Drew Sinite – Pavoučí síť (lemon)

[Zakantos]

Drew Sinite – Pavoučí síť

Píše se rok 3966 před Bitvou o Yavin. Galaktická republika zpovzdálí sleduje expanzi Mandalorianů pod velením Mandalora Ultimátního, které při své křižácké výpravě dobíjejí svět za světem a rozšiřují svou moc nad Vnějším okrajem.
Republika se doposud odmítá zapojit do této války, což jen zvyšuje napětí a hrozí tak vnitřní rozkol mezi těmi, kdo by rádi pomohli postiženým světům a mezi opatrnými pacifisty, kteří se do války nijak neženou. Podobný rozkol však netrápí jen senát, ale také samotný Řád rytířů Jedi. I mezi nimi se najde dost takových, kteří navrhují tažení proti Mandalorianům. Moudřejší mistři však upozorňují, že útok není způsob rytířů Jedi, ale naopak je cestou k Temné straně.
To je nejspíš hlavní důvod, proč se doposud Řád neodhodlal k žádným ukvapeným činům.

Drew Sinite, mladý padawan Řádu Jedi, je též součástí této neblahé vnitřní pře v Řádu. Naštěstí, jeho mistr Oren Fitz, má pro svého padawana připravené jiné plány.

----------------------------------------------------------

Coruscant, Chrám rytířů Jedi

Promenáda chrámu, po které jste spolu s mistrem Fitzem, postarším Corellianským Jedim, šli bok po boku, byla prosta jakékoliv malby, či soch, které v chrámu jinak bývali častým jevem. V tuto dobu zde mimo vás nebyl nikdo, a jelikož jste oba dva mlčeli zahloubáni do vlastních myšlenek, bylo slyšet jen vaše tiché našlapování. Sílu neovládající jedinec by mohl říci, že se jedná o typicky Jedijskou scénu, tedy klid, mír a ticho. Naopak, každý, kdo dokáže naslouchat Síle, by cítil náznaky nervozity, či spíše vnitřního znepokojení, které byli okolo mistra Fizte cítit. Bylo zřejmé, že ať již přemýšlí o čemkoliv, nenechává ho to zrovna klidným. A nutno dodat, že není jediný, kdo má poslední dobou starosti.

„Obávám se, že chrám se v poslední době stal nevhodným místem pro výcvik mladé a rozvíjející se mysli,“ přerušil ticho tvůj mistr, přičemž po krátké pauze, během které si prsty uhladil svůj knír, dodal „myslím však, že pro to mám řešení.“

S posledními slovy se mistr zastavil a zahleděl se na konec promenády, přičemž po další pauze, během které si nejspíš rovnal své myšlenky, řekl: „Byl jsem požádán senátorem z Reecee, jestli bych ho nedoprovodil na jeho domovskou planetu. Prý má obavu o své zdraví nyní, když za hranicemi Republiky zuří válka. Prý je Reecee příliš blízko hranic a mohlo by se stát, že by jeho loď byla napadena. Osobně si myslím, že se jedná o pouhou paranoiu pana senátora, avšak jeho žádost bychom neměli přehlížet. Senátor Reim Dannel je štědrým mecenášem mnoha charitativních organizací a několikrát dobře posloužil i našemu Řádu. Myslím, že bychom mu tedy měli vyhovět. Navíc je dosti neodbytný. Jeho loď Sunflower, mě prý již očekává na přistávací ploše. Takový spěch.“

Následně se mistr otočil tváří k tobě a pozorně si tě prohlédl od paty až ke konečkům tvých vlasů. V jeho tváři se mihl oceňující pohled. Bylo na něm znát, že je rád za to, co se z tebe vyrostlo. Pravda, nikdy by to nepřiznal nahlas, ale i tyto lehké náznaky stačily.

„Osobně nemohu v této době opustit chrám. Ne teď, když je situace napjatá a nikdo neví, kdy dojde k rozhodnutí,“ začal mistr, „ale věřím, že ty, Drewe, za mě budeš více než jen dobrou náhradou. Senátor to dozajista pochopí. Však už nejsi žádný youngling.“

Na mistrově tváři se objevil náznak prostého úsměvu a dokonce ti připadalo, že na tebe lehce spiklenecky mrkl, přičemž ihned poté dodal: „Brzy z tebe bude skutečný rytíř Jedi a myslím, že takováto samostatná mise, která navíc nejeví žádné náznaky hrozby, by mohla být výtečnou prověrkou tvých schopností. Především těch diplomatických. Sám brzy poznáš, jak těžké může být jednání se senátorem. Každopádně věřím, že to zvládneš na výbornou. Dopravit senátora na Reecee a zpět by neměl být žádný velký problém. Co si o tom myslíš?“

To bylo v poslední době celkem časté. Mistr něco řekl a následně se zeptal na tvůj názor. Jak sám řekl, prý tak zkouší tvou pozornost a tvé myšlenkové pochody. Skutečné motivy, které se za jeho otázkami skrývaly, byly pro tebe však neznámé. Kdo ví, co si mohl myslet někdo tak moudrý a starý, jako tvůj mistr.

------------------------------------------------------------------------------------------
Pár rad na začátek: Nyní máš možnost se mistra na cokoliv zeptat. Pokud však již nemáš žádné otázky, nejspíš by ses měl jít na svou misi připravit a sbalit a následně rovnou vyrazit na přistávací plochu. Nechám na tobě, jak se rozhodneš pokračovat.
K samotným příspěvkům mohu pak doporučit snad jen jediné. Zkus se do své postavy vcítit. Klidně napiš, jak se zrovna cítíš, konkretizuj svou činnost, napiš, co si myslíš (to je vhodné). Celkově projev iniciativu a tvořivost. Věřím, že to zvládneš bez problémů.

[lemon]

Coruscant, Chrám rytířů Jedi

Poslední dobou byla v Chrámu atmosféra hustší než na Bespinu – stačilo se podívat kolem sebe, výrazy většiny Jediů vypovídaly o nejistotě, která tu panovala, o rozštěpenosti Řádu. Republika se pomalu hroutí a Řád Jedi jako by tu zákeřnou nemoc od Republiky chytil a teď se společně pomalu rozpadají na malé fragmenty, které sami o sobě nic nezmůžou. Jaký má smysl nečinně přihlížet ničení Republiky? Co by byl Řád Jedi bez Republiky a obráceně? Jistě, přímá intervence je v rozporu s kodexem, ale někdy je lepší jeden morální ústupek pro vyšší dobro než dlouhotrvající konflikty bez větších úspěchů a s velkými ztrátami.

Z proudu myšlenek mně vytrhnul hlas mého mistra a fakt, že zastavil. Oh, další doprovodná mise…

„Mistře, se vší úctou, nemyslíte si, že využívání rytířů Jedi k eskortování senátorů je poněkud… degradující? Přeci jen si můžou dovolit najmout malou armádu žoldáků.“ Místo slova senátor jsem měl nutkání použít slovo papaláš, ale odolal jsem – nemám zapotřebí přilívat olej do ohně, zvlášť když mám s mistrem dobrý vztah.

Při mistrových dalších slovech jsem trochu zalitoval mé předchozí poznámky, když mi sdělil, že to bude má samostatná mise, a že mě považuje za téměř připraveného k získání titulu rytíře Jedi.

„Nezklamu vás, mistře,“ odpověděl jsem mu s odhodláním a najednou získaným nadšením. V tom jsem si však uvědomil, že jméno cílové planety mi nic neříká, přičemž jsem lehce svraštil obočí. „Reecee… O té planetě jsem snad nikdy neslyšel. Nachází se tam něco se strategickou hodnotou pro Republiku?“ zeptal jsem se a zamyšleně se podrbal na hlavě, přičemž jsem začal přemýšlet, jestli má smysl si něco brát s sebou. Světelný meč mám stále při sobě, nějaké zásoby a věci pro případné ošetření by měly být na palubě transportní lodi, ačkoliv se neočekávají žádné potíže. V každém případě počkám, co mi o Reecee řekne mistr, abych neletěl nalehko a pak se nedivil, že je celá planeta pokrytá ledem.

„Budu potřebovat nějaké speciální vybavení nebo si vystačím s tím běžným?“ optal jsem se ho nakonec a rozhlédl se po okolí.

[Zakantos]

Coruscant, Chrám rytířů Jedi

Mistr tě vyslechl pozorně a trpělivě. Nad tvou „nadšeností“ nad další eskortní misí se sice lehce pousmál, ale jinak na sobě nedal znát žádné další emoce. Nakonec to okomentoval prostým: „Někdo to dělat musí. Jsme ochránci míru a Republiky. A senátoři, bohužel, jsou jejím základním pilířem.“

Tvá další slova, především tvé překvapení nad samostatnou misí. Pokora a lítost jsou pro rytíře velmi důležité a na mistrovi bylo znát, že je v tobě spatřil. Stejně jako každý jiný mistr, který by viděl, že jeho několikaletá práce nepřišla vniveč.
„Vím, že mě nezklameš, Drewe,“ odvětil a s lehkým náznakem hrdosti dodal, „věřím, že budeš skvělým rytířem Jedi.“

Následně se vydal dál chodbou a pokynul ti, aby ses k němu přidal. Během chůze ti po chvíli přemýšlení odpověděl i na tvou další otázku.
„Reecee není nijak významný systém a jediná obyvatelná planeta systému, která nese stejné jméno, je na tom podobně. Naneštěstí, stále se jedná o planetu Republiky a tak má právo na svého zástupce v senátu a s tím spjatou možnost požádat řád o pomoc,“ odpověděl mistr Jedi a následovala další chvíle, během které si mistr promýšlel všechny informace, které o tomto systému zjistil.
„Netuším co víc, bych ti mohl o tomto systému prozradit. Můžeš se však zeptat samotného senátora, či posádky jeho lodě. Určitě mezi nimi bude nějaký místní, který bude mít o své domovině více znalostí. A určitě ti budou tvrdit, jak moc je Reecee pro budoucnost Republiky důležité,“ dodal mistr nakonec lehce nadneseně a doprovodil to i mírným smíchem. Je zřejmé, že i dle mistra nemá Reecee žádný velký význam.

„Nemyslím, že by si potřeboval cokoliv speciálního. Základní výbava by ti měla postačit, avšak nechám na tobě a tvé intuici, jestli si chceš sebou vzít i něco dalšího. Třeba ti Síla vnukne nějaký užitečný nápad,“ okomentoval tvou polední otázku mistr a s lehkým důrazem dodal, „nikdy nepodceňuj svou intuici a Sílu. Ta je vždy s tebou a může se stát, že ti důvěra v ní zachrání život.“
Tuto větu mistr opakoval velmi často a bylo ti jasné, že nejsi jediný, který ji slýchává. Mnohokrát si ji slyšel i od dalších mistrů, i když třeba v jiném tvaru. Smysl byl však všude stejný.
Z případného pokračování vašeho rozhovoru vás vyrušil mužský hlas, který se ozval po vaší pravici. „Mistře Fitzi!“

Z vedlejší chodby se k vám blížil vysoký muž středního věku oblečený do vojenské uniformy, pod kterou se mu rýsovaly svaly. Ihned ti bylo jasné, že se jedná o člena senátorské ochrany. A jelikož se blížil zrovna k vám, nebylo těžké si domyslet, kterému senátorovi patřil.
Měl velmi ostré a drsné rysy, které mívají vojáci, jež na své svědomí zrovna dvakrát nedávají. Temně černé oči a stejně tmavé vojensky sestřižené vlasy v kombinaci s několika jizvami na tvářích jen podtrhovaly celkový dojem. Ve tváři se mu zračil chlad a zvířecí instinkty, které měli blízko ke krutosti a nemilosrdnosti. Typický zabiják, jenž považoval svou práci za něco víc, než jen povinnost. Nejspíš by tvrdil, že se jedná o jeho koníček.

Mistr se nad jeho příchodem nijak nepodivil. Na druhou stranu si dokázal z mistra vycítit znechucení nad příchozím mužem a nad vším, co ztotožňuje. Zdá se, že se mistr ani nesnažil tyto své emoce nijak skrývat. Ty si je totiž cítil celkem bez problému.
„Přejete si?“ odpověděl mistr bez jakéhokoliv pozdravu vojákovi, když dorazil až k vám.

„Zargo Welt, velitel senátorovi osobní stráže,“ představil se stroze a ihned vzápětí stejně stroze dodal, „senátor má naspěch. Byl by rád, kdybyste si pospíšil.“
Poslední větu pronesl s hranou uctivostí, která se k vojákovi ani trochu nehodila.
„Samozřejmě,“ odvětil stejně stručně mistr. V jeho hlase však nebylo žádné ostří. Byl stejně klidný, jako vždy. Vojáka to trochu rozhodilo, ale nijak to nekomentoval. Lehce pokynul hlavou a na tváři se mu objevil křivý úsměv. Následně odešel stejnou cestou, kterou přišel.

Mistr se otočil směrem k tobě. Tvář měl klidnou, jako kdyby se nic nestalo.
„Nejspíš by sis měl pospíšit. Zdá se, že náš senátor začíná být netrpělivý,“ zhodnotil prostě celou situaci. Buď voják na mistra neudělal zas tak velký dojem anebo nechává čistě na tobě, jak se s tím, až přijde čas, vypořádáš. Zdá se, že tvá „samostatná mise“ započala dřív, než si nejspíš čekal.
„Nechť tě provází Síla,“ dodal mistr vážným hlasem nakonec.

[lemon]

Coruscant, Chrám rytířů Jedi

Zatímco jsme s mistrem pokračovali bok po boku v chůzi, mlčky jsem naslouchal jeho popisu Reecee a názoru na význam planety i celého systému v rámci Republiky, potažmo i důležitosti v probíhajícím galaktickém konfliktu. Nemohl jsem víc než souhlasit. Kdybych se nestal padawanem, nejspíš bych zkolonizoval nějaký hodně vzdálený a opuštěný kus kamene nulového významu a nárokoval si tím titul senátora. Komu by se nelíbilo mít vlastní ochranku, transportní lodě… a samozřejmě senátorský plat.

Ohledně vybavení a věcí, které bych si měl vzít s sebou, jsem se rozhodl vsadit na výbavu dostupnou na palubě transportní lodi. Nevycítil jsem žádné bezprostřední nebezpečí, alespoň ne tady na Coruscantu, což se pochopitelně může změnit jen co opustíme oběžnou dráhu planety. Kromě toho bude nejspíš u senátora přítomno pár členů senátní gardy, což se přinejmenším částečně potvrdilo ve chvíli, kdy na mistra zavolal voják blížící se naším směrem, jež se po nezvykle chladném (ne)pozdravení z mistrovi strany představil jako velitel senátorovi ochranky. Vypadal spíš jako námezdní lovec nebo hrdlořez z nějakého pirátského doupěte, ale nebylo na mě zpochybňovat jeho kvality, o kterých se, alespoň od pohledu, nedalo pochybovat.

Po pár strohých, rádoby zdvořilých větách se senátorův voják odporoučel stejnou cestou, kterou k nám přišel. Nad celou „diskuzí“ jsem se nepatrně zamračil. Vypadá na člověka, co nejdřív střílí a pak se ptá, což může být sice někdy užitečný, ale taky to může spoustu věcí zkomplikovat. Zvlášť v tak delikátních situacích, jako je ta současná, je mnohem lepší postupovat opatrně. Pokud si to ovšem všechno senátor nevymyslel, v tom případě by to bylo úplně jedno.

Nemělo smysl se tu dál zdržovat, senátor se odtud chtěl očividně dostat co nejdřív, takže bych ho asi neměl nechat čekat. Stejně to cítil i mistr. „I vás, mistře,“ odpověděl jsem a uklonil se, jak se sluší a patří, načež jsem spěšným krokem zamířil k přistávací ploše, kde by měl čekat transport se senátorem a celou jeho delegací.

Po cestě jsem se ještě naposledy rozmýšlel, zda si mám s sebou něco vzít, ale i podruhé jsem došel ke stejnému závěru. To už jsem se přiblížil na dohled od přistávací plochy, na které již byl připravený transportní letoun. Opodál stálo pár senátorových stráží, jenž o něčem zaníceně diskutovali. „Zdravím, byl jsem pověřen mým mistrem k doprovodu pana senátora zpět na Reecee,“ sdělil jsem jim prostě tím nejneutrálnějším tónem, jaký si lze představit. Jejich překvapené výrazy nasvědčovali, že nečekali zrovna mě, nebo přinejmenším ne mě samotného, bez doprovodu mistra.

[Zakantos]

Coruscant, Chrám rytířů Jedi

Senátorova konzulární loď seděla na jedné z několika přistávacích plošin poblíž chrámu Řádu a na první pohled vypadala jako velmi dobře udržovaný stroj. Ať je již senátor a jeho osobní stráž jakákoliv, zdá se, že piloti jsou dosti schopní lidé, kteří si na svou loď potrpí. Alespoň tak lze soudit z toho, jak se starají o svou loď. Na druhou stranu, jací ve skutečnosti jsou, budeš moci pravděpodobně zjistit brzy sám.

Mezi prvními, kdo tě „uvítali“, byli čtyři senátorští gardisté. Všichni ve stejných zbrojích a uniformách, jako měl Zargo, který zrovna sestupoval po nástupní plošině z lodi. Nejspíš právě vyřizoval senátorovi vzkaz tvého mistra. Nutno podotknout, že většina přítomných byla tvou přítomností minimálně trochu překvapena. Zargo možná trochu více a z jeho tváře šlo vyčíst surové pohrdání nad tvým mládím a tvou nezkušeností, kterou dle jeho názoru dozajista oplýváš.

„No, to se podívejme. Velký vlk vyslal štěňátko,“ zhodnotil Zargo kysele tvůj příchod a stejně kysele dodal, „předpokládám, že mistr starouš s námi nepoletí co?“
Slovo mistr vyslovil s největším možným pohrdáním a následně si se smíchem před sebe hlasitě odplivl. Směrem k ostatním gardistům pak prohodil: „Pche…To se dalo čekat. V jeho věku se mu ani nedivím. Byl by akorát na obtíž. My se o senátora stejně postaráme lépe, než nějaký Jedi, že chlapy?“

Ostatní gardisté souhlasně zamručeli a pokývali hlavami. Jejich tváře byly od pohledu stejně kruté jako tvář Zargova a dalo se jen očekávat, že mu budou podobní i povahově. Rozhodně se zdá, že senátor dává ve své osobní ochrance přednost drsnějším typů, přičemž někteří z nich ani moc neskrývají svou brutalitu, jež mají vepsanou ve tvářích.

„Stejně nechápu, proč s námi musí tohle štěně letět? Bude překážet víc, než starouš,“ prohodil jeden z gardistů a otočil se k odchodu směrem do lodi, „pojďte chlapy. Když už se štěně uráčilo přijít, můžeme konečně letět.“
Zbylý tři mu pokývly na souhlas a společně zamířili ke svému veliteli, který postával pod nástupní rampou a svým křivým úsměvem, ve kterém mu chyběla polovina zubů, se na tebe posměšně usmíval.

Úsměv mu však brzy zmizel ze tváře, neboť se za jeho zády ozval hlas další postavy, která právě vystupovala z lodi.
„Slyším, že náš poslední pasažér nás již obohatil svou přítomností, není-liž pravda,“ promluvila postava, kterou nebyl nikdo jiný, než senátor Reim Dannel. Rozlišit od ostatních ho šlo celkem jednoduše dle jeho bohatě zdobené róby a šperků, kterými byl doslova ověšen.
Tvář měl na první pohled vlídnou a sympatickou, určitě s ní dokázal mnohé dámy okouzlit a mnoho jich svést. Též jeho pohyby a vystupování mluvilo za jeho aristokratický a vznešený původ. Na první pohled typický senátor. Pak tu však byly jeho oči, které byly ne nepodobné těm Zargovým. Stejně temné a nemilosrdné.

„Vítej mezi námi, mladý padawane... Drew, nemýlím-li se.“ pozdravil tě s vlídným úsměvem, „tvůj mistr mi o tobě něco málo řekl. A jak chápu, poslal tě nyní místo sebe. Hm…Řekl tvůj mistr nějaký důvod, proč neletí s námi osobně?“
Bylo na první pohled zřejmé, že je tvou přítomností nadšen stejně, jako jeho muži. Na rozdíl od nich to však prozatím nedával na sobě nijak znát.

[lemon]

Coruscant, Chrám rytířů Jedi

Jako první mi odpověděl sám Zargo Welt, jež svou nelibost vůči mé přítomnosti při transportu ani nijak neskrýval. Jeho posměšné poznámky jsem se rozhodl ignorovat, jakákoliv reakce na takhle nízké urážky a posměšky je jako házení hrachu o stěnu. Co jsem ovšem ignorovat nedokázal, byl způsob jakým mluvil o mistru Fitzovi. „Tak zaprvé, vážený pane, mluvíte o mistru Fitzovi, jednom z nejuznávanějších rytířů Jedi, mluvte o něm tedy s úctou a respektem, jaký si zaslouží,“ schválně jsem zdůraznil titul a jméno, aby to bylo naprosto jasné. „A za druhé, nehledě na jeho status uvnitř Řádu Jedi, má mnohem víc zkušeností než vy všichni dohromady,“ dodal jsem ještě, přičemž jsem zdůraznil slovo „mnohem“. Dál jsem se s tou bandou ignorantů nehodlal zabývat.

Po neuvěřitelně chladném a nevlídném uvítání ze strany senátní gardy se konečně objevil i sám senátor. K mému údivu nebylo nikterak obtížné vycítit senátorovu odvrácenou, temnější stranu, která jako by hluboko pod povrchem pomalu vřela a čekala na okamžik, kdy se prodere na povrch. Naproti tomu jeho vlídný výraz ve tváři s předešlým faktem naprosto kontrastuje. Na senátora si budu muset dát pozor; zdá se, že není tím, kým se snaží na venek být. Zdálo se, že i jeho stráž z něj má respekt, což už bylo samo o sobě zarážející, vzhledem k tomu, že vypadali, že nerespektují absolutně nic, zejména Zargo.

„Pane senátore,“ oslovil jsem ho, uklonil se a kývnutím potvrdil správnost jména. „Mistr Fitz vás bohužel doprovázet nemůže, neboť má své povinnosti zde na Coruscantu. Jaké – to nevím a ani mi nepřísluší o nich spekulovat. Kromě toho usoudil, že bych měl dostat samostatný úkol, a tak jsem zplnomocněn ve věci vašeho bezpečného návratu na Reecee,“ vysvětlil jsem mu s mírným úsměvem důvod své přítomnosti.

„Od mistra jsem se dozvěděl, že máte podezření týkající se útoku na vaši osobu nebo vaši planetu. Můžete mi o tom sdělit něco bližšího? Cokoliv by mohlo pomoci vyhnout se případným potížím během naší cesty,“ zeptal jsem se ho na důkazy nasvědčující jakékoliv hrozbě, ačkoliv jsem to stále považoval spíš za senátorův výmysl, ať už nevědomý nebo, v horším případě, vědomý. Jenže čeho by senátor dosáhl celou touhle teorií o ohrožení jeho života. Všechno může být pochopitelně součástí mnohem rozsáhlejšího plánu, než by si mohl kdokoliv představit. To jsou ale poměrně temné myšlenky a v tuhle chvíli bylo k ničemu se jimi zabývat.

[Zakantos]

Coruscant, Konzulární loď

Senátor Dannel si vyslechl tvé zdůvodnění mistrovi nepřítomnosti s upřímným úsměvem na tváři. A když si mu vysvětlil, že mistr Fitz je plně zaneprázdněn prací zde na Coruscantu, dokonce vyloudil něco jako smutný povzdech.
„Jistě, to chápu. Povinnosti máme my všichni a věřím, že povinnosti vůči Řádu Jedi mistrovi skutečně nedovolí cestovat se mnou tak, jak slíbil. Tvá přítomnost však povzbuzuje mou mysl. Když už ne přímo mistr Jedi, tak alespoň jeho padawan. A jak jsem pochopil z tvé řeči, pokud v této misi uspěješ, nejspíš i budoucí rytíř Jedi. No, s tím jsem ochoten se spokojit,“ pronesl senátor a vyloudil další ze svých úsměvů.

Zargo za jeho zády vyloudil posměšný úsměv, avšak nijak nezasahoval do toho, co senátor říkal. Autorita senátora je jak se zdá nezpochybnitelná a všichni jeho lidé ji dodržují. Tedy alespoň všichni, se kterými ses doposud poznal.

„Skutečně mám jisté obavy ohledně své bezpečnosti. Proto se neustále nechávám doprovázet svými gardisty, ať již jdu kamkoliv. Přišlo mi totiž několik anonymních výhružných dopisů, o jejichž obsahu tě rád seznámím během naší cesty. Stručně řečeno, vyhrožují mi smrtí. A to dosti krutou, dle barvitých popisů, které autor neopomněl přidat.
Sice nevím, jestli v dopisech dokážeš najít odpovědi, po kterých prahneš, ale možné to je. Přeci jenom, ty jsi Jedi a ovládáš Sílu. To by ti mohlo vskutku pomoci. No, ale již dost řečí. Jak si asi pochopil, dosti spěchám a rád bych vyrazil co nejdříve,“ odpověděl na tvou otázku a naznačil ti rukou, aby si ho následoval po rampě přímo do lodi. Gardisté nakonec celý průvod uzavírali.

Konzulární loď nebyla nijak veliká, ale měla vše, co by taková loď mít měla. Z hlavní chodby, na kterou vedla rampa, se oddělovaly chodby do kokpitu, konferenční místnosti, čtyř kajut a také do strojovny. Na první pohled sis všiml, že je tu vše nóbl zařízené a senátor očividně nemá hluboko do kapsy. Takhle vyšperkovanou loď skutečně nemá jen tak někdo. A není pochyb, že i stav lodi bude výtečný.

„Pokud nejsi proti, můžeš se seznámit se zbytkem posádky. Obě mé osobní pilotky jsou v kokpitu. A pak by tu měl být ještě někde R6, astrodroid. Netuším, kde se teď poflakuje, ale určitě na něj narazíš,“ dodal senátor a sám zamířil do konferenční místnosti, „kdyby si ještě cokoliv potřeboval, klidně se za mnou zastav.“

Gardisté si udělali pohodlí na svých pozicích u vchodu do konferenčních místností a dva z nich zašli do své kajuty. Nejspíš si odpočnout před svou směnou na stráži. Kdo ví.

V kokpitu, do kterého si na vyzvání senátora zašel, seděli v křeslech pilota a kopilota dvě lidské ženy. Očividně kapitánka lodi, dobře stavěná rusovláska, které nemohlo být víc než pětadvacet let, spínala všechny možné vypínače na své konzoli a dle toho, co si dokázal odhadnout, kontrolovala poslední systémy před začátkem letu.
Její kolegyně, která musela být dozajista ještě o pár let mladší, seděla pohodlně v křesle kopilota s nohama vyhozenýma na přístrojové desce a očividně nechávala veškerou práci na své kapitánce. Podobně jako rusovláska byla od pohledu velmi dobře stavěná a její do culíku spletené dlouhé blond vlasy měla dlouhé až k pasu. Doposud si tě ani jedna z nich nevšimla z toho důvodu, že jsou k tobě obě otočené zády.

[lemon]

Coruscant, Konzulární loď

Fakt, že alespoň senátor nepovažuje mou přítomnost vyloženě za přítěž a nutné zlo, byl příjemnou změnou proti chladnému (ne)přijetí jeho strážemi. Kromě toho se k mému překvapení ukázalo, že senátorovy obavy nejsou tak neopodstatněné, jak se zdály být. Výhružné dopisy už jsou poměrně jasnou indikací nějakého problému. Vlastně se není čemu divit. Senátor mohl hlasovat pro nějaký zákon omezující některou z vlivných korporátních skupin, a tak ho chtějí buď zastrašit nebo přímo zneškodnit.

Senátora jsem společně s gardisty následoval do lodi, zatímco mi vyjmenovával další členy jeho posádky. Kromě naslouchání jeho slovům jsem se rozhlížel po interiéru lodi, který byl zařízen velmi luxusně. Chodby byly lemovány pozlacenými ornamenty, majícími zřejmě nějaký mytologický význam na Reecee, a rozličnými zlatými a bronzovými soškami dávno padlých hrdinů jejich kultury a jiných různorodých stvoření, které jsem v životě neviděl. Zlaté detaily společně s červenými koberci a čalouněním pohodlně vypadajících křesel vypadaly přímo úchvatně. Očividně má senátor spoustu peněz na rozhazování.

„Děkuji, pane senátore. Určitě se zajdu podívat na zbytek vaší posádky,“ odvětil jsem mu, lehce se uklonil a zamířil směrem ke kokpitu, kde k mému překvapení skutečně seděli dvě pilotky, zhruba ve stejném věku jako já. Pilotek se sice moc nevidí, ale asi budou schopné, jinak by si je senátor nenajal. I když při pohledu na ně se zdálo, že je senátorova situace nikterak netrápí, přinejmenším kopilotka vypadala bezstarostně.

„Zdravím,“ pozdravil jsem je, ačkoliv si mě ještě očividně nevšimli. „Jsem Drew Sinite, jsem tu jako senátorův doprovod,“ představil jsem se, jakmile si všimli mé přítomnosti, a přidal důvod, proč tu vlastně jsem.

„Zdá se, že po cestě neočekáváte žádné problémy,“ dodal jsem s úsměvem, poukazujíc na jejich bezstarostnost. Zdánlivě bezpečná cesta se ovšem může rázem změnit v nebezpečnou, jako tenkrát na Fondoru II. Jako by to bylo včera …


[FLASHBACK] Fondor II – soukromé těžební zařízení, 3973 BBY

„Tranquillity, ztratili jsme už tři stíhače. Žádám o povolení vrátit se na loď a počkat na posily!“ ozval se úzkostlivým hlasem velitel letky, přerušován chaotickou komunikací mezi jednotlivými piloty. Ztratili už tři stíhače ze sedmi. S mistrem jsme se ještě před jeho žádostí o ústup dohodli na strategii, která teď byla potřeba víc než kdy jindy. Zatímco mistr připravoval pozemní výsadek, já a tři další piloti jsme zamířili do hangáru, abychom podpořili ty, kteří přežili první překvapivý úder.

„Poručíku, přebírám velení,“ oznámil jsem mu stroze, zatímco jsem se ve svém letounu třídy Aurek, společně s dalšími třemi rezervními, řítil maximální rychlostí k pozici letky, jejíž přežití kriticky záviselo na přeskupení a zahájení protiofenzívy. Zatím shluk našich stíhaček vykazoval akorát notnou dávku chaosu. Inu, není se čemu divit – nikdo nečekal, že po nás horníci začnou střílet z těžebních laserů.

„Aurek 1, 3 a 5, zaujměte pozici na mém pravém křídle, Aurek 6 až 10 se zařadí za nás a provedou útok na jejich generátory. My ostatní pak zneškodníme jejich létající těžební stroje,“ rozdal jsem rozkazy, načež se letka začala formovat na jejich určená místa a vyrazili jsme vstříc těžebním strojům chránícím generátory.
(...)

[Zakantos]

Coruscant, Konzulární loď

Ani jedna z pilotek si nebyla tvé přítomnosti vědoma a tak obě dvě při zaznění tvého hlasu nadskočili.
Rusovlasá kapitánka se hbitě vymrštila na nohy a během otočky téměř bleskovým pohybem tasila svůj blaster, jehož hlaveň ti okamžitě zamířila na obličej.
Její blonďatá kolegyně se zachovala obdobným způsobem. Na rozdíl od své přítelkyně se však neobtěžovala vyskakovat na nohy, ale pouze se plavně otočila i s křeslem svírajíc v obou rukách blastery. Je zřejmé, že ani jedna ze slečen není zrovna nadšená překvapivým vpádem do jejich výsostného prostoru.

„Zatraceně, chlapče, tohle už nedělej,“ zaklela rusovláska a vida, že ji nehodláš nijak napadnout, sklonila svůj blaster. Prstem mířícím ti na hruď pak důrazně zopakovala: „Nikdy!“
„Alespoň pokud si ceníš svých mužských partií,“ dodala s úsměvem blondýna a protočila blastery na prstech. Následně je však i ona schovala zpět do pouzder. Naštěstí se zdá, že jejich reakce na překvapení nebyla určená tobě, neboť je zřejmé, že tebe za hrozbu nepovažují.

Kapitánka usedla zpět do svého křesla a jala se nerušeně pokračovat v předletové kontrole.
„Nevypadáš jako starý a moudrý mistr Jedi, na kterého jsme tu čekali“ prohodila tvým směrem blondýna zkoumajíc tě svýma modrýma očima od hlavy až k patě. Nakonec však v odevzdaném gestu zhoupla rameny a dodala, „ale co, to není naše starost.“
„Přesně tak,“ dodala kapitánka a zády k tobě, „vítej na palubě Sunflower, Drewe Sinite. Já jsem Tari Quin a jak ti asi už došlo, jsem kapitánka téhle krásky. A tahle modrooká divoška vedle je Ellea Fin, má kopilotka.“

Blondýna vstala, protáhla se a podala ti ruku: „Vítej na palubě,...hm...Jedi.“ Přičemž svůj pozdrav doprovodila jedním ze svých odzbrojujících úsměvů. Díky tvým Jedijským smyslům ti však bylo ihned jasné, že začínat si s ní by nemuselo dopadnout dobře. V téhle je víc, než se zdá a je pravděpodobné, že se o sebe skutečně dokáže postarat. A to samé platilo pro zdejší kapitánku.
Na druhou stranu, když vezmeš v úvahu složení zdejší posádky, musí být ženy na palubě skutečně schopné, aby se v případě nutnosti ubránili Zargovi a jeho mužům. Nejspíš také proto zareagovali na tvůj příchod tak, jak reagovali.

Po představení a zkonsolidování situace mohla konečně přijít chvíle na tvou otázku. Kapitánka s odpovědí nespěchala, ale když promluvila, v hlase jí zněla pevná jistota a odhodlání.
„Pravda, osobně si nemyslím, že by nás po cestě mohlo cokoliv ohrozit. A i kdyby se něco takového mělo stát, myslím, že jsme dostatečně vyzbrojení na to, abychom odrazili jakéhokoliv piráta. Ona Sunflower se možná na první pohled nezdá, ale věř, že jsem si na její výzbroji dala skutečně záležet. Senátor je sice škrt, co se platů týče, ale jak jde o jeho bezpečnost, rád vyhodí pár kreditů navíc.“

„Přesně tak. Na nás si jen tak někdo nepřijde,“ dodala Ellea. Nejspíš čistě proto, že je zvyklá mít poslední slovo, jak už sis stihl všimnout.

[lemon]

Coruscant, Konzulární loď

Reakce na můj pozdrav bylo poněkud prudší, než jsem očekával, ale zdálo se, že na mém místě čekali někoho jiného – že by Zarga? Při oslovení „chlapče“ jsem mírně svraštil obočí. S kým si myslí, že mluví? Vždyť není o nic starší než já, možná o pár let.

Způsob oslovení jsem ale nehodlal řešit. „Omlouvám se, pokud jsem vás vylekal, dámy,“ pronesl jsem a omluvně se přitom zazubil. Jakmile se opět uklidnily a usadily, vyslechl jsem si opět poznámku o tom, jak tu každý čekal mistra Fitze. Upřímně už mě začínalo to neustálé připomínání faktu, že tu jsem já a ne můj mistr, unavovat. „Ano, ano… každý tu očekával mistra Fitze. Nejsem starý a dost možná ani moudrý a jsem jen padawan, ale hádám, že se přes to bude muset zdejší posádka nějak přenést, nikdo jiný tu místo mě nepřijde,“ vypálil jsem na ně v obraně, možná až příliš tvrdě, neboť se nakonec ukázalo, že jim je docela jedno, jestli tu jsem já nebo mistr.

Po krátkém představení ze strany kapitánky následovalo ještě usměvavé přivítání ze strany její blonďaté kopilotky. Společně jsme si potřásli rukou, což jsem i já doplnil takovým tím úsměvem určeným pro široké spektrum situací – ne nadarmo se říká, že úsměvem neurazíš. Zatím jsem hodlal přistupovat ke všem členům posádky stejně bez ohledu na mé sympatie, což už se mi mnohdy vyplatilo, neboť spousta lidí ukrývá své špatné úmysly za úsměvy. Ne že by měla blonďatá pilotka zlé úmysly, ale člověk nikdy neví. V každém případě se zatím jevila příjemněji než nevrlá rusovlasá kapitánka.

Nakonec se rozpovídaly o Sunflower a také jejich zaměstnavateli, tedy senátoru Danellovi, a to nikterak v kladném smyslu. A toho jsem musel využít. „Povězte mi,“ začal jsem zvolna a raději se ujistil, že chodba vedoucí do kokpitu je prázdná, „co si myslíte o senátorovi?“ dodal jsem a posadil se na křeslo určené pro navigátora. „A hlavně – co si myslíte o Zargovi a jeho nohsledech? Proč by si senátor najímal takovou bandu hrdlořezů? Nepochybně jsou efektivní, ale nějak mě nesedí k pozici senátora,“ řekl jsem nakonec, pohodlně se uvelebil v křesle a nedočkavě čekal, co mi k tomu řeknou. Asi by bylo výhodnější se jich ptát, když nejsou spolu, ale na to není čas.

[Zakantos]

Coruscant, Konzulární loď

Po tvém dotazu se na tebe Tari i Ellea po očku podívali. Na tváři Ellei se objevil kyselý výraz, načež Tari protočila oči v sloup a odvrátila se zpět k řízení, aby mohla dokončit kontrolu a konečně se odlepit s lodí od země. Ellea na ni naopak vyplázla jazyk a pak se otočila zpět k tobě.

Tato bezeslovná výměna mezi pilotkami byla sice zajímavá, ale pro tebe bohužel nic neříkající. Toho si nejspíš všimla i blonďatá kopilotka, která se dala ihned do vysvětlování svým jasným altem.
„Vsadili jsme se, jestli si na tebe, jakožto na Jedie Zargo a jeho kumpáni dovolovali či ne. Tari tvrdila, že na Jedie si nedovolí. Já se vsadila, že v otravování a v kažení vzduchu jim nezabrání ani Síla samotná. Zdá se, že jsem vyhrála.“
Dořekla a usmála se širokým úsměvem, který jen podtrhl její přirozenou krásu.

„Zargo je idiot, to ví každý. A jeho lidi jsou stejní jako on, ne-li horší,“ dodala kapitánka ze svého sedla, ale neotočila se a zůstala zády k vám. Zdá se, že se v tom nechce více hrabat.

To Ellea byla jiný případ. Jak se zdá, té se pusa nezastaví, dokud ji někdo nezabrzdí.
"Pokud se ptáš, proč si někdo tak velevážený jako senátor najal bandu špinavých a sprostých hrdlořezů, pak ti těžko mohu odpovědět. Netuším, co za tím vězí. Senátorské gardisté jsou většinou čestní a prověření lidé. Náš senátor však dává přednost lidem, pokud je tak mohu nazývat, kteří nemají žádné skrupule a slovo svědomí je pro ně cizí. Proč? To vážně netuším,“ odpověděla ti a pochvíli přemýšlení, při kterém nakrčila čelo a vyšpulila rtíky, dodala „Každopádně senátor je chytrý chlapík. Musel proto tedy mít nějaký dobrý důvod. Nepracujeme pro něj s Tari nijak dlouho. Vlastně toto je naše druhá cesta na Reecee a zpět. Za tu dobu jsme však zjistili, že se senátorem si není radno zahrávat. Je nejen chytrý, ale i prohnaný a má velkou dávku důvtipu. Určitě je v něm víc, než se na první pohled zdá.“

Po jejím zhodnocení se znovu usmála a ty sis mohl povšimnout, jak Tari ze svého místa lehce zakroutila hlavou nad kamarádčinou výřečností. Hned ti bylo jasné, co si asi myslí. Ta holka řekne i to, co neví. I kdyby ji to mělo stát krk.