Mauricius Venom - Ke nu'jurkadir sha Mando'ade! (Phill01)

[Phill01]

Shogun, Mandaloriánské doupě

Najednou se všechno změnilo, ta ufňukaná troska se proměnila v silného a vytrvalého může.
Měl to připravené už od začátku, opravdu mě zkoušel a navázal na to opravdu tvrdým kalibrem.
Ušklíbl jsem se a snažil se zůstat vyrovnaný.
Málo zmrzačený?! Fajn, budu se krotit Otočil jsem se, tak aby mě vězeň neviděl a zahlásil do sluchátka.
Ty jeden zmrde, ty ani nevíš jakou jsi mě udělal radost. Chci, aby sis zapamatoval, že až s tebou skončím budou tě lopatou sbírat po kouskách!!
Už teď jsem přemýšlel, jak si s ním budu vesele hrát. Jak ho budu porcovat a krájet na fláky masa. Kosti budou praskat, žíly se trhat a krev téct všude okolo. Shodil jsem ho ze židle, kopnul jsem si do něj, otočil na břicho, sednul si na něj a sundal mu kalhoty.
Říkáš, o jednu prdel navíc?! Vzal jsi mi to přímo z jazyka.
Vytáhl jsem svůj skvělý a ostrý skalpel a 2 centimetry nad řiť jsem řízl. Skalpel zajel jak nůž do másla. Hned jsem ho vytáhl a do čerstvé rány strčil 3 prsty. Přitom jsem na něm pořád seděl, aby se nemohl hýbat a podniknout jakoukoliv nečekanou věc.
Tak co ty hajzle, kdo teď je jedna prdel navíc?! Ještě jednou ty zmrde!! Kdo jsi, a co děláš?!
Zařval jsem a vjel prsty hlouběji do rány.

[Gnost Kohn]

Shogun, Mandaloriánské doupě

Skučel, skoro brečel, ale ne bolestí, spíše se mu to líbilo.
Já nevím, asi jsem tvoje máma.
Začal se smát a zarývat nehty do podlahy.
Teď vážně, Merik Bentlip... a všichni tihle kreténi kolem mi říkají Pane!
Pak něco tvrdého narazilo do dveří od místnosti, ve které se nacházíte.
Velmi bychom ocenili, kdybyste mu nedělal více otvorů navíc a nic neamputoval. A také prosím vynechte oblast genitálií.
Ozval se ti ze sluchátka bithův hlas, zatímco muž na zemi začal rudnout, jak se smíchem nemohl nadechnout.
Jsem trošku na fetu, aby se mi to fakt líbilo... tak pojď řež do mě...
Smál se dál, jako kdyby ho to nějak extra netížilo.

[Phill01]

Shogun, Mandaloriánské doupě

Tak fajn ty feťáčku, dostanem s tebe ty sračky a pak si užijem další zábavu.
Chci nějaký projímadlo, co jste mu to dali za sračky?! A taky nějaký informace.Co rodina, přátelé, věci na kterých mu záleží. Všechno mi řekněte.
Byl jsem pořádně nasranej, nemohl jsem udělat, co je potřeba a ten sviňskej feťáček se tu smál s další dírou v prdeli. Snažil jsem se pořád zůstat v klidu, ale už to nebylo tak jednoduchý. Přecházel jsem z jednoho koutu místnosti do druhé a snažil se vyčistit si hlavu.
Takže Meriku, jak dlouho už tu takhle sedíš? Musíš toho mít za sebou docela dost, ne? Předpokládám, že tohle tvoje divadýlko už jsi tu předváděl. Jinak bych tu asi nebyl, co? Ale koukám, že nikoho jsi tak nenasral jako mě. Je to tak lepší, aspoň mám s čím pracovat. No tak povídej ty šéfíku.

[Gnost Kohn]

Shogun, Mandaloriánské doupě

Mynic... užjsmehotaknašli.... předtřemidny.
Ozval se ti do sluchátka bith a dál mlčel.
Merik jen seděl na zemi a s úsměvem pozoroval zdi.
Ty šašíku... máš zajímavý metody, ale bolí mě prdel... ještě ti doporučuju neber to osobně... tu rozpáranou prdel a klídek, teď ti řeknu něco k zamyšlení.
Opřel se o zeď a nyní již lehce zaskučel bolestí.
Fakt... že v téhle budově je asi tak... dvacet ošklivých stvoření v brnění... a fakt, že tys jejich šéfovi rozpáral prdel je trošku... k zamyšlení.
Trošku se u toho pořád pousmíval, ty drogy asi fungovaly pořád a taky nevěděl, co s rukama, pořád měnil jejich polohu.
Ale půjde to... trošku míň vzteklej a trocha víc řezničiny? Upřímně...
Zakryl si oči a začal šeptat.
Nevím jestli ze mě teče krev, nebo se za chvíli fakt poseru.
Pak se otevřely dveře a v nich se objevila červená zbroj.
Ty... přebarvit a toho pryč...beru ho...
Mával na zemi rukama Merik až spadl na zem a nebyl schopen vstát..
Dějel, doktor si s tebou chce promluvit.
Ozvalo se skrz helmu. Mandalorian byl opravdu obrovský a kvůli zbroji nebylo rozpoznat rasu.

[Phill01]

Shogun, mandaloriánské doupě

Vyslechl jsem si další sračky od toho mrzáka. Aspoň z počátku se mi to jako sračky zdáli. Najednou to začalo vypadat jako, že to celou dobu byla jen lest a klam. Najednou jakoby všechno svým divným a zvráceným způsobem začalo dávat smysl.
Proto nechtěl, abych mu ublížil, teda moc. Čekal, že budu mírnější, trošku rozumnější. Ale myslím, že to celé splnilo svůj účel. Mohl jsem prostě vyrukovat s pěstmi a ranami pod žebra, ale proč.
Tohle jsem ti udělal s chutí pánové. Takhle jsem si dlouho nezablbnul. Řekl jsem s takovou lehkostí a spokojeností v hlase, identickou jako v mém těle.
A ty Meriku, vybral sis dobře a skončil jsi právě v čas, další hodinu by tě sbírali už všichni, každý jeden kousek. Nebudeš litovat.
Byl jsem opravdu spokojený a myslím, že Merik taky, čekal něco podobného, jinak by se tak nenafetoval.
Tak chlapáku, kdepak je ten váš doktor, ukaž cestu.

[Gnost Kohn]

Shogun, Mandaloriánské doupě

Šel jsi před mandalorianem skrze několik místnsotí, než jste došli do potemnělé místnsoti se stolem, na kterém byl usazený holoprojektor. Ten jediný tuto místnost osvětloval, pokud jsi teda nepočítal několik téměř pohaslých lamp na stěnách.
Pak se před tebou zjevil vurk a sedl si na stůl.
Takže... s Merikem jsi se asi poznal. Upřímně on má vždycky trošku jiné metody. Ale k hlavnímu.
Promluvil a hodil po tobě váček, který se po kontaktu s tvojí rukou ukázal plný kreditů.
Těch pět tisíc co jsme ti slíbili. Byl to trochu trik, ale víc jsi z něj nedostal, nebo spíš nemohl dostat. Pokud ale chceš další a možná i stálou práci.
Vurk se zdál trošku znuděný, zívl si a odložil si blaster z pouzdra na stůl Jen pár centimetrů od ruky.
Můžeš pro nás pracovat. Hledali jsme někoho na špinavou práci, jestli chceš tak se ber, jako specialistu. To samozřejmě záleží na tobě. Je to na tobě... pracovat... nepracovat.
Všiml sis, že má na hlavě, vzadu a na levém boku nějaké zařízení, zrejmě vysílačku a možná i pár dalších věcí, jinak by zařízení nebylo tak velké, ale možná to bylo kvůli upevnění.
Grazor.
Řekl a dotknutím se zařízení si zapl mikrofon.
Rozumím.
Mikrofon znovu vypnul a ukázal na tebe prstem.
Máme tady na Shogunu docela práci, takže bereš? Nemám víc času.
Zeptal se a přešel k tobě s jednou rukou za zády a druhou na prsou, zřejmě aby si s tebou případně podal ruku na stvrzení tvé nové práce.

[Phill01]

Shogun, mandaloriánské doupě

To je fakt, nikdy jsem neviděl takový druh pohovoru. Bylo to zvláštní. Hodně mi to chybělo.
Vyvíjelo se to celé slibně, opět jsem získával ten postřech a bystrost jako kdysi. Cítil jsem se skvěle. Ikdyž jsem těch 5000 kreditů nedostal, tak tenhle pocit se tomu vyrovnal, ba ho dokonce překonal. Takže když nabídl další prácičku, neváhal jsem.
Nebudem tu chodit kolem horký kaše, tu práci beru, máte dost jinejch povinností a já bych taky nějaký bral. A ještě něco. Neberu se jako specialista, já specialista jsem. A vy mě tak taky berte. Rozumíme si?
Ta jeho vysílačka mě opravdu zaujala.
Opravdu pěkně odvedená práce. Pomyslel jsem si.
Tak dohodnuto.
Přiblížil jsem se k doktorovi a nastavil ruku k potvrzení.

[Gnost Kohn]

Shogun, Mandaloriánské doupě

Vurk se na tebe zkoumavě podíval a dá se říct, že se usmál.
Všichni jsme specialisti, jenom každý na něco jiného.
Pak se otočil a vzal si blaster ze stolu, kam si jej před tím odložil a zadíval se na holoprojektor.
Možná bych měl rovnou i využití pro tvé schopnosti. Jeden... konkureční gang nám leze do práce a myslí si, že se nám vyrovnají. Vzali nám jeden kontrakt, který by se nám docela hodil... finančně, proto uděláme takovou menší akci. Napadneme takovou jejich předsunutou základnu a ty se postaráš aby někdo zazpíval. Neplánovali jsme to tak narychlo ale mají i dva z našich a nemáme ve zvyku nechávat naše jen tak povalovat se v cizím vězení.
Začal mluvit, aniž by se dal zastavit a spíše ti říkal co uděláš, než že by se ptal, zda to vezmeš.
Nebude samozřejmě moc času a půjde o práci v terénu, takže... určitě nemusím radit vše s sebou. Chceme nechat jasný vzkaz, který vyprvokuje jejich reakci a zbytek pak půjde sám.
Pokračoval stejnou rychlostí, kde dokončil náčrt plánu a luskl prsty. Veliký mandalorian, který tě sem přivedl přišel blíže a podíval se na tebe.
Dej mu co bude potřebovat, do půl hodiny sežeň tak šest chlapů, hlavně ty co dokážou zdemolovat vše co vidí za krátký čas.
Řekl Grazor nakonec, než mávl rukou, že máte odejít a na holoprojektoru se objevil náhled města s vyznačenými lokacemi.

[Phill01]

Shogun,Mandaloriánské doupě

To zní jako pěkná zábava. A jasný vzkaz dostanou, to se nebojte. Hlavně to chce tvrdý chlapy, nemám zájem se někde odprásknout, ale to vy dokážete, ne?
V hlavě začínám pomalu skládat výbavu na tu výpravičku.
Ty siláku! Budu potřebovat pár drobností, sežeň nějaký obvazy, šikl by se i synox, ale když nebude, zvládnu to jen s noži. Taky nějakou bactu, nebo chlast. Dál taky blaster a pár granátů. A za naviják, bych byl nejvděčnější. Díky.'
Mluvil jsem a jen doufal jsem, že si to tenhle chlapák vše zapamatuje, při tom všem jsem si uvědomil ještě jednu důležitou věc.
Grazore, doporučuju ještě vzít i omračovače, jestli potřebujem někoho živýho.
Mezitím jsem sledoval i holoprojekci s městem a s vyznačenými lokacemi. Zároveň jsem se snažil podle nich určit místo, kde se právě nacházím. To jediné mi zatím nebylo řečeno a v celku mě to znepokojovalo. Nikde žádná okna, z toho jsem usoudil, že budeme spíše v podzemí než na povrchu.
Doufám, že nic nezapomeneš, dříve jsem za něco zapomenutého uřízl dotyčnýmu prst, tak nechtěj abych se k tomu vracel. A vy mě zavolejte až budete připravení. Mimochodem kde si tu můžu udělat pohodlí?.

[Gnost Kohn]

Shogun,Mandaloriánské doupě

Zdálo se, že tě obrovský mandalorian neposlouchá, ale nakonec se na tebe podíval. Grazor na druhou stranu spíše vůbec nevnímal a staral se o svoje věci.
Na mapě jsi sice nedokázal přečíst popisky, ale dokázal jsi rozeznat pár lokací, jako kosmoport, bar, jeden známější sklad, ale sídlo Mandalorianů, ve kterém jste se nacházeli tam jaksi vyznačené asi opravdu nebylo.
Mohl by sis zkusit mě vůbec do toho prstu říznout a stáhnul bych tě z kůže.
Řekl obřík a pokynul ti, ať jdeš s ním.
Klid vy dva, nebo půjdete do jámy.
Zavolal za vámi ještě Grazor.
Vedl tě jenom chvilku, párkrát jste zahli, než jste došli k dlouhé chodbě s pokojy na stranách.
Ubikace, pokoje po třech, volný místo má první a poslední vlevo a čtvrtej v pravo.
Pak se otočil a vyrazil.
Věci dostaneš, až půjdeme.
Ozvalo se, když se otáčel a pak zmizel za rohem.

[Phill01]

Shogun, mandaloriásnké doupě

Možná jsem se do nich trochu opřel, ale s těmi kluky tady to vůbec nehne. To je dobré, jsou to profesionálové.
Ubikace jsou dobré, ikdyž všechno je lepší než to bylo do teď. Spát venku na ulici, nebo ve speedru nebylo to pravé na mé zdraví. Slušná postel se hodí vždycky.
Rozhodu se jakou postel si vyberu a nakonec zvítězí ta poslední, je pěkně v rohu a to se mi líbí. Rozvalím se na ní a užívám si chvíli kvalitního klidu, takže, pokračuju v přemýšlení.
Začíná se mi možná zase dařit, během těch posledních okamžiků jsem se zase vyšvihl. Tahle prácička bude důležitá, znovu budu dělat to, co mi jde nejlíp - řezat do lidí, ubližovat jim. Nádhera.
Cítím se moc dobře, spokojený. Najednou mě napadne, mohl bych se tu trochu porozhlídnout. Zvednu se z postele a vyjdu před pokoj, rozhlížím kam se vydám, jdu po známé cestě odkud jsem přišel.

[Gnost Kohn]

Shogun, mandaloriásnké doupě

Všechno se zdálo čisté a seřazené. Nevypadalo to moc jako v doupěti zvířat, jak občas někdo vyprávěl. Tohle byla docela profesionální skupina, nebo minimálně pod přísným vedením Grazora s Merikem.
Vyšel jsi z pokoje. Velký mandalorian už byl pryč a dostal jsi zde svobodu pohybu. Nebo se ti to tak alespoň zdálo. Nejspíše tě stále sledovaly bezpečnostní kamery, které jsi občas zřetejně viděl, někde ale byly důmyslně schované, nebo jsi je nenašel vůbec.
Ne za dlouho jsi narazil na místnost s velkými dveřmi. Většina jich měla nápisy, ale v mandalorianském jazyce, kterému jsi nezorumněl. Ukázalo se to být jako jídelna, podle toho, co jsi usoudil dle pohledu skrze okénka ve dveřích. Nebyly automatické, nebo byly naopak úmyslně zavřené. Uvnitř sedělo několik členů nyní již vaší skupiny a něco rozebírali. Procházel jsi dál, kolem pracovny, kde jsi mluvil s Grazorem. Dveře byly nyní zavřené a před nimi stál strážný. Rudé světlo ozařovalo jeho černou zbroj, což dodávalo situaci lehce na dramatičnosti, možná děsivosti. Pokračoval jsi dál, chodbou, nezabočoval. Dobrá zabočil jsi hned několikrát. Většina dveří byla zamčená, ale už teď jsi mohl odhadnout, že počet mandalorianů se pohybuje něco kolem čtyřiceni, možná padesáti. Prošel jsi kolem zamčených dveří a až moc blízko nich šlo slyšet blasterovou střelbu. Velice malé okénko, nejspíše z bezpečnostních důvodů ti prozradilo střelnici, dveře byly zamčené a těch pár co bylo uvnitř bylo moc zabráno do střelby, než aby si tě všímali. Po cestě dál jsi potkal dva mandaloriany, kteří si tě jen mlčenlivě prohlíželi a jejich vizory neprozrazovaly vůbec nic. Došel jsi až na konec chodby, zahnul a ocitl se ve slepé uličce. Dveře strážil jeden mandalorian, v ruce držel blasterovou karabinu a druhou zvedl.
"Vstup sem nemáš povolen. Vrať se zpátky."