Aden Girard - První krok-První pád (Waylin)

[Atalon]

Coruscant, Chodba Chrámu Jedi:(34 BBY)

…
Seznam nadávek prolétající hlavou mladého padawana řítícího se chodbou chrámu na moment přerušil pohled na další dveře okupované dvěma rytíři plně ponořenými do vášnivé debaty, u nichž už se ani nezdržoval nějak společensky přijatelným řešením a použil tu z nejstarších metod průchodu, hrubý průraz.

Být předvolán do sálu rady znamenalo vždy problémy a pokud se k tomu přidal zmizelý mistr, jehož absence ti zajistila notné zpoždění , tak už tyto problémy nabyly epických rozměrů. Nemluvě o tom, že tentokráte, na rozdíl od běžného younglingské posla, přinesla zprávu chrámová stráž.
Padawan Aden Girard se i s mistrem Sato Reikho dostaví do Malého sálu Rady dnes ve tři hodiny.
Zopakovala si automaticky tvá mysl znění onoho pozvání. A rychle se vrátila ke slovníku nespisovných výrazů, když jsi minul nástěnný chronometr neochvějně oznamující čtvrt na čtyři. A bylo tu i něco dalšího. Mistr Sato Reikho rozhodně nepatřil k nespolehlivým lidem. Měl už své roky a jak sám rád připomínal, ne že by to na první pohled nebylo každému patrné, už nebyl tak pohyblivý jako kdysi a snad právě proto většinu doby trávil ve svém pokoji, nebo v archívech, jeho druhém domově. Teď ale nebyl vůbec k nalezení.

---------------------------
Začneme zlehka

[Elinor Rahl]

Coruscant, Chodba Chrámu Jedi:

Orientační běh v známém terénu. Tedy, nepříliš orientační, víc než co jiného je to předem prohraný závod s časem. Kombinovaný s procvičováním huttské a jiné slovní zásoby, kterou by padawan správně znát neměl. Nicméně jsou situaci, které si právě podobnou slovní zásobu vyžadují, a TOHLE byla očividně jedna z nich.

…tohle…

Mistr se vypařil. Zcela. Dokonale.
Nejen, že nebyl na žádném ze svých obvyklých a oblíbených míst, ale když jsem se ho snažil najít v Síle, nedařilo se ani to. Pravděpodobně jsem se nesoustředil dostatečně, protože časový pres začal dopadat, ale pouto v Síle mezi mistrem a padawanem hanebně selhalo. Dělalo mi to starosti.
Sice existovala nějaká pravděpodobnost, že byl mistr prostě příliš daleko nebo se nechtěl nechat najít, nicméně to nijak nepomáhalo.

…znamená…

Moje jméno bylo ve vzkazu jako první. Tohle odporovalo běžné komunikační etiketě, co v chrámu panovala. Správně to mělo znít „mistr Sato Raikho se s padawanem dostaví do Malého sálu Rady“.
Neznělo. Forma nejvíc ze všeho připomínala předvolání na zkoušku, ale na něco podobného bylo příliš brzo. Nejmíň o dva roky. Takže tu byly ostatní možnosti. Něco, co má na mě přímé vazby. Nebo řešení nějakého excesu, o kterém jsem opravdu nevěděl. Tak jako tak bych se cítil jistější, kdyby se jednání účastnil i mistr, ne že ho budu muset omlouvat s tím, že se mi ho prostě nepodařilo najít.

…průšvih…

Průšvih bylo mimořádně slabé slovo. Vhodné asi stejně, jako kdyby se jím někdo snažil označit jistý dávný incident v tréninkovém centru Jediů na Tarisu někdy těsně před začátkem mandalorianských válek. I když, tohle bylo svým způsobem horší. Subjektivním způsobem, pochopitelně. Předvolání před radu podobným stylem, nezvěstný mistr a zpoždění o víc než čtvrt hodiny se, co se objektivní závažnosti týká, nemohlo rovnat čtyřem mrtvolám, padawanovi na útěku a konspiraci tajné řádové organizace, ale že za pár minut budu vysvětlovat Radě pěkných pár věcí by mě skoro přimělo o tom útěku zauvažovat. Hlavně když jsem si představil některé mistry a jejich výrazy.
Radši jsem si tedy nic nepředstavoval a přidal do kroku, tedy spíš do sprintu. Tím správným směrem, tedy k Malému sálu.

[Atalon]

Coruscant, Chrám Řádu Jedi - Malý sál Rady:

Jemně zdobené dveře vykládané imitací dřeva, které se zvětšovali ohromnou rychlostí a několik tváří chrámových stráží pozorně tě pozorujících a hodnotících jasně sdělovali, že se konečně blížíš ke svému cíli. Jedno prudké zastavení a pár sekund než dveře zareagují na tvou přítomnost věnovaných urovnání vzhledu do alespoň přijatelné podoby, než budeš čelit…

Naproti tobě se v jednom z křesel jinak prázdného sálu krčila malá postava upřeně tě pozorující jasným pohledem s citelným nádechem pochopení a schovívavosti.
Pozdě mladý padawane přicházíš. Proč ale já dobře rozumím.
Zazněla klidně slova mistra Yody když ti pokynul abys předstoupil.
Mistr tvůj ztratil se a ty hledat jsi ho musel?
Zeptal se shovívavě na otázku na níž už jistě znal odpověď.
Teď obavy o něj máš.
Dodal po chvilce a uklidnil tě úsměvem.
Mistr tvůj v pořádku je. Hluboko v srdci chrámu on pátrá, odpovědi hledá jak umí. Odpovědi důležité, které ty mu najít pomoci budeš muset.
S těmito slovy ti jediným lehkým pokynutím ruky podal vzduchem zapnutý datapad.
To úkol váš teď bude. Tvůj a mistra tvého.
Vysvětlil a dal ti chvíli abys prošel jednoduchý text.

Kód: Vybrat vše

Hlášení průzkumného týmu A-45-12
Proveden průzkum archeologického naleziště 12 na planetě Ossus. 
Po archeologickém týmu nenalezeny žádné stopy. 
V okolí naleziště nenalezeny žádné stopy.
Žádné odezvy v Síle.
Žádné známky boje. 
Žádné známky kontaktu s místním obyvatelstvem.
Pohřešovaných osob: 6 
Základní tábor nedotčen.
Dodatek velitele: Nalezli jsme vybavení jak na nalezišti, tak v táboře. Nalezli jsme dokonce dva světelné meče beze sporu patřící členům týmu, ale ani známka po komkoli z nich. Ať se tu stalo cokoli, nedokážu to vysvětlit. Žádám o vyslání speciálního týmu.

Toto hlášení posledním spojením bylo. Dva dny už zprávu nedoslali jsme, ani spojit s nimi se nemůžeme.
V hlasu mistra Yody bylo slyšet znepokojení.
Mistr tvůj a ty vybráni jste byli. Zjistit co archeologickému a průzkumnému týmu stalo se vy zjistit musíte. V Síle podivné změny já cítím.
Mistr se odmlčel jako by se znovu ujišťoval nad vjemem jenž pocítil.
Ano. Na Ossusu něco děje se. Něco temného, co odhalit vy musíte, mladý padawane.
Náhle se tě něco dotklo. Pocit jenž jsi dobře znal, jenž jsi se dlouho učil ovládat a který byl teď bezděky povolán, snad Silou, snad naléhavostí situace. A jenž se nyní dral k odpovědím skrytým v hlubinách. Tvá dedukce.

*Naléhavost mistrových slov. Způsob jakým jste byli povoláni. – Ten ztracený tým nebude jen tak nějaký. Musel v něm být někdo důležitý. – Naleziště na Ossusu. – Žádné stopy. Žádné spojení. Pohřešují se dost možná dva týmy a Řád vysílá jen dva muže. – Nechtějí riskovat. Nechtějí aby se o tom vědělo. – Vykopávky. – Někdo důležitý na tajných vykopávkách.*

Tvá mysl udělala své povědomé kolečko a doplnila ti několik mezer v příběhu, zdaleka však ne všechny, to jsi věděl s jistotou. Především pak tu proč ty. A právě na ní se dostalo odpovědi, jíž si nejspíš na mistrovi vyžádal tvůj pohled.
Bystrý ty jsi mladý padawane. Dívat ty dobře umíš se. Mnoho vidět i pochopit. A mistr tvůj zkušeností mnoho má. Nejlepší volbou tedy jste.
Mistr Yoda svraštěl rty a sklopil uši, jako by ho to co se chystá říci tížilo.
Mistra tvého ale tok života už dohání. Málo tělo jeho zvládne dnes. Možná tvá síla a schopnosti potřeba vám oběma budou.
Řekl tiše a věnoval ti shovívavý úsměv.
Teď ale pospíšit musíš si mladý padawane. V hangáru mistr tvůj čeká tě už.
Pobídl tě skoro až dětinsky. A pokynul ti ke dveřím, které se na povel otevřely. Za nimi jsi na moment zahlédl několik mistrů z rady ve vášnivé debatě a podle pohledu, který ti věnovaly a jejich rychlému odchodu, nebylo těžké doplnit si důvod toho rozhovoru. Váš úkol bez pochyb vzbudil v chrámu nemalý rozruch.

--------------------
Pro přesnost, z místnosti jsi zatím nevyšel, jen viděl dveřmi co se děje na chodbě. Pokud bys chtěl mistra neposlechnout a nespěchat do hangáru.

[Elinor Rahl]

Coruscant, Chrám Řádu Jedi

To mě opravdu uklidňuje.
Pravda, o trochu víc mě uklidňovala skutečnost, že na zadávání mise je tu jen mistr Yoda a ten se mě rozhodně nesnaží káravým zrakem ugrilovat za pozdní příchod a jisté komunikační nedostatky mezi mnou a mistrem. Pro jistotu se natáhnu po datapadu. Nenechám ho levitovat, jsem radši, když ho držím pevně v ruce a tou druhou si mohu posouvat soubor po obrazovce.

Tak, copak tu máme pěkného?
Pěkného tam nebylo nic. Hlášení, anomálie, případ na prořešení. Zajímavý případ, ale to slovo „pěkný“ nevyvolávalo. Ani zdaleka ne.
Žádné odezvy v Síle. – To neznamenalo nic jiného, než že se nepodařilo zanechat otisk. Jakýkoli. Nakolik to bylo divné, samozřejmě záleželo na intervalu mezi „ztrátou“ a nálezci.
Žádné známky boje. – Zjevně byly důvody, proč je očekávat. Pozoruhodné.
Žádné známky kontaktu s místními. – Na Ossusu jsou místní? Moje informace končily někde u sithy podpořené supernovy v blízkém okolí. Na druhou stranu, netušil jsem, že tam aktivně probíhají vykopávky. Vlastně to všechno znamenalo jediné. Někde v ultra tajném projektu se něco naprosto obyčejně podělalo. Způsobem, že se tím Rada trápí.
Pravda, Rada se trápila roztodivnými věcmi, ale jedno měly společné. Potenciál vážného průšvihu. Rozhodně bylo na místě mít špatný pocit. Ten nicméně vyhlásil dlouhou dovolenou v písečném moři na Tatooinu, s pořádnou porcí zmrzliny – čokoládové. Jeho místo zabral intelektuální zájem a ten se soustředil na maximální kompletování informací z toho, co se nabízelo.
Něco temného. V kontextu této poznámky by mě opravdu zajímalo, co tam archeologický tým dělal. Krom pátrání po starodávné knihovně, kterou měli svého času zkusit vybrakovat síly Exara Kuna.
Mistrův zdravotní stav mě znepokojoval asi podobně jako mistra Yodu, ale upřímně jsem pochyboval, že by ho na podobnou akci poslali, pokud by pravděpodobnost, že to zvládne, nebyla patřičně vysoká. Rozhodl jsem se v tomhle spolehnout na moudrost Rady. Ostatně, nic jiného mi nezbývalo.

„Rozumím, mistře. Ať vás provází Síla,“ rozloučil jsem se bez zbytečného zdržování. Čekalo mě ultrarychlé balení věcí (zredukované na plnění batohu základními záležitostmi jako luma, datapad, komlink, náhradní oblečení a podobné věci, co má každý poctivě nachystané pro podobně rychlé odvolání na mise) a následné přemístění do hangáru, bez jakéhokoli zbytečného zdržování se kdekoli a nad čímkoli.

[Atalon]

Coruscant, Chrám Řádu Jedi:

Raději jsi se nechtěl do celé situace ještě více propadat bez svého mistra a tak jsi žádné další informace nevyzvídal, nehledě na to jak by se vám mohli hodit, nebo jak mnoho otázek zůstávalo nezodpovězeno a raději jsi se vydal balit. Abys jen o pár desítek minut později vešel do chrámového hangáru a opět zůstal stát.
Chrámový hangár vždy měl své vlastní tempo života a vždy se tu našly nějaké lodě a někdo kdo se je snažil udržet nebo vrátit do provozu. Ani dnes tomu nebylo jinak. Problém ale byl, že mezi těmi několika stíhači a menšími loděmi, mezi techniky, mechaniky, astrodroidy a pobíhajícími údržbáři jsi nikde neviděl tu jedinou osobu kterou jsi teď opravdu hledal. Teprve Síla ti dovolila vydechnout, když tě nasměrovala k jedné z vnějších přidružených přistávacích ploch, na níž seděl klasicky rudý Consular připravený k odletu.
Kde jsi tak dlouho, mladý padawane? Nevíš že máme povinnosti?
Udeřila na tebe vlna výčitek mistrova hlasu, jakmile jsi vstoupil na plošinu. Teprve když se z nástupní rampy lodi vynořil jeho typický oříškový plášť, lokny bílých vlasů a nakonec i vrásčitá tvář, se zarazil.
Děje se něco?
Ano, tohle byl Sato Reikho. Nebýt jeho pro většinu okolí těžko stravitelného přístupu k informacím, který se v mnoha ohledech neslučoval s názory Řádu. Zvláště těch o potenciálně nebezpečných vědomostech. Které vždy vetoval prohlášením „žádná vědomost není nebezpečná, nebezpečný může být jen hlupák co se jí zmocní“. Byl by mistr Sato bez pochyb již mnoho let správcem archívů, protože k této práci splňoval všechna běžná kritéria hned několikrát. A to bohužel i schopnost ponořit se do bádání a nechat okolní svět kráčet zcela po druhé koleji.

Mistr stále ještě překvapeně mrkal při pohledu na tvůj všeříkající pohled a bylo patrné, že se snaží porozumět, až konečně…
Ohh…
Ruka mu bleskově vystřelila k ústům a zadržela jeho padající sanici.
Rada… oh… promiň, já…
To byla asi ta nejlepší omluva jaké jsi se v tuto chvíli mohl dočkat i když bylo skoro jisté, že ještě pár pokusů se dostaví později.
Co se stalo? Byl to…
Mistr myšlenku raději nedořekl, jednak to nebylo nutné, a navíc byl sál Rady ještě pořád dost blízko aby i on nepokoušel doslechu mistra Yody.

Vše jsem znovu zkontroloval, můžeme vyrazit.
Ozvalo se zpoza rampy pevně. Kapitán lodi, na první pohled jeden s pilotního sboru, zněl velmi profesionálně, ale i tak jsi postřehl jistou nelibost v jeho hlase. A podle pohledu který mistrovi při těchto slovech věnoval, byl právě on důvodem k ní.

[Elinor Rahl]

Coruscant

„Formality s Radou vyřízeny,“ shrnu důvod svého zpoždění, a protože „je jen mír, ne emoce“, nedodám nic dalšího. Nemá smysl situaci rozpitvávat, rozhodně to není jedna z těch, během nichž by mě zajímalo, kolik padawanů za svého dlouhého života mistr Reikho dohnal na temnou stranu. Rozhodně to nepůsobí, že jsem jediným zdrojem zdržení.

„A – znovu zkontroloval?“ povytáhnu významně obočí. Mohl bych doufat, že to neznamená přesně to, co to nejspíš znamená, ale takový optimista nejsem. Jo. Hezky nám to tu začíná. A pokud jsme skutečně v časové tísni a celé to není jen obzvlášť rafinovaná intrika mistra Windua, aby mohl bez vědomí Sata Reikha propašovat do archivů nový sithský holocron (a již mistr Yoda podpořil z toho prostého důvodu, aby se mohl smát Winduovu výrazu, až ani ne půl hodiny po našem návratu z Ossu nalezne Reikha v zapáleném studiu onoho artefaktu), měli bychom vyrazit okamžitě. Tedy, ne že by cokoli naznačovalo, že by se jeho-ctihodnost-kdyby-tu-nebyl-Yoda-tak-bezpochyby-velmistr-řádu-díky-Síle-že-tu-Yoda-je mohla podobného pokusu dopustit, to by samo o sobě bylo mnohem děsivější než podivná zmizení na Ossusu. Ta mi, při vší úctě k řádu, zatím přišla akorát divná. I proto mě zajímalo, co za další informace vypadne z mistra – a to se dalo zjistit nejlépe na cestě a v hyperprostoru.
"Tak to bychom mohli konečně vyrazit."

Což by bylo nejlepší. Pilot si srovná nervy mimo dosah Jediů, Jediové si porovnají informace a teorie. Všichni budou spokojeni. V mezích možností.

[Atalon]

Loď třídy Consular – Sien Lai:

Pilot ti při tvé připomínce věnoval soucitný pohled, koneckonců byl to tvůj mistr a podle toho co si teď o něm myslel jsi si ten soucit zasloužil, a lehce pokrčil rameny.
Loď je připravená, DOKONALE.
A zmizel z dohledu.

Mistr se za ním sice ohlédl a nadechl se k odpovědi, ale nakonec ti pokynul k nástupu a sám tě následoval.
Příprava je polovinou úspěchu.
Zamrmlal polohlasně když kráčel za tebou po rampě. A ty jsi si všiml, že kromě svého obvyklého cestovního vybavení sebou tentokráte nese i svůj přenosný počítač, tedy původně to byl datapad, ale svými parametry mistrovým nárokům neodpovídal a tak prošel několika desítkami úprav a upgradů které ho z této kategorie přístrojů vymanily. Teď to bylo něco co by v případě nutnosti asi zvládlo nahradit navigační počítač kterékoli lodi a ještě by to nadávalo proč ho obtěžujete takovou banální činností. Bylo to zvláštní, protože mistr na tento svůj výtvor nedal dopustit a opatroval jej snad více než svůj meč, který v porovnání s ním prošel jen původní konstrukcí kterou měl dodnes.
Ulož si věci a setkáme se v jednacím sále. Myslím že pro probrání našeho úkolu je to místo více než vhodné.
Rozdal mistr pokyny a jako obvykle se nezabýval detaily jako třeba jestli víš kam a zmizel ve výtahu. Naštěstí ti tuto otázku usnadnil dívčí hlas.
Ukážu vám kajuty, pane.
Patřil opravdu dívce, dle střídmého odhadu sotva čtrnáctileté, ovšem oblečené do uniformy pilota.
Jsem Hana, kdybyste něco potřeboval, pane.
Řekla zcela profesionálně a ukázala ti k výtahu. Dobře jsi si jí prohlédl. Dlouhé hnědé vlasy smotané do pracovního uzlu. Pevné rysy, vnímavé kaštanové oči, podlouhlí obličej. Stejné rysy jaké měl i kapitán, jen asi o dvacet let mladší.
Dole… Ehm, chci říct. Na dolní palubě jsou obytné kajuty také, ale myslím že ty na horní vám budou vyhovovat lépe.
Vysvětlila když se otevřely dveře výtahu do další chodby.
Tady je kajuta kapitána. Vaše je tudy.
Pokynula ti chodbou kolem výtahu do další dlouhé chodby kopírující trup lodi. Právě v ní se nacházely čtvery automatické dveře do kajut.
Tohle by měli být kajuty posádky, ale je tu jen A… kapitán a já, takže jsou kromě té první volné. A teď mě prosím omluvte, vrátím se na můstek.
Dívka se ti slušně uklonila a obrátila se k odchodu.
Ou.. Gizka fix.
Zarazila se najednou a obrátila zpět k tobě s omluvným úsměvem.
Promiňte, jednací sál je vedle jídelny o palubu níž. Nejde ho přehlédnout.

[Elinor Rahl]

Sien Lai

„A dovoluji si předpokládat, že ta loď byla připravena dokonale i před tou prohlídkou,“ odtuším. Občas mám pocit, že si mě mistr vybral za padawana v náhlém záchvatu osvícení, že štěpný bod se dá používat nejen pro studium myšbotů a že by mu to mohlo urychlit situace… toho typu, která nastala, zatím, co jsem s Radou řešil „formality“ k naší misi.

Jo. Většina padawanů zajišťuje shánění lodi na mise, konkrétně se snaží urvat z jedijských zásob nějaké to pěkné YTčko či pár stíhaček, protože pro diplomatické mise není nic víc „cool“. Moje starosti jsou v tomto ohledu prozaičtější. Teď spočívají v zorientování se na consularu a vypátrání jednacího sálu.

Zatím, co si vybavuji schémata tohoto typu lodí a doufám, že Sien Lai není zásadněji přestavěný, pokud se týká interiéru, přispěchá na pomoc ta nezaneprázdněná (a na Jedie nenamíchnutá) část posádky.
V první chvíli váhám, jestli se Haně představit, nebo kývnout rovnou na vykání a titulování se slečno/pane. Přijde mi to poněkud nepatřičné, vzhledem k tomu, že mezi námi není výraznější věkový rozdíl. Na druhou stranu, bod pro ni, neudělala ze mě mistra.

„Děkuji, slečno.“

Otázku tykání – vykání a dalšího představování nechávám prozatím nerozřešenou a výhledově na Síle. Výběr kajut není na dlouho, věci přijdou do první volné. Stejně budou zcela generické, tak proč se zdržovat s pečlivým výběrem. Zároveň jsem z lodi viděl dost, aby došlo na obligátní dobrou a špatnou zprávu.
Pozitivní je, že skutečně jde o normální consular. Šance, že se ztratím cestou za mistrem jsou asi stejné, jako že se ve výtahu skrývá černá díra.
Negativní, že… příprava je polovina úspěchu a moc jsem jí na Coruscantu nestihl.
Rozhlédnu se po nově obsazené kajutě, odložím batoh ke kavalci, vylovím svůj datapad – který se ani zdaleka nemůže srovnávat s mistrovou potvorou – a vyrazím na informační briefing.

[Atalon]

Loď třídy Consular – Sien Lai:

Hana na tebe překvapeně zamrká.
Slečno?
Hlesne překvapeně, načeš se ale usměje.
K službám.
Nato se opět uklonila a vydala k můstku.

Ani kajuta tě moc nepřekvapila, nebýt zde kavalec nahrazen palandou a za oknem se nevytrácet poslední známky oblak Coruscantu nahrazených hvězdou záplavou, připadalo by ti že jsi zpět ve svém pokoji v chrámu. Dobrou zprávou byl plánek lodi visící na zdi, který ti umožnil se zorientovat ve struktuře lodi. Což jak se vzápětí ukázalo není nejmenší problém. Sien Lai je rozdělen do klasických tří palub, kde horní okupuje můstek a kajuty posádky. Spodní kajuty pasažérů a náklad. A prakticky vše ostatní nejprostornější středová paluba.
Strojovna – kotvící svorky – systémová sekce – ošetřovna – jídelna – koupelna – Jednací sál –
Trochu jsi se zarazil. Poslední sekcí umístěnou přímo na čele lodi byla obsluha zbraní. Znovu jsi si vybavil Sien Lai když jsi jej viděl poprvé. Žádné turbolaserové věže, žádné pylony, nic co by připomínalo nějaké ozbrojení jsi si nevybavoval. Nejspíše to byl jen pozůstatek původní konfigurace, před mnoha desítkami přestav kterým tato třída podléhala častěji než soubojová aréna chrámu. Na druhou stranu se ti ale do myšlenek vkradl jistý stín. Celá tato mise byla čím dál divnější. Bylo na čase aspoň nějaké z otázek zodpovědět.

Jednací sál Sien Lai byl rozhodně působivý. Samozřejmě že bylo stále patrné že jste v útrobách vesmírné lodi, ale rozhodně se tuto skutečnost jeho konstruktér snažil utajit jak jen to bylo možné. Stěny pokryté bílo rudým nátěrem, několik podstavců s kultivátory rostlin, pár prostých uměleckých děl. A velký dřevěný stůl. Jistě že dřevěný nebyl, ale imitace to byla skutečně zdařilá. Obklopený zdobenými křesly ze stejného materiálu vyhlížel skutečně honosným dojmem. V jednom z nich seděl i tvůj mistr a soustředěně se probíral něčím ve svém počítači aniž by registroval tvou přítomnost.
Teprve když jsi na sebe upozornil vzhlédl.
Ah… už jsi tu. Dobře.
Znovu ponořil svůj pohled do záře obrazovky.
Celé je to zvláštní…
Zavrtěl hlavou.
Prohledal jsem celé archívy, ale nic. Nemůžu najít žádný záznam z vykopávek z Ossusu mladších než třináct měsíců. Ale měli by tam být. Vždy když se započnou nové vykopávky se alespoň vytvoří záznam. Nebo alespoň o vyslání týmu. O vybavení, o letu, o čemkoli. Ale nic. Jediné co jsem zjistil je, že před asi dvěma týdny odletěl na misi o které nejsou žádné bližší informace mistr Ati-Mu-Ran. Myslíš že by to mohlo mít spojitost, mladý padawane?
Administrativa nikdy nebyla tak úplně nejlepší disciplínou Řádu, koneckonců tolik složek, rytířů, úkolů a povinností. Sem tam se tedy nějaký ten záznam doplňoval dodatečně, upravoval nebo prostě dohledával. Ale ztratit někde na několik týdnů jednoho ze členů Rady First Knowledge, to bylo trochu moc.
Co ti říkala rada?

[Elinor Rahl]

Loď třídy Consular – Sien Lai:

Sien Lai patřila k TĚM LODÍM. Snobsky diplomatickým, sloužícím na normálních okolností k převozu politiků, tvorbě zázemí pro různá jednání a k tomu, aby prostě a jednoduše reprezentovala. Nebo k nim aspoň patřila v dobách, kdy se vybavoval jednací sál.
Zapadnu na druhou stranu stolu, naproti mistrovi, abych měl naprosto přesný přehled o jeho reakcích. A poslouchám. Pozorně. Samozřejmě, to, co slyším, se mi nelíbí. Není to zvláštní. Smrdí to asi jako rozkládající se krysa v poledne na Tatooine.

„A vykopávky starší třinácti měsíců? Nebo výzkumy týkající se pramenů vázaných na Ossus, v období předcházejícím těm třinácti měsícům?“
Logická otázka. Protože tohle působí jako „informace nemáme, protože se programově nevytvořily, případně byly odtvořeny“. Na druhou stranu, projekt pro podobný stupeň utajení zpravidla mívá nějaké… předchůdce. Během kterých někdo přijde s nápadem „tohle se schová před veřejností a administrativou – pro blaho všech zúčastněných“. Ale i když maskuje opravdu akční paranoik, nemůže za sebou schovat všechny stopy, všechny články vývojového řetězce. V tomto ohledu mě zajímalo, co máme k dispozici.
Otázkou administrativní chyby jsem se ani nezabýval, protože administrativní chyba prostá v této situaci, s absencí jakéhokoli informačního střepu (typu loď, věci ze skladu…) a s napojením na First Knowledge se dala vyloučit s jistotou rancoří nevegetariánské stravy.

"Rada příliš sdílná nebyla. Respektive komunikace šla výhradně přes mistra Yodu, ostatní ani nebyli přítomni, což nebránilo rytířstvu, aby se nenápadně porozmisťovalo v přilehlých prostorách. Výprava podle všeho zmizela. Žádné stopy, nedotčený základní tábor, žádný kontakt s místními. Bez odezvy v Síle."

[Atalon]

Loď třídy Consular – Sien Lai:

Mistr se nad tvými otázkami chvíli zamyslel, ale nakonec se svraštělým čelem zavrtěl hlavou.
“Bohužel ne. Záznamů o provedených vykopávkách jsou v archívech miliony, to víš. A z Ossusu jich také není zrovna málo. Ten svět má historii, děsivou historii provázanou se Sílou, a zaplatil za ní děsivou daň. Mnozí se na něm již po tisíciletí snaží tedy alespoň najít prastarou moudrost…“
Mistr se jako už tolikrát ztratil v toku vlastních myšlenek, ale na to už sis zvykl. Ne že bys snad měl na výběr jinak. Bylo tedy načase opět to drobné, decentní zakašlání, vracející kolečka reality zpět do strojku nazývaného mistr Sato Reikho.
“Oh… ano jistě, kde?... aha. Ne, žádné záznamy z dřívějších vykopávek z Ossusu v archívech nejsou. Tedy jsou, ale ty jsou takřka rok staré a řádně ukončené.“
Sato se chopil svého počítače a něco do něj naťukal.
“Ano, tady to je. Záznam ze 0:3:15 o ukončení archeologických vykopávek na planetě Ossus vedených Archeologickým týmem pod vedením mistra Fahte. Vykopávky za účelem průzkumu trosek odkrytých při hloubkovém skenování povrchu jižní hemisféry. Nalezeny artefakty z doby 4586 BrS.
Podle všeho šlo o Jedijské tréninkové středisko, nebo jeho obdobu. Ale nenašlo se tam nic důležitého.
Snad, jen…
Další nálezy ze skenování rozděleny a zaneseny jako stanoviště jedna až dvanáct. To je zvláštní.
Vykopávky v takovém rozsahu musely znamenat něco…“
Mistrovi prsty zběsile běhali po obrazovce počítače až jsi skoro slyšel jemné křupání v jejich kloubech.
“To je zvláštní…
Nikde není z toho skenování záznam.“
Mistr zmateně kroutil hlavou a začal se opět nořit do vlastních myšlenek.

[Elinor Rahl]

Loď třídy Consular – Sien Lai:

Takže známe jenom pozice.

To samo o sobě příliš povzbudivé nebylo, vnášelo to do hry větší množství neznámých, než by bylo zdrávo.
Na druhou stranu, někteří museli být s pozicemi obeznámeni víc než dobře. Větší "konspirace" uvnitř řádu? To samo o sobě znělo dost šíleně, ale ne nepravděpodobně. Hlavní problém se nacházel někde jinde, a to - jaké potenciální nálezy na Ossusu by mohly být tak zajímavé, aby se do podobných věcí jedijstvo pouštělo?
Na to se, samosebou, daly vykonstruovat určité... odpovědi. Nebo spíše nástřely odpovědí.
Cokoli, co mohlo působit příliš šokujícím dojmem, než aby to šlo jen tak strávit, neřku-li oficiálně zkoumat.
A pak byla otázka, co o tom tušil mistr Yoda a další... dostatečně vlivní... Jediové, kteří by sotva přehlédli, kdyby se jim přímo pod nosem děla nějaká konspirace. Připadalo mi, že buď nic, nebo nic, co by nemohli překrýt mlčením s tím, že se uvidí.

A ono se nakonec uvidělo.

"Co víme o průzkumném týmu?" obrátím pozornost jiným směrem. "Myšleno předtím a v současném stavu."

[Atalon]

Loď třídy Consular – Sien Lai:

Mistra tvá otázka očividně vrátila zpět na consular a podle jeho roztěkanosti si začal dávat dohromady vzpomínky a poznatky, než po chvilce konečně začal.
“Ano, tým A-45-12. A nemohu si odpustit jistou poznámku o naprosté nelogičnosti pojmenovávání týmů takovýmto označením, setrvávajícím od dob kdy byl ještě Řád rukou Republiky k řešení věcí válečných, což se ale podle většiny Řádu nejspíše ani nestalo a tisíce let historie a podobných jejích důkazů je jen nastrčenou šarádou temné strany, která…“
Mistr si konečně uvědomil svou drobnou ztrátu pointy a odbočku k názorům, které jej, mimo jinými jeho přednostmi, tak velmi popularizovala v očích mnoha mistrů Řádu, a odkašlal si.
“Tento tým, jinak skupina tří rytířů a pěti členů sborů. Má jen tu nejlepší pověst. Jejich velitelka Kistra Zaniah je Sentinel, ať se radě tohle označení líbí nebo ne, a to prvotřídních kvalit. Dokonce se o ní hovoří i jako o Jedi Shadow. Ale víš jak se dnes na tohle Rada dívá.
V každém případě má za sebou nepřerušenou řadu úspěšných misí a to v posledních dvanácti letech.
Svůj tým si sestavila víceméně sama a i když jsou někteří jeho členové považováni za pochybné, nikdy nebylo nejmenších pochyb o jejich schopnostech nebo oddanosti Řádu.
Co se jejich úkolů týče, tak jak už to bývá, za příkladnou práci přišel příkladný trest. Takže se z nich stal průzkumný tým nejvyšší důležitosti vysílaný jedině členy nejvyšších rad a k těm nejzávažnějším problémům.
Což asi nepůsobí v naší situaci zrovna moc povzbudivě, že mladý padawane?“
Dodá nakonec mistr s jeho až hravým úsměvem, který z něj v takových chvílích dělá až milého člověka.

[Elinor Rahl]

Na palubě Sien Lai

Soustředit se na důležité informace. Znamená to vyzobávat je z mistrova neustálého odbíhání k historickým exkurzům a ke komentářům, jejichž smyslem sotva může být... začíná se mi dělat mdlo. Podvědomí si staví svoje konstrukce do výšky, která je příliš postavená na dohadech, příliš nestabilní v základech, než aby se s tím dalo pořádně pracovat.
Přimhouřím oči, na chvilku, aby mohlo to nejhorší odeznít. Jde to jen těžko, pocit, že tohle bude rozšlapání velmi nevábné hromádky po vnitřních prostorech Rady, nepomáhá. Ale to mi vadí méně než pocit, že se nemám do čeho pořádně zaseknout. Najít pevný bod a z něj prostě postupovat.
Všechno prokluzuje a je v pohybu... protože to mělo být neuchopitelné a nepostřehnutelné.

"Máme aspoň lokace stanovišť, nebo i to vysublimovalo?"
Sarkasmus je to poněkud zbytečný, ale potřebuji prozkoumat terén i tady.

[Atalon]

Loď třídy Consular – Sien Lai:

„Oh to ano.“
Vyhrkne skoro až nadšeně mistr, sám nemale šťastný z fakt skrytých pod jednou z položek jeho počítače.
“Ten záznam s rozkreslením souřadnic jednotlivých nalezišť v archívu stále je, tady vidíš…“
Chvatně otevřený soubor se ještě pořád z části načítá, ale už teď z něj vyčteš topografickou mapu polokoule planety s třinácti sériemi souřadnic podle standart topografických záznamů. Jedny jsou označeny výrazněji jinak, ty o nichž hovořil záznam který našel mistr. Zbytek je zapsán monograficky i s jednodušším číselným označením na jednotlivá stanoviště. Podle všeho se jedná o čtverce prostoru o rozloze nějakého čtvrt čtverečního kilometru s menšími maximálně kilometrovými rozestupy, sdružené do jakéhosi clusteru. Nejspíše pozůstatku nějaké aglomerace. A tam v jihovýchodním rohu, čtvereček označený dvanáctkou.

Takhle ničím nevyčnívá, nijak se neliší. Je to jen další souřadnice pustiny. Topografická mapa trochu pomůže. Je to skoro rovina nedaleko od skalnatého pohoří. Podle zvrásnění tudy kdysi mohla protékat z hor řeka, ale ta je už dávno pryč. Navíc celá tahle rovina působí trochu nepřirozeně, to jak ostře je zapuštěna do skalního masivu. Nejspíše nezvykla běžnou přírodní činností. Spíš vypadá na pozůstatek sopečné činnosti, nebo něčeho obdobného. U světa jako Ossus je ale těžké se dohadovat, zvláště podle obrázků z cestovním rozlišením.