Edge Resistance - Vzestup Fénixe (Merthor)

[Merthor]

Drearia; Hlavní město:

N nějakou chvíli jsem opět byl ponořený převážně do předního ovládacího panelu a věnoval se lodním systémům.
Že jdou i ty věci, které nejdřív vypadají hodně obtížně, když se jednou nebo dvakrát zopakují, to je celkem běžné pravidlo.
I já si to při obnově aktivitě některých funkcí potřebných k okamžitému startu uvědomil. Ne jen, že mi to šlo rychleji, protože jsem ty ovládací prvky, které už jsem použil zapamatoval, ale při těchhle pár potřebných úkonech jsem také i počínal o něco sebevědoměji. Přesto, že jsem si čím dál víc věříL, že se takovou větší loď naučím ovládat jsem ale nezapomínal na další důležité věci. Ještě pořád jsem neznal zdaleka všechno co bylo na pilotních panelech a nedělal si iluze, že by mi to zbývající šlo taky tak svižně, jako to, co už se mi začínalo dostávat pod kůži. Podcenit to by nebylo opravdu mohlo být fatální.

Kamery, jsem pak kontroloval s čím dál vícc narůstajícím napětím a z určitým respektem z toho, co bych na nich mohl uvidět. Byl bych předpokládal, že se v téhle situaci musí každou chvilku něco začít dít, že to nemůže zůstat jen tak. Čekal jsem, co ostatní udělají. I když bych byl na jejich místě, nedokázal bych prostě neudělat vůbec nic. Přinejmenším bych se snažil udělat něco protgo, abych měl rizika, která nám hrozí pod kontrolou, bych věděl, kdy by skutečně mohlo dojít k problémům.
Jenže na kamerách se toho ani teď, kdy ostatní možná tušili, že se něco začíná dít, příliš nezměnilo. Nakládání pořád pokračovalo jakoby ni a mnoho toho nenasvědčovalo tomu, že by odsud ostatní chtěli nějak moc pospíchat.
Trochu jsem se tomu divil, ale na moc víc, než letmý údiv jsem neměl čas ani prostor. Měl jsem hlavu plnou další myšlenek a pobíhat kvůli interkomu tam a spátky by taky nemělo příliš velký smysl. Raději jsem věřil tomu, že to Hall přeci jen má pod kontrolou, že ví co dělá a že by nemělo moc smysl mu do toho zasahovat. Tak trochu jsem tušil, že doufá, že dokáže ještě na chvíli zdržet větší povyk a odvrátit od hlavního skladu pozornost, jenže jsem si nebyl jistý, jak moc, nebo jak dlouho to může fungovat. Chtělo to pro odlet vybrat tu správnou chvíli. Tak jako tak jsem byl připravený ještě nějakou chvíli čekat.

Na to, že bych se během čekání nudil jsem si stěžovat nemohl. Řídící panely můstku mi mohli poskytnout zábavu na dobu pro tyto účely téměr neomezenou. Vlastně jsem mohl být rád, že mám ještě chvíli času, protože jsem mohl provézt zbytek toho, co jsem si vytyčil a prozkoumat další letové funkce, jako hlavní motory a ovládání hyperprostoru a vůbec všechno k odletu.
O těchhle funkcích jsem zatím neměl moc ponětí a tak jsem je stejně jako ty předešlé musel prostě vyhrabat z panelu.
Taky jsme se mohl snažit vymyslet, co s se s lodí pokusit udělat, abych našim případným pronásledovatelům jejich úkol ztížil.

Pak moje snažení přerušil ten hromový zvuk. Nešlo ho neslyšet, byla to pecka, při které doslova trochu zamrazilo.
Venku na kraji hangáru to muselo být ještě o dost silnější, než tady v korvetě.-Po krátké chvíli mi bylo jasné co se stalo.
Představa korvety zapichující se do výškových budov nebyla o nic lepší, než to, co jsem viděl tam venku, kde zuřil požár a s pocity to bylo taky podobné. Doufal jsem, že pokud se na nás připravují, tohle nám může pomoct, ale vidět, jaké Corona napáchala následky jsem opravdu nechtěl. Plán z Coronou jsem považoval za ještě přehnanější, než výbuch ve skladišti.
Zajímalo mě, co se bude dít dál, ale ani teď to nevypadalo, že by se snad něco mělo dít. OStatní vypadali míň nervózní než jsem byl já. Možná to bylo prostě tím, že věděli, jaká je změna plánu, že spolu mohli účinně komunikovat.
Vrátit se k panelu s tím ,že není těžké uvěřit efektu způsobeném nárazem Corony a že ostatním můžu dát ještě nějaký čas na nakládání, pokud to nebude trvat až příliš dlouho, bylo daleko těžší než před tím. Oči mi čím dál častěji klouzali mezi panelem a monitory kamer. Čím dál víc mě zajímalo, co se tam dole ve skladu a v hangáru děje, jestli vše zůstává při starém.
Na panel už jsem se prostě tolik nesoustředil, ale i tak jsem doufal, že se ta příprava o kterou jsem se snažil bude hodit.
.