Nováček na trhu práce (East Wood)

[MrTukan]

Kdysi dávno v jedné předaleké galaxii.....

Epizoda I

NOVÁČEK NA TRHU PRÁCE

V Galaxii zuří občanská válka mezi stále velmi mocným a krutým Galaktickým Impériem a malou hrstkou hůře vybavených, hůře vycvičených, hůře organizovaných, ale mnohem lépe motivovaných Rebelů. Velmi šťastné zničení první Hvězdy Smrti v legendární bitvě u Yavinu sice znamená jistý zvrat ve válce a síly Rebelů rostou, ovšem Impérium stále neřeklo své poslední slovo a mnoho bitev stále ještě zůstává nevybojováno.

Avšak zatímco se osudové příběhy hlavních hrdinů obou znepřátelených stran poklidně odvíjejí až do budoucího velkého finále, kdy bude zlo svrženo a dobro zvítězí, měsíc Nar Shaddaa, který je hlavním středobodem našeho příběhu, si žije svým vlastním velice vrzrušeným a neutichajícím životem. Pašeráci, lovci odměn a všelijaká další pakáž známého vesmíru již dávno tento měsíc, svou zástavbou připomínající rozpadající se Coruscant, prohlásila za svůj domov, jenž dokonce ubránili proti imperiálnímu útoku. A tito teď stále čile profitují z galaktického konfliktu.

Ovšem to pravé nebezpečí, ta pravá dobrodružství, to pravé pohádkové bohatsví čeká až tam, daleko od Nar Shaddaa a jejích šedých přístavů. Nebo jsou snad blíž než se zdá? Žádný velký hrdina však nikdy z nebe nespadl a nestal se jím ani přes noc, a tak náš zrak nyní spočine na prozatím poklidně oddechujícím Dresseliánovi, který zaujme jedině jedním chybějícím okem kontrastujícím s jeho nízkým věkem.

Mladík zatím neprofláknutého jména Deloyn Dewiijn se nervózně ošije a vzbudí se do dalšího dne v zaplivaném hotýlku ve středních patrech Nar Shaddaa, kam již sluneční svit nedopadá. Místností se nese jediný zvuk. Kručení. Kručení v břiše. Ukrutné kručení v břiše....

[East.Wood]

Nar Shaddaa, hotelový pokoj

"Neboj Caillo, zachráním Tě a budeme pak navždy spolu. Miluju Tě, MILUJU TĚ!!!" kříčím na svou lásku, kterou odvádějí v poutech ti slizcí Huttové a vrhám se žalostně do propasti.

Probudil jsem se s úlekem a zjistil, že jsem spadl ze své postele. Ten sen byl jako živý, asi jsem i řval ze spaní a docela si natloukl po tom držkopádu. V poslední době to byl už třetí živý sen, spíše noční můra. Těžko říct, jestli jsou sny důsledkem léčby závislosti na drogách, nebo jen dopadem oné smutné události, na kterou se však snažím zapomenout. Ne, nemohu zapomenout, až vydělám dost na cestování vesmírem, poletím a najdu Tě, Caillo! pomyslím si, když vstávám ze země a jdu se upravit.

Poslední dny jsem trávil opravou svého prozatím sporého vybavení po poslední akci, či spíše asistováním u jednoho odchytu nepohodlného svědka. Dělal na tom nějaký Rodian a poprosil mě o menší pomoc za slušný obnos. Neměl jsem co na práci, tak jsem to vzal. Památkou mi byla roztržená blůza a poškrábaná puška. Neponechal jsem nic náhodě a dal se do obnovování škod, nová prácička na sebe jistě nenechá dlouho čekat.

Teď bych ale něco snědl, snad už v kuchyni vaří. Ten droid mi posledně hnul žlučí... napadlo mě, když jsem zaregistroval zvuky v mém nitru. Poslední jídlo jsem měl včera k obědu a zdejší kuchař, starý vysloužilý droid zvaný Abel, mi přinesl cosi, co nazýval "Tajemstvím šéfkuchaře". To tajemství pak skončilo doslova v hajzlu. Možná jsem měl jen podrážděný žaludek, možná ale zakroutím tomu plecháči krkem, až ho zase uvidím...

Po obléknutí jsem tedy sešel dolů, kde poránu moc hostů ještě nebývalo a sedl si na své oblíbené místo k hlavnímu vchodu. Tam měl člověk přehled, kdo vchází a vychází. V hlavě se mi rojily myšlenky, kam zajít a sehnat nějakou dobře placenou prácičku. Přece jen jsem měl již dlouho v hlavě novou výzbroj, lepší zbraně a především i stihačku, který by mi umožnila cestovat za hranice planety a vydělávat tak ještě víc peněz. Na to všechno musím pořádně máknout! řekl jsem si, když se z kuchyně bojácně přiblížil Abel.

_________________________________
Doufám, že jsem se moc nerozjel a neporušuju pravidla hráče...

[MrTukan]

Nar Shaddaa, hotelová jídelna

V "hotelovém" "átriu", které současně sloužilo jako jídelna, ve chvíli, kdy jsi sešel ze schodů a usadil se na svém obvyklé místě, bylo velice pusto. V nejvzdálenějším rohu seděl jako obvykle (stále) slepý stařík, který byl zřejmě nějakým způsobem zpřízněn z majitelem "hotelu" (svou kvalitou spíše ubytovny s bistrem). Dále byli v místnosti už pouze dva rodiané sedící u stolu vedle tebe a jedna lidská (podle tvých zkušeností s lidmi snad i docela hezká) mladá žena za "recepcí".

Oba rodiani velmi nedůvěřivě koukali na své talíře, na kterých, jak sis mohl všimnout, bylo něco co připomínalo lidský obličej. Ovšem vejce byla mírně zuhelnatělá a párek byl tak mastný, že vlastně ani nevypadal jako párek, ale jako kupa tuku. O tom zbytku, co připomínalo zeleninu snad ani nemělo cenu mluvit. Zkrátka to by nevzala do pusy žádná myslící forma života, tedy možná kromě gungana. Někdo by možná zapochyboval oč vlastně jde, ovšem zkušenějším a světaznalejším muselo být jasné, že tomuhle v některých částech Galaxie skutečně říkají snídaně (a kupodivu to i někdo jí).

Co bylo horší, z kuchyně se skutečně kymácivým krokem blížil starý droid, který měl být rozebrán snad již za krále klacka nebo alespoň před sto lety. Ovšem to opravdu nepříjemné na tom bylo to, že ti již nesl jídlo. To by samozřejmě bylo excelentní načasování a žádná sebelepší restaurace by to takovým hopem nezvládla, co však poněkud mohlo snížit tvoje nadšení byl fakt, že před tebe Abel postavil na trochu umaštěný stůl talíř, který se na tebe usmíval. Ale neusmíval se tak jako se usmívá krásná dívka když dostane štěňátko, to vůbec ne. Usmíval se jako stařec bez zubů, s roztékajícím se nosem a černýma očima s lehkou žlutou jiskrou uprostřed. Děsivé na tom bylo to, že talíř nebyl k nerozeznání podobný se staříka sedícím v rohu. Abel vše korunoval tím, že vedle talíře postavil hrnek s černou hmotou rosolovité konzistence a nepopsatelného zápachu a s krákavými, možná trochu posměšnými slovy pronesl "Dobrou chuť, mladý pane" a začal se belhat zase zpátky do kuchyně, odkud přišel. Někdo by se mohl domnívat, že program tohoto droida prostě selhává, ovšem jinému by se mohlo zdát, že se tímto programem již dávno neřídí a zkrátka se celému světu jen vysmívá.

[East.Wood]

Nar Shaddaa, hotelová jídelna

Chtěl jsem si vskutku užít ráno bez povinností. V pohodě se nasnídat, vychutnat si ranní doušek stimkávy a při té příležitosti poslouchat zbylé osazenstvo jídelny, zda nepochytím zmínku o možné práci. Takové ráno se mi mnohdy nenaskytne, protože většinou ani nesnídám, když mám nabitý den. Tentokrát jsem chtěl vychutnat první ranní sporé paprsky, které sem občas zasvítily a načerpat energii na celodenní obcházení známých míst na Nar Shaddaa.

To všechno mi droid Abel zkazil jedinou větou, přesněji řečeno čtyřmi slovy...

Když jsem upřel zrak na "jídlo", které snad ani nemohlo být předhazováno rancorovi v Jabbově paláci na Tatooinu jako projímadlo, protože by z něj onen tvor dostal kolyku, podíval jsem se stejně upřeně na Abela a zkrze zuby procedil: "Ty jeden plechovej zmetku, ty karikaturo, ty ubohej kuchařskej břídile, ten včerejšek Ti byl málo??? Málem jsi mne zabil a teď chceš, abych dokonal dílo zkázy tady tím něčím, co by se styděla bantha vysrat namísto lejna doprostřed pouště??? Měl bys tady dát výpověď, protože jednou někdo posnídá namísto toho hnusu tebe samotného a ještě se blaženě oblízne..."

Poslední slova jsem stačil zakřičet, když jsem vypadnul ven, abych bledý jako stěna popadl dech a nalokal se v rámci možností čerstvého vzduchu. Nakonec jsem potlačil nutkání zvracet a přemýšlel jsem, zda se mám vrátit dovnitř.
V jídelně seděli jen dva rodiané, při troše štěstí bych s nima mohl dát řeč... napadla mě jediná kloudná věc, která by mě snad mohla vráti zpátky do lokálu.

Po pěti minutách jsem se potichu vkradl zpět na své místo u hlavního vchodu, přičemž rcepční jsem taktně naznačil, aby byla zticha. Dělal jsem, že tam prostě nejsem, aby Abela nenapadlo donést mi zase nějaké jedy. A přitom jsem se konečně začal zajímat o oba rodiany, kteří zápasili s jídlem stejně, jako Darth Vader s Lukem Skywalkerem. Zaposlouchal jsem se a snažil se zachytit, o čem si ti dva povídají...

[MrTukan]

Nar Shaddaa, hotelová jídelna

Pokud se droida tvůj proslov dotkl, nedal to na sobě znát. Pouze se spokojeně odbelhal zpět do kuchyně a tvůj výstup včetně tvého odchodu mu maximálně udělal radost. Stařík nijak nereagoval. Recepční tě soucitně sledovala, ale zdálo se, že v momentě, kdy jsi opustil hotel předními dveřmi, se již nedokázala tvářit vážně a začala se mírně hihňat. Rodiani tě pozorovali podivným způsobem, ovšem neudělal absolutně nic. Sami měli před sebou stejně mizerné jídlo, ale evidentně se ho ani nedotkli. Přesněji nezdálo se, že by měli v úmyslu ho vůbec konzumovat. Co se se všemi dělo dál jsi však samozřejmě už neviděl, protože jsi vylítl do umělého světla nezvykle prázdných ulic středních pater Nar Shaddaa.

Venku byla celkem zima. O čertvém vzduchu se taktéž nedalo mluvit. Ovšem alespoň jsi tu neměl před očima blivajz, který ti naservíroval Abel. Chvíle přešlapování na místě před hotelem ti pomalu vrátila barvu do tváře, ale žaludek stále burácel a svíjel se hlady, což nebyl příliš příjemné. Nakonec jsi se přeci jenom rozhodl vrátit se zpět, což se rozhodně nelíbilo tvému žaludku a jak jsi mohl zjistit v příští moment, ani tvému nosu.

Po otevření dveří se ti naskytla scéna dosti odlišná od předchozí. Jeden z rodianů právě křičel na vyděšenou recepční a mířil na ní blasterem. Ten druhý byl však daleko blíž. Byl tak blízko, že jsi neměl žádnou možnost zareagovat dřív, než jsi pocítil pažbu jeho pušky v obličeji. Příšerná boles v oblasti nosu hned potom značila, že se trefil. A trefil se skutečně dobře, protože tou silnou ranou tě poslal k zemi, kdes ještě mohl zaslechnout jeho posměšnou odfrknutí a pocítil jeden kopanec do ledvin, než jsi zcela upadl do bezvědomí.


Chutnalo vám? Ozval se starostlivý kovový hlas a následovalo šťouchnutí do ramene. Všechno se zdálo být tak daleko.

Budete si přát i dezert? Nepříjemný, leč ustaraný kovový hlas se ozval znovu a šťouchnutí do ramene bylo silnější. Zdálo se jako by se svět zase přibližoval. Problém byl však v tom, že jsi začal cítit bolest. Hodně bolesti.

Dnešní polévka je dršťková. Hlas zněl teď již snad až zlomyslně a kdyby nebyl tak strasně kovový mohlo by se zdát, že se ti dokonce i posmívá. Následovala další zacloumání, které tě již naprosto uvedlo do reality, které vládla ukrutná bolest zlomeného nosu. Dále jsi také cítil, že jsi měl minimálně pohmožděná, ale velmi pravděpodobně i polámaná některá žebra a celkově se nedalo mluvit o tom, že bys byl zcela fit. Respektive by se nezaujatý pozorovatel mohl docela divit, že jsi byl schopen se vůbec probudit po počtu silných kopanců, které ti rodian uštědřil poté, co jsi upadl do bezvědomí. Netušil jsi, jak dlouho jsi ležel, ale vhledem k pocitu na obličeji, který značil že krev ze zlomeného nosu už docela zaschla, to asi nebyla jenom chvilka.

Bylo skutečné krásné nové ráno na Nar Shaddaa.
Po otevření očí jsi nad sebou viděl stát Abel, který by se jistě potměšile usmíval, kdyby byli designeři prozíravější a tuto možnost mu umožnili.

Kdybys měl možnost rozhlédnout se po lokále, což by tě samozřejmě stálo mnoho sil a bolesti, zjistil bys několik věcí. Abet byl zcela v pořádku a evidentně mu bylo naprosto jedno, co se zde stalo. Stařík ležel pod stolem v rohu místnosti, kde prve seděl a nebylo jasné v jakém je stavu. Po rodianech nebylo ani stopy, ovšem poslední věc, která velmi silně připomínala jejich předešlou přítomnost bylo tělo mladé recepční. Vlastně na první pohled nebylo poznat, co to vlastně je. Pozorovateli, který by tipoval že se jedná o zbytky z jatek přichystané do mlýnku na paštiku, by se zcela jistě nedalo nic vytknout. Až na to, že pravda byla o mnoho hrůznější.

To všechno jsi však ze své pozice ležmo zatím nemohl vidět, vyjma Abela, který se už už chystal do tebe dloubnout znovu.

[East.Wood]

Nar Shaddaa, hotelová jídelna

Už už jsem myslel, že se skutečně nasnídám jinde. Chtěl jsem se vydat někam do města, najít si nějaký pajzl a tam si dát něco alespoň trochu k snědku. Ale to né, já se prostě nepochopitelně musel vrátit dovnitř a hned ve dveřích jednu koupit...

Chvilku mi v hlavě temně hučelo, potom mi před očima tančily žluté banthy, načež se rozhostila černá tma. Až potom jsem slyšel nějaké vzdálené hlasy, začalo mi zvonit v uších a také jsem pocítil docela ostrou bolest hlavy. Nemohl jsem si ji ani prohmatat, zda mi neteče krev. Tak mě totiž bolely končetiny, že vstát ze země, kde jsem patrně ležel, by byl výkon hodný mistra! A ještě něco jsem cítil - někdo do mne občas šťouchl...

Byl to Abel, kterého jsem zahlédl přes zamlžený pohled, když se mi povedlo otevřít oči. Na něco se mě ptal, ale příliš jsem ho nevnímal. Daleko více jsem se pokoušel zahnat bolest v oblyčeji.
Asi rozbitý nos, možná pohmožděná čelist - kurňa, pěkně jsem to dostal! napadlo mě. Ale od koho? Že by od těch rodianů?

V hlavě se mi na okamžik vyjasnilo a dostavily se obrázky, spatřené těsně před upadnutím do temna...
Ti rodiani! Vypadalo to, že přepadli hotel, přesněji řečeno obsluhu, která byla zrovna v jídelně... probíhaly my myšlenky v hlavě, která se vzpamatovávala z předchozího útoku. Pak tam byl nějaký staroch, ale kdo ví, co se s ním stalo. Abel byl tady vedle mě, to znamená, že jeho nechali být... a co ta recepční, na níž mířili zbraní?

Další strčení do mého ještě trochu bezvládného těla. "Hele... hele, dost! Nejsem mrtvej, jasný? Abele, co se to tu děje?" snažil jsem se říct kuchaři, aby už nezkoušel, zda ve mně zbyl nějaký život.
"Viděl jsem ty bastardy, jak maj v merku tu holku. A pak... aauu!" nedokončil jsem svá slova, protože jsem se snažil pohnout a zabolela mě hlava. Trochu se mi udělalo nevolno, ale to mohla být dost dobře ještě doznívající slabost z Abelovy naservírované snídaně...
"Už jsou pryč?" zamumlal jsem nakonec, když se mi stěží podařilo podepřít se rukama a trochu se nadzvednout.

[MrTukan]

Nar Shaddaa, hotelová jídelna

Kdyby designeři, kteří Abela navrhli, nezapomněli kromě úsměvu přidat i možnost pokrčit rameny, jistě by tak teď, v případě že by tušil, co se vlastně děje, učinil v odpovědi na tvou první otázku. Droid si však očividně nedělal žádné starosti s nastálou situací a držel se svého repertoáru. Tudíž se snažil ti tvrdohlavě vnutit něco k jídlu, čímž vědomě či možná jenom náhodou odpověděl i na první z tvých otázek, leč ne zrovna tak, jak bys rád slyšel.

Právě se podává snídaně, pane. Budete si přát přidat?

Na tvou druhou otázku Abel přeci jen odpověděl trochu lépe, ač to byla zřejmě pouze náhoda, než jasný úmysl. Jeho hlas v tuto chvíli zněl rozhorčeně až uraženě.

Drazí pánové odešli aniž by okusili výtečnou snídani, kterou jsem jim přichystal! Doufám, že vy se k ní vrátíte!

Poslední větu pronesl dost výhružně. Dále o tebe však asi ztratil zájem, otočil se a začal se belhat zpět do kuchyně přičemž bez povšimnutí šlápnul do kaluže krve která pomalu zasychala kolem toho, co dříve bývalo tělem pěkné mladé dívky.



Na základě tohohle a zejména předchozího příspěvku můžeš pokračovat.

[East.Wood]

Nar Shaddaa, hotelová jídelna

Nějak jsem stále nemohl na 100% pochytit slova droidova, proto jsem jen omráčeně mžoural po svém nejbližším okolí a snažil se přijít na to, co se tady vlastně stalo v minulých vteřinách a minutách. Abel mi s tím očividně moc nepomůže, jeho snahou je jen vnutit mi ten blivajz, kterou on nazývá jídlem...

Ruka mi najednou sjela na nějakou mokrou kaluž na zemi kousek ode mně, když jsem se pokusil znovu se alespoň posadit. Také jsem nahmatal cosi měkkého, studeného a mokrého. Ani jsem si nestačil srovnat v hlavě jedna a jedna a můj kalný zrak spočinul na bezvládném těle, tedy přesněji řečeno na něčem, co tělo mohlo připomínat. Ale možná taky ne..."Doprdele... co to kurva je?" vysoukal jsem ze sebe, když jsem se zahleděl na svou pravici, jíž po ohmatání ležícího čehosi zdobyla sytě rudá barva krve.

Podobné situace jsem zatím vlastně nezažil. Nějaká zlomená ruka, rozseklé obočí nebo rozbitý nos - na tohle všechno musel být člověk na Nar Shaddaa zvyklý den co den, když se pohyboval ve společenských kruzích, kterým se říká podsvětí. Ale mrtvoly nebývaly až do dneška mým denním chlebem...
"Abele... ABELE!! Tady někdo asi leží... kdo nebo co to sakra je?" zakoktal jsem se v mírném šoku a doufal, že droida přestane konečně zajímat, kdo snědl nebo nedojedl jeho kulinářské výtvory.

[MrTukan]

Nar Shaddaa, hotelová jídelna

Jak jsi začínal přicházet k sobě, začínaly ti také docházet jisté skutečnosti. Hrůzné skutečnosti, které se musely udát v době, kdy jsi byl omráčen, čili ve stavu sladké nevědomosti. Dívka musela být zmasakrována jenom kousíček od tebe a podle všech náznaků, které jsi pomalu mohl rozeznávat, u toho musela příšerně křičet. Nebo se o to aspoň pokoušet. Naprosto nahé původně krásné tělo bylo zneužito a následně či při tom pokryto spoustou drobných i hlubších řezů, které byly provedeny tak, aby způsobily co největší bolest a utrpení samozřejmě předtím, než vrazi dokončili své dílo a rozpárali tělo dívky jako plyšového medvídka. Ovšem místo plyše byly všude venku její vnitřní orgány a krev. Spousta krve, kterou jsi teď měl i na své ruce.

Slabší povahy by při tomto pohledu vyvrhly celý obsah svého žaludku a ty ještě slabší by možná i omdleli v momentě, když jim začalo docházet, co se vlastně stalo. Ty jsi však neměl co zvracet a v bezvědomí už jsi strávil delší dobu, než bylo zdrávo. Tudíž ti ani jedna eventualita příliš nehrozila. Ovšem ten otřesný pohled se ti patrně vreje do paměti na velice, ale opravdu velice dlouhou dobu.

Abel se už zatím odbelhal do kuchyně a když jsi na něj zakřičel, tak jenom vykoukl ze vchodu aby svým neměnným kovovým a otravným hlasem řekl možná trochu zasmušile Jestli tomu dobře rozumím, tak si slečna Viki už asi nedá oběd, že? Ten droid skutečně nevěděl, co jsou to emoce nebo mu byli lidé ukradení pokud si nedali něco k jídlu. Těžko říct, ovšem jeho poznámka skutečně nebyla ta nejvhodnější. Po své poznámce zase zmizel a příznačně v kuchyni zarachotili pánve. Tebe ovšem mohlo upoutat slabé zachroptění, které vycházelo z rohu místnosti, kde na zemi ležel stařík.

[East.Wood]

Nar Shaddaa, hotelová jídelna

Konečně šel pryč! Hlava by se mi z něho asi rozprskla na všechny strany, poslouchat ho ještě chvíli... napadlo mě, když se droid Abel odebral tam, odkud přišel - do kuchyně.

Když jsem konečně mohl vstát, aniž bych utrpěl nějakou ujmu, začal jsem se rozhlížet, co všehno utrpělo nenadálým útokem vraždících rodianů. Teprve teď jsem viděl celou a hrůznou pravdu o mrtvole dívky. Ta kráska si odnesla řádění těch hajzlů asi nejvíc...
Chudák holka! Znal jsem ji jen od vidění, ale bylo mi jí líto a při pohledu na ni se ve mně bouřila krev. Chtěl jsem zjistit, proč jí to udělali.

Z přemýšlení mne vyrušil nepatrný hluk z míst, kde podle všeho seděl ještě před útokem vrahů nějaký člověk. Šel jsem do toho koutu místnosti a skutečně viděl na zemi tiše chroptícího stařečka. Vše nasvědčovalo tomu, že byl taky napaden, ale ti šmejdi se o něj zřejmě nezajímali tak moc, aby mu udělali to co nebohé Viki. Nebo možná zůstal naživu právě proto, že něco věděl...
"Pane, jak je vám?" sklonil jsem se nad starcem a zjistil stav jeho životních funkcí.
"Co jste viděl?" zeptal jsem se ho, i když šance na objevení nových okolností té události nebyla velká vzhledem k jeho věku a zřejmé paměti.

[MrTukan]

Nar Shaddaa, hotelová jídelna

Po nějaké době se ti s krátkou přestávkou na všech čtyřech podařilo nejistě postavit na nohy. Nedýchalo se ti zrovna nejlépe vzhledem k naraženým žebrům, zlomenému nosu a krvi, která víceméně pěkně souvisle pokrývala tvůj obličej, ale přes to všechno jsi byl schopen chodit a tak trochu i mluvit. Navíc sis konečně mohl prohlédnout celou scenérii. Kromě mrtvoly nebohé Viky jsi také mohl zaregistrovat, že rodiani rozmlátili téměř všechno větší hodnoty na co přišli. O to víc zvláštnější bylo, že byl Abel netknutý. Musel se asi nějak schovat nebo ho nepovažovali za něco vyšší hodnoty.

Starce si napůl vytáhl a napůl vyvlekl z pod stolu, pod kterým ležem na břise a otočil jsi ho obličejem vzhůru. I přes zčernalé kolo na prsou, zřejmě způsobené zásahem od blasteru, jsi mu nahmatal puls a také celkem pravidelně dýchal, což bylo dost neobvyklé. Většina lidí po takovém zásahu již nebyla schopna ani jednoho. Po tvých otázkách otevřel slepé oči, ze kterých mu zřejmě při zásahu spadly černé brýle. Viděl jsi v jeho obličeji bolest, ale také překvapení zřejmě z toho, že ještě žije.

Zatracený ještěrky!

Procedil těžce mezi zuby a potom si rukou zašmátral pod zčernalou tunikou. A najednou jsi pochopil čím to, že muž přežil. Z náprsní kapsy vytáhl lehce opálenou placatku, zašloupachal s ní, aby se ujistil že mu tam ještě něco zbývá, nešikovnými prsty odšrouboval víčko a hned na to placatku otočil dnem vzhůru a hrdlem proti svému hrdlu. Několik vteřin polykal driák, který ti vehnal slzy do očí jenom podle pachu. Nakonec plechovou lahev, která mu zachránila život zahodil a ta o kousek dál kovově zazvonila. Poté se překvapivě snadno narovnal do sedu a začal klást zase otázky on tobě.

Krucinál co se stalo? Co ti šmejdi provedli? To seš ty Trayi? Ne kurva, to nejsi ty, kdo seš? A kde je Viky? A hlavně kde je Tray? Sežen Traye! To těm zelenejm šmejdům nedaruju, kdybych byl jen o trochu mladší, vystopoval bych je a za tu ránu do prsou bych je ukřižoval, jejich střeva nebo co ty bestie maj v sobě z nich vytahal a ještě zaživa obmotal kolem jejich blbejch krků a pak je na nich oběsil!

Rozzuřil se a ty jsi na jeho tváři mohl pozorovat jen odraz dávno zašlé slávy. Tak nějak jsi tušil, že by své hrozby splnil do puntíku, jen kdyby byl o několik desítek let mladší. To však zřejmě ještě nevěděl všechno. Začal se pomalu zvedat na nohy a šmátravým pohybem rukou začal hledat na co by se posadil.

[East.Wood]

Nar Shaddaa, hotelová jídelna

"Vy... vy jste slepý, starý pane? Omlouvám se, nevěděl jsem..." koktal jsem, protože ptát se slepce co viděl bylo krajně nevhodné.

Pomohl jsem mu na první nerozflákanou barovou stoličku a posadil jej, aby se trošku zmátořil. I když to zchytala zřejmě jeho oblíbená placatka, stařík sám se zdál být celkem v pořádku. Což ještě potvrdil hlt lahodného moku, který jej asi definitivně dostal ze šoku. Dal se do nadávek a výhrůžek, až jsem byl překvapený jeho reakcí. Ale zdálo se, že je zkušený a má toho mnoho za sebou. A nebylo vyloučeno, že tohle nebyl jeho první střet s rodiany.
Že by staří známí...?

Ptal se po Viki a nějakém Trayovi.

"Víte, špatně se mi to říká... ale ti parchanti zabili Viki!!!!" řekl jsem zdrceně a soucitně zároveň.
"Museli řádit jako šílenci, je tu všechno vzhůru nohama. Tu holku možná předtím i znásilnili, ale nemůžu to potvrdit. Buďte rád, že to nevidíte! Netuším jestli něco neukradli, ani nevím,po čem vlastně šli... Ale mě jen omráčili a kuchaře se ani nedotkli. I když si nejsem jistej, jestli je to pro něj štěstí, nebo smůla - když ho nerozebrali oni, udělám to brzo sám!" pokusil jsem se s lehkým úsměvem odlehčit situaci a čekal, co na mě dědek vybalí.

[MrTukan]

Nar Shaddaa, hotelová jídelna

Stařík naprosto ignoroval tvoje koktání a mnul si prsa, kde měl zřejmě alespoň pohmožděninu, což však nebylo nic proti tomu co se mu mohlo stát. Kdysi mohl být muž pořádně vypracovaný, což napovídaly ochablé svaly na jeho prsou i rukách, které byly mírně potetované. Když jsi se však dost nevybíravým a přímočarým způsobem zmínil o tom hrozném osudu Viky vystřelil ze židle jako šílený.

COŽE UDĚLALI? ZABILI VIKY?! TI ŠMEJDI, HAJZLOVÉÉéééé...!

Děděk vydal děsivý řev z plných plic až se jeho hlas vytratil. Zdrceně padl na kolena a ty jsi mohl vidět bolest a slzy na jeho vrásčité tváři chvíli předtím, než ji schoval do dlaní.

Chudinka Viky, za nic nemohla! Proč si nevzali mě?! Přeci šli pro mě! Proč ji a ne mě?! PROOOČ?! To mi zaplatíš Walissi! To mi zaplatíš Walissi Tane! Ty zasranej plaze! Budeš se snažit v pekle!

Vzlykal a zároveň křičel přičemž hrozil rukou zaťatou pěstí. Poté se však znovu chytil pravou rukou za prsa, levou se snažil trochu si uvolnil límec u krku a znovu zasýpal, což neznačilo nic dobrého. Zachroptěl. Chytil se tě za stehno a pohlédl směrem, kde cítil tvůj obličej. Doktor by z jeho příznaků a rudého obličeje poznal, že srdeční příhoda zkrátila čas, který ještě stráví na tomto světě. I ty jsi to mohl poznat, a tak jsi vyslechl poslední slova umírajícího starce, který na sklonku života zaplatil strašlivou daň tím, že se musel dozvědět co se stalo jeho vnučce.

.. Najdi Traye... On, on nás musí pomstít... Ty zrůdy musí chcípnout, všechny!
Jeho ruka ochabla a padl na obličej, kde vydal poslední smrtelné zachroptění.

Tím se snížil počet živých tvorů v místnosti na celého jednoho.
A co já teď budu dělat s tím obědem?!
Zaúpěl tvým směrem vyčítavě Abel, který se přišel podívat kdo tu tak řve a teď mu došlo, že posledním strávníkem, kterému může něco nabídnout, jsi ty.
Dnes jsou k obědu steaky z banthy, taková pochoutka! Dáte si dva? Nebo tři?
Zkusil ti Abel hned vnutit co nejvíc jídla a ani náznakem nedal najevo, že by se ho situace v jídelně jakkoli dotýkala.

[East.Wood]

Nar Shaddaa, hotelová jídelna

Abela jsem už ignoroval. Jíst jeho blafy nebudu, chci ještě žít mnoho let. A po řádění rodianů zde nezbyl nikdo, koho by praštěný kuchař nalákal na svoje ďábelské menu. Dneska holt neměl starouš plechovej svůj den...
"Schovej zástěru idiote, dneska ti šichta skončila!" houkl jsem směrem do kuchyně a jal jsem se podepřít umírajícího starce, abych následně vyslechl jeho poslední slova.

Upřímně, moc mě nepotěšila. Ta mrtvá holka byla dědova vnučka. Trochu jsem se cítil blbě, že jsem mu tu tragickou událost oznámil tak neomaleně. I když už to má taky za sebou, takže je to celkem fuk.

Co teď? Najít toho Traye a řídit se odkazem starého a mrtvého muže? Té jeho vnučky mi bylo přece jen líto a koneckonců ti bastardi mi taky způsobili újmu. I když jen dočasnou...

Rozhodl jsem se v mžiku. Zanechal jsem bláznivéh kuchtíka svému osudu a vyrazil jsem za přítelem Nedem. Ten starý lišák mi možná řekne, co byli zač ti zelenáči a proč šli po staříkovi, který byl evidetně v mém hotelu jako doma. A koneckonců bude možná i vědět, kdo je Tray a kde se teď nachází. A pokud se poštěstí, získám při té příležitosti prácičku, která mě zaopatří na nějaký čas!

[MrTukan]

Nar Shaddaa, hotelová jídelna

I přes to, že jsi už pěkně dlouho nic nesnědl a začínala tě dohánět únava jak ze způsobených zranění, tak i z nedostatečného přísunu energie, jsi moudře odmítl jakékoli jídlo připravené Abelem. V případě konzumate toho, čemu on říkal chutný pokrm, hrozilo nebezpečí otravy, což by ti rozhodně nepomohlo.

Z části ušlechtilé důvody a z části vidina kreditů a touha po pomstě tě dohnaly k rozhodnutí pustit se do téhle záležitosti. Nedostatek tebou získaných informací však byl značný. Ovšem místo snahy vyhledat nějaké další informace ses raději rozhodl pro návštěvu starého Neda, který znal na Nar Shaddaa kde koho, a proto byl právě on dobrá volba v případě, že měl člověk nějaké otázky. Zvláště potom o hotelu, který ti sám doporučil. Droida, rozedranou mrtvolu dívky i starce jsi nechal svým osudům a vyrazil jsi ven do ulic středních pater Nar Shaddaa.

Celou tvář jsi měl stále pokrytou a ulepenou krví, která se vyřinula ze zlomeného nosu. I oděv jsi měl lehce potřísněn krví zřejmě již od chvíle, kdy jsi dostal tupý úder blasterovou pažbou. Dále jsi byl mírně zašpiněný od podlahy, na které sis na chvíli ustlal, a tak jsi celkově působil dost zmučeným dojmem. Obyvatelé Nar Shaddaa jsou zvyklí na kde co, ovšem někteří z nich si tě přeci jenom trochu víc prohlíželi, zejména v blízkosti hotelu, kde jich procházelo poměrně mnoho. Jeden muž tě však upoutal víc.

Mále jsi se s ním srazil kousek od vchodu do hotelu, ze kterého tě pravděpodobně viděl vyjít, což na jeho vousaté, drsné a ošlehané tváři vytvořilo podezřívavý pohled, který tam byl ovšem možná usídlen pořád. Byl to chlap jak hora, vysoký dobré dva metry a jeho váha schovaná zejména ve svalech byla jistě o dost větší než metrák. Oděný byl převážně v černé kůži, která měla charakter zbroji. U pasu se mu klimbal těžký blaster, na druhé straně pořádná mačeta a na jeho zádech sis všiml pušky s dlouhým dostřelem. Evidentně pospíchal. Jen tak tak se ti vyhnul, něco zavrčel a pokračoval dál svou cestou, která vedla, jak bys věděl, kdybys měl dost energie se otočit, právě do onoho hotelu.

Unaveně jsi se šinul chodbami, ulicemi a uličkami středních pater Nar Shaddaa s jediným cílem dostat se k svému učiteli a příteli, kde by ses snad mohl dát konečně dohromady a zjistit něco víc o tom, oč tu vlastně jde. Byla to poměrně dlouhá cesta, která vedla místy s mnoha obyvateli, obchody, bary a kantýnami, ale také se místy přelévala do téměř opuštěných zkratek úzkými uličkami, postranními chodbičkami či nějakými schody či výtahem. Co bylo na této cestě ovšem tak nepříjemné, kromě toho, že tě všechno bolelo, měl jsi hlad a žízeň a stále ti vyskakovaly před očima záblesky rozervaného dívčina těla, byl pocit, že tě někdo sleduje. V ulicích kde bylo mnoho bytostí byl ten pocit jenom takovým droboučkým varováním vzadu v hlavě. Občas, když ses ohlédl, zdálo se ti že v dálce vidíš obří postavu, to tě ovšem jenom mohly mást smysl. Na opuštěnějších místech však byl ten pocit intenzivnější, měl jsi pocit že sem tam za sebou zahlédneš stín, uslechneš zacinkání nebo zařičení. K tomu všemu dodávalo děsivější atmosféru mizerné osvětlení, které místy i problikávalo. A právě teď jsi se blížil, jak jsi věděl, do nejopuštěnějšího průchodu, který byl však již jenom kousek od cíle tvé cesty.