají mnoho a přitom stále nedostatek. Když jsem byl nachystán, umístil jsem na mapu na stěně další vlaječku. Její místo bylo těsně vedle planety Almas. Rozhlédl jsem se po pokoji, který mi najednou připadal strašně malý a s očekáváním,že se moje schopnosti budou prohlubovat ještě rychleji, než tomu bylo doteď, jsem svižným krokem vyrazil směrem k hangárům.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Elinor Yall

Re: Pomocná ruka (Sul)

Příspěvek od Elinor Yall »

Almas, Akademie Jedi, hangár

Nepřekvapilo tě, že mistr Jeht v hangáru už čekal. Postával před stařičkým frachťákem držícím pohromadě snad jen zásluhou Síly (a možná nějakého toho vylepšení) a žvýkal energetickou tyčinku.
"Příště nám snad strčí nějaký lepší krám," poznamenal na úkor vaší lodi. "Zatím jsem stačil zjistit, že vytápění funguje na dobré slovo, ještě štěstí, že neletíme daleko, díky tomu nám ani nebude pořádně zima."
Přesto to neznělo příliš povzbudivě a asi to ani povzbudivě znít nemělo.

Stav lodi byl zevnitř zhruba odpovídající tomu, jak vypadal vnějšek, a poté, co Darrus Jeht zagnoroval blízké setkání třetího druhu s přerostlým exempléřem škvora oovského, jste dosáhli kokpitu. Ten vypadal, ve srovnání se zbytkem lodi, vydezinfikovaně a civilizovaně.
"Vítej na palubě Luckybird, největšího šrotu v galaxii," uvítal tě mistr a zapadl do pilotního křesla. "Když Nerra Ziveri zkulturňoval akademii, podařilo se jemu s Laniovi zachránit Torru Hutta před kultisty temné strany a ten jim věnoval svou oblíbenou dopravní loď. Jen mám divný pocit, že už tehdy byla na odpis a po ta desetiletí jen tupě parkovala v hangáru, aby mohla jednou posloužit jako lítající záchytka..."
Motory na odezvu ponuře zachrčely, ale naskočily. Navigační počítač následoval jejich příkladu, jen bez zvukových efektů.
"Vlastně omyl. Neparkovala. Lanius z ní nechal vypreparovat hyperdrive a dát do něčeho, u čeho nehrozí, že se to v hyperprostoru rozsype. Z toho plyne jediné poznání, padawane. Čím dřív se naučíš lítat se stíhačkou, tím méně budeš vydán na milost a nemilost tomu, že ti připadne podobně atraktivní kousek vybavení. Nic lepšího a zároveň přiměřeného pro naše účely se totiž na Almasu najít nedalo."
Luckybird vyrazila po dlouhém lenošení na cestu. Nezdálo se, že navzdory míře (ne)zanedbanosti by to byl takový šunt, jak působila.
"Cíl naší mise je jednoduchý. V kantýně se nám opíjí kolega z Coruscantu. My ho musíme najít a dostat na Almas. To první by neměl být problém. To druhé... těžko říct. Hlavně bude potřeba zjistit, co se stalo, protože Alec je zapřisáhlý abstinent a jestliže není nejmenší zpráva o jeho padawanovi, bojím se, že se Sarenovi něco stalo. Lanius taky, buďme upřímní, i když tohle vypadá jako banální mise, ještě se z toho může vyklubat leccos."

Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené výcviky“