Kai Planetfire - Život je Tuk'ata (OrionCZ)

[Atalon]

Drogheda:

Gí, ve věži věnovala díře v nádvoří další peprný přívlastek, než se odmlčela, víc udělat nemohla a dobře to věděla. Nejde totiž střílet po něčem co nevidíš, ne z věže.

To ty jsi tentokráte už svou příležitost uniknout nechat nehodlal. Skrčil ses a využil obrazu, který se v několika vteřinách stal skutečností. Sith se objevil na dosah přímo za tvým pravým ramenem. Proto jsi jen nechal volně sklouznout prst z aktivátoru svého meče, aby se čepel na vteřinu ztratila a nepřekážela tak své rudé sestře v průletu nad tebou. Ale jen abys emitor nasměroval správným směrem a…
Tvář zabraka zkroutí výjev děsu a nepochopení ozářený rudou září pronikající jeho břichem skrz naskrz. Ještě se pokusí zasadit svým mečem úder vyrovnávající skóre, ale je to jen marný pokus přerušitelný rukou na jeho levém zápěstí.

Je konec. Tohle už nerozdýchá, ne že by zranění bylo až tak smrtelné, ale jakýkoli pohyb, kromě vzad věci jen zhorší, a v tom mu brání tvá pravá ruka ovinutá kolem jeho zápěstí.
“Ja.. jak…?“
Vykoktá ze sebe pokus o otázku, ale jeho slova se ztrácí v návalu krve. Krve a smrti která zmrazí život na celém nádvoří. Ti ze strážců, kteří dosud přežili, teď přimraženě stojí a nevěřícně zírají na svého pána probodeného na smrt a kým…

[OrionCZ]

Drogheda:

Tak trochu jsem nevěřil, že se skutečně trefím. Myslel jsem, že má ještě trik v rukávu. Ale... najednou ruka na čepeli narazila na jeho tělo, s tím, jak ho probodla. Pokusil se úder vrátit, ale tomu jsem zabránil chytnutím jeho ruky. Cítil jsem každou kapičku potu na svém čele, ale také pocit vítězství.
Sám jsem nedokázal odpovědět na jeho otázku. Nicméně... blafovat jsem mohl.
"Byl jsem prostě... lepší."
Řekl jsem dost nahlas, aby to slyšeli i jeho učedníci. Počkal jsem, až jeho život vyprchá spolu s jeho krví, načež jsem z něj vytáhl svou čepel, kterou jsem poté zakroužil v zápěstí.
"Přidejte se ke mně, nebo zemřete."
Necítil jsem se na boj s nimi, ale momentálně byl strach moje největší zbraň. Normálně se mi tato krutost ne zrovna líbila, ale... nemohl jsem je nechat jít. A já doufal, že se zachovají jako většina Sithů - prostě se vzdají, než aby riskovali svůj život.

[Atalon]

Drogheda:

Spálená rána ubírala zabrakovi život pomalu, ale nakonec z něj konečně vyprchala poslední kapka a on se zhroutil do kaluže vlastní vykuckané krve. Ale ponechal tu pocit, takové to dusno zanechané pomalou smrtí uždibující z života kolem i potom co byla nasycena. A právě jeho jsi se rozhodl využít a tohle celé ukončit.

Strážcům trvalo hodnou chvíli vyměňování si pohledů než se rozhodli, k čemuž jim nakonec dopomohl i fakt, že se vedle tebe postavil i Gíin droid, který sice nezvládal otáčky, ale ze skupinky před sebou ještě pořád dokázal udělat solidní žrádlo pro psy. Stejně jako jeho stvořitelka s blasterovou puškou v rukou. Nakonec ale přeci jeden po druhém klesli na kolena.
“Co poroučíš, pane?“

[OrionCZ]

Drogheda:

Netrpělivě jsem je pozoroval a čekal, až se rozhodnou. Ale nakonec se rozhodli, snad i díky droidovi, který se vedle mne postavil, snad jako ochranka. Doufal jsem, že droid nezná nic jako zášť.

Sithové se rozhodli chytře. Všichni se podvolili. Odkašlal jsem si.
"Dejte po celém tomto světě vědět, že všichni služebníci a armáda vašeho bývalého pána od teď slouží mn-"
Tady jsem se zarazil. Málem jsem řekl mně. To by byla velká chyba.
"Mé paní. Kdo neuposlechne, toho zabte. Ti, co uposlechnou, se shromáždí u hangáru. Dejte to vědět i té flotile. Rozumíte?"
Nebyla to ani tak otázka, jako spíš výhružka. I tak jsem ale počkal na případnou odpověď.
"Tak na co čekáte? Dělejte!"
Poslal jsem je a počkal, až budou z doslechu.
"Tak, a kde je ta moje rádkyně?"
Zeptal jsem se tak trochu i jí. Tušil jsem, že mě uslyší.

[Atalon]

Drogheda, nádvoří:

Na tvůj rozkaz zareagují strážci další výměnou pohledů, ale po tvém pobídnutí ti jej odsouhlasí a odběhnou. Čeho si ty ale nevšimneš, je zlověstný pohled v jejich očích při odchodu.
“Tohle byl s vodpuštěním ale hodně blbej nápad.“
Ozve se kriticky Gí za tebou, když právě opírá svou pušku o nohu droida aby se podívala v jakém je stavu.
“Počítám, že tady i tam nahoře je spousta lidí co sní o vlastním Impériu. A teď bez pána kterého by se báli… No možná sis moc nepomohl.“
Vysloví Gí své myšlenky a zakleje když jí do tváře vyprskne sprška jisker. Naštěstí se zdá, že droid to odnesl o něco míň než se zdálo na první pohled, jelikož se po pár vteřinách péče opět rozhýbe.
“No snad to vydrží…“
Zhodnotí svou práci Gí.
“A o tom jsi to mluvil? Jaká rádkyně?“

“To budu asi já.“
Ozve se tiše v odpověď, tentokráte ale ne někde v hloubi mysli, tentokráte doopravdy. U výstupu na nádvoří stojí postava už na první pohled drobná a hubená, zahalená do černočerného pláště s kápí pod níž není vidět ani kousíček tváře, vlastně z ní není vidět nic než černá látka.
“Zdravím tě, pane.“
Její hlas je naživo hlubší, živější ale nese v sobě i jemný chrapot který ho místy trochu podbarvuje. I přesto se nezdá starý, nebo vetchý, je pevný a přímý, tak jako postoj postavy jíž patří.