Mindor; Město Pakniff – Kantýna Lewo: 18 BBY
Lewo byla kantýna jakých byli v Galaxii miliony, ošuntělá, zapadlá, poloprázdná. A právě proto byla pro vás ideálním místem. Pro vás, skupinu pomalu se formující resistence proti rychle rostoucímu kolosu zaplavujícího vesmír nesmyslnou propagandou strachu a nutnosti nového pevnějšího řádu. Řádu který by teď možná neuškodil ani u zadního rohového stolu kde jsi v hloučku osmi zvláštních lidí seděl i ty.
Říkám ti že z Edge Resistance nebude nikdo dělat sraby!
Já jen říkám…
Myslíš že na to nemáme? Myslíš že jsme schopný tu akorát sedět a kecat, co!
Ethan pomalu ztrácel nervy. I když to, jak už jsi poznal, nebylo nic neobvyklého, tenhle asi dvacetiletý blonďák byl vznětlivější než těhotný rancor a bylo vážně těžké si ho představit jako pilota, kromě tebe zatím jediného ve vaší skupině.
Já jen říkám, že na něco takového je potřeba víc zdrojů! Tak tolik nevyšiluj.
Snažil se hájit Hal opatrně. Ovšemže měl pravdu. Myšlenka na útok proti centrále Imperiálního ministerstva propagandy byla šílenstvím už ve své podstatě, ale to bylo něco co si Ethan nedal nikdy rozmluvit. Jako právě teď když vyskočil ze židle a chytil Hala za límec chystaje se ho praštit. Naštěstí právě v té chvíli dopadla do středu stolu čepel nože, který zde zůstal pevně stát jako pilíř míru i poté co se Trinnina ruka odtáhla. Ethan zhluboka polkl, pustil Hana a tiše si zase sedl. Trinna Devarion byla rozhodně zvláštní člověk. Na první pohled bylo snad každému jasné, že tohle je člověk se kterým si nechce začínat a přece k tomu vlastně nebyl zřejmý důvod. Byla krásná, vysoká, štíhlá, s dlouhými černými vlasy a nádhernými rysy a přece v jejím pohledu bylo něco chladného, nepříjemného, nemluvě o jejím zvyku nechat za sebe mluvit činy, jako právě teď. Nebyl to zrovna vůdce jakého by kdo čekal, ale rozhodně to byl někdo komu nechyběl respekt.
Ale, no tak, lidi.
Vložil se do věci opět Hal.
Trinn o nic nejde, vážně. Znáš brášku.
Ethan hodil po bratrovi ostrý pohled ale mlčel.
Navíc, i já si myslím že by jsme něco podniknout měli.
Větší rozdíly než mezi Ethanem a Halem Nostovými by člověk hledal asi těžko. Tak jak byl Ethan výbušný, byl jeho bratr rozumný a nebýt jistého Ethanova nedorozumění, zahrnujícího Imperiálního důstojníka s přeraženou sanicí, byl by teď nejspíše promoval na čerstvě přejmenované Imperíální akademii v oboru diplomacie. Teď mu ale k mírovým jednáním zbyla jen osmičlenná skupinka horlivců na zaprášeném světě kdesi v zadku vesmíru, jak rád říkával Smanth.
Byli to asi tři týdny co jste se setkali poprvé. Tři hloučky opatrně se rozhlížejících uprchlíků jež náhoda nebo nějaká vyšší síla svedla do stejné kantýny. Od té doby se toho stalo hodně. Z hloučku uprchlíků se stala skupina, no na téhle části ještě trochu pracujete ale dejme tomu skupina, odboje Edge Rezistance. Mimo tebe, Smantha, Ethana a Hala Nostů a Trinny Devarian zahrnující ještě Tolvela, klidného obra nesnášejícího konflikty, což mu ale nebránilo se v nich nemalou měrou angažovat svými střeleckými schopnostmi i fyzickou silou. Railin Versio, jedním slovem podivína o jehož původu a schopnostech jste věděli jen málo, ale jelikož to byl právě on kdo „zajistil“ Ethanovi, Halovi a Toverovi odvoz, další malou cestovní loď, nikdo je nezpochybňoval. A Aki Farani, věrný Trinnin stín. Tato drobná devatenáctiletá dívka ale rozhodně nebyla bezcenným přívěskem, jejím hbitým prstům a očím totiž zůstalo skryto jen opravdu málo. Pravda, skupina jste byli značně podivná, ale v názorech, tedy těch hlavních, jste se dokonale shodovali a chtěli jste něco udělat a na tom záleželo nejvíce.
Navrhuju letět na Drearii.
Řekl najednou, k překvapení všech, Hal.
Je to odsud kousek a je tam Drearian Defense Conglomerate a co jsem slyšel, tak ani tomu zákony a občany chránícímu Impériu nevadí že dál zásobuje zbraněmi CSA, hlavně když z toho něco samo má.
Han se napil, jako by chtěl spláchnout hořkost v ústech.
No a jestli chceme podniknout tu bráškovu invazi na Coruscant, tak by se nám pár zbraní mohlo hodit, nemyslíte?.
--------------------
Dobře, je to začátek, víš co a jak. Přeju hezký zážitek.
Edge Resistance - Vzestup Fénixe (Merthor)
Moderátor: Moderátoři
-
Merthor
- Rytíř Jedi
- Příspěvky: 668
- Registrován: 28.3.2013 18:07:44
- Bydliště: Jedno malé moravské město
Re: Edge Resistance - Vzestup Fénixe (Merthor)
Mindor; Město Pakniff – Kantýna Lewo
Seděl jsem vedle Smantha na kratší, směrem do lokálu obrácené straně stolu u něhož seděla celá naše skupina. Lokty jsem měl opřené o stůl a kromě toho, že jsem poslouchal o čem ostatní mluví jsem se zaměstnával tím, že jsem z vysoké sklenice pomalu popíjel klasické corellianské pivo, objednané za část drobných kreditů, které jsem musel doslova vyškrábnout ze dna kapsy. Peněz jsem vlastně nikdy pořádně neměl, snad jen sem tam za nějakou malou výpomoc. Vedle Smantha jsem žil neustále s jednou kapsou prázdnou a druhou vysypanou, což byla daň za to, že mě ledacos přiučil, ač by na Chandrille, kde jsem se narodil určitě někdo považoval za jeden z ukazatelů toho, že mě Smanth dost zkazil, že jen podporoval mé sny o létání, místo toho, aby mi pomohl najít pořádnou práci a svým přičiněním mě zatáhl do špatné společnosti. Ale vůbec jsem si nestěžoval, naopak jsem se snažil se vším co se stalo smířit, vzít to tak jak to bylo. Možná jsem byl i svým způsobem spokojený, protože to všechno mohlo dopadnout ještě daleko hůř než to dopadlo. Po tom, co se stalo na Kuatu jsem vlastně ani moc jiných možností, mezi kterými bych se mohl rozhodovat neměl. Se Smanthem jsme chytili za pačesy hned první šanci, která se nám postavila do společné cesty.
Otočil jsem se přes rameno a očima zkontroloval dění ve zbytku lokálu. Zůstal jsem relativně klidný. Vnitřek kantýny nebyl zrovna přecpaný a kdo byl uvnitř, staral se o to co bylo na stole před ním a pokud tam nic nebylo, tak co se děje u výčepu. Nervozita z toho, že by se o nás někdo mohl zajímat a že bychom tudíž mohli probírat tyhle důležité věci někde jinde po těch skoro třech týdnech zeslábla. Už skoro úplně zmizela, i když jsem si pořád myslel, že bychom měli zůstat co nejvíc opatrní, abychom se třeba nemohli dostat do dalšího maléru, v němž jsme už tak jako tak do jednoho uvízli. Na začátku mi tohle rokování na místě, kde jsme teoreticky mohli být někomu na očích připadlo dost zvláštní. I když pravda, co kolem naší skupiny mi zvláštní nepřipadlo a co zvláštní nebylo, když vlastně byla tak trochu zvláštní celá skupina. Nesourodá směs, osmi členů z nichž byl každý úplně jiný držela po hromadě hlavně díky několika společným názorům a pak taky trochu díky Trinn, jež se svou autoritou ujala našeho vedení. Právě Trinna mě na začátku překvapovala nejvíc ze všech. Nečekal bych, že to bude právě ona, kterou budou všichni nejvíc respektovat. Na základě toho co jsem snad mohl alespoň trochu vědět bych čekal spíš někoho s předpoklady vojenského důstojníka. Teda kromě ostatních asi ne Hala. Ten takovou pozornost u ostatních, jako Trinna nebudil. Jenže pak jsem když zjistil, že si Trinna svým rázným chováním získala jistý respekt i umě a že jsem ochotný ji následovat. S ostatními jsem se snažil vycházet normálním způsobem, nakolik to vzhledem k jejich odlišnosti bylo možné.
Obrátil jsem pohled zpět ke stolu, přejel očima tváře ostatních a dál sledoval probíhající rozhovor. Zatím jsem mlčel. Ke směru, kterým se rozhovor ubíral jsem toho neměl mnoho co říct. Podobné drobné neshody jsem nepovažoval za dobré. Pokud to opravdu bylo hlavně naše přesvědčení, pramenící z podobných názorů co nás drželo pohromadě a co nám mohlo pomoci dosáhnout nějakých výsledků, měli jsme takové přesvědčení spíš utužovat a snažit se být jednotní, ne se o něco handrkovat, jak to právě dělali Ethan s Halem. Hal byl sice možná diplomatický mladík, ale i když bych dal za pravdu spíše jemu, tahle situace zrovna moc diplomaticky nevycházela. Možná proto, že právě s Ethanem a jeho temperamentem, který byl ještě daleko prudší než ten, který se skrýval ve mě to bylo dost těžké. Byl bych těm dvěma něco řekl, protože s touhle neshodou bylo třeba co nejdřív skoncovat, stejně jako s chozením kolem horké kaše a řečmi o tom, jak by bylo krásné, kdybychom v osmi nelépe rovnou zničili celé Galaktické Impérium. Členové Edge Resistance samozřejmě byli všichni svým stateční, odhodlaní a chtěli toho hodně dokázat, jenže pustit se rovnou v prvním tahu přímo na Coruscant bylo přeci jen trochu silné kafe. Silné i na někoho jako jsem byl já, kdo se něco naučil a teď si to toužil vyzkoušet naostro. Bylo lepší začít postupně a systematicky, přičemž bychom zvažovali co je proveditelné a co ne, tak jak to zastával Hal. Už jsem se chystal otevřít ústa, abych něco podotknul, jenže dřív než já se do toho rázně vložila Trinna se svým nožem a deskou slolu. Trinna to dost možná viděla podobně jako já, jen to dala najevo po svém, jiným způsobem. Způsobem, který pro ni byl docela charakteristický.
Pak se to konečně začalo vyvíjet lepším směrem. Hal přispěchal s návrhem, který měl docela smysl, stejně jako logické opodstatnění. Trocha zbraní by se nám určitě hodila a velice by nám pomohla, ať už bychom s nimi v budoucnu podnikali o cokoliv. A někde jsme museli vzít munici do těch zbraní, které už jsme měli. Tohle se mi líbilo víc, než to co navrhoval Ethan.
Teprve nyní jsem se opravdu rozhodl do věci také zamíchat a podpořit svými slovy Halův návrh.
"Souhlasím s Halem." řek jsem a podíval se nejdřív jeho směrem, načež jsem pohledem sklouznul k Ethanovi, proti němuž jsem svůj souhlas vlastně vynesl. Nechtěl jsem přenést neshodu mezí nás dva.
"Potřebujeme se nejdřív trochu sehrát, odhadnou rizika a tak. A s těmi zbraněmi je to navíc opravdu dobrý nápad."
Seděl jsem vedle Smantha na kratší, směrem do lokálu obrácené straně stolu u něhož seděla celá naše skupina. Lokty jsem měl opřené o stůl a kromě toho, že jsem poslouchal o čem ostatní mluví jsem se zaměstnával tím, že jsem z vysoké sklenice pomalu popíjel klasické corellianské pivo, objednané za část drobných kreditů, které jsem musel doslova vyškrábnout ze dna kapsy. Peněz jsem vlastně nikdy pořádně neměl, snad jen sem tam za nějakou malou výpomoc. Vedle Smantha jsem žil neustále s jednou kapsou prázdnou a druhou vysypanou, což byla daň za to, že mě ledacos přiučil, ač by na Chandrille, kde jsem se narodil určitě někdo považoval za jeden z ukazatelů toho, že mě Smanth dost zkazil, že jen podporoval mé sny o létání, místo toho, aby mi pomohl najít pořádnou práci a svým přičiněním mě zatáhl do špatné společnosti. Ale vůbec jsem si nestěžoval, naopak jsem se snažil se vším co se stalo smířit, vzít to tak jak to bylo. Možná jsem byl i svým způsobem spokojený, protože to všechno mohlo dopadnout ještě daleko hůř než to dopadlo. Po tom, co se stalo na Kuatu jsem vlastně ani moc jiných možností, mezi kterými bych se mohl rozhodovat neměl. Se Smanthem jsme chytili za pačesy hned první šanci, která se nám postavila do společné cesty.
Otočil jsem se přes rameno a očima zkontroloval dění ve zbytku lokálu. Zůstal jsem relativně klidný. Vnitřek kantýny nebyl zrovna přecpaný a kdo byl uvnitř, staral se o to co bylo na stole před ním a pokud tam nic nebylo, tak co se děje u výčepu. Nervozita z toho, že by se o nás někdo mohl zajímat a že bychom tudíž mohli probírat tyhle důležité věci někde jinde po těch skoro třech týdnech zeslábla. Už skoro úplně zmizela, i když jsem si pořád myslel, že bychom měli zůstat co nejvíc opatrní, abychom se třeba nemohli dostat do dalšího maléru, v němž jsme už tak jako tak do jednoho uvízli. Na začátku mi tohle rokování na místě, kde jsme teoreticky mohli být někomu na očích připadlo dost zvláštní. I když pravda, co kolem naší skupiny mi zvláštní nepřipadlo a co zvláštní nebylo, když vlastně byla tak trochu zvláštní celá skupina. Nesourodá směs, osmi členů z nichž byl každý úplně jiný držela po hromadě hlavně díky několika společným názorům a pak taky trochu díky Trinn, jež se svou autoritou ujala našeho vedení. Právě Trinna mě na začátku překvapovala nejvíc ze všech. Nečekal bych, že to bude právě ona, kterou budou všichni nejvíc respektovat. Na základě toho co jsem snad mohl alespoň trochu vědět bych čekal spíš někoho s předpoklady vojenského důstojníka. Teda kromě ostatních asi ne Hala. Ten takovou pozornost u ostatních, jako Trinna nebudil. Jenže pak jsem když zjistil, že si Trinna svým rázným chováním získala jistý respekt i umě a že jsem ochotný ji následovat. S ostatními jsem se snažil vycházet normálním způsobem, nakolik to vzhledem k jejich odlišnosti bylo možné.
Obrátil jsem pohled zpět ke stolu, přejel očima tváře ostatních a dál sledoval probíhající rozhovor. Zatím jsem mlčel. Ke směru, kterým se rozhovor ubíral jsem toho neměl mnoho co říct. Podobné drobné neshody jsem nepovažoval za dobré. Pokud to opravdu bylo hlavně naše přesvědčení, pramenící z podobných názorů co nás drželo pohromadě a co nám mohlo pomoci dosáhnout nějakých výsledků, měli jsme takové přesvědčení spíš utužovat a snažit se být jednotní, ne se o něco handrkovat, jak to právě dělali Ethan s Halem. Hal byl sice možná diplomatický mladík, ale i když bych dal za pravdu spíše jemu, tahle situace zrovna moc diplomaticky nevycházela. Možná proto, že právě s Ethanem a jeho temperamentem, který byl ještě daleko prudší než ten, který se skrýval ve mě to bylo dost těžké. Byl bych těm dvěma něco řekl, protože s touhle neshodou bylo třeba co nejdřív skoncovat, stejně jako s chozením kolem horké kaše a řečmi o tom, jak by bylo krásné, kdybychom v osmi nelépe rovnou zničili celé Galaktické Impérium. Členové Edge Resistance samozřejmě byli všichni svým stateční, odhodlaní a chtěli toho hodně dokázat, jenže pustit se rovnou v prvním tahu přímo na Coruscant bylo přeci jen trochu silné kafe. Silné i na někoho jako jsem byl já, kdo se něco naučil a teď si to toužil vyzkoušet naostro. Bylo lepší začít postupně a systematicky, přičemž bychom zvažovali co je proveditelné a co ne, tak jak to zastával Hal. Už jsem se chystal otevřít ústa, abych něco podotknul, jenže dřív než já se do toho rázně vložila Trinna se svým nožem a deskou slolu. Trinna to dost možná viděla podobně jako já, jen to dala najevo po svém, jiným způsobem. Způsobem, který pro ni byl docela charakteristický.
Pak se to konečně začalo vyvíjet lepším směrem. Hal přispěchal s návrhem, který měl docela smysl, stejně jako logické opodstatnění. Trocha zbraní by se nám určitě hodila a velice by nám pomohla, ať už bychom s nimi v budoucnu podnikali o cokoliv. A někde jsme museli vzít munici do těch zbraní, které už jsme měli. Tohle se mi líbilo víc, než to co navrhoval Ethan.
Teprve nyní jsem se opravdu rozhodl do věci také zamíchat a podpořit svými slovy Halův návrh.
"Souhlasím s Halem." řek jsem a podíval se nejdřív jeho směrem, načež jsem pohledem sklouznul k Ethanovi, proti němuž jsem svůj souhlas vlastně vynesl. Nechtěl jsem přenést neshodu mezí nás dva.
"Potřebujeme se nejdřív trochu sehrát, odhadnou rizika a tak. A s těmi zbraněmi je to navíc opravdu dobrý nápad."
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -
Re: Edge Resistance - Vzestup Fénixe (Merthor)
Mindor; Město Pakniff – Kantýna Lewo:
Už Halova poznámka o budoucí možnosti vaší invaze na Coruscant Ethana dost uklidnila a i jeho horká hlava si srovnala, že s něčím větším než je lehký sportovní blaster, jeho nynější asi jediný majetek, se bude tento plán realizovat podstatně příjemněji. Takže se s tebou nemínil přít a vlastně už ani s Halem. Namísto toho se teď potměšile usmíval a ty jsi v jeho zasněných očích skoro viděl obraz jeho představy. Obraz sebe sama kráčejícího po Imperiální centrále s obřím blasterem v rukou kosíc Imperiály jako hrdina z nějaké z těch laciných show na holonetu. I mezi ostatními se tento plán setkal s kladnou odezvou. Měl hlavu i patu a vzhledem k dalším návrhům se zdál alespoň trochu realizovatelný. Jediný kdo se k němu zatím nevyjádřil byla Trinna která jen přimhouřila oči jako by kalkulovala všechny alternativy. Hal znervózněl.
Aby bylo jasno, tak netvrdím že musíme hned přepadnout továrny, nebo tak něco. Taková obří společnost bude mít určitě na planetě stovky skladišť a podobných míst. Chápeš, něco s menším zabezpečením a ostrahou.
Začal obhajobu své myšlenky před Trinnou.
Myslím, že pár hlídačů a nějaký ten bezpečnostní okruh by jsme zvládnout mohli a kvůli pár bednám zbraní za náma flotilu posílat nebudou.
Trinna konečně projevila nějakou reakci když lehce pokývala hlavou a usmála se na koutek úst.
Fajn.
Řekla konečně a vytrhla čepel ze stolu.
Halovu tvář zcela pohltil úsměv za který by se nestyděl ani hladový gungan hledící na hostinu.
Samozřejmě potřebuje věc pořádně připravit.
Ujal se hned iniciativy.
Přemýšlel jsem nad nasazením agentů kvůli informacím a pak…
Ehm…
Vložil se do Halova plánu Railin.
Nerad ti to připomínám, ale jsme takřka švorc. Myslíš že máme na to tu čekat až někdo posbírá informace? To může trvat měsíce.
Hal se chystal něco namítnout, ale Railin ho usadil.
Navíc je to zbrojovka, ta si bude svý zaměstnance proklepávat a jestli si nezapomněl, tak my nejsme zrovna ctihodní občani. Většina z nás má na krku krádež lodi.
To byla námitka směřující přímo do černého a týkající se vlastně i tebe. Tu Coronu (Corona-class transport) teď sedící na improvizovaném letišti za městem sice de facto ukradl Smanth sám, ale tak jako obvykle jsi se v tom svezl s ním a byla sázka do loterie jestli se v tomto případě objevuje i tvé jméno.
Hal zmlkl a vrátil se k hloubání nad svým plánem.
Kolik informací může člověk asi tak potřebovat, který nezjistí na místě?
Zeptala se jako by nic Aki.
Jo, mrňous má recht. U takový společnosti budou skladiště nejspíš označený obřím bilbordem s logem nebo tak něčím.
Přisadil si Smanth.
No žejo Gowy? Vzpomínáš na Kuat, tam si taky přes bilbordy společností pomalu neviděl město.
To bylo výrazově trochu přehnané tvrzení, ale pravdou bylo, že na lecjakém skladišti se na Kuatu našlo přinejmenším logo společnosti které patřil, otázkou bylo, jestli se chceš k tomuto názoru přidat na Smanthovu stranu, nebo máš na věc odlišný pohled.
Už Halova poznámka o budoucí možnosti vaší invaze na Coruscant Ethana dost uklidnila a i jeho horká hlava si srovnala, že s něčím větším než je lehký sportovní blaster, jeho nynější asi jediný majetek, se bude tento plán realizovat podstatně příjemněji. Takže se s tebou nemínil přít a vlastně už ani s Halem. Namísto toho se teď potměšile usmíval a ty jsi v jeho zasněných očích skoro viděl obraz jeho představy. Obraz sebe sama kráčejícího po Imperiální centrále s obřím blasterem v rukou kosíc Imperiály jako hrdina z nějaké z těch laciných show na holonetu. I mezi ostatními se tento plán setkal s kladnou odezvou. Měl hlavu i patu a vzhledem k dalším návrhům se zdál alespoň trochu realizovatelný. Jediný kdo se k němu zatím nevyjádřil byla Trinna která jen přimhouřila oči jako by kalkulovala všechny alternativy. Hal znervózněl.
Aby bylo jasno, tak netvrdím že musíme hned přepadnout továrny, nebo tak něco. Taková obří společnost bude mít určitě na planetě stovky skladišť a podobných míst. Chápeš, něco s menším zabezpečením a ostrahou.
Začal obhajobu své myšlenky před Trinnou.
Myslím, že pár hlídačů a nějaký ten bezpečnostní okruh by jsme zvládnout mohli a kvůli pár bednám zbraní za náma flotilu posílat nebudou.
Trinna konečně projevila nějakou reakci když lehce pokývala hlavou a usmála se na koutek úst.
Fajn.
Řekla konečně a vytrhla čepel ze stolu.
Halovu tvář zcela pohltil úsměv za který by se nestyděl ani hladový gungan hledící na hostinu.
Samozřejmě potřebuje věc pořádně připravit.
Ujal se hned iniciativy.
Přemýšlel jsem nad nasazením agentů kvůli informacím a pak…
Ehm…
Vložil se do Halova plánu Railin.
Nerad ti to připomínám, ale jsme takřka švorc. Myslíš že máme na to tu čekat až někdo posbírá informace? To může trvat měsíce.
Hal se chystal něco namítnout, ale Railin ho usadil.
Navíc je to zbrojovka, ta si bude svý zaměstnance proklepávat a jestli si nezapomněl, tak my nejsme zrovna ctihodní občani. Většina z nás má na krku krádež lodi.
To byla námitka směřující přímo do černého a týkající se vlastně i tebe. Tu Coronu (Corona-class transport) teď sedící na improvizovaném letišti za městem sice de facto ukradl Smanth sám, ale tak jako obvykle jsi se v tom svezl s ním a byla sázka do loterie jestli se v tomto případě objevuje i tvé jméno.
Hal zmlkl a vrátil se k hloubání nad svým plánem.
Kolik informací může člověk asi tak potřebovat, který nezjistí na místě?
Zeptala se jako by nic Aki.
Jo, mrňous má recht. U takový společnosti budou skladiště nejspíš označený obřím bilbordem s logem nebo tak něčím.
Přisadil si Smanth.
No žejo Gowy? Vzpomínáš na Kuat, tam si taky přes bilbordy společností pomalu neviděl město.
To bylo výrazově trochu přehnané tvrzení, ale pravdou bylo, že na lecjakém skladišti se na Kuatu našlo přinejmenším logo společnosti které patřil, otázkou bylo, jestli se chceš k tomuto názoru přidat na Smanthovu stranu, nebo máš na věc odlišný pohled.
-
Merthor
- Rytíř Jedi
- Příspěvky: 668
- Registrován: 28.3.2013 18:07:44
- Bydliště: Jedno malé moravské město
Re: Edge Resistance - Vzestup Fénixe (Merthor)
Mindor; Město Pakniff – Kantýna Lewo
Drobná komplikace v podobě nesrozumění mezi Halem a Ethanem se nakonec vyřešila docela snadno rozhodně snadněji, než se dalo usuzovat na základě prvního dojmu vzbuzeného reakcemi těch, kteří se diskuse nad Ethanovým návrhem účastnili.
To kromě Ethana a Hala snad nebyl už nikdo jiný, když jsem ovšem nepočítal svůj stručný souhlas s Halem. V jedné chvíli to mohlo vypadat na zárodek hádky, která by do sebe mohla vtáhnout celou skupinu, ale tak vážné to ve skutečnosti zase nebylo. Hal promluvil celkem dobře, přišel se svým dobrým návrhem, takže se Ethan zase velice rychle uklidnil a protože s Halovým plánem zřejmě souhlasil také on, bylo pro tu chvíli největší nebezpečí, totiž nebezpečí konfliktu zažehnáno. S úlevou jsem pozvedl sklenici a dopřál si pořádný doušek piva.
Co ale ve vzduchu viselo stále byla určitá forma nadšení. To nadšení jsem s Ethanem, Halem a vlastně i s celou zbývající pěticí členů naší skupiny sdílel. V tom, že bychom se konečně měli do něčeho pustit jsme byli celkem svorní a možná právě to, že by všichni už už vyrazili a ono to nebylo jen tak a snad právě proto byla tmosféra trochu napjatá, jako by se mělo v každém z následujících okamžiků něco důležitého stát, nebo jako by rozhovor brzdilo přílišné dusno.
Hal svůj plán ještě trochu upřesnil a tak začala porada nabírat tempo a to co bychom mohli podniknout zase nabývalo přesnější obrysy. Že bychom měli přepadnout nějaký sklad, ne přímo výrobní haly zbrojírenské společnosti to bylo celkem jasné. Navíc jsme si ale ještě museli vybrat správný sklad, pokud jich bude větší množství. V případě, že bychom chtěli přepadnout přímo výrobu, nebo některý sklad, který by s výrobními halami bezprostředně sousedil, mohlo se nám velice snadno stát, že narazíme na akorát na nějaké rozpracované zbraně, některé součástky, nebo materiál používaný k údržbě a uchovávání zbraní. A co dalšího, je ve skladech společnosti, co by se nám nemuselo tak docela hodit, to jsem nemohli vědět. Leda, že by měli nějaký centrální sklad. My jsme totiž potřebovali skutečné zbraně plně připravené k jejich hlavnímu bojovému účelu. Snad ještě kdyby byla v některých skladech munice, stálo by to za to. To bych ani chvíli nevázal a pobral tolik, kolik by se vešlo do naší lodi. Na nějaké ty zásobníky předem naplněné tibanovým plynem jsme nemohli zapomínat. Sám pro sebe jsem to zařadil, jako důležitou součást plánu, protože sebrat hromadu blasterů, do nichž bychom neměli náhradní zásobníky, které bychom mohli nějakou dobu používat by mělo sotva poloviční význam. Ostatní sklady, ty které by se nám nehodili a byly v rozumném dosahu nám mohli sloužit leda tak na trochu větší táborový oheň.
Bezpečnostní opatření o kterých Hal mluvil by měli být v ještě celkem v pohodě. Na něco jsme si přeci jen věřit mohli. Pokud bychom si nezvládli, poradit se situací ve vnitřním okraji, jak bychom si mohli troufnout na cokoliv jiného, většího. Třebas na Coruscant, jak o tom Ethan básnil.... Odhadoval jsem, že Coruscant by měl být jakožto centrum tolika imperiálních organizací určitě nejlépe hlídaný a zabezpečený. Ano také jsem dřív slyšel pěkných pár příběhů a z nich konec konců vznikla má touha po létání, ale když jsem před sebe dostal nějaké rozumné vysvětlení, alespoň jsem se snažil ho tak docela nepřehlížet a nenechat se strhnout k cela nesmyslným krokům..
Teď byla na řadě Trinna. Moje pozornost se stejně jako pozornost ostatních na okamžik přesunula k ní. Všichni čekali, co na to všechno řekne ona, jenže Trinna zatím neřekla vůbec nic. Mlčela a tak o osudu Halova plánu stále ještě nebylo rozhodnuto. Teprve, když Trinna přikývla, jasně jsme věděli, že do toho půjdeme a že s tím v tuto chvíli můžeme jasně počítat.
Rozhovor se potom stočil k dalším podrobnostem. Hal navrhoval vyslat napřed agenty, aby celou situaci prozkoumali. Něco na tom bylo, ale zároveň byl taky fakt, že nemůžeme déle čekat a že kdyby se po Drearii někdo potuloval delší dobu, mohlo by to poutat pozornost a třeba by to dopadlo ještě hůř, než když se pokusíme o rychlou akci. Druhý názor zastávala většina ostatních včetně Smantha, který se spoléhal na to, že sklady budou viditelným způsobem označené. Na první pohled to vypadalo docela jednoduše, nebo až moc.
Prostě přiletět, přistát, nají na nejbližší budově nápis SKLAD, a logo Drearian Defence Conglomerate, poradit si s nějakým hlídačem, s bezpečnostním okruhem, naložit co pobereme a co bude vzhledem k možnému času trvání akce možné a pak pryč z Drearie by mělo jít bez větších obtíží. To už tu v hrubém nástinu ostatně jednou zaznělo. Jenže může to být tak jednoduché, jak to vypadá i doopravdy?
Na první otázky a nesrovnalosti nebylo těžké přijít.
"To je pravda Smanthe" potvrdil jsem slova svého kamaráda, ale měl jsem i připomínku.
"Jenže dál ty skaldy Kuatu byly označené jenom číslem. Rychle to tam omrknout by se přeci jen mohlo hodit."
Na chvíli jsem se odmlčel a už po několikáté obkroužil celý stůl,
"Nemusíme tam sondovat týden dopředu. Kdyby druhá skupina přiletěla s nějakým přiměřeným zpožděním a přistála někde blízko té první, mohli bychom celou akci provést společně, naložit co bude možné a pak z Drearie rychle vypadnout."
Drobná komplikace v podobě nesrozumění mezi Halem a Ethanem se nakonec vyřešila docela snadno rozhodně snadněji, než se dalo usuzovat na základě prvního dojmu vzbuzeného reakcemi těch, kteří se diskuse nad Ethanovým návrhem účastnili.
To kromě Ethana a Hala snad nebyl už nikdo jiný, když jsem ovšem nepočítal svůj stručný souhlas s Halem. V jedné chvíli to mohlo vypadat na zárodek hádky, která by do sebe mohla vtáhnout celou skupinu, ale tak vážné to ve skutečnosti zase nebylo. Hal promluvil celkem dobře, přišel se svým dobrým návrhem, takže se Ethan zase velice rychle uklidnil a protože s Halovým plánem zřejmě souhlasil také on, bylo pro tu chvíli největší nebezpečí, totiž nebezpečí konfliktu zažehnáno. S úlevou jsem pozvedl sklenici a dopřál si pořádný doušek piva.
Co ale ve vzduchu viselo stále byla určitá forma nadšení. To nadšení jsem s Ethanem, Halem a vlastně i s celou zbývající pěticí členů naší skupiny sdílel. V tom, že bychom se konečně měli do něčeho pustit jsme byli celkem svorní a možná právě to, že by všichni už už vyrazili a ono to nebylo jen tak a snad právě proto byla tmosféra trochu napjatá, jako by se mělo v každém z následujících okamžiků něco důležitého stát, nebo jako by rozhovor brzdilo přílišné dusno.
Hal svůj plán ještě trochu upřesnil a tak začala porada nabírat tempo a to co bychom mohli podniknout zase nabývalo přesnější obrysy. Že bychom měli přepadnout nějaký sklad, ne přímo výrobní haly zbrojírenské společnosti to bylo celkem jasné. Navíc jsme si ale ještě museli vybrat správný sklad, pokud jich bude větší množství. V případě, že bychom chtěli přepadnout přímo výrobu, nebo některý sklad, který by s výrobními halami bezprostředně sousedil, mohlo se nám velice snadno stát, že narazíme na akorát na nějaké rozpracované zbraně, některé součástky, nebo materiál používaný k údržbě a uchovávání zbraní. A co dalšího, je ve skladech společnosti, co by se nám nemuselo tak docela hodit, to jsem nemohli vědět. Leda, že by měli nějaký centrální sklad. My jsme totiž potřebovali skutečné zbraně plně připravené k jejich hlavnímu bojovému účelu. Snad ještě kdyby byla v některých skladech munice, stálo by to za to. To bych ani chvíli nevázal a pobral tolik, kolik by se vešlo do naší lodi. Na nějaké ty zásobníky předem naplněné tibanovým plynem jsme nemohli zapomínat. Sám pro sebe jsem to zařadil, jako důležitou součást plánu, protože sebrat hromadu blasterů, do nichž bychom neměli náhradní zásobníky, které bychom mohli nějakou dobu používat by mělo sotva poloviční význam. Ostatní sklady, ty které by se nám nehodili a byly v rozumném dosahu nám mohli sloužit leda tak na trochu větší táborový oheň.
Bezpečnostní opatření o kterých Hal mluvil by měli být v ještě celkem v pohodě. Na něco jsme si přeci jen věřit mohli. Pokud bychom si nezvládli, poradit se situací ve vnitřním okraji, jak bychom si mohli troufnout na cokoliv jiného, většího. Třebas na Coruscant, jak o tom Ethan básnil.... Odhadoval jsem, že Coruscant by měl být jakožto centrum tolika imperiálních organizací určitě nejlépe hlídaný a zabezpečený. Ano také jsem dřív slyšel pěkných pár příběhů a z nich konec konců vznikla má touha po létání, ale když jsem před sebe dostal nějaké rozumné vysvětlení, alespoň jsem se snažil ho tak docela nepřehlížet a nenechat se strhnout k cela nesmyslným krokům..
Teď byla na řadě Trinna. Moje pozornost se stejně jako pozornost ostatních na okamžik přesunula k ní. Všichni čekali, co na to všechno řekne ona, jenže Trinna zatím neřekla vůbec nic. Mlčela a tak o osudu Halova plánu stále ještě nebylo rozhodnuto. Teprve, když Trinna přikývla, jasně jsme věděli, že do toho půjdeme a že s tím v tuto chvíli můžeme jasně počítat.
Rozhovor se potom stočil k dalším podrobnostem. Hal navrhoval vyslat napřed agenty, aby celou situaci prozkoumali. Něco na tom bylo, ale zároveň byl taky fakt, že nemůžeme déle čekat a že kdyby se po Drearii někdo potuloval delší dobu, mohlo by to poutat pozornost a třeba by to dopadlo ještě hůř, než když se pokusíme o rychlou akci. Druhý názor zastávala většina ostatních včetně Smantha, který se spoléhal na to, že sklady budou viditelným způsobem označené. Na první pohled to vypadalo docela jednoduše, nebo až moc.
Prostě přiletět, přistát, nají na nejbližší budově nápis SKLAD, a logo Drearian Defence Conglomerate, poradit si s nějakým hlídačem, s bezpečnostním okruhem, naložit co pobereme a co bude vzhledem k možnému času trvání akce možné a pak pryč z Drearie by mělo jít bez větších obtíží. To už tu v hrubém nástinu ostatně jednou zaznělo. Jenže může to být tak jednoduché, jak to vypadá i doopravdy?
Na první otázky a nesrovnalosti nebylo těžké přijít.
"To je pravda Smanthe" potvrdil jsem slova svého kamaráda, ale měl jsem i připomínku.
"Jenže dál ty skaldy Kuatu byly označené jenom číslem. Rychle to tam omrknout by se přeci jen mohlo hodit."
Na chvíli jsem se odmlčel a už po několikáté obkroužil celý stůl,
"Nemusíme tam sondovat týden dopředu. Kdyby druhá skupina přiletěla s nějakým přiměřeným zpožděním a přistála někde blízko té první, mohli bychom celou akci provést společně, naložit co bude možné a pak z Drearie rychle vypadnout."
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -
Re: Edge Resistance - Vzestup Fénixe (Merthor)
Mindor; Město Pakniff – Kantýna Lewo:
Tvůj návrh se opět setkal s jemně řečeno kladným ohlasem. I Trinna uznale přikývla, což byl od ní rozhodně nemalý projev uznání.
A nechceš to celý naplánovat sám?
Vyštěkl na tebe najednou Hal, až se k němu všichni překvapeně obrátili. Tohle nebyl ten klidný stratég kterého jste znali.
Ale, nevyšiluj. Vždyť jen něco navrhl.
Opřel se o něj Smanth. Hal překvapeně zamrkal a promnul si oči jako by ho bolela hlava.
Promiň Gowy, jen… promiň, nemyslel jsem to tak. Máš pravdu, je to nejlepší řešení.
Dobře.
Vložila se do věci rázně jako vždy Trinna.
Co tedy jak?
Zeptala se Hala přímo. Možná že byla vaším vůdcem, ale rozhodně se nepovažovala za svrchované vládce. Vypadalo to že jí spíše vyhovuje jistá forma demokracie kterou si vaše skupina udržovala a nemínila na svém vedení nijak trvat.
Tříčlenná skupina by myslím byla ideální.
Navrhl Hal a svraštěl čelo usilovným přemýšlením než si svůj návrh přikývnutím odsouhlasil.
Jo tři lidi, ty správný lidi. Dost aby zjistili co nejvíc informací, ale málo aby budili moc pozornosti.
Trinna beze slova přikývla.
Správným lidem by to nemuselo zabrat víc než pár hodin. Nebude to tolik dat co bych rád, ale…
Tak kdo poletí.
Vyletěl okamžitě Ethan nadšeně, tedy dokud se mu nedostalo takřke sborové odpovědi.
TY ROZHODNĚ NE!
Nato se zamračil a uraženě opřel na židli, ale pořád se nepřestával připitoměle usmívat, takže to jen hrál.
Navrhoval bych Aki…
Začal Hal s nominací a věnoval každému jmenovanému důležitý pohled.
…Railina… a Gowyho.
Tvá nominace až takovým překvapením nebyla, kromě Ethana jsi byl jediný pilot. Koho ale nominace překvapila nemale byl Railin.
Eh… já? Moment a proč ne ty? Ty víš co máš hledat a tak.
Copak, máš nahnáno?
Ušklíbl se Smanth. Během vteřiny ale ztuhl když hubený mladík bleskově vyrazil a mezi Smanthovýma očima se octla hlaveň blasteru. Railin byl zatraceně rychlý a teď stál pevně rozkročený před Smanthem s kamenným výrazem v jinak velice jemné tváři.
A ty?
Zeptal se jako by nic. Smanth zvedl omluvně ruce.
Hele klid, to byla jen sranda. Fakt promiň.
Railinův blaster se rychle obrátil v jeho dlani a zamířil bezpečně na strop.
Klid, jen žertuju.
Zněl upřímně ale tvým očím neuniklo zalesknutí Trinnina nože opouštějícího Railinovy slabiny. Mladík se opět klidně usadil.
Jen mi přišlo že se na to Hal hodí líp.
Lidi, uklidněte se. V tomhle jsme společně a až budem tam někde, tak si budeme muset navzájem krýt záda.
Tover mluvil málo, ale když už něco řekl, tak to stálo zato.
Promiň Smathe, přehnal jsem to. Jsem z toho celýho trochu…
Však já taky.
Přikývl Smanth na Railinovu omluvu a bleskově vygestikuloval na barmance objednávku dalších dvou piv.
Další je na mě, střelče.
Ehm…
Ozval se opět Hal.
Možná že bych byl vhodnější a možná že bych věděl líp co hledat, ale právě v tom by mohl být problém.
Začal svou myšlenku.
Podívejte, když se tam objevím já a začnu systematicky sbírat důležitá data, tak to k nám akorát přitáhne pozornost. Zato když se tam objevíte vy a budete se vyptávat… no řekněme že… přitáhnete mnohem míň pozornosti. A podle toho co plánujeme tak toho zase ke zjišťování tolik není. Aki se mrkne po okolí, rozmístění, ochranky, místní bezpečnost. Railin se mrkne po tom skladišti, nic hloubkovýho, třeba že hledáš práci a nechceš vyletět do luftu když upustíš krabici, nebo tak něco. A Gowy… Gowy se mrkne po místním provozu. Jak vypadají kosmoporty, až budete vědět kde je skladiště, tak kde přistát a tak. Prostě nic co by tam v určitý míře nezjišťoval kdokoli nově příchozí, jen trochu podrobněji.
Prostě všetečně šťourat.
Zhodnotil tuto myšlenku Railin a dodal,
Zkrátka si říkat o jednu do nosu.
A co si o tom myslíš ty?
Obrátil se Hal k tobě.
My bychom dorazili v druhý lodi tak o šest hodin později a šli bysme na to.
-------------
Hodně ukecané, já vím, ale už se propracováváme.
Tvůj návrh se opět setkal s jemně řečeno kladným ohlasem. I Trinna uznale přikývla, což byl od ní rozhodně nemalý projev uznání.
A nechceš to celý naplánovat sám?
Vyštěkl na tebe najednou Hal, až se k němu všichni překvapeně obrátili. Tohle nebyl ten klidný stratég kterého jste znali.
Ale, nevyšiluj. Vždyť jen něco navrhl.
Opřel se o něj Smanth. Hal překvapeně zamrkal a promnul si oči jako by ho bolela hlava.
Promiň Gowy, jen… promiň, nemyslel jsem to tak. Máš pravdu, je to nejlepší řešení.
Dobře.
Vložila se do věci rázně jako vždy Trinna.
Co tedy jak?
Zeptala se Hala přímo. Možná že byla vaším vůdcem, ale rozhodně se nepovažovala za svrchované vládce. Vypadalo to že jí spíše vyhovuje jistá forma demokracie kterou si vaše skupina udržovala a nemínila na svém vedení nijak trvat.
Tříčlenná skupina by myslím byla ideální.
Navrhl Hal a svraštěl čelo usilovným přemýšlením než si svůj návrh přikývnutím odsouhlasil.
Jo tři lidi, ty správný lidi. Dost aby zjistili co nejvíc informací, ale málo aby budili moc pozornosti.
Trinna beze slova přikývla.
Správným lidem by to nemuselo zabrat víc než pár hodin. Nebude to tolik dat co bych rád, ale…
Tak kdo poletí.
Vyletěl okamžitě Ethan nadšeně, tedy dokud se mu nedostalo takřke sborové odpovědi.
TY ROZHODNĚ NE!
Nato se zamračil a uraženě opřel na židli, ale pořád se nepřestával připitoměle usmívat, takže to jen hrál.
Navrhoval bych Aki…
Začal Hal s nominací a věnoval každému jmenovanému důležitý pohled.
…Railina… a Gowyho.
Tvá nominace až takovým překvapením nebyla, kromě Ethana jsi byl jediný pilot. Koho ale nominace překvapila nemale byl Railin.
Eh… já? Moment a proč ne ty? Ty víš co máš hledat a tak.
Copak, máš nahnáno?
Ušklíbl se Smanth. Během vteřiny ale ztuhl když hubený mladík bleskově vyrazil a mezi Smanthovýma očima se octla hlaveň blasteru. Railin byl zatraceně rychlý a teď stál pevně rozkročený před Smanthem s kamenným výrazem v jinak velice jemné tváři.
A ty?
Zeptal se jako by nic. Smanth zvedl omluvně ruce.
Hele klid, to byla jen sranda. Fakt promiň.
Railinův blaster se rychle obrátil v jeho dlani a zamířil bezpečně na strop.
Klid, jen žertuju.
Zněl upřímně ale tvým očím neuniklo zalesknutí Trinnina nože opouštějícího Railinovy slabiny. Mladík se opět klidně usadil.
Jen mi přišlo že se na to Hal hodí líp.
Lidi, uklidněte se. V tomhle jsme společně a až budem tam někde, tak si budeme muset navzájem krýt záda.
Tover mluvil málo, ale když už něco řekl, tak to stálo zato.
Promiň Smathe, přehnal jsem to. Jsem z toho celýho trochu…
Však já taky.
Přikývl Smanth na Railinovu omluvu a bleskově vygestikuloval na barmance objednávku dalších dvou piv.
Další je na mě, střelče.
Ehm…
Ozval se opět Hal.
Možná že bych byl vhodnější a možná že bych věděl líp co hledat, ale právě v tom by mohl být problém.
Začal svou myšlenku.
Podívejte, když se tam objevím já a začnu systematicky sbírat důležitá data, tak to k nám akorát přitáhne pozornost. Zato když se tam objevíte vy a budete se vyptávat… no řekněme že… přitáhnete mnohem míň pozornosti. A podle toho co plánujeme tak toho zase ke zjišťování tolik není. Aki se mrkne po okolí, rozmístění, ochranky, místní bezpečnost. Railin se mrkne po tom skladišti, nic hloubkovýho, třeba že hledáš práci a nechceš vyletět do luftu když upustíš krabici, nebo tak něco. A Gowy… Gowy se mrkne po místním provozu. Jak vypadají kosmoporty, až budete vědět kde je skladiště, tak kde přistát a tak. Prostě nic co by tam v určitý míře nezjišťoval kdokoli nově příchozí, jen trochu podrobněji.
Prostě všetečně šťourat.
Zhodnotil tuto myšlenku Railin a dodal,
Zkrátka si říkat o jednu do nosu.
A co si o tom myslíš ty?
Obrátil se Hal k tobě.
My bychom dorazili v druhý lodi tak o šest hodin později a šli bysme na to.
-------------
Hodně ukecané, já vím, ale už se propracováváme.
-
Merthor
- Rytíř Jedi
- Příspěvky: 668
- Registrován: 28.3.2013 18:07:44
- Bydliště: Jedno malé moravské město
Re: Edge Resistance - Vzestup Fénixe (Merthor)
Mindor; Město Pakniff – Kantýna Lewo
Přikývnutí Trinn a její souhlas s kompromisem, s nímž jsem přispěchal byl dobrým znamením a něco málo mi to napovědělo. Byl jsem rád, že i já dokážu přijít s něčím co ostatní považují za dobrý nápad, že můžu věci naší skupiny taky něčím přispět, být něčím užitečný, i když jsem se při tom zrovna nemusel culit jako Hal ani potměšile šklebit jako Ethan. O to více mě překvapila Halova reakce, protože jsem doplněním kompromisního řešení vlastně chtěl Halův návrh víceméně opět podpořit.
Byla to podobná situace jako před tím. Měli jsme podobný názor, já jen zapracoval některé připomínky a podrobnosti.
Že to chci celé naplánovat sám? Spíš ty to chceš naplánovat sám! Aby ses nám z toho nezbláznil... pomyslel jsem si.
Když už podlehl nervózní atmosféře i Hal, nemusel jsem si brát zbytečné servítky. Když na mých rtech zahrál letmý úsměv, díval jsem se při tom bezostyšně přímo na Hala a taky jsem zrovna nemlčel.
"Klidně to udělám, pokud nebudou padat další návrhy" odsekl jsem, ale bez valného účinku, protože jsem se jen překřikoval se Smnathem, který si pospíšil, aby se mě v té věci zastal. Možná bych to býval doprovodil ještě tím, že bych na Hala trochu šilhal, přes okraj sklenice, která již tak byla skoro prázdná, jenže to už jsem radši neudělal, protože se mi Hal v zápětí omluvil a bylo by zbytečné ho nějak provokovat. Rychle jsem tedy sklopil sklenici k ústům a jedním delším douškem ji vyprázdnil až do dna. S ťuknutím jsem ji postavil před sebe na stůl. Sáhnul jsem do kapsy. Tím jsem si ověřil, že už je úplně prázdná. Nebylo v ní vůbec nic, takže pro nějakou dobu přede mnou na stole zřejmě stála poslední prázdná sklenice.
Mezi tím se Trinna obrátila na Hala a ten navázal v rozvíjení konstrukce plánu chystané akce.
Hal na to šel celkem rozumě, to jsem musel uznat, přesto že jsem nevěděl jestli se ho naučil právě na důstojnické akademii, na níž jsem se bez úspěchu taky pokoušel přihlásit. Podle mého názoru by to možná celé spravili i dva z nás, jako předvoj, vyslání trojce jsem však Halovi nehodlal nikterak rozmlouvat. To by bylo jen zbytečné a malicherné handrkování nad detaily.
Hal čekal na to, až mu řečený počet účastníků potvrdím tak jsem prostě rychle kývnul.
Moje nominace do průzkumného týmu opravdu překvapivá nebyla. Pokud bych neletěl já musel by letět Ethan. Na jedné straně byla otázka, proč by vlastně Ethan letět nemohl. Dost možná, že měl lepší předpoklady k létání, než byly ty moje skromné začátky s prakticky žádnými zkušenostmi. Potom by se určitě hodil pro těžší úkoly a v naší skupině by byl jasnou volbou jako pilot číslo jedna. Na mě by zbylo místo pilota číslo dva, nebo kopilata. Na stranu druhou jsem si ani já nebyl jistý, že bych na místě někoho z ostatních dal Etahnovi přednost. Jeho prudká povaha sice byla bojovná, jenže kdyby se jeho nadšení a jeho bojovnost napřeli špatným směrem, nemuselo by to dobře dopadnout.
Ostatní dva sice tak jasná volba nebyli, možností bylo daleko víc, ale tuhle volbu jsem schvaloval.
Aki a Reilin byli asi nejobratnější členové skupiny a kromě toho, že měli i dobré předpoklady ke splnění vlastního úkolu se dalo očekávat, že kdyby čirou náhodou nastali nějaké drobné komplikace, dokázali by si ti dva, právě díky své obratnosti poradit nejmíň do příletu ostatních. Ostatních, kteří měli k dispozici druhou loď a měli přiletět později zbývalo pět a s většinou z nich by se zase dalo souhlasit v rámci toho na co jsem je mohli později potřebovat. Byla by to taková úderná skupina...
Zvednul jsem palec, abych tak Halovi naznačil, že i v tomhle sdílím jeho názor.
To že volba toho kdo poletí v první vlně není jednoznačná záležitost se ukázalo vzápětí.
Bylo to tu zase v podobě o nic menší než před tím. Zvýšené hlasy byly normální, tomu se nikdo nemohl divit, jenomže i tentokrát následovalo po drobné neshodě vytahování zbraní, což mě nenechávalo tak úplně klidným, když jsem měl takový vývoj situace sledovat.
A to všechno kvůli takové pitomosti, když se ani nechtěli hádat o tom, že by měl letět někdo jiný. Vlastně by mě taky zajímalo, co přesně to tam chtěl Hal zjišťovat, že nemůže letět.... Ono je to vlastně jedno. tenhle tým, tak jak poletí by měl být dost dobrý.
I podruhé se podařilo situaci rychle urovnat, bez nějakých větších komplikaci, ovšem....
Sakra. Ještě párkrát a budu mít chuť vytáhnu svůj blaster preventivně. Zrovna tak, jak to dělá Trinn s nožem, ulevil jsem si v duchu, jakmile byl nůž i blaster opět pryč ze scény. Doufal jsem, že to tak daleko nezajde a že to nebude nutné.
Na rozdělení úkolů taky nebylo nic, s čím bych neměl souhlasit. Hal vyjmenoval tři důležité body, které charakterizovali, co všechno bylo možné zjistit.
Pokud si každý splní svůj úkol, budeme nakonec mít všechny potřebné informace a navíc rozptýlíme podezření tím, že se rozdělíme a na místě průzkumu nebude vidět víc než jeden z nás. Pokud by si to někdo mohl dát dohromady, budeme už dávno pryč i s tím co se nám podaří sebrat.
V rámci těch tří bodů rovnajících se třem úkolům jsem na tom byl ještě docela dobře. Obhlídka kosmoportů by neměla být tím nejtěžším úkolem. Nejdůležitější bod první části poslání bude plnit možná spíš Railin. Třeba, že se obhlídka kosmoportů nezdála nejtěžší, věřil jsem že z ní něco vyplyne. Vedle dalšího byla šance, že tam najdu nějakou lepší loď, než byly ty dvě, co jsme měli k dispozici nyní.
Přemýšlel jsem, jestli mě k tomu nenapadne ještě něco, ale nepřišel jsme na žádnou vyloženou chybu, kterou by tento plán mohl mít a z detailů které ještě nebyly vysloveny zbývala jedna maximálně dvě drobnosti.
"Nemám s tím žádný problém. Beru to tak, jak jsi to řekl. Jen bych chtěl dodat, že ten efektivní čas na pátrání teoreticky může být trochu kratší, ale šest hodin by nám určitě mělo statit." odpověděl jsem na Halovu otázku a sám jednu otázku přidal.
"Takže jestli souhlasí i všichni ostatní, co zbývá dohodnout? Určitě čas začátku celé akce. Nebo ještě něco dalšího?"
Přikývnutí Trinn a její souhlas s kompromisem, s nímž jsem přispěchal byl dobrým znamením a něco málo mi to napovědělo. Byl jsem rád, že i já dokážu přijít s něčím co ostatní považují za dobrý nápad, že můžu věci naší skupiny taky něčím přispět, být něčím užitečný, i když jsem se při tom zrovna nemusel culit jako Hal ani potměšile šklebit jako Ethan. O to více mě překvapila Halova reakce, protože jsem doplněním kompromisního řešení vlastně chtěl Halův návrh víceméně opět podpořit.
Byla to podobná situace jako před tím. Měli jsme podobný názor, já jen zapracoval některé připomínky a podrobnosti.
Že to chci celé naplánovat sám? Spíš ty to chceš naplánovat sám! Aby ses nám z toho nezbláznil... pomyslel jsem si.
Když už podlehl nervózní atmosféře i Hal, nemusel jsem si brát zbytečné servítky. Když na mých rtech zahrál letmý úsměv, díval jsem se při tom bezostyšně přímo na Hala a taky jsem zrovna nemlčel.
"Klidně to udělám, pokud nebudou padat další návrhy" odsekl jsem, ale bez valného účinku, protože jsem se jen překřikoval se Smnathem, který si pospíšil, aby se mě v té věci zastal. Možná bych to býval doprovodil ještě tím, že bych na Hala trochu šilhal, přes okraj sklenice, která již tak byla skoro prázdná, jenže to už jsem radši neudělal, protože se mi Hal v zápětí omluvil a bylo by zbytečné ho nějak provokovat. Rychle jsem tedy sklopil sklenici k ústům a jedním delším douškem ji vyprázdnil až do dna. S ťuknutím jsem ji postavil před sebe na stůl. Sáhnul jsem do kapsy. Tím jsem si ověřil, že už je úplně prázdná. Nebylo v ní vůbec nic, takže pro nějakou dobu přede mnou na stole zřejmě stála poslední prázdná sklenice.
Mezi tím se Trinna obrátila na Hala a ten navázal v rozvíjení konstrukce plánu chystané akce.
Hal na to šel celkem rozumě, to jsem musel uznat, přesto že jsem nevěděl jestli se ho naučil právě na důstojnické akademii, na níž jsem se bez úspěchu taky pokoušel přihlásit. Podle mého názoru by to možná celé spravili i dva z nás, jako předvoj, vyslání trojce jsem však Halovi nehodlal nikterak rozmlouvat. To by bylo jen zbytečné a malicherné handrkování nad detaily.
Hal čekal na to, až mu řečený počet účastníků potvrdím tak jsem prostě rychle kývnul.
Moje nominace do průzkumného týmu opravdu překvapivá nebyla. Pokud bych neletěl já musel by letět Ethan. Na jedné straně byla otázka, proč by vlastně Ethan letět nemohl. Dost možná, že měl lepší předpoklady k létání, než byly ty moje skromné začátky s prakticky žádnými zkušenostmi. Potom by se určitě hodil pro těžší úkoly a v naší skupině by byl jasnou volbou jako pilot číslo jedna. Na mě by zbylo místo pilota číslo dva, nebo kopilata. Na stranu druhou jsem si ani já nebyl jistý, že bych na místě někoho z ostatních dal Etahnovi přednost. Jeho prudká povaha sice byla bojovná, jenže kdyby se jeho nadšení a jeho bojovnost napřeli špatným směrem, nemuselo by to dobře dopadnout.
Ostatní dva sice tak jasná volba nebyli, možností bylo daleko víc, ale tuhle volbu jsem schvaloval.
Aki a Reilin byli asi nejobratnější členové skupiny a kromě toho, že měli i dobré předpoklady ke splnění vlastního úkolu se dalo očekávat, že kdyby čirou náhodou nastali nějaké drobné komplikace, dokázali by si ti dva, právě díky své obratnosti poradit nejmíň do příletu ostatních. Ostatních, kteří měli k dispozici druhou loď a měli přiletět později zbývalo pět a s většinou z nich by se zase dalo souhlasit v rámci toho na co jsem je mohli později potřebovat. Byla by to taková úderná skupina...
Zvednul jsem palec, abych tak Halovi naznačil, že i v tomhle sdílím jeho názor.
To že volba toho kdo poletí v první vlně není jednoznačná záležitost se ukázalo vzápětí.
Bylo to tu zase v podobě o nic menší než před tím. Zvýšené hlasy byly normální, tomu se nikdo nemohl divit, jenomže i tentokrát následovalo po drobné neshodě vytahování zbraní, což mě nenechávalo tak úplně klidným, když jsem měl takový vývoj situace sledovat.
A to všechno kvůli takové pitomosti, když se ani nechtěli hádat o tom, že by měl letět někdo jiný. Vlastně by mě taky zajímalo, co přesně to tam chtěl Hal zjišťovat, že nemůže letět.... Ono je to vlastně jedno. tenhle tým, tak jak poletí by měl být dost dobrý.
I podruhé se podařilo situaci rychle urovnat, bez nějakých větších komplikaci, ovšem....
Sakra. Ještě párkrát a budu mít chuť vytáhnu svůj blaster preventivně. Zrovna tak, jak to dělá Trinn s nožem, ulevil jsem si v duchu, jakmile byl nůž i blaster opět pryč ze scény. Doufal jsem, že to tak daleko nezajde a že to nebude nutné.
Na rozdělení úkolů taky nebylo nic, s čím bych neměl souhlasit. Hal vyjmenoval tři důležité body, které charakterizovali, co všechno bylo možné zjistit.
Pokud si každý splní svůj úkol, budeme nakonec mít všechny potřebné informace a navíc rozptýlíme podezření tím, že se rozdělíme a na místě průzkumu nebude vidět víc než jeden z nás. Pokud by si to někdo mohl dát dohromady, budeme už dávno pryč i s tím co se nám podaří sebrat.
V rámci těch tří bodů rovnajících se třem úkolům jsem na tom byl ještě docela dobře. Obhlídka kosmoportů by neměla být tím nejtěžším úkolem. Nejdůležitější bod první části poslání bude plnit možná spíš Railin. Třeba, že se obhlídka kosmoportů nezdála nejtěžší, věřil jsem že z ní něco vyplyne. Vedle dalšího byla šance, že tam najdu nějakou lepší loď, než byly ty dvě, co jsme měli k dispozici nyní.
Přemýšlel jsem, jestli mě k tomu nenapadne ještě něco, ale nepřišel jsme na žádnou vyloženou chybu, kterou by tento plán mohl mít a z detailů které ještě nebyly vysloveny zbývala jedna maximálně dvě drobnosti.
"Nemám s tím žádný problém. Beru to tak, jak jsi to řekl. Jen bych chtěl dodat, že ten efektivní čas na pátrání teoreticky může být trochu kratší, ale šest hodin by nám určitě mělo statit." odpověděl jsem na Halovu otázku a sám jednu otázku přidal.
"Takže jestli souhlasí i všichni ostatní, co zbývá dohodnout? Určitě čas začátku celé akce. Nebo ještě něco dalšího?"
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -
Re: Edge Resistance - Vzestup Fénixe (Merthor)
Mindor; Město Pakniff – Kantýna Lewo:
Hal se rozvalil na židli a zhluboka si oddechl.
Bohužel, podle mě je toho potřeba naplánovat ještě hodně. Ale k tomu potřebujeme ty informace, takže…
Jen nahlédnout do Halovi mysli by byl jistě zážitek na celý život, protože podle toho jak svraštěl čelo se mu jí běžně honily tisíce možných scénářů, alternativ a plánů, nebo tak přinejmenším působil.
Tak na co čekáme?
To nahlédnout do Smanthovi nebyl velký problém, nikdy.
Trinna přikývla a zvedla se, jako by to byl povel, všichni jste jí následovali.
Pakniff nebylo velké město, vlastně to byl přímo zapadákov. Dokonce takový, že zde místo kosmoportu sloužila uhrabaná louka obehnaná plotem a stodolou nahrazující hangár. Což byl ale také důvod proč jste si je vybrali. Tady se na registraci lodí nikdo neptal, tady se nikdo neptal na nic.
Tak kterou?
Zeptala se Aki při pohledu na dvě lodě v rohu této improvizované přistávací plochy. Na výběr byla “tvá“ Corona, lehký v podstatě nákladní transportér který jste si se Smanthem přivezli z Kuatu a Anxarta, o něco větší ale v podstatě velmi podobná loď, kterou vás zásobil Ethan a spol.
Podle mě je to jedno.
Poznamenal Hal jako hlavní strůjce plánu, snad z jistého pocitu nutnosti se k tomu vyjádřit.
Jen bych si být vámi z obou odnesl osobní věci, jestli je tam ještě máte. Víte, kdyby něco nevyšlo a o některou z nich jsme třeba přišli.
To byla připomínka hodně se týkající minimálně Smantha, který sebou také okamžitě trhnul a vzápětí zmizel v lodi. I mezi ostatními se ale našlo pár kteří se vydali do Anxartu vylovit ty zbytkové relikvie svých starých životů, které sebou vzali při nuceném odchodu a tu trochu oblečení a podobných věcí které se mezi nimi povalovali.
Můžete je dát k nám.
Ozvala se ještě Aki, která tím s Trinniným souhlasným přikývnutím nabízela kapacitu jejich pronajatého pokoje v jednom a jediném místním penzionu.
Hal se rozvalil na židli a zhluboka si oddechl.
Bohužel, podle mě je toho potřeba naplánovat ještě hodně. Ale k tomu potřebujeme ty informace, takže…
Jen nahlédnout do Halovi mysli by byl jistě zážitek na celý život, protože podle toho jak svraštěl čelo se mu jí běžně honily tisíce možných scénářů, alternativ a plánů, nebo tak přinejmenším působil.
Tak na co čekáme?
To nahlédnout do Smanthovi nebyl velký problém, nikdy.
Trinna přikývla a zvedla se, jako by to byl povel, všichni jste jí následovali.
Pakniff nebylo velké město, vlastně to byl přímo zapadákov. Dokonce takový, že zde místo kosmoportu sloužila uhrabaná louka obehnaná plotem a stodolou nahrazující hangár. Což byl ale také důvod proč jste si je vybrali. Tady se na registraci lodí nikdo neptal, tady se nikdo neptal na nic.
Tak kterou?
Zeptala se Aki při pohledu na dvě lodě v rohu této improvizované přistávací plochy. Na výběr byla “tvá“ Corona, lehký v podstatě nákladní transportér který jste si se Smanthem přivezli z Kuatu a Anxarta, o něco větší ale v podstatě velmi podobná loď, kterou vás zásobil Ethan a spol.
Podle mě je to jedno.
Poznamenal Hal jako hlavní strůjce plánu, snad z jistého pocitu nutnosti se k tomu vyjádřit.
Jen bych si být vámi z obou odnesl osobní věci, jestli je tam ještě máte. Víte, kdyby něco nevyšlo a o některou z nich jsme třeba přišli.
To byla připomínka hodně se týkající minimálně Smantha, který sebou také okamžitě trhnul a vzápětí zmizel v lodi. I mezi ostatními se ale našlo pár kteří se vydali do Anxartu vylovit ty zbytkové relikvie svých starých životů, které sebou vzali při nuceném odchodu a tu trochu oblečení a podobných věcí které se mezi nimi povalovali.
Můžete je dát k nám.
Ozvala se ještě Aki, která tím s Trinniným souhlasným přikývnutím nabízela kapacitu jejich pronajatého pokoje v jednom a jediném místním penzionu.
-
Merthor
- Rytíř Jedi
- Příspěvky: 668
- Registrován: 28.3.2013 18:07:44
- Bydliště: Jedno malé moravské město
Re: Edge Resistance - Vzestup Fénixe (Merthor)
Mindor; Město Pakniff – Kantýna Lewo
"Právě. Taky si myslím, že víc budeme moct rozhodnout a upřesnit až budeme vědět víc. Ale jestli tě ještě něco napadá." přitakal jsem a tentokrát jsem si dával trochu větší pozor, jak to říkám, aby si Hal nemohl moje první slova vykládat jako útočná. Dal jsem Halovi dostatečnou příležitost, aby se v případě, že by měl ještě něco dalšího na srdci, nebo mohl vyjádřit.
Dřív, než se mohl ozvat Hal, nebo kdokoliv další, dřív než tímto směrem mohla debata nabrat případné další pokračování, přišel Smanth se svým pobídnutím, abychom už déle na nic nečekali.
Trinn skutečně na nic dalšího nečekala a zvedla se od stolu. Když se přidal Smanth, okamžitě také vstal a pak už vlastně začali vstávat všichni ostatní najednou, bylo všechno víc, než jasné. Žádné další otálení, žádné další vysedávání. Už nic takového. Porada skončila a zřejmě se jde co nejdříve na věc a když se to tak vzalo byl na to po těch třech týdnech docela čas.
Bylo k večeru. Za jiných okolností bych tedy asi navrhl, že by bylo lepší vyrazit až ráno. Nicméně poté, co jsme se tu většinu dní jen tak povalovali nemělo smysl déle otálet. Nebylo to sice úplně tak docela bezúčelné povalování, v rámci možností jsme se při tom poznali, trochu se tu zařídili, vypozorovali co bylo potřeba a dohodli nějaké další důležité věci, ale během toho všeho každý čekal, jestli se konečně něco pořádného bude dít, nebo jestli bude pokračovat nečinnost. Po skončení akce jistě zase bude dost času na odpočinek a k tomu všemu je asi na Drearii úplně jiný čas, než tady na Mindoru.
Vstal jsem spolu s ostatními a jako jeden z posledních zamířil od stolu u kterého jsme seděli pryč.
Prošli jsme asi dvěma ulicemi, řídnoucím okrajem města Pakniff a zamířili k improvizovanému letišti, které se před námi vynořilo okamžitě poté, jak jsme opustili prostor obydlené zástavby.
Bylo to docela příhodné a nenápadné místo, ve kterém by na první pohled asi jen málokdo hledal základnu odbojové skupiny. Jediná budova, která na něm stála, postarší stodola, sloužila jednak jako provizorní hangár, jednak i jako provizorní domov pro některé z těch, kteří byli na útěku. Pro mě to byl zatím domov zcela určitě. Nemohl jsem si dovolit pronajmout si vlastní byt, tak jak se to povedlo Trinn a Aki. Pokud jsem měl nějaké vlastní drobné peníze, padly vždy hlavně na životní potřeby, jako jídlo a k tomu zajisté sem tam i nějaké to pití. Člověk přece jíst musí a ostatní. to řešíli podobně jako já.
Bylo by to sice lepší napodobit ty dvě a pořídit si vlastní byt, leč v současné době to byl hlavně smělý plán na to, jak si v případě, že to bude možné zařídit lepší a budoucnost.
Nocoval jsem kde se dalo a kde to bylo v rámci možností pohodlné. Buď vevnitř v naší Coroně, nebo často bývali i vhodné podmínky na na to, abych si, jen tak, trochu změkčil podlahu v hangáru a zůstával přes noc v něm v té polokryté budově, jestli se jí tak vůbec dalo říct.
Prostředí na Mindoru bylo docela jednoduché. Nemuseli se tu vyřizovat žádné formality, každý se staral o své a to co člověk mohl vidět okolo sebe bylo něco úplně jiného než na Kuatu, kde byla spousta technických vymožeností a hodně se toho podřizovalo vývoji a výrobě vesmírné techniky. Zato mi ale Mindor, ač nebyl úplně stejný svým způsobem připomínal Chandrilu, kde jsem prožil celé své dětství. Vlastně jsem se přiblížil zpět původnímu životu a tak jsem neměl zas tak velký problém si zvyknout. Lidé zde žili v menších skupinách. O čem jsem věděl, byl tu Pakniff, to sice bylo město, ovšem nevelké město a další lidé byli řídce roztroušení v zemědělských usedlostech, jako byla i Hawery farm. přesné místo, kde se započal můj život. Stejně jako dřív, toulal jsem se občas sám rovinatou krajinou, rozhlížejíce se přitom kolem sebe, vychutnával klid a všechny ty věci pramenící z obyčejných maličkostí mindorské scenérie.
Došli jsem společně až ke vstupu do hangáru a tam jsme se zastavili. Můj pohled automaticky sklouzl k Coroně s jejíž pomocí jsme se já a Smanth na Mindor dopravili. Na otázku Aki, kterou ze dvou lodí poletíme, jsem mírně natáhl ruku a ukázal tím samým směrem. Tak jsem dal najevo svůj názor. Byla jeden z důvodů, proč jsme teď byli tady. Ne, že bych měl cokoliv proti obdobné Anxartě, přesto jsem byl toho názoru, že pokud má po změně majitele na Corounu někdo z nás přednostní právo, jsme to já a Smanth. S Anxartou to bylo podobné. Na tu měli zase větší nárok Reilin, Hal a jejich část skupiny. Pokud bych nedával přednost Coroně a chtěl letět s Anxartou, určitě bych se na to zeptal Railina, nebo těch ostatních zeptal.
Na základě Halovi připomínky většina z nás, včetně mě beze slov vyrazila směrem k lodím, aby si z nich odnesla osobní věci, které na nich až doposud zůstali. Nikdo z nás toho na "vyložení" moc neměl. V mém případě to bylo jedno náhradního oblečení, košile, plátěné kalhoty a lehká bunda a k tomu ještě jedna tenká deka, coby přikrývka. Nic jiného jsem mimo ten, který to co jsem měl u sebe, tedy malý blaster neměl a že bych přišel o to, co jsem měl bych se zase tolik bát nemusel, protože tyhle věci by nikomu moc nevynesly a leckoho by snad ani nezajímaly. Moje drobnosti stačilo schovat někde v hangáru. Věděl jsem tam v rohu o jedné celkem příhodné zavřené bedně, co nebyla moc špinavá a pro můj záměr se docela dobře hodila.
Od lodi jsem tady jako první šel do rohu hangáru a svoje oblečení jsem tam zanechal, coby v šatní skříni. Bednu jsem zaklopil víkem. Teprve poté co jsem si to zařídil jsem se vrátil k ostatním stojícím kus od vchodu do hangáru.
"Díky, ale mám na ně i jiné místo" oznámil jsem v odpověď Aki.
"Právě. Taky si myslím, že víc budeme moct rozhodnout a upřesnit až budeme vědět víc. Ale jestli tě ještě něco napadá." přitakal jsem a tentokrát jsem si dával trochu větší pozor, jak to říkám, aby si Hal nemohl moje první slova vykládat jako útočná. Dal jsem Halovi dostatečnou příležitost, aby se v případě, že by měl ještě něco dalšího na srdci, nebo mohl vyjádřit.
Dřív, než se mohl ozvat Hal, nebo kdokoliv další, dřív než tímto směrem mohla debata nabrat případné další pokračování, přišel Smanth se svým pobídnutím, abychom už déle na nic nečekali.
Trinn skutečně na nic dalšího nečekala a zvedla se od stolu. Když se přidal Smanth, okamžitě také vstal a pak už vlastně začali vstávat všichni ostatní najednou, bylo všechno víc, než jasné. Žádné další otálení, žádné další vysedávání. Už nic takového. Porada skončila a zřejmě se jde co nejdříve na věc a když se to tak vzalo byl na to po těch třech týdnech docela čas.
Bylo k večeru. Za jiných okolností bych tedy asi navrhl, že by bylo lepší vyrazit až ráno. Nicméně poté, co jsme se tu většinu dní jen tak povalovali nemělo smysl déle otálet. Nebylo to sice úplně tak docela bezúčelné povalování, v rámci možností jsme se při tom poznali, trochu se tu zařídili, vypozorovali co bylo potřeba a dohodli nějaké další důležité věci, ale během toho všeho každý čekal, jestli se konečně něco pořádného bude dít, nebo jestli bude pokračovat nečinnost. Po skončení akce jistě zase bude dost času na odpočinek a k tomu všemu je asi na Drearii úplně jiný čas, než tady na Mindoru.
Vstal jsem spolu s ostatními a jako jeden z posledních zamířil od stolu u kterého jsme seděli pryč.
Prošli jsme asi dvěma ulicemi, řídnoucím okrajem města Pakniff a zamířili k improvizovanému letišti, které se před námi vynořilo okamžitě poté, jak jsme opustili prostor obydlené zástavby.
Bylo to docela příhodné a nenápadné místo, ve kterém by na první pohled asi jen málokdo hledal základnu odbojové skupiny. Jediná budova, která na něm stála, postarší stodola, sloužila jednak jako provizorní hangár, jednak i jako provizorní domov pro některé z těch, kteří byli na útěku. Pro mě to byl zatím domov zcela určitě. Nemohl jsem si dovolit pronajmout si vlastní byt, tak jak se to povedlo Trinn a Aki. Pokud jsem měl nějaké vlastní drobné peníze, padly vždy hlavně na životní potřeby, jako jídlo a k tomu zajisté sem tam i nějaké to pití. Člověk přece jíst musí a ostatní. to řešíli podobně jako já.
Bylo by to sice lepší napodobit ty dvě a pořídit si vlastní byt, leč v současné době to byl hlavně smělý plán na to, jak si v případě, že to bude možné zařídit lepší a budoucnost.
Nocoval jsem kde se dalo a kde to bylo v rámci možností pohodlné. Buď vevnitř v naší Coroně, nebo často bývali i vhodné podmínky na na to, abych si, jen tak, trochu změkčil podlahu v hangáru a zůstával přes noc v něm v té polokryté budově, jestli se jí tak vůbec dalo říct.
Prostředí na Mindoru bylo docela jednoduché. Nemuseli se tu vyřizovat žádné formality, každý se staral o své a to co člověk mohl vidět okolo sebe bylo něco úplně jiného než na Kuatu, kde byla spousta technických vymožeností a hodně se toho podřizovalo vývoji a výrobě vesmírné techniky. Zato mi ale Mindor, ač nebyl úplně stejný svým způsobem připomínal Chandrilu, kde jsem prožil celé své dětství. Vlastně jsem se přiblížil zpět původnímu životu a tak jsem neměl zas tak velký problém si zvyknout. Lidé zde žili v menších skupinách. O čem jsem věděl, byl tu Pakniff, to sice bylo město, ovšem nevelké město a další lidé byli řídce roztroušení v zemědělských usedlostech, jako byla i Hawery farm. přesné místo, kde se započal můj život. Stejně jako dřív, toulal jsem se občas sám rovinatou krajinou, rozhlížejíce se přitom kolem sebe, vychutnával klid a všechny ty věci pramenící z obyčejných maličkostí mindorské scenérie.
Došli jsem společně až ke vstupu do hangáru a tam jsme se zastavili. Můj pohled automaticky sklouzl k Coroně s jejíž pomocí jsme se já a Smanth na Mindor dopravili. Na otázku Aki, kterou ze dvou lodí poletíme, jsem mírně natáhl ruku a ukázal tím samým směrem. Tak jsem dal najevo svůj názor. Byla jeden z důvodů, proč jsme teď byli tady. Ne, že bych měl cokoliv proti obdobné Anxartě, přesto jsem byl toho názoru, že pokud má po změně majitele na Corounu někdo z nás přednostní právo, jsme to já a Smanth. S Anxartou to bylo podobné. Na tu měli zase větší nárok Reilin, Hal a jejich část skupiny. Pokud bych nedával přednost Coroně a chtěl letět s Anxartou, určitě bych se na to zeptal Railina, nebo těch ostatních zeptal.
Na základě Halovi připomínky většina z nás, včetně mě beze slov vyrazila směrem k lodím, aby si z nich odnesla osobní věci, které na nich až doposud zůstali. Nikdo z nás toho na "vyložení" moc neměl. V mém případě to bylo jedno náhradního oblečení, košile, plátěné kalhoty a lehká bunda a k tomu ještě jedna tenká deka, coby přikrývka. Nic jiného jsem mimo ten, který to co jsem měl u sebe, tedy malý blaster neměl a že bych přišel o to, co jsem měl bych se zase tolik bát nemusel, protože tyhle věci by nikomu moc nevynesly a leckoho by snad ani nezajímaly. Moje drobnosti stačilo schovat někde v hangáru. Věděl jsem tam v rohu o jedné celkem příhodné zavřené bedně, co nebyla moc špinavá a pro můj záměr se docela dobře hodila.
Od lodi jsem tady jako první šel do rohu hangáru a svoje oblečení jsem tam zanechal, coby v šatní skříni. Bednu jsem zaklopil víkem. Teprve poté co jsem si to zařídil jsem se vrátil k ostatním stojícím kus od vchodu do hangáru.
"Díky, ale mám na ně i jiné místo" oznámil jsem v odpověď Aki.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -
Re: Edge Resistance - Vzestup Fénixe (Merthor)
Mindor; Město Pakniff – Kantýna Lewo:
Mimo tebe většina využila nabídky Ati a, před Trinnou vzápětí vyrostla hromádka cestovních vaků. Výjimku tvořil Railin, jeho majetek představovalo, podobně jako u tebe jedno náhradní oblečení, které si ještě ke všemu koupil v Pakniffu a které teď prostě svázal do úhledného balíčku, který si schoval do brašny, kterou nosíval na rameni. A hned si nastoupil následován Ati do tebou zvolené lodi.
Dávej si tam bacha.
Šťouchl do tebe starostlivě Smanth, na rozloučenou a Trinna se k němu přidala přikývnutím pro vás všechny.
Tady.
Ozval se Ethan a podával ti malou černou krabičku s displejem a dvěma tlačítky.
To je signálka. Upravená.
Vysvětlil.
Smanth s Railinem jí přeladili na jinou frekvenci, takovou co se hůř hledá, a dodali šifrování. Až dorazíte tak jí zapněte. Podle ní vás snadno najdeme. Stačí jí připojit k anténám.
Víc jsi k cestě vlastně ani vědět nepotřeboval. Hidian Way na níž ležela i Drearia vám totiž už jednou posloužila a to k příletu sem. I když tehdy jste se od ní oddělili už na Champale, takže úplně přesný průběh letu jsi neznal. Stačilo to ovšem k tomu, abys věděl, že mezi Hidian Way a Mindorem leží dost gravitačního bordelu, aby vám cesta zabrala celý den.
Mimo tebe většina využila nabídky Ati a, před Trinnou vzápětí vyrostla hromádka cestovních vaků. Výjimku tvořil Railin, jeho majetek představovalo, podobně jako u tebe jedno náhradní oblečení, které si ještě ke všemu koupil v Pakniffu a které teď prostě svázal do úhledného balíčku, který si schoval do brašny, kterou nosíval na rameni. A hned si nastoupil následován Ati do tebou zvolené lodi.
Dávej si tam bacha.
Šťouchl do tebe starostlivě Smanth, na rozloučenou a Trinna se k němu přidala přikývnutím pro vás všechny.
Tady.
Ozval se Ethan a podával ti malou černou krabičku s displejem a dvěma tlačítky.
To je signálka. Upravená.
Vysvětlil.
Smanth s Railinem jí přeladili na jinou frekvenci, takovou co se hůř hledá, a dodali šifrování. Až dorazíte tak jí zapněte. Podle ní vás snadno najdeme. Stačí jí připojit k anténám.
Víc jsi k cestě vlastně ani vědět nepotřeboval. Hidian Way na níž ležela i Drearia vám totiž už jednou posloužila a to k příletu sem. I když tehdy jste se od ní oddělili už na Champale, takže úplně přesný průběh letu jsi neznal. Stačilo to ovšem k tomu, abys věděl, že mezi Hidian Way a Mindorem leží dost gravitačního bordelu, aby vám cesta zabrala celý den.
-
Merthor
- Rytíř Jedi
- Příspěvky: 668
- Registrován: 28.3.2013 18:07:44
- Bydliště: Jedno malé moravské město
Re: Edge Resistance - Vzestup Fénixe (Merthor)
Mindor; Město Pakniff – provizorní základna
Když jsem přicházel z hangáru k ostatním, všiml jsem si, že se Smanth dívá mým směrem. Ne k lodím, odkud přicházeli ostatní. Teď jsem se přímo na něj podíval také.
" Jasně. To se ví, že si dám bacha... " odtušil jsem a na jeho přátelský štulec reagoval lehce pobaveným ušklíbnutím. Nutno říct v tu chvíli to bylo opravdu přátelské rozloučení, stejně jako povzbudivý úsměv Trinn, která dokázala dát ledacos najevo, i když toho taky moc nenamluvila.
Se slovy "Díky, To se bude hodit" jsme přijal od Ethana signálku, několikrát ji převrátil v rukou a pozorně si jí prohlídl. Tahle malá šikovná věcička, tedy přesněji hlavně úpravy na ní byly tedy výsledkem nemalé technické zručnosti Smantha, Railina a jejich o nic méně usilovnější práce, které se ti dva spolu věnovali. Věděl jsem, že zatím co jsem se já toulal po okolí, ti dva pracovali na nějakých důležitých technických věcech. Na jakých věcech přesně pracují jsem nevěděl, i když mi Smanth naznačil alespoň to, že dělají na pár věcech, co by naší skupině mohly být hodně prospěšné, protože jsem nechtěl být dotěrný a moc se vyptávat. Nebylo mi známo ani to, že má Ethan tuhle věcičku s sebou. Na první pohled to působilo, jako by celý plán vznikl už někdy před tím, ovšem těch pár věcí, které by mohly být naší skupině prospěšné, jak řekl Smant, zase nebylo tak těžké uhodnout. Tahle tedy doopravdy prospěšná byla. Když ji budeme mít, nemuseli jsme se bát, že by došlo k nějakým problémům, ostatní nevěděli kde jsme a pak nás třeba nemohli najít. Stačilo vědět jaký má signál, mít druhé zařízení s jeho pomocí bylo možné zachytit signál a polohu signálky lokalizovat. Snad jen.....
"Takže pokud tomu rozumím není zase tolik pravděpodobné, že nás zachytí někdo nežádoucí" shrnul jsem ještě to, o čem jsem se chtěl ubezpečit, strčil signálku do kapsy, kývnul na ostatní a vydal se za Aki a Railinem, kteří už předtím zamířili k lodi.. Byl jsem celkem zvědavý, co dalšího Smanth a Railin ještě udělali a s čím užitečným se ještě hodlají vytasit.
Zčásti jsem obešel loď, tím jsem si ji jednak naposled obhlídl, v rámci pilotní důkladnosti, jednak jsem se tak dostal až ke dveřím Dveře vedoucí na palubu byly otevřené. Zastavil jsem se v nich, pohlédl dovnitř a následně se ještě jednou letmo ohlédl přes rameno. Vstoupiv na palubu Corony zmáčknutím jsem příslušného tlačítka a dveře za sebou zavřel. Zamířil jsem přímo do kokpitu k řízení, abych uskutečnil definitivní letové přípravy na opuštění Mindoru. Posadil jsem se do křesla pilota a obrátil se k hlavnímu řídícímu panelu.
Připravit loď ke startu a odstartovat byl první bod. To nebylo zas tak složité, stejně jako vyvézt loď ze systému Taspan. Pak měl následovat ještě jeden krátký relativně bezproblémový úsek cesty, na nějž měl ale už následovat solidní slalom, mezi jednotlivými body na něž bylo možné dostat se hyperprostorovým skokem. Odhadoval jsem, že dostat se na hydianskou tepnu znamenalo několik kratších haperprostorových skoků, podstatně prodlužující dobu po kterou by měla cesta trvat.
Než se dostaneme na hydianskou tepnu, bylo lepší zůstat v kokpitu, případně se ještě krátce poradit s ostatními, pokud by nás napadlo něco dalšího k naším úkolům. Na poradu bych si případně během cesty mohl udělat ještě chvíli času. To byl i při nutnosti dohlížet na řízení neměl být takový problém. Stejně tu nebylo k probrání ani k přemýšlení nic moc jiného. Na hydianské tepně už to zase tak hrozné nebude a mezi tepnou a kdyby to tak nebylo mezi tebou a Drearií, ležící poblíž hyperprostorové cesty, bylo by to tak dobře a jen by nám to ledacos usnadnilo. Minimálně během toho posledního úseku bych se mihlo podařit vyšetřit trochu času k tomu, abych i nějakou tu hodinu odpočíval. .
Díval jsem se na hlavní řídící panel před sebou. Co bylo potřeba už jsem v podstatě udělal. S Coronou už jsem letěl, takže jsem se orientoval docela rychle, nemusel nic hledat a přípravy k odletu jsem na své měl hotové pilotní zkušenosti a snahu o pečlivost zvládl docela rychle. Pospíšil jsem si, abych si včas upevnil pásy.
Loď postupně ožívala, jednotlivé systémy na základě pokynů mnou pečlivě zadaných do panelu nebíhaly a kontrolky na panelu poblikávaly. Postupně se začínaly spouštět repulsové motory, které loď měly vynést k orbitě, Mindoru kde bude možné přepnout na další fázi.
Zatím jsem nikde neshledával žádnou chybu. Pokud jsem mohl soudit, vše bylo přichystáno k odletu směrem za splnění našeho prvního cíle na Drearii.
Když jsem přicházel z hangáru k ostatním, všiml jsem si, že se Smanth dívá mým směrem. Ne k lodím, odkud přicházeli ostatní. Teď jsem se přímo na něj podíval také.
" Jasně. To se ví, že si dám bacha... " odtušil jsem a na jeho přátelský štulec reagoval lehce pobaveným ušklíbnutím. Nutno říct v tu chvíli to bylo opravdu přátelské rozloučení, stejně jako povzbudivý úsměv Trinn, která dokázala dát ledacos najevo, i když toho taky moc nenamluvila.
Se slovy "Díky, To se bude hodit" jsme přijal od Ethana signálku, několikrát ji převrátil v rukou a pozorně si jí prohlídl. Tahle malá šikovná věcička, tedy přesněji hlavně úpravy na ní byly tedy výsledkem nemalé technické zručnosti Smantha, Railina a jejich o nic méně usilovnější práce, které se ti dva spolu věnovali. Věděl jsem, že zatím co jsem se já toulal po okolí, ti dva pracovali na nějakých důležitých technických věcech. Na jakých věcech přesně pracují jsem nevěděl, i když mi Smanth naznačil alespoň to, že dělají na pár věcech, co by naší skupině mohly být hodně prospěšné, protože jsem nechtěl být dotěrný a moc se vyptávat. Nebylo mi známo ani to, že má Ethan tuhle věcičku s sebou. Na první pohled to působilo, jako by celý plán vznikl už někdy před tím, ovšem těch pár věcí, které by mohly být naší skupině prospěšné, jak řekl Smant, zase nebylo tak těžké uhodnout. Tahle tedy doopravdy prospěšná byla. Když ji budeme mít, nemuseli jsme se bát, že by došlo k nějakým problémům, ostatní nevěděli kde jsme a pak nás třeba nemohli najít. Stačilo vědět jaký má signál, mít druhé zařízení s jeho pomocí bylo možné zachytit signál a polohu signálky lokalizovat. Snad jen.....
"Takže pokud tomu rozumím není zase tolik pravděpodobné, že nás zachytí někdo nežádoucí" shrnul jsem ještě to, o čem jsem se chtěl ubezpečit, strčil signálku do kapsy, kývnul na ostatní a vydal se za Aki a Railinem, kteří už předtím zamířili k lodi.. Byl jsem celkem zvědavý, co dalšího Smanth a Railin ještě udělali a s čím užitečným se ještě hodlají vytasit.
Zčásti jsem obešel loď, tím jsem si ji jednak naposled obhlídl, v rámci pilotní důkladnosti, jednak jsem se tak dostal až ke dveřím Dveře vedoucí na palubu byly otevřené. Zastavil jsem se v nich, pohlédl dovnitř a následně se ještě jednou letmo ohlédl přes rameno. Vstoupiv na palubu Corony zmáčknutím jsem příslušného tlačítka a dveře za sebou zavřel. Zamířil jsem přímo do kokpitu k řízení, abych uskutečnil definitivní letové přípravy na opuštění Mindoru. Posadil jsem se do křesla pilota a obrátil se k hlavnímu řídícímu panelu.
Připravit loď ke startu a odstartovat byl první bod. To nebylo zas tak složité, stejně jako vyvézt loď ze systému Taspan. Pak měl následovat ještě jeden krátký relativně bezproblémový úsek cesty, na nějž měl ale už následovat solidní slalom, mezi jednotlivými body na něž bylo možné dostat se hyperprostorovým skokem. Odhadoval jsem, že dostat se na hydianskou tepnu znamenalo několik kratších haperprostorových skoků, podstatně prodlužující dobu po kterou by měla cesta trvat.
Než se dostaneme na hydianskou tepnu, bylo lepší zůstat v kokpitu, případně se ještě krátce poradit s ostatními, pokud by nás napadlo něco dalšího k naším úkolům. Na poradu bych si případně během cesty mohl udělat ještě chvíli času. To byl i při nutnosti dohlížet na řízení neměl být takový problém. Stejně tu nebylo k probrání ani k přemýšlení nic moc jiného. Na hydianské tepně už to zase tak hrozné nebude a mezi tepnou a kdyby to tak nebylo mezi tebou a Drearií, ležící poblíž hyperprostorové cesty, bylo by to tak dobře a jen by nám to ledacos usnadnilo. Minimálně během toho posledního úseku bych se mihlo podařit vyšetřit trochu času k tomu, abych i nějakou tu hodinu odpočíval. .
Díval jsem se na hlavní řídící panel před sebou. Co bylo potřeba už jsem v podstatě udělal. S Coronou už jsem letěl, takže jsem se orientoval docela rychle, nemusel nic hledat a přípravy k odletu jsem na své měl hotové pilotní zkušenosti a snahu o pečlivost zvládl docela rychle. Pospíšil jsem si, abych si včas upevnil pásy.
Loď postupně ožívala, jednotlivé systémy na základě pokynů mnou pečlivě zadaných do panelu nebíhaly a kontrolky na panelu poblikávaly. Postupně se začínaly spouštět repulsové motory, které loď měly vynést k orbitě, Mindoru kde bude možné přepnout na další fázi.
Zatím jsem nikde neshledával žádnou chybu. Pokud jsem mohl soudit, vše bylo přichystáno k odletu směrem za splnění našeho prvního cíle na Drearii.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -
Re: Edge Resistance - Vzestup Fénixe (Merthor)
Transportní loď třídy Corona:
Proces přípravy lodi jsi prošel zcela učebnicově, ostatně jak se od někoho s tvými zkušenostmi dalo čekat. Někdo jako Ethan, nebo jiný pilot s více zkušenostmi by se s mnoha tvými kroky už neobtěžoval, ale to ti bylo jedno. Na rozdíl od nich jsi totiž ještě cítil váhu zodpovědnosti pilota a to bylo dobře. Loď se zdála být zcela připravená a ve výborném stavu, tedy snad kromě jen z poloviny plného palivového článku, na jehož doplnění jste jak jinak neměli peníze. Ale i zbývající palivo by mělo bez problémů stačit na nejméně pět cest na Drearii a zpět, takže nebyl důvod se zatím znepokojovat.
Podobně působila i situace v kokpitu, který se záhy stal obytným středem lodi, když se na sedadlech, no sedadlo využil jen Railin, Aki se opřela o rám vstupní přepážky, ale oba se usadili v kokpitu, místo využívání toho mála obytné sekce kterou tento model měl. Nebyl to pokus dávat pozor na nezkušeného pilota, jak by se mohlo zdát. Byl to jen projev přátelství a pokus ulehčit dlouhé cestě děláním si vzájemně společnost. K tomu ovšem na druhou stranu trochu kontrastovala frekvence konverzace, která byla jemně řečeno sporadická. Ale i tak bylo příjemné se mimo sledování modrých a bílých pruhů hyperprostoru, nebo dat NavComu přepínajícího z jednoho skokového vektoru na další a znovu odpočítávající další, se odreagovat u nezávazné diskuze na téma proteinových křupek z lodních zásob, nebo zda je pohodlnější křeslo v kokpitu nebo to látkou potažené prkno kterou tvůrce této lodi vydává za kajutní lůžko.
K o něco důležitější debatě jste se ovšem dostali když NavCom oznámil poslední úsek trasy a asi čtvrt hodiny na její zdolání.
Tak, jaký je plán Gowy?
Ozval se klidně Railin.
Chci říct, máš představu kde přistát?
Osobně si myslím, že kosmoport by nebyl zrovna nejlepší nápad. Už jen proto že bývají placené. Navíc později se budeme přemísťovat a v kosmoportu by mohli být zvědavý.
Railin se na chvíli odmlčí, než řekne svůj návrh.
Podle mě by bylo nejlepší přistát někde za městem. Koneckonců máme prázdnou nákladní loď a vyptáváme se co a jak. Takže budeme působit prostě jako chudý přepravci, což tak trochu i jsme. Co myslíš?
Proces přípravy lodi jsi prošel zcela učebnicově, ostatně jak se od někoho s tvými zkušenostmi dalo čekat. Někdo jako Ethan, nebo jiný pilot s více zkušenostmi by se s mnoha tvými kroky už neobtěžoval, ale to ti bylo jedno. Na rozdíl od nich jsi totiž ještě cítil váhu zodpovědnosti pilota a to bylo dobře. Loď se zdála být zcela připravená a ve výborném stavu, tedy snad kromě jen z poloviny plného palivového článku, na jehož doplnění jste jak jinak neměli peníze. Ale i zbývající palivo by mělo bez problémů stačit na nejméně pět cest na Drearii a zpět, takže nebyl důvod se zatím znepokojovat.
Podobně působila i situace v kokpitu, který se záhy stal obytným středem lodi, když se na sedadlech, no sedadlo využil jen Railin, Aki se opřela o rám vstupní přepážky, ale oba se usadili v kokpitu, místo využívání toho mála obytné sekce kterou tento model měl. Nebyl to pokus dávat pozor na nezkušeného pilota, jak by se mohlo zdát. Byl to jen projev přátelství a pokus ulehčit dlouhé cestě děláním si vzájemně společnost. K tomu ovšem na druhou stranu trochu kontrastovala frekvence konverzace, která byla jemně řečeno sporadická. Ale i tak bylo příjemné se mimo sledování modrých a bílých pruhů hyperprostoru, nebo dat NavComu přepínajícího z jednoho skokového vektoru na další a znovu odpočítávající další, se odreagovat u nezávazné diskuze na téma proteinových křupek z lodních zásob, nebo zda je pohodlnější křeslo v kokpitu nebo to látkou potažené prkno kterou tvůrce této lodi vydává za kajutní lůžko.
K o něco důležitější debatě jste se ovšem dostali když NavCom oznámil poslední úsek trasy a asi čtvrt hodiny na její zdolání.
Tak, jaký je plán Gowy?
Ozval se klidně Railin.
Chci říct, máš představu kde přistát?
Osobně si myslím, že kosmoport by nebyl zrovna nejlepší nápad. Už jen proto že bývají placené. Navíc později se budeme přemísťovat a v kosmoportu by mohli být zvědavý.
Railin se na chvíli odmlčí, než řekne svůj návrh.
Podle mě by bylo nejlepší přistát někde za městem. Koneckonců máme prázdnou nákladní loď a vyptáváme se co a jak. Takže budeme působit prostě jako chudý přepravci, což tak trochu i jsme. Co myslíš?
-
Merthor
- Rytíř Jedi
- Příspěvky: 668
- Registrován: 28.3.2013 18:07:44
- Bydliště: Jedno malé moravské město
Re: Edge Resistance - Vzestup Fénixe (Merthor)
Transportní loď třídy Corona
Pokračování cesty bylo po většinou stejně bezproblémové, jako počáteční předstartovní příprava. Repulsory rychle naběhly a pod zvoleným vektorem nás relativně snadno dostaly na nižší orbitu Mindoru, kde jsem aktivoval další doplňující funkce, jejichž účelem bylo abych se s lodí co nejdříve vymanil gravitačního působení planety. Všiml jsem si, že již v počáteční fázi letu se v kokpitu objevili ostatní dva členové první výpravy, Railin i Aki, ale v tu chvíli jsem to prostě jenom vzal na vědomí a na jejich příchod do kokpitu nijak nereagoval. Měl jsem plné ruce práce, protože jsem, právě v tu chvíli soustředěně a pečlivě propočítával hyperprostorové souřadnice, prvního sloku. Když jsem si ověřil, že jsem všechno nastavil správně a že se nevynoříme někde uprostřed hvězdy, nebo velkého asteroidu, zmáčknul jsem tlačítko hyperprostoru. Moje oči naposledy přejely hlavní ovládací panel a zastavily se na ukazateli paliva. Na stav radioaktivní hmoty, nezbytné k provozu reaktoru a tím i celé lodi, nutno poznamenat, ne zrovna nejvyšší jsem přišel při předstartovní kontrole. Nenechal jsem se tím zbytečně znepokojovat, stav to nebyl ani vyloženě kritický, ale připsal jsem si shánění paliva jako jeden z potenciálních problémů do budoucna. Bez paliva je každá loď namydlená a skoro k ničemu, ještě když ji potřebujete rychle připravenou. Nechtěl bych ani domyslet, co by se mohlo stát, kdybychom si palivo nehlídali, potřebovali v rychlosti zmizet a zjistili, že jsme na suchu.
Mezi tím se začal rozvíjet krátký rozhovor do kterého jsem se po vstupu lodi do hyperprostoru rovněž zapojil. Na počátku velká vůle po společném hovoru, ale příliš dlouho nevydržela a naše rozmlouvání se začalo docela brzy kazit. Zprvu jsme se bavili jen o věcech, které by nás možná mohly někdy jindy a na nějakém jiném místě, například v kantýně s corellianským pivem zajímat, ovšem v tuhle chvíli jsme je považovali za málo důležité. V kabině vládlo stejně jako před tím na povrchu minodru napětí, každý byl myšlenkami někde jinde a tak pro takový druh rozhovoru nebyly dvakrát příznivé okolnosti. Nebylo se čemu divit, že hovor někdy více a někdy méně vázl a že se v něm s postupujícím časem čím dál víc množily delší odmlky, že si každý hleděl svého a po svém se taky nějakým způsobem zaměstnával. Pokusil jsem se to trochu změnit a trochu se Railina vyptávat na různé technické věci, které mě docela zajímaly a o nichž bych se mohl něco přiučit. Railin a Smanth byli v tomhle ohledu, dobří a jak jsem si mysl, občasný pokus občasná diskuse v tomto směru by byla i zajímavá. Jenomže tentokrát jsem ani s tímhle nebyl úspěšný. Čas se postupně vlekl a spolu se krátila i cesta. Pomalu ale neustále jsme se propracovávili k Drearii.
Mě osobně přestávky v rozhovoru zase tolik nevadily přesto, že mi jinak byla přítomnost zbytku průzkumného týmu v kokpitu docela příjemná. Musel jsem se věnovat pilotování a ač byla můj přímý zásah vyžadován poměrně nepravidelně, bylo dobré, abych na všechno sem tam průběžně dohlížel. Snad jen kdyby se alespoň trochu uvolnilo všudypřítomné napětí....
Seděl jsem zapřený v sedadle pilota, jenž jsem během letu prakticky neopustil. Nejprve jsem se zabýval sledováním vířivých barevných steně hyperprostorového tunelu. Ethan mi už jednou říkal, že na létání není zdaleka všechno jen zábavné.
Až prý budu mít alespoň tolik zkušeností, co má s létáním on, zjistím, kolik je toho na létání celkem nudného. I kdyby Etahn nebyl mezi vojenskými piloty považován za mazáka, měl toho nalétáno mnohem víc, než já započítáno mezi to nejvíc trénink na airspeederech a pak dva nebo tři skutečné vesmírné lety s Coronou. Důsledkem tohoto rozdílu pro mě byla spousta věcí na létání stále nová, ještě se nestala rutinou a to byl taky důvod, proč mě ledacos zajímalo. Později jsem se na hyprprostorový tunel nedíval. Několikrát jsem hleděl na hlavní panel, protože bylo pro každý další skok nezbytné vypočítat nové souřadnice.
Pokud jsem se zrovna nevěnoval pilotování, nějaké diskusi, nebo sledováním něčeho na obrazovkách, snažil jsem se dodržet vlastní předsevzetí o tom, že si trochu odpočinu. Jak jsem předpokládal na hydianské tepně jsem k tomu dostal příležitost a tak jsem v zájmu vlastní akceschopnosti a ostražitosti nějakou tu hodinu, prodřímal, aniž jsem při tom opustil pilotní křeslo.
Poslední hodinu letu jsem byl plně bdělý a pozorný. Odpočítával jsem zbývající letový čas, vypočítaný navigačním počítačem a zobrazený na jednom z displejů zcela pokrytém ostatními důležitými údaji a neustále se měnícími čísly.
Pak zbývalo už jen tři čtvrtě hodiny, půlhodiny a bylo potřeba se pomalu připravovat na opuštění hyperprostoru.
V tu chvíli se ozval Railin a konečně to bylo něco pořádného. Jak to bude s přistáním byla opodstatněná připomínka, již jsme dosud neřešili. Hladné přistání, bez toho aniž bychom vzbudili podezření by bylo slibným začátkem celé operace.
K tomu mě během letu napadla ještě otázka, co uděláme, pokud by se o nás náhodou chtěl někdo zajímat. Přemýšlel jsme, jestli máme nějaký zástupný důvod, kterým bychom byli schopní takové zvědavce odbýt. Do velké míry to byla moje věc, protože já jako pilot jsem byl zodpovědný za správné doplnění všech vyžádaných údajů o lodi a částečně i o její posádce.
Railin to z části vyřešil. Identita chudých přepravců by se dala požít a neměla by ani budit velké podezření. Aby se na to přišlo, musel by někdo být hodně neodbytný a zkusit nám zamezit nám odlet do té doby, než nepředložíme něco průkaznějšího.
Než přistaneme, mohli jsme tyhle věci ještě dořešit, samozřejmě jednu po druhé aby se tím zabránilo nežádoucímu zmatku.
"Kdybychom chtěli přistát na kosmportu, mohli bychom nasadit na přistání přímo, zvlášť s naváděním. Jenomže to by asi fakt nebyl dobrý nápad. Takhle můžu navrhnout snad jen že zvolím plošší sestupový vektor s delším časem sestupu a přeletem nad povrchem tak abychom letěli nad městem a během přeletu uvidíme, co se nám nabízí a vybereme nějaké příhodné místo k přistání, kde by naše loď nemusela být každému na očích. Jenom musíme mít na paměti, že čím bude naše loď dál, tím větší problém budeme mít k ní něco pronést a pokud bychom k ní chtěli dostat objemnější náklad." nadhodil jsem k tomu co načal Railin, nejen z důvodu, že jsme byl na pomalejší opatrnější tempo sestupu zvyklý. Pak jsem navázal tím dalším.
"Jinak tedy použijeme to že jsme loď nějaká malé transportní společnosti jako kamufláž....? Dobře. Proč ne. To by určitě šlo."
Pokračování cesty bylo po většinou stejně bezproblémové, jako počáteční předstartovní příprava. Repulsory rychle naběhly a pod zvoleným vektorem nás relativně snadno dostaly na nižší orbitu Mindoru, kde jsem aktivoval další doplňující funkce, jejichž účelem bylo abych se s lodí co nejdříve vymanil gravitačního působení planety. Všiml jsem si, že již v počáteční fázi letu se v kokpitu objevili ostatní dva členové první výpravy, Railin i Aki, ale v tu chvíli jsem to prostě jenom vzal na vědomí a na jejich příchod do kokpitu nijak nereagoval. Měl jsem plné ruce práce, protože jsem, právě v tu chvíli soustředěně a pečlivě propočítával hyperprostorové souřadnice, prvního sloku. Když jsem si ověřil, že jsem všechno nastavil správně a že se nevynoříme někde uprostřed hvězdy, nebo velkého asteroidu, zmáčknul jsem tlačítko hyperprostoru. Moje oči naposledy přejely hlavní ovládací panel a zastavily se na ukazateli paliva. Na stav radioaktivní hmoty, nezbytné k provozu reaktoru a tím i celé lodi, nutno poznamenat, ne zrovna nejvyšší jsem přišel při předstartovní kontrole. Nenechal jsem se tím zbytečně znepokojovat, stav to nebyl ani vyloženě kritický, ale připsal jsem si shánění paliva jako jeden z potenciálních problémů do budoucna. Bez paliva je každá loď namydlená a skoro k ničemu, ještě když ji potřebujete rychle připravenou. Nechtěl bych ani domyslet, co by se mohlo stát, kdybychom si palivo nehlídali, potřebovali v rychlosti zmizet a zjistili, že jsme na suchu.
Mezi tím se začal rozvíjet krátký rozhovor do kterého jsem se po vstupu lodi do hyperprostoru rovněž zapojil. Na počátku velká vůle po společném hovoru, ale příliš dlouho nevydržela a naše rozmlouvání se začalo docela brzy kazit. Zprvu jsme se bavili jen o věcech, které by nás možná mohly někdy jindy a na nějakém jiném místě, například v kantýně s corellianským pivem zajímat, ovšem v tuhle chvíli jsme je považovali za málo důležité. V kabině vládlo stejně jako před tím na povrchu minodru napětí, každý byl myšlenkami někde jinde a tak pro takový druh rozhovoru nebyly dvakrát příznivé okolnosti. Nebylo se čemu divit, že hovor někdy více a někdy méně vázl a že se v něm s postupujícím časem čím dál víc množily delší odmlky, že si každý hleděl svého a po svém se taky nějakým způsobem zaměstnával. Pokusil jsem se to trochu změnit a trochu se Railina vyptávat na různé technické věci, které mě docela zajímaly a o nichž bych se mohl něco přiučit. Railin a Smanth byli v tomhle ohledu, dobří a jak jsem si mysl, občasný pokus občasná diskuse v tomto směru by byla i zajímavá. Jenomže tentokrát jsem ani s tímhle nebyl úspěšný. Čas se postupně vlekl a spolu se krátila i cesta. Pomalu ale neustále jsme se propracovávili k Drearii.
Mě osobně přestávky v rozhovoru zase tolik nevadily přesto, že mi jinak byla přítomnost zbytku průzkumného týmu v kokpitu docela příjemná. Musel jsem se věnovat pilotování a ač byla můj přímý zásah vyžadován poměrně nepravidelně, bylo dobré, abych na všechno sem tam průběžně dohlížel. Snad jen kdyby se alespoň trochu uvolnilo všudypřítomné napětí....
Seděl jsem zapřený v sedadle pilota, jenž jsem během letu prakticky neopustil. Nejprve jsem se zabýval sledováním vířivých barevných steně hyperprostorového tunelu. Ethan mi už jednou říkal, že na létání není zdaleka všechno jen zábavné.
Až prý budu mít alespoň tolik zkušeností, co má s létáním on, zjistím, kolik je toho na létání celkem nudného. I kdyby Etahn nebyl mezi vojenskými piloty považován za mazáka, měl toho nalétáno mnohem víc, než já započítáno mezi to nejvíc trénink na airspeederech a pak dva nebo tři skutečné vesmírné lety s Coronou. Důsledkem tohoto rozdílu pro mě byla spousta věcí na létání stále nová, ještě se nestala rutinou a to byl taky důvod, proč mě ledacos zajímalo. Později jsem se na hyprprostorový tunel nedíval. Několikrát jsem hleděl na hlavní panel, protože bylo pro každý další skok nezbytné vypočítat nové souřadnice.
Pokud jsem se zrovna nevěnoval pilotování, nějaké diskusi, nebo sledováním něčeho na obrazovkách, snažil jsem se dodržet vlastní předsevzetí o tom, že si trochu odpočinu. Jak jsem předpokládal na hydianské tepně jsem k tomu dostal příležitost a tak jsem v zájmu vlastní akceschopnosti a ostražitosti nějakou tu hodinu, prodřímal, aniž jsem při tom opustil pilotní křeslo.
Poslední hodinu letu jsem byl plně bdělý a pozorný. Odpočítával jsem zbývající letový čas, vypočítaný navigačním počítačem a zobrazený na jednom z displejů zcela pokrytém ostatními důležitými údaji a neustále se měnícími čísly.
Pak zbývalo už jen tři čtvrtě hodiny, půlhodiny a bylo potřeba se pomalu připravovat na opuštění hyperprostoru.
V tu chvíli se ozval Railin a konečně to bylo něco pořádného. Jak to bude s přistáním byla opodstatněná připomínka, již jsme dosud neřešili. Hladné přistání, bez toho aniž bychom vzbudili podezření by bylo slibným začátkem celé operace.
K tomu mě během letu napadla ještě otázka, co uděláme, pokud by se o nás náhodou chtěl někdo zajímat. Přemýšlel jsme, jestli máme nějaký zástupný důvod, kterým bychom byli schopní takové zvědavce odbýt. Do velké míry to byla moje věc, protože já jako pilot jsem byl zodpovědný za správné doplnění všech vyžádaných údajů o lodi a částečně i o její posádce.
Railin to z části vyřešil. Identita chudých přepravců by se dala požít a neměla by ani budit velké podezření. Aby se na to přišlo, musel by někdo být hodně neodbytný a zkusit nám zamezit nám odlet do té doby, než nepředložíme něco průkaznějšího.
Než přistaneme, mohli jsme tyhle věci ještě dořešit, samozřejmě jednu po druhé aby se tím zabránilo nežádoucímu zmatku.
"Kdybychom chtěli přistát na kosmportu, mohli bychom nasadit na přistání přímo, zvlášť s naváděním. Jenomže to by asi fakt nebyl dobrý nápad. Takhle můžu navrhnout snad jen že zvolím plošší sestupový vektor s delším časem sestupu a přeletem nad povrchem tak abychom letěli nad městem a během přeletu uvidíme, co se nám nabízí a vybereme nějaké příhodné místo k přistání, kde by naše loď nemusela být každému na očích. Jenom musíme mít na paměti, že čím bude naše loď dál, tím větší problém budeme mít k ní něco pronést a pokud bychom k ní chtěli dostat objemnější náklad." nadhodil jsem k tomu co načal Railin, nejen z důvodu, že jsme byl na pomalejší opatrnější tempo sestupu zvyklý. Pak jsem navázal tím dalším.
"Jinak tedy použijeme to že jsme loď nějaká malé transportní společnosti jako kamufláž....? Dobře. Proč ne. To by určitě šlo."
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -
Re: Edge Resistance - Vzestup Fénixe (Merthor)
Transportní loď třídy Corona:
Překvapivě ti tentokráte odpověděla místo Railina, Aki. A nebyla to zrovna odpověď, kterou jsi asi čekal.
Je vidět že jste toho ještě moc neviděl, pane Dentrisi.
Zavrtěla hlavou, ale pak se mile usmála.
Klid Gowy. Nemusíš být tak napjatý. Uvolni se.
Pohodlně se usadila v křesle za tebou vedle Railina.
Chápu tě.
První velká akce, velká zodpovědnost.
No a v Lewu jsme se nepředvedli zrovna jako nejlepší tým.
Pokrčí rameny a věnuje ti uklidňující úsměv.
Ale napětí, vede akorát k chybám.
Railin soustrastně přikývne.
Má pravdu, víš tohle není Kuat. Tady funguje bezpečnost a tohle všechno trochu jinak. Vlastně bych se ani nedivil, kdybychom byli tam dole všem ukradený.
Tedy pokud jim nebude kroužit nad hlavou.
Railin se podíval na obrazovku počítače.
Myslím, že tady už viděli spoustu chudáků odnikud, co za poslední kredit koupili loď, aby vzápětí zjistili že bez nákladu je jim k ničemu. A tak dorazili sem. Říkají si zbrojovka, kšefty nad i pod zákonem, velký výdělek. A dost možná mají i pravdu. Tak se prostě zaparkujou někde na louku hned za městem, kde je každý uvidí, kdyby měl pro ně práci a jdou se porozhlídnout do města, zjistit co a jak.
Aki přikývla k souhlasu.
Přesně, taky bych řekla, že to nejhorší co teď můžeme udělat je chovat se nějak nenápadně. Jen ať nás vidí, jen ať si nás prohlídnou. Vždyť než sem dorazí ostatní, tak nemáme v plánu nic špatnýho, alespoň oficiálně. Chceme jen vědět kde se tu dá sehnat náklad, ne. Kde se tu dá zakotvit a tak.
Náhle její tváří projel mnohem temnější úsměv z kterého ti přejel mráz po zádech.
Samozřejmě to neznamená, že se nepodíváme i tam kam bychom neměli.
Překvapivě ti tentokráte odpověděla místo Railina, Aki. A nebyla to zrovna odpověď, kterou jsi asi čekal.
Je vidět že jste toho ještě moc neviděl, pane Dentrisi.
Zavrtěla hlavou, ale pak se mile usmála.
Klid Gowy. Nemusíš být tak napjatý. Uvolni se.
Pohodlně se usadila v křesle za tebou vedle Railina.
Chápu tě.
První velká akce, velká zodpovědnost.
No a v Lewu jsme se nepředvedli zrovna jako nejlepší tým.
Pokrčí rameny a věnuje ti uklidňující úsměv.
Ale napětí, vede akorát k chybám.
Railin soustrastně přikývne.
Má pravdu, víš tohle není Kuat. Tady funguje bezpečnost a tohle všechno trochu jinak. Vlastně bych se ani nedivil, kdybychom byli tam dole všem ukradený.
Tedy pokud jim nebude kroužit nad hlavou.
Railin se podíval na obrazovku počítače.
Myslím, že tady už viděli spoustu chudáků odnikud, co za poslední kredit koupili loď, aby vzápětí zjistili že bez nákladu je jim k ničemu. A tak dorazili sem. Říkají si zbrojovka, kšefty nad i pod zákonem, velký výdělek. A dost možná mají i pravdu. Tak se prostě zaparkujou někde na louku hned za městem, kde je každý uvidí, kdyby měl pro ně práci a jdou se porozhlídnout do města, zjistit co a jak.
Aki přikývla k souhlasu.
Přesně, taky bych řekla, že to nejhorší co teď můžeme udělat je chovat se nějak nenápadně. Jen ať nás vidí, jen ať si nás prohlídnou. Vždyť než sem dorazí ostatní, tak nemáme v plánu nic špatnýho, alespoň oficiálně. Chceme jen vědět kde se tu dá sehnat náklad, ne. Kde se tu dá zakotvit a tak.
Náhle její tváří projel mnohem temnější úsměv z kterého ti přejel mráz po zádech.
Samozřejmě to neznamená, že se nepodíváme i tam kam bychom neměli.
-
Merthor
- Rytíř Jedi
- Příspěvky: 668
- Registrován: 28.3.2013 18:07:44
- Bydliště: Jedno malé moravské město
Re: Edge Resistance - Vzestup Fénixe (Merthor)
u]Transportní loď třídy Corona[/u]
Slova, kterými Aki začala jsem tak docela neočekával. nebyl jsem na ně ani moc připravený. Snažil jsem se sehrát svou roli ve skupině co nejlíp a také odváděl co nejlepší práci. Největší úsilí jsem samozřejmě musel vložit do pilotování a do obhlídky na Drearii, což bylo to co se ode mě očekávalo, jako vždy jsem se ovšem snažil přispět i k rozhovoru a k plánování. Chtěl jsem o věci přemýšlet, udělat si i vlastní závěry. Svá slova jsem myslel více méně jako vypočtení eventualit. Člověk nikdy neví, co se může stát, takže jsem chtěl být připravený na všechno, co se může stát, na růžné možnosti průběhu akce. To, že budeme mít klid, než přiletí ostatní ještě nemuselo tolik znamenat. Jak to bude vypadat s vlastní operací celé skupiny, bylo docela důležité. Případné detaily pro druhou část ještě důležitější, než pro tu první o kterou jsme se měli pokusit teď. To ony měly rozhodnout, jakého budeme schopni dosáhnout výsledku a nakolik budeme s výsledkem spokojeni. Problém ovšem mohl být v tom, že si místa k přistání asi nebudeme moct nikterak vybírat, pak ještě v tom, že při přistání nebudeme znát polohu cíle.
Mluvil jsem upřímně podle mého názoru to bylo i docela k věci. Využíval jsem při tom vše, co jsem jen mohl vědě, stejně jako tomu bylo i tam v Lewu.
Jak Aki pokračovala a přidal se I Railin, začal jsem postupně chápat o co jim jde. Musel jsem uznat, že toho opravdu až zas tolik nevím. Byla to ne jen první akce naší skupiny, ale moje první akce vůbec a ani jsem neprocestoval jsem Galaxii napříč, abych z toho měl vědomosti. Vlastně všechnoo jsem věděl bylo vlastně omezené jen na věci, jenž jsem viděl na místech, kterými jsem pošel. Na Chandrile moc moc lodí nebylo, pokud ano, byly to také vesměs nákladní lodě. Pár jsem jich viděl, ale v té době jsem věděl naprosté minimum o tom, jak to s nimi funguje. Většinu jsem se toho pravda naučil právě na Kuatu.
Tam přistávalo hodně lodí, často organizovaně. na kosmoportu, i když možná, že i tam bývaly lodě zaparkované jinde.
Jenže frekventovanější doprava na Kuatu, byla z části způsobena i tím, že Kuat patřil mezi světy jádra a jeho letecký průmysl byl opravdu důležitý. Vedle základů létání jsem se na Kuatu naučil i pár dalších věcí, které se mohli mohly hodit, i když jsem s nimi měl stejné malé zkušenosti jako s létáním. Na Mindoru zase žádný kosmoport nebyl, v danou chvíli tam přistály jen naše dvě lodě. takže tam v tomto ohledu už nebyl tak, pozorovat dění a tak se něco přiučit dost užší.
Drearie byla od středu Galaxie podstatně vzdálenější, než Kuat. Stejně jako Mindor ležela v okrajovém pásmu. Sice tam byla zbrojovka a tak planeta určitě nebyla pustá a liduprázdná, jenže vzdálenost mohla mít velký vliv v tom smyslu, že se to s Kuatem, jak říkala Aki nedalo srovnávat. Asi jsem si to uvědomit dříve.
Kdyby se o nás opravdu vůbec nikdo nezajímal a stačilo přistát aniž bychom přitom museli odvracet něčí pozornost, ušetřilo by nám to komplikací, Pravda byla i to, že musíme být opatrní a neupozorňovat na sebe víc, než to bude nutné. To jsme ostatně ani v případě toho, co jsem prve řekl, neměl v plánu.
Nervózní z panujícího napětí jsem trochu byl. Jenomže v tom jsem určitě nebyl sám. V kantýně Lewo byli nervózní všichni, což mělo za následek, to jak to tam vypadalo. Nepochyboval jsem, že i Aki a Railin stále pociťují nějaké napětí,
Zatím co ti dva mluvili, sledoval jsem je a jen dvakrát jsem pokrčil rameny.
"Tím líp, pokud si náš nebude nikdo všímat. Bude to tak akorát jednodušší" uznal jsem nakonec. Načež jsem se pro změnu obrátil opět k odpočtu zbývajícího času do výstupu s hyperprostoru. V duchu jsem si slíbil, že si musím dávat větší pozor, protože tímto způsobem bych doopravdy mohl udělat nějakou chybu, že se musím snažit následovat ostatní protože většina z nich má větší zkušenosti a že se z každé z každé věci musím poučit.
Slova, kterými Aki začala jsem tak docela neočekával. nebyl jsem na ně ani moc připravený. Snažil jsem se sehrát svou roli ve skupině co nejlíp a také odváděl co nejlepší práci. Největší úsilí jsem samozřejmě musel vložit do pilotování a do obhlídky na Drearii, což bylo to co se ode mě očekávalo, jako vždy jsem se ovšem snažil přispět i k rozhovoru a k plánování. Chtěl jsem o věci přemýšlet, udělat si i vlastní závěry. Svá slova jsem myslel více méně jako vypočtení eventualit. Člověk nikdy neví, co se může stát, takže jsem chtěl být připravený na všechno, co se může stát, na růžné možnosti průběhu akce. To, že budeme mít klid, než přiletí ostatní ještě nemuselo tolik znamenat. Jak to bude vypadat s vlastní operací celé skupiny, bylo docela důležité. Případné detaily pro druhou část ještě důležitější, než pro tu první o kterou jsme se měli pokusit teď. To ony měly rozhodnout, jakého budeme schopni dosáhnout výsledku a nakolik budeme s výsledkem spokojeni. Problém ovšem mohl být v tom, že si místa k přistání asi nebudeme moct nikterak vybírat, pak ještě v tom, že při přistání nebudeme znát polohu cíle.
Mluvil jsem upřímně podle mého názoru to bylo i docela k věci. Využíval jsem při tom vše, co jsem jen mohl vědě, stejně jako tomu bylo i tam v Lewu.
Jak Aki pokračovala a přidal se I Railin, začal jsem postupně chápat o co jim jde. Musel jsem uznat, že toho opravdu až zas tolik nevím. Byla to ne jen první akce naší skupiny, ale moje první akce vůbec a ani jsem neprocestoval jsem Galaxii napříč, abych z toho měl vědomosti. Vlastně všechnoo jsem věděl bylo vlastně omezené jen na věci, jenž jsem viděl na místech, kterými jsem pošel. Na Chandrile moc moc lodí nebylo, pokud ano, byly to také vesměs nákladní lodě. Pár jsem jich viděl, ale v té době jsem věděl naprosté minimum o tom, jak to s nimi funguje. Většinu jsem se toho pravda naučil právě na Kuatu.
Tam přistávalo hodně lodí, často organizovaně. na kosmoportu, i když možná, že i tam bývaly lodě zaparkované jinde.
Jenže frekventovanější doprava na Kuatu, byla z části způsobena i tím, že Kuat patřil mezi světy jádra a jeho letecký průmysl byl opravdu důležitý. Vedle základů létání jsem se na Kuatu naučil i pár dalších věcí, které se mohli mohly hodit, i když jsem s nimi měl stejné malé zkušenosti jako s létáním. Na Mindoru zase žádný kosmoport nebyl, v danou chvíli tam přistály jen naše dvě lodě. takže tam v tomto ohledu už nebyl tak, pozorovat dění a tak se něco přiučit dost užší.
Drearie byla od středu Galaxie podstatně vzdálenější, než Kuat. Stejně jako Mindor ležela v okrajovém pásmu. Sice tam byla zbrojovka a tak planeta určitě nebyla pustá a liduprázdná, jenže vzdálenost mohla mít velký vliv v tom smyslu, že se to s Kuatem, jak říkala Aki nedalo srovnávat. Asi jsem si to uvědomit dříve.
Kdyby se o nás opravdu vůbec nikdo nezajímal a stačilo přistát aniž bychom přitom museli odvracet něčí pozornost, ušetřilo by nám to komplikací, Pravda byla i to, že musíme být opatrní a neupozorňovat na sebe víc, než to bude nutné. To jsme ostatně ani v případě toho, co jsem prve řekl, neměl v plánu.
Nervózní z panujícího napětí jsem trochu byl. Jenomže v tom jsem určitě nebyl sám. V kantýně Lewo byli nervózní všichni, což mělo za následek, to jak to tam vypadalo. Nepochyboval jsem, že i Aki a Railin stále pociťují nějaké napětí,
Zatím co ti dva mluvili, sledoval jsem je a jen dvakrát jsem pokrčil rameny.
"Tím líp, pokud si náš nebude nikdo všímat. Bude to tak akorát jednodušší" uznal jsem nakonec. Načež jsem se pro změnu obrátil opět k odpočtu zbývajícího času do výstupu s hyperprostoru. V duchu jsem si slíbil, že si musím dávat větší pozor, protože tímto způsobem bych doopravdy mohl udělat nějakou chybu, že se musím snažit následovat ostatní protože většina z nich má větší zkušenosti a že se z každé z každé věci musím poučit.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -
Re: Edge Resistance - Vzestup Fénixe (Merthor)
Transportní loď třídy Corona - Drearia:
Bezpečnostní systémy naběhly a hypermotory konečně vysadily. Loď s lehkým trhnutím vstoupila do normálního prostoru a hned bylo vidět že na orbitu světa na Hidian Way. Kolem šedozeleného světa se to jen hemžilo provozem. Odhadem tu mohlo být i na dvěstě lodí různých typů i velikostí mířících k planetě i z ní a spousta, která prostě jen prolétala. Několik z těchto lodí se koncentrovalo do proudů ukazující jako nepřehlédnutelná šipka, polohu hlavního města. A jak Railin předpokládal, ani po vašem přiblížení k planetě se neozval nikdo dožadující se vaší identifikace. Pravda, ze situace vyplynulo i pár negativ, z nichž rozhodně nejvíce se hlásící byli dva teď už Imperiálně šedé křižníky na orbitě. K vašemu potěšení, ale opustili orbitu a pak i sektor skokem, ještě než jste vstoupili do atmosféry Drearie.
Hlavní město byla struktura značně fascinující. Jeho gigantická rozloha byla patrná už z nižší orbity, podobně jako tomu bylo na Kuatu, ale při přiblížení a to nijak velkém, bylo vidět, že jeho drtivou většinu zabírají továrny a sklady. Výjimky představovali tři obrovské symetricky rozmístěné kosmoporty a pak střed města tyčící se vysoko nad zbytek svými mrakodrapy z plastoceli, skrze ně se proplétal hustý provoz repulzních vznášedel osobních, ale především nákladních.
Tady nebude problém se tiše vyptávat.
Ozval se ti za ramenem Railin.
Jo, tady by zmizel i růžovej Wookie.
Přitakala Aki.
Ani najít místo k přistání nebylo těžké. Prakticky hned za dělnickými slumy na okrajích města ležela pustina holých plání, z nichž už dávno vyhnalo znečištění všechnu zeleň. Ovšem právě když jsi k jedné z nich zamířil, se ozvalo pípání příchozího spojení.
- Tady Drearijská kontrola provozu. Neznámé lodi třídy Corona, slyšíte mě? Volám neznámou loď třídy Corona na sestupných souřadnicích 654-987. Prosím odpovězte.-
Mužský hlas v rádiu zněl klidně a profesionálně, přesto se dožadoval odpovědi velmi neodbytně.
Gowy.
Pobídla tě Aki k odpovědi.
Bezpečnostní systémy naběhly a hypermotory konečně vysadily. Loď s lehkým trhnutím vstoupila do normálního prostoru a hned bylo vidět že na orbitu světa na Hidian Way. Kolem šedozeleného světa se to jen hemžilo provozem. Odhadem tu mohlo být i na dvěstě lodí různých typů i velikostí mířících k planetě i z ní a spousta, která prostě jen prolétala. Několik z těchto lodí se koncentrovalo do proudů ukazující jako nepřehlédnutelná šipka, polohu hlavního města. A jak Railin předpokládal, ani po vašem přiblížení k planetě se neozval nikdo dožadující se vaší identifikace. Pravda, ze situace vyplynulo i pár negativ, z nichž rozhodně nejvíce se hlásící byli dva teď už Imperiálně šedé křižníky na orbitě. K vašemu potěšení, ale opustili orbitu a pak i sektor skokem, ještě než jste vstoupili do atmosféry Drearie.
Hlavní město byla struktura značně fascinující. Jeho gigantická rozloha byla patrná už z nižší orbity, podobně jako tomu bylo na Kuatu, ale při přiblížení a to nijak velkém, bylo vidět, že jeho drtivou většinu zabírají továrny a sklady. Výjimky představovali tři obrovské symetricky rozmístěné kosmoporty a pak střed města tyčící se vysoko nad zbytek svými mrakodrapy z plastoceli, skrze ně se proplétal hustý provoz repulzních vznášedel osobních, ale především nákladních.
Tady nebude problém se tiše vyptávat.
Ozval se ti za ramenem Railin.
Jo, tady by zmizel i růžovej Wookie.
Přitakala Aki.
Ani najít místo k přistání nebylo těžké. Prakticky hned za dělnickými slumy na okrajích města ležela pustina holých plání, z nichž už dávno vyhnalo znečištění všechnu zeleň. Ovšem právě když jsi k jedné z nich zamířil, se ozvalo pípání příchozího spojení.
- Tady Drearijská kontrola provozu. Neznámé lodi třídy Corona, slyšíte mě? Volám neznámou loď třídy Corona na sestupných souřadnicích 654-987. Prosím odpovězte.-
Mužský hlas v rádiu zněl klidně a profesionálně, přesto se dožadoval odpovědi velmi neodbytně.
Gowy.
Pobídla tě Aki k odpovědi.