Mauricius Venom - Ke nu'jurkadir sha Mando'ade! (Phill01)

[Gnost Kohn]

Shogun, kantýna Prospero

Někdo by sem nevlezl ani za miliardy kreditů, někdo by se radši nechal zastřelit než sem vejít. Tobě to bylo relativně šumák, hlavně že jsi se měl kde najíst a dala se tady sehnat práce.
Sedl sis ke stolu a pohled ti mohl padnout na několik skupinek. Gandi v počtu čtrnácti okupovali jeden roh kantýny a jejich vůdce sedící na stole zrovna vyprávěl nějaký epický příběh, neboť mával rukama a nikdo jiný ani necekl, jen seděli a poslouchali, bohužel tvoje znalosti nezahrnovaly gandský jazyk.
Zdálo se, že každá kultura si zde jela svoje... nebo spíše ty kultury ve větším zastoupení, ti co jedli jedli opravdu rychle a ostražitě, neboť stále hrozilo nebezpečí.
Z jiného rohu hexagonové kantýny se ozýval vcelku agresivní zpěv několika hlasů, v momentě, kdy ses tam podíval, zrak ti ulpěl na skupině mandalorianů v neo-křížáckých zbrojí, mohlo jich být asi dvacet, někteří seděli a mlátili korbely a stůl, někteří stáli na stolech a jiní jen na zemi, ale všichni pěli tu jednu agresivní píseň, kterou jsi kdysi slyšel, Dha Werda Verda.
Poslední věc, co stála za zmínku byli dva zabraci, kteří do sebe naráželi hlavou jako býci, než byli střeleni omračovacími výstřeli barmanem a skáceli se na zem.
Následně k tobě kolem ležících zabraků došel pingl s datapadem a ohlížel se, jestli je to vůbec bezpečné.
Dáte si něco?
Zeptal se a ťukl do datapadu, bylo jasné, že útoky na obslubu, nebo spíše hromadné bitky, do kterých se zapojovala celá kantýna jsou tu normální. O chvilku později se z malého holoprojektoru u stolu rozzářilo krátké menu, které většinou zahrnovalo nápoje, ale několik jídel tady bylo taky.
Doporučuji vybírat rychle, dostat se k vám znovu bez objednávky nebude jenoduchý... ví co se stanou, když sejmou někoho z nás, když nese jídlo, nebo pití.
Zasmál se, načež se ozvala dutá rána, když jeden z mandalorianů spadl ze stolu na jiného, který seděl na židli, která následně praska.

[Phill01]

Shogun, ulice města

Bezcílně jsem se procházel ulicemi. Už skoro měsíc jsem nenarazil na pořádnou práci. Naposledy to byl jeden Muun, nic významného, jen vadil někomu z Huttů.
Muuni se dobře krájej, jsou takový vláční, žádná tvrdá kůže, nůž do nich zajede jak do kousku másla. Takovou práci já mám rád.
Když mě tenkrát nechtěli vzít zpět, byl jsem celkem naštvanej, ale počase už si někdo jako já nemůže vybírat,kredity jsou v týhletý bláznivý době potřeba než kdy dřív, a jestli si brzy něco nenajdu, budu muset zase kuchat Wampy, aby jsem měl na nějakej ten žvanec a to já přece nechci. Pomyslel jsem si a uvědomil si, že si prostě musím něco najít.
V tom jsem uviděl jeden z těch pajzlů, do které by normální bytost nevešla, prostě tak akorát pro mě. A tak jsem vešel.

Shogun, kantýna Prospero

Pajzl nepřekvapil, přesně takovej jako z venku. Pár individuí, jako zabraci, gandi a mandaloriani.
Pěknej póvl. Pomyslel jsem si.
Sedl jsem si do jednoho volného rohu a nenápadně jsem pozoroval tu nesourodou směsici kultur. Mandaloriani zpívali, zabraci do sebe naráželi jako býci.
Chtělo by to je vodprásknout, je to pěkně otravný Pomyslel jsem si a naštěstí se tak brzy stalo.
Brzy si mě všiml jeden z místích pinglů.Něco naťukal do datapadu a já si objednal si jedno Kri'gee. To je v těhlech končinách dost oblíbený. Pingl něco zamumlal, ale já mu moc pozornosti nevěnoval, pořád jsem se poohlížel po mandalorianech. Když jden spadl na zem a rozmlátil židli, probralo mě to z bloumání a ještě jsem se zeptal
Ještě něco brachu, nebyl by tu nějakej šoloch, nějaký info o práci, nebo někom, kdo práci nabízí? Rozhodně nebudeš škodnej.

[Gnost Kohn]

Shogun, kantýna Prospero

Člověk očima proletěl kantýnu a pak se k tobě sklonil. Nepřipadal si zrovna bezpečně, šlo to na něm vidět.
Prakticky kdokoli u baru, pak většina co hrají pazaak, hlavně ti co u sebe mají bodyguardy.
Zase se rozhlédl, mohl jsi se podívat na část baru, kde se hrálo, byla tam strašná spousta tvorů, při čemž jsi některé druhy ani neznal.
To by byli individuální, pak vím, že zaměstnávají i skupinky, támlhe gandi.. jdi za tím, co stojí na stole, zabraci.. u nich je to jedno, pokud se tě nepokusí sežrat, rhodiani, ti tady ale jak vidím nejsou, příjdou... a nakonec támhleta skupinka mandalorianů, ten ve žluté zbroji je velitel, aspoň myslím, pokud nebude střízlivej tak ten v červené, ale je možnost, že tě na místě zastřelí, když se jim nebudeš líbit.
Když jste se podívali na skupinku mando'ade, byli jste svědky, kdy jeden z nich napadl druhého, ten se ale bránil, podařil se mu suplex a první už se nezvedl.
Každej nabízí práci, spolupráci, nebo něco jiného...
Než jsi stihl říct něco víc, pingl si už prodíral cestu zpátky k baru.
Z konce, kde seděla gandská populace se ozvalo něco, co se dalo nazvat bojovým pokříkem a v rukou drželi zbraně, které zvedali do výše, stačilo střílet do vzduchu a bylo by to jasné. Možná to bylo i plánovené, ale barman už držel znovu pušku v rukou a oni si toho všimli, na to složili zbraně a zase se vrátili k vyprávění příběhů.

[Phill01]

Shogun, kantýna Prospero

Vyslechl jsem si informace od pingla a pokukoval jsem po všech bytostech v hospodě.
Nedůveřuju ani jedné takové skupině. Jenže k někomu se přidat musím! Tak začneme s mím oblíbeným výběrem. Pousmál jsem se a začal.
Gandi- Inteligentní stvoření. Jedni z nejlepších lovců lidí. Velice pevná kostra, ale stačila by pila a nedostatečný přísun amoniaku a jsou neutralizováni. Za to bych si tu jejich identitu mohl zasloužit. Navíc vnitřní orgány Gandů jsou zajímavé a uspůsobené k výrobě amoniaku, vidět je konečně na živo by rozhodně bylo poučné. No necháme si je do zálohy.
Můj další pohled spočinul na zabracích a ihned jsem nad těmito, lidem příbuzným bytostem, začal přemýšlet:
Velcí bojovníci, silní a odolní díky druhému srdci. Aspoň dva dny je mít v laboratoři a pečlivě je prozkoumat. Další výhodou je celkem dobrá cena za jejich kůži a rohy. Za vlastnění jejich kůže si kdejaká kartářka nechává platit mnoha kreditama. Prý na výklady těch jejich tetování. Hmm, další dobré exempláře. Ale nejlepší z nejlepších nakonec. Mandaloriani. Tihleti bytelní chlapíci se smyslem pro povinnost, čest a hrdost, velmi dobří bojovníci. Pokud ještě přihlédneme k jejich biologické rozmanitosti, která zahrnuje spousty druhý vhodných ke zkoumání, dělá z nich jednu z nejlepších možností výběru. Jedním z jejich velkých známých členů byl Demagol, narodil jsem se zhruba dvacet let po jeho smrti. Velká škoda... Doteď patří k mím vzorům. Třeba jednou se mi to povede. Dosáhnout jeho kvalit.
Bylo velmi těžké rozhodnout, ke které skupině se přidat, všechny tři byly zajímavé a něčím unikátní. Nakonec jsem se rozhodl podle jedné, ale významné věci: Jediní Mandaloriani měli spory s Hutty stejně jako já. Teda takové byly moje informace, které jsem dostal z Nall Hutta. Bylo rozhodnut. Vstal jsem a zamířil rovnou ke stolu, kde Mandaloriani seděli.
Musím na ně nějak zapůsobit, v těhlech odlehlých končinách mě asi moc znát nebudou.
Chvíli mě to v hlavě pěkně šrotovalo, ale jakmile jsem se zastavil u stolu vypadlo ze mě:
Copaani gaan? Vhú brokar tome ta'raysholan aruetyc aru'e hut'uun.

[Gnost Kohn]

Shogun, kantýna Prospero

Nevšímali si tě. Když jsi promluvil, vypdalo to, jakoby se zastavil čas. Pár stvoření okolo a v blízkosti mandalorianů se otočilo, aby zjistili, co se stalo. Blízkost se ale nedala brát doslova, všichni si od nich drželi pro jistotu jistý odstup.
Mandaloriani se na tebe jako jeden muž otočili. Mandalorian ve žluté zbroji, který by měl být jejich velitelem seskočil ze stolu a sundal si upravenou helmu. Už podle helmy jsi poznal, že by to mohl být vurk, což se nakonec potvrdilo.
Docela rychle ses stal středem pozornosti a během vteřiny tě obklíčili, takže ti zbylo jen stát na místě a doufat, že nebudeš umlácen k smrti, nebo něco horšího.
Dva mandaloriani tě chytili, každý z jedné strany a velitel vytáhl nůž. O sekundu později jsi měl jeho ruku pod krkem, aby ses necukal a nůž nebezpečně blízko jednoho z koutků pusy.
Doporučoval bych ti nemluvit mando'a, pokud nechceš nosit naši zbroj. Jestli ještě jednou promluvíš... vyříznu ti jazyk a pověsím ti ho na řetízek, abys ho mohl nosit stále u sebe.
Pak udělal krok vzad sedl si na stůl. O sekundu později jsi byl propuštěn, ale stále obklíčen.
Takže... huttové? Proč bysme chtěli pomoc my od tebe. Nás je dvacet, máme výcvik, máme zbraně, takže kdo je tady ten co chce pomoc?
Jeden z mandalorianů, konkrétně člověk, se zasmál, ale velitel ho okamžitě uklidnil vržením nože tak, že se zabodl kousek od jeho rozkroku.
Řeknu to takhle, co nám můžeš nabídnout?
Zeptal se následně s něčím, co se dalo nazvat úsměvem.

[Phill01]

Shogun, kantýna Prospero

Čekal jsem na reakci mandalorianů, vše zafungovalo podle mého plánu. Když mandalorian ve žluté zbroji seskočil ze stolu a ostatní jeho spolubojovníci se sdružovali až uzavřeli kruh kolem mě, věděl jsem, že je vše na dobré cestě. Dva z nich mě okamžitě chytli a spacifikovali tak, abych se nemohl hýbat. Odpor byl marný.
Výborně, výborně, teď si mě zkus vyříznout jazyk. Pomyslel jsem si a škodolibě jsem se usmál.
Jejich vůdce, nejspíš nějaký vurk, už podle upravené helmy, helmu sundal a vytáhl nůž, který dal velmi blízko orbikulárních svalů na obličeji. Poté, co jsem vyslechl jeho velmi poutavou přednášku a řeči a výhružce s uříznutím jazyka jsem mu s ledovým klidem řekl.
Jesli mě opravdu chcete jazyk vyříznout, měl by jste vědět, že jazyk jako takový není jen špička, kterou vidíte v ústech. Aby jste dodržel vaši výhružku vyříznutí jazyka, musel by jste nůž vnořit hodně hluboko do mích úst, co nejblíže k hltanu. Vím to, protože řezání jazyka a vůbec chirurgie je moje obliba.
Celou dobu jsem se mu koukal do očí, bez strachu.
Myslíte, že tohle mě jen tak vystraší, zažil jsem spoustu věcí, které by jste vy nezvládl. Zabil jsem tolik různých druhů, že i na hutty to bylo moc. Víte proč jsem přišel za vámi, protože jste nejvíce rozmanití druh, tolik pokusných exemplářů bych u jiných skupin tady jen těžko našel. Nechci s vámi bojovat, jste silní a máte největší předpoklady k přežití. Někdo jako já by se vám určitě hodil, zvlášť v těhlech blbejch dobách. Slyšel jsem, že vurkové jsou primitivní, ale inteligentní druh, tak mě o tom přesvědčte. Nechte mě, abych se k vám přidal a když se vám neosvědčím, tak půjdu svojí cestou.

[Gnost Kohn]

Shogun, kantýna Prospero

Vurk mávl rukou a mandaloriani tě pustili.
To, že jsme primitivní se jenom říká, často se toho dá využít. Ale...Tak dobrá... malá prácička. Máme zajatce, omráčíme tě, odneseme tě k němu, a pokud z něj dostaneš co my potřebujeme, můžeš si říkat nás spolupracovník.
Většina mandalorianů se vrátila ke stolů ke svým korbelům, ale pár tě stále obklopovalo.
Dostaneš samozřejmě zaplanceno i za ty informace, pokud tedy uspěješ. V případě, že se nám budeš zamlouvat, dokončíš s námi práci, což znamená další kredity.
Velitel poté udělal pár kroků k tobě a nabídl ti ruku.
Máme teda dohodu?

[Phill01]

Shogun, kantýna Prospero

Usmál jsem se. Myslím, že začátek ušel.
Tak výslech jo? No, pánové, můžete si blahopřát, výslechy jsou moje obliba. Na to si plácnout můžeme.
Pokukoval jsem na ostatní, co se opět vrátili ke svým rozpitým nápojů. Ještě jsem jim tak úplně nedůvěřoval a měl jsem k tomu taky důvod, ještě před chvílí mě drželi u krku nůž a chtěli mě tu podříznout.
Jen, nebylo by lepší, abych za vězněm došel sám, určitě to zapůsobí víc, než aby mě k němu dovlekl v bezvědomí párek mandalorianů. A taky už jste od něj něco zjistili? Cokoliv, jen abych se měl čeho chytnout. Jo a o kolik kreditů asi tak půjde? Čistě pro inspiraci.

[Gnost Kohn]

Shogun, kantýna Prospero

A proč bysme tě k němu měli tahat v bezvědomí? Chci říct až k němu? Než by ses probudil, tak zůstaneš v jiné místnosti než on, ale spokojíme se s páskou přes oči.
Zasmál se vurk a natáhl se na stůl pro svoje pití.
Potřebujeme zjistit, kam schoval jednu loď a pár dalších věcí. Zatím nebyl při vědomí, tak jsme si s ním nechtěli hrát. Ale bavíme se o pěti tisíci kreditech předem a deset poté v závislosti na tom, kolik dalšího toho zjistíš.
Vysvětlil ti ve zkratce, co přesně jsi od vězně měl zjistit a taky finanční odměnu, kterou ti poskytnou a nebyla zrovna malá.
Jestli si chceš něco zařídit, budiž, ale nenech nás čekat, na pásce trvám.

[Phill01]

Shogun, kantýna Prospero

Vyslechl jsem, vše, co vurk říkal. Zvlášť odměna o patnácti tisících kreditech mě velmi zaujala. Přesně takovou práci jsem potřeboval. Jediné, co ten krásný pocit kazilo byla ta páska a to, že musím věřit lidem, které znám sotva deset minut. Avšak vidina odměny byla tak lákavá, že jsem nakonec souhlasil.
Dobrá tedy, šest tisíc teď a jedenáct tisích po odvedení práce. Ještě taková drobnost, jak moc vám na něm záleží? Protože až skončím, možná už na tom nebude tak dobře jako teď.
Škodolibě jsem se usmál při myšlence, jaká zábavo to bude.
Přesně jako dřív, pěkně čistě a precizně. Krev poteče proudem.
Nic si zařídit nepotřebuju, vše potřebné mám u sebe. Takže až budete připraveni, můžem začít.

[Gnost Kohn]

Shogun, kantýna Prospero

Vurk si od pásku odepl váček, otevřel ho a pak jej zase šňurkou stáhl.
Pět tisíc teď, deset potom, žádné smlouvání.
Řekl trošku výhrůžným hlasem a podal ti tvých pět tisíc kreditů. Stihl jsi si je schovat, než ti někdo přetáhl přes hlavu kuklu. Ještě jsi cítil, jak ti nasadili sluchátka, abys nic neslyšel a už tě z obou stran vlekli kamsi pryč.
Táhli tě dobrých deset minut, co jsi se dokázal soustředit. Nic jsi neviděl, ani neslyšel, takže ti čas začal docela rychle splývat.

Najednou ti někdo sundal sluchátka a z hlavy strhl kuklu.
Vítej u nás.
Ozvalo se od konzole v rohu místnosti a jedna ze zdí zprůsvitněla. Vlastně se jednalo o sklo, takové to klasické průhledné jen z jedné strany, možná trochu upravené.
Tamtydveře, dělejte snímcochcete, jenaťmluví, jakékolinástrojebudete potřebovat vám seženeme. Tadysluchátko, pokud chcete uplatnit psychologickýterorzapomocínašich informací, které vámbudeme vhodněradit. Klíče od poutařetězu, pokud chcete.
Bith v mandalorianské zbroji mluvil až nechutně rychle, ale šlo mu s odstupem času rozumět. Ukázal na jedny dveře, celkově tady byly dvoje, u každých stál jeden mandalorian. Bith měl v ruce také malé sluchátko a klíče, o kterých mluvil.
Vězeň se zdál být člověk. Seděl na židli uprostřed místnosti, ve které byl na kraji stůl, se kterým se mohl hývat. Sám měl spoutané ruce a z pout vedl řetěz připevněný k zemi.

[Phill01]

Shogun, kantýna Prospero

Vurk na mojí nabídku peněz odmítl a dal mi nakonec předem dohodnutou cenu a to pět tisíc kreditů. Poté už jsem jen viděl černo. Byli tak opatrní, že mi i dali sluchátka, abych nic neslyšel. Po pár minutách jsem byl dokonale ztracený, jak v čase tak i v prostoru.
Když mě dostali na místo, sundali mi kuklu a sluchátka. Objevil jsem se v nějaké místnosti. Pro moje účely byla vyhovující- temná, chladná. Najednou jedna stěna zprůsvitněla a z konzole se ozvali další instrukce. Všechny jsem si vyslechl.
Dobrá tedy, pro začátek mi bude stačit jen nějaký nůž a ten mám u sebe. Později vaše služby určitě využiju.
Rukojmí byl podle mého prvního odhadu člověk.
Hmm, člověk, ty vydrží celkem málo, nechápu jak se takový druh může vůbec udržet ve vesmíru. To bude lehký výslech.
Vítej u nás chlapče, koukám, že máš pěkné ubytování. Takové bych taky bral. Měl by jsi vědět, že já jsem tu novým správcem. Musím tedy obnovit kartotéku každého zdejšího nájemníka. No a jelikož jsi jediným najemníkem začnu s tebou. Další věc, co by jsi měl vědět je, že moje trpělivost není úplně na dobré úrovni, takže jestli mi něco zatajíš nebo neřekneš podříznu ti šlachu, nebo ti zlomím prst, možností je spoustu, pro tebe je podstatné to, že to bude velmi bolet.
Přišel jsem k němu blíž a zopakoval jsem.
Když mi informace nedáš, bude to velmi bolet.
Čekal jsem až ten člověk všechny informace vstřebá a pokračoval jsem.
Takže první otázka. Jak se jmenuješ, co tu děláš.

[Gnost Kohn]

Shogun, mandalorianské doupě

Když jsi vešel do místnosti, vězeň zvedl hlavu. Trhl hlavou, aby dostal z očí krví a potem slepené černé vlasy a s lehce vyděšeným výrazem tě poslouchal.
Já...já...já... Merik Bentlip, narodil jsem se tady na Shogunu a momentálně tady sedím, zajali mě mandaloriané, protože si myslí, že jsem něco někde schoval, ale já nevím. Jsem obchodník, prošlo mi toho pod rukama tolik, že si nemůžu pamatovat všechno. Můžu vám říct, kde bydlím, kde jsou všechny zázmany, všechno. Prosím, jenom mi nic nedělejte.
Člověk, zhruba stejně vysoký, možná stejně vyšší než ty, s rozhodně vypracovanější postavou skuhral a pištěl, jako ženská, v očích měl slzy a plival krev.
Řeknu všechno, jenom... jenom se ptejte, já nevím, co chcete.
Skuhral dál a židle lehce poskakovala, jak sebou trhal, neposunul se ale moc daleko, řetěz ho držel hezky na místě, když tento fakt zjistil, přestal se vrtět a jen tam tak seděl.

[Phill01]

Shogun, Mandaloriánské doupě

Pozorně jsem si vyslechl, co mi zajatec všechno, bez nejmenšího odporu, řekl. Byl jsem tím až moc překvapen.
Že by to šlo až takhle lehce?
Zvedl jsem sluchátko.
Víte kde bydlí? Pošlete tam tam pár svých lidí. Když bude všechno v pořádku pošlete pro mě. Budu dál pokračovat ve výslechu.
Skvělé Meriku, vidím, že jsi rozumný člověk. Takže chci tvojí adresu, ale jestli je to jen past, tak čekej bolest. Nejen od mě, ale jestli pár Mandalorianů zemře, nebudou se k tobě chovat jako do teď. Je ti to jasné?!
Přecházel jsem v místnosti sem a tam a přemýšlel nad tím, proč jde všechno tak dobře. Všechno šlo až moc skvěle.
Mandaloriané mají přece svoje výslechové metody taky a nemůžou být na takhle slabého muže aspoň trochu účinné. Musím tomu přijít na kloub. Už jen s čiré zvědavosti. Navíc je to pěkná zábava a to jsem teprve začal.
Takže Meriku, ty jsi jen obyčejný obchodník, jo? Nemáš žádný konkrétní obchodní sortiment, něco, co by zrovna Mandaloriany mohla zajímat? Vzpomínej pořádně! Mám zkušenost, že když člověk trpí, vzpomene si i na sebemenší detail.

[Gnost Kohn]

Shogun, Mandaloriánské doupě

Skuhral, skoro brečel. Sklonil hlavu a všechno se začalo měnit v něco jako... smích?
Ty ses nějak choval? Přišel ji, pohrozil jsi... nic moc... naučil jsem se, že ten, co mučí, by měl taky něco ukázat, než jen hrozit.
Teď už to nebyl ten ubrečený , teď se tí spíše vysmíval.
Chtěl bych vás požádat o co nejmenší mrzačení...
Ozvalo se ti ve sluchátku mezi smíchem vězně.
Znič mě, porcuj, krájej, vrtej ty naprcaná hybridní buzno..Ukaž, že si tě nevybrali jenom proto, aby měli o jednu prdel navíc.
Smál se a viděl jsi, jak se mu pouta zařezávají do rukou, na což zrovna moc nereagoval.
Tak ukaž co umíš!
Vstal, jak kvůli poutům mohl a zařval na tebe.