Lanna Inuat - Výcvik

[Jordi Linx]

Trenwyth, Město Fahring:
Trochu mě překvapilo, když jsem našla Teda vzhůru poté, co jsem sestoupila z patra, již trochu učesaná a připravená vyrazit bez prodlení. Volba postele nebyla nakonec špatná, protože jsem se cítila odpočatě a tak jsem jen s díky přijala nabízenou snídani. Ne, že bych neměla vlastní zásoby, ale bylo ode mně neuctivé neocenit Tedovu snahu.
Vyspala jsem dobře, zdejší postele jsou docela pohodlné,
odpověděla jsem slušně, než se mou hlavní náplní stala konzumace snídaně. Po ní bylo v plánu hned pokračovat dále, což jsem trošku sabotovala krátkou zastávkou na zahradě domu. Důvodem byla zajímavá bylina, kterou jsem si prostě musela odříznou a uschovat do mé brašny pro případné pozdější použití. Se správnou příměsí a ve vhodném množství totiž mohla působit jako lehký prostředek na usnutí. A protože pravidelný příjem kreditů skončil stejně jako imperiální základna na Rifloru, tak jsem musela být připravena vyrábět různé léky a podpůrné prostředky podobného typu na prodej.

Aktuální absence příjmu mě však nijak netrápila, když jsme dorazili na stanici, i když to si Ted asi neuvědomoval. Než jsem mohla tedy cokoliv udělat nebo jen prostě říci, že třicet kreditů mi do úspor rozhodně velkou díru neudělá, tak se stihl vypařit.

Když se vrátil s hrstí plnou kreditů a okamžitě za ně pořídil lístky, tak jsem na chvilku zaraženě strnula.
Snad je ...
napadlo mě samozřejmě to nejhorší a tak jsem jen počkala, dokud nepřevzal zbytek a lístky, než jsem ho pokud možno nenápadně odtáhla někam bokem, kde nás nemohl jen tak někdo slyšet.
Neukradl jsi je, že ne?
zeptala jsem se ho přísně, jakoby bych snad byla jeho starší sestra, i když tomu tak samozřejmě nebylo. Prostě jsem měla pocit, že tohle musím urovnat, než se z toho kluka bude moci stát pouliční pobuda a zloděj, který bude jenom ničit klidné životy ostatním.
A uvědomuješ si, že mám u sebe dost kreditů, abych mohla koupit pár lístků na dopravu? Loď si z toho sice nekoupím, ale cestovat mohu bez problémů,
upozornila jsem ho navíc na fakt ohledně obnosu, jímž jsem tak nějak disponovala. Teoreticky bych si sice nějaký starší landspeeder nebo možná i hodně starou loď dovolit doopravdy mohla, ale to mi nikdy nepřišlo jako potřebné řešení. Spíš bych s tím měla jenom potíže a nevyužila bych toho.
Po očku jsem si však hlídala, jestli naše linka, kterou měla být nejspíše devítka, neodjíždí, protože nějaké mravy a morálka byly důležité, ale zpozdit jsme se kvůli tomu zase nemuseli.

[Lance Skywalker]

Trenwyth, Mesto Fahring
Ted sa potmehúdsky usmial a ukázal na váš transport.
"Poď lebo zmeškáme" povedal rýchlo a na tvoju zmienku o krádeži príliš nereagoval, lebo ju považoval za vtip. Spolu ste nastúpili do oválnej lode, hlas z reproduktoru oznámil že vo Fornoste budete o necelé dve hodiny. Na to loď naštartovala a obrovskou rýchlosťou vyrazila vpred. Ted sa pohodlne usadil na jedno z volných miest a pozeral von na letiacu krajinu z malého okrúhleho okienka.
"A odkiaľ máš vlastne peniaze? Keď som ťa uvidel vieš... nevyzerala si veľmi ako niekto kto má na výber" povedal Ted trochu zahanbene akoby ťa naozaj nechcel uraziť. Prečo by si s ním inak išla, však? Vyzeralo to že rovnako ako málo vieš ty o ňom vie aj on o tebe, no predsa sa ti stále zdalo že vie o niečo viac a tvoja zvedavosť okolo tajomného Roryho a bratstva, ktoré má rovnaké schopnosti ako ty, ti nedovolila s nimi neísť. Cesta zatiaľ plynula rýchlejšie ako by sa ti zdalo a systém verejnej dopravy na Trenwythe bol, ako sa zdalo, veľmi pohodlný.

[Jordi Linx]

Trenwyth, Město Fahring:
Když se pokusil ze své otázky vykroutit tak laciným trikem, tak mi došlo, že úplně regulérní způsob k získání těch kreditů nepoužil. Nechtěla jsem si však nechat ujet transport a následovala jsem Teda dovnitř, abych se posléze posadila naproti němu. Svou další otázkou mě příliš neurazil, protože jsem se ani nesnažila celkově vypadat nějak nóbl. Děti, které vyrůstaly v dětském domově o tom možná vždy snily, ale většina z nich uměla se svými zdroji velice dobře nakládat a já k tomu přistupovala podobně. Žádné nákupní horečky, žádné vyhazovaní peněz za doplňky, které jsem nepotřebovala, jen to nutné a užitečné. A to nakonec vedlo k tomu, že se mi povedlo našetřit slušnou sumu.
Možná někdy nemáme na výběr, ale to nijak nesnižuje to, kým jsme. A navíc je tohle oblečení pohodlné než nějaké volánky a další zbytečnosti, které ti na dlouhých cestách akorát ničí nohy, unavují a podobně,
zareagovala jsem na dotaz ohledně oblečení nepříliš výrazného oblečení, které jsem dlouhodobě preferovala. Někteří muži mě dokonce shledávali za přitažlivou, od čehož mi trochu pomáhalo právě ono oblečení. Pozornost byla poslední věc, kterou jsem v poslední době chtěla mít.
A co se mých kreditů týká, tak ti na to neodpovím dřív, než ty zodpovíš otázku, kterou jsem ti položila. Mezi některými se tomu může říkat důvěra, ale obchodníci to s oblibou nazývají obchodem. Informace za informaci. To už je ale na tobě,
zpřísnila jsem svůj tón, protože jsem z toho nechtěla nechat Teda jen tak vyklouznout. Musel vědět, že výskyt tolika zločinců a pašeráků nebo snad otrokářů v celé galaxii neznamená, že by se měl jedním taky stát.
... ale na to nesmím myslet. To ... to je minulost,
zavrhla jsem okamžitě vzpomínku na dávnou minulost, která měla zůstat hezky hluboko pod pokličkou. Nevěděla jsem, zda-li jsem se v ten moment nějak zatvářila, ale rychle jsem se vrátila ke svému přísnému výrazu. Cestu jsem příliš nevnímala, protože jsem se soustředila na rozhovor s Tedem a tím, co mi hodlal odpovědět. Netušila jsem, jaký měl vztah s Rorym, nebo co obvykle dělal, ale galaxie nebude lepším místem, pokud v ní nebudou žít lepší bytosti.

[Lance Skywalker]

Trenwyth
Cesta ďalej ubiehala a tvoje otázky zjavne Teda unavovali.
"Požičal som si ich... koniec koncov, nie je to tvoja starosť, tak ako tvoje peniaze nie sú moja" odsekol a zadíval sa cez malé okienko von na krajinu, tváriac sa urazene. Zvyšok cesty prebehol akosi rýchlo a v tichosti. Vošli ste do akéhosi tunela a zrazu ste zastavili. Vystúpili ste z transportu a vynorili ste sa na omnoho väčšej stanici v meste Fornost. Vyšli ste cez kvantum ľudí, ktorí sa na stanici poflakovali, až na malé námestie. Fornost bolo mesto ktoré ležalo vo vnútri starodávneho kráteru od meteoritu, s priemerom asi dvanásť kilometrov, úplne vyplnenom budovami a úzkymi, špinavými uličkami. Ted ťa viedol ulicami z centra mesta do okrajových štvrtí. Tá, v ktorej ste sa ocitli, bola štvrťou imigrantov z iných planét. Boli tu tisícky malých bytov, v ktorých žili rodiny utekajúce na Trenwyth z rôznych planét. Mihali sa tu stovky rôznych rás a desaťtisíce ľudí. Ocitli ste sa pred starým ošarpaným divadlom, na ktorom visel príkaz na demoláciu, zjavne už niekoľko rokov. Ted zdvihol reťaz ktorá visela na bráne aby si mohla prejsť a viedol ťa k bočnému vchodu do starého divadla. Vnútro budovy teda naozaj neodpovedalo vonkajšiemu stavu budovy. Keď sa za vami zavreli dvere, ocitli ste sa v menšej miestnosti s dvoma ďalšími dverami. V rohu bolo malé kreslo, gauč a malý konferenčný stolík. Na gauči a na kresle sedeli dvaja chlapci, jeden z nich bol zhruba v takom veku ako Ted a mal na sebe aj podobné šaty ako on. Ten druhý mohol mať tak šestnásť, v ruke držal cigaretu a obaja chlapci sa venovali nejakej kartovej hre, zjavne o peniaze. Keď vás uvideli prichádzať, starší chlapec okamžite vrhol nahnevaný pohľad na Teda.
"Čo to robíš ty hlupák?!" oboril sa naňho.
"Daj si odpich Garreth. Radšej zavolaj Roryho" odpovedal mu s očividným nezáujmom Ted. Garreth sa nato len zamračil a zmizol vo dverách napravo.

[Jordi Linx]

Trenwyth, Město Fornost:
Tedova odpověď rozhodně nebyla nikterak uspokojivá a hraničila s uražeností. Bylo mi jasné, že ono půjčení nejspíš bude nevratné a trvalé, takže se v podstatě jednalo jen o pouhou krádež. Chápala jsem, že nejspíš nevyrůstal v nejlepší situaci, ale pořád existovala jiná korektnější řešení. Jenže taková řešení bývala náročná a do toho se nejspíš Tedovi nechtělo.
Jak myslíš, myslela jsem to dobře,
utvrdila jsem nakonec nadvládu ticha, které se rozhostilo a jež zůstalo po celý zbytek cesty. Ten jsem věnovala kontrole získaných bylin a dle rámce možností i jejich opracování, abych je následně uložila do svého kufříku s ostatními. To již pečlivě upravené pro další použití, které však bylo stále nejasné - stejně jako to, co nás mělo čekat na konci cesty.

Kdybych měla o Fornostu něco říci - tak že byl značně veliký a položený v zajímavé oblasti. Objevila se ve mně zvědavost, jak nejspíš daný kráter vznikl a jaká by mohla být šance pro zopakování této události, ale protože mi matematika a astronomie tolik neříkaly, tak jsem nemohla přijít s dostatečně uspokojivou předpovědí. Kromě své lokace však Fornost přílišnou vřelostí neoplýval - špinavé a těsné ulice, velké davy tísnící se snad všude. A nepříliš podobně na tom byla i imigrantská čtvrť, jež na mně zanechávala dojem velké vícepatrové ohrady pro cizince.
Místní je nechtějí začlenit mezi sebe a proto je odřízli v jejich vlastní čtvrti ...
poznamenala jsem si pro sebe a rozmýšlela nad tím, jak to v tomhle Impériu vlastně fungovalo. Obecně jsem však mohla tvrdit, že rozhodně ne příliš dobře, když se vyskytují takovéto oblasti, byť se jedná o vzdálenější planety.
Hm, všechny stejně jenom zajímají ty planety, které jsou důležité a ty ostatní ... ať si sežere prach. A je jedno jestli je to Impérium, Huttský prostor nebo korporátní sektor. Všem jde jen o moc a kredity ...
posteskla jsem si, zatímco jsme procházeli ulicemi až do opuštěné budovy, která byla očividně naším cílem. Věnovala jsem budově nedůvěřivý pohled, než jsem následovala Teda dovnitř.

Tak nějak jsem tušila, že bych pro některé nemusela být vítaným hostem, ale ten kluk dle mého hodně přeháněl. O to překvapivější pro mě bylo, když Teda poslechl bez odmlouvání, jakoby mu snad byl nějak nadřízený. Vedlo to k zamyšlení, jakou a jestli nějakou tu vůbec mají hierarchii. Každopádně zdejší činnost chlapců mi udělala asi stejnou radost, jako Tedova "výpůjčka", ale rozhodla jsem se tentokrát mlčet a vyčkávat.

[Lance Skywalker]

Trenwyth, mesto Fornost
Gareth sa vrátil asi po troch minútach. Ted zatiaľ prehodil pár slov s druhým chlapcom, ktorým si nerozumela a nemali zjavne žiadny ďalší význam. Gareth sa vrátil v spoločnosti muža. Mohol mať okolo štyridsiatky a na rozdiel od väčšiny chlapcov, bol dobre oblečený a vyzeral ako gentleman z vyššej spoločnosti. Na hlave mal nízky šarlátovo červený klobúk, rovnakú farbu mal aj jeho oblek s motýlikom. Pri chôdzi používal zlatočiernu paličku o ktorú sa opieral pravou rukou. Spod klobúka mu padali na plecia neupravené čierne vlasy, dlhé až po lopatky. Jeho oči boli jasnomodré, takmer až biele, čo bola naozaj zvláštna farba zreničiek. Pod nosom mal upravené fúzy zatočené smerom hore, čo bolo na tejto planéte zjavne v móde vo vyšších vrstvách. Jeho oči padli na teba a krátko na Teda a potom znova na teba. Jeho tvár sa rozžiarila v úprimnom úsmeve. Krivkajúc podišiel k tebe.
"Vitaj. Vitaj v mojom skromnom príbytku. Meno je Rory Childs. Aah.. vidím že moji bratia neboli príliš prívetiví" povedal a otočil sa na menšieho chlapca ktorý stále ticho sedel v rohu.
"Tak na čo čakáš hlupák? Okamžite prines niečo pod zub" povedal mu prísne a chlapec len vstal a rozbehol sa von inými dverami.
"Moja chyba... vieš v poslednom čase nemáme príliš veľa hostí a moji bratia pomaly zabúdajú na dobré spôsoby. Dúfam že bol Teda na teba dobrý... poď určite si unavená" povedal Rory a s prívetivým úsmevom ukázal nadvere, ktorými vošiel. Ted vykročil k nim a otvoril ich, naznačujúc ti aby si ho nasledovala. Dvere viedli do kedysi zákulisia divadla. Teraz to tu vyzeralo ako v chlapčenskej klubovni. Naokolo pobehovalo viacero chlapcov, vo veku od jedenásť do sedemnásť rokov. Zabávali sa rôznymi spôsobmi, no keď ste vošli oči všetkých z nich padli na teba, niektorí zabudli zavrieť ústa akoby videli ducha. Rory vás viedol cez túto miestnosť a potom po úzkom točitom schodisku hore. Ocitli ste sa v celkom inej miestnosti, bol to balkón priamo nad pódiom, z ktorého bol výhľad na celé hladisko divadla. Bol tu malý konferenčný stolík a pohodlné kreslá. Ted sa okamžite usadil do jedného z nich a Rory ti ponúkal druhé. Keď ste sa posadili, Rory sa usadil oproti vám a znova sa od ucha k uchu usmial.
"Tak... smiem vedieť tvoje meno? A čo ťa k nám priviedlo, dieťa?" spýtal sa pokojne, popri tom ako z vrecka vytiahol drevenú vyrezávanú fajku napchanú tabakom.

[Jordi Linx]

Trenwyth, Město Fornost:
Nemusela jsem čekat příliš dlouho, než dorazil onen několikrát zmiňovaný Rory. Jeho vzhled a věk mě značně překvapily, protože jsem očekávala někoho mladšího a blíže Tedovi a jeho kamarádům. Rozhodně však ne starého muže oblékajícího se podle zdejších vyšších vrstev. Až mě z toho poněkud zamrazilo, stejně jako z celého tohoto prostředí.
Proč mám pocit, že je tu něco špatně?
napadlo mne, když se muž představil a stihl ještě zpeskovat druhého chlapce. Okamžitě v sobě zaujal značné protiklady, byť jsem chápala nutnost ostré výchovy. Ne však tolik důvody, které tohoto muže k výchově nebo spíše dozoru nad tolika chlapci vedlo. Navíc mi přišlo poněkud podezřelé, že jsem zde všude okolo sebe viděla pouze chlapce a žádné dívky.
Jestli opravdu umí ty ... věci, neumí to snad také i holky?
nutilo mě to zamýšlet pod překvapenými pohledy chlapců. Nechtěla jsem ani přemýšlet, co je napadlo v souvislosti s přítomností mladé dva a dvacetileté ženy a byla jsem tak ráda, že nikdo z nich nic neřekl.

Posadili jsme se až na balkóně, odkud bylo nádherně vidět na opuštěné jeviště. Zůstali jsme pouze tři - já, Ted a Rory a nějak tušila, že by měla přijít chvíle pravdy. Ale nejprve bylo zapotřebí prohodit několik zdvořilostních frází, než ...
... dítě? Je to snad nějaký kněží, nebo?
zarazila jsem, protože takto mě neoslovoval skoro nikdo už hodně dlouho. A rozhodně mi to nepřišlo příliš příjemné, stejně jako většina všeho, co jsem zatím mohla vnímat okolo sebe.
Jmenuji se Lanna Inuat. A jsem potěšena, že vás poznávám,
představil jsem se, byť s oním potěšením jsem si nemohla být jistá. A ani jsem si vlastně nebyla, ale to teď hrálo vedlejší roli.
A nevím, kolik vám toho již stihl Ted říci, ale hledám tu jeden sirotčinec, v kterém jsem zde byla před pěti léty umístěna,
prozradila jsem to, co už dost dobře věděl Ted. Další informace jsem zatím nechtěla říci, byť jich zas tak hodně stejně nebylo. Navíc jsem tak trochu doufala, že na odpovědi tady bude právě Rory a ne moje maličkost.

[Lance Skywalker]

Trenwyth, Mesto Fornost
Rory pokračoval v činnosti, ale očividne ťa počúval. Strčil si napchatú fajku do úst a zapálil tabak. Pár krát si potiahol a vyfúkol obláčiky dymu, ktorý voňal sladko ako vanilka a čokoláda. Potom na teba uprene pozrel.
"Ach tak... bohužiaľ, sirotinec vo Fahringu už nestojí, ale určite by sme sa vedeli dostať k nejakým záznamom, ak je to to, čo hľadáš. Vieš ja... som síce dobrosrdečný človek... prirodzene" povedal a upäť sa doširoka usmial, potiahol si z fajky a pokračoval, "ale to nie je ten dôvod, prečo ťa sem Ted priviedol, čo isté chápeš," povedal a chytil do ruky palicu, ktorú používal pri chodení. Nechal ju ležať na svojej dlani, no palica sa zrazu pohla, sama sa zdvihla do vzduchu a začala sa otáčať, Rory pritom iba slabo pohyboval prstami.
"Dopočul som sa, že tieto schopnosti ti nie sú cudzie.." povedal Rory a prudko vyrovnal ruku, pričom palica vyrazila smerom k tebe bleskovou rýchlosťou, tak, že by ju dokázali zastaviť len nadľudské reflexy, či špeciálne schopnosti.

[Jordi Linx]

Trenwyth, Město Fornost:
Kuřáckým návykům jsem nikdy nepřivykla, naštěstí na Rifloru byl otevřený oheň všeobecně zakázán.
Nemysli pořád na ten Riflor, to je minulost!
napomenula jsem se při další vzpomínce na místo, které jsem dlouho nazývala domovem. A také na místo, které mi nejspíš nikdy skutečným domovem ani nebylo. Ani nyní jsem si nedovedla představit, kolik z věcí mi Hang kdy nalhal a jestli něco z toho snad byla někdy i pravda.

Po nepříjemné vzpomínce přišla další ne zrovna povzbudivá zpráva. Místo, které jsem měla v plánu najít očividně již nestálo nebo bylo někomu prodáno. Přesto zde existovala jistá naděje, i když ...
... pokud někdo nechtěl, abych věděla kdo jsem a stejně tak nikdo ostatní, tak mi reálné záznamy asi moc nepomohou ...
uvědomila jsem si pravděpodobný zádrhel vzniklé situace.
Pokud byste mi v tomto mohl pomoci, byla bych vám vděčná, i když jsem spíš doufala v možnost si promluvit s někým, kdo tam pracoval dlouhou dobu,
zeptala jsem se a pokusila se to podat tak, aby to nebudilo podezření. Přeci jenom jsem tam strávila hodně let svého života a tohle by mohlo být u jednotlivců běžné, že se chtějí dozvědět více o své minulosti. Hlavně jsem však potřebovala vědět, kdo mě do sirotčince přivezl, protože to měla být má hlavní stopa.

Takhle jsem alespoň zvažovala, dokud Rory nezačal aplikovat trik, který jsem viděl už u Teda. Vznášející předměty na mě dělaly čím dál tím menší dojem, protože takhle působili jen jako nějaká atrakce. Hlavně však změnil téma hovoru k bodu, který načal Ted a jenž podle všeho přímo souvisel s mými sny a důvodem, proč jsem sem vlastně přijela.
... proč to neřekne pří ...
zvažovala jsem, když se to stalo. To jeho nepatrné gesto, mírný švih, který uvedl levitující hůl v pohyb. Nebylo možné, abych se jí vyhnula včas a neutrpěla tak nějaké zranění.
Ne!
vykřikla jsem instiktivně, zavřela oči a pokusila se zvednout ruce, abych se jimi chránila před zásahem. Všechno se ve mně svezlo k jednomu jedinému pocitu - "nebýt zasažena". K té jediné myšlence, na kterou jsem se soustředila a vyčkávala na přicházející úder.

[Lance Skywalker]

Trenwyth, Mesto Fornost
Zrazu sa stalo niečo divné, čo si ešte nikdy v živote nezažila, alebo si si to aspoň nepamätala. Palica sa zastavila asi desať centimetrov od teba vo vzduchu a zostala visieť. Neovládala si ju síce, no na okamih si cítila pocit, akoby si poznala samotnú podstatu toho predmetu. Objekt, ktorý bol od teba vzdialený iba niekoľko centimetrov ti pripadal ako tvoja vlastná súčasť, ako by to bola len ďalšia končatina s ktorou si môžeš robiť čo chceš, vždy bola tebou a ty si ju vždy vlastnila. Potom nad ňou prebral kontrolu Rory a ten pocit sa vytratil. Videla si ako sa jeho oči rozžiarili a jeho tvár sa roztiahla do širokého úsmevu, keď palica pomaličky skočila naspäť do jeho pravej ruky a on ju oprel o stôl a potiahol si z fajky.
"Úžasné!" povedal a aj Ted vyzeral, že ho to potešilo.
"Si jednou z nás. Skutočne" zhodnotil Rory a práve vtedy vošiel chlapec, ktorého si videla už pri vchode. Niesol podnos, na ktorom boli tri poháre a džbán akejsi zelenej tekutiny, ktorá bola príjemne sladká a pre miestnych to bol oblúbený nápoj. Chlapec položil podnos na stolík a rýchlo zmizol na schodisku. Rory vzal džbán, nalial najprv seba a potom tebe, pričom sa na teba usmial podávajúc ti pohár.
"Koľko máš rokov, Lanna? Odkedy ovládaš tieto schopnosti?" spytoval sa pritom.

[Jordi Linx]

Trenwyth, Město Fornost:
Svět jako by se přede mnou zastavil - náhlý příval úžasného pocitu, jakési všudypřítomnosti, neomezenosti, naprosté svobody. Skoro jako bych se najednou mohla dotknout čehokoliv v této místnosti. Jakoby stačilo jenom chtít. Slyšela jsem každičký tep svého srdce neuvěřitelně pomalu a užasle hleděla na zastavenou hůl jen pár centimetrů před sebou.
Proč si se mnou hraje ... ?
napadlo mne nejprve, než jsem si uvědomila, že Rory hůl nezastavil. A nebyl to ani Ted, ani nikdo jiný z těch kluků ... byla to jsem to totiž já. Jakkoliv se mi to zdálo nemožné a nepravděpodobné, přesto jsem to byla já, kdo zastavil předmět, jenž mě přímo ohrožoval.
Jakoby to byl lístek květiny a já do něj jenom lehce foukla.
Co mě na tom však zaráželo nejvíce, byla ta přirozenost, s jakou jsem tohle celé vnímala. Jakoby to snad ani nebylo nic neobvyklého, ale jen běžná součást mého života. Skoro se to dalo srovnat s dýcháním, které mi také přišlo neobyčejně jednoduché a přirozené.

Potom se vše rozplynulo a Rory si svou hůl přitáhl nazpět k sobě. Vrátila jsem se zpět do reality a připadala si ... odhalená, jakoby mi najednou něco chybělo.
Jednou z koho?
vydechla jsem, zatímco nám byl připravován nápoj. Už mě nebavilo nevědět nic a jen tak odpovídat, zvlášť po téhle ... demonstraci.
Opatrně ...
vyvstanulo mi v mysli současně s obrazem muže, jemuž jsem pomohla utéci. Až mě z toho zamrazilo v zádech, jak jsem pocítila jakýsi nepříjemný, podivně temný pocit. Zhluboka jsem se nadechla a přiměla se soustředit na současnost - potřebovala jsem odpovědi, ale bylo zbytečné se kvůli tomu rozčilovat. Jestli jsem si něco pamatovala - tak to, že hněv přinášel většinou destrukci a zkázu.
Je mi dvaadvacet a tohle je poprvé, co se mi něco podobného stalo ... kolik je vlastně vám a odkdy vy ovládáte ... tohle?
odpověděla jsem, abych připojila vlastní otázku. Byla jsem rozhodnutá, že nebudu jediná podrobena záplavě otázek. Vždyť jsem přišla především kvůli odpovědím. I když v současné chvíli jsem si tím, že se mi tohle stalo poprvé, až tak jistá nebyla.

[Lance Skywalker]

Trenwyth, Mesto Fornost
Ted a Rory si vymenili znepokojené pohľady a Rory opäť uprel svoje hlboké oči na teba.
"Oh, môj vek nie je dôležitý. Takže, nikdy sa ti nič podobné nestalo, vravíš?" povedal a trochu sa zamračil. Palica sa vrátila sama od seba do jeho rúk a on ju oprel o kreslo, na ktorom sedel.
"Asi by som ti to mal vysvetliť... máš dar ktorý dostáva len maličká vyvolená skupinka detí z celej Galaxie. Dar, ktorý nazývame Sila, podľa starého učenie zaniknutého rádu rytierov Jedi. Porozprávam ti teraz príbeh, ktorý sa stal pred mnohými rokmi. Kedysi existoval mocný Rád týchto Obdarovaných, ktorí používali svoje schopnosti aby konali dobro a udržiavali rovnováhu v Galaxií. Rád existujúci tisíce rokov, ktorý bol vyvraždený, keď sa temný rytier Jedi menom Darth Vader vzbúril proti svojmu rádu a zahubil tak posledné zvyšky Obdarovaných" povedal Rory a sledoval pozorne tvoj výraz. Pri mene Darth Vader ti prebehol mráz po chrbte. Síce si sa s nim nikdy nestretla osobne, no v Imperiálnej armáde si o ňom viac než dosť počula a báli sa ho dokonca aj mocní Inkvizítori a admiráli Imperiálnej flotily.
"Všetci obdarovaní, ktorí sa dnes objavia, sú okamžité zlákaní do radov Impéria a Darth Vader z nich robí obyčajných krutých poskokov pre cisára, alebo zabije tých, ktorí sa vzoprú. Môj dávny dobrý priateľ, rytier Jedi menom Aiden Tyrell, zahynul rukou Dartha Vadera pri vyvraždení rádu, no pred smrťou ma poveril dôležitou úlohou. Takmer pätnásť rokov som putoval po galaxií a vyhľadával Obdarených, unikal pred Impériom a skrýval sa, cvičil ich v používaní tejto mocnej Sily. Teraz sa však musíme skrývať. Darth Vader a jeho armáda stále silnejú. Dokonca musíme využívať naše schopnosti v náš prospech, aby sme prežili a dokázali odporovať. Preto, som teraz rád že si tu. Máš veľký talent a šancu niečo zmeniť. Pridaj sa ku mne a spolu dokážeme vrátiť mier do tejto Galaxie" povedal Rory a počas jeho reči pomaly vstal, zdvihol aj svoju palicu a opieral sa ňou o zem pravou rukou, pritom ti podával tú ľavú.

[Jordi Linx]

Trenwyth, Město Fornost:
Zklamání na Roryho tváři bylo až překvapující. A pokud bych měla vycházet z toho, ja knadšený byl, když ... jsem nějak odrazila tu jeho hůl, tak jsem to mohla celé označit skoro až za šokující. Jako další už následovala přednáška, dle níž se mi měl Rory pokusit vysvětlit, kýmže jsem vlastně měla být.
Informace se z Roryho draly tempem, které jsem nestíhala plynule zpracovávat a přiváděly mi zmatení. Než jsem se mohla zaměřit na něco konkrétního, tak padlo jméno nejvyššího vojenského velitele Impéria, Dartha Vadera, o němž jsem měla možnost slyšet více než dost. Služba v imperiální pevnosti znamenala i přísun mnoha drbů a opravdu hodně jich kolovalo právě o Vaderovi, který platil za krutého, násilného a nelítostného.
Řád Jedi?
zastavila jsem se nad prvním pojmem, který mi byl povědomý. Podivné však bylo to, že jsem o něm určitě neslyšela na Rifloru. Nicméně jeho principy takto zněly docela vznešeně a měla jsem z nich dobrý pocit. Rozhodně to bylo lepší, než tyranie a destrukce, kterou v sobě také skrývalo Impérium. Pokud se jemu někdo vzepřel, tak to většinou odnesl silou.
Síla - tak tomu říkají. Takže, ta Síla - to byl ten pocit, kterým jsem pocítila, když se mi povedlo ... zastavit tu hůl. A možná ... možná to nebylo tak úplně poprvé. Třeba tehdy, když jsem zachraňovala toho vězně, když jsem se ho snažila vyléčit, necítila jsem taky něco podobného?
uvažovala jsem a myšlenky na mě střídavě útočily ze všech stran. Nevěděla jsem, na kterou se soustředit nejdříve, která z těch informací má teď největší roli, protože tohle všechno ... to celé bylo obrovské.
A Vader, tak zvaný zrádce. Opravdu by jeden dokázal porazit celý Řád? Jakou v něm měl vůbec roli, že se mu to povedlo?
zastavila jsem se nad dalším faktem, který se mi poněkud nezdál. Nenapadalo mě, co mohlo přivést Vadera k tomu, co se stalo a k tomu, kým teď byl. Prostě to nedávalo v jistém ohledu smysl.
Takže vy tvrdíte, že já ... že můžu používat tu Sílu?
zeptala jsem se nakonec, protože jsem to potřebovala slyšet konkrétně. A hlavně - sice mi řekl, že mám velký talent. Jenomže v čem přesně? A pak přišel další šok v podobě neobvylé nabídky.
Eh, přidat k vám? Promiňte, ale je toho na mě trochu moc a já, já vůbec nemám tušení, co bych měla dělat. Navíc ... vlastně si ani nejsem jistá, cože se to vlastně děje,
prozradila jsem neurčitě a nabídku tím prakticky odmítla.
Co vlastně zmůže sám proti Impériu a Vaderovi? Proti miliardové armádě? A ještě k tomu ... s dětmi?
uvědomila jsem si hrozivou pravdu a vůbec jsem netušila, jak vážně to Rory nakonec se svým prohlášením myslel. Vždyť to přeci vypadalo jak očiré bláznovství.

[Lance Skywalker]

Trenwyth, Mesto Fornost
Rory sa zatváril smutne a sklamane a pomaly ruku stiahol a sadol si.
"Samozrejme je to tvoja voľba... nuž" povzdychol si a pozrel na Teda, "Theodore ťa odprevadí k východu. Verím, že sa ešte stretneme, Lanna Inuat. Vieš, kde ma nájdeš" povedal Rory a usmial sa. Ted vstal. Vzal si svoj kabát a ukázal na schodisko dole, kam chcel aby si ho nasledovala.
Keď ste schádzali po schodoch dolu, Ted sa ti prihovoril.
"Možno že je Rory trochu čudný, no nám všetkým pomohol a je to dobrý človek... Budeš mi chýbať" povedal a pokúsil sa o úsmev, čo mu celkom nevyšlo a tak ťa len mlčky odprevadil až do vstupnej miestnosti, ktorou ste prišli. Jeden z chlapcov otvoril dvere a Ted zostal stáť na mieste. Odteraz si bola zase sama na seba.

[Jordi Linx]

Trenwyth, Město Fornost:
Na Rorym bylo vidět, že ho moje odpověď zklamala a možná i překvapila. Jakoby snad očekával, že nadšeně přikývnu a bez nějakého rozmýšlení se k nim přidám. Trochu mě však zaskočilo, když se s tím jednoduše a prostě smířil a ani se mě nepokoušel jakýmkoliv způsobem přesvědčovat. Pokud by o mě opravdu stál, tak by to minimálně nějakým rozumným způsobem zkusit mohl, což však neudělal.
Opravdu tedy o mě stál, nebo chtěl jenom dalšího talentovaného do sbírky?
musela jsem se zeptat sama sebe, zatímco jsem se zvedala a chystala k odchodu. Odpověď jsem samozřejmě nemohla znát, ale události posledních týdnů nijak nenapomáhali tomu, abych někomu důvěřovala. Vlastně ani na Rifloru nebyl nikdo pořádný, s kým bych se mohla o něčem bavit, aniž bych si musela dávat pozor.
Děkuji za informace a ... za nabídku,
rozloučila jsem se slušně, ať už mě napadaly sebepodezíravější teorie. To, že se mě jímalo podezření, přeci neznamenalo, že bych měla zapomenout na svoje způsoby. Podvědomě jsem se ještě slušně uklonila, než jsem následovala Teda. Ani on nebyl příliš nadšený mou zápornou odpovědí, což mě nakonec přivedlo k tomu, abych se dostala před něj a zastavila. Do ruky jsem mu vtiskla dvacet kreditů a pokusila se o milý úsměv.
Aby sis příště nemusel půjčovat někde, kde se to nesluší. A možná jsi mladý, ale s trochou šikovnosti a píle určitě dovedeš přijít na způsob, jak si slušně pořídit kredity, aby sis mohl koupit něco hezkého ... ale ráda jsem tě poznala Tede a dávej na sebe pozor,
rozloučila jsem se s ním ještě nakonec, než jsem opustila dveře tohoto domu a octla se opět sama ve městě na planetě, kde jsem zatím nenalezla to, co jsem hledala.
Tedy, ne že bych vůbec nic nezjistila, ale pořád toho bylo hrozně málo a řešení jsem viděla v nalezení místa, kde jsem takovou dobu vyrůstala.
Možná bych místo bloudění okolo mohla zkusit oficiální přístup. Třeba se dopátrám někoho, kdo tam tehdy pracoval ...
zamyslela jsem se nahlas a vyrazila jsem najít něco, co by se nejvíce podobalo správnímu středisku. A pokud bych neuspěla u toho ve Fornostu, tak jsem byla odhodlaná vyrazit zpět do Fahringu a zkusit zjistit něco tam. Bylo přeci jasné, že někde se musely nějaké záznamy o sirotčinci dochovat, protože rozhodně nebyl provozován jen z milodarů.