Výcvik: Artas Nostra "Jeden je vic než čtyři"

[Artas Nostra]

Korriban, Hrobka

Po vstupu do místnosti mi plíce zaplnil hnilobný pach. Sice mi to krapet zvedlo na začátku žaludek, ale rychle jsem se díky své houževnatosti dal dohromady. Prohlédl jsem si těla těch mrtvol a zkusil zjistit, jestli u sebe nemají něco zajímavého. Když jsem s ohledáním skončil, za svitu svého meče jsem hledal nějaké spouštěcí mechanizmy pastí, zkrátka jsem si prohlédl celou chodbu. Nakonec mi před očima zbyla jen ta zvláštně vypadající dýka. Pořád jsem si, ale nebyl jistý co mohlo způsoby smrt těch mrtvých, proto jsem byl maximálně ostražitý. Pomocí telekineze, jsem zkusil přitáhnout onu dýku.

[Gnost Kohn]

Korriban, Hrobka

Když prohlédáváš těla, skoro nic nenajdeš, jen několik vibromečů a pár blasterů.
Ať už jsi si něco z toho vzal, rozhodl jsi se přitáhnout si dýku telekyneticky.
Nakonec ti po chvilce dýka bezpečně přistane v ruce, nic se však neděje, stojíš sám v místnosti, všude panuje hrobové ticho.

[Artas Nostra]

Korriban, Hrobka

Od mrtvých jsem si vzal ten nejlépe vypadající a upravený blaster a připevnil si ho k opasku. Sice jsem to s blastery uměl asi tolik, jako robot se silou. Jeden si však nikdy nebyl jistý, kdy se mu to může hodit. Když jsem po chvíli získal tu podivnou dýku a nic se nestalo, stejně mi to k poklidu nepomohlo. Důkladně jsem si jí prohlédl a schoval ji do bezpečí, poté jsem se obezřetně vrátil do centrální místnosti, ze které jsem předtím přišel. Aktivoval jsem svůj světelný meč a stiskl tlačítko od druhých dveří. Stále jsem se měl na pozoru, možná i více než předtím. Bylo mi totiž jasné, že za dveřmi může být má kořist, onen učedník který pase po stejné věci jako já.

[Gnost Kohn]

Korriban, Hrobka

Dýka, kterou jsi zrovna ukořistil byla jistě hodně stará, z černého kovu, zdobená stříbrnými symboly.
Když otevřeš druhé dveře vyjeví se ti stejnný obraz jako před chvílí. Zprvu prázdná místnost a poté musíš zahnout.
Nyní se však druhá část chodby změnila. Žádná těla ani oltář, ale malý, uzounký průlez.
Za průlezem vidíš malý kousek šedé země a poté různě velké čtverce a odélníky, několika různých barev, červené, modré, zelené, černé a žluté, strop a stěny vypadají úplně stejně.
Na druhé straně této podívné chodby se nachází další průlez. Celkově odhaduješ že vzdálenost od průlezu k průlezu může být nějakých 20 metrů.

[Artas Nostra]

Korriban, Hrobka

Když se před mýma očima zjevil výjev barevných obrazců, poněkud jsem znejistěl a zůstal na místě stát.
Tohle bylo zatím až moc jednoduché, v tomhle budě nějaká past.
S touhle úvahou jsme se rychlými kroky vrátil do předchozí chodby s mrtvolami. Tam jsem sebral nejdelší vibromeč a znovu spěchal k obrazcům. Pomocí ostří jsem zkoušel zatlačit na jednotlivé barevné kusy mozaiky. Kdyby se náhodou spustila past, tak jsem uskočil. Pokud se však nic zvláštního nestalo, tak jsem stále testoval všechny obrazce před sebou a obezřetně postupoval vpřed.

[Gnost Kohn]

Korriban, Hrobka

Když doběhneš pro vibromeč a zpátky, něco ti na chodbě najednou připadá něco jinak.
Jakmile prolezeš průlezem, tak se zavře a ty zůstaneš jen s cestou tam.
Zatlačíš na nejbližší červený čtverec a ze stran vyšlehnou po celé chodbě plameny, které se uprostřed chodby srazí.
Zatlačíš tedy na žlutý se stejným výsledkem. Když vyzkoušíš zelený tak.. všechny obrazce se otočí, čímž změní barvu.
Z oprostředku černé vyjede krátká čepel a zase se vrátí. Nakonec modrá nic nedělá.
Poté co vyzkoušíš modrou se však stěna s průlezem začne pohybovat směrem k tobě a zrychlovat.

[Artas Nostra]

Korriban, Hrobka

Když jsem vyzkoušel všechny typy spouští, tak se začal průlez rychle přibližovat, věděl jsem, že nesmím zavát ani na sekundu. Protože by to byla moje jasná smrt. Skočí jsem dopředu, rukou se dotkl modré a na té jedné ruce udělal krátký přemet. Zastavil jsem na zlomek vteřiny, na zelené. Potom se pokusil více, či méně úspěšně, odrážet od modrých. Jako finále jsem měl v plánu udělat kotoul skrz ten průlez, ale věděl jsem jak obtížné to bude. Srdce mi tlouklo jako závodnímu plnokrevníku a všechny své reflexi jsem šponoval až na své nynější možné maximum. Míra mého adrenalin by u normálního člověka asi způsobila srdeční selhání, nebo jinou kardiovaskulární příhodu.

[Gnost Kohn]

Korriban, Hrobka

I průlez na druhé straně se začne pomalu zavírat, ale nakonec ho stihneš proskočit.
Když proskočíš průlezem a zastavíš se hlavou necelý centimetr od hrotu, který trčel ze zad další z mnoha mrtvol, které jsi viděl před chvílí. V tomto zbytku chodby jich však bylo méně, sedm.
Jako před tím zde byl stejný oltář a dýka.
Když sebereš dýku, stěna za tebou se zasune do jiné, stejně tak mozaiková podlaha a druhá stěna taky, takže máš nyní volný prostor k tomu, aby ses mohl vrátit.

[Artas Nostra]

Korriban, Hrobka

Když jsem v posledních okamžicích prolétal otvorem, už jsem skoro nevěřil, že to dokážu. Jen tak tak jsem zastavil svou setrvačnost a nerozšířil řady mrtvých vykradačů. Opět jsem prohledal mrtvá těla, jestli nemají nějaké ty věci, nebo kredity na přilepšenou. Poté opatrně sebral dýku z oltáře, stejně jako jsem tu udělal minule. Když byli obě dýky v mé moci, tak jsem si je vzal obě do ruky a důkladně si je prohlédl, zajímalo mě, zda jsou identické, nebo ne. Když jsem svůj výzkum dokončil, znovu jsem si je schoval do bezpečí a s mečem v ruce se vrátil do hlavní místnosti. Pokud tam na mě nikdo nečekal, tak jsem se pokusil za pomoci dýk otevřít průchod. Pokud tu na mě nějaký útočník čekal a pokusil se mě přeseknout světelným mečem, tak jsem udělal rychlý kotoul a pokusil se dostat za něj. Odkud jsem ho vší silou kopl do zad proti stěně.

[Gnost Kohn]

Korriban, Hrobka

Při prohledávání koster objevíš jen to, co už jsi našel při předchozí skupince, blastery a vibromeče.
Dýka byla téměř totožná, jediný rozdíl byl v symbolech, které aš byly stejnou barvou, tak byly odlišné.
Když se vrátíš do místnosti, nikdo na tebe nečekal. Vložíš dýky na svoje místa a dveře se začnou pomalu otevírat. S dýkami však už nehneš i kdyby jsi byl wookie.
Za zavřenými, nyní otevřenými dveřmi najdeš další dvě mrtvoly. Shyrackové, jeden rozsekaný na kusy a druhý s utrženou hlavou.
Jinak se ti nyní otevírá pohled na klesající schody a další krásnou temnou neosvícenou chodbu.

[Artas Nostra]

Korriban, Hrobka

Když jsem zasunul dýky na svá místa, nešli mi už vyprostit ven. Proto jsem zanechal marného snažení a nechal temnou chodbu ozářit karmínovo-fialovým svitem, z mého světelného meče. Když jsem uviděl mrtvoly shiraků, tak jsem si potvrdil domněnku o náskoku mého oponenta. Záhadou mi však bylo, jak mohl projít těmi dveřmi, aniž je odemkl. Zapřísahal jsem se, že mu z hlavy tuhle informaci vytáhnu, i kdyby ho takový psychický nápor zabil. Lehkými, skoro v tichu neslyšnými kroky, jsem procházel skrz chodbu. Díval jsem se, zde neobjevím nějaké symboly, nebo značení, po případě i potenciální pasti.
Musím si pospíšit, protože by má mentorka nemusela být daleko. Každé zdržení jen snižuje mé šance, získat holokron jen sám pro sebe.
S těmito myšlenkami jsem soupeřil již nějakou dobu, ale čím dál častěji se dostávaly na povrch.

[Gnost Kohn]

Korriban, Hrobka

Nic nenajdeš, žádné další pasti, nic..
Asi po deseti minutách chůze však dojdeš do velkého sálu.
Jediné osvětlení zde představují opět jen světélkující krystaly na sloupech a většina z nich už nějspíše dávno svítit přestala.
Strop se nacházel asi dvacet metrů nad tvojí hlavou a sloupy které ho podpíraly už něco zažily, nicméně kámen stále držel a to i přez to že asi z dvaceti sloupů jich byla zhruba polovina zlomená.
Ze své současné pozice nevidíš žádné další dveře, ale ty nejspíše budou na druhé straně sálu, kam teď nedohlédneš.
Nicméně slyšíš zvuk, jakoby něco přejíždělo po kameni vydávalo syčivý, nebo spíše hekavý zvuk.
A pak to uvidíš, ze stínu se vynoří vyzáblá, na kost ohlodaná postava s vibromečem v ruce.
Ubuaa.
Jediné slovo, nebo spíš zvuk, když postava naklonila hlavu a odpadla jí spodní čelist.
Najednou to vidíš lépe. Více než padesát dalších se hromadí kolem stále stojícího zbytku sloupu a snaží se vyškrábat nahoru, asi čtyři metry do výšky, ale nedaří se jim to.
Ti nejbližší už na tebe otočily své prázdné oční důlky a pomalu se k tobě začaly přesouvat.
Většinou mají v rukou meče, ale někteří mají i blastery a vypadá to že stále funkční, navíc vědí co s nimi dělat, když na tebe jeden z nich namířil a stisknul spoušť.
Vzdálenost dvaceti metrů se při jejich šouravém kroku zdála více než obrovská, ale najednou se rozeběhli.

[Artas Nostra]

Korriban, Hrobka

Po průchodu chodbou jsem vešel do podivného sálu, skoro až neuvěřitelné vysokého a kdo ví jak dlouhého. Odhadnout, jsem to s úrovní mého osvětlení nemohl. Udělal jsem tedy pár kroku vpřed, když jsem najednou zaslechl divné šouravé zvuky.
Co to pro všechnu sílu vesmíru je? Takové zrůdy jsem ještě neviděl! Musím se přes tuhle místnost rychle dostat.
Právě takovéhle myšlenky mi vířili hlavou, když jsem spatřil tenhle úsvit mrtvých. O moment později jsem koutkem oka zaznamenal výstřel blasteru, který jsem odrazil mečem dříve, než jsem si to sám uvědomil. Jednou mi zase mé vrozené sithské (rasa) instinkty zachránili holou kůži. Čirou náhodou se střela odrazila proti tomu mrtvému zástupu. Jak to s ní však dopadlo nebyl čas zjistit. Pomocí síly odmrštění, jsem odhodil nejbližší skupinu kostlivců a poté využil sílu odmrštění na zem pod sebou. Čímž jsem umocnil svůj skok a dopadl na vrcholu jednoho zlomeného sloupu, který byl asi 5 metrů od místa skoku. Sloup sám o sobě, nebyl až tak malý, takže nebýt střelců. Stačilo by mi zůstat na vrcholu a postupně je likvidovat vrháním svého světelného meče. Na tohle jsem však neměl čas a i kdyby jsem je všechny porazil. Tak ztratím příliš cenného času, který by snižoval mé šance k ukořistění holokronu. Znovu jsem tedy napnul své síly a přeskočil k dalšímu, tentokrát celému sloupu. Setrvačnost mě na moment přilepila k jeho kolmému povrchu a já to využil k dalšímu odrazu na jiný sloup. Tímhle způsobem, jsem celkem rychle proskakoval místností. Takže bych měl brzy dosáhnout jejího konce.

[Gnost Kohn]

Korriban, Hrobka

Přeskáčeš postupně skoro až do půlky sálu. Jeden ze sloupů bohužel nevydržel tvoji váhu, tak jsi musel přeskočit na sloup, který byl obklopen nemrtvými.
Když už jsi skoro u sloupu, rozsvítí se tam rudá čepel světelného meče a pak zase zhasne. Sloup byl dál než ty před tím, což tak nevypadalo, takže jsi se tak tak dokázal chytit. Zároveň jsi cítil, jak ti kolem nohy prosvištěl vibromeč.
A pak tě chytila velká srstnatá ruka s drápy za límec a vydáhla tě nahoru.
Nyní jsi se díval do žlutých svítících očí zasazených do vlčí hlavy. Tvor druhu shistavanen, jak se tento vlčí druh jmenoval byl oblečen do sithské róby.
Už jsi dorazil.. no výborně.
Prohlásil hlubokým, lehce uvrčeným hlasem a obličej skřivil do grimasy, která by se mohla nazvat úsměvem.
Odtud už nikam skočit nejde, jenom zpátky. Doufám, že jsi nešel hned tím prvním vchodem co jsi viděl. Tím s těmi dýkami.

[Artas Nostra]

Korriban, Hrobka

Když se jeden ze sloupů zbortil a já jen tak tak přistál u jiného. zahlédl jsem na moment červenou čepel světelného meče. V tom mě zachytil jakýsi shistavan a vytáhl mi silnou paží na vrchol sloupu.
Co to sakra? To má být ten druhý učedník o kterém mi mistryně (už by to chtělo vymyslet jméno xD) říkala? Nesmím dát na sobě znát žádné váhání.
Zaujal jsem naprosto klidný postoj, připomínající klidnou jezerní hladinu, za úplného bezvětří. Svýma smaragdovýma očima jsem hleděl do těch jeho a ani na moment pohledem neuhnul.
Chviličku jsem se zdržel, ale nic zásadního... Vypadám snad jako nějaký přihlouplý jedi?
Tam byl i jiný vchod? Vždyť jsem tu komnatu celou prohledal. Sakra...
Rozhlédl jsem se po okolí a kolem bylo jen natěsnáno spoustu nemrtvých. Nikde jsem neviděl snadnou cestu, alespoň ne bez konfrontace s našimi chrastivými společníky.
Doufám, že to umíš dobře se světelným mečem, jinak se odtud asi nedostaneme... Nebo máš nějaký vlastní plán?
Řekl jsem s ledovým klidem a v ruce stále držel světelný meč. Měl jsem ho v plánu využít ve svůj prospěch, tedy pokud přistoupí na spolupráci.