Edge Resistance - Vzestup Fénixe (Merthor)

[Merthor]

Drearia; Hlavní město

Možná, že jsem opět začínal trochu víc chápat. Pod maskou ledového sarkasmu té ženy bylo něco, co z ní vystupovalo na povrch. Co vyjadřovalo úplně jiné věci, než nebezpečí, které by od ní mohlo hrozit. Přes veškerou opatrnost mi té ženy začínalo být líto. V té chvíli jsem již byl pevně rozhodnutý, že tohle nestačí, že jí pomůžu, vezmu jí s sebou mezi ostatní a dostanu ji spolu s naší skupinou z Drearie pryč. Ostatní samozřejmě budou muset říct svou názor. Možná nebudou soulasit, ale já byl připraven ji hájit. Přesto jsem zkusil poslední opatrný krok, zaručující trochu férovější jednání na obě strany..
"Slibuji, že vás v žádném případě nehodlám prozradit. K ničemu by to nebylo a neřekl jsem vám celou pravdu."c
pronesl jsem. přistoupil až k ní a lehce, ale zase ne až příliš důvěrně ji položil ruku na rameno.
"Není moc času ale přesto. Upřímnost za upřímnost? Ani jeden bychom pak neměli co ztratit."

[Atalon]

Drearia; Hlavní město:

Žena sebou při tvém doteku trhne a srazí tvou ruku.
“Vždycky je co ztratit. A na důvěru už jsem jednou doplatila.“
Řekne rozhodně, ale svou tvář k tobě neobrátí. Nejspíš abys nevyděl její slzy které se snaží nenápadně otřít rukou. I v jejím hlase je ale jejich přítomnost znát.
“Ale můžeme spolu uzavřít obchod.“
Dodá a konečně se k tobě obrátí. Jak jsi správně hádal, jsou její oči zarudlé od pláče a tváře se jí ještě místy lesknou. Jinak se ale chová opět sebejistě, odměřeně.
“Prostý obchod. Mám, jisté dokumenty, které… no asi chápete. Dám vám je, když mě dostane z tohohle balvanu. Nevím jestli vám budou k něčemu nebo ne, ale svou cenu mají. Jakou a co jsou zač, vám ale neřeknu, jestli se nedohodneme, bylo by to příliš riskantní.“
Je rozhodná a přímá a aby všem svým slovům dodala na váze, natáhne k tobě ruku.
“Plácnem si, nebo ne?“

[Merthor]

Drearia; Hlavní město

Ustoupil jsem o krok nazad, protože zřejmě i to si ta žena přála, ale zůstal jsem dost blízko na to, abychom nemuseli zbytečně zvyšovat hlasy. Otočil jsem se se do prostoru terasy. Tato část našeho rozhovoru byla již na docela za hranicí běžné komunikace a docela tajná. Nikdo záměrně ani náhodou nesměl vyposlechnout o čem jsme mluvili a čem budeme mluvit. Nikdo nesměl stát opodál. Byla by hloupost na něco takového nemyslet, když ani jeden nevím, co se může přijít z okolí.
"Ne. Nechci to udělat kvůli nějakým dokumentům. Možná jsem naivní, ale mám úplně jiný důvod" zavrtěl jsem hlavou na její otázku, ale snažil jsem se dát si pozor na to jak zní můj hlas. nechtěl jsem ji moc dráždit a to co jsem již měl na jazyku rozhodně nemělo být odmítnutí toho co nabízela. Přesto, že co se týkalo mého řešení, tak to prostě nevyšlo.
"Jmenuji se Gowit Dentris a s DDC se taky moc nekamarádím pomůžu vám. Udělám všechno co budu moci udělat, abych vás odsud dostal" vyslovil jsem další slib, tentokrát už docela definitivní.
"Zrovna se vracím k lodi. Co bud dál se uvidí, ale pokud budete chtít, můžete jít se mnou"
Znovu jsem se otočil, tentokrát protože byl nejvyšší čas tuto fázi rozhovoru ukončit a vyrazit pryč, za ostatními.

[Atalon]

Drearia; Hlavní město:

Váš rozhovor na terase nepoutal pramalou pozornost, už jen proto, že pro většinu pozorovatelů musel vypadat “pracovně“. I když, teď po setmění bylo v klubu mnohem živěji, než předtím. Nejspíš ve většině továren skončila denní šichta a unavení dělníci se poohlíželi po troše toho uvolnění. Ale zároveň rozhodně neměli chuť se starat o cokoli jiného, než o polonahou děvu před nimi.
“Jsi dost naivní.“
Odpoví ti na tvé pozvání žena, přesto se ale odkloní od zábradlí a svůdně se k tobě přitočí, aby se do tebe zavěsila.
“Ale to se mi líbí. Jsem Acacia Drayson a tvou nabídku přijímám.“

Nejspíš by v takové chvíli bylo na místě zajít k ní pro její věci, nebo přinejmenším pro nějaké méně provokativní oblečení pro ní. Tato možnost ale nezazněla. Nebyl na ní čas, ani vůle. Oba jste chtěli už být někde jinde a podle toho mála co ti o sobě řekla. Beztak skoro žádné osobní věci od chvíle co je na útěku nemá.

Takže, když jste o nějakou tu chvíli později stáli na stanici hromadné dopravy, budili jste trochu příliš pozornosti. Její “pracovní“ šaty, totiž nejen že určité části jejího těla moc nezahalovaly, ale vlastně je ještě zdůrazňovaly. Stali jste se tak zdrojem mnoha hladových pohledů a pár nevkusných narážek, závistivých dělníků.

----------------
Nechystám žádná překvapení až k výstupu z města, tak můžeš posunout děj.

[Merthor]

Drearia; Hlavní město

Další slova o nějakých nabídkách mi zněla trochu zvláštně. Člověk by snad čekal slespoň malé naznačení nějaké změny, ale to asi bylo tím, jak moc jsem podle té ženy byl naivní. Nedokázal jsem to brát jako handl. A v tomto smyslu to nebyla ani nabídka. Byl to osobní závazek něco, co jsem slíbil jí stejně jako sám sobě a hodlal jsem to co jsem řekl skutečně dodržet.
Měl jsem slušnou možnost, abych to dokázal a já to chtěl dokázat. Ostatně nic jiného než jednat v tuto chvíli nemělo smysl.
Nabídl jsem Acacii rámě, převzal její ruku a provedl jí terasou dolů ke schodům. Byl to trochu zvláštní pocit takto jí držet. Nejprve, jako bych se bál, že znovu odstrčí mou ruku, což by ale bylo dost překvapující poté s jakým záměrem ke mě přistoupila, když jsme se na terase Jitřní bouře zahlédli poprvé. Taky proto jsem se uvnitř Jitřní bože ničeho obávat nemusel. Jako dvojice jsme do místní atmosféry dost zapadali a i Acacii by musel někdo víc hledat, než by jí našel.
Mimo podnik mě trochu znepokojilo, kolik se za námi otáčelo pohledů. Všichni by si nás asi podle tváří nezapamatovali, ale jinak jsme byli podle toho docela dobře sledovatelní od jitřní bouře až ke stanici vznášedla na náměstí a pak ještě dál.
Svůj slib jsem plnil jak jsem jen mohl, třeba i tím, že jsem Acacii skoro celou cestu galantně pomáhal. Snad jsem chtěl, aby viděla, že to se svou pomocí myslím vážně, že jí nechci žádným způsobem ublížit, jako že bych ji udal na prvním rohu.
Konec konců něco takového nemělo smysl. Zaprvé bych to mohl udělat rovnou uvnitř v podniku, kde by se opět nějaký ten bezpečák našel a co Acacie možná věděla, nebo možná taky tak docela nevěděla, bál jsem se, že jsem při útěku se Smnathem neunikl pozornosti a že by nebylo moudré motat se kolem bezpečnostních složek poté, co jsem se opakovaně kompromitoval s hledanými lidmi. Vedl jsem Acacii co nejopatrněji davem a rozrážel jsem zástupy proudících dělníků i těch ostatních, tak aby mohla pohodlněji projít. Hledal jsem cestu, která by pro ni mohla být příjemnější. Spěchal jsem jen tak abych jí mohl přizpůsobit své tempo. Samozřejmě jsem se opět snažil pohybovat co nejrychleji, ale ne na její úkor ani ne na úkor bezpečí.
Rozhlížel jsem se kolem sebe, ve snaze zajistit, že nebudeme cíleně sledováni a že je čistý vzduch. Kdybychom někde na blízku viděli ty lovce odměn co šli po Acacii, museli bychom se co nejrychleji vypařit zpoždění nezpoždění,
S jednou blasterovou pistolí bych ji před hordou lovců odměn, nebo před jednotkou stormtrooperů asi nemohl uchránit.
Zaměstnán okolím hledáním cesty a vlastními myšlenkami jsem toho po cestě moc nenamluvil. Teprve když jsme čekali na zastávce vznášedel jsem si sundal bundu a nabídl ji Acacii. Měl jsem si na to vzpomenout dřív a taky byla tenká, takže zase tolik jí zahrát nemohla, ale mohla se alespoň trochu přiobléct, zahalit se a na další cestě od sebe odpoutat část pohledů našich spolucestujících sdílící s námi prostor ve vznášedle hromadné dopravy. Mě samému v jen obyčejné tunice zima nebyla.
I ve vznášedle jsem se snažil aby na Acacii. byly brány nějaké ohledy a ostrými lokty jsem jí vybojoval alespoň tolik prostoru, aby mohla volně dýchat. Pak se zase jednou vrátila potřeba odpočítávat čas. Bál jsem se, že by nás molo zdržet ještě něco.
To se nestalo a zůstalo při krátkém rozhovoru a pak kvapném ústupu ze scény. Zajímalo mě, jak moc přicházíme pozdě.
Zajímalo mě co ostatní. Během cesty jsem nemohl, než myselt na to, že by bylo dobré aby na okraji města stály dvě lodě.
Pak cesta vznášedlem konečně uběhla a my stáli na přistávací ploše vznášedel u mapy, kterou jsme si prohlíželi s Aki a s Railinem, ještě než jsme skutečně vyrazili do města. Každý po svém, za svou částí společného poslání.
Zbývalo projít uličkami dělnické čtvrti. Doufal jsem, že si pamatuji alespoň orientační směr. Acacii jsem vel prakticky po slepu, motal se ulicemi tak aby volba směru měla nějaký význam a věřil, že až se vynoříme na kraji té čtvrti, budeme mít na dohled relativní bezpečí v podobě zaparkované Corony a ostatních. A jak jsem si řekl v obou případech proč jsem se vracel.
Takže teď se konečně uvidí, co a jak dál.

[Atalon]

Drearia; Hlavní město:

Tvůj orientační smysl tě nezklamal, no nezklamal… z města jste vyšli trochu jinde než jste do něj vstoupili, ale Corona byla na dohled a to bylo hlavní. Zvláště započítáme-li takřka hodinové zpoždění.
U lodi už celkem netrpělivě podupával Railin a co chvíli pokřikoval na Aki stojící na Coroně a rozhlížející se po tobě.
“Támhle je!“
Vykřikne když se objevíš na dohled a rychle se sveze po plášti, aby k tobě oba vyrazili.

“Kde si tak..“
Nač se chtěl Railin zeptat bylo celkem jasné, ale když zahlédl tvou společnici, už se ke slovu nedostal.

Corona byla potemnělá, ale brzy jsi zjistil, že je připravená k odletu. Reaktory i motory běželi na volný režim, stejně jako většina systémů.
“Už jsme se báli, že budeme muset zmizet bez tebe, nějak…“
Vysvětlí Aki s úsměvem, když s Railinem připojíte signálku.
Ta svému jménu dostojí do posledního písmene, protože se k vám během pár vteřin začne blížit padající hvězda, brzy získávající tvar Anxarty.
“Počítám, že teď nás Trinna hezky zpraží.“
Dodá s povzdechem Railin, když stojíte před lodí a pozorujete jak si vedle vás dosedá druhá loď.

[Merthor]

Drearia; Hlavní město

Že jsme se na konci dělnické čtvrti nevynořili v té samé ulici, kterou jsme do města vcházeli mi bylo v tu chvíli úplně jedno.
Nebylo to vůbec podstatné. Podstatné bylo jedině to, že jsme věděli kde je Corona a mohli jsme k ní bez problémů dojít.
Běžící motory a aktivované systémy o něčem svědčili. ale pokud jsme se o něčem chtěli radit, tak takové by na takové věci během toho bylo dost času. Museli jsme rozjet komunikaci, ale jinak se vyplatilo spočítat si kolik že mezi tím ubyde paliva.
A pak bylo zásadní,taky to, že u lodi byli ostatní dva členové naší skupinky, což nebylo nic zas tak zvláštního, protože oproti mě určitě měli dost času na to, aby se se sem dostali v těsné blízkosti limitu. Nedivil bych se tom, kdyby přišli právě v čas, nebo ještě před tím, jak jsem to měl původně v plánu kvůli signálce a tak jsem se nedivil ani tomu, že oba byli dost netrpěliví.
Ti ostatní v druhé lodi na místě ještě nebyli. Za tu hodinu se mohlo ledacos stát a proto to bylo to jediné, čeho jsem doopravdy litoval. Vlastního zpoždění jako takového jsem litovat nemusel. Snažil jsem se dělat, co se dalo, abych ho minimalizoval a to že vůbec vzniklo se prostě muselo pochopit. Respektive to měli pochopit ostatní. Při pohledu na netrpělivost Aki i Railina jsem taky už věděl, že budou problémy a co víc jsem věděl i to, že ty problémy se snesou na mou hlavu a já se za to budu zodpovídat.
To jak Railin reagoval, když si všiml Acacie nevěštilo nic dobrého. Žádné otázky, tím směrem, prostě zmlkl a nic nedodal.
Dost možná, že si myslel kdo ví co spíš o mě, spíš než o ženě, která mě provázela, takže na představování nebyl jaksi čas.
"Počkejte chvíli tady, prosím. Doufám, že všechno bude v pořádku a vy odletíte s námi " požádal jsem co nejzdvořileji Acacii a spěchal za Railinem se signálkou, kterou jsem vytáhl z kapsy a kterou bylo nutné připojit na komunikační systém Corony. Dělal jsem, co jsem mohl. Railinovu pomoc jsem při tom taky ocenil, protože jsem rychleji věděl, co a jak. Pak následovala další chvilka napětí, během níž jsme rychle vyšli zpátky před Coronu a další úleva při pohledu na rychle se k povrchu blížící se přistávající Anxartu.
Ano nedalo se předpokládat, že na její palubě budou mít radost, že jsem je nechal čekat. Snad to vyváží zprávy, které jsem přinesl, snad to Trina vezme jako omluvu. A pokud by Acancie věděla ještě nějakou drobnost, jako bylo to o těch Belbulllabech, zpoždění by to určitě vynahradilo, Ale tak jako tak jsem to už chtěl mít za sebou. A otázky? Bylo škoda mluvit.
Otázky přijdou tak jako tak, tak proč pospíchat z vysvětlováním, když pro mě vlastně není co a zatím nebyla vhodná chvilka.

[Atalon]

Drearia; Okolí hlavního města:

Jak se dalo čekat, motory Anxarty ještě nevystydly a už se k vám z její výstupní rampy hnalo stádo těl následované dvěma klidnými postavami, Halem a Trinnou.
“Co se stalo? Už jsme se báli.“
Prakticky zaječí Smanth když k vám doběhne a začne se divoce rozhlížet, jako by snad hledal nějaké Imperiály, nebo nějaký obdobný druh problému.
“To se zeptejte tady Gowita, jeho průzkum byl podle všeho hodně vášnivý.“
Rýpne si Railin a ukáže na spoře oděnou Acasii, která si vás teď dost zvědavě prohlíží.
“No páni…“
Unikne Smanthovi s ne zrovna tichým hvízdnutím.
“Máš lepší vkus než jsem myslel.“
Dodá a zazubí se.

To Hal bere věci přirozeně mnohem vážněji a podezíravěji.
“Kdo je to a proč je tady?“
Ale nemá v úmyslu ani ztrácet čas, proto se hned vás všech zeptá i na to nejpodstatnější.
“A co průzkum, máme všechno?“
Railin i Aki jednolitě přikývnou, ale počkají až se vyjádříš ty. Ani jednomu z nich se nechce mluvit před cizinkou, zvlášť když pořádně neví jaké s ní máš úmysly.
Trinna se k věci zatím, jako obvykle nevyjadřuje, ale její pohled je příjemný asi jako plasmová letlampa v oku.

[Merthor]

Drearia; Okolí hlavního města

"Tak jsi to měl taky zkusit. Třeba v centrále DDC. Tam snad taky nebyli jen samí vojáci" popíchnul jsem na oplátku s nadsázkou a s úsměvem ale přeci jen i s trochu ironie na oplátku Railina. ani já to nemyslel zle, ale nechat se jsem nehodlal.
"A pak bych dost možná měl důvod, abych se snažil pomoct i tobě.., až by na tebe někoho poštvaly" přidal jsem a poskytl tak Railinovi, alespoň nepřímo část vysvětlení, kterou by bylo třeba ještě trochu víc uvést do souvislostí ale ty mohl odtušit.
Ne, že bych o to doopravdy stál, zachraňovat ještě Railina. O problémech jeho nebo Aki bych nejspíš ani nevěděl. A to ostatní na co Railin narážel... to byla otázka. Za určitých okolností bych prostě neřešil věci jako sledování a plný hangár stíhaček, ale pokračovat v hovoru dál tímhle směrem před Acacií by bylo opravdu dost neslušné a nemělo by to vůbec žádný smysl.
Co se týkalo ostatních a jejich reakcí ty se daly předpokládat. Trinna nezahájit mlčením asi by to byl spíš někdo jiný.
Úvodní otázka taky byla samozřejmostí. Po té hodině čekání museli být ostatní snad ještě rozladěnější než Railin a Aki.
Ještě chybělo dodat něco ve stylu, jestli neumím poznávat čas a jestli jsem je musel zdržet a možná i ohrozit. V tomhle ohledu to Railin naznačil dobře a dal tím ostatním dost věci najevo. Ne. že bych nesouhlasil, ale mlčet jsem taky nehodlal.
Ne jen, že tu Acacie už prostě byla, ale slíbíl jsem jí, že jí pomůžu a tak jsem se do toho musel pustit a svůj slib dodržet.
"Myslím že toho mám dost. Ale ne všechno to jsou dobré zprávy" obrátil jsem se na Hala, abych ho ujistil, že není třeba mít zbytečné obavy a že jsem pro úspěšný průběh našeho plánu udělal všechno co jsem mohl. Pak jsem ukázal na Acacii.
"A ona. Nejdřív mi tak trochu pomohla a pak jsem zjistil, že je ze strany DDC v dost velkých nesnázích. Nemohl jsem ji v tam jen tak nechat. Musel jsem jí pomoci a proto taky to zdržení." No a v kombinaci co jsem řekl před tím....
Vlastě to bylo už bylo celé venku. Teď záleželo, hlavně na tém jak budou ostatní reagovat, poté co jsem jim řekl pravdu.

[Atalon]

Drearia; Okolí hlavního města:

Halovi se tvé vysvětlení nelíbilo ani za mák.
“Jo, ale já se ptal co dělá tady.“
Řekne rezolutně a ještě to podtrhne gestikulací rukou.
“Máme tu nějakou práci, jestli jsi nezapomněl. Takže mě to jestli jí pomáháš a s čím nezajímá, jako spíš co s tím máme společnýho my.“
Hal nezuřil, nevypadal naštvaný, dokonce ani nezněl podrážděně. Jen vyslovoval fakta a snažil se je i získat. I když to znamenalo mluvit dost rázně.

Acacia ti chtěla nějak pomoct, alespoň podle toho, že udělala krok směrem k vám, ale nakonec se zastavila. Očividně si uvědomila, že o vás vlastně nic neví.
Neví, kdo jste, co tu vlastně chcete dělat, nebo kdo vaší skupině velí.
Nevěděla nic, jen se chopila šance, kterou jsi jí nabídl a skoro cokoli co by teď mohla říct, by mohlo být stejně ke škodě věci, jako k vysvětlení. A tak se radši rozhodla mlčet.

[Merthor]

Drearia; Okolí hlavního města

"Nemáte s tím nic společnýho, jo? To tě vážně nic nenapadá?" odseknu tvrdohlavě Halovi připravený se klidně pohádat.
"Řeknu ti co s tím MÁME společného. Třeba něco jako svědomí? jako soucit s tím, koho si DDC a snad i impérium vyhlédli na odstřel? Ano máme tu práci a tu uděláme, jak ji máme udělat. Ale co všechno je vlastně naše práce? Naplnit si kapsy?
Neskrýval jsem zrcadlově obrácenou nelibost s tím co si Hal myslel a zvlášť jsem zdůraznil svůj názor na to, do jaké míry se to dotýká ostatních. Tedy přinejmenším do té, že to mohli pochopit. Ještě jsem neskončil. Bylo mi tak trochu jedno co si Hal bude o mém monologu myslet, že se mu to bude líbit ještě bude míň, než to co jsem řekl před tím. Tohle mohlo být důležité.
Nevěděl jsem, jak Hal já bych Acacii prostě jen odepsat nemohl a v takovém případě jsem nemohl dělat nic než ji přivést.
Nemít důkaz o tom, že je po ní skutečná sháňka, asi by bylo všechno jinak. Ale to Halovi nemělo moc cenu vykládat.
Nehodlal jsem se s ním ještě handrkovat o možnosti, kterou jsem striktně odmítl, tedy hrát to na nemalou odměnu.
"Jak chcete pomáhat ostatním lidem, bojovat proti tomu co je špatné? Tak že od těch, kteří to potřebují dáte ruce pryč, necháte je pozavírat a postřílet? Budete přihlížet a nebudete jako oni? můžete mě nechat tady, ale to já neudělám.
Pokud to bude v ných silách budu se je snažit alespoň pár takových zachránit." Věděl jsem, že to bylo dlouhé a že jsem se trochu nechal unést. Ale nemohl jsem si pomoci.
Cenil jsem si toho, že mi Acacie chtěla přispěchat na pomoc, i když jí by to asi spíš nepomohlo.
Nemohla to pro ní být příjemná situace, když nevěděla co a jak a nezbývalo jí počkat, než jak, že se dohodneme.

[Atalon]

Drearia; Okolí hlavního města:

Hal na tebe chvíli jen překvapeně koukal, než si přiložil ruku na čelo aby si promasíroval spánky a tiše se rozesmál.
“Ehm Gowy… Já se jenom ptal, co chceš abychom s ní udělali? Jestli chce abychom jí vzali sebou, nebo jestli chce abychom jí pomohli s něčím tady. Ještě jsi nám nic neřekl, jen že jí honí DDC...“
Dodá dost jasně a nepřestává se smát vašemu nedorozumění, až se k němu po chvíli přidají všichni. Což je možná přesně to, co tahle situace potřebovala, protože vlna smíchu sebou odnáší i poslední zbytky napětí.

[Merthor]

Drearia; Okolí hlavního města:

ochopím co se stalo, že byla moje chyba, jak jsem si to vyložil. To se jen veškerá ta přechozí opatrnost, překvapení se setkání s Acaci , očekávání co řeknou ostatní na zpoždění na to, že nepřicházím sám, proměnilo v můj omyl krátké spojení.
Nedalo mi to, abych se pořádně z plných plic nerozesmál s ostatními. Ten smích pomohl, abych to všechno ze sebe shodil.
"Promiň Hale já. V tom případě.... beru to spárky. Já nemyslel jsem to zle." Dostal jsem ze sebe mezi dvěma záchvaty smíchu.Ještě chvíli trvalo, než mi pestali cukat koutky a po té, co se vysmáli i ostatní jsem konečně mohl vše dovysvětlit.
"Dobře. Máš úplnou pravdu Hale. Slíbil jsem, že se budu snažit pomoci, aby se dostala z Drearie" přitakal jsem.
Opravdu bych jí chtěl vzít s sebou až to tu skončíme. A kromě toho, že si sám Šéf DDC najal bandu hrdlořezů, aby jí dostali, protože má něco o co DDC nechtějí přijít, toho už vlastně nic sám nic nevím. Ale chci jí pomoct.
Zjistil jsem to všechno tak trochu náhodu." Říkal jsem pravdu. Pak už byly jen okolnosti, toho jak jsme se setkali.
O tom, že po Acacii jde DDC jsem nemusel mlčet. To už jsem ostatním prozradil teď už toho věděli dost. Jinak jsem se ale snažil přeci jen udržet určitou diskrétnost alespoň tím, že jsem se snažil fakta o našem setkání nevynášet příliš rychle, abych dal i Acacii čas na případnou reakci, pokud by se jí něco nelíbilo. Přeci jen co se týkalo jí, byly tohle dost citlivé informace.
Pokud by to bylo nutné, byl jsem na další vyzvání ochotný ostatním přeci jen převyprávět, jak se všechno stalo. Možná, že to ale nebylo tak úplně nutné. Byla spoustu dalších věcí, které jsme museli vyřešit a tímhle bychom tak trochu ztráceli čas, i když bych to asi zvládl vyložit najednou.

[Atalon]

Drearia; Okolí hlavního města:

Teď už Hal nic nenamítal i když na něm byla poznat jistá nedůvěřivá opatrnost se kterou zamířil k Acacii a podal jí ruku.
“Takže vy se chcete dostat z Drearie a stopla jste si nás?“
Řekne na první pohled přátelsky, ale je ostražitost sama. Acacie ale ruku klidně přijme a přikývne k souhlasu.
Nato se Hal obrátí k Trinně, která jeho nevyslovenou otázku odsouhlasí.
“Dobře, tak vítejte. Myslíte, že by bylo možné si později promluvit? Třeba o těch věcech které DDC nechce ztratit?“
“Jsou to data. Informace a důkazy že Drearian Defense Conglomerate zásobuje zbraněmi tajné složky uvnitř Impéria. A že o tom Impérium ví.“
Odpoví mu Acacie zcela klidně a Halovi skoro spadne brada. I od Railina a Ethana se ozve tiché zahvízdání. Tohle je opravdu dost velká rána. O tom, že DDC zásobuje zbraněmi Obchodní sektor už kdoví jak dlouho se obecně ví, o tom že obchoduje i s kdekým, legálně i nelegálně se mluví, ale to že by zásobovala Impérium a ještě navíc jeho “neexistující“ složky, zodpovědné za ledacos v Galaxii, že by se tím na ně dalo přímo ukázat, to je něco nemyslitelného. Tedy bylo, doteď.

“Ehm pardon madam… já vás měl… no za děvku. Omlouvám se.“
Přidá se Smanth, aby ale vzápětí dostal odpověď, co ho pošle skoro do kolen.
“No tou taky jsem a jestli budete chtít za cestu zaplatit, tak… se určitě dohodneme.“

“Sakra, já celou dobu říkám, že jsem měl na průzkum letět já. A vy že to bude jen nudný prolejzání továren. Jestli takhle vypadají nudný továrny…“
Ethanův srdceryvný výlev naštěstí brzy zastaví jediný pohled Trinny který by nejspíš dokázal sám o sobě zabít stormtroopera.
“Tak co? Co teď?“
Vloží se do věcí klidně Tover, dost možná aby zabránil Trinně jednu vrazit Ethanovi. A dá tak Halovi příležitost opět převzít organizační roli.
“Máš pravdu, na tyhle debaty bude čas později. Tak na co jste přišli? Railine…“
První otázka vedla k Railinovi, což mělo svou logiku. On měl zjistit kde se dá něco vypůjčit a pokud nebylo co, nebylo se moc o čem bavit.
“No…“
Nadechne se Railin.
“Tak co se užitečných věcí týče, tak to tu je trochu zamotanější. Ve městě je pěkný bordel a skoro to vypadá, že úmyslně, protože v těhle skladech dělat soupis obsahu musí být na skok do vysoký pece.
Ale našel jsem asi tři věci co by stáli za pokud.
Jednak je tu ta asi nejsnazší a to sklady v sektoru 21, jsou hodně zastrčený a okolní fabriky jsou kvůli nebezpečnosti automatický, takže se dá přistát na portu hned vedle aniž by o nás vědělo dvěstě dělníků. Ve skladech je munice, zásobníky plynu i bedny náhradních energetických článků do blasterů. Počítám že jediný co by nám mohlo stát v cestě jsou strážci, jeden na skladiště, ale celkem nepoužitelný.“
Vysvětlí a coby důkaz vytáhne z kapsy novotou zářící zásobník do své pistole.
“Druhá věc je skladiště v sektoru 16. Tam jsou uskladněný zbraně, většinou sportovní blastery, ale pár zajímavějších kousků se tam dá najít taky. Problém je, že je to dost na očích bezpečnosti a dost na očích vůbec, takže nějaký potají moc nepůjde a budem pekelně na ráně.“
Tahle možnost se nijak zvlášť nelíbila nikomu, proto Railin hned pokračoval.
“Ale pak je tu centrální sklad DDC, v tom je skoro všechno. Těžký i lehký zbraně. Výbušniny, droidi, a ledacos dalšího. Má vlastní hangár, takže když zaletíme dovnitř, tak jsme z dohledu většiny očí. Ale zase hned vedle stojí jejich hlavní kancelář a zároveň jedno ze sídel jejich bezpečnosti, což je trochu problém. V hangáru a skladišti je taky stráží většinou víc, tak šest nebo sedm minimálně, ale myslím, že by to mohlo jít.“
Tím Railin skončí hlášení a obrátí se takřka automaticky k Aki. Tu její průzkum stavu bezpečnosti nominoval na druhou v pořadí podávání hlášení celkem jistě, když nikdo neví co jsi na své cestě městem našel ty a Aki se té role také hned zhostí.
“Tak v místní bezpečnosti je zase pořádku až moc, řekla bych. Jsou tu totiž celkem tři. Skoro neškodná imperiální. Banda stormtrooperských totemů, co se poflakují na očích. Nemají ale zájem se míchat do čehokoli, to mám ověřený…“
Její úšklebek k tomuto vyjádření nepůsobí nijak hezky, ale říct si o podrobnosti vyhlíží ještě hůř, zvláště když si pohrává s nožem.
“Pak tu je bezpečnost DDC. Nemilý hoši, co se couraj všude. Jsou v každý fabrice, každým skladišti a jsou celkem solidně vybavený. Dobrá zpráva je, že nejsou moc pracovitý, takže se snaží problémy řešit s lidmi co mají. Nejspíš se bojí, že by je šéfové vyrazili že si na všechno hned volají posily.
Ale pak tu jsou místní bezpečáci. Jsou zalezlý v sektoru 9 jak Císař na Coruscantu a zjistit něco víc se mi moc nepodařilo. Snad jen to, že je to místní břitva na problémy co se volá ke všemu a co se nezdráhá pálit od boku. Navíc mají dost vznášedel, takže jsou celkem rychlý, asi by to chtělo je nějak zaměstnat, než půjdeme do něčeho většího.“
Aki shrne všechno podstatné a klidně se obrátí k tobě, aby ti pomyslně předala slovo.

[Merthor]

Drearia; Okolí hlavního města

Jestliže byli překvapení Hal a Smant a vůbec všichni ostatní, já byl tedy překvapený taky a popravdě řečeno pořádně.
Otázka byla, jestli se to, jak Acacie na obě otázky odpověděla dalo očekávat, což se asi dalo očekávat jen ztěží a tak by to asi překvapilo každého, kdo by byl v podobné situaci jako my. Já tam potom chvíli jen tak stál, mlčel a jen jsem přemýšlel, která z těch dvou věcí mě překvapily víc. To co Acacie odpověděla podruhé si totiž s informacemi, které se týakly DDC si v překvapivost snad vůbec nezadalo. Možtná to bylo přípostí, s jakou to Acacie řekla, ale také bych si byl myslel něco jiného.
Tedy nejslíš by si bych si to představoval jinak. Myslel, bych si že někdo kdo se zabývá tím, že baví hosty toho nebude tolik vědět o místní bezpečnosti o typech stíhaček a další věci. Možná ani ne proto, že by se něco podobného nešlo "náhodu" dozvědět, ale předpokládal bych, že taková žena by prostě o poodbné věci neměla tak velký zájem a nemusela se o nich bavit.
A pokud by bylo zábavní centrum jen úkrytem, tak tase nebylo potřeba volit takový přístup a slova. Samozřejmě v mém případě potřebovala upoutat pozornost, jinak by mi to že něco ví asi neřekla. Stejně jako mi odmítla říct cokoliv z co se týkalo informací dotýkajícíh se DDC a vlastně i samotného Impéria. Ani mi nenaznačila o jak moc citlivé a zřejmě a určitě důležité informace jde. Řekla jen, že mají svou cenu. Nedělal jsem to kvůli tomu, ale stejně mohla něco říct, když u to tahkhle bez opalu řekla před ostatním a my ještě nebyli odsud pryč. Řekl jsem si, že to všechno pro teď nechám plavat, ale pozděj se jí na to musím ještě přeptat a pokud bue chtít, tak mi to vysvětlí. V obapném případě se odpověď asi ani nedozvím. .
To co zjistili ostatní naštěstí už tak šokující nebylo. Sournně to byly dost pdoobně vyznívající inforace, jako jsem přinesl já.
Něco byly lepší zprávy, neco bylo trochu horší. Některé objekty o které jsme se mohly zajímat vypadaly poněkud nepřšístupně a bylo jasné, že dostat se k nim by znamenalo trochu riskovat, jiné se zdály ¨mít malou ochranu. Teď šlo o to, abychom se rozhodli do čeho z možností, jaké se nabízely nakonec půjdeme. Nakolik budeme chtít riskovat a kolik toho zvládneme.
Railin rovnou naznačil pořadí možností. Pokud bychom si vybrali tu nejsnadnější, měli bychom postaráno alespoň o munici.
Na centrální sklad DDC by bylo taky škoda zapomenout a to semé platilo o korvetě kterou jsem objevil. Jenže bylo dost jasné, že na třech ctyřech místech na jednou být nemůžeme a riskovat tři malé akce po sobě bude takyproblém. Možná ,že má Aki pravdu a bude to chtít trochu zaměstnat bezpečnost. Pak nás bude na vlastní práci a vyřazení stráží zase o něco míň.
Docela mě zajímalo, co řeknou ostatním až i já přidám to na co jsem přišel, to co mi poradila Acacie a čemu dají předonst.
"Jakékoliv plány ohledně místních kosmportů nemají velký smysl. Dle všeho jsou opravdu dobře zabezpečené a hlídané i když to dělají strážní droidi. Osobně jsem ověřil ten východní a myslím, si, že to u těch ostatních bude taky tak. Ověřil jsem i to, že místní poplatky jsou dost vysoké. Jinak je hodně míst, kde by se mělo dát přistát. Jsou jich snad stovky, takže osobně jsem je pochopitelně všechny neviděl" spustil jsem o svých zjištěních a začal tak sice od konce, ale od toho, co jsem podle ostatních měl prozkoumat především.
"Co se týká budov bezpečnosti v sektoru 9, tak tam můžu potvrdit, že je doopravdy dobře vybavená. Má hangáry do níchž by se toho vešlo, pořádně. Horší je, že tam nemají jenom ta vznášedla, ale sídlí tam také letecká ochrana Drearie. Mají tam nějaké ty Belbullaby a podle mě jich tam taky nebude málo. Jak mi řekla tady Acadie," kývl jsem směrem k ní,
"má i v tomhle prsty DDC a tak by měli být dost nebezpeční.
Ale i já přeci jen mám něco zajímavého." Nachvíli jsem přerušil svou řeč a rozhlédl se po ostatních.
"Věděl bych možná o.... Corellianské korvetě....? která by se možná dala šžípnout. Je v improvizovaném doku v sektoru 12 a mysliž, že DDC na ni dodělává výzbroj. Je tam několik dobře vyzbrojených strážců, ale zřejmě si myslí, že jsou v bezpečí a já bych věděl o způsbou, jak se tam dostat a ty strážce překvapit. Pak už by nám toho v odletu asi moc nebránilo. Tak korveta bude na start určitě připravená."