Lanna Inuat - Výcvik

[Lance Skywalker]

Trenwyth, Mesto Fornost

Keď si opúšťala Teda, vďačne prijal tvoj dar a tajomne žmurkol jedným okom. Mala si dojem, že tohto pozoruhodného chlapca nevidíš naposledy a Theodore Arkai do tvojho príbehu ešte nejako vstúpi. Tohto tušenia si sa počas následnej prechádzky po meste pomaly zbavila a zamerala si sa na iné témy. Keď si sa dostala späť do centra mesta, na druhej strane ulice sa objavil oddiel šiestich stormtrooperov a jeden seržant. Seržant ukázal na teba a stormtrooperi vyrazili smerom k tebe. Keď boli tesne pri tebe. Ich veliteľ prehovoril.
"Imperiálna kontrola. Identifikujte sa prosím" povedal roboticky znejúcim hlasom cez helmu. Teraz pred tebou stáli piati stormtrooperi vrátane seržanta a dvaja už stáli aj za tebou.

[Jordi Linx]

Trenwyth, Město Fornost:
Krátce po návratu do města, v době, kdy jsem ještě nestihla dorazit na kýžené místo, jsem potkala hlídku stormtrooperů. Šest pěšáků Impéria s jedním seržantem si plnili své běžné úkoly a mezi ně bohužel patřila i kontrola civilistů. Když se vydali směrem ke mně až s nečekanou obezřetností a ostražitostí, kterou bych nečekala při kontrole běžné mladé ženy. Už samotný fakt, že vyrazili mým směrem skoro všichni a začali zaujímat pozice okolo mě, působil nanejvýš podezřele.
Proč všichni? Běžně kontrolují tak dva muži,
vybavila jsem si jeden z běžných postupů při postupu hlídek stormtrooperů. Naneštěstí jsem se neměla čeho obávat, protože jsem nebyla na úniku před zákonem a všechny doklady byly platné a legální. Což byla také jedna z výhod toho, že jsem pracovala v imperiální pevnosti.
Dobrý den, hned to bude,
pozdravila jsem je slušně a nalezla svůj identičip, které jsem podala rovnou seržantovi, protože to on se na něj dotázal. Přesněji, natáhla jsem ruku jeho směrem a vyčkávala, až se rozhodne jej prohlédnout. Na čipu samotném naštěstí nebyla uvedena pozice - pouze jméno, hologram mé maličkosti a informace o tom, že jsem legitimním občanem galaktického Impéria.
Snad jsem jenom paranoidní a ta jejich formace je z opatrnosti,
zadoufám, že moje podivné tušení je následkem podivného střetnutí s Rorym a bandou kluků okolo něj. Pokud bych se totiž dostala do potíží s imperiální armádou, tak by to bylo velice nepříjemné.

[Lance Skywalker]

Trenwyth, Mesto Fornost

Seržant si od teba vzal čip a prehliadol si informácie na ňom. Potom však vytiahol vlastný počítač a porovnam informácie v ňom s tvojím identifikačným čipom. Ukázal ich aj desiatníkovi, ktorý stál vedľa neho a obaja sa na seba pozreli a prikývli.
"Slečna, týmto ste zatknutá za spoluúčasť na vlastizrade plukovníka Hanga a napomáhaní rebéliám!" povedal seržant rázne, "chopte sa jej!" prikázal ostatným stormtrooperom. Štyria muži v bielych brneniach zrazu naťahovali ruky smerom k tebe, s cieľom čo najskôr ťa spacifikovať ako nebezpečného zločinca.
V tej chvíli ti nebolo jasné nič. Nevedela si prečo si zrazu hľadanou osobou, ani prečo tvoje meno figuruje v tejto vlastizrade, no isté konšpirácie si mala, avšak vôbec si netušila ako ťa mohli títo stormtrooperi nájsť tak rýchlo a vedieť kde si. Zdalo sa, že išli cieľavedome po tebe a nejednalo sa o náhodnú kontrolu, vzhľadom na ich počet.

[Jordi Linx]

Trenwyth, Město Fornost:
To, co mi velitel jednotky stormtrooperů prozradil, no vlastně spíše z čeho mě obvinil, mě zamrazilo na místě.
Napomáhání vlastizradě? Za co? Vždyť jsem tam jenom pracovala?!
promítalo se mi v hlavě, zatímco mě stormtroopeři obestoupili a já si neměla čas nic srovnat v hlavě. Ani jsem se nenadála a už mě uchopili do svého sevření, jako bych byla nějaký válečný zločinec, co vyvraždil celá města lidí.
Jaká velezrada? O čem to mluvíte?
zeptala jsem se překvapeně, i když mi podvědomě docházelo, že Hang nebyl zrovna svatý. Což byl i jeden z důvodů, proč jsem se odtamtud rozhodla utéct a díky čemuž jsem byla nejspíše i naživu. Ony obrázky zničené základy, jak byla vybombardována z orbity, využívala imperiální síť k propagaci informací na potlačení možných vzpour proti Impériu.
Byla jsem jenom řádový zaměstnanec, dokud nenastal ten útok!
hájila jsem se, ale úchop stormtrooperů byl hodně pevný. Jenomže, co jsem mohla já, křehká dívka, dělat proti skupině plně vycvičených mužů v brnění?
A hlavně, proč jdou po mně? Jak si vlastně mohli být jistí, že jsem nezemřela v troskách jako mnoho dalších?
proháněly se mi otázky hlavou jedna za druhou, ale žádná odpověď. Nic, co by mi mohlo vysvětlit, cože se vlastně stalo špatně, než jen to, že se mi celý dosavadní život sesypával kousek po kousku. Až se o mě trochu pokoušela panika a rezignace.
Proč mám z toho všeho špatný pocit? Jakoby za tím vším bylo něco víc?
přeběhl mi mráz po zádech, až mě napadlo, jestli mě třeba nezradil sám Rory. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby jej odmítnutí z mé strany mohlo až takhle zasáhnout, protože mě opravdu, ale opravdu nenapadl nikdo jiný, kdo by měl důvod se pokoušet mě potopit.
Třeba se to ještě vysvětlí...
zadoufala jsem a čekala na to, kam mě stormtroopeři i s jejich velitelem odvedou. Vlastně jsem ani neměla žádný důvod obávat se toho, abych byla neprávem odsouzena - copak kuchař může za to, že velitel hotelu zradil vedení společnosti a šel proti nim?

[Lance Skywalker]

Trenwyth, Mesto Fornost
Stormtrooperi ťa mocnými rukami spacifikovali a jeden z nich vytiahol zbraň, ktorú prepol na mód omráčenia. Pokúsila si sa ešte o posledný zúfalý pokus o útek, ale tvoj odpor uhasila prudká rana elektriny v oblasti hrude. Videla si pred sebou len hlaveň kovovej zbrane a potom tmu.

Prebrala si na rinčanie ťažkých kovových dverí. Dvaja stormtrooperi ťa držali za ruky a ťahali po dlhej chodbe bez okien, osvetlenej iba žiarivkami na strope, rozmiestnenými v pravidelných intervaloch. Kúsok pred vami otváral ďalší vojak ťažké kovové dvere z hrubej ocele, ktoré viedli niekam do miestnosti naľavo z chodby. Pred tebou kráčal seržant, ktorý ťa zatkol. Nevedela si kde si, ani ako dlho si bola v bezvedomí. Cítila si hnilobný zápach, chladný vzduch tejto kobky a mocný úchyt dvoch veľkých stormtrooperov v bielych brneniach, ktorí ťa vliekli po chodbe.

[Jordi Linx]

Trenwyth, Město Fornost:
Jakmile se rozhodli mě omráčit, tak jsem téměř nevěřila vlastním očím.
Co to je za pitomce?
problesklo mi hlavou, zatímco jsem si vybavila předepsané postupy, které u spolupracujících zatčených, rozhodně zněly úplně jinak. Navíc praktičnost tohoto kroku byla také zpochybnitelná, protože takhle mě budou muset vláčet. Chtěla jsem něco namítnout, když šok prořízl mé tělo a sebral mi moje vědomí.

.. probuzení po ráně z omračovače, nebo omračovacím výstřelu z blasteru bylo takové specifické. Nikdy jsem příliš neholdovala alkoholu, ale několikrát se mi povedlo to přehnat a právě proto jsem mohla vysledovat tu podobnost. Třeštění hlavy, rozostřené smysly a jakási malátnost byly asi nejvýraznější z příznaků.
Zrak se mi povedlo zaostřit až po několikerém zamrkání, aby se mi v ten moment vrátil cit do končetin. Mírné odřeniny a stopy po vláčení mi rozhodně radost neudělaly, stejně jako směsice pachů, které jsem mohla vnímat. Nebylo pochyb o tom, že mě táhnou do nějakého vězení.
Ironické, když jsem v nich strávila takovou dobu, ale na druhé straně ...
neodpustila jsem si v rámci vzpomínky na mou minulost, která se právě k tomu výrazně pojila. Ale pořád jsem nemohla pochopit význam celého toho - zatčení?
Každopádně jsem si musela utřídit tak nějak myšlenky a dát se dohromady. Nenápadně jsem si ověřila, že cit v prstech je na svém místě, hlas bude pracovat, jak má a mohla jsem se odhodlat k činu.
Ráda bych věděla, čím přesně jsem se provinila, že jste porušili alespoň tucet zákonů vůči právům imperiálního občana! Za prvé mi doposud nebyl sdělen důvod tohohle všeho kromě nějakého obecného tvrzení o velezradě, což je pitomost. Za druhé je se mnou nakládáno proti pravidlům zacházení s vězni a použití omračovací síly na spolupracujícího jedince, ať už ho zatýkáte z jakéhokoliv důvodů je také proti předpisům. A navíc to vše jde proti předpisu o použití přehnané agresivity na veřejnosti, když to není zapotřebí. Nemyslím si, že by váš nadřízený byl příliš nadšen z vašich postupů a tímhle způsobem se povýšení rozhodně jen tak nedočkáte,
promluvila jsem co nejpevnějším hlasem, jímž jsem byla v tu danou chvíli reagovat. Do tónu jsem se snažila vpašovat veškerou sebedůvěru a sebejistotu, kterou jsem v tu chvíli měla, když mi odůvodnění na základě imperiálních předpisů dodalo jakousi jistotu. Navíc nastal čas se dozvědět nějaké odpovědi a to co nejdříve.

[Lance Skywalker]

Trenwyth, Väznica
Seržant sa nahnevane otočil a chrbtom ruky ťa udrel cez tvár. Jeho rana bola silná, no očividne ti nechcel ublížiť, skôr ťa varovať.
"Budeš držať hubu, kým ti niekto nepovie, že môžeš hovoriť!" zakričal a ukázal na dvere cely. Dvaja vojaci, ktorí ťa vliekli, ťa mocnými rukami vhodili do cely tak prudko, až si narazila o tvrdú kamennú podlahu. Dvere sa s rachotom zavreli a zvonka si počula iba smiech a potom ticho. Tvoje ilúzie o Impériu, akékoľvek ti zostali, sa pomaly rozplývali. Strážcovia vojenských väzníc boli tí najhorší a najkrutejší z radov Imperiálnych vojakov, zväčša sadisti a surovci. Stále si však nedostala žiadne odpovede.

Nebola si si istá, ako dlho ťa v tej kobke držali. Zdalo sa ti to ako celé dni, no v skutočnosti to bolo len niekoľko hodín, kým si opäť nepočula na chodbe hlasy a kroky. V tvojej cele nebol okno, teda si nevedela koľko je hodín, no nazdávala si sa že už je hlboká noc. Všetky osobné veci ti vzali. Opäť prišiel seržant a dvaja stormtrooperi, no tváril sa inak. Bol trochu vystrašený. Muži ťa bez slova zdrapili a ignorovali akékoľvek námietky či pripomienky. Znova ťa viedli chodbami, potom hore po schodoch, až ste dorazili do veľkej miestnosti. V jej strede bol jeden stôl a dve stoličky oproti sebe. Na druhej strane miestnosti boli ďalšie dvere. Posadili ťa na stoličku oproti dverám a seržant aj s dvoma vojakmi sa postavil k dverám za tvoj chrbát. Pár minút sa nedialo nič. Potom zarachotili aj druhé dvere a otvorili sa. Najprv vošli dvaja stormtrooperi, ktorí sa postavili vedľa dverí, každý na jednu stranu a potom dve postavy v čiernom. Teba však zaujímala iba jedna. Bol to on. Xavier Kirsten. Druhý muž bol zjavne tiež inkvizítor. Bol holohlavý a mal upravenú hustú bradu. Xavier si sadol bez slova na stoličku oproti tebe a druhý inkvizítor stál vedľa neho. Xavier ti pozrel do očí hlbokým pohľadom plným rozporu.
"Prečo? Prečo si mi nepovedala, že si jedna z nich?" spýtal sa Xavier a znel najprv trochu sklamane a smutne. Za dverami za nimi si počula ďalšie zvuky, no nikto nevstupoval. Prítomnosť inkvizície vysvetlovala neštandardné postupy obyčajnej hliadky aj imperiálneho seržanta - rovnako aj jeho strach a rešpekt pred týmito strojmi na zabíjanie.

[Jordi Linx]

Trenwyth, Imperiální vojenská budova:
Žádná odpověď, jenom další hrubé zacházení, výsměch a urážky.
Jste pitomá hovada! Pak se nedivte, že proti vám furt někdo rebeluje!
zakřičela jsem za zavírajícími se dveřmi, byť jsem si nedělala iluze o nějakém efektu. Pobouření to však nikterak nemírnilo a cítila jsem vztek nad těmi, kteří za tímhle stáli. Rozezlení nad jejich agresivitou, bezcitným a hrubým přístupem a chováním proti tomu, co jim říkají předpisy.
Věděla jsem, že existují malá centra odporu, která se bouří proti imperiální vládě, ale až doposud jsem je nepovažovala za příliš oprávněné. Jenomže pokud se takový přístup, který jsem právě zažila, opakoval na více místech galaxie, tak jsem se vlastně ani nemohla divit. A to, že to řešili agresivně a násilně, to rozhodně nikterak nemohlo pomoci.
Ničení, destrukce, násilí ... pořád to samé,
povzdechla jsem si znaveně, než jsem si v cele našla místo, kde bych se usadila a zkontrolovala si rány od zacházení stormtrooperů. Nemohla jsem si na ně sice aplikovat žádné ze svých hojivých mastí, které mi byly zabaveny, ale mohla jsem je alespoň protřít a uvolnit, aby modřiny byly co nejmenší. Dělala jsem to během svého minulého zaměstnání tak často, že nebyl problém to aplikovat na sebe. A potom ... potom jsem mohla jenom čekat na to, co se bude dít. Čekat a přemýšlet.

Než pro mě znova přišli, tak jsem si v hlavě přehrávala své setkání s Rorym a možnou spojitostí, která se k tomu váže. Nemohla jsem neuvažovat nad tím, jestli nešli po něm a mě si s ním jenom nepokusili spojit, ale obvinění stormtrooperů byla vznesena zase úplně jinak. Celé tohle vedlo jen k pocitu nezdaru a tak jsem za vyrušení byla i trochu ráda, vyjma zacházení.
Kdyby měl na sobě helmu, tak bych nemohla z výrazu poručíka vyčíst jisté vyděšení, které se tam nacházelo. Znamenalo to, že se něco dělo, ale rázný přístup jeho doprovodu prozradil, že se to rozhodně netýkalo jejich chování k zajatcům.
Skvělé, třeba se dozvím, proč jistý poručík není schopen se mnou zacházet jako s člověkem,
neodpustila jsem si stížnost, když mě vyvlekli z cely a vedli dál. Příliš jsem neodporovala - to by rozhodně nemělo smysl a jen bych si tím ubližovala, ale postěžovat jsem si mohla.

Místnost určená pro výslech se rozhodně lišila od těch, které jsem vídala v pevnosti - na rozdíl od tamních zajatců jsem totiž nebyla přikurtovaná v řetězech na zdi, ale mohla se posadit na skutečnou židli.
Když se otevřely dveře s dvojicí stormtrooperů, tak jsem si říkala, kolik jich vlastně Impérium potřebuje na to, aby někoho doprovázelo, protože pokud mají na každého idiota dva, tak to číslo rozhodně rostlo a zdatně konkurovalo náborovému seznamu na piloti stíhačů TIE. Veškeré další myšlenky však utnul čerstvě příchozí.
Přála jsem si, abych ho už nikdy nemusela vidět ... muž, který rozvrátil můj život, vzal mi vše, co jsem měla na Rifloru, byť Hang měl také své cíle. A pak mě tam jen tak nechal. Vypadal trochu odlišně a doprovázel ho ještě jeden specialista. Ano, tak jsem si ho označila, protože jsem dodnes netušila, co byl vlastně zač, jen že to mělo co do činění s Impériem.
Moje další reakce poté, co se usadil, byla naprosto instinktivní a přirozená jako východ slunce nebo koloběh přírody. Vlepila jsem mu do tváře dost silnou facku na to, aby mu zčervenala a nijak mi to nevadilo.
S tebou si nemám co říct,
odsekla jsem nakonec a pootočila se natolik, abych i svým postojem dala jasně najevo, že tento muž mě v současnou dobu nezajímá stejně jako cokoliv, co mohl přinášet. Ignorovala jsem jeho předchozí slova a pocítila drobné uspokojení, nalezení jakéhosi chabého závěru za to, jak to celé dopadla.
A když jsem si zrovna začínala myslet ...
vzpomněla jsem si a podvědomě začala mírnit bolest, kterou jsem vycítila ve své ruce. Pulzovala značně, až bych nevěřila, jak tvrdá dovede být mužská tvář. Skoro jako by měl snad čelist z duraceli nebo něčeho podobného.
---------------------------------------
Poznámka: Nevím jakou máš představu o inkvizitorech, ale rozhodně nebyli nikterak známí. Vlastně jejich existence byla utajovaná a ani Lanna nevěděla, že Xavier byl inkvizitor. Navíc bys měl vzít v potaz následky, které Xavier v dané misi utrpěl a nebylo by od věci mít nějaký souhlas od autora postavy samotné k jejímu užití ve větším měřítku.

[Lance Skywalker]

Trenwyth, Väznica

Xavier zaťal zuby a takmer vybuchol od zlosti. Za okamžik sa ale ovládol a otočil sa za seba.
"Priveďte ich" vydal rozkaz a opäť sa uprene pozrel na teba. Za dverami si počula krik. Dvere sa otvorili a dnu vošli ďalší stormtrooperi, ktorí viedli troch zajatcov. Jedného si spoznala okamžite. Bol to Ted. Vyzeral však inak - jeho tvár už nezdobil žiarivý úsmev ani nebol plný energie ako vždy. Na celom tele mal modriny a drobné rany a vyzeral naozaj zúbožene. Ďalších dvoch chlapcov si na prvý pohľad nespoznala, no bolo ti jasné že patria k nemu. Jeden bol starší, mohol mať možno pätnásť a ten druhý bol zase malý, možno osemročný a obidvaja vyzerali rovnako zle ako Theodore. Xavier sa diabolsky uškrnul.
"Ak teda nič nevieš o tejto organizácií, nebude ti vadiť ak sa zbavím prebytočnej špiny..." povedal Xavier a pokynul druhému mužovi, ktorý prišiel s ním. Ten sa zameral na najstaršieho z chlapcov. Vystrel ruku tak, že vyzerala ako zverák. Chlapec sa inštinktívne chytil za krk a začal sa dusiť. Kašlal a kričal, no pomaly klesal k zemi. Xavier sa ti opäť pozrel do očí a druhý muž zovrel ruku v päsť. Chlapec naposledy vykríkol a spadol k zemi mŕtvy. Vtedy si ho spoznala. Bol to Gareth, ktorého si stretla hneď pri svojom príchode do Garyho skrýše.
"Odpracte to... Takže kto bude ďalší???" povedal Xavier a očami prechádzal z jedného z chlapcov na druhého. Očividne sa bavil. Dvaja stormtrooperi zatiaľ odtiahli mŕtve telo preč z miestnosti.

_____________________________
Zrejme mi unikli nejaké informácie... v tom prípade necháme identitu týchto mužov v anonymite a Xaviera som aj tak neplánoval používať v nejakom širšom merítku. Ak je s tým nejaký problém tak ho odstránim z príbehu...

[Jordi Linx]

Trenwyth, Věznice:
Můj odmítavý postoj vůči mně neznámé dvojice imperiálů je přiměl k tomu, aby se rozhodli na mě použít úplně jiné páky. Pořád jsem navíc neměla tušení, co tu po mně vlastně chtějí, nebo o co jim šlo. Netušila jsem přesně, co za funkci, nebo jak s tím vším souvisel, ale nezajímalo mě to. Chtěla jsem odtud a hlavně od něho pryč, i kdyby to mělo být zpátky do cely. Nicméně on usoudil zcela něco jiného a nechal naštvaně přinést tři chlapce. Tři, včetně Teda.
Co to má sakra znamenat?
zarazila jsem se a nebylo mi jasné, o co tu celou dobu vlastně šlo.
Co to má znamenat, co má tohle s tím společného?
vyjekla jsem na toho druhého, protože s ním jsem pořád nehodlala nijak mluvit ani se angažovat. Jenomže mužům to bylo úplně jedno a rozhodli se provést něco jako odstrašující příklad. Jakoby nestačilo, že chlapci byli zmlácení a samá modřina - úplně uzdravení bez léčiv by trvalo více jak týden a ani s těmi nejlepšími bylinami by se to nezahojilo ze dne na den.
To co následovalo, mi doslova vyrazilo dech - chlapec se zvedl stejně snadno, jako předtím Ted zvedl kámen a visel nějakou dobu ve vzduchu. Jenomže potíž spočívala v tom, že byl držen za drk, pevně a drtivě.
Nechte toho, vždyť ho zabijete!
vykřikla jsem impulzivně a skoro zoufale, protože jsem nevěděla, co bych mohla dělat. Vždyť, co důležitého jsem mohla vědět, aby kvůli tomu museli někoho zabíjet.
Jenže bylo pozdě, chlapec padl bezvládný k zemi a tady by nepomohla sebelepší bylina nebo medicína. Do očí se mi nahrnuly slzy a pomalu si hledaly svou cestičku k zemi po mých tvářích. Přestávala jsem to celé chápat, ten vír událostí, za který byl stejně zodpovědný on.
A čeho jsi dosáhl?! Stejně o nich nic nevím! Jen si něco mysleli, ale spletli se. A tak mě nechali jít, vždyť jsou pro galaxii ještě děti? To ti na Rifloru opravdu tak hráblo, že jsi takhle pomatený? A co jsi vůbec zač, že takhle zneužíváš imperiálních zákonů? Tohle byl ten tvůj úkol, který jsi musel splnit? Najít nějaké děti a zabít je?
začala jsem na Xaviera křičet a nebrala jsem si servítky. Bylo mi jedno, v jakém jsem tu byla postavení, tohle se prostě nemělo dít. Takhle se nic nemělo stát, vždyť jsem jenom chtěla zjistit, kdo jsem ...
-----------------
Beru to tak, že Xaviera necháme, ale Lanna neví, že se jedná o inkvizitora. Pokud jste se s Xavem dohodli jinak, tak dej vědět a nějak se to zkoriguje.

[Lance Skywalker]

Trenwyth, Väznica

"Zlá odpoveď..." povedal s predstieraným smútkom Xavier a druhý muž vedľa neho sa zaškeril. Znovu sa zdvihlo telo ďalšieho chlapca - toho najmladšieho a pred scénou, ktorá nasledovala, si si musela zakryť oči. Počula si len posledný výkrik a tlmený buchot ako bezvládne telo dopadlo na zem.
"Stačí! Priveďte mi sem toho posledného!" povedal Xavier a vyzeral už naozaj nahnevaný. Jeho kolega vyšiel smerom k Tedovi a chytil ho rukou za plece. Ted ho však z celej sily uhryzol a opľul ho. Muž od zúrivosti zaťal zuby a na čele mu navrela žila. Zahnal sa a celou silou udrel Teda do tváre chrbtom ruky. Ted odletel, akoby bol iba handrová bábika a narazil do steny, kde naňho skočili dvaja stormtrooperi a začali ho mlátiť hlava-nehlava.
"Dosť! Priveďte ho" prikázal Xavier a dvaja vojaci prestali. Schytili Teda za obidve ruky a celého od krvi ho dovliekli ku stolu. Ted uprel oči podliate krvou na teba a sotva znateľne pokrútil hlavou. Dával ti tým najavo, že je ochotný priniesť obetu, pretože zrada svojich bratov a Roryho je príliš veľká cena za vykúpenie jeho života. To sa však tebe nepáčilo. Xavier ho chytil za vlasy a prudko mykol smerom ku sebe. Pozrel Tedovi do očí a potom pozrel na teba.
"Tak? Máš pre mňa nejaké informácie?" pýtal sa znova.

[Jordi Linx]

Trenwyth, Věznice:
Bylo to hrozné a kruté, až se tomu nedalo věřit. On je prostě chtěl popravovat jednoho po druhém, jakoby se nic nedělo. To znamenalo už dva mrtvé kvůli čemu?
O co mu sakra jde?!
přemýšlela jsem a nechtělo se mi věřit, že tohle všechno bylo kvůli té skupince jednoho starého muže a několika dětí. Navíc, pověděli mi něco, co bylo určeno hlavně mně a jen to, abych se k nim přidala. Neměla jsem žádné důležité informace, které by k něčemu byly užitečné - za ta léta na Rifloru jsem se tyhle věci trochu naučila.
Tobě opravdu hrabe? To jsi takový debil, že nepoznáš, když ti už nikdo nemá co říct? Co chceš tímhle dokázat? Zabitím pár mladých nevinných dětí?
vykřikla jsem na něj se slzami v očích a postavila jsem hrubě od stolu. Chtěla jsem mu jednu vrazit a přála jsem si, abych ho na Rifloru nikdy nepotkala nebo nezachránila.
Jestli takhle sloužíš Impériu, tak lituju, že jsem ti kdy pomohla ven!
pokračovala jsem ve svém řvaní, i když mi docházelo, že to bude k ničemu. K takovému monstru se rozumný hlas rozhodně nedostane. Když předváděli Teda, hned poté co ho nevybíravě a hrubě ztloukli, sevřelo se mi hrdlo. Rozhodl se znova pitomě zeptat na to, jestli opravdu něco nevím. V tu chvíli jsem si byla jistá tím, že i kdybych věděla, tak bych nic neřekla. Nejenomže Ted si za tím také pevně stál, jak jsem mohla vyčíst v jeho výrazu, ale přestávala jsem věřit tomu, že i kdybych tomu monstru přede mnou něco řekla, tak by přežil.
A co chceš slyšet? Že plánují atentát na Císaře? No samozřejmě, právě jsou na cestě na Kuat, aby tam nakoupili lodě a udělali převrat!
vykřikla jsem na něj ironicky jako poslední symbol vzdoru, byť jsem věděla, že je to marné.
Promiň, nemůžu prostě nic udělat,
omlouvala jsem se v duchu Tedovi a čekala jsem na nevyhnutelné, které se brzy mělo stát skutečností.

[Lance Skywalker]

Trenwyth, Väznica

Xavierov kolega prudko hodil Teda cez miestnosť do steny a okamžite sa naňho zameral a začal ho škrtiť. Ted sa zdvihol zo zeme a lapal po dychu, no nebolo mu pomoci.
"Dosť! Pusť ho..." prikázal prísne Xavier. Druhý muž sa naňho najprv neveriacky pozrel na Xaviera a potom nechal Teda spadnúť na zem.
"Odveďte ich do cely. Zajtra ráno budú obaja popravení. Verejne" vyriekol rozsudok Xavier a bez toho aby sa na teba čo i len pozrel vstal a otočil sa. V tom si cítila ako ťa chytili mocné ruky a zdvihli ťa zo stoličky. Dvaja stormtrooperi chytili aj Teda a vliekli ho za sebou ako vrece zemiakov. Keď ťa vyvádzali z miestnosti, počula si ešte útržok rozhovoru dvoch imperiálov.
"... postaráš sa o túto záležitosť, Arrik. Ja musím hneď teraz odletieť do systému Janara. Čakajú ma povinnosti" povedal Xavier pred tým, ako obaja odišli z miestnosti. Arrik bolo zrejme meno druhého muža, ktorý prišiel s ním. Potom si už len videla nekonečnú železobetónovú chodbu pred sebou až ste nakoniec zastali. Počula si ako sa otvorili dvere z hrubej ocele a dvaja vojaci, ktorí ťa držali ťa vhodili dovnútra cely. Ďalší dvaja dnu dovliekli Teda a ten zostal nehybne ležať na podlahe. Dvere sa zabuchli. V miestnosti nebolo nič, okrem džbánu vody, kúska suchého chleba na tanieri v rohu miestnosti, dvoch nepohodlných postelí a niečoho, čo vyzeralo ako toaleta - išlo o dieru v zemi s priemerom 20 centimetrov.

[Jordi Linx]

Trenwyth, Věznice:
Byla jsem skoro až překvapená, když bylo vraždění zastaveno, nicméně úleva se s tím nedostavila, možná naopak. To, že sem byla poté mrštěna o stěnu a chvilku zápasila s možným úpadkem do bezvědomí, nakonec nehrálo až takovou roli.
Co tohle celé mělo znamenat?
ptala jsem se sama sebe, zatímco události okolo mě ubíhaly. Xavier odešel z místnosti s tím, že má na práci něco jiného a já doufala, že už nikdy více neuvidím.
Vlastně pravda, po zítřku neuvidím už nic,
pousmála jsem se ironicky, když mě dva stormtroopeři chytili za rameny a táhli mě opět do cel. Podobně dopadl i Ted, i když vzhledem k jeho bezvědomí ho vláčeli jako pytel nějaké zeleniny, u níž nevadí, že bude otlučená. Z jistého úhlu by ještě vláčení jako pytel bylo dobré, než jinak.
A pak jsem si vybavila ještě jednu věc - Arrik. Tak byl označený druhý muž, který měl mít na starosti vyřízení toho, co tu za sebou on zanechal. Dál následovalo opětovné dotažení do cely a opět let k její podlaze, který se mi povedlo tak nějak zkorigovat, abych nebyl nějak výrazněji otlučená. Ted neměl podobnou možnost a pokud byl při vědomí, tak nyní by o něj již určitě přišel.

Nejdřív jsem provedla rychlou kontrolu sebe sama, abych zjistila, že nic vážného se mi nestalo, abych se přemístila k Tedovi, otočila ho na záda a trochu srovnala. Začala jsem kontrolou jeho základních životních funkcí - tep, dech a případné stopy výraznějších krvácení. Pokud by tohle všechno bylo v pořádku, mohla bys si oddechnout, i když by se určitě vyskytla myšlenka, jestli by vzhledem k tomu, co se má zítra stát, nebylo lepší, aby se už neprobudil.
To to takové bylo vždycky?
povzdechla jsem si hlasitě a pokračovala v opečování Teda, byť mi bylo jasné, že bez svých bylinek a všeho toho moc nezmůžu. I když ... vzpomněla jsem si znova na Xaviera, ale v době, když byl předávkovaný drogami ve své cele. Rozevřela jsem Tedovi triko a položila mu obě ruce dlaněmi na hrudník. Zavřela jsem oči a snažila se představit si jeho organismus a jak by měl správně vypadat a fungovat. A s touto myšlenkou jsem se soustředila a přáli se, aby se právě tohle vrátilo k normálu a Tedovi se ulevilo. Nevěřila jsem, že bych mohla něčeho dosáhnout, ale zkusit jsem to mohla. Vždyť ona se stejně celá galaxie pomalu začínala stavět na hlavu.

[Lance Skywalker]

Trenwyth, Väznica

Zistila si že našťastie sama nemáš žiadne vážnejšie zranenie a mohla si sa venovať Tedovi. Ten vyzeral že je na tom naozaj zle. Jeho srdce stále statočne bilo, no dýchal ťažko, ale predsa. Keď si mu položila ruku na čelo, zdalo sa ti že má horúčku. Jeho rany boli väčšinou povrchové a jednalo sa o modriny a podliatiny. Zrazu si si však uvedomila, že Ted predsa len leží v kaluži krvi. Po dôkladnejšom prieskume si zistila že sa jednalo o hlbokú reznú ranu v zadnej časti pravého stehna. Nezdalo sa ti, že je narušená tepna a tak si pokračovala.
Položila si ruky na jeho nahú hruď a vtedy sa stalo niečo, so si si nedokázala vysvetliť. Zacítila si závan mocnej energie a získala si neobyčajnú silu liečenia. Dokázala si nielen presne vidieť všetky Tedove zranenia ale ich aj vyliečiť. Zistila si, že rana na stehne nie je tak vážna a porušená bola iba koža, podkožné väzivo a sval. Ďalej si si však všimla niekoľko zlomených rebier, ktoré spôsobovali ťažké dýchanie. Z jeho tela si vyhnala aj infekciu, ktorú spôsobila rana na chrbte a spôsobovala horúčku a z väčšej časti bezvedomie. Hlava našťastie poškodená nebola. Bola si si istá, že keby sa ti toto nebolo podarilo Ted by sa nedožil rána. Potom, keď si si už bola istá že najväčšie problémy si vyliečila, pustila si ho a ten magický okamžik sa skončil. Cítila si sa vyčerpane, no energia, ktorá vyliečila Teda akoby nepochádzala z teba a nevedela si, kde sa tu tá mocná magická sila vzala. Ted zrazu prebral. Z hlboka sa nadýchol a rozkašlal sa. Prudko sa posadil, no opäť sa prevalil na bok a zvracal. Šlo zjavne iba o akýsi šok či vedlajšiu reakciu, inak bol očividne v poriadku. Po chvíli sa trocha spamätal a vyčerpane sa oprel o stenu.
"Ako.... ako si to dokázala?" dokázal zo seba vytlačiť.