Údolí smrti a utrpení - Devon Plaguebear (Tuccedo)

[Gnost Kohn]

Prakith, Citadela Inquisitorius

Celá ta léta výcviku byla za tebou. Už přes rok jsi sloužil jako inkvizitor, ale nějaké podstatné úkoly jsi zatím nedostal. Většinou to byly pomocné práce, něco hlídat, nebo tě použili jako kurýra, což se dalo pokládat jako ty nejpodstatnější úkoly. Ann jsi neviděl už více jak měsíc, ale čas od času ti poslala zprávu, že se jí tak lehko nezbavíš.
Dnes tě probudili docela brzo, mininálně o dvě hodiny dříve než normálně na povinné ranní cvičení. Měl ses obléknout, dojít si na snídani a pak se hlásit u tvého nadřízeného inkvizitora.
Vešel jsi do malé konferenční místnosti se stolem uprostřed. Na stole byl také holoprojektor, který promítal převážně zelenou planetu.
Konečně jdeš.
Zpoza hologramu vyšel starší inkvizitor, který tě měl většinu času na starosti. Darein Valcoran, metr osmdesát vysoký, černovlasý člověk a zároveň bývalý jedi, který se dost dobře vyznal v umění mučení a užívání Síly.
Musím říct, že konečně dostaneš podstatný úkol, jsi nadšen?
Inkvizitor byl znám, že většinu času urážel učedníky a mladší inkvizitory, tys to poznal na vlastní kůži, protože byl jedním z těch co tě učili. I přes jeho některé brutální metody měl zájem, abyste všichni výcvik přežili ve zdraví a byl více než ochotný pomáhat, pokud měl žák výsledky, nebo alespoň věděl, že na to má.


__________________________________________________________________________________________
Takže začneme... popiš myšlenky a pocity. Nemluv ani nehraj za jiné postavy a trochu posuň děj..
Můžeš popsat cos dělal ráno, snídani a tak...

[Tuccedo]

Prakith, Citadela Inquisitorius

Cpal jsem do sebe snídani. Byla to opět další nutričně bohatá strava, na kterou si člověk za ty léta zvykl, ale chuťové buňky se na toto jídlo nijak zvlášť netěšili. Iritovalo mně, že jsem stále využíván spíše jako poslíček, než jako inkvizitor. Ann byla stále pryč a nebýt zpráv od ní, ani nevím, jestli stále žije. Avšak dnešek začal příslibem uplatnění. Když jsem byl vzbuzen o dvě hodiny dřív s tímm že se mám hlásit u mého nadřízeného inkvizitora, cítil jsem v břiše známé šimrání. Proto bylo mé ráno rychle odbyté sprchou a oblečení jsem na sebe navlékl opravdu rychle. Nic jsem nezdržoval déle, než bylo třeba. I se snídaní jsem byl hotov rychle. Stejně sem pouze netrpělivě prohrabával obsah misky a cpal to do sebe s donucením. Nechci jíst, nechci se zdržovat, chci úkol!

O pár minut později mně už chůze zavedla do konferenční místnosti, kde stál můj mentor, inkvizitor Valcoran.
Jestli jsem někoho miloval i nenáviděl dohromady, byl to právě on!
Na to že byl dřív Jedi rozhodně dokázal vše, co musí umět agent Imperia, ba ještě lépe. Byl to opravdu ctěný člen a neznal jsem nikoho, kdo by k němu neměl respekt. Když jsem vstoupil do místnosti, pokynutím hlavy jsem trochu nervozně pozdravil a počkal až domluví.
Nemůžu se dočkat, čekám už tak dlouho!
Řeknu jak na jehlách a periferně sleduji zelenou planetu, která bude bezpochybu spojena s mým úkolem.
Tohle nebude žádná bokovka, konečně uplatním své schopnosti v akci!
Nemohl jsem skrýt nadšení a před zkušeným inkvizitorem by to ani nebylo moudré, moje myšlenky se bouřili a bylo těžké je uklidnit a připraveně stát na místě. Avšak po pár sekundách se mi to povedlo a já se uvedl do pracovního režimu.

[Gnost Kohn]

Prakith, Citadela Inquisitorius

Čekání, trpělivost, výcvik... šechno to má svůj důvod. Konečně jsme dolšli názoru, že jsi připraven na nebezpečnější misi.
Pak se otočil na holoprojekci a odrhnul si vlasy z čela. Ukázal na malé červené místečko kdesi na planetě.
Tam nám spadla stíhačka. Nesla důležíté informace, my je chceme zpátky. Poud pilot přežil, dovezeš ho zpátky v jednom kuse.
Na holoprojekci se objevily dvě stíhačky, jak vyšly z hyperprostoru, jedna zjevně imperiální, druhá neznámá, přiblížení, neznámá stíhačka střílela po vaší. Po necelé minutě se dostali do atmosféry a nakonec byla imperiální stíhačka sestřelena a spadla na místo označené červeným kolečkem.
To bylo včera, odletíš okamžitě, zařiď si co potřebuješ, ale do hodiny odlétáš.
Podal ti složku, kterou jdi znal, jakožto papíry na vyzvednutí lodi a další věci potřebné k odletu.
Jo...Letíš na Xagobah, takže si sežeň co chceš vědět, tahle mise je na tobě, neposer to.

[Tuccedo]

Prakith, Citadela Inquisitorius

Konečně to přišlo. Slova mého lektora jsem hltal jako juma juice, i když jich bylo pomálu. Člověk si už musel zvyknout na minimum informací, s kterýma musí pracovat. Nepotřeboval jsem věděl, pro jaké informace jdu. Bylo mi jedno, kdo je ten pilot. Šlo o balíček, který měl být získán.
Jak jednoduché. Člověk nesmí brát své poslání moc vážně, jinak se z toho zblázní.
Snažil jsem se ovládnout svojí mysl, i když nadšení z první mise se dalo těžko skrýt. Toužil jsem znát všechno, všechny informace a detaily, ale předemnou pouze poblikával malý záznam souboje stíhaček. Tentokrát nás vítězství minulo. Bylo na mně napravit toto malé nedopatření. Jednu bitvu Imperium prohrálo, ale já měl tu možnost zvrátit celou situaci a zachránit den.
Nebo si to jenom namlouvám, věnuj se briefingu!
Okřiknul jsem se právě včas, ve chvíli, kdy jsem dostal poslední instrukce a název planety.
Nezklamu Vás, spokojím se pouze s úspěchem.
Zdvořilou úklonou prokážu starému muži svůj respekt, přesto hned vyletím z místnosti, do svého pokoje. Už cestou mám vymyšlený plán.
Nejdřívě jsem se stavil v archivu, abych si do datapadu stáhl co nejvíce informací o Xagobah. Během sekundy byla moje paměťová karta nabitá všemi známými fakty o planetě.
Hmm, atmosféra plná výtrusů a pylu. Většinou bezpečné, až na pár vyjímek. Doporučení k aplikaci protilátky. Skočím si na ošetřovnu...
Cestou do pokoje jsem dál projížděl informace o planetě. Geograficky nebyl ničím zvláštní, zarazily mně až fotky přírody. Do teď jsem nic podobného neznal.
Křáženec houby a pavouka? Fialový, houbovitý, chapadlovitý něco, co dokáže člověka paralyzovat? A tihle Xamsteři. Zajimavá planeta.
I při balení jsem sledoval datapad. Nebylo toho moc, co bych si do menšího příručního zavazadla dal. Náhradní oblečení nepotřebuji, zbraň mám s sebou a vic nepotřebuji. Nejdu na výlet, ale na misi. Dostat se na místo, získat balíček a vrátit se. Přesto se uvnitř tašky objevilo dlouhé pončo s kapucí, aby mně nepřekvapilo chladné počasí, několik sladkých tyčinek z obědů, krabice ubrousků a kožené rukavice. Připadalo mi, že mám všechno.
To je jasné, když nevím co se vůbec na misi dělá!
Tašku jsem přehodil přes rameno a vydal se přímo na ošetřovnu, abych tam hned zastavil člověka, co má službu. Celou cestu jsem také studoval papíry k lodi, abych věděl co je to za model, jaké má označení a na co slouží nebo sloužila. Až před ošetřovnou si našla složka místo v postranní příhrádce tašky, až poté jsem rozhodně vstoupil dovnitř. Bylo mi jedno koho si najdu, jestli to bude doktor nebo sestra. Zastavil jsem prvního člověka, který předemnou byl.
Zdravím, za chvilku odlétám na misi a dozvěděl jsem se, že na Xagobahu mohou být člověku nebezpečné spóry. Taky zde píší o protilátce. Mohl bych nějákou dostat, celkem spěchám, prosím.
Na mé tváři se objevil vřelý úsměv, i když byl možná trochu napnutý. Nepovedlo se mi stáhnout svaly v obličeji a udržet je v podobě přátelského a nevinného úsměvu. Většinou se mi to dařilo. Za chvilku grimasa z mé tváře zmizela a než mi někdo odpověděl, cvičně jsem prohlédl celou ošetřovnu a pokusil se zapomatovat vše, co v ní bylo.

[Gnost Kohn]

Prakith, Citadela Inquisitorius

Na ošetřovně moc lidí nebylo. Asi sedm z dvaceti lůžek bylo zakryto závěsem a v jedné z bactových nádrží byl zavřen středně popálený muž připomínající člověka.
Asi tři vteřiny poté, co jsi přišel kolem tebe prošla zeltronka v doktorském plášti a proskenovala si tě. Bylo nezvyklé tady potkávat příliž druhů, mimo lidi, ale vyjímky byly.
Inkvizitor Valcoran říkal, že asi příjdete... Chvilku, pojďte se mnou.
Usmála se zeltronka s tmavě rudou kůží s modrými vlasy. Pak se postavila ke konzoli a něco napsala.
Xagobah... houby... ještěrky... spóry...jo tohle by šlo.
Mumlala si pro sebe a po chvilce vytáhla malou krabičku, do které dala dvě injekční stříkačky a devět malých ampulek s protilátkou.
Dvě ampulky předem, doporučuji jednu teď, jednu před vstupem na planetu a pak každé dvě hodiny pro stoprocentní ochranu.
Podala ti kovovou krabičku s tvojí protilátkou a jakmile jsi se pro ni natáhl ti vrazila stříkačku do ruky.
První dávka podána... omlouvám se, rozkazy od inkvizitora Valcorana. Po návratu ze Xagobahu doporučuji preventivní prohlídku.
Pak se otočila a schovala se za jedním závěsem.
Tobě už toho na citadele k práci moc nezbývalo. Hlavní bylo vyzvednout si stíhačku, podle přiřazení jsi měl dostat docela novou stíhačku NovaSword, což tě zarazilo, protože jsi nedostal TIE, ale nakonec je to celkem logické, neboť musíš vyzvednout i pilota a bez zabudovaného hyperpohonu by ses daleko nedostal.