Lovci pokladů (Janara)

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Elinor Yall

Lovci pokladů (Janara)

Příspěvek od Elinor Yall »

Některé nabídky se nedají jen tak lehko odmítnout.
Tahle se dala přeložit jako „spousta kreditů za minimum práce“.
Tora Hutt zatoužil po starožitnosti zvané Grailenský pohár, jež se měla nacházet na zapomenuté planetě Tython v hlubokém jádru.
Vytvořeno v počátcích alderaanské monarchie, staletí před mandalorianskými válkami darováno rytířce Jedi, objekt několika podivně sentimentálních balad, a jen tak mimochodem předmět s „hluboce spirituální symbolikou sjednocené Síly“. Soudě podle obrázků, přesně ten typ krámu navíc, co se dokonale vyjímá na poličce a hezky na něj sedá prach.
Také kolovala historka, že grailenský pohár je klíčem k mapě odhalující dávno ztracené galaktické poklady. Ovšem vzhledem k tomu, že „dávno ztracené“ označovalo ztracené před několika deseti tisíci let, sotva se dalo čekat, že se budou poklidně válet a čekat na nalezení, zejména když o tom, že by existovala nějaká mapa, nic netušili ani historikové.
Samozřejmě, mělo to několik háčků.
Ten největší se jmenoval týmová práce. Momentálně se díky tomu nacházela na lodi pilotované bothanem (Thrask Ray´lya patřil k Torovým nejlepším pašerákům, ovšem co se šířily drby, na tuhle misi jej zverbovala především potřeba kreditů po blíže neurčitém incidentu zvaném rytíři Jedi a náklad koření) a v doprovodu něčeho, co rozhodně byl člověk pohlaví mužského a v honbě za pokladem byl v pozici hlavního „lovce pokladů“. Těmito skutečnostmi sis byla u Mala Gordona jistá. Zbytek tvořily poletující otazníky, jak se může asi třicetiletý člověk perfektně vyznat v množství mrtvých jazyků, mít v hlavě velmi podrobnou databanku dávných dějin galaxie, a zároveň nebýt seschlým univerzitním profesorem či krátkozrakým, šedobradým knihovníkem. Navíc jsi z něj měla podivně nepříjemný pocit a jak jsi zjišťovala prostým pozorováním, podivně nepříjemné pocity z něj měli prakticky všichni, počítaje do toho i vašeho zaměstnavatele.
Tvé místo v týmu byl – člověk pro špinavou práci a případnou eliminaci případných soupeřů. Což samozřejmě vzbuzovalo otázky, jak moc reální ti případní soupeři jsou a co to v kontextu pátrání po zapomenutém artefaktu vlastně znamená. O archeologických expedicích jsi toho moc nevěděla, ale tohle ji, když se nad tím jeden zamyslel hlouběji, připomínalo zhruba stejně jako wookie subretu coruscantské opery.
Prostě něco najít, dojít na místo, kde to je, onu věc vyzvednout a aportovat huttovi. A vyinkasovat prachy (a při té příležitosti jste byli upozorněni, že každý máte svůj podíl a jediné, co vzájemné likvidování se způsobí, je, že zaměstnavatel holt ušetří).
Tal by se vyjádřil, že ta ryba smrdí natolik, že se nedá ani poznat, kde má hlavu.
Ale taky byla otázka, co by Tal říkal na odměnu, za kterou by se dala koupit menší loď a ještě by zbylo. Nejspíš, že Tora fakt neví, co s kredity. Fierfek.

Corellia, přístav

Poslední přípravy, než se vydáte do hlubokého jádra.
Doplnění zásob na loď (baculatý frachťák poeticky zvaný Mísa).
Možnost se předem zrelaxovat z tušené ponorky.
Každopádně jste měli, podle vašeho cestovního plánu, celkem 48 hodin čas. A bylo jen na vás, jak ho hodláte strávit.
Bothan se nijak netajil s úmyslem opatřit pro Mísu nějaké to leštění či náhradní součástky a palivo, čistě pro jistotu, a jinak Mísu hlídat.
Gordon se pro jistotu hned po přistání zdekoval, majíc plné zuby Ray´lyovy snahy vymámit z něj nějaké ty triky k hledání pokladů. Sice působil jako člověk, kterého jen tak něco nerozhází, ovšem pár dní v hyperprostoru a nepřetržité debaty o artefaktech a jejich tržní ceně mu působily dle všeho značnou psychickou újmu.
A pokud šlo o tebe - byla to jen a pouze tvoje soukromá záležitost.

---------------------------------------
Rozehrávám. :)

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Lovci pokladů (Janara)

Příspěvek od Atalon »

Corellia, přístav

Do čeho jsem se to nechala zase uvrtat!
To byla asi tak hlavní myšlenka mého už pár hodin trvající vnitřního monologu. Jistě, věděla jsem přesně proč tu jsem…
…dost kreditů s minimálním rizikem.
Aspoň tak to vypadalo, než jsem poznala zbytek našeho “komanda Ewoků na vejletě“. Vlezlého bothana bych ještě brala, sice to bylo otravné stvoření, ale nic co by se nedalo ignorovat. Navíc to byl typ co se cítí s blasterem u hlavy dost nejistě na to aby nedělal blbiny. Problém byl náš druhý společník, právě jeho přítomnost mě přiměla strávit většinu cesty sem v brnění, tedy ne že bych z něj měla strach nebo tak něco. Ale dost živě jsem si uměla představit, jak mi ve spánku bodne vibrodýku do zad. A navíc, na rozdíl od bothana, bylo kolem něj ne zrovna málo tajemství.
Takový protivník je nejnebezpečnější.
To vždycky říkával Kal a já ještě nikdy neměla důvod s ním nesouhlasit. Jistě teď to byl člen týmu, přítel, ale to bylo teď. U něj jsem si vhodným chováním pod dohledem blasterového vychovatele, tak jistá nebyla a popravdě bych v jeho nutnosti asi raději nejdřív vychovávala a pak se domlouvala (na tom kam chce pohřbít).

Radši si dám pozor! Na ně na oba!
Uzavřela jsem nakonec své myšlenky na rampě Corellijského kosmoportu a začala se věnovat věcem aktuálnějším a to…
Mám 48 hodin. Tak co s nimi udělám?
Otázka to byla dost věcná, jelikož Mísa nebyla zrovna z nejprostornějších plavidel a naše komando začalo, s přibývající délkou našeho soužití v ní, zabírat nějak moc místa, aspoň mě to tak přišlo. Už jen proto nebylo od věci strávit na delší dobu dost možná poslední chvíle volného pohybu a soukromí nějak konstruktivně, no vlastně jakkoli, jen ne na tý hromadě šrotu. O své věci jsem se bát nemusela, prakticky celý svůj majetek jsem měla právě na sobě, takže se jedna možnost přímo nabízela.
Je na čase se tu porozhlédnout.

Bylo rozhodnuto a já se vydala přímo k hlavní bráně přístavu.

Elinor Yall

Re: Lovci pokladů (Janara)

Příspěvek od Elinor Yall »

Corellia, přístav

Kdokoli s dostatkem životních zkušeností by konstatoval, že jste si pro poslední přípravy na cestu vybrali... pěknou díru.
Ne takovou, aby se někdo staral, kdo a co jste - aspoň nějak pořádně.
Ne takovou, abyste vzbudili pocit zájmu.
Tohle byl brloh, který při hledání stopy každý bezpečák přehlédne ve prospěch větších přístavů, v kterém sice málokdy seženete něco lepšího či zajímavějšího, zboží by se tu taky dalo střelit za podmínek podstatně horších než jinde kvůli auře hry na počestnost. Na kterou se stejně kašlalo.
Ale na tom vám nezáleželo. Šlo o poslední doplnění zásob na cestu a... nižší dokovné.
Tím kouzla místního prostředí ale dost možná i končila.
Okolí vlastního přístaviště bylo strnule šedé, dokonale nekreativní, sem tam se objevil řvavý neon s nápisem "U Rudého vola" či něčím podobně tuctovým. Lidé a jiné bytosti se nepříliš vesele přesouvali sem a tam. K dovršení estetického dojmu začalo krápat. Napřed jen zvolna, ale z mrholení se rychle stala pořádná průtrž mračen.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Lovci pokladů (Janara)

Příspěvek od Atalon »

Corellia, zapadlé čtvrtě

No skvěle, s bandou pošuků v prdeli vesmíru.
Zhodnotím situaci po krátkém obhledu okolí přístavu. Bary, herny, zaprášené ulice divných existencí i těch nejběžnějších chudáků, prostě další díra do mého seznamu krásných míst, která už jsem viděla, navštívila a vidět dlouho nemusím. Na takovém místě člověk sice najde prakticky cokoli co hledá, hledá-li dost dlouho, ale dost často k tomu dostane přibalené dvě kupy problémů.

Fajn, tak hezky zlehka.
Už při prvním mém pohledu na okolí mi byl cíl mého pátrání jasný. Na místech jako tato, s omezením na osmačtyřicet hodin se daly dělat jen dvě věci. Buď zmizet v některé z kantýn, nebo, a to mi přišlo mnohem produktivnější, doplnit si zásoby. Mým cílem se tak stal gunshop, jedinou otázkou bylo, kde ho hledat. Za běžných okolností by asi nejsnazší bylo připojit se na holonet a v místních mapách se dopátrat nějakého, to by mě ale přivedlo jen k těm pár hodně legálním s hodně omezeným výběrem, hodně otázkami a vysokou cenou. Ani o jedno teď ale nemám zájem. Já teď hledám spíš takové to trochu zasunuté železářství s trochu rozšířeným sortimentem, kde člověku za dostatek kreditů prodají i zbytky sithského destruktoru ze studené války a kde se za rozumný peníz dostane člověku rozumného zboží, nejlépe zcela bez otázek. K takovým místům ale mapy nevedou, k takovým místům vás musí navést místní, jen se to chce zeptat toho správného místního. Najít někoho takového, není problém. Problém je jak to udělat bezpečně. Takový správný místní totiž nebývá zrovna člen bezpečnosti, ani vážený obchodník. Ten správný místní je většinou přesně ta krysa, co se vás pokusí někde v temné uličce obrat o kredity a pokud máte štěstí, tak při tom na vás míří blasterem, místo aby vám něco nepříjemně ostrého vsunul nepozorovaně zezadu mezi žebra. Hledat tu správnou krysu sám, je hodně ošemetná hra, takže jí radši přenechám druhým.

Proto si najdu nějaké hezky rušné místo s co nejvíce obchodníky a co nejblíže přístavu a v něm nějaké hezké nenápadné zákoutí s dobrým výhledem. Ano, používat nic netušící cizince coby návnady není milé, ani slušné, ale ten kterého hledám by je okradl tak jako tak a já tomu nakonec možná i zabráním, takže nakonec, je to vlastně dobrý skutek.

Než se má kořist… ehm pardon… můj průvodce objeví, v hlavě si promyslím co vlastně sháním. S kreditem na tom nejsem nejhůř, mám ještě něco z poslední práce a tu směšnost které můj nynější zaměstnavatel říkal závdavek výplaty, takže za co nakupovat by bylo.
Teď ještě co?
Ani odpověď na tuhle otázku není těžké najít. Stačí mi pohledem sklouznout k opasku. Tam uvnitř jedné z k tělu přilehlých sumek, se schovávají dva spálené zásobníky a pět vybitých, které by potřebovali dobít.
Jo, poslední akce trochu nevyšla.
Během poněkud ostřejší konverzace se mi při ní podařilo ty dva články dokonale zrušit, asi zpětným přenosem tepla. Navíc jsem po ní neměla příležitost si je dát opravit, ani ostatní nechat dobít.
A ta popelnice, ve které jsem přiletěla, samozřejmě nemá kompatibilní port.
Jistě, v zásobě mi zbylo ještě dost článků pro blastery, ono to dost dobře jinak ani nejde používá-li člověk dvě lehčí zbraně místo nějakého neforemného kanónu, ale tahle akce se mohla protáhnout a skončit nakonec bez munice, se svými současnými “společníky“ mi nepřišlo jako dobrý a hlavně bezpečný nápad.
Že si seženu vlastní dobíječku jsem uvažovala už hodně dlouho a když už jsem na Corellii…
Corellijské dobíječky energetických článků, zabudovávané takřka klasicky do jejich loveckých brnění byly už legendou. A za daných okolností, nebylo těžké nasměrovat klidně i zbytek svých financí tímto směrem.
Koneckonců je to skvělá investice do budoucna.

Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené výcviky“