Výcvik pro John Geary (UPIRIK2)

[UPIRIK2]

YZ-775 Amanda, Orbit planety Mandalore, Sektor Mandalore

Potřísněn krví jsem se snažil vymyslet plán.
Nemají komunikátory? Podíval jsem se na Myri s omluvným pohledem.
Promiň, já už viděl tu jeho vibročepel v tobě a tak jsem moc nepřemýšlel. Kývl jsem na ty dvě mrtvá těla.
Zkus najít komunikátor prosím, já si zatím hodím novej ohoz. Podíval jsem se ze dveří jestli se někdo nepřibližuje a zavřel když jsem vlezl zpět, zavřel jsem je. Krev na brnění jsem rozetřel tak, aby to vypadalo jako by na něj vystříkla krev toho vojáka jako na mě a sundal jsem mu brnění. Pak jsem si sundal své oblečení a dal navlekl jsem se do do brnění toho mrtvého Bílého. Toho jsem nasoukal do mého oblečení. Připnul jsem si svůj opasek s blasterem a vibročepelí a nasadil jsem si helmu. Podíval jsem se na Myri a zeptal jsem se:
Jak vypadám jako Stormtrooper? V ruce jsem držel E11ku přepnutou na zabíjení.
Tak co mají komunikátor? Zeptal jsem se a pak jsem přemýšlel nahlas.
Nestačilo by prostě odpojit spojení a zavřít dveře, že by jsme se dočasně jen vznášeli a nahodili při tom motory? Ptal jsem se sám sebe.
A jak chceš spravit motory ty hňupe, vždyť to neumíš! Byl jsem v koncích a podíval jsem se po Myri.
Na co jde použít ta věc?

[Sealen]

YZ-775 Amanda, Orbit planety Mandalore, Sektor Mandalore
Tvá starost Myri zasáhla, její oči se zaleskly a na chvíli se zdálo, že ti něco řekne, nakonec to ale neudělala.
Na znamení, že rozumí rychle přikývla, zdálo se ti, že se ti snaží co nejvíce vyjít vstříc a udělat radost. Otočila se a se zamračením začala prohledávat mrtvolu.
Pohled z dveří, situace vypadala stejně jako před chvílí. Úzké uličky lemované dveřmi do kajut byli dosud prázdné, nicméně směrem z kantýny jsi slyšel dupot několika páru těžkých bot.

Navléknout si zbroj z mrtvoly ti trvalo pár minut. Nejhorší část byla stahování zbroje z těla. Tělo s tebou rozhodně nespolupracovalo, ba spíše naopak. Prsty se ohýbaly přesně tak aby jsi je musel znovu a znovu upravovat než se ti z nich podařilo stáhnout zbroj, během celé morbidní práce tě pozoroval pár mrtvých šedých očí na užaslé tváři ležící mrtvoly.
Rozmazat krev byl další problém, lepivá rudá tekutina již téměř zaschla a tak bylo třeba nějakého tření než jsi ji rozprostřel podle svých představ.
Myri se celou morbidní scénu snažila ignorovat, až jsi měl dojem, že úmyslně zdržuje hledání komunikátoru.
No po výše zmíněných pár minutách jsi na sobě měl stormtrooperskou zbroj, nasadil jsi si helmu a zjev byl hotový.
Zjistil jsi, že helma nebyla tak nepohodlná jak jsi si mohl myslet jelikož cranium helmy bylo odděleno gumovým pruhem a tak se tvá tvář nedotýkala přímo craniové skořápky. Zbroj také nebyla vůbec těžká což tě mohlo také překvapit. Nepříjemné zase byl omezený průzor v helmě díky kterému jsi toho opravdu moc neviděl. Co jsi viděl byly kontrolky HUDu, kontrolka chlazení které právě začalo pracovat na tvém těle a příjemně ho ochlazovalo energií z baterie na tvém opasku. Další ikonka kterou jsi viděl bylo zřejmě ovládání zásobníku kyslíku, ikonka svítila zeleně a žlutý text říkal, že má 100% a je vypnutá, tlačítko říkalo, že také můžeš regulovat hustotu kyslíku skrze filtry v helmě a tak omezit jeho spotřebu. Viděl jsi také pár ikonek jenž právě teď nesvítily, dvě z nich jsi pochopil, šlo o infračervenou vizi a vylepšený režim zraku holografickými procesory, díky němuž bylo možné vykreslit obraz například skrze oheň nebo kouř. Otočil jsi se k Myri se svojí otázkou, procesor ovládající základní vyhledávání cílů ti ji označil jako potencionální cíl.

Myri si tě změřila zkoumavým pohledem v jejích modrých očí se zrcadlila jiskra pobavení. Jiskra cestovala dolů po její tváři až dorazila k jejím rtům, z těch se jako proud světla a tepla nejjasnějšího slunce vydral upřímný smích plný radosti. Znovu se na tebe podívala a pobaveně řekla.
"Možná trochu malý na stormtroopera" Úsměv se zkřivil do šibalského úšklebku.
Chvíli se na tebe vesele dívala, no za chvíli se zamračila a podívala se na zem.
"Žádný komunikátor u sebe neměl" Zabručela a smutně sklopila pohled, poznal jsi že ji velmi mrzí, že tě nemůže potěšit.
Náladu jí ani nezlepšila tvá poslední otázka, nervozně přešlápla a promluvila.
"Je to jen součástka... Z předmětu který pro mě hodně znamenal.. Ze zbraně" Nebyl jsi žádný blbec a tak ti došlo, že ti z nějakého důvodu neříká vše co by mohla.
V tvé helmě zazněl hutný hlas.
"Rozumím.. všechny mariňáky k zajištění lodě, ozbrojený podezřelý, pět mrtvých, eliminovat pasažéry i posádku a zajmout loď" Něco ti říkalo, že tohle nebylo tvé svědomí..

[UPIRIK2]

YZ-775 Amanda, Orbit planety Mandalore, Sektor Mandalore

Malý? Zašklebil jsem se uvnitř helmice a dál jsem to nekomentoval.
To mě mohlo napadnout. Pozorně jsem se díval přes omezený pohled v helmě, a zdálo se mi že se dívá nějak smutně.
To nevadí. Zabručel jsem a pak jsem rozhodl.
Půjdeme do kokpitu. Kývl jsem a vyšel jsem jako první. Střílel jsem po všem, co se hnulo. Když jsme se pomalu dostali až ke dveřím do kajuty, ozval se ten hlas.
Sakra! To je..Sakra! Naštvaně jsem praštil levačkou do ovládání dveří a pak jsem vešel za Myri. Zavřel jsem dveře a zamkl je.
Mají tu ovládání dveří a podpory života, ale kde? Ptal jsem se sám sebe a přitom jsem projížděl pohledem kokpit, jestli tam někdo není.

[Sealen]

YZ-775 Amanda, Orbit planety Mandalore, Sektor Mandalore

Chodba ke kokpitu byla prázdná a tak jste společně s Myri vyrazili. Myri šla hned vedle tebe, nemotorně držíc SE-14r namířenou do temných koutů chodby po boku tvé E-11.Měl jsi pocit, že někde za vámi slyšíš střelbu, někde poblíž kantíny, ale na tuhle vzdálenost jsi si nemohl být jist. Vešli jste do temného kokpitu. Kokpit překvapil svojí velikostí, tvarem vypadal skoro jako šipka s uříznutým hrotem. Okna z transparioceli poskytovali výhled na dvě věci. Jednou z nich byla planeta, kterou jsi ale už viděl dříve, tou druhou byl hlídkový křižník třídy Tartan, který se teď napojený nehybně vznášel vedle vaší YZ-775. Hlavně dvaceti drobných laserových děl namířené na vaši loď. Uvnitř kokpitu bylo osm sedadel, uspořádaných do dvou řad po čtyřech. Kokpitu dominoval řídící počítač se spoustou tlačítek kterým jsi nerozuměl. Největší z monitorů svítil rudým světlem, hlásal:

Kód: Vybrat vše

"Zadejte přístupový kód"

V kokpitu téměř nikdo nebyl. Téměř. Jak jsi chtěl Myri vstoupila první, po pár krocích se, ale s hrůzou zastavila, její pleť zbledla ještě více než obvykle.
I přes filtry v tvojí helmě tě zasáhl odporný pach rozkládajícího se těla.
Několik kroků za ní a znal jsi jeho původ.
Na zemi ležel starý kapitán lodi. Černá roztrhaná košile odkrývala bledou hruď s tmavě modrými podlitinami.
Seschlá kůže zčernalá od popálenin, místo obličeje krvavá kaše. Prázdné oční důlky byli zčernalé. Původem pravděpodobně byl omračující obušek, který mu musel být přistrčen k oku, při vysokém napětí.
Spravedlnost impéria.
Myriin unavený hlas se rozléhal kokpitem.
"Kdybych tady nebyla..kdybychom tady nebyli.. byl by naživu.."
Z její tváře, kterou jsi ze současného úhlu neviděl, na zem dopadla jedna velká kapka vody.
Odstoupila od těla k hlavnímu počítači.
Myri ti odpověděla na otázku kterou jsi sice položil sám sobě, nicméně s kterou jsi si nevěděl rady.
"Všechno by mělo jít ovládat z tohohle řídícího počítače"
Problém byl, že jste neznali přístupové heslo. Jediný člověk který ho s určitostí znal ležel vedle vás na zemi, jeho bledé tělo v posmrtných křečích.

V uších se ti rozlehl další hlas, který jsi nepoznával. Oproti tomu minulému byl tento tichý, zlo v něm bylo úplně hmatatelné a skrytá hrozba v něm by slabší povahy mohla přivést k šílenství.
"Naloďovací skupině..Byla vám udělena čest spolupracovat s Imperiální inkvizicí, vaším cílem je dívka přibližné výšky sto čtyřicet pět centimetrů, světlé vlasy, bledá pleť. Dívka musí být živá a dostatečně při vědomí aby mohla být podrobena výslechu, povstalci na lodi jsou druhotní, selžete a budete potrestáni."
"Za hodinu standartního času bude loď pod Imperiální kontrolou nebo nebude vůbec"

Myri která neměla jak slyšet tuto zprávu se na tebe podívala s šibalským úsměvem, na velkém monitoru před ní svítil zelený nápis

Kód: Vybrat vše

"Plný přístup"

"Můžu ovládat veškeré systémy lodě..Žádný ze tří reálných motorů ale nereaguje.." Poklepala na obrazovku monitoru.
"Hyperpohon je zdá se pořád funknčí! " Usmála se na tebe a čekala na reakci.
Sjela pohledem z tebe znovu na počítač a svráštila obočí.
"Navigační počítač je nějaký.. divný.. možná poškozený.."

[UPIRIK2]

YZ-775 Amanda, Orbit planety Mandalore, Sektor Mandalore

Vlezli jsme do kokpitu a měl jsem pocit že odněkud slyším střelbu. Byla tam mrtvá postava, zřejmě kapitána. S tím už jsem nic udělat nemohl.
Asi je po ostatních. Povzdechl jsem si a zavřel jsem dveře. Podíval jsem se po kokpitu a na jednom monitoru stál rudý nápis:

Kód: Vybrat vše

"Zadejte přístupový kód"

Ale to snad ne! Vztekl jsem se s tím že se tohle musí stát vždy jen mě. Podíval jsem se za okna a uviděl jsem hlavně děl.
Jedinej kdo to mohl určitě znát byl kapitán! Znovu jsem si povzdechnul a pak jsem si klekl za jedno křeslo a namířil svou E11ku na dveře. Myriiny poznámky jsem ani moc nevnímal, jen tak okrajově. Soustředil jsem se na to, co udělám s posilami.
Najednou mi v uších zazněl hlas.
Zatraceně! Pomyslel jsem si.
Hledají tě, chtějí tě živou a chtějí tě při vědomí k výslechu. Ucedil jsem mezi zuby a stále mířil na dveře. Najednou Myri řekla že může ovládat všechny systémy na lodi.
Cože? Dobře. Pak prohlásila že hyperpohon je asi funkční. V hlavě mi svitla naděje a začal jsem plánovat.
Zavři dveře u té přechodové komory a odpoj nás, pak skoč.. Vyslech jsem že navigační počítač je nejspíše poškozen.
Skoč kamkoliv, prostě jen skoč a nic nepřepočítávej, dlouho v hyperprostoru nebudeme. Pověděl jsem jí a pak jsem dodal:
Zablokuj tyhle dveře, to je zdrží. Pak jsem už jen mířil na dveře a v hlavě se snažil něco vymyslet.

[Sealen]

YZ-775 Amanda, Orbit planety Mandalore, Sektor Mandalore
Bylo zjevné, že se Myri necítí dobře po té co jsi jí řekl, že ji hledají k výslechu. Nedopadlo to na ni ale tak hrozně jak by jsi mohl čekat, jelikož to ona asi očekávala.
Myri chvíli přemýšlela nad tvým plánem. Na souhlas s první fází pokývala hlavou, druhá ji ale vyděsila, pohled modrých očí ti napovídal, že si myslí, že si z ní děláš legraci.
"Můžu zavřít přepážku v přechodové komoře mezi námi a nimi. " Ukázala z průzoru na imperiální hlídkový křižník.
"Taky nás tady můžu zavřít.." Podívala se, se zjevným odporem, na rozkládající se mrtvé tělo, které bylo dosud s vámi v místnosti.
"Ale bez správných kalkulací a funkčního navigačního počítače můžeme docela dobře proletět skrze nějakou planetu nebo vyskočit do zrovna vybuchující supernovy.."
"Šance, že bychom se bezpečně někam dostali je..." Následovalo krátké zamyšlení.
"malá"
Hleděla na tebe a čekala na odpověď, zdali to opravdu chceš.

Z helmy začal znovu vycházet hlas, tenhle jsi dosud neslyšel, zněl přímo jako hlas vojáka.
"John, John Geary, jste hledaný v Corellianském sektoru pro zločiny vůči Impériu.. Snad jste si nemyslel, že se vám podaří uniknout z planety aniž bychom o tom věděli, falešné jméno funguje jen do jisté míry víte... "
"Mám pro vás návrh, ale musíte se mnou spolupracovat.. můžu vám zařídit vyčistění záznamu trestu, kredity a možná i práci pokud by jste chtěl spolupracovat.. Četl jsem co impérium udělalo s vaší rodinnou, osobně dohlédnu na to, aby byl celý případ znovu prošetřen..
Musíte ale také něco udělat pro mě... Právě mi byl sdělen intel k osobě té dívky... Ta dívka... přestože může vypadat jako dítě.. je nebezpečná a to nejen pro občany impéria, ale také pro vás. Musíte mi pomoct. Možná se ji snažíte ochránit, ale to nakonec povede jen k vaší smrti.. Předejte mi ji, dohlédnu na to aby s ní bylo dobře zacházeno..Váš komunikátor je nastaven pouze tak, aby dokázal přijímat nikoliv vysílat, takže pokud se mnou chcete tuto záležitost probrat počkám na vás v kantýně, pokud se nešťastně rozhodnete jinak obávám se že mi nedáte na výběr než-li tu dívku zajistit silou .."

Myri tě sledovala velkýma modrýma očima, neslyšela vůbec nic.

[UPIRIK2]

YZ-775 Amanda, Orbit planety Mandalore, Sektor Mandalore

Pokýval jsem hlavou že rozumím, ale já byl rozhodnut.
Možná malá, ale přece. Pak jsem uslyšel ten hlas.
Jak zná moje jméno? Zeptal jsem se sám sebe a poslouchal jsem dál.
Čistý šít? Na druhou stranu co můžu ztratit? A ona mi určitě neříká vše. Podíval jsem se na Myri.
Udělej co jsem ti řekl, až odejdu. Pak za pět minut vyskoč z hyperprostoru a otevři přechodovou komoru. Zamkni se tu a nikomu neotvírej! Otevři ale ostatní dveře do kajut. Po otevření přechodové komory počkej 5 minut a pak je zavři a obnov podporu řivota. Odmlčel jsem se vzdychl jsem a pak jsem dodal:
Pokus se to přežít. Neklepej se tak když držíš blaster a neboj se bránit se. Pokýval jsem hlavou a vstal jsem. Otevřel jsem dveře a vyšel jsem ven, kde jsem je zavřel. S E11kou v rukách jsem mířil před sebe a střílel, pokud někdo vystřelil po mě. Šel jsem do kantýny.
Snad to přežije. Pomyslel jsem se si a šel jsem na setkání s ďáblovým advokátem.

[Sealen]

YZ-775 Amanda, Orbit planety Mandalore, Sektor Mandalore
Myri se smutně usmála, když jsi pokýval hlavou a začala klepat do počítače příkaz k zapnutí hyperpohonu.
S myšlenkami na to, že ti Myri neříká vše jsi se na ni podíval. Byla plně zaměstnaná ovládáním hyperpohonu, ale přesto se na tebe otočila a upřela na tebe důvěřivý pohled. Ačkoliv to bylo divné vzhledem ke krátkému období po které jste se znali, v jejím pohledu bylo něco dalšího než jen důvěra, zdálo se ti že tam vidíš lásku, bizarní vzhledem ke krátkému období po jaké tě znala.
"Vrať se, prosím..." Hlas se jí zlomil, když chtěla říct něco dalšího, kdyby to neprozradil její pohled tak teď již ti bylo úplně zřejmé že jí na tobě záleží.
Opustil jsi Myri, s tvými příkazy, v kokpitu, dveře se za tebou zamčeli. Ty jsi tiše pokračoval ve své cestě do hloubi lodě.
Chodba byla stejně prázdná jako když jste šli do kokpitu.
S namířenou E-11 před sebou jsi rychle postupoval úzkými chodbami až jsi se dostal před jedny konkrétní dveře. Tyhle dveře jsi již viděl, šlo o dveře do kantýny.


Vstoupil jsi dovnitř. Místnost byla ještě temnější než při tvé poslední návštěvě. Kruhová místnost větších rozměrů úplně identická s místností ve které jsi byl, když jsi si šel pro jídlo. Všechny stoly byli poválené vyjma jednoho. Za ním seděli na sedadle tři vojáci. Hned co jsi vstoupil jsi zjistil, že hledíš do hlavní čtyř E-11tek, které v rukou třímali čtyři vojáci, doteď schovaní za rohy dveří. Kdyby jsi měl štěstí dokážeš vystřelit přinejlepším na dva z nich, dávajíc příležitost dvěma zbývajícím ke střelbě, dřív než bys stihl uhnout.

Vojáci bez tváří, tak jim galaxie často říkala, u téhle konkrétní skupiny to ale nebyla pravda. Jeden z mužů měl helmu položenou na stole. Zřejmě velitel, vysoký přez dva metry, ostře řezané rysy s výraznou čelistí, zrzavé vlasy v krátkém sestřihu a tmavě hnědé oči. Rána pěstí téhle hory by dokázala bourat domy a tak se nešlo divit atmosféře autority, jenž kolem něj panovala. Tohle musel být velitel.
Voják se usmál když zaznamenal tvůj příchod, krev na tvojí hrudi byla poznávacím znamením.
Mávnul na vojáky a okřikl je.
"Nevidíte, že je to náš host?" Sebevědomí úsměv doprovázel stejný hlas, jaký tě zval přez komunikátor.
"Rád vidím že jste rozumný..jsem kapitán Foix" Pohled dvou hnědých očí se upřel na tebe.
"Snad se nám společně podaří zastavit další zbytečné umírání" Sebevědomí z hlasu bylo ještě výraznější, nezdálo se ti že lže.
"Určitě máte nějaké otázky, rád vám zodpovím vše nač se zeptáte, prosím posaďte se" Ukázal na lavici před tebou a posunul blíže k tobě mísu s šedým dušeným masem, přesně tím masem které jsi před několika hodinami snědl.

[UPIRIK2]

YZ-775 Amanda, Orbit planety Mandalore, Sektor Mandalore

Zabouchl jsem za sebou dveře do kokpitu.
Promiň. Pomyslel jsem si a prošel jsem uličkou, která byla tak prázdná, tichá. Mrazilo mě z toho v zádech.
Důvěřuje mi! Po tak krátké době a po tom jaká byla mi začala důvěřovat. Pokusím se to přežít, bude potřebovat někoho, kdo se oni postará. Dorazil jsem ke dveřím a otevřel jsem je.

Když jsem vešel po stranách dveří stáli čtyři Bílí a mířili na mě E11kama.
Kdybych začal střílet, tak mě dostanou, nemá to cenu. Pak mě jejich velitel poznal. Došel jsem ke stolu a sedl jsem si naproti němu. Prostě jsem tam chvíli jen tak seděl a v ruce jsem měl E11ku.
Mám hodně otázek pane. Pověděl jsem a pak jsem spustil:
Co je zač ta holka? Proč mi o sobě vše tají? Odmlčel jsem se.
Myslel jsem že už nemám na výběr, tahle válka, ničí to vše co jsem kdy měl. prohlásil jsem přes helmu. Protáhl jsem se a pak jsem se nenápadně sklonil a dál jsem dělal že se protahuju, přitom jsem nenápadně aktivoval magnetické boty. Podíval jsem se kolem dokola.
Nosíte jen smrt, Vy a ta vaše okupace a zavíjení za vše. A pak jsou tu povstalci, snaží se bojovat za svobodu a nosí při tom smrt. Prohlásil jsem ledově.
Co můžu ztratit? Podíval jsem se opět na kapitána. Čekal jsem kdy to přijde.
No tak Myri! Už museli zbývat jen vteřiny. Hned jak se to stalo, zapnul jsem levačkou podporu života v brnění a pevně držel zbraň v ruce. A střílel po všech okolo, ti by se neměli trefit, když je to mělo vycucnout ven.

[Sealen]

YZ-775 Amanda, Orbit planety Mandalore, Sektor Mandalore
Kapitán Foix na tebe hleděl, napětí ve vzduchu by se snad dalo krájet. Kapitán, ale trpělivě vyčkával na tvé otázky.
Beze slova vyslechl tvé otázky a mračící pokýval hlavou na souhlas.
"Nechápete nás.. nedivím se vám.. ale byl bych rád aby jste si uvědomil pár věcí.. Tohle není válka.. jen terorizmus, nebýt rebelů nikdy by nebylo potřeba přistupovat k tak drastickým krokům ke kterým nás každým dnem nutí.. snažíme se jenom udržet řád v galaxii bez řádu by tady byla anarchie, ta by vedla ještě k většímu bezpráví než je teď.. Moc soustředěná v rukou jednoho člověka může vytvořit stabilní právní stát pro všechny.. " Zápal s jakým mluvil svědčil o tom, že tomu sám věří.
Hleděl na tebe, doufal že ho pochopíš.
"Ta dívka..Je to komplikované, slyšel jste o zradě řádu Jedi před osmnácti lety? Věřte nebo ne, ta dívka před osmnácti lety byla Jedi, pro to je, jak určitě sám chápete, extrémně nebezpečná, dokáže dokonce ovládat vaši mysl, vím že tak nevypadá.. Ale.." Krátký pohled na ostatní vojáky značil, že by ti rád řekl víc ale zdráhá se.
"Nemůžu vám říct víc, ačkoliv bych rád.."
"Potřebujeme ji podrobit výslechu, to je ostatně důvod proč tady s vámi sedíme a klábosíme, když bychom ji měli zajmout, čekáme na speciálně vybavenou skupinu, pro podobné situace."
"To by, ale nebylo potřeba kdybyste nám pomohl vy. Věří vám ta dívka?"
"Kdyby jste ji dokázal neutralizovat živou Impérium by se vám odvděčilo."
"Imperiální bezpečnost stále hledá schopné agenty, nedokážu si představit lepší doporučení než je tahle situace"
"Zvažte to.. mohl by jste být velmi bohatý a ještě sloužit dobré věci.."
Foix se usmál. Kývnul na dosud tiše stojící vojáky, ti tě pomalu obešli a vstoupili do chodby vedoucí ke kajutám a kokpitu.
V kantýně s tebou zůstali jen tři muži včetně kapitána Foixe. Seděli naproti tobě, zbraně jsi neviděl, zásluhou stolu za kterým jsi seděl.
Vzduch prořízl syntetický hlas a nepříjemný alarm.
"Varování, přechodová komora otevřena, systémy podpory života vypnuty"
Vyjma samotného hlasu vycházejícího z reproduktorů v rozích kantýny jsi, ale nezaznamenal žádnou změnu. Kapitán Foix se usmál od ucha k uchu.
Sebevědomí hlas.
"Přece jste si nemyslel, že na něco takového nebudeme myslet.. Museli bychom být hodně hlou..." Hlas přerušil rachot a rána, to když se loď odpoutala od imperiálního hlídkového křižníku a skočila do hyperprostoru. Jeden z vojáku zavrávoral na sedadle a díky škubnutí lodě spadl na záda. Kapitán Foix zakroutil hlavou a zamračil se.
"Má nabídka stále platí"
Vstal z sedadla, jeho výška mohla budit respekt. V rukou držel odstřelovací pušku E-11s.
Rychlé zhodnocení situace ti řeklo, že by jsi v přestřelce sám čelil třem vojákům, což tvé šance na přežití trochu sráželo.