Felmes Tireming - Hranice odvahy a šílenství (Merthor)

[Atalon]

Soustava Pernam Minor:

Nastala chvíle trochu zběsilého a někdy i trochu krkolomného manévrování které vás mělo dostat do pozic dle rozkazu Krany interpretovaného Sionem. Zvláště když jsi v náběhu na pronásledování nepřátelské lodi provedl zatáčku doleva a málem se srazil s Idorem který se ti tak tak vyhnul, předpokládajíc že budeš směřovat spíše napravo jak ti Sion řekl. Jido stejně překvapený z tvého manévru se za tebou opozdil, díky čemuž hravě minul Helu, i když už se mu nedařilo dohnat tebe.
“Co to vyvádíme?“
Zakňoural do vysílačky když jste se zařadili po boku Idora a Hely nalevo za Kranu a Siona. Čehož nepřítel samozřejmě okamžitě využil a stočil se napravo a vyhnul se tak další salvě Krany.
“Hekra! Nekňubo na tři dva ostře! Felme na tři pět ostře! Bacha na nepřítele! Hned!
Krana se rozhodně nehodlala vzdát a začala vydávat rozkazy přímo. A rozhodla se k tomu použít tu z nejstarších metod. Ciferníkový systém. Pravda v prostředí vesmíru se musel rozrůst o druhý ciferník položený kolmo k prvnímu, aby fungoval v prostoru, i tak šlo ale o jednu z nejrychlejších metod naznačení směru. Jen musel její organizátor mít opravdu dobrý přehled o pozici a směru toho komu jej říkal a to Krana očividně měla.
Její povel ti rozkazoval změnit směr plně doprava, do směru kam unikal váš nepřítel, ale ne k jeho pronásledování, ale spíš k letu po jeho paralele, řekněme kus pod ním. Zároveň ti ale říkal že máš na této dráze zaujmou pozici napravo od Idora, asi abyste nepříteli opět co nejvíce ztížili manévrování. Což dodávalo na váze jejímu varování, neboť pokud by se rozhodl prudce obrátit na některého z vás, stala by se situace snadno nebezpečnou.
Sama se pak se Sionem v závěsu hodlala vidat dál, po nezměněné dráze, a teprve po chvíli oba stroje prudce stočit napravo ve snaze se dostat nad nepřítele.

Taková strategie vás sice okamžitě připravila o přímé zaměření cíle, ale zase vás mohla dostat zpět do jeho obklíčení, což byl asi Kranin hlavní cíl. Otázkou bylo jaký byl jeho, protože teď mu hodlala dát prostor pro cokoli.

[Merthor]

Soustava Pernam Minor:

I když je dobré mít případné komplikace co nejvíc pod kontrolou, příliš na ně myslet as často nemusí tak docela vyplatit.
Čím usilovněji si člověk přeje, aby nenastali nějaké komplikace, tím spíš je přivolá a něco takového se teď stalo i nám.
Docela dost mě mrzelo, že jsem v tom měl svým způsobem prsty já a to právě o to spíš že jsem se dost usilovně snažil, aby k nějakému nedorozumění při komunikaci, nebo nebezpečí kolize nemohlo dojít. Projevilo se i to, že jsme nebyli moc sehraní.
V takové situaci se potom vyskytne nějaká ta chyba docela snadno. Stačí impulsivnější reakce rychlejší než zpracování informace, jakoby instinktivní jednání, jak se to stalo mě a jen to může vyvolat slušný chaos a nějaký ten problém.
Určitá bojovnost, která se ve mě začala při útoku podobně jako u Krany probouzet, rázem trochu ochladla a nyní byla menší.
Místo toho opět nabyla vrchu původní nervozita a dost silně se ozvala moje mysl, tím co se stalo ještě o něco zmatenější.
Najednou jako bych vůbec bych nevěděl, co mám dělat. Dokonce jsem přemýšlel nad možností prostě zpomalit a tak se pokusit stabilizovat situaci. Nakonec jsem příliš nezpomalil, ale nějak, napůl nevědomky se mi podařilo uhnout opačným směrem, než mi uhýbal Idor, pak provést korekci a nějak se zařadit vedle něj, ale věděl jsem, že to není dobré, že se nejen můj záměr moc nepovedl, ale že to vzhledem k situaci málem dopadlo nedobře. To na okamžik pozdrželo i mou další reakci.
Reagoval jsem až poté, co jsem dostal další pokyn od Krany. To, že mám zatočit na opačnou stranu jsem vlastně pochopil i sám, ač tedy nebylo zrovna brzo na to, abych svoje předchozí zaváhání napravil jen tak, jako by se vůbec nic nebylo stalo.
Před, dokud se ve mně rozhořívala ta trocha bojového ducha bych tím asi byl nadšený ještě méně, než tím pokynem před tím.
Nezdálo by se mi, že mě Krana posílá do pasivní pozice, že zatím nemám pokračovat přímo v honičce a palby na cíl.
Teď mi to bylo celkem jedno. Nedokázal bych snad ani slovem Kraninu příkazu odporovat. Jedinou mou reakcí bylo jen jakési hlasité nadechnutí, ale to za těchto okolností patřilo spíš situaci, než že by to byl komentář kraniných pokynů.
"Rozumím ,točit na tři pět" vysoukal jsem ze sebe nakonec a potvrdil Kraniny instrukce a zároveň tak i dal jedinou jasnou odpověď Jidovi. O tom co se stalo se stejně nebylo moc dobré bavit. Lepší bylo pokusit se chybu napravit a snad i odčinit.
Jediným rychlým pohybem ruky jsme se odpoutal od Idora a strhl řídící páku doprava místně dolů. Položil jsem stíhačku na pravé křídlo, tak abych ji navedl do směru, který se uvolnil prchajícímu stínu. Tentokrát snad už do toho správného směru, doufaje při tom upřímně, že tahle situace už se nebude opakovat. Provedl jsem dost prudký obrat, abych se dostal na pravou stranu prchajícího stínu změnivšího těsně před tím směr do uvolněného prostoru napravo a zařadil jsem se těsně pod něj, abych mu omezil manévrovací prostor. Byl jsem připravený se i na dále částečně pohybovat spolu s tím, jak to dělal on, nedovolit mu změnit pozici a pokoušet se ho Kraně nahánět do příhodné dráhy. Bylo jasné, že právě Krana získá lepší pozici.
První šok z toho jak snadno došlo k téhle nepříjemné peripetii začal opadávat, ale stejně z toho všeho zůstal určitý respekt.
Za daných okolností jsem to ale prostě neřešil a dělal jsem co bylo mým úkolem, úkolem, který mi Krana určila.
Pokud by se nepřátelská loď obrátila na mě, nebál bych se, zřejmě bych byl připravený a pokusil se provést protimanévr.
Stejně tak, pokud by se stín obrátil jinam a naskytla by se další šance k útoku, pokusil bych se jí přes to všechno využít.

[Atalon]

Soustava Pernam Minor:

Kranina taktika, možná působila trochu pasivně, ukázala se ale mít své ospravedlnění, když se váš cíl pokusil o pár vteřin později stoupat a odpovědí mu byla sprška laserových výbojů před čumákem doprovázená Kraniným zaklením. Byla příliš daleko než aby střelba od oka byla dostatečně účinná a vypálila brzy, aby jí cíl neproletěl.
Ten se tak o hradbu světla spíš zastavil a provedl něco co se možná dalo i čekat. I když takový manévr byl běžnější v atmosféře kde mu pomáhala gravitace. Ano, nepřítel provedl takzvaný pravotočiví barrel roll. Krana na něj zareagovala tím, že její i Sionův Aurek sklopili křídla a ještě víc akcelerovali, aby dohnali nepřítelův náskok nehledě na snížení manévrovatelnosti v takové pozici, ale to neznamenalo, že by Krana chtěla mermomocí vše dělat sama.
“Felme!“
Kranin křik nebyl ani moc potřeba. Už jak si viděl prostorem se prořezávající loď směrem k tobě jsi se připravil.
Při udržování kurzu nepřítele vám za pár vteřin doslova přeletí před nosem. Zatím nezpomaluje, takže to bude skutečně před nosem a s ne moc velkým odstupem, ale bude to celkem rychlé, jeho boční manévrovací trysky žhnou až jsou vidět na senzorech. Bohužel ani to nestačí na aktivní zaměření, takže to bude zase střelba od oka.

“Zastavit nebo sundat?“
Ozve se ale najednou Jido. A tentokráte je jeho otázka na místě, letí totiž vedle tebe, nalevo.

[Merthor]

Soustava Pernam Minor:

V rámci svého úkolu jsme se snažil mít situaci stále co nejvíc pod kontrolou. Pozorně jsem sledoval prchající stín i Kranin stroj, abych mohl reagovat na každou změnu. Idora jsem tolik sledoval nemusel, protože měl operační prostor na druhé straně.
Na tu chvíli, kdy jsem se snažil přiblížně kopírovat dráhu letu prchajícího stínu jsem se vlastně stal stínem onoho stínu.
Ve chvíli, kde začal stín stoupat jsem začal mírně stoupat i já. Stoupal jsem záměrně o něco pomaleji, abych se mu stále držel pod úrovní ocasu, ale zároveň jsem se jistil před tím, aby se mi stín znovu neutrhl a neutek mi nahoru z účinného dosahu.
Pak přišel další Kranin útok, další střelecký pokus. Ani tentokrát ne moc úspěšný. výboje příď prchajícího stínu nezasáhly.
S palbou na nepřátelskou loď jsme opravdu zatím neměli příliš moc štěstí a pokud jsme chtěli být úspěšní muselo se to změnit.
Pak jsem postřehl další náznak pohybu prchajícího stínu a věděl jsem, že nepřítel se bude stáčet do dalšího obratu.
Hned jsem si uvědomil i to, že se bude stáčet doprava, kde jsem ji měl hlídat já a tím pádem je to moje a Jodova práce.
Krana mě opravdu nemusela upozorňovat, že je vývoj situace zapotřebí řešit dostatečně rychlou a přesnou reakcí.
Zatím jsem provedl mírnou korekci doprava po směru nepřítelova obratu, ale kurz jsem zatím nemělnil moc prudce.
Nechtěl jsem nepřítele následovat v přesné napodobenině jeho obratu, jen přibližně kopírovat směr v němž poletí.
To mi mohlo umožnit minimálně dvě výhodné věci najednou. Zaprvé se nepřítel sám odstane do mého pole a do mé palby.
Zadruhé tu byla určitá pravděpodobnost, že se se mi tentokrát podaří před sebou prchající stín delší dobu a budu mít možnost vypálit delší dávku. Zvlášť když na nepřítelovu změnu směru reagoval správně, mohl bych se usadit v dobré palebné pozici.
Jidova otázka byla tentokrát skutečně docela od věci. Pokud se jednalo o mě, tak bylo řešení té otázky docela jednoduché.
"Sundat?" řekl jsem stále trochu nejistě. Pokud by Krana chtěla reagovat a opovědět sama v opačném smyslu, byl ještě určitý čas na reakci. Ale i podle toho o co se pokoušela Krana jsem to zřejmě řekl správně. Pokusit se o nějaký pořádný zásah.
Spoušť kanónů jsem zmáčkl těsně před tím, než se prchající stín objevil přede mnou. a než se mohl objevit v zaměřovači. Zaměřovač jsem hodlal použít spíš méně, protože jsem si domyslel, že by to se zaměřením asi dopadlo stejně jako před tím.
Bylo mi jasné, že v prvním okamžiku si nebudu moct vybírat místo, do kterého bych se trefil, ale pokud bych si mohl msíto vybrat, určitě bych se pokoušel, stejně jak jsem to chtěl původně najít některé ze slabších míst z nichž jedním byl kokpit.
Pro začátek to tedy byla skutečně střela od oka se vším všudy, ale to mi zas tolik nevadilo. Zvolil jsem taktiku dlouhé dávky.
Spoléhal jsem na to, že přiměřeně delší dávka může znamenat přiměřeně větší pravděpodobnost zásahu, pokud ovšem s jistotou není vystřílena kdo ví kam. Pokud by byly mé střely přesné, chtěl jsem nepřátele pokropit po celé jeho délce.
Pokud by naopak moje střelba byla opravdu nepřesná, byl jsem připraven se pohotově stočit, podle dalšího manévrování prchajícího stínu, dle očekávání spíš do pravda, kudy by se přes mě pokoušel protlačit a vypálit za stínem další krátkou dávku.
Ve skutečnosti jsem snad mohl doufat, že s přesností střel to bude někde uprostřed. Při troše štěstí navíc mohl i to stačit k jednomu dobrému zásahu, který by prchajícímu stínu mohl třeba konečně něco poškodit.

[Atalon]

Soustava Pernam Minor:

S úpravami kurzu to rozhodně nebylo nijak těžké, protože nepřítel se řítil v podstatě přímo na vás, tedy kdyby trochu ubral na rychlosti. Takhle vám mířil přímo před čumák.
Takže když se od Krany neozývala odpověď, dalo se to za ní také považovat. Ostatně její stroj kdesi nad vámi akceleroval za hranice únosnosti a nejspíš se chystal na nějakou šílenost.

“Jasný!“
Ozvala se ale razantní odpověď od Jida, který nejspíš nepostřehl otázku, nebo jí postřehnout nechtěl. Koneckonců z jeho pozice na tom vážně už moc změnit nešlo. Jen tak jako tak trochu vystoupat, což udělal. Pokud by ses snažil nepřítele jen zastavit, tak jako Krana před chvílí byl by to pořád on, na kom by byl hlavní poškozovací zásah. Když ho chceš prostě zničit, máte tento úkol prostě oba.
A na ten vzápětí také dojde, když se nepřátelská loď objeví v dohledu předního průzoru. Řítí se pořád plnou rychlostí a vás si vlastně vůbec nevšímá. Během okamžiku je jisté, že prostě hodlá proletěl přímo před vámi a ven z vašeho dalšího obležení.

Jido vypálí. Je blíž a rozhodně ho nešetří. Bohužel z lodi vidíte jen motory a její tvar opět prokazuje svou službu. Z osmi výbojů něco zasáhnou jen prostřední dva, které skončí v levém zadním pancéřováním, kde zanechají černý otisk a pár promáčklin. Což ale nepřítele ani nezpomalí . Počkáš až se objeví v rohu zaměřovače, což mu netrvá víc než jedno nadechnutí a stiskneš spoušť.

Polovina energetických článků z obou zbraní zmizí ve vteřině a i před tebe vytryskne osm výbojů rudé energie. A hned je ti jasné, že i tohle bylo pozdě. Ne, ale o tolik. Protože už první výboj se zakousne do pancíře. Ano, je to zásah, na pravém spodním pancíři nepřítelovi zádi se ocitá dvojice vzájemně splývajících černých skvrn a především viditelné poškození plátu, který se pod zdeformováním ohnul. Podařilo se ti zasáhnout týž místo jako předtím Kraně. Z osmi zasáhl ještě třetí. Černá protáhlá skvrna na horním plášti není přes zbarvení ani vidět protože rychle chladne, ale je tam. Bohužel na rozdíl od nepřítele. Zbylých pět výbojů totiž už jen proletí prázdnotou. Nepřátelská loď prosviští doprava šikmo dolů směrem k hustší části pole trosek.

“Obrněnej bastard! Musíme ho zastavit!“
Jido se opět ohlásí očividným, ale už si zřejmě nevšimne. Že to už stejně jako ostatní děláte. Zbytek týmu už se totiž rozletěl za nepřítelem. Idor s Helou v kopii jeho manévru. Krana se Sionem pak prudkou zatáčkou téměř střemhlav za ním se stále složenými křídly.

[Merthor]

Soustava Pernam Minor:

Se zaťatými zuby jsme se opět zaměřil na sledování palby. Viděl jsem nejdřív Jidovi výboje a potom i svoje, jak opouštějí hlavně kanónů a jak další dávky sviští prostorem směrem k cíli. Palba se alespoň z počátku zdála být o trochu přesnější.
Pokud jsme mohl zahlédnout, Jido zaznamenal nějaký ten zásah a mě se krátce za sebou zřejmě podařily zásahy dva.
Jenže výsledek těch zásahů opět nebyl skoro žádný. Ani tentokrát se nedalo cokoliv změnit. člověk prostě viděl výboj mířící k tmavé siluetě lodi, pak nějakou tu jiskru a pak vlastně už nic. Jak vyplývalo i z Jidovi poznámky, všechny zásahy musel schytat pancíř, který je z části absorboval a nedovolil laserovým střelám proniknout někam do důležitých útrob lodi.
A pokud schytal už pěkných pár střel a vydržel, musel to být opravdu pancíř pořádný. Tentokrát jsem měl chuť zaklít já.
Zbytek dávky byl slabý. Pět výbojů za sebou cíl minulo. To mě docela mrzelo, protože jsem přeci jen věřil v lepší úspěšnost.
Dva zásahy jdoucí do pevného pancíře, z celkem osmi vývojů, to opravdu nebyla nijak oslnivá statistika, to jsem dobře věděl.
Ale stejně, jako jsme stále nemohli docílit účinného zásahu, platilo stejně i to, že stále nebyl všemu konec. Předemnou ještě pořád byly pomyslné dveře otevřené dokořán směrem k cíli. Ty dveře jsem si alespoň těsně před tím zkusil otevřít.
Před tím stín prudce směřoval přímo přede mě. Jenže já provedl korekci doprava a tím se ocitl k dráze letu stínu víc šikmo.
To sice trochu měnilo střelecký úhel a možná i to mohlo být jedním z důvodů, proč část mé dávky minula, ale zato jsem nyní měl relativně volitelnou pozici. Co chci dále udělat bylo také celkem jasné. zatáčkou, která ani nemusela být tak prudká jsem se stočil po novém směru cíle. Otáčení jsem zastavil tak, že jsem i tentokrát byl k cíli trochu šikmo, i když jsem se maličko vzdálil. Co ale bylo důležité, že jsme si vlastně stále zachovával svoji starou polohu. Nyní v útočné variantě, ale jinak pokud by to bylo potřeba, stačilo by trochu regulovat směr a já bych mohl pokračovat v paralelním letu s nepřítelem a pokud ostatní dvě skupiny stoupaly rychleji, než já s Jidem, chtěl jsem zůstat pod nepřítelem, neboť i směrem dolů ho musel někdo omezit.
Tím, že jsem stroj nestrhl úplně přímo za prchajícím stínem a držel pozici jsem se nemusel bát případné srážky s ostatními.
Ve chvíli, kdy jsem začal zastavovat otáčení jsem znovu stisknul spoušť. Nemohl jsem sice pálit tak dlouhou dávku ale stejně dobře jsem za prchajícím stínem mohl poslat několik dávek kratších. Stále jsem viděl planoucí trysky a tak jsem se tentokrát pokusil využít jaké cíl právě je. Za tím účelem jsem se záměrně o malý kousek opozdil a ze své šikmé pozice jsem se snažil střílet do zadní části stínu. Doufal jsem, že při zásahu dokážu poškodit motory, nebo ovládání oné lodi.
To byl taky jeden ze způsobů, jak by se snad dala tahle loď zastavit, když už nešla bezprostředně zlikvidovat.
Jen prostě bylo potřeba trefit něco jiného, než ten zatracený pancíř a motory lodi snad chráněně nebyly.
Samozřejmě už jednou jsem na prchající stín zezadu vypálil a nemělo tu úspěch, ale zřejmě to mělo pořád větší smysl, než pálit do boku lodi, který byl vlastně celý důkladně opancéřován. Co se týkalo dalších předpokladů vývoje situace, tak bylo jasné, že když prchající stín doletí do hustšího pole trosek ztratíme část své výhody a zas nám přibydou nějaké ty potíže.

[Atalon]

Soustava Pernam Minor:

Stočil ses za nepřítelem, i když jsi neplánoval pověsit se mu na ocas, a vypálil. Protože na rozdíl od cíle, tebe hnali vpřed hlavně hlavní motory, neprohloubil tvůj manévr vaši vzdálenost o moc a tak šlo pálit s aspoň jistou přesností. Na druhou stranu ale, snažit se od oka trefit těžko viditelnou loď, uprostřed obratu a při jejím chvatném ústupu, kdy jí máš v zaměřovači sotva pár vteřin a oba se ženete plnou rychlostí, to není zrovna úkol pro nováčka se sotva pár stovkami nalétaných hodin. Takže všechny čtyři rány šli čistě do prázdna vedle nepřítele.
“Sakra!“
Komentoval tvůj výkon Jido, který se jen snažil kopírovat tvé manévry a teď letěl nějaký kousek za tvým ocasem.
“Pitomí zaměřovače! Mít ho na senzorech tak je už dávno na hadry parchant jeden!“
Jidovi docházela trpělivost. Ze soubojů s Iakarem byl zvyklí, že většinou byla honička, pak salva a konec, většinou Jidův. Na tohle strategické honění a střílení naslepo vás nikdo moc nepřipravoval. A kurz co dělat když jdou do háje automatické zaměřovače ten se dal brát jen za hodně strohou kompenzaci.

Bylo to skoro neuvěřitelné, když jsi se konečně podíval na senzory, byli jste vlastně zpět v obkličující formaci a dostali jste se do ní každý sám. Všechny dvojice teď honili nepřítele kopírujíc jeho dráhu po paralelách a navíc jste ho doháněli. Nepřítel se totiž teprve začal ve svém manévru natáčet po směru svého letu, a stále letěl primárně na boční trysky. Jen osa se trochu změnila, ale co na tom ve vesmíru kde nějaké nahoře a dole funguje spíš orientačně.

Krana se teď tak opět hnala nad ním a znovu rozložila křídla, protože se kolem začínali pohybovat trosky a se složenými křídly měla příliš sníženou schopnost manévrovat. Idor pak pod nalevo od vás, ale trochu opožděný svým bočním manévrem. Problém byl, že i vás začínali trosky obtěžovat. Zatím jen tolik, aby bylo třeba se vyhnout drobnou korekcí, ale i ta mohla mít celkem vážné důsledky, pokud byste ztratili vašeho nepřítele z dohledu. Stopa jeho motorů, totiž na senzorech nebyla větší než výstřel z laserového děla a pokud by se někam schoval…

“Držte se ho!“
Krana do vysílačky zařve zcela zbytečný povel, ale hned mu důvod dodá, když se odkloní se svým strojem a zcela změní směr zalétnutím ještě hlouběji do trosek kolem vás.
“Felme, napadá tě totéž co mě?“
Ohlásí se Jido a na taktickém displeji senzorů zabliká dvojice větších trosek označená Jidem. Jedna z nich je jen kus pláště nějakého křižníku kterému se dříve či později beztak budete muset vyhnout. Druhý ale je kus lodi a to ne jen tak ledasjaký kus. Je to zbytek hangáru. Zbytek který si poletuje prostorem přímo před vámi a tvoří tak v něm úzký tunel. Jistě dá se obletět a k tomu nepřítel také jistě míří, ale pokud byste obletěli trosky křižníku zvnějšku, tak byste sice ztratili cíl z dohledu, ale zároveň byste se vynořili v takovém úhlu, že byste ho mohli svou palbou zahnat přímo do tunelu hangáru. Tunelu, kde už by neměl zdaleka tolik prostoru pro manévrování před palbou. Ale byl to risk, bez Krany by nepříteli zbyl za ocasem jen Idor a to se solidním zpožděním.

[Merthor]

Soustava Pernam Minor:

Sakra zase vedle! pomyslel jsem si, ale jinak jsem své střely sledoval relativně klidně bez projevů zklamání.
Uvnitř jsem trochu zklamaný z toho, že se mi nepodařilo zasáhnout a že mé výboje prosvištěly kdo ví kam do prostoru byl.
Možná, že to bylo tím, že to byla zase a opět jen ta samá situace se ztíženými podmínkami a do výhodnější jsem se nedostali.
No a když jsme nezasáhli poprvé, podruhé ani potřetí, tak nějak jsem pomalu přestával s nějakým šťastným zásahem počítat.
Byl jsem při připravený více méně instinktivně pokračovat v pronásledování stínu, ale z jakým výsledkem, to jsem nevěděl.
Mírným náklonem doprava jsem Aurek opět skoro vyrovnal a zařadil ho zpět do mé pronásledovací pozice, za stínem vpravo. Pokud bych zůstal v původním náklonu v němž jsem směřoval přímo na stín, zkřížila by se moje křivka letu s dráhou Idora.
Jinak bych vlastně nejen po předchozích neúspěších neměl být překvapený, že jsem nezasáhl, ale dokonce to s touhle honičkou začínalo být pořád dokola do té míry, že jsem z toho pomalu začínal mít pocit ne příliš zábavného stereotypu.
Snažil jsem se zůstat trpělivý, ale že by mě tohle střílení do prázdna bavilo, to opravdu ne a taky mi jaksi docházet nápady. Většinu základních věcí jsem už vyzkoušel, ovšem s jediným výsledek. Mohl jsem konstatovat, že příliš nezafungovali, že jediným výsledkem honičky bylo to, že jsme si zatím udrželi svou pozici kolem stínu ženoucího nás do trosek.
Vypadalo to, že když to takhle půjde pořád dál, tak si dřív vystřílíme všechnu munici, než dostaneme jednoho nepřítele.
Rychle jsem se snažil vymyslet ještě něco. Něco co by přeci jen mohlo trochu pozměnit podmínky.

I když to bylo to jediné, co se nám povedlo, že se nám podařilo nepřítele držet před sebou a přibližovat se mohlo být důležité.
Dostihnout a sestřelit stín by teoreticky mohlo znamenat docela hodně. Pokud bychom ho nezastavil, mohl by znovu číhat někde ukrytý v záloze a ve chvíli kdybychom to nejméně čekali a byli zaměstnáni něčím jiným ještě zaútočit a způsobit škody.
Naopak úspěchem bychom dokázali nejen sami sobě i ostatním z našich letek a lodí, že něco dokážeme a jen tak se nevzdáme.
A pak tu byla ještě jedna další věc. Po počátečním zaváhání už se neobjevil velký problém, začala fungovat naše spolupráce a my se začali sehrávat, o čemž svědčilo i to, že jsem dokázali správně provést své manévry, doplňovat se a udržet formaci.
To, že taková spolupráce, kdy můžete vědět, co ti ostatní udělají musí teprve vzniknout bylo jasné. Ale pracovali jsme na tom.
I když teď jsme mohli mít trochu problém, protože stín nás hnal do místa, kde bylo pole trosek hustější. Teď bylo potřeba dávat si dobrý pozor na daleko víc věcí. Ne jen na to, jestli je nějaká větší troska daleko nebo blízko. Teď bylo všude spoustu menších trosek, které mohly být ve směru letu. musel jsem je registrovat, vyhnout se jim a přitom držet kurz i rychlost.
Pokud nás stín donutí manévrovat víc, než bude muset manévrovat on, byla slušná šance, že může znovu získat náskok.
Zkrátka a dobře v troskách to chtělo trochu víc umu. Snad, že nám mohli troky i trochu posloužit, jak mi nato připomněl Jido.

Na způsob, jak stín zastavit jsem samozřejmě myslel, takže trochu podobným směrem jsem přeci jen uvažoval.
Na trosky jsem se ale soustředil o něco plošněji, hlavně proto, abych se jim dokázal rychle a obratně vyhýbat a držet se při tom ve své dráze za nepřítelem, stále dole vlevo od něj. Tuhle konkrétní trosku zahlédl Jido první a já jsem je viděl až potom.
Podíval jsem se na monitor a musel jsem uznat, že Jidův nápad není špatný. Tahle troska by se dala opravdu nějak využít.
Snad bychom z její blízkosti mohli stín ostřelovat, snad by alespoň trochu změnila ony podmínky. Co jiného nám mohlo pomoci stín zastavit. Tedy ta troska nám opravdu mohla pomoci, pokud stín dokážeme nahnat přímo do té trosky a pokud se mu před ní nepodaří uhnout Já bych se o to rozhodně pokusil protože průlet tou troskou by mohl být nejistý i přesily v patách.
Ale pokud bychom stínu pořád takhle dýchati na paty, tak snad neuhne. A kdyby chtěl uhnout, stejně by musel zpomalit a do situace, kdyby byl lepší cíl by se tak alespoň z části dostal tak jako tak. Dokonce mě k tomu napadlo ještě něco dalšího.
Mohli jsme zaútočit ne jen za troskou, ale i přímo na ní samoznou. Já měl jen tři torpéda, ale pokud by Jido měl všechny a jedno vyslal, nebo pokud by to napadlo ještě někoho jiného, dal by se ve správný čas zbytek trosky úplně zdemolovat a udělat z něj slušnou překážku. Stín by pak možná neměl kudy proletět a vřítil by se do hromady plastocili, nebo by se hromada plastoceli zřítila přímo na něj. To by ho snad mohlo přibrzdit ještě víc, ne-li poškodit i když to, že vybouchne s tou trosko bych nečekal. Načasování tohohle pokusu by muselo být opravdu pečlivé a správné, jinak by to nemohlo vyjít a bylo by z toho jen jedno vyplýtvané torpédo, jenž by se hodito jinde, ale pokud by to vyšlo bylo by to něco jiného, něco co by nemusel čekat.
Možná, kdybychom ho překvapili vyvedli z konceptu... Ale to samozřejmě pořád byly jenom kdyby. Bylo potřeba nějak jednat.
Na tu myšlenku mě vlastně přivedlo to, co Jido řekl ještě před tím. Pokud jsme měli pálit na něco, co je na senzorech, tak na tu trosku, nebo do jejího ústí by to bez ohledu na rychlost určitě šlo, protože to bylo alespoň něco, co šlo vidět na senzorech.

I tentokrát bych čekal na nějaké schválení, nebo na nějaké pokyny, ale věděl jsem, že na to nemám moc času.
ta troska byla přímo před námi a docela rychle se blížila, na nějako delší komunikaci nemohlo být ani pomyšlení.
Přesto, pokud jsme měli uspět musela i tentokrát zafungovat naše spolupráce a my si museli opět ohlídat každý svou roli.
Já s Jidem, pokud bychom se k takovému útoku rozhodli, bychom na to sami asi nestačili. A kdyby se všichni najednou rozhodli pro to samé, tak by stínu dovolili uhnout. Krana by zřejmě nějaké stručné organizační pokyny vydala, ale...

Pokusil jsem se udělat několik věcí najednou. Řídící páku jsem nechal ve své poloze, ale pedály stále lutz stále korigoval s pomocí pedálů. Těmi jsem se se snažil provádět i korekce při obletu trosek, čímž jsem si mohl částečně uvolnit ruce.
Snažil jsem se neustále tlačit maličko doleva, tak abych se stále držel napravo, ale abych svým manévrování stín dost tísnil a dával mu co možná nejmíň prostoru k jeho vlastnímu manévrování. Doufal jsem, že když se za ním budu držet do rozhodné chvíle, kdy bude poslední čas na to, zahnout rychle a ostře podél trosky, abych jí obletěl a mohl zaútočit, stín nebude mít na mé pravé straně žádné místo kam by mohl uhnout. Mohl jsem to stihnout, protože jsem nemusel zpomalit tolik jako stín.
Taky jsem se pokusil Kraně přeposlat, to, co našel Jido. Ne, že bych myslel, že to neviděla, na to byla Krana bystrá dost a to jsem si mohl ověřit. Ale já už z označení těch trosek pochopil co a jak a doufal jsem, že to hned pochopí i Krana.
Byl to vlastně jakýsi signál výzva abychom se sehráli právě teď a pokusili se uskutečnit tohle.
Věděl jsem, že se snažím rychle dělat dělám několik věcí najednou a že to zrovna nemusí být plně bezpečné, ale protože na všechno to se bylo potřeba soustředit. Ale bylo potřeba něco děla, nějak tu situaci uspořádat. Počítal jsem i s tím, že by mohlo být potřeba reagovat okamžitě a tak jsem se ještě ozval Jidovi na našem kanálu, abych mu řekl co a jak vyzkoušet.
"Útok odděleně. Snaž se ve správný čas zničit tu trosku. Já budu pálit dál něj."

[Atalon]

Soustava Pernam Minor:

“Cože? Jakou trosku?“
Ozval se Jido okamžitě zpátky a to jen vteřinu předtím než jste dospěly k bodu kde jste se měli oddělit a zmizet za troskou křižníku.
Držet se podél ní nevypadalo jako nějak těžký úkol ani po jedné ze stran a u obou šlo čekat, že dost těsným letem zmatete senzory nepřítele. Jistě pořád bude mít celkem jasný přehled kde jste, na to bylo kolem toho šrotu zase příliš málo, takže zmizet tak jak se to podařilo Kraně bylo nemožné, ale mohli jste se podél trosek křižníku vynořit vlastně kdekoli. Dokonce jste tak mohli skrýt plnou akceleraci jak měl nejspíš Jido na mysli a minimálně nepřítele dohnat.
Teď ale Jido váhal, tvůj povel nechápal a tak se tě jen rozhodl držet.

[Merthor]

Soustava Pernam Minor:

To, že Jido mým myšlenkám nerozuměl způsobilo, že jsem si byl ještě o něco méně jistý reálností toho co mě napadlo. Tedy, než bych si před tím byl kdo ví jak jistý, že to určitě vyjde,Opravdu jsem se jen nějak snažil vymyslet nás tah proti stínu.
"Útočit na ten tunel, cos mi ukázal....?" řekl jsem a tentokrát to byl opravdu spíš návrh, než jakýkoliv pokyn. Počítal jsem s tím že pokud Jido porozumí, bude mít tak akorát čas se rozhodnout, co udělá. Svým způsobem to teď bylo na něm.
Jediné, co bych v dané situaci pokládal za rozumné byl z části oddělený útok a tomu Jido rozumět musel. Zahrnoval víc útoků z různých směrů a zvyšoval pravděpodobnost, že některý z dalších vynořivších může stín o trochu víc zaskočit-

Krátce jsem po Jidově stroji mrknul a pak jsem prakticky okamžitě strhnul stroj stranu, abych mohl v co největší rychlosti obletět ony dvě větší překážky před námi a dostat se vzhledem ke stínu do trochu lepší pozice.¨
Co nám tahle situace nabízí jsem pochopil. Proto jsem předpokládal, že nejlepší bude ony dvě překážky obletět co možná nejtěsněji, což mi jednak vrátí trochu času a jednak mi umožní menším manévrováním zachovat co největší rychlost.
Prst jsem opět držel připravený na spoušti kanónů, abych se pokusil o zásah, hned jak zahlédnu známky vynořivšího se stínu.