Edge Resistance - Vzestup Fénixe (Merthor)

[Merthor]

Transportní loď třídy Corona - Drearia

Než jsme si ujasnili možné okolnosti přistání, čas běžící na displeji palubního počítače se opět o kousek poposunul a teď, jako by už trochu rychleji dobíhal směrem k pomyslnému bodu nula, v němž měla naše loď opustit hyperprostor a pokud bylo všechno správně, jako že být mělo, opět se vynořit do volného vesmíru s planetou Drearia na dohled přímo před námi.
Zapřel jsem se v pilotním křesle a utáhl si bezpečnostní pásy, které jsem si během cesty, pro větší pohodlí dost povolil.
Očima jsem přeletěl celý řídící panel, ostatní důležité informace na displejích, ve snaze zachytit jejich stav a příslušné změny.
Pak jsem se chopil řízení, abych převzal vládu nad lodí hned potom, co se změní režim ovládání a vypnou automatické funkce.
Hyperprostorový tunel se za začal otvírat, vířící barevní čáry se napřímily, postupně se změnily v rozmazaný o obraz reality, jenž se rychle vyčistil. Okolí Corony byvší z hyperprostoru doslova vymrštěné ven na požadované místo hidianské tepny přestalo vířit barvami. Místo nich se v našem zorném poli ocitl dopravní ruch, jaký v této části hydianské tepny panoval.
Jak mi to jen řízení dovolovalo, prohlížel jsem si, všechny ty lodě, obzorem na obzoru sem i tam vesmírný prostor.
Jednak protože mě různé lodě vždycky zajímaly a já se na nějakou tu loď velice rád podíval a pak i proto, že jsem musel dbát na opatrnost a zabezpečit, abych se s některou z těch lodí nedostal do nebezpečné polohy, z níž by hrozila kolize.
Odhadoval správný a bezpečný kurz přiblížení k planetě, tak aby k žádnému koliznímu kurzu nemohlo vůbec dojít.
V nejvhodnějším přímém kurzu jsem zahájil manévr přibližování k planetě. Téměř hned po zvolení kurzu jsem uviděl dvě velké lodi, dva šedé křižníky, jak jsem si prve myslel, z nějakých důvodů zanechané zde, aby hlídaly v systému Taspan.
Oba křižníky byly na první pohled dosti velké, působily hrozivě a symbolizovaly hrozící nebezpečí ze strany Impéria.
Za jiných okolností by bych asi zavedl loď blíž, abych se na ně mohl lépe podívat. Teď jsme si však křižníky vidět nepřál.
Pokud by tu ty křižníky chtěly trčet, nebylo by to pro začátek dobré znamení. V duchu jsem si přál aby odletěly. Když by tu měly být po celou tu bodu, během celého průběhu naší akce, byly by pro nás stále hrozbou a možnost že budu s Coronou prchat a budu při tom mít dva křižníky v zádech, opravdu nebyla nijak zvlášť příjemná. S klidem bych si to mohl odpustil.
Moje přání se naštěstí vyplnilo, ještě když jsme od obou imperiálních křižníků byli v uctivé vzdálenosti. Měl jsem na křižnících přilepené oči. Vždy jsem je alespoň koutem oka sledoval, až do doby, než v jednom okamžiku zmizeli kdesi v hyperprostoru.
Docela jsem si oddechl. Opět jsem se v klidu věnoval okolním podmínkám, planetě a sestupu z její orbity do atmosféry.
Vysílačka zatím naštěstí mlčela, což mohlo nahrávat skutečnosti, že se o nás zatím opravdu nikdo nezajímá.
První, část sestupu procházející horními vrstvami atmosféry byla o něco málo rychlejší, Corona se sklopenou přídí klesala níž.
S ubývající výškou se začal povrch Drearie zvětšovat a objevovaly se první pozorovatelné detaily. To byla přesně ta správná chvíle, kdy jsem mohl udělat, to co jsem původně řekl. Stále jsem přídí mířil jedním směrem, ale sestup jsem trochu zpomalil, abychom se mohli z hora podívat na město, které se pod začalo rýsovat i na to, co je kolem něj a vybrat si místo k přistání.
Město na první pohled vypadalo rozlehlé. Propátrat ho nám určitě zabere hodně času. Hodně z těch šesti hodin nám sebere, pobíhání na všechny stany a na všechna místa, která by stála za to omrknout. Honě nám toho ušetří vyptávání, ale i tak.... Pakniff se s tímhle v žádném případě nemohl měřit a Mindor ani Chandrila se tomuhle zrovna nepodobaly. Zato podobnost s Kuatem byla daleko větší. Na planetě bylo hned bez většího pozorování vidět, nakolik je pohlcená industrializací.
Ta se podepsala i na okolí města. To co bylo z výšky vidět, byly jen pusté a nehostinné zbytky plání, které se již nedaly k ničemu použít, pokud jsem nebral v úvahu možnost přistání. Alespoň pro náš účel se tedy hodily poměrně dobře.
Ještě jednou jsem poněkud změnil náklon přídě Corony, tentokrát už s jasným cílem, abych směřoval na vhodné místo k přistání, na těch pláních poblíž města. Nějaký menší Kus od města, ale jinak co nejblíž, abychom to později měli lehčí.
S dalším přiblížením bylo patrné, že průmyslově zaměřené komplexy budov tvoří valnou většinu města. Nebýt tu, město by se scvrklo jen na menší část své rozlohy. Téměř celý zbytek z toho, co by netvořily jasně industriální budovy by zabraly ty části, jenž skýtaly jakési jednoduché a velice chudé možnosti bydlení pro dělníky, kteří pracovali v továrnách místní zbrojovky.
Výškových budov tvořící opravdové město bylo ve aglomeraci dost málo. Tyčily se sice víš, než průmyslová část se spoustou komínů, jenže byl to jen nepatrný ostrůvek něčeho vystupující z toho ostatního, i když ještě splývaly jako masa šedi.
Zkusil jsem najít všechny kosmoporty, které by ve městě byly a které bych si měl vzít na starost. Napočítal jsem je celkem tři.
Pokusil jsem se vtisknout si do paměti jejich přibližnou polohu, abych později alespoň zhruba věděl, kde je mám hledat.
Loď už klouzala přímo nad městem a já si říkal, že by byl čas připravovat vlastní přistávací manévr, když se právě v tom okamžiku ozvala místní letová kontrola. Dala na sebe čekat delší dobu a teď na nás těsně před přistáním tak trochu vybafla.
Tak nevím, jestli si nás opravdu nebude vůbec nikdo všímat. Nejdřív křižníky a teď kontrola provozu...... A co bude dál? zapochyboval jsem na jednu malou chvíli v duchu o tom co říkali Aki a Raiin, ale na tuhle situaci jsem byl připravený.
Chtěl jsem přes rameno mrknout na ostatní, ale Aki mě vyzvala nahlas, takže se to zdálo být v pořádku. prostě jsem musel odpovědět a tuhle formalitu vyřídit. Zapnul jsem vysílání a do mikrofonu vysílačky ohlásil.
"Loď třidy Corona, slyším vás. Připravuji se na přistání."

[Atalon]

Transportní loď třídy Corona - Drearia:

Tvá odpověď vyvolala v rádiu dobře minutové ticho, než se ozvala odpověď.
-Na přistání? Mysleli jsme si že máte poruchu. Podle toho jak jste vstupovali do atmosféry to vypadalo skoro na nouzové přistání. Navíc jste minuli už všechny kosmoporty.-
Railin ti lehce poklepal na rameno.
Nenech se tím vyprovokovat, znáš tyhle frajery. Drž se plánu. Pochybuju že bude mít problém s tím že chceme přistát tady. Spíš si chce jen do deníku služby přidat zápis o aktivitě.
Railin mluvil klidně, tiše a nenuceně. Jasně se tě snažil uklidnit, ale neměl zájem se ti snažit upřít místo pilota a vyjednavače. To byla v tuto chvíli tvá úloha a oba ti v ní důvěřovali.

--------------------
Krátké, ale důležité.

[Merthor]

Transportní loď třídy Corona - Drearia

Mlčením na komunikační kanále mě moc neznervóznilo a já se ním nenechal vyvést z rovnováhy, stejně jako jsem se nenechal vychýlit z předem zvoleného přistávacího kurzu. Na dané podmínky relativně klidně a pomalu postupoval dál dle plánu.
Snížil jsem tah motorů na minimální přistávací výkon, asi do poloviny povytáhnul brzdící klapky a nechal Coronu plynule klouzat dolů k povruchu Drearie na němež jsem si vyměřil docela dobré místo, kde měla loď dosednout.
Nad tím, co se po opětovném přerušení rádiového mlčení ozvalo z vysílačky jsem se musel trochu zamračit. Přemýšlel jsem co to asi znamená. Žádné poruchy na lodi jsem si nebyl vědom. Coronu jsem měl celou tu dobu pod kontrolou a pravidelně jsem kontroloval všechny potřebné letové, údaje, protože jejich změny byly signály toho, že se něco děje a že je ně něco potřeba určitým způsobem co nejrychleji reagovat. Kdyby měla COrona nějakou poruchu a bylo nutné s ní nouzově přistát, chovala by se zcela jistě a některé hodnoty by neodpovídaly. Něco takového bych snad i se svými ne zrovna velkými zkušenostmi poznal.
To jsem pilotoval tak špatně že to na nouzové přistání alespoň vypadalo? Proletěl jsem snad až moc rychle atmosférou?
Pokouší se nás někdo zastavit? Děje se něco s čím jsme nepočítali a nebo má prostě pravdu Railin a je to jen součást formalit?
Zatím jsem i já sám byl rozhodnut v souladu s tím, co mi Railin radil, tedy setrvat v n našem původním záměru, s tím že by pro všechny případy bylo moudré nevypustit z úst něco neuváženého. Pak by snad bylo možné v nejhorším o trochu couvnout.
Nechtělo se mi zacházet příliš do detailů, přesto jsem se rozhodl odhalit základní bod toho, na čem jsme se domluvili a pomocí toho se zbavit formalit a vyřídit věci kolem přistání i když to bylo přistání mimo kosmoport.
"Nemáme poruchu. Naše problémy spočívají v lehce omezených možnostech použít kosmoport. Pokračuji na 655-882.
Žádám o potvrzení možnosti přistát" ozval jsem se podruhé na našich vysílacích frekvencích.

[Atalon]

Transportní loď třídy Corona - Drearia:

Rádio si opět dalo s odpovědí na čas, ale pak se přecijen ozval známí hlas.
- Ehm… Jo. Teda chci říct ano, přistání povoleno.-
Vysílačka se opět na chvilku odmlčela než se muž znovu ozval.
- Hele, fakt se omlouvám, chlape. Tady nejsme moc zvyklí na svišť… teda na nováčkovský piloty. To co sem normálně lítá se chová… no řekněme razantnějc. A tvůj sestup, no prostě tady se podle učebnic moc nelítá, tak promiň za ty řeči prve. A jo, můžete si klidně sednout kam chcete, když to bude za hranicí města, což už jste. Takovejch… jak si to říkal? Co trpí lehkým omezením možností kosmoportů… těch tu míváme dost, žádnej stres.
A hele, jestli hledáte kšeft tak se zkuste zeptat v centrální kanceláři DDC, tam hledaj pořád nějaký přepravce. Najdete to snadno, je to obrovská věž v sektoru 4 s vlastním nákladním kosmoportem a obrovským centrálním skladištěm, to nepřehlídnete.
Jinak přeju dobrý pořízení a končím.-
Vysílačka zapraskala a kontrolka příchozího signálu zhasla. Místo ní se ale kokpitem rozezněl smích Railina i Aki.
Hele Gowy, to byl fakt dokonalej výkon.
Vysoukal ze sebe Railin zajíkajíc se smíchy.
Tys za mě vlastně udělal skoro všechnu práci, člověče.

No měli bychom vyrazit hoši.
Ozvala se po chvíli Aki už zcela vážně i když jí ještě trochu cukali koutky.
Do města je to sice jen kousek, ale prohledat tohle mraveniště chvíli potrvá a my máme jen šest hodin.
Rozhodně měla pravdu, od chudinských slumů vás sice dělil jen pruh pustiny snadno překonatelný za pár minut, ale za ním stála metropole k průzkumu.

[Merthor]

Transportní loď třídy Corona - Drearia

Zatím co jsem čekal, až mi hlas na druhém konci z vysílačky potvrdí povolení k přistání, loď se neustále blížila k povrchu Drearie. Stočil jsem loď mírně doprava, takže teď byla natočená spíše podél města, než by svou přídí směřovala od něj.
To sice trochu prodloužilo dráhu letu, ale zjednodušovalo mi to výhled na město a zaručovalo mi to rychlejší start, protože při odletu nebudu muset s lodí tolik manévrovat a budu mít dobrou orientaci, o tom, jak odletět po podobné, nejkratší, trase.
"Díky. Takže jdu na přistání" odvysílal jsem, jakmile jsem povolení konečně dostal a tím jsem komunikaci považoval za skončenou. Přistávací manévr jsem už déle neodkládal. Loď volně doklouzala, těsně na povrch a nebylo těžké ji usměrnit, aby definitivně dosedla. Repulsní motory při tom zafungovaly, jako brzda a pak se definitivně vypnuly. Tady jsem se nemusel tolik bát, že by mohlo ponechání motorů v chodu něco způsobit. Okolní pláně už zdevastovanější být snad ani nemohly.
Klapky jsem ponechal vytažené zhruba do poloviny. Brzdil jsem plynule a nepotřeboval jsem je znovu regulovat.
Mezi tím se znovu ozvala vysílačka. Na vysílacím kanálu jsem mlčel, zaměstnaný jinými pilotními činnostmi při vlastním přistání, zato jsem bedlivě poslouchal, celé sdělení, tak jak zaznělo a na konci jsem ještě jednou krátce poděkoval, ale to už se vysílání deaktivovalo a na lince bylo úplné ticho. V tom co zaznělo byla rozhodně víc toho co rozhodně stála za povšimnutí.
Můj způsob pilotování tedy opravdu neunikl pozornosti, čemuž samotnému jsem se musel usmát. Nebyl to špatný sestup do atmosféry, snad jsem neudělal chybu vůbec nikde a držel všechno v takovém stavu, jak to mělo být, což bylo trošku paradoxně to, co přivedlo místní kontrolu k tomu, že se muselo něco stát, nebo že jsem pilot začátečník. Nepovažoval jsem to vůbec za nevýhodu, nebo snad za něco co by mi mělo vadit. Na jednu stranu si toho bylo možné povšimnout a nějakou dobu to tak stále může být. Jenže ve své pozici jsem se do jisté míry mohl ukázat jen lépe a nebo se skutečně lepšit. Někoho takového, by v případě, že vzniknou komplikace někdy v blízké buducnosti, bylo velice snadné podcenit. To jsem si tak nějak uvědomoval.
Daleko důležitější bylo to, že měl Railin pravdu a že to s přistáním mimo kosoport proběhlo hladce, bez dalších obstrukcí.
Když tu opravdu byli zvyklí na podobné případy, jako jsme ve skutečnosti snad i byli, nehrozilo nám v tomto směru zbytečně velké nebezpečí. Naopak to skoro vypadalo, že nás tu ještě málem hodlají přivítat s otevřenou náruči. Možná, že by to mohlo vypadat ï lehčeji, než jsme si naplánovali. Možná toho ani nebude potřeba tolik zjišťovat, tolik se motat kde bychom neměli.
Vždyť by se toho mohlo spoustu vyřešit už jenom pokud by to stejně dobře dopadlo s vyptáváním v té centrální kanceláři.
Odhodil jsem pásy a připojil se k všeobecně veselé odezvě. Na tom rozhovoru bylo opravdu něco k smíchu. To co nám ten chlápek řekl, způsob, jakým to řekl.... Kdyby jen měl tušení co se chystá. Nebo samozřejmě ať ho raději nemá.
"To ne já, oni nám svými informacemi šetří práci" prohlásil jsem s patrnou nadsázkou, spokojeně se při tom zubíce, i když to se to tak dalo vážně brát. Ve stejném duchu jsem pokračoval a udělal ještě jednu poznámku, jenž by se taky dala formulovat úplně jinak. Ve vážnějším pojetí mohla tato věc, kam až si dovolit zajít, být základní bod dalšího postupu.
"Nechtějí nám tím třeba říct, že nemusíme vůbec nic obcházet, že bychom se akorát namáhali? Možná nám to naopak sami dovezou až do nákladního prostoru a nechají nás v klidu odletět. Budeme jim poděkovat. Je to úžasně jednoduché.
V duchu jsem se tím zaobíral zcela vážně a tak strašně snadné to samozřejmě nebylo. Pozeptat se a ušetřit si tak část delšího pátrání byl i celkem dobrý nápad. Dotáhnout to až do konce, už obnášelo víc o pár eventuálních překážek víc, než jen díky tomu přistát. Jakmile bychom opustili půdu nezávazného rozhovoru, riskovali bychom, že se o nás přeci jen bude někdo důkladněji zajímat. A I kdyby všechno mohlo bez problémů vyjít, nevěděli bychom, co by nám naložili, jestli něco takového, co by nás zajímalo. Nebo by se jim možná hodilo, kdybychom jim něco dováželi. Každá z těch možností měla svoje aspekty.
Rychle jsem vypnul všechny zbylé lodní systémy. Displeje i poblikávající kontrolky na řídícím panelu pohasly. Znamenalo to, že budu muset všechny systémy znovu nahazovat a odlet bude trvat o něco déle. Vzhledem k tomu, kolik jsme měli paliva to však bylo přiměřené opatření, protože jsem musel palivem alespoň trochu šetřit a hlídat si kolik ho je ze zbylé zásoby vyčerpáno.
Vstal jsem z pilotního křesla a zamířil ke dveřím na druhé straně kokpitu.
"Dobře, tak pojďme připravit naše setkání s výzbrojí a nějakou tou municí" přidal jsem se k Aki a prošel za ní dveřmi ven z kokpitu a poté i ven z lodi. Před lodí jsem se zastavil a změřil si město, před námi, do nějž jsme měli ihned zamířit.

[Atalon]

Drearia; Hlavní město:

Railin se k vám v mžiku připojil a společně jste vystoupili na prašnou pustinu Drearie. Z tohohle úhlu působilo město snad ještě větším a ponuřejším dojmem než z kokpitu. Všudypřítomnou špinavou šeď nezměkčovaly ani proudy světel vznášedel a neonů.
A zcela stejně působily i slumy. Složené z jednoduchých obytných izobloků, poslepovaných do celků jak se dalo a propletených bludištěm cest a schodišť s všudypřítomnou chudobou. Prakticky na každém kroku jste naráželi na další a další obyvatele snažící se prostě protlouct dost na to aby si mohli dovolit potravinový příděl a v lepším případě izoblok s alespoň malým oknem.
To je to takové všude?
Zeptala se Aki znechuceně.
Více, či méně.
Pokrčil Railin rameny.
Už v Republice nebyl život dělníků nic extra, zvlášť dál od Coruscantu. A teď…
Railin se zadíval na několik dětí honících se po úzkých uličkách a železných lešení zpřístupňujících jednotlivá patra.
Možná jednou. Až si budeme tvořit nový svět. Až si ho budou tvořit oni. Pak se to možná změní.
Zhluboka vydechl s povzdechem.
Ale teď nezbývá než se snažit se toho nového světa dožít. No a nám, postavit jeho základy. Aspoň tak to vidím já.

Konečně jste spatřili něco jiného než džungli plastoceli a špíny a stanuli na otevřeném prostoru s vyznačenou přistávací plochou z níž se právě zvedalo repulzní vznášedlo hromadné dopravy. Na industriálních světech jako Kuat nebo Drearia nic neobvyklého, ale ve vašem případě rozhodně vítaného. Většina takových stanic totiž měla někde poblíž plán, i když třebas jen orientační, města nebo alespoň jeho části. Ani tahle nebyla výjimkou a na zdi nejspíše zdejší nálevny hned vedle stanice svítil skoro až přehnaně velký displej s plánem Hlavního města.
Bingo!
Aki se okamžitě postavila před plán a začala ho mapovat očima s občasným komentářem bručivými zvuky.
Koukám, mám co obcházet. Podle týhle čmáranice jsou tu nejmíň tři samostatný centrály bezpečnosti a pěknej bordel.
Prohlásila nakonec s kyselým úšklebkem a než jste si vlastně všimli jak, nebo kam, zmizela.

Podobně kyselou reakci zopakoval po chvíli studování i Railin.
Hmm. Jo líp bych to neřekl. Co za cvoka tohle město stavělo? Tady je sektor 4…
Ukázal na mapě na jižní část středu městu označenou jako Sektor 4.
…tohle bude to co hledáme…
I na plánu obrovská stavba na které šlo rozeznat velkou věž, obří budovu skladu a otevřený hangár do kterého by se bez problémů vešel i menší křižník.
..no ale pak jsou tu ještě tyhle oblasti…
Rukou zakroužil kolem několika oblastí mapy roztroušených po všech koutech města.
…vypadá to na skladištní čtvrtě. Míň na očích. Míň problémů. Ale oběhnout to bude makačka.
Railin se ohlédl k syčivému zvuku za vámi. Na plošinu právě přistával další transportér.
Ale, lítaj často. To je dobrý. Hele Gowy, hodně štěstí a klid, jen se rozhlížíme, nezapomeň…
Zavolal za tebou když se hnal aby chytil transportér.

Během vteřiny jsi osaměl. Ale zase jsi konečně dostal příležitost si pořádně prohlédnout plán sám.
Město mělo skoro kruhový tvar i když s hranatým okrajem, rozdělený do více než čtyřiceti samostatně označených sektorů. Jak to tak vypadalo, patřilo prvních deset pozic výškovému centru města. A posledních asi patnáct chudinským slumům na okraji. Zbytek si mezi sebe dělili nesymetricky umístěné i rozdělené výrobní a skladištní oblasti a samozřejmě i tři kosmoporty. Mimo ně tu však už od pohledu bylo nejmíň tisíc menších nákladních přistávacích ploch, stovka dopravních hangárů a když se to tak už vzalo tak i několik náměstí kde by se dalo klidně přistát s lodí.
Bylo tu ale i několik zajímavých věcí, které upoutávali pozornost. První z nich byl hangár v oblasti označené jako veřejnosti nepřístupné, podle všeho patřící bezpečnosti, který svou polohou v dost vysokém patře ve výškové budově sektoru 9, napovídal stanovišti rychlého úderu. N Kuatu jsi něco podobného také viděl. Hangáry vedle konstrukční linky na stíhače a malá plavidla, v němž bylo vždy umístěno a připraveno několik letek lehkých útočných člunů, připravených pořádně znepříjemnit život každému narušiteli a to během pár minut.
Druhým pak bylo něco, na plánu označené jako montovací hala továrního komplexu. Ty jsi v tom ale bezpečně poznával tvar suchého doku pro menší lodě, kterých si také za svůj život na Kuatu už pár viděl. Možná to byla jen náhoda, nebo někdo použil mobilní dok ke snížení stavebních nákladů. Ale jeho umístění a to jakým způsobem se skoro až skrýval v zástavbě komplexu působilo přinejmenším podezřele, tedy pozorovateli pro který to byl suchý dok.
A nakonec i soukromí kosmoport v sektoru 1, samém srdci města, který na první pohled do tohoto města nepatřil. Jeho provedení nenasvědčovalo, že by šlo o plochu pro luxusní jachty místních prominentů, jak by se dalo čekat, spíše naopak připomínal nákladní dok pro malé nákladní lodě, až na to že na to byl příliš daleko od jakýchkoli skladišť.

No k průzkumu toho bylo dost, vlastně už teď ti muselo být jasné, že i šest hodin je málo. Kosmoporty roztroušené po celém městě, tři hlavní v jeho cípech daleko od sebe a několik podezřelých bodů, které dost dobře mohli uniknout ostatním, protože se zakládali na tvých zkušenostech, nemluvě o centrále DDC, nebo továrním čtvrtím, kterým se váš průzkum zatím tak trochu vyhýbal. To jsi v žádném případě nemohl stihnout v daném čase všechno. Musel jsi se tedy rozhodnout čemu dát přednost. Místním, nejspíše běžně fungujícím hlavním kosmoportům? Desítkám, nebo stovkám přistávacích ploch a ramp všude po městě? Nebo něčemu úplně jinému?

[Merthor]

Drearia; Hlavní město

Před lodí jsem si vzpomněl na signálku, jenž mi dal před odletem Ethan a zároveň mi dal jakési instrukce k jejímu použití.
Sáhl jsem do kapsy a prsty v ní nahmatal malé vysílací zařízení, ale ven jsem signálku nevytáhl, ani jsem ji nezapnul.
Bylo dobré ji mít u sebe, ale čím déle bude šířit svůj signál, tím větší pravděpodobnost je, že si toho někdo všimne, ať už bude u mě nebo ne, Najít ji bylo možné kdekoliv i v lodi, nehledě na to, že loď na pláních byla z výšky celkem dobře viditelná.
Musel jsem si na to znovu vzpomenout ve vhodné chvíli, až téměř vyprší šest hodin. Ostatní budou vědět ne jen kde máme loď, ale i to, kde se někdo z nás pohybuje a pokud by nás ve městě něco zdrželo, tak se podle toho budou moct zařídit.
Svižným krokem jsme vyrazili směrem k městu, abychom tak co nejrychleji překovali jeho okrajové pro nás nedůležité části.
Brzy jsme se dostali k prvním izoblokům. izobloky se táhly široko daleko na obě strany od nás, a ve chvíli, kdy jsme vešli mezi ně se za námi zavřely, jako bychom snad zatuhli do plastoceli a ze zčernalých plání za námi už nebylo vůbec nic vidět.
Pak se náš postup viditelně zpomalil. Museli jsme se proplétat touhle chudou dělnickou čtvrtí, jejími krátkými uličkami, přičemž bylo nutné obcházet izobloky, které se nám postavily do cesty a zachovat si při tom dobrou orientaci.
O tom jak to tu vypadá jsem moc mluvit nechtěl. Něco jsem o tom věděl z Kuatu a větší detaily jsem znát nemusel. Díval jsem se po směru, jinak jsem se raději moc nerozhlížel po budovách a špíně ani po jejich majitelích. Takhle nějak mohl pokračovat můj život na Kuatu. Zasvětil bych též svůj život lodím, tedy jejich stavění, na těchhle životních podmínkách mi však nepřipadlo moc povzbudivého. Povzbudivá byla snad jen odbočka o budování nového světa a o tvorbě jeho základů.
Mířili jsme stále dál a doslova se prodírali se kupředu. Nebylo by nic těžkého tu ve spěchu zabloudit, nebo se tu ztratit.
Pak jsme se dostali nakonec té rozhlehlé čtvrti a vstoupili jsme tam kde začínali pro náš záměr zajímavější části města.
Stanice vznášedel vnitroplanetární dopravy na níž jsme se vynořili bylo docela příhodné místo k tomu, abychom se zorientovali, čemuž napomáhala hlavně na něm výhodně umístěná mapa. K mapě jsme ihned všichni zamířili. Jako první se k ní dostala Aki. Já a Railin jsme se postavili kus za Aki, doufajíce, že na mapu alespoň trochu uvidíme. Vším na jednou listovat nešlo a tak jsem zprvu viděl jen pár základních údajů, jako obrys města, který se na mapě často opakoval. Napadlo mě, jestli se nějaká výraznější budova, nebo něco zajímavého nenachází v okolí. Pokud by tedy něco takového bylo a já to odsud uviděl, mohl bych tím začít, Moc jsem s něčím takovým nepočítal a tak jsem se otočil zpátky k mapě. Za tu krátkou chvíli stihla Aki zmizet a u mapy mezi tím stál Railin. Tomu jsem trpělivěji nahlížel přes rameno a tak jsem všimnul pár dalších věcí. Mezi nim polohy budovy umístěné v sektoru 4, kde mě mohla zajímat přítomný hangáru a centrály DDC, stejně jako oblastí, kde našel další větší skladové komplexy. K prozkoumá toho bylo víc než dost, to se dalo z reakce Aki i Rainila bez problémů vyčíst. A ne jenom z jejich reakce. Slyšel jsem přilétat vznášedlo, ohlédl se a viděl jak k němu Raiiln míří, zaznamenal jsem, co na mě volal, kývnul jsem na něj, že rozumím. Pak jsem konečně měl možnost celou tu situaci, jak ji zobrazovala mapa vidět osobně.
Procházel jsem mapu a hledal všechno co by mě mohlo zajímat. Přemítal jsem, kterým objektům dát přednost, které vynechat, kam se podívat první a kam se podívat později. Přistávací plochy byly rozesety po celém městě v hojném počtu, stejně, jako tomu bulo u skladů, takže nemělo smysl přemýšlet o tom, že by mohly existovat oblasti města takové, aby je bylo možné přenechat k prozkoumání někomu jinému. Bylo nutné, abych se tím zabýval sám, vybrat cíle, které prověřím.
Rozhodnul jsem se, že si několik cílů vyberu a potom budu postupovat podle zbívajího času a toho co se do té doby dovím.
Jako první tu byly tři kosmporty, sloužící zřejmě běžným transportním účelům. Pokud jsem nepočítal soukromý, kormoport, neměl by být problém se na některý z nich blíže podívat a trochu se poptat. Stejně jako ostatní jsem mohl předstírat hledání práce, hledání cesty a určitě by se našlo ještě pár dalších důvodů, proč začít rozhovor. Cokoliv užitečného bych se v něm dozvěděl bych považoval za dobré. Asi by byla škoda vynechat jeden z hlavních informačních zdrojů.
Dalším z míst, kde by šly získat informace byla centrála DDC, což se dalo dobře účelně spojit s návštěvou tamního nákladního kosmoportu. O tom, že navštívím toto místo se tedby zřejmě bylo rozhodnuto.
Zaujaly mě i zbylé větší ojekty, přesto že jsem si stejně jako Railin byl vědom, toho, že tyhle důležitější body budou více pod dohledem a bude třeba překonat víc opatření, pokud se kolem budu chtít motat a budu si muset dávat i větší pozor.
Největší nebezpečí by představovala výšková budova v sektoru 9. Ta byla veřejnosti zapovězená a sotva bych dokázal vysvětlit, cože tam vlastně dělám. Nebezpečí hrozilo i od techniky, tam ukryté, ač by jinak mohla být velkým lákadlem. Tuto možnost jsem odložil stranou. To bylo možná lepší zkusit se odívat na ten soukromý ksmoport.
Přiblížit se k ukrytému doku bych mohl otestovat jako druhou, nebo třetí věc. Alespoň bych viděl, jestli je to místo ve skutečnosti tak nevinné, jak se tváří. Přinejhorším bych se chvíli motal i okolo vlastní výroby.
Ani další místa k přistání jsem nehodlal vynechat. Rozhodně jsem se také na nějaké chtěl podívat, zvlášť pokud by mě ještě některé z těch míst, jako byla větší náměstí, osamocené přistávací rampy zaujalo svou polohou, nebo čímkoliv jiným.
Uvědomoval jsem si, že moc těchhle míst obejít nezvládnu, zvláště pokud se budu věnovat některému z větších objektů.
Ale protože mohly být všechny dost podobné, stačilo by si jich několik vybrat. Možná by se u nich dalo taky něco najít.
Snad když budou některé ty přistávací rampy poblíž, míst ke kterým budu směřovat, nezabralo by mi to tolik času navíc.
Ještě jednou jsem si na mapě prošel všechny vybraná místa, byla minimálně tři, snažíce si při tom zapamatovat jejich polohu, alespoň to ve které části města leží. Na další tabuli vedle mapy jsem zkontroloval svítící čas, připraven vyrazit, nejlépe vznášedlem, za předpokladu, že by to moje prázdná kapsa dovolovala. Projít celé město pěšky by mohlo být nemálo obtížnější.

[Atalon]

Drearia; Hlavní město:

Jak se dalo čekat, vznášedla městského provozu měli své pevné trasy, které většinou spojovali slumy s výrobními zónami v jakýchsi podivuhodných okružních křivkách. Takže i to, z nějž jsi asi o třicet minut později vystupoval tě dostala jen do sektoru 15. Staniční plošinu obklopenou tovární zástavbou a kouřem. K příletu dalšího návazného spoje ti podle rozvrhu jízd pár minut zbývalo a tak jsi měl alespoň možnost se rozhlédnout kam až smogovým oblakem tvé oči z vyvýšené plošiny dohlédli.
Od centra už jsi nebyl daleko, i když tohle byl údaj spíše pomyslný, protože jít po zemi, by dost možná zabralo hodiny, ne-li dny, uvážíme-li hustotu zástavby a spleť chodníků a plošin kolem nástupiště. Snad také proto nebyli zastávky této hromadné dopravy daleko od sebe a někdy i dost zvláštně kličkovaly tovární strukturou. Jak jsi také už zjistil, provozovala tuto službu správa města bezplatně, což se rozhodně hodilo. Mimo toho jsi odsud ale uviděl i něco podstatně zajímavějšího, a to možnost jak vrátit do hry tebou vyloučenou možnost průzkumu hangárů v sektoru 9. Uviděl jsi je totiž tyčit se v dáli, přílišné na bližší průzkum v tuto chvíli, ale přímo naproti výškové budově v sektoru 2, jednoznačně představující společenské středisko, takový ten mix kasin, restaurací, zábavních podniků, obchodů a kdo ví čeho ještě, kde mohli životem a prací znavení obyvatelé zanechat za porci odreagování svou výplatu. A z některé z jejích balkonových teras by rozhodně nebyl na hangáry špatný výhled. Jistě, nepřineslo to možnost tak plnohodnotného průzkumu jakým je osobní návštěva, ale možnost relativně bezpečného a bezproblémového okouknutí se tu nabízela.
Bohužel spolu s tím, ale přišel i jeden problém. A tím bylo právě dosažení místních hlavních kosmoportů. Protože linky hromadné dopravy, navrhované jasně pro maximální účelnost je tak trochu ignorovali. Nikdo neviděl praktický důvod proč spojovat tovární, skladištní, nebo slumové oblasti s kosmoportem přímou linkou a proto většina fungovala jen mezi kosmoporty a středem města. A právě tam jsi teď svým způsobem jedině mohl mířit i ty. Další vznášedlo, které se snad i objevilo v proudu nad tvou hlavou, totiž podle rozvrhu prolétalo stanice v sektorem 12, v němž byl i onen podezřelý dok, sektorem 8 a 5, a končila v sektoru 2 na čemsi jako centrálním nádraží, jednom z velkých náměstí v srdci výškových budov. Teprve odsud se dalo dostat na linky ke kosmoportům.

[Merthor]

Drearia; Hlavní město

Vzhledem k množstvím možných cílů, i již uvažované časové náročnosti, kterou by jejich průzkum vyžadoval jsem si u mapy na první stanici vznášedel neudělal přesný plán a čekal jsem, že bude potřeba něco vynechat, nebo i změnit. Udělal jsem si přehled o tom, jaké cíle jsou k dispozici a snažil jsem se udělat obrázek o tom, co by návštěva, kterého objektu mohla znamenat nebo přinést. To kolik projdu za těch šest stanovených hodin objektů nezáleželo jen na mě. Musel jsem se sice případě správně rozhodnout, ale ještě tu byly další okolnosti. Jednou z takových okolností bylo i fungování místí dopravy.
Když jsem pak stál na staniční plošině, prvního mezipřistání a zjistil, jak se věci mají, neměl jsem velký problém svůj plán změnit. Plán předpokládal, že by bylo nutné se dostat k výškové budově číslo dvanáct a k tomu co bylo uvnitř ní blíž. Pokud se vyskytlo něco co mi dovolovalo tuhle nutnost obejít, bylo to jen dobře. Budova v sektoru 12 mě docela zajímala a stejně jsem prakticky tím samým místem, kde bylo možné najít pozorovatelnu procestovat. Podívat se z dálky, a vidět víc by prozatím bohatě stačilo. Pak by se hned dalo zpět dolů a vrátit se na hlavní stanici vznášelové dopravy. Pozorovatelna i nádraží ležely v sektoru 2. čas vynaložený na tuto obhlídku by byl ze všech možných časů nejkratší.
Pak by se už dalo zamířit přímo na jeden z kosmoportů, kterými bych jinak začal.
A další cesty by zřejmě opět vedly přes tento dopravní uzel, co by orientační bod a shromaždiště všech linek a pak dál. To bude opět z části ovlivněné návazností a polohou, z části i mým rozhodnutím.
Ještě jednou jsem se ze rozhlédl ze staniční plošiny, ale nic dalšího jsem neviděl. Jen komíny továren kolem dokola a pak tedy ty výškové budovy v dálce. Pak jsem nastoupil do prvního vznášedla ve směru sektor 2, které na staniční plošině přistálo.

[Atalon]

Drearia; Hlavní město:

Velké jasně žluté a na mnoha místech zřetelně oprýskané vznášedlo hromadné dopravy dosedlo s oblakem prachem na nástupiště a okamžitě se z něj vyhrnul celý dav. Vznášedlo tu podle rozpisu mělo něco jako konečný bod, po němž se obrátilo a vracelo stejnou cestou nazpět. Takže v něm zůstalo jen několik duší, jejichž cesta pokračovala i zpět. Volná místa ale rychle zaplnil nový hlouček spolu s tebou. Všechna zdejší vznášedla byla stejného typu, ale na tom nebylo nic zvláštního. Ani na tom že to byl snad ten nejstandardnější typ, který se dal najít od Coruscantu až po Nar Shaddu. Dvě řady lavicových sedadel a mezi nimi prostor ke stání. I když najít tu někoho dost odvážného, nebo hloupého aby se posadil, byl malý zázrak, protože každý kdo této dopravy alespoň jednou v životě využil na alespoň středně zalidněném světě ví, že v momentě kdy se vůz zaplní, bude cokoli sedící bez milosti rozšlapáno a rozdrceno tlakem davu a vlastně podobně na tom byla i místa ke stání, jen snad s trochu mírnějšími a většinou ne smrtelnými následky. Takže když vznášedlo dosedalo na nástupiště v sektoru 12, byl jsi opět decentně katapultován ven, davem dychtícím po troše prostoru, kterou mu ale beztak zhatila další várka cestujících.

Sektor 12 bys od toho, z kterého jsi právě přiletěl takřka nepoznal. Tovární haly všude kolem. Desítky komínů, oblaka smogu, nekonečné proudy dělníků hemžící se uličkami mezi továrnami pod tebou. A přeci tu bylo něco jinak. Už z nástupiště jsi zahlédl budovu jinak zapadající do masy černošedých budov, ale odlišující se od nich už na první pohled pevnější strukturou volného suchého doku. Byl to model velmi účelný. Na Kuatu tvořili tyto samostatné, do větších uskupení spojované doky, celá výrobní křídla schopná bleskové přestavby, bylo-li potřeba. Snad právě proto jsi ho i zde, zpola vrostlý do místní struktury na první pohled poznal.
Dostat se k němu blíž nakonec také nepředstavovalo žádný problém. Stačilo se včlenit do proudu dělníků a místních obyvatel a prostým splynutím s místním životem k němu dojít. Přirozeně s pokusem vejít, to je něco jiného. Dovnitř vedla primárně jediná cesta a to bočním přechodovým tunelem, nyní opatřeným vrátnicí s kontrolou přístupovou kartou a dvěma strážci. Nějaká samostatná akce se také nezdála jako příliš dobrý nápad, už jen kvůli skupince stormtrooperů Impéria potloukajících se na malém odpočívadle opodál. Tak jako v tuto dobu na ledaskteré planetě, ani tady neměli jinou úlohu než maják oznamující a připomínající všem všemocnost a všudypřítomnost Impéria svou prostou přítomností a prostě tím že se tu v hloučcích poflakují. Ale jak už kdysi někdo řekl, náhoda je Sith a u stormtrooperů člověk nikdy neví, jestli se jim zrovna nezachce“ pracovat“.
Dok sám o sobě byl ale včleněn mezi dvě tovární haly, s nimiž byl i propojen několika tunely a zastřešenými mosty, takže šance na nalezení nějakého bočního vchodu byla celkem vysoká. Vlastně stačilo ho jednou obejít a možností se nabídlo hned několik. Například tu byla boční, nejspíše ventilační šachta s vcelku přístupným poklopem na boku nízké budovy přistavěné k doku. Otázkou ale bylo, co se v této budově mohlo nacházet. Mohl jsi se tak totiž dostat stejně dobře do nějakého skladiště náhradních dílů, jako do noclehárny místní ochranky.
Ale byl tu i servisní poklop, nacházející se u tohoto typu doku vždy hned vedle hlavních vrat, teď improvizované střechy, což byl také problém této možnosti. Dostat se totiž na střechu by vyžadovalo zdolat ne zrovna krátký a zcela odhalený žebřík na boku hangáru, prakticky všem, tedy s výjimkou ochranky, na očích.
Samozřejmě tu byla otázka, zda se do toho chceš opravdu pouštět, nebo jestli ti cokoli co bys mohl uvnitř najít, nebo nenajít za to riziko a námahu stojí.

[Merthor]

Drearia; Hlavní město:

Cestování tímto vznášedlem, bylo stejně málo pohodlné, jako u ostatních kousků tohoto druhu, což jsem mohl porovnat i s nějakou z těch svých zkušeností, neboť taková byla i na Kuatu. Pro účely cestování to bylo i s tím nepohodlím přeci jen výhodnější, než pěšky. Za darmo a s rychlosti, jenž byla docela relativní se moc víc sehnat nedalo a včetně toho pěchování to byla vlastně ještě výhra. Nevím, kde bych teď bez vznášedla byl. Asi bych mezi budovami a lidmi hemžícími se mezi nimi neprošel víc, než ke konci jednoho sektoru a já jich jenom v následujících chvílích potřeboval projít co možná nejvíc.
Ze vznášedla v němž jsem se byv tísněn ostatními cestujícími a tlačen na jednu ze stěn kabiny, mačkal už z rampy v sektoru 15 jsem byl vymrštěn a tlačen přímo do proudu lidí putujících ulicemi další z těch začouzených továrních čtvrtí. Ani mi to nemuselo zase tolik vadit, protože se stačilo přizpůsobit tlaku a byl jsem hnán skoro takovým směrem, jaký mi vyhovoval.
Pak jsem procházel mezi jednotlivými bloky výrobních budov a ani jsem se nemusel moc rozhlížet. Všechny ty ulice i všechny ty továrny, včetně spojovacích chodeb a nadchodů byly podobné. Podobné, jako tomu bylo i těch, které jsem mohl pozorovat ze staniční plošiny v sektoru 15 a zřejmě i podobné spoustě dalším továrnám ve města, které jsem pro to ani nemusel vidět.
Většina z nich nebyly objekty které by mě zajímaly s kterými bych mohl ztrácet čas. Mezi takové, u kterých jsem se zdržel patřil vlastně až mobilní dok, tak nějak se lišící od běžné okolní zástavby, budov na něm z několika stran přilepených.
Od začátku jsem se snažil dobře si ho prohlédnout, kdyby mi cokoliv na něm, nebo v jeho blízkosti chtělo trochu prozradit.
Místo toho co by se uvnitř mohlo ukrývat jsem zjistil spíš jiné věci, v tu chvíli ne moc přínosné.
To že se v blízkém okolí doku pohybovali imperiální stormtroopeři znamenalo, že se nemůžu pokusit o nic většího, nebo spíš že pokud se o to budu chvít pokusit, nesmím se dopustit žádné chyby, být příliš nápadný. To by se mi mohlo snadno vymstít.
Kdyby se jen ti ve vrátnici, nebo vojáci podívali ve špatnou chvíli špatným směrem a viděli mě lézt dovnitř.....
To, že se jedná o dok mě tak trochu lákalo, abych ho víc prozkoumal, nahlédl do něj. Jen jsem si potřeboval spočítat šance, odhadnout, jakou to má cenu, je-li to možné. Obešel jsem dok dokola, pořád se díval co by se tak asi dalo využít.
Skoro jako bych doufal, že na něco, nebo na někoho, natrefím, abych se toho mohl chytit. Servisní žebřík se mi tolik nelíbil.
Byl bych na něm déle v dohledu. To mi spíš lepší připadal poklop větrací šachty. Ten bych možná dokázal otevřít rychleji a vlézt dovnitř bez toho, aniž by si toho mohlo kdo ví jak mnoho přítomných povšimnout. Šachta vedla do jiné budovy, ale mohlo by se mi podařit pohybovat se opatrně a když bych uvnitř někdo byl, a slyšel jsem třeba hlasy, odplížil bych se zase zpátky.
Pak jsem si vzpomněl, že Railin přece říkal, že se máme vyptávat, tak bych to mohl zkusit i takhle. Dokázal jsem si představit, že bych se spíš nic nedozvěděl, než něco dozvěděl, pokud by to tedy nebyla normální výrobní hala, ale skrývalo by se tam něco jiného. Na otázku, jestli tam berou techniky bych dostal odpověď, buď že ano, ale že práce se shání tam a tam, nebo že tam prostě nikoho neberou a tak bych byl tak, kde jsem začal, než jsem se začal ptát. Možná bych to přeci jenom zkusit, za nevinný dotaz bych nic nedal, ale to by na blízku musel být někdo lepší, než jenom hlídači a vojáci, kdo by se chtěl bavit.
V tom byl problém, který jsem se snažil ve své hlavě vyřešit. Pokud to totiž skutečně byla montovací hala, mohl jsem v ní objevit něco co by mě zajímalo? Takové doky se přeci využívaly i k výrobně stavebním účelům častěji. Na druhou stranu, přistupovat ke všemu takhle opatrně s tím že nepůjdeme do ničeho co bude jen trochu zavánět nebezpečím by znamenalo, že se nic nedozvíme a možná i to, že i když neodletíme z planety s prázdnou, nebudeme mít co by se nám nejvíc hodilo.
Vzpomenul jsem si na to, co mi připomínal Railin, že se budeme právě jenom trochu vyptávat. Před něčím jiným mě varoval.
Ještě před tím na palubě Corony bylo řečeno, že se podíváme i tam kam nemáme a protože se tak dal vyložit i tento případ, byl to další z argumentů, proč to prostě zkusit, Jen se nedat chytit. Musel jsem při tom jednat opatrně.
Stále ještě jsem trochu váhal i když jsem se klonil k tomu, abych se dovnitř přeci jen podíval a získal pro ostatní nějaké zajímavé informace. Moc dlouho už jsem však váhat a jen tak se tu ochomýtat nemohl.
Při delším pozorování jedné budovy bych mohl stejně budit pozornost aniž bych se o něco pokusil a tak jsem se konečně rozhodl. Zamířil jsem k poklopu do ventilační šachty, tentokrát již připraven na pokus o vniknutí dovnitř.

[Atalon]

Drearia; Hlavní město:

Nakonec jsi se přece rozhodl zariskovat a zkusit se dostat dovnitř. Tvou cestou se měl a také stal boční výstup z ventilace. Poklop zajištěný jen běžnými čtyřmi šrouby, které kladly jen tolik odporu kolik jim dovolovala vrstva rzi. Pro výstup ventilace to bylo umístění dost nepraktické, to ti bylo jasné už od pohledu. Proč by někdo nechával výstup u země když by mnohem bezpečnější a asi i efektivnější byl víše, jako u většiny ostatních továren. Odpověď, alespoň částečnou jsi dostal takřka okamžitě. Uvnitř ventilace se totiž skrývala série pěti velkých lopatkových větráků, sloužících očividně jako odsávací systém. Z těch pěti běžel nyní naštěstí jen jeden a to ještě celkem líně, takže to byla překážka spíš logická. Která vzbuzovala otázky, jako co můžou takhle odsávat a odkud, že to nestoupá vzhůru, ale klesá dolů. Z podobných komplexů mohlo vytékat a vybíhat ledasjaké svinstvo, mnohdy jedovaté a to jestli ho pouští přímo na ulici, bývalo spíše otázkou svědomí společnosti, které patřilo, než zákonů, nebo bezpečnosti obyvatel. Ale už když jsi dorazil k první mřížce vedoucí dovnitř, vystřídalo tyhle otázky něco jiného, zvědavost.
Celá ta nízká, k doku přilepená budova, nebyla totiž ničím jiným, než z části do země posazené skladiště. Skladiště dílů které jsi částečně poznával. Lodních komponentů.
Rozhodnutí zda pokračovat navíc notně uspíšilo několik hlasů u výstupu z ventilace. Nejspíš hlídka na obhlídce, které stačilo nakouknout skrz narychlo přivřený poklop a viděli by tě jako na talíři.
Větrací šachta po chvíli začala mírně stoupat, nic co by se nedalo zvládnout, a pak se rozvětvila do podélné linie kopírující boční zeď doku. Teď už jsi pochopil co měla odvádět.
V doku před tebou, za mříží ventilačního otvoru stála loď, ale ne nějaká skořápka jako Corona ve které jste přiletěli, tohle byla Corellianská korveta CR90. Už jen ten pohled na stopadesát metrů síly a zbraní byl impozantní.

Kolem lodi poletovalo několik konstrukčních droidů a chvíli ti trvalo pochopit co se děje. Loď tu byla nejspíš na modernizačním upgradu, neoficiálním podle tajného doku a pro koho, to už byla otázka spíš pro jasnovidce. To zajímavější a svým způsobem i logičtější ale byl personál, který upgrade prováděl. Jelikož tu ta loď bezpochyby oficiálně vůbec nebyla, dělal někdo všechno proto aby jí utajil. V doku se tak nacházelo jen pár techniků, tři co jsi viděl, ovládajících a kontrolujících práci droidů, pár údržbářů, starajících se většinou o sklad, a tři ozbrojení strážci, slušně ozbrojení a nejspíš dost zkušení, ale po doku netakticky rozptýlení a očividně nečekající problémy.
Tohle rozhodně nebyli informace, které nestálo zato získat, zvláště když se ti to podařilo, prakticky bez problémů, hluk hlídky jsi slyšel díky rezonanci stísněného prostoru se vzdalovat až zmizela za rohem a cesta ven byla volná.

[Merthor]

Drearia; Hlavní město

Prošel jsem ulicí, až k místu naproti pokopu ventilační šachty a naposledy se rozhlédl kolem sebe. Nebezpečí od někoho, kdo by byl příliš blízko snad v tu chvíli nehrozilo, takže jsem mohl začít rychle jednat. Několika rychlými kroky jsem přeběhl ulici a stejně rychle se pokusil otevřít poklop, jedinou překážku bránící mi v cestě do větrací šachty. Čtyři šrouby připevňujícího ho na místo ve zdi nízké budovy pod mým náporem povolily a umožnili mi tak vniknout dovnitř do objektu z nějž jsem se mohl dostat až do doku. Vlezl jsem dovnitř a uvolněný poklop za sebou přivřel, aby někdo z všetečných náhodných jdoucích kolem hned na první pohled nepoznal, že se někdo dobýval dovnitř. Jak jsem chtě všechno to proběhlo v rozumném čase.
Otázky kolem umístění šachty jsme řešil pouze v omezeném rozsahu. V první řadě tu byl důvod, proč jsem se rozhodl tohoto "vchodu" použít, byl totiž pro vetřelce výhodný a umožnoval právě vstup od země, nikoliv z míst, kam by se bylo třeba složitěji dostávat. Bylo to samozřejmě i trochu zvláštní a nabízelo se několik otázek kolem toho, proč větrací šachta nevede na střechu s výstupem, jako nějaký komín. Nějaký důvod to určitě mít muselo, jenže zatím jsem ještě nevěděl jaký a moc kolem toho nenapovídalo ani těch pět větráků, které naplňovaly účel téhle šachty. bylo jasné, jen to, že tu někdo potřebuje dělat průvan a něco odsávat, ale jestli je v budově nějaké výrobní zařízení, co to potřebuje, nešlo z hladkých stěn šachty rozpoznat.
Chtěl jsem řešení zjistit, doufal jsem, že přeci jen něco najdu a vedle toho se taky snažil řešit opatrnost a bezpečnost.
Začal jsem opatrně ale přesto ne zcela pomalu postupovat šachtou a vzdalovat se od poklopu, kdyby to bylo potřeba, byl jsem připravený se alespoň z části maskovat postupem těsně kolem jedné části šachty, nebo se skrčit v její spodní části. Ale i tak bylo do šachty dost vidět, takže pokud by se někdo podíval dovnitř, asi by neměl moc velkou práci s tím mě zahlédnout.
Snažil jsem být nehlučný. Každý náraz, každý zvuk by se šachtou mohl šířit a prozradit někomu, že něco nehraje.
Pak jsem se dostal k první mřížce, prvnímu místu, kterým bylo možné nahlédnout do vlastních prostor nízké budovy.
Po tom co jsem uviděl jsem okamžitě přestal váhat a ani v nejmenším jsem nelitoval, že jsem vlezl dovnitř. Zjištění, že se tu skladují lodní díly a růžné komponenty s loděmi související bylo rozhodně zajímavé a stálo za to pro něho dost riskovat.
Dostavil se i pocit očekávání a já byl vážně zvědavý co dalšího, co by mě zaujalo bych tu ještě mohl najít a vidět.
Z šachty směrem vedoucím ven, odkud jsem přišel jsem zaslechl nějaké zvuky. Malou chvíli jsem poslouchal a protože se zdálo, že se blíží, pokračoval jsem raději dál se záměrem dostat se co nejrychleji hlouběji do šachty, úplně pryč z dohledu.
V pokračování šachty jsem narazil na rozvětvení a tak vlastně i na vstup na místo, kam jsem si přál dojít, do samého doku.
Na tom místě jsem začal chápat, proč je ventilační šachta vyvedena dole při zemi. Bylo to částečně i tím, jakým způsobem byl celý dok natočen. Ležel otočený na boku a jeho hlavní vstup byl nahoře. A stejným způsobem bylo natočené všechno ostatní.
Náhle jsem zůstal zírat s otevřenou pustou. to když jsem se přitisknul ke zdi a nahlédnul na místo, kde stála ukrytá korveta.
Přejížděl jsem loď i vnitřek suchého doku očima a na chvíli jsem se většinou své pozornosti ponořil do tichého obdivu.
Mít tuhle loď na starosti k obsluze, to bych si vůbec nestěžoval, i když i Corona byla pořád lepší, než žádná loď.
Normální vojenskou loď by ale asi neschovávali na takovém místě. To by byla logičtější všem na očích, nebo v nějakém z těch hangárů, co patřili oficiálním složkám. Nejnáročnější rekonstrukce by se prováděly možná i přímo na Correlii a údržba v nějakých loděnicích, které by nemusely být natolik utajené. Co to znamenalo? Že je to soukromá loď? Ale čí potom?
Stále tu byli ti hlídači ve vrátnici, bezpečnostní opatření a imperiální stormtroopeři opodál. Pokrčil jsem pro sebe rameny.
Bylo to zamaskované dobře, ale že by nikoho znalého nemohlo napadnout to samé, co mě, že by o tom nikdo nemohl vědět, nesnažil se to zkontrolovat, že by to zkrátka a bylo tajně zcela proti vědomí oficiální moci o tom jsem měl svoje pochyby.
Další kolo obhlídky doku mělo za účel odhadnout šance, jaké bychom měli, kdybychom se rozhodli, že si korvetu vypůjčíme na dobu neurčitou. Ty šance nebyly zcela marné, vlastně to nemohly být lepší podmínky. Sám bych se do toho pouštět neměl, měl bych to říct ostatním a ve více lidech se budeme moci v prvé řadě lépe domluvit. Třeba ostatním něco prozradí jejich větší zkušenosti. Já osobně bych do toho určitě šel. S momentem překvapení a slušnější výzbrojí bychom měli osazenstvo doku doku nějak zvládnout. Tři strážci a řekněme polovina z nás, to je čtyřčlenná přepadová skupina vynořivší se z čista jasna z úkrytu... Pak bychom vzali korvetu, pokud by samozřejmě ve stavu modernizace byla plně schopná letu a zmizeli s ní.
Ale to všechno byla jen otázka, udělat si představu o situaci. O tom, co doopravdy bude se rozhodně až po příletu ostatních.
Pro tuto chvíli mi informace bohatě stačily. S tím co jsem zjistil jsem mohl být spokojený. Byl čas na to, vrátit se zpátky.
Podél stěny ventilační šachty jsem se odsunul o kus dál, tam jsem se od ní odlepil a stále se jí tak trochu přidržujíce jsem vyrazil na cestu zpátky k poklopu snažil jsem se opět postupovat co možná nejvíc opatrně a nenápadně. Ještě o to pozorně jsem naslouchal. Cesta ven mohla být nebezpečnější, než cesta dovnitř. Z venčí mě nikdo nesměl zahlédnout, jak lezu ven. Jakmile se dostanu ven, zavřu za sebou poklop, udělám pár kroků stranou a nikdo mě při tom neuvidí budu v bezpečí. Bylo by přeci hloupé dát se dopadnout, když jsem se vevnitř mohl pohybovat natolik opatrně, že si mě nikdo ze stráží ani z techniků nevšiml. I když v tom mělo roli i to, že se chovali způsobem nasvědčujícím, že jsem si svým úkrytem jistí a potíže nečekají.

[Atalon]

Drearia; Hlavní město:

Ještě když jsi kráčel stále živými a plnými ulicemi hlavního města, jsi se občas ohlédl k ujištění, že jsi unikl nezpozorován. Ale ulice za tebou tě v tom pokaždé jen ujistila svou frenetickou netečností, svým vlastním a neměnným tempem života.

Takže nebylo nic zvláštního, když se tvé myšlenky zatoulaly po chvíli někam jinam. Do vzpomínek, do atlasu znalostí a vědomostí, do čehokoli co jsi kdy věděl, slyšel, nebo četl o Corellianských korvetách. Nebylo toho tolik kolik by sis zrovna teď přál, spíše jen obecná fakta, obrazy těch pár v Imperiálním arsenálu které jsi zahlédl jako doprovodné lodě na Kuatu, něco málo ze záznamu na holonetu. Ale bylo toho snad dost, abys mohl přehodnotit, nebo spíše zhodnotit co jsi právě viděl. Loď byla podle všeho hotová, úpravy co jsi viděl se týkaly především zbraní, čemuž by koneckonců odpovídal i fakt, že loď seděla v doku Drearian Defense Conglomerate, jedné z největších zbrojovek v Obchodním sektoru. Motory, antény, vše se z vnějšku zdálo v pořádku a i úpravy zbraní se zdáli už takřka hotové. Takže, co jsi mohl říct, byla korveta připravena a schopna letu na sto procent. To čím se teď technici na ní zabývali byla především kalibrace, to jsi věděl jistě, něco podobného jsi koneckonců na Kuatu dělal také. Každé vznášedlo, loď, nebo jen repulzní zařízení, potřebuje po zkonstruování nebo úpravě kalibraci. Překonfigurováni náklonů, reakcí ovládání a vyvážení aby byla co nejefektivnější a to jsi je viděl dělat s tou CR90, teď už jsi si tím byl jistý.

Když ses konečně zastavil, stál jsi opět na nástupišti hromadné dopravy v hloučku dělníků vzhlížejících k přilétajícímu vznášedlu. I tvé cestě dál, dál do sektoru 2, pokud ses tedy nechtěl proplétat celým sektorem 5 až k sektoru 4 a centrále DDC, kterou beztak nejspíše prozkoumá Railin. Což se jevilo z hlediska času, který rychle ubýval jako nejlepší. Zvláště… v kapse jsi opět přejel po signálce, jejíž včasná neaktivace mohla věci dost zkomplikovat.
Zbytek týmu byl asi schopen lokalizovat vaší loď i bez ní, ale otázkou bylo jak ta situace bude působit. Mohli jste být zadrženi místní bezpečností, nebo něco podobného a právě proto neaktivovt signálku, jako varování. A podobně dobrých zdůvodnění bylo mnohem víc. Nejlepší možností tedy bylo, nedávat jim příležitost její aktivací ještě před vypršením šesti hodin průzkumu, nebo ještě lépe těsně před jejím vypršením, které se dalo vysvětlit jako bezpečnostní opatření proti přilákání nechtěné pozornosti.

Z dané průzkumné lhůty už nezbývaly ani celé čtyři hodiny, když jsi s octl na “hlavním nádraží“ jak tomuto místu říkali místní. Na Drearinském náměstí Konvis jak hlásali ukazatele. Byl to pohled zcela odlišný, jako bys někde místo vznášedla nasedl do lodi a teď jsi se rozhlížel po jiné planetě. Vše tu bylo čisté, uhlazené, krásné. Už jen nástupiště na němž jsi stál bylo docela jiné než ty které jsi navštívil na Drearii doteď. Stálo na vyvýšené plošině, jakých si kolem viděl desítky, plošině vyrobené z průhledného plastu pod kterou bylo vidět množství rostlin obklopujících fontánu. Podél náměstí byly rozesety záhony s okrasnými keři a stromy obsypanými růžovými květy tak výrazné vůně, že přehlušovala i zápach továrních zplodin. Náměstí bylo vydlážděno bílými dlaždicemi o jejichž lesk se staralo na sto leštících droidů proplétajících se mezi proudy chodců.
I okolí bylo jako z jiného světa. Obří výškové stavby kolem se čněli až do nebes a mezi nimi se proplétali proudy vznášedel v nekonečných pruzích.
Jen šedivá obloha nad tím vším a proudy umazaných dělníků všude kolem tebe ujišťovali, že jsi stále na Drearii. Na špinavém industriálním světě.
Napravo od náměstí bylo společenské centrum, které jsi předtím zahlédl, jeho tvar si nedalo splést. A díky bezpočtu informačních cedulí, jsi také okamžitě zjistil z kterých nástupišť vzlétají vznášedla prakticky kamkoli kam jsi potřeboval.
Tohle bylo centrum Hlavního města, místo pořádku a lesku pro ty, kdo si život v něm mohli dovolit.

----------------------
Pardon za pár rozhodnutí za Gowyho, ale přišlo mi to jako lepší než plýtvat příspěvky bez náplně. Pokud s něčím nesouhlasíš, stačí říct.

[Merthor]

Drearia; Hlavní město

Plížil jsem se stejnou cestou zpátky až k poklopu ventilační šachty, jímž jsem vyhlédl ven a naposledy se zaposlouchal.
Hlídka, nebo kdo to byl slyšet při průchodu kolem zmizel, vzduch byl znovu relativně čistý, já si mohl oddechnout, odsunout poklop a vylézt ven. Poklop jsem samozřejmě vrátil zpět na místo, ale s případným utahováním rzí polorozpadlých šroubů už jsem si hlavu nelámal. Raději jsem se hleděl klidit od doku a od nízké budovy vedle něj co nejdál. Byl jsem rád, za to, že to vypadalo, na uniknutí bez nežádoucí pozornosti a to stačilo. Nechtěl jsem náš možný budoucí plán ohrozit přílišným přešlapováním zrovna na tom jednom místě. Zvlášť, když mohlo být důležité, udržet klid, abychom se na to místo mohli po poradě se ostatními znovu vrátit. Prostě jsem zapadl do první boční ulice a zatím si nedělal hlavu ani s tím, že je to jiný průchod, než kterým jsem k doku přišel. Rychle jsem prošel celou tou úzkou ulicí a na jejím konci se ohlédl. Bylo to dobré, v mých patách zřejmě nikdo nebyl. Nikdo mě nepronásledoval a riziko zpozorování tak prakticky úplně odpadlo. Vydal jsem se směrem ke stanici vznášedel a hledal přitom nejkratší návrat na původní cestu. Prošel jsem mezi pár dalšími nízkými začouzenými továrními krabicemi. Pokoušel jsem se při tom přidržet základní prostorové orientace a tak jsem našel směr.
Po cestě jsem se ještě jednou ohlédl. Čistě pro jistotu. Ale i tentokrát bylo všechno v nejlepším pořádku a já tak měl klid na další body svého pátrání. Postup byl jasný. Chtěl jsem pokračovat zatím prakticky beze změny podle původního plánu.
Ještě než jsem došel ke stanici vznášedel, zastavil jsem se s cílem zvážit návštěvu centrály DDC. Mohlo tam sice také být pár důležitých věcí, ale jednak by to bylo zdržení, mající za následek, že bych už nestihl nic jiného a pak to měl po ruce blízko jednoho z těch velkých skladů Railin na něhož jsem docela spoléhal, že když už tam bude zařídí to při jedné cestě.
Nechyběly ani myšlenky týkající se korvety CR90. Neopustily mě, protože to prostě byla velmi lákavá možnost, co nešla jen tak z hlavy. Tím spíš, že na základě toho, co jsem si domyslel se jednalo o poslední dokončovací práce na lodi a její výzbroji, že tedy korveta musela být brzy schopná odletu.

Ještě chvíli trvalo, než jsem prokličkoval mezi továrnami a dostal se až na přistávací plošinu. Tam jsem si na hodinách odletové tabule znovu zkontroloval čas. Běžel docela rychle a ze šesti hodin už se odkrojila část, která se rozhodně dala počítat. Ať jsem chtěl nebo ne. návštěva větrací šachty a zřejmě každého z objektů nějaký ten kus času stála. Ještě jsem si zkontroloval, že jsem neztratil signálku. Považoval jsem ji za důležitou a snad i za něco, co by mi mohlo svým způsobem pomoci, ale zapínat jsem ji ještě nechtěl. Dokud zbývalo dost času považoval jsem to za poněkud riskantní nápad.
Naštěstí jsem na plošinu dorazil v relativně vhodnou chvíli. Ve vhodnou chvíli proto, že ani tentokrát jsem nemusel na vznášedlo směrem, kterým jsem potřeboval cestovat čekat dlouho. Alespoň při cestě jsem neměl delší časovou prodlevu.
Pak bylo už jen třeba přežít další nepohodlnou cestu v podobě pěchování a lisování lidských bytostí do jedné vznášedlové plechovky, bez možnosti pořádně vidět mezi lidmi kteří mě obklopují ven na prolétané sektory, abych se nakonec dostal na kýženou hlavní stanici Dreariských vznášedel umístěné o několik sektorů dál, tedy v sektoru 2.

Na náměstí Konvis jsem zkontroloval hodiny podruhé a řekl si, že tentokrát sebou musím víc hodit a nepřipustit, abych se nechal moc zdržovat. I zde jsem si prohlédl všechno co bylo k vidění, ale celkově jsem náměstí a jeho to prolétl spíš zběžně.
Jako první upoutaly moji pozornost prosklené výškové budovy. Byly všude kolem, tyčily se vysoko nad mou hlavou a tak si svým vzhledem samy o sobě vyžadovaly trochu pozornosti. Vyhledal jsem mezi nimi společenské centrum, jeho vývěsní štít a vchod. Poté jsem sklopil zrak pod sebe a prohlédl si to ostatní. Vlastní plochu náměstí, dole pod plošino a ostatní přistávací plošiny. Čtením všech směrových cedulí a hledáním všech možných směrů jsem se ale už moc dlouho neobtěžoval. Všechno bylo docela přehledně značené a snad to bylo vidět i ze zdola z náměstí a od výškových budov, takže další směr jsem mohl najít potom.
Opustil jsem plošinu a vydal se rovnou k zábavnímu centru, abych se mohl podívat, s čím že budeme mít tu čest, pokud nastanou potíže. Stále jsem předpokládal, že pokud se takhle slibně budou naše plány rozvíjet dál, potížím se nevyhneme.
Alespoň v první chvíli jsem kráčel přímo k budově. Tady nic zakázané nebylo a tak jsem se nemusel obávat a snažit nebýt viděn, jako jsem to považoval za ne zcela špatný přístup tam u doku. I když nějaká bezpečnostní opatření tady určitě taky byla a navíc jsem to zrovna tady moc neznal, Takže bylo dobré, aby snaha o základní opatrnost nebyla tak docela zapomenuta.