Výcvik pro Kjorma Falla

[Kjorm Fall]

Coruscant, Chrám Jedi, můj pokoj


Kež by to bylo snazší, než se to řekne.
pomyslím si pouze pro sebe a sehnu se, abych si uložil náhradní oblečení do krosny. Pak přejdu ke své skřínce, kde si začnu vytahovat a probírat další oblečení, které bych si mohl vzít sebou. Po několika vteřinách se mě však zmocí pocit jakobych byl na soutěži profesionálního balení věci do krosny, kde porotci v tomhle případě byla Bri, Du, Peren a neznámý padawan. I přes veškeré soustředění na to, abych se sbalil bez potíží, jsem cítil jak mě všichni sledují. Rozhodně to pro ně muselo být zajímavé sledovat jak někdo chodí od jednoho bodu k dalším a něco vytahuje, aby to potom uložil. Pak za nějaký čas to z toho místa vytáhne a vrátí to na původní místo zpět. Nějak jsem doufal, že mi nikdo nepomůže. Ale že na mě okouněli, mě kupodivu začínalo pomalu znervoznovat. Až když Brian začla něco hledat ve své tašce, už byl muj vnitřní klid o něco větší. Jen mě trochu udivilo, že se Brianag začala chovat jakoby si chtěla přivlastnit tento pokoj, který byl obýván mnou a Perenem. Jen následoval udivený pohled jejím směrem. Nic víc jsem však nepodnikl, protože muj bágl byl už téměř plný potřebných věcí. Už mi chyběli jen drobnosti, jako náhradní součástky, zapalovač a kapesní nuž. Před tím než se počet osob v pokoji smrskl jen na dva, nešlo si nevšimnout Perenova vyrazu, který vě mně probudil trochu lítosti.
Sotva dvě lahve Lumu spatřily světlo mého pokoje já zaujal docela chladný postoj. Jenom moje vytřeštěné oči mohly Brianag napovědět, co jí to napadlo. Já však pokračoval v balení jakoby se nic nedělo.
Zase další prušvih, který ji budu muset pomáhat klidit. To už jsem jí rovnou mohl nechat zmlátit Dua a spol.
vyčtu sám sobě, jak se to v mém životě pěkně nabaluje, aniž bych s tím mohl něco přímo dělat. V mých rukách byla kupodivu láhev a já stal nad svým, báglem a hleděl na ní. Tohle byla tá chvíle, kdy bych mohl jít tudy a nebo tamtudy.
Dlouhé?
zopakoval jsem trochu nechápavě její poslední slovo s nejistým udivem.
Kdyby tak, to bylo zředěné ,tak by to mohlo projít, ale......
Prvněkrát to bylo pro mě nepřijatelné a nechybělo moc, abych vyjadřil totální nesouhlas nahlas. Postupem ubíhajících vteřin se obracela ve mě stránka mého života a já si začal uvědomovat nějaké podstatné prvky do budoucna. Na tváři se mi vykouzlil šibalský usměv, následovaný dotazem Brian o tom že bych to měl vzít já.
Pokud jedeme na dovolenou, tak to nebude mise a vycvík by mohl být sotva poloviční. Takže nebude problém , když se na den trochu zrekreujem. Tím pádem budu muset vymyslet, jak to utajit. Přece jenom by to nemuselo projít a Brian má víc prušihu než naše třída bez ní dohromady. Dva Lumy, dva nosiči a dva kontroloři. To půjde.
Ujistím sám sebe s o svém propracovaném plánu a znovu se pousměji. Opět se sehnu abych si zavřel batoh, abych si vzápětí vzpoměl, že ho mohu znovu otevřít.
Vezmu je, ale za předpokladu že mi budeš věřit a pokusíš se nijak nezruinovat tuto dovolenou, která by mohla být opravdu dovolená.
Zadívám se na ní vážně a vezmu od ní jednu láhev abych jí přelil do své prázdné lahve.
Vím že to dokážeš a máš na to, ale jen si to chci předem ujasnit,
dodám vzápětí, aby věděla že jí nechci nijak předem odsuzovat. Přesto by to nebyla ona, kdyby se něco nedělo tak abych byl s tím spokojen. Přelití jedné lahve moc netrvalo a druhá byla taky rychle hotová. Už jen zbývalo pořádně vypláchnout původní lahve Lumu a naplnit je vodou. Já měl svůj ukol trochu těžší. Musel jsem sehnat falešný vrch, kde by byly asi dva hlty něčeho nealkoholické, co bych tam nalil, aby se nedala poznat pravá tekutina.
Tak at nám to vyjde,
podívám se Brianag do očí a nabídnu jí jednu svou láhev, aby si dala hlt. Já aniž bych čekal, jsem si dal rovnou jeden hlt z druhé flašky, aby bylo v ní místo pro falešný vrch, který jsem chtěl teprve sehnat.

[Hayasan]

Coruscant, Chrám Jedi, tvůj pokoj

Po tvém mírně nechápavém výrazu se Brian usmála.
Dlouhé,
zopakovala, aby potvrdila to, že ses náhodou nepřeslechl.
Dlouhé a nudné. Co myslíš, že se večer bude dělat? Beztak si budeme povídat a historky našich mistryň asi nepřežiji. Navíc určitě budou končit nějakým poučením…,
Brian při té představě už teď začala troch zývat. Ona totiž historky minimálně své tety slýchávala od malička, takže většinu jich už slyšela a hlavně je nepovažovala za něco, co by nutně musela slýchávat večer před spaním. Ale kdyby tomu bylo naopak, snad by to ani nebyla Brian.
Poté ale na tebe hleděla s mírným napětím, neboť si nebyla jistá, zda se zachováš jako kamarád a budeš riskovat trest od své mistryně, která by tě zcela jistě za něco takového pořádně zpohlavkovala. Na alkohol měla jasný názor a nebylo to nic, k čemu by sis měl ty, nebo Brian, třeba jen čichnout. Její výraz se však uvolnil v okamžiku, kdy jsi souhlasil.
Kjorme, kdy naposledy jsem ti nevěřila?
Zatvářila se trošku ublíženě, přičemž si dala dobrý pozor na to, aby ti nic neslibovala. Koneckonců, nepřesnil jsi, co přesně by to pro ni znamenalo a ona nemínila slíbit něco tak strašně neurčitého. Alkohol jste přelili bez jakýchkoliv potíží, jen falešné dno či něco na ten způsob jsi v pokoji vážně neměl. A těžko říct, kde bys to sháněl a jak bys vysvětloval, že to potřebuješ.
Poté jste už ale začali pít. Ty sis dal jeden hlt a Brian druhý. Pěnivý likér ti stekl do krku a zanechal v celých tvých útrobách takové příjemné teplo. Vážně to bylo dobré pití. Vlastně jsi ani moc nechápal, proč bývá považován za pivo.
Ještě?
Zeptala se Brian, které také chutnalo. Rýsovaly se před vámi vlastně tři možnosti. Buď pít dál, jít za vašimi mistryněmi, či někde po Chrámu shánět falešné dno, nějak ho umístit do láhve tak, aby se vaše dva rozdílné nápoje nesmíchaly a ještě to nějakým způsobem důvěryhodně vysvětlit, abyste nevzbudili podezření. Co se týče Brian, která se zrovna olizovala jako kočka, tak její postoj byl jasný. Nehledě na vaše mistryně, ještě alespoň jednoho loka by si dala.

[Kjorm Fall]

Coruscant, Chrám Jedi, můj pokoj


Jak jsem pocitoval prchavé učinky tekutiny,která se vsakovala do mých utrob, už jsem zase začínal mít pochyby.
Lum jsem nikdy nepil, ale tenhle se mi zdál docela dobrý. Nejvic na něm mě docela chutnala ona pěna. Víc jsem však do sebe nelil a nevychutnával, protože pokud jsem to chtěl nějak propašovat, tak bylo třeba začít shánět potřebné věci.
Budeme potřebovat malou odměrku, uzkou tak akorát aby se trochu obtížně dala napasovat na vrch lahve. Nevíš kde by to mohlo být?
podíval jsem se roztěkaně po pokoji, ale tušil jsem že tady nic takového nenajdu ani kdybych to tu převrátil naruby.
Klidně se napij, aspon se potáhnem s lehčím nákladem.
odvětím Brian, přičemž svoje uzavřu a dál přemítám, kde to sehnat.
Možná v kuchyni něco ideálního najdeme. Ale tedka tam určitě někdo bude.
Pronesu a zadívám se na Brian, jak si vychutnává svůj pravděpodobně těžce sehnaný Lum.
Pokud tedy nemáš lepší nápad tak se budeme muset kouknout do kuchyně, ledaže bychom zkusily svoje mistrině přemluvit o tom že je to dar pro obyvatele Kamlynu. Tedy pokud tam někdo žije.
Dodám nakonec neurčitě a zatím dočasně uschovám svou láhev do její brašny. Ponechal bych to u ní jen do té doby než bychom sehnaly to co potřebujeme a uspěšně to namontovaly do své lahve. Než jsem opustil svůj pokoj, dal jsem si na záda krosnu se svými věcmi a vyrazil. Před pokojem jsem se zastavil a pohlédl zpět na ní.
Tak jdem nebo co?

[Hayasan]

Coruscant, Chrám Jedi, tvůj pokoj
Když ses nenapil ty, ani Brianag už nechtěla, takže jen zavrtěla hlavou. Po tvých slovech se ale napřed usmála, potom se dokonce zasmála a obrátila oči v sloup.
Počkej, to myslíš vážně? Už tě vidím, jak tetě vysvětluješ tento svůj dar pro místní obyvatele. Přelitý alkohol ve flašce na vodu,
Brian se při té představě znovu zasmála, ale hned poté zvážněla.
Navíc, neobydlená planeta neznamená přece primitivní,
argumentovala, aby ti tento nápad nějakým způsobem rozmluvila. A když se dozvěděla, že vážně chceš lítat po Chrámu a shánět falešné dno, jen pokrčila rameny.
Jo, kuchyň je dobrým nápadem, ale voda ti stejně bude prosakovat a smíchá se s naším drahocenným pokladem. A nedokážu si představit, jak to tam přes to úzký hrdlo narveš. Můžeš to zkusit, jestli chceš, ale já tam s tebou nepůjdu. Mě by nevěřili určitě,
ani tentokrát nebyla Brian z tvého plánování příliš nadšená. Ale nerozmlouvala ti to. Zřejmě to brala tak, že podobné pokusy jsou tvoje věc.
Podle mě to zbytečně jenom komplikuješ. Dost pochybuju o tom, že by u tebe teta hledala alkohol. Beztak ji to ani nenapadne,
Brian si upravila svou tašku na rameni a kývla na tebe, aby se s tebou rozloučila.
Dělej, jak myslíš. Hlavně neprozraď ten likér. Uvidíme se pak,
tvá padawanská kamarádka odešla. Jen při odchodu vytahovala z kapsy něco jako žvýkačku či bonbón. Bylo jen a tobě, zda do té kuchyně vážně půjdeš a budeš riskovat všetečné otázky, nebo raději zamíříš za svou mistryní, která nemá nejmenší důvod podezírat tě z pašování alkoholu.

[Kjorm Fall]

Coruscant, Chrám Jedi, můj pokoj


Když se mi podařilo vstřebat to co mi Brianag sdělila, me nadšení opadlo. Ono to u mě ani nadšení nebylo. Spíš jen zápal pro věc a chvilkový adrenalin, který jak se rychle objevil, zase zmizel. Já si to uvědomil a začal uvažovat rozvážněji.
Možná jsem si dal toho víc, než by bylo záhodno.
S výrazem a pocitem, jako když mě někdo přichytá při lži, jsem sklonil hlavu a zadíval se pod sebe na zem.
Možná to fakt není tak dobrý nápad. Kdo ví co mě čeká a já tady budu chodit z jednoho konce chrámu na druhý. Že jsem na tohle všem dobrý!
Mírně se zamračím a aniž bych cokoliv dál nahlas říkal, sleduji jak Brian odchází. Jak se mě chtělo, tak to už o mě neplatilo. Všechno jsem hodil za hlavu a zvažoval nad jiným řešením, které by mě aspon trochu vrátilo z vykolejené rovnováhy.
Tak přinejhorším se to u mě najde. Já dostanu pohlavky...... Možná pokárání.......... Třeba i nějaký trest mě stihne. Kupodivu horší než nudný vycvik rytířky Chyio.
brblal jsem si sám pro sebe. Bylo mi to stejně jedno, protože nikdo nebyl v doslechu
Ale co, aspon to pro mě bude ponaučením.
povzdechnu si a pomalým krokem se vydám zpátky za svou mistriní na přistávácí plochu at už to mám za sebou.
Hlavně se chlape soustřed na budoucnost a zachovej klid. Je jen ticho a harmonie, která tě udrží v sebejistotě.
ujistoval jsem sám sebe a snažil se zahnat chmurné myšlenky, které mohly vyklíčit až v obrovskou kytici nejistoty.

[Hayasan]

Coruscant, Chrám Jedi, můj pokoj
Za svou mistryní ses skoro vlekl. Měl jsi oprávněné výčitky svědomí, neboť jsi Brianinu nátlaku opět podlehl. Což samozřejmě nebyla omluva. Když jsi konečně došel na přistávací plochu, mohl jsi spatřit Brianag při cvičení. Ta se na tebe otočila, spiklenecky na tebe mrkla a poté se ušklíbla. Ale poté se od tebe odvrátila a soustředila se jen na svůj trest.
Ty ses tak nějak došoural až ke své mistryni, která se tvářila neutrálně, ale v momentě se zamračila.
Kjorme, jsi v pořádku?
Vypadala vyloženě starostlivě a ty jsi mohl cítit, jak tvůj stav pro jistotu kontroluje pomocí Síly. Leč mistryně Geri, co se léčitelství týče, byla snad horší než youngling. Občas se prostě stane, že nějaký Jedi nemá absolutně žádné předpoklady pro nějakou dovednost, byť že se řadí mezi takové ty základní. Ostatně, toho samého sis mohl všimnout i u Brianag. I ona s léčitelstvím velmi zápasila. Což ve svém důsledku znamenalo, že se tvá mistryně nespokojila jen se Sílou, ale hned ti šahala i dlaní na čelo, aby zjistila, zda jsi skutečně zdravý.
Když zjistila, že teplotu nemáš, ruku stáhla.
Nebo se něco stalo? Nic jsi neprovedl, že ne?
Kladla další otázky, ale na odpověď si nakonec ani nepočkala.
Určitě ses domlouval s Brianag, jak se zbavit dozoru a prozkoumávat les na vlastní pěst, že ano?
Teď se tvá mistryně dokonce při té představě i usmála. Skutečně ji ani nenapadlo, že bys zrovna ty mohl pašovat nějaký alkohol. Nicméně teprve teď se odmlčela a pohledem zkontrolovala čas, který byl opravdu dobrý. Do odletu zbývala zhruba hodina a půl. Odmlčela se a dala ti prostor k odpovědi. Nicméně tobě mohlo být jasné, že ještě neskončila a chce se vyjádřit i k tvému prvnímu opomenutí.

[Kjorm Fall]

Coruscant, Chrám Jedi, Přistávací ploch číslo pět


Ačkoliv jsem se rozptyloval vším, co jsem po cestě potkával, stejně jsem se nemohl odsoustředit na to, co jsme s Brianag konverzovaly v mém pokoji. I když cesta nebyla rychlá mě to příšlo, že jsem teprv vyšel ze svého pokoje. Když už jsem pohlédl od země a naše pohledy se střetly došlo mi že se mnou počítá. Proč jinak by na mě mrkla, anebo si to moje oči vyfantazirovaly. Jakmile se zase věnovala pouze svému trestu, já automaticky zhluboka povzdechl a vydal se ke své mistryni. Tá se tvářila, jakoby by vyhrála týden dovolené navíc, zároven však prohrála mojí maličkost na měsíční umívání nádobí. Kdyby to nebyla moje mistryně, asi bych se ihned otočil a šel to všechno, co se za dnešní krátkou dobu událo zaspat.
Její zamračení mi na klidu nepřidalo a být slabší psychické povahy, asi bych se rozbrečel jako malé dítě a všechno vyklopil. Následný dotaz mi však pár kamínku ze srdce shodil a já byl krapet jistější. Přesto jsem jen nejistě pokrčil rameny a opět jsem pohledem zabloudil k Brianag.
Když moje tělo pocítilo starost mistryně Geri, mírně se zatřáslo, jakoby mnou zničehonic projela křeč. Těžko říct, proč jsem se nedokázal ovládnout a prostě se otřásl, jak strom do kterého uhodí blesk. Když pak položila ruku na mé čelo, nikdo by se nemohl divit kdybych se začal potit. Mě to v tu chvíly přišlo jakoby pomocí síly chtěla zjistit co připravuji za neplechu, popřípadě zda o nějaké připravováné nevím. Pak následoval další dotaz, na který nebyl pro mě čas odpovědět.
Tá je dobrá, jak to ví?! To jsem tak čitelný?!
ač jsem nechtěl, začínalo to ve mně padat. Přesněji jsem citil jak mě moje sebejistota opouští a já nevěděl co jí na to říct dřív.
Mám jí to vyklopit a shodit tak Brian, nebo zalhat své mistryni? Proč tak těžké rozhodování musím schytat já?!
Bylo to o mě a já tam jen tak stál a hleděl víceméně do prázdna. Pak pohlédnu na svojí mistryni říct jí aspon část pravdy.
Tím to není......
odvětím tiše. Snažic se přesvědčit sám sebe, že činím správně.
Jen... Jenom jsem vyrušil Perena při nějakém ukolu a málem se porval.
dopověděl jsem a znovu se zadíval na zem.
Ačkoliv se nikdo neporval, stejně se kvůli tomu cítím zodpovědný já.
domyslím si a poškrábu se na krku. Stále dívajíc se jinam se nadechnu abych znovu něco řekl, ale během chvilky to vzdám.
Stejně mám pocit že byste si dovolenou zasloužila sama a ne mít přitom na krku svého padawana, kterého byste musela ještě hlídat. Raději bych měl zustat v chrámu a ještě víc trénoval.
podotkl jsem o pár vteřin později bez žádné viditelné připravy nadechu. Opět zvednu pohled s tím, že jestli mě bude chtít pokárat tak at aspon vidí že se to snažím nést statečně, i když moje pocity byl jiné.

[Hayasan]

Coruscant, Chrám Jedi, Přistávací ploch číslo pět

Tvá mistryně tě pozorně nejen pozorovala, ale i poslouchala. Po tvých slovech jen zavrtěla hlavou a dokonce i zvedla ruku, aby ti značila, že teď chce mluvit ona a ty máš mlčet. Jednou ti řekla, že toto a podobná gesta používal i její mistr, od kterého je v podstatě odkoukala.
Kjorme,
chytla tě za ramena a celou dobu se ti dívala do očí. Neusmívala se. Tvářila se naprosto vážně, jakoby každému svému slovu chtěla přidat dostatečný důraz.
co se tedy stalo? Proč se třepeš? Mám z tebe zvláštní pocity… něco mezi provinilostí, strachem, panikou,…
mistryně Geri si zřejmě sama nebyla jistá, jak přesně by to měla popsat, takže svůj hlas nechala vyznít, aby bylo jasně patrné, že to, co vyjmenovala, rozhodně není to jediné, co z tebe cítí.
Vyhrožuje ti snad někdo? Koho se bojíš? Mne? Máš strach, že tě budu trestat za to, že ses nepopral?
Tvá mistryně tě pustila a mírně zakroutila hlavou.
Kjorme, mne se přece nemusíš bát. Vždyť jsi nic neprovedl. Informuji Perenova mistra o potyčce mezi vámi, za kterou jsi, doufám, nemohl. Nikdy jsem si nevšimla toho, že bys záměrně vyvolával nějaké hádky. Nezměnilo se to, že?
Geri si tě prohlédla od hlavy až k patě, snad aby se ujistila, že jsi skutečně nikoho neprovokoval. Dále se k tvým pocitům a první polovině projevu nevyjadřovala. Ale ani se neodmlčela.
A dovolenou si zasloužíme oba. S rytířkou Chyio počítáme s tím, že budeme muset hlídat v první řadě Brianag a v té druhé řadě budeme muset hlídat i tebe, protože jí velmi snadno dokážeš podlehnout, což by budoucí rytíř samozřejmě neměl. Až budeš sám na nějaké misi, také se necháš přemluvit k nějaké hlouposti jenom proto, že se na tebe bude tvůj protějšek pěkně dívat?
Neopomněla tvá mistryně připomenout tvůj největší nešvar. Vlastně se k tomu vracela každou chvíli. Mezi tím se Brian v pravidelných intervalech po tobě ohlížela s výrazy, které měly značit její obrovské utrpení a také ti měly připomínat tvůj slib ohledně společného cvičení.
Sotva jsi stihl odpovědět, v bezpečné vzdálenosti od vás začal přistávat frachťák, který měl svá nejlepší léta rozhodně za sebou. Odřená barva, zcela evidentně několikrát spravovaný takovým způsobem, že nebylo možné určit ani typ. Kdysi byl na boku snad i nápis se jménem, ale písmena byla tak odřená, že je nebylo možné ani přečíst.

[Kjorm Fall]

Coruscant, Chrám Jedi, Přistávací ploch číslo pět


Po zaslechnutí svého jména mě přešla jakákoliv radost, která ve mně ještě doposud zbyla. I když mistrině měla pravdu v tom co říkala, já to však viděl odlišněji. Za tu dobu by to u mě nebylo jinak, kdybych si nemyslel opak. Prostě jsem pokorně stál a poslouchal jak je mi domlouváno a pokládáno několik dalších otázek. Na ty jsem však neměl prostor odpovědět a ani čas nebyl kdovíjak tolerantní. Když to vypadalo, že další proslov nebude, chtělo se mi něco říct. Včas mě však můj vnitřní hlas zastavil a já mlčel, než abych zase prodlužoval naši společnou konverzaci, které bych se raději vyhnul.
Druhá polovina rozhovoru už nebyla tak náročná a proto se mi podařilo se zklidnit a nastolit u sebe pohodu, která mi před několika chvilkami scházela. To co o mě a Brian řekla moje mistrině, mě nijak nepotěšilo ale ani nenaštvalo.
Zase pod dozorem vic než by bylo zdrávo,
vyvstane mě na mysli a já se nepatrně podívám stranou na Brianag a přemítám o výtce od mistrině Geri.
Vždyt je to jen přátelská výpomoc. Když.... No možná je to trochu na zamyšlení, ale .....asi je to tak,
dokončil jsem svůj vnitřní rozhovor mezi mnou a opět se podíval na mojí mistrini, která očekávala nějakou odpověd.
Ano mystrině. Mrzí mě jestli pochybil a zklamal vás. Budu o sobě uvažovat.
dořeknu a ještě chvilku přemítám, zda jsem chtěl říct tak jak jsem to řekl. Některá slova, která byla z mých ust vyřknuty mě nechávaly na pochybách, ale co se stalo, stalo se.
Nakonec však nenadále přistál nějaký frachták a pravděpodobně přerušil současnou situaci a mohla vzniknout zase další. Chvilku jsem jej pozoroval než dosedne na plochu abych se posléze podíval na mistini Geri.
Nyní půjdu odčinit trest za svoje pochybení. Za to zdržení z mé strany.
podokl jsem a hlavou kývnul směrem k rytířce Chyio a Brianag. Trestem jsem myslel to, že jsem se prvně na nic nezeptal a tudíž jsem se málem dostal do potíží s Perenem a Duem. Ani jsem nijak nechtěl čekat, než dostanu povolení a pomalu se otáčel rozhodnut vyrazit a taky si zacvičit. Jen kdybych věděl co bude méně namáhavé.

[Hayasan]

Coruscant, Chrám Jedi, Přistávací ploch číslo pět

Zatímco ses otáčel, tvá mistryně tě lapla za paži, čímž ti v odchodu prakticky zabránila.
Kjorme, nepochybil jsi. Pokud se nepletu, tak ses nepopral a pochybuji o tom, že bys tu rvačku provokoval ty. Takže, za co bych tě měla trestat? Nech Brianag jejímu trestu, který je na rozdíl od tvého domnělého spravedlivý. A nebuď na sebe tak přísný. Jsi dobrý padawan, byť že trochu nerozvážný,
mistryně Geri tě pustila až poté, co dala dostatečně najevo, že trest nepřichází v úvahu. Zcela jistě by se chovala jinak, kdyby věděla o tom, co pašuješ v baťohu, ale vzhledem k tomu, že neměla ani jak tuto skutečnost zjistit… pokud by se ti nevrtala ve věcech, což zřejmě v úmyslu neměla.
Frachťák mezi tím přistál a vysunula se i nástupní rampa. Vystoupilo pár lidí v kombinézách a začali vykládat nějaké zboží. Mistryně Geri si vzala veškeré své věci, na tebe kývla a zamířila k lodi se zřejmým úmyslem nastoupit.
Než jste však byli přivítání na palubě, zastavil vás jeden zabrak s oranžovým páskem přes levý rukáv, který v rámci posádky asi měl i viditelně označovat vedoucího pracovníka.
Jména?
Vyštěkl na vás.
Dobrý den,
pozdravila tvá mistryně důrazněji, než obvykle, aby dala jasně najevo, na co ten zabrak zapomněl.
Já jsem mistryně Geri s padawanem Fallem,
představila i tebe. Chlapa si měřila přivřenýma očima. Kdyby se tak dívala na tebe, byl by to jasný signál, že máš brzdit a opravdu by sis měl rozmyslet své činy i slova. Ostatně, i zabrak se trochu zavrtěl.
Vaší destinací je Kamlyn, že ano?
Zeptal se technik a tentokrát si dal lepší pozor na tón. Tvá mistryně jen kývla.
Vzhledem k tomu, že planeta je jen několik hodin cesty a máme málo místa, umístili jsme vás do jedné kajuty,
dále oznamoval trošku nepříjemnou zprávu, ale tvé mistryni to zřejmě nevadilo.
V pořádku,
odpověděla Geri.
Půjdete pořád hlavní chodbou, dokud nenarazíte na dveře s označením B2,
instruoval vás ještě zabrak, ale to už tvá mistryně byla na odchodu. Tuto informaci ale zřejmě zaslechla. Evidentně bylo na tobě, abys zabrakovi poděkoval a nějak se s ním rozloučil.

Svou mistryni jsi našel až ve vaší společné kajutě. Nicméně za tu krátkou chvíli si stačila sundat baťoh a uložit ho do rohu. Dokonce už i seděla ve své obvyklé meditační poloze, tedy se zkříženýma nohama na posteli. Tvůj příchod ji však vůbec nevyrušil, vlastně ji ani při začátku meditace, kdy se vlastně ještě ponořovala do Síly, nevadil sebevětší rachot. Bylo tedy jen na tobě, co budeš dále dělat. I tys tu měl na meditaci místa dost, byť že by ses musel spokojit buď s druhým koncem postele či se zemí, mohl jsi ještě vystoupit a alespoň ke konci se přidat k Brianag, prozkoumat loď, či dělat cokoliv jiného. Do odletu tu zbývala pořád minimálně hodina.

[Kjorm Fall]

Coruscant, Chrám Jedi, přistávací plocha číslo pět


Když jsem byl nedobrovolně nucen se znovu otočit na mistrini, mé tušení že to tak snaz nebude, bylo správné. Ačkoliv já považoval naší prozatimní konverzaci u konce, ona zřejmě ne a hned na to spustila. Ne snad proto, že jsem se nechtěl bavit, ale zřejmě z toho důvodu, že mě chtěla přesvědčit o mé mýlce. Já proto nekladl žádný odpor a jen znovu tiše stál a pozorně naslouchal slovům mé mistrině.
Když to neudělám já, tak kdo?! Můj otec? Ten ute....
Zamračil jsem se krátce při mé chvilce myšlení nad první části poslední věty, ale před ní jsem to schoval sklopením hlavy. Jako bych obdivoval zem po našima nohama. Stisk povolil a já chtěl se otočit a jít tak jako tak nést stejné břemenoí jako Brianag. Avšak, můj pohled zabrouzdal do míst kde právě přistál vysloužilý frachták. Něco mi dávalo jistotu, že tohle je stroj, kterým poletíme na Kamlyn. Oprýskaná barva, nebo spíše to co z ní zbylo na povrchu lodi, dávalo tušit, že bud rád lítá po plážích či písečných planetách, nebo dny mého zůčtování se blíží. Dokonce se mi povedlo poznat i nápis a jeho umístění, avšak bez možnosti jak byl skutečně dlouhý nebo z jakých se skládal písmen.
To bude zážitek. Víc než samotný Kamlin. pronesu do větru a pár kroku dozadu stejným tempem následuji mistrini Geri i s tím co jsem si všechno nabalil. Pozorujíce a zkoumajíce pracovníky, kteří něco vykládaly jsem přemýšlel zda budeme jediní cestující. Když už se pod našimi nohami ocitla vstupní rampa, tak byla pro mě možnost, pohledem zatoulat na některé krabice, které upoutaly mojí pozornost.
V takových krabicích by se mohlo schovat cokoliv, od oblečení, alkohol až po člověka. Ale to by mě asi neprošlo.
mírně se pousměji a zastavím se včas abych nevrazil do zad Hayasan a tak nezískal její nevraživý pohled, který by mě dával ten pocit mé nesoustředěnosti. Mírně se nakloním a poustopím stranou abych viděl proč stojíme.
Tím důvodem byl jeden Zabrak, který krom obleku vypadal na to že to tu má na starost. Krom jeho jednoslovné otázky, mě spíše zaujala jeho tvář, která díky autorativním rysům dávala pocit důležitosti a určitého archetypu nadřazenosti. Ačkoliv to nebyl první Zabrak, kterého jsem měl možnost vidět, tenhle kupodivu měl můj respekt víc než ostatní. Ačkoliv si třeba mohl získat moje sympatie nebo ne, já ho pozoroval a snažil se vyčíst jakýkoliv náznak, který by mě o něm něco prozradil. At už pohyb těla, gestikulace nebo ton jeho hlasu během rozhovoru s Geri. Toto stejně netrvalo moc dlouho a tak bylo na mě, abych nejspíš poděkoval.
Děkujem za uvítání a sdělení o naší kajutě.
odvětím vlídným tonem a pozvolným krokem se už jen rozhlížím po vnitřku lodi směřujíc do B2.
Kdyby měl větší ostny, tak by vypadal víc nebezpěčněji. Snad cesta uběhne rychle, tak jako najití naší kajuty.
Rozhlížím se a hledám na dvěřích jakékoliv znamení že dál už hledat nemusím.
Ještě bych se mohl vypařit.
Přičemž se zastavím a pohlédnu směrem k východu a chvilku váham co tedy udělám. To že bych zustal na Coruscantu by asi mojí mistrini moc nenadchlo, ale netypoval bych jí, že by kvůli tomu letěla hned po přístání na Kamlynu zpět. Avšak ještě jsem byl moc mladý na to abych něco takového ověřoval v praxi. Ač bych měl docela solidní náskok se někde uklidit, stejně by jsme se nakonec střetli a čím později by to bylo, tím větší bych měl následky. Nějak se mi prostě nechtělo Coruscant tentokrát opustit, ale zase tu byla obava na místě. At už z trestu, osobního selhání anebo něčeho jiného.
Netrvalo ani pět minut a já se ocitl v otevřených dveří naší kajuty. Můj pohled padl jako první na meditující mistrini a až posléze na rozměrnost a vybavení. Vstoupil jsem dovnitř a přirozeně se nesnažil dělat nějaký sebemenší rachot. Svůj bágl položím do jednoho volného rohu a opatrně se zase vypařím na chodbu. Ačkoliv rád bych si dal meditaci abych se připravil na další dny, usuzoval jsem že během cesty bude příležitost. Spíš mě nutilo jít si pročistit hlavu pořádným nudným utužením těla. Trochu nervozně jsem tedy zanechal své zavazadlo bez dozoru v přítomnosti své mistrině a vydal se za Brianag splnit svůj slib.

[Hayasan]

Coruscant, Chrám Jedi, frachťák
Poznámku ohledně tvého názoru na tuto dovolenou tvá mistryně naštěstí nezaznamenala, protože by z ní asi moc nadšená nebyla. To se ale nedalo říct o jednom šedovlasém pracovníkovi z lodi, který se zcela náhodou pohyboval ve tvé blízkosti. Vrhl po tobě doslova vražedný pohled.

Při tvém odchodu mistryně Geri meditaci nepřerušila. Jakmile ses ocitl mimo loď, ihned jsi zamířil za Brianag a její mistryní – rytířku Chyio. Obě se tvářily soustředěně, nicméně než ses stačil zorientovat v tom, co přesně cvičí a jak se na ně napojit, abys nezačínal z nějaké hloupé polohy, rytířka Chyio plynule přešla z takového trochu zvláštního podřepu do normálního vzpřímeného postoje.
To pro dnešek stačí, Brianag. Doufám, že sis uvědomila, že tvé chování bylo opravdu nevhodné,
rytířka Chyio si neodpustila menší kárání a zatvářila se přísně.
Brian na pokyn, že trest byl ukončen, zareagovala opravdu velmi mrštně, neboť poslední pozice jí asi byla opravdu nepříjemná a zřejmě trochu namožené svaly na rukou si začala hned masírovat.
Ano, mistryně,
odpověděla. Bolest prakticky celého těla ji asi zaměstnávala natolik, že neměla chuť ani energii poukazovat na spěch. Jakékoliv možné výmluvy si prostě odpouštěla.
Také doufám, že se to nebude již opakovat,
dodala rytířka Chyio, naposledy se přísně podívala na svou padawanku, která trochu sklopila hlavu. Když se podívala na tebe, její přísný výraz z obličeje zmizel. Sebrala si svou přeplněnou krosnu a zamířila rovnou do frachťáku.
Brian zřejmě schválně ještě trochu zdržovala, aby nešla rovnou za svou mistryní, od které jenom před malou chvílí schytala další ze své tradiční série trestů. Sebrala svůj bágl, zatímco tobě automaticky vrazila do rukou těch pár věcí, pro které se vracela a ještě si je nestačila přibalit.
Tak jdem, ne? Hele, řekneš mé mistryni, aby se nastěhovala k tetě? Že bychom byli na těch několik málo hodin spolu v jedné kajutě?
Otočila se na tebe ještě Brian, zatímco nastupovala. Nikdo vám nedělal žádné problémy, protože tebe znali a o Brianag jim zřejmě řekla rytířka Chyio. Tvá kamarádka se nikoho na cestu neptala a automaticky mířila směrem, kde cítila přítomnost své mistryně. Nakonec jsi zůstal stát před vlastním pokojem, neboť Brian bydlela hned naproti.
Tak co? Řekneš to? Ty to umíš tak zaobalit…

_____________________________________
Zamčeno pro neaktivitu. Shisco