Strastiplná cesta
Neznámé místo
Kráčíš pomalu troskami jakéhosi chrámu, na zemi se válí suť a kusy soch, které podle podstavců a poničených sloupů lemovaly celou chodbu. Zpod šedých dlaždic raší trsy zelené trávy. Ze zdí lezou kořeny, plazí se po celé podlaze, nebo spíš po tom co z ní zbylo. Prudké světlo prosvítá skrz otvory ve stropu. Zastavíš se na konci chodby, u velkého kruhového sálu, stejně zdevastovaného jako tvá nynější cesta. Jakoby odnikud se zvedne řídká mlha vysoká po tvůj pas. Před tebou se zjeví známá osoba, tvůj milovaný mistr. Nemůžeš se hnout ani promluvit, jako bys nebyl v místnosti přítomen. Ozve se zuřivý řev neznámého tvora. Převtělíš se do něj. Vidíš jeho očima, jak uhání černotou až k jediné lidské postavě. Zažehne světelný meč, ale ty mu jej ostrými drápy vyrazíš z ruky. Jsi rychlý, rychlejší než tvůj mistr a silnější. Sápeš se jej, rudá krev tryská různými směry. Křičí, snaží se přežít...
Chrám Jedi, Coruscant
I přes urputné pískání slyšíš, jak tě několik tlumených hlasů naráz, jeden přes druhého oslovuje. Ucítíš krátké štípnutí, které se postupně změní v záplavu nepříjemné bolesti doprovázené krátkým plesknutím.
Co to děláte?
Snažím se, jej probrat nevidíte?
V nastalém tichu rozeznáš dva hlasy. Tvé slepené oči se pomalu otevřou. Nad tebou se naklání několik rytířů Jedi. Obraz máš stále rozmazané a tak je nemůžeš bezpečně rozeznat.
Luciusi? Luciusi?