CT-5124 "Shrub" - Mrazivé větry Rhen Varu

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

CT-5124 "Shrub" - Mrazivé větry Rhen Varu

Příspěvek od Shisco »

Před dávnými časy v předaleké galaxii...
CT-5124 "Shrub" - Mrazivé větry Rhen Varu

Psal se rok 22 před bitvou o Yavin. Rok, který vešel do dějin jako počátek KLONOVÝCH VÁLEK, krvavého a vyčerpávajícího konfliktu zuřícího mezi GALAKTICKOU REPUBLIKOU a KONFEDERACÍ NEZÁVISLÝCH SYSTÉMŮ, jejichž oddíly na mnoha světech a mocné bitevní lodě na jejich orbitách se utkávaly v urputných bitvách a každé vítězství i každá porážka byla malým krůčkem k tomu, kdo bude v následujícím období řídit galaktické dění.
Statečné klonové oddíly VELKÉ ARMÁDY REPUBLIKY, pýcha kaminoánského genetického inženýrství, denodenně bojovaly a umíraly, aby chránily a zachovávaly bezpečí lidu Republiky před proradným a krutým separatistickým nepřítelem vedeným sithským lordem Darth Tyranusem. Do této armády miliónu duší a jedné tváře patřil i CT-5124 řečený SHRUB, který se svými druhy ze 111. ÚTOČNÉHO BATALIONU krvácel na mnoha bojištích, aby Republika mohla klidně spát...

Geonosis, v tunelech

Tunely byly úzké a prašné, ty i všichni tví spolubojovníci měli písek úplně všude. V průzorech vašich helmic a v jejich filtrech, ve spárách chráničů i v kloubech vašich zbrojí, kde drsná zrnka s otravným skřípáním kladla odpor každému vašemu pohybu. Postupovali jste kupředu bludištěm tunelů, které se dál a dál větvilo, ač jste navzdory svému průzkumnickému výcviku chvílemi ztráceli přehled o tom, kam vlastně jdete. A co bylo ještě horší, byli Geonosané. Ohavné hmyzí stvůry, které se tunely hemžily a bez ohledu na to, jak moc jste se jim snažili vyhýbat a utíkat, vás vždy dostihly a bylo jich ještě více než předtím.
Svým způsobem jste záviděli svým bratrům, kteří nahoře na povrchu bojovali s bitevními droidy, třebaže když vás sem vysílali, zaslechli jste, že mnozí jediští velitelé pod tíhou své nezkušenosti vedou muže na jatka.
Nedlouho poté, co jste do tunelů vůbec vlezli, abyste zjistili, kterým směrem se nachází hlavní elektrárna napájející rozlehlé podzemní továrny na droidy, a úderná jednotka ji potom mohla vyrazit vypnout, vás prvotní nadšení z prvního ostrého nasazení docela rychle přešlo a začalo vám připadat, že celý tenhle průzkum se podobá té dětské básničce Deset malých černoušků, neboť v tuhle chvíli z vaší čety zbývalo již jen pět, nepočítaje generála Mordecaie Gazliho, který šel vámi, a nyní vířil bzučící zelenou čepelí svého světelného meče a odrážel střely, aby vás kryl jako štít a vy jste mohli střílet.
Cestu k elektrárně jste našli a podle informací z velitelství je úderný tým na cestě, pořád ale zbývala druhá část mise - dostat se odsud. A jak to tak zatím vypadalo, ta těžší část.
"Bonkersi, sniperku a sundej toho smrada!" štěknul seržant vaší průzkumné čety přezdívaný Šéfík skrz komlinkové spojení, ukázaje prstem na velkého, okřídlenému mravenci podobného Geonosiana s rozžhaveným vejčitým zadkem vyzbrojeného ohavným plamenometem.
Bonkers, se kterým jste zalehli za jakýsi schod ve skále a použili ho jako zákop, se otočil a pustil pušku do písku, aby nacvičeným pohybem bleskurychle strhnul ze zad DC-15x.
"Devítko, levobok a drž nám je od těla! A hlavně střílejte, nepřestávejte střílet!"
Geonosané cvakali kusadly a jejich odporné kvílení v okamžiku, kdy generál porcoval světelným mečem dalšího a dalšího z nich, se rozléhalo chodbami a na vaši psychiku mělo stejně hrozivý účinek jako jejich pulzní blastery vytrhávající kusy skály a zasypávající vás úlomky drolivých kamenů a pískem.
Bonkers, voják, se kterým jste doslova a do písmene strávili své životy společně vzhledem ke skutečnosti, že už v klonovacích válcích jste byli sousedé, zacílil a střelil. Modrý energetický projektil pročísl zaprášený vzduch a zasáhnul cíl, létající Geonosian vydal odporné zavřeštění tak hlasité, že vám z toho začalo pískat v uších jako kdyby vybuchl granát, ale výstřel ho nezneškodnil. Těžkopádným kolísavým letem se vydal na svých blanitých křídlech směrem k vám a z velké otevřené rány mu přitom visela vyhřezlá fialová střívka, ječíce na vás namířil ruku se zabudovanou zbraní, jež po vás vyplivla souvislý paprsek ničivé žhavé plazmy.
Na okamžik se všechno ponořilo do plamenů, cítil jsi žár na své zbroji a uslyšel výkřik, ze kterého tuhla krev v žilách, jak to Bonkers ležící asi dva metry vpravo od tebe zpříma schytal zrovna v okamžiku, kdy přebíjel, aby mohl podruhé vystřelit, a zaživa se pekl ve svém brnění jako krab v troubě...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Etho
Učedník
Učedník
Příspěvky: 6
Registrován: 08.2.2015 18:30:50

Re: CT-5124 "Shrub" - Mrazivé větry Rhen Varu

Příspěvek od Etho »

Geonosis, v tunelech

Písek. Písek a přerostlí komáři. To byly mé hlavní dojmy z této planety.
To bude zase čištění... Dostat ten písek z kloubů bude ještě težší než dostat se odsud.
Bohužel, tihle komáři sali víc krve než obvykle. Už čtyři bratři padli za oběť nekonečným náletům hmyzáků. Bylo to jako bojovat s Hydrou; za každého zabitého brouka přiletěli dva další. Vždy přicházely další a další vlny, kterým se nešlo schovat a každý z nás jenom doufal, že ten další kterého dostanou nebude on.
Při bojování proti droidům aspoň člověk ví co čekat; půjdou v řadě dopředu a občas vystřelí. Zatímco tyhle čamrdy se točí, vřískají a přeskakují ze strany na stranu.
Problesklo mi hlavou a chvíli jsem záviděl bratrům na povrchu, kteří se nemusí krčet v tunelech pod útoky červotočů. Pokrčil jsem rameny a pokračoval v misi. Pokrčil samozřejjmě metaforicky, ve skutečnosti jsem vyslal dávku tří výstřelů po Geonosianovi s pulzním blasterem.
Po mnoha útrapách jsme ale nakonec primární úkol splnili, odlehčili život kamarádům na povrchu. Úderný tým byl na cestě a napájení by mělo být brzo vyřazeno z provozu.
Doufám že mi za tohle někdo koupí panáka...
Spolu s Bonkersem jsme skočili za nějaký skalní výstupek, který posloužil jako docela dobrý kryt. Šéfík řval úkoly na všechny strany a tak jsem Bonka viděl jak strhává sniperku a zaměřuje se na jednoho z komárů. Věřil jsem jeho střele a sám vyslal rychlu dávku k několika Geonosianům, ohrožujícím Generála Gazliho.
Bráchové z jiných brigád říkali že Jediové jsou jako velitelé strašni, ale tenhle zatím vypadá docela kompetentně...
Málem my upadly uši, když jsem v rychlém sledu uslyšel několik výkřiků brouků na smrtelné posteli, to když je Generál rozetnul ve dví. Tenhle úkol by byl o tolik sympatičtější, kdyby Geonosiané nevydávali tak absurdně strašné zvuky, když jsou zasaženi. Do jisté míry to bylo demoralizující; nechtěli jste zase slyšet ten strašný zvuk, ale zase to bylo ujištění, že jste je skutečně zasáhli.
Další výhoda bojování proti droidům, ti přinejhorším vybuchnou nebo se zkratují... NE JAK TYHLE PEKELNÝ ZVUKY.
Víte jaký zvuk dělá zajíc kterého znásilňuje býk, který se snaží vyvolat Satana? Tak něco takového dělali ti brouci. Nicméně stále jsme je stříleli, Devítka pokryla levou stranu, já jsem vyslal dávku ke stropu a vypadalo to že se nám docela daří držet si je dál.
Kromě jednoho. Periferně jsem zahlédl, jak Bonkersova střela pročísla vzduch a zastavila se až o tělo hmyzáka. Ten zavřeštil tak hlasitě, že jsem se bál o stabilitu tunelu a zároveň hledal, kdo hodil ten flashbang. Ale Geonosian pokračoval dál. Ignoroval, že mu upadla asi čtvrtina těla a další vnitřnosti vylézají ven, máchl křídly a ohromně nemajestátním pohybem plachtil až k mé a Bonkersově pozici.
Oheň. Žár. Plameny. Tohle byl po malou chvíli celý můj svět. Možná by jím i zůstal, kdybych neslyšel výkřik. Výkřik, při kterém tuhne krev v žilách. Výkřik nepochopitelné bolesti. Výkřik, jaký vydá váš nejlepší přítel, když je pražen zaživa.
Neeeeeee!
Chtěl jsem po tom broukovi, ze kterého tryskal napalm skočit, uškrtit ho, zardousit ho, srazit ho k zemi. Ale deset let výcviku udělá své. S chladnou hlavou, v rámci možností, když napůl hoříte, jsem namířil na komára a vyslal dávku tří výstřelů. A ještě jednu. Další čtyři blasty. A jeden pro jistotu.
Bonka nedostane!


___________________________________________________________________

Fun fact: jeden ze zdrojů pro zvuky Geonosianů bylo páření tučňáků.
Caesar>Bismarck>Darth Vader>Jesus

69>42>420>88>96

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Geonosis, v tunelech

Oheň, chaos, křik, bolest. Pálil tě pravý bok, jak se pláty tvé zbroje žárem zahřívaly, a to jsi byl od jeho zdroje metr a půl. A ještě horší než slyšet kamaráda hrdelně křičet v agónii bylo slyšet, jak utichnul. V tom lepším případě jen ztratil vědomí, protože už nedokázal snášet tu bolest, v tom horším...
Kolem tebe zuřilo žlutooranžové plasmové peklo, než jsi sebral síly a ze svého nyní již jen stěží dostačujícího zákrytu zamířil, abys po přerostlém Geonosanovi vystřelil ve snaze dokončit, co Bonk začal, zaregistroval jsi, že plát tvé ho pravého předloktí a pravého boku se pomalu začíná škvařit, černat a roztékat se.
První výstřel minul, modrý energetický proužek proletěl několik centimetrů nad tvorovou hlavou a zavrtal se do stropu o kousek dál. Druhý už byl blíže, vřeštícímu Geonosanovi jsi ustřelil kusadlo, avšak ten byl již natolik rozběsněný, že jeho ztrátu snad ani nezaregistroval, třetí broukovi škrábla krk, zbytek jsi nasypal do hrudní části a vlivem poslední rány pro jistotu se Geonosian rozprsknul po okolí jako shnilé rajče v posledním plivanci plasmového ohně, když ses strefil přímo do jeho otevřené rány a jeho fialová střívka vzápětí vytapetovala stěny, strop i podlahu tunelu v rádiusu dvou metrů.
Vzduchem šla cítit spálenina, ostrý štiplavý smrad hořící plastické hmoty, jakož i vůně jako když se peče maso.
Všechno se to odehrálo rychle, příliš rychle, ale přesto jsi vnímal každou sekundu jako zpomalený holozáznam a srdce ti pumpovalo adrenalinem přesycenou krev s takovou rychlostí a takovým duněním, za které by se nemusel stydět ani glimmikový hudebník za pořádnou bicí soupravou.
Když jsi po tom krátkém, ale přesto nekonečném okamžiku klidu vzhlédnul, spatřil jsi generála Gazliho, jak stojí před tebou stále s nataženou rukou, když si v posledních sekundách běsnění ohnivého Geonosiana přivolal na pomoc Sílu a udělal si z ní proti ohnivému peklu štít, než vás všechny pohltí.
Generálův jediský šat byl potrhaný, z jeho hnědého pláště zbyly jen ohořelé cáry a zdálo se, že rovněž schytal popáleninu. Zem byla plná mrtvol.
"Shrube..."
Bonkers, jehož zbroj nyní připomínala spíše spečený chuchvalec pokrouceného tvrzeného duraplastu, zachrčel, když se pokusil promluvit, a pomalu, nejistě k tobě natahoval ruku.
"Že to byla..."
Jeho sten plynule přešel v zabublání a když jsi mu sundal helmu, vyplivl plná ústa zpěněné krve. Nebyl jsi medik - ironií osudu byl medik Bee první na řadě, když se začalo umírat - ale na to, abys poznal, že Bonk utrpěl vnitřní zranění, jsi nepotřeboval být. Teprve teď, když ses nad ním sklonil, sis všiml, že ti žárem popraskalo sklo v průzoru tvé vlastní helmy a přes zorné pole se ti táhl pavouk.
"Že to byla ale jízda..."
Oči se mu pomalu zakalovaly a bylo jisté, že pokud se mu nedostane rychlého ošetření, dlouho nepřežije. Generál Gazli, třímaje v pravici stále zapnutý zelený světelný meč, poklekl na jedno koleno a položil druhou ruku na Bonkersovo rameno, načež zavřel oči.
"Přicházejí další! Přeskupit, zaujměte pozice!"
Šéfík zakřičel do mikrofonu tak hlasitě, že jeho hlas komlink ve tvé helmě musel automaticky ztišit. Kolem opět začaly pršet brčálově nazelenalé střely z geonosanských zbraní a o pár úderů srdce se brouk lezoucí po stropě pokusil skočit generálovi za krk a ten musel přerušit koncentraci a ohnat se po něm světelým mečem...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Etho
Učedník
Učedník
Příspěvky: 6
Registrován: 08.2.2015 18:30:50

Re: CT-5124 "Shrub" - Mrazivé větry Rhen Varu

Příspěvek od Etho »

Geonosis, v tunelech

Nic než plameny jsem neviděl, a jak mi můj postupně černající pravý bok připoměl, ani necítil.
Co to musí být za svinstvo, když od té sra**y stojím dva metry a pořád taju jak sněhulák na Tatooine?
Nelidský Řev Bonkerse chvíli pokračoval a pak náhle utichl. Se srdcem v žaludku jsem se na něj ohlídl.
Upadl do bezvědomí. Nic jinýho se nemohlo stát. Prostě se mu unavily nervový zakončení. Kdyby zemřel, věděl bych o tom. Cítil bych to.
Přesvědčoval jsem sám sebe ve třech pikosekundách, než jsem zmáčkl spoušť a pokusil se pomstít Bonkovu sm- myslel jsem jeho zranění. Vystřelil jsem pár dávek a pár jednotlivých výstřelů.
Moc vysoko, níž. Neefektivní zásah, níž.Krk, žebro, hruď, zásah, zásah. Uh, fuj. Ta poslední trochu zbytečná.
Prolétalo mi hlavou rychleji než plasmové výboje Geonosianem a já jsem si oddechl když na mně dopadly vnitřnosti. Už jsem rezignoval na jakoukoliv čistotu brnění. Jestli se odsud dostaneme, stejně budu nahrazovat polovinu dílů. Pravý bok mi mezitím zčernal a začal se tavit, což ještě přispělo k už tak brutálnímu zápachu rozpláclého brouka a hořícího Bonkerse. Všechno mi to připadalo nereálné, jako bych to sledoval ve filmu. Hlavní hrdina Shrub skolil dalšího Geonosiana, zahlédl svého generála tvořícího nějaký štít a skočil k němu.
Vrátil jsem se zpátky a ucítil syrovost okamžiku. Muži, kteří na okamžik odrazili nápor brouků, se cítili poněkud zvláštně a prázdně, zatímco se z nich vyplavoval adrenalin. Jedi nějakým způsobem zasáhl proti obrovskému žáru a já pocítil ústup bolesti. Obrátil jsem svou pozornost na Bonkerse, kterému jsem přes jeho popraskanou přilbu viděl do očí. O zbytku zbroje se nedalo mluvit - laik by si ji mohl spletnout s vrstvou tvarohu ve tvaru osoby. Stiskl jsem jeho napřáhnutou ruku a poslouchal jeho poslední -

Tělocvična F2, Kamino (27 BBY)

Skvěle, kadeti 5123 a 5124. Pokračujte takhle dál a budete chloubou Republiky. A jako odměnu za vítězství v této minisoutěži dostanete bonusový příděl zmrzliny!
Radostně jsme se na sebe s Bonkem usmáli, nadšeni ze společného vítězství i lahodné odměny.

Klimatická komora K3, Kamino (24 BBY)

Dvacetčtverko, co to děláš?
Tak musím splynout s porostem, ne?
Vždyť sis nasadil celej keř! Ty nejsi žádná 24, ty jsi Shrub!


LAAT/i, nad Geonosis (před několika hodinami)

Náboje? Granáty? Lékárnička?
Mám, mám, mám, mám fakt všechno Shrube, nemusíš mě furt kontrolovat.
Jasný, sorry. Hele, už začínáme zpomalovat.
Kýble na hlavu!

zaslechli jsme rozkaz Šéfíka a poplácali se po ramenou.
Hodně štěstí Shrube.
Hodně štěstí Bonku.
Spolu, jako vždy.


Probral jsem se ze skupiny flashbacků na naše společné zážitky a ujasnil si jedno: Bonkerse v tom nenechám.
Neměly by se tyhle věci stávat těm co umírají? Pleteš se, Nevědomí, tady nikdo umírat nebude.
Ne, Bonku. Tohle pořád ještě JE jízda!
Sundal jsem mu přilbu a z pusy se mu vyvalila krev se slinami. Trochu jsem mu předklonil hlavu, ať se toho pořádně zbaví a povšiml si, že mi horkem praskl vior na helmě. Menší tarantule se mi plazila nad očima, ale rozhodl jsem se ji ignorovat.
Pavouci jsou kamarádi, žerou mouchy, a co jinýho jsou Geonosiané než přerostlej hmyz?
Bonkers potřeboval ošetřit, a to rychle, ale mé chabé znalosti se omezovaly na tlumení bolesti a amputace. Bohužel, to nám moc neomůže.
Bee, proč si nás v tom musel nechat?
Všiml jsem si, jak Jedi poklekl k mému raněnému bratrovi a položil na něj ruku. On ho... léčil? Rozhodně to tak vypadalo. Bonkovi se vrátila trocha barvy do obličeje, ale už na nás zase doráželi komáři. Šéfík mi málem urval uši, ale oprávněně. Generál okamžitě zprovodil ze světa brouka padajícího ze stropu, a já se překulil za další stalagnát jako kryt.
Sorry Bonku, ale abysme tě mohli zachránit, musíme být naživu.
Vykoukl jsem zpoza krytu a vypálil dávku několika výstřelů na dalšího komára, lezoucího po stropu ze směru, odkud jsme přišli.
Caesar>Bismarck>Darth Vader>Jesus

69>42>420>88>96

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Geonosis, v tunelech

Z generála Gazliho se stala jedna rozmazaná zelená šmouha, jak jeho světelný meč vířil a bzučel jako rozzuřený sršeň rozsekávaje zástup Geonosianů, který se na vás valil jako hnědá chitinová lavina s kusadly, pařáty a zbraněmi.
Brouci byli tak namačkaní jeden na druhém, že ani nemohli střílet ze svých zbraní, aby nestříleli do vlastních. Něco je muselo velice rozrušit, byli jako v nějakém tranzu a bojovali nyní více jako pouhá zvířata než jako přemýšlející inteligentní bytosti, ale o to s větší brutalitou a zarputilostí.
"Někdo jim musel píchnout přímo do hnízda!" zakřičel kdosi v komunikátoru a ve všem tom zmatku a ruchu bitevní vřavy ani nebylo poznat, komu ten hlas patřil. Chvění, které se neslo zemí, tomu nasvědčovalo. Jako kdyby si turbolaserová palba našla cestu přímo centrální síně s jednou z geonosianích královen.
"Já je zabavím, zdrhejte!"
Tentokrát to byl generál. Dlouhatánská souvislá vlna se o něho rozbíjela jako příliv o skaliska, že z něho povětšinou byl vidět jenom kmitající zelený světelný meč, jak byl přikryt pod těly.
"Není kam! Jsou úplně všude!" štěknul podle hlasu čím dál znepokojenější Devítka, který se v duchu připravoval na to, že se odsud nedostane živý nikdo z vás.
"Tohle je generál Mordecai Gazli, pošlete okamžitě-" mluvil generál do tlumeně blikajícího zápěstního komunikátoru, který měl připnutý k levé ruce, a musel se odmlčet, aby levou rukou mocně máchnul a vzápětí tlaková vlna zatlačila přední linii Geonosianů o několik metrů dozadu, přičemž brouci se svalili na spolubojovníky za nimi.
"Okamžitě Laat na mé aktuální souřadnice!"
Zatímco jsi střílel zpoza stalagnátu, ke kterému jsi byl přitisknutý, za typického pifání DC-15Sky pomáhal dolů houfům brouků lezoucím po stropě vaším směrem a održoval je od vás v uctivé vzdálenosti, Bonkovi, který se s posledních sil vyškrábal na všechny čtyři a sednul si vedle tebe se zakloněnou hlavou opřenou o zeď, se na tváři objevoval letargický úsměv.
"Scrube... Víš co... By mi teď bodlo? Jedno... corellianský, s nadýchanou pěnou..."
A když ses potom podíval opět směrem, kde před pár sekundami stál generál, už jsi ho neviděl. Vlna se přes něho převalila a smetla ho. Až potom se ozvalo křupání, jak strop, nad místem, kde se shromažďovalo největší množství Geonosanů, praskal, trhlina se rozšiřovala a potom s obrovským rachotem nastal sesuv.
Dovnitř pronikající paprsky denního světla se najednou zdály posvátně krásné.
"Pěkně vychlazené..."
Když se zvířený prach o pár úderů srdce později usadil, vynořil se generál, s několika zbrusu novými tržnými ranami, ale živý a stále na nohou.
Narozdíl od Bonkerse. Vykašlal další potůček krve a o úder srdce později dovnitř otvorem, vyrobeným generálem v místě, kde byla před malou chvilkou klenba podzemního sálu, vletěla LAAT/i a dvě střelecké bubliny na jejím levoboku a pravoboku spustily palbu a tlustými zelenými paprsky zpražovaly přeživší hordy Geonosanů.
"To to trvalo... Už jsem si myslel, že tady zestárnu..." řekl Bonk bublavým hlasem a když jsi ho podepřel, abys ho odnesl k dělovému člunu, k jehož otevřeným bočním dveřím se stahovalo to, co zbylo z vaší průzkumnické čety, po několika krocích pod tebou ztěžknul...

Na palubě Ascensionu, o čtyři týdny později

S prudkým nadechnutím a potlačeným výkřikem ses probudil ve vaší kajutě, spocený jako Wookiee v sauně a se srdcem bijícím jako o závod, že šlo málem slyšet přes celý Ascension, Acclamator Stojedenáctého útočného batalionu Velké armády Republiky a vaši operační základnu.
O Geonosis se ti zdálo od té doby skoro každou noc a znovu a znovu jsi musel prožívat ty okamžiky, na které ses snažil zapomenout. Deset vás šlo tam dolů, čtyři jste se vrátili. Generál Gazli sice bezpečně dorazil Laatkou na shromaždiště, kde vás vysadili, ale sám v dělovém člunu zůstal a když do něho nastoupila čerstvá jednotka, letěl s ní zpátky.
O pár minut později je sestřelila separatistická raketová platforma IG-227 a Gazli sice přežil, ale jeho zranění byla příliš rozsáhlá a zemřel na lékařské fregatě během cesty na Coruscant.
A tak jste z původní party, která společně absolvovala výcvik, zbyli jen čtyři. Šéfík, Devítka, Sal a ty. A každý z vás si na temné geonosanské tunely odnesl vzpomínku. Ty jsi vyvázl jen s popáleninami druhého stupně na boku, nejhůř to odnesl Šéfík. V posledních sekundách lítého boje, muselo se to stát někdy těsně předtím, než vám přiletěl odvoz, v kotli přišel o nohy a musel dostat prostetické náhrady.
"Shrube, zase jsi měl noční můry?"
Přátelský hlas pocházel od Sludgera, jednoho z mužů, jež k vám přidělili, aby doplnili stavy. Tři průzkumnické jednotky tam dole na Geonosis potkal podobný osud jako vás a to, co z nich zbylo, bylo sloučeno do jedné jediné k vám do Stojedenáctého.
"Házels sebou, div jsi nespadl z postele."

_______________________________
Klidně se trochu rozepiš o svých nových spolubojovnících, pokud na to budeš mít náladu :clone:
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Etho
Učedník
Učedník
Příspěvky: 6
Registrován: 08.2.2015 18:30:50

Re: CT-5124 "Shrub" - Mrazivé větry Rhen Varu

Příspěvek od Etho »

Geonosis, v tunelech

Generál poskakoval, půlil, porcoval a podobně, až se z jeho meče stala šmouha připomínající blasterový výstřel.
Jak mám ksakru poznat jsetli střílím na něj nebo do brouků? I když, oni už nestřílí. Proč je jich tolik?!
Byli všude. Naše výstřely nemohly minout, ale také nic neznamenaly - po každém padlém komárovi přiletěli další a další. Vykašlali se na nějakou taktiku a jenom zuřivě lítali a sekali drápy.
Takže nakonec to fakt je jenom hmyz. Inteligence nula, nula, nic.
Kdosi řval něco o hnízdě a měl pravdu. Zvuk jejich křídel rezonoval v okolí a zahříval vzduch natolik, že i přes všechny části zbroje a dýchací soustavy mne pálily nádechy. Navíc podlamoval stabilitu jejich chodeb, které hrozily zřícením. Připadal jsem si jako v Laat/i, když kolem vybuchují turboblasterové výboje.
Generál vydal povel k ústupu, ale ať jsem hledal, jak jsem hledal, nenacházel jsem v tunelu místa bez Geonosiana. Podobné myšlenky vyjádřil i Devítka, takže ústup se spíše podobal seskupení do kruhové formace zády k sobě. Generál kamsi odskočil a odlétávaly za ním jenomm hnědé kusy spálených brouků.
Slyšel jsem, že na některýh planetách se tohle pokládá za delikatesu...
Napadlo mne absolutně irelevantně. Slyšel jsem Generála, jak volal o Laťku.
A jak si jako myslí, že se dostane do těchle zpropadených tunelů Laťka?
Po chvíli stěžování si jsem se ale rozhodl, že lepší Laat/i v tunelech než nic a pokračoval ve střílení. V tom se vedle mne objevil Bonkers. Už blouznil, neměl tušení co říká.
Jenom doufám že z toho horka nebude mít roztavenej mozek...
Neboj Bonku, až se odsud dostaneme, koupím ti jich třeba pět.
Zaslechl jsem křupnutí. Vlastně nezaslechl, málem mne ohlušilo. Helma byla z horka a umírajících Geonosianů natolik zmatená, že se už ani cokoliv tišit neobtěžovala. Ohlédl jsem se jeho směrem a spatřil světlo. Světlo byla naděje. Spolu se zvukem Laťky mi to připadalo jako zázrak. Stovky mrtvých brouků, na které spadl strop, pak byly jen příjemným bonusem.
Generál se objevil za okamžik. Z šatu mu už zbývaly jen cáry, ale žil a zdál se být schopen.
Pojď Bonku, tohle už zvládneš!
Naložil jsem si přítele na ramena a on mi vykašlal snad půl litru krve na záda. Všichni jsme sprintovali k bočním dveřím; polovina z nás nesla někoho dalšího, a radostně jsme dopadli na palubu. Při sčítání ztrát už jsme tak radostní nebyli. Devítka, číselně nejnižší z mluvyschopných jedinců se toho ujal.
Já jsem se mezitím obrátil k Bonkersovi. S výrazem daleko mimo svět se na mne podíval. Z úst mu vytékal pramínek lepkavé krve. Pak ještě jednou zakašlal a zavřel oči. Byl konec.
Deset let se na mě spoléhal. A já jsem ho v té nejtěžší chvíli zklamal...
Odpočívej sladce, Bonku...
zašeptal jsem mu a rozplakal se.

Geonosis, tunely (22BBY)

Utíkali jsme. Všichni jsme prchali před nenasytnými brouky. Bratři postupně odpadávali - Bee, Roxy, Kote, Šéfíkovy nohy - ale my utíkali dál. Generál byl vepředu, poraněn na několika místech, odhazoval všechny překážky.
Laťku, hned!
Zařval do komlinku a my běželi dál.
Pokračujte, já je zdržím.
Řekl strnulým hlasem. A my jsme zase běželi. Jeho řev se rozléhal dlouhými jeskyněmi. Konečně jsme doběhli k Laťce. Všichni naskákali, jen mě podklouzla noha. Už odlétali, ale Bonkers zařval:
Chytni se!
Stiskl jsem jeho ruku. Vzlétali jsme výš a výš, ale ruka mi začala klouzat. Zachytil jsem se Bonkerse i druhou rukou...on uklouzl a padali jsme... stále níž a níž, země se stále blížila, hrozila z nás udělat dvě bílé placky...


Ascension, ubikace F7

Probudil jsem se.
Napřímil jsem se na posteli, srdce mi vyskakovalo z hrudi a povlečení bylo nepříjemně vlhké. Po bližším prozkoumání jsem zjistil, že to naštěstí byl jen pot.
Pochcávat se ve spaní, to by mi ještě chybělo...
Vzhlédl jsem a uviděl Sludgera s ustaraným výrazem ve tváři.
Jo, stejnej sen jako obvykle... Běžím, všichni umírají a pak...
zlomil se mi hlas. Rozhlédl jsem se po ubikaci. Naši desetičlennou četu rozdělili na dvě části a do každého pokoje dali dva členy původního týmu - zde jsem tedy byl já a Devítka, spolu se třemi 'nováčky', vedle nás přespávali Sal se Šéfíkem. V naší části se většina osazenstva, patrně také kvůli mému výkřiku, začínala budit.
Byl tu Sludger, který měl postel vedle mé. Jeho oblíbeným způsobem nepozorovaného pohybu bylo naházet na sebe veškerou hlínu kterou našel a poté se proplazit hned vedle stráží. Byl rychlý a odvážný - řekl bych víc než dostatečná náhrada za Roxyho.
Naproti mne se pomalu zvedal Wasp, nový medik naší jednotky. Na Geonosis prokázal své schopnosti, když zachránil Jedie s mnohačetnými bodnými ranami, byť za cenu amputace jedné ruky. Ukázal se být přátelský, i když poněkud ješitný a skvělým hráčem Pazaaku.
A trojici doplnění stavů uzavíral náš nový sniper - Kitty. Měl skvělou mušku. Proto jsme mu taky původně říkali Bullseye, protože pořád trefoval do černého, ale to se postupně zkrátilo na Bull, od Bulla ke Cow je jenom kousek, Cow zní jako Meow a meow dělají kočky... Znáte to, s přezdívkama je to složité. Bohužel, se schopnostmi přichází sebevědomí a toho měl Kitty na rozdávání.
Ne chlapi, jsem fakt v pohodě. Kdybych padal z postele, chyť mě Sludgi.
Caesar>Bismarck>Darth Vader>Jesus

69>42>420>88>96

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Ascension, ubikace F7

Zatímco se Sludger posadil vedle tebe na spocené prostěradlo, Devítka seskočil z palandy nad tebou na zem a natáhnul se do poličky pro varnou konvici s nastavitelným termostatem a sáček čerstvého zeleného sapirového čaje, kterého jste během poslední zásobovací zastávky Ascensionu nabrali v rámci proviantu několik pytlů na žádost komandéra Oxxena.
Komandér Oli Oxxen byl dvoumetrový šupinatý Barabel proslulý svou láskou k čaji napříč značnou částí Velké armády Republiky a jeho rozeklaný plazí jazýček byl dost možná ten nejvytříbenější v celém řádu Jedi. Během čtyř týdnů, které uplynuly od té doby, co byl 111. útočný batalion svěřen pod velení generála Isadora Gazliho - který byl shodou okolností syn onoho rytíře, který byl s vámi v tunelech na Geonosis - se Gazliho Padawanovi podařilo naučit mnohé vojáky pod svým velením ocenit jeho lehce hořkosladkou chuť a výrazné aroma, jeden z těchto mužů byl i Devítka. Za pár okamžiků už se vaší ubikací linula libá vůně čerstvého nálevu.
Wasp, který ležel na palandě naproti, přestal svou stříbřitě se lesknoucí prostetickou levou rukou promíchávat balíček sabaccových karet, jako to dělal vždycky, když nad něčím dumal, a rovněž se posadil.
"Nejsi," řekl jediným slovem a důraz, který na něho položil, vyjádříl vše, co se chystal říct v následujících chvílích.
"Nikdo z nás není. Geonosis byla fiasko, protože parta di'kutů na velitelství poslala komanda do první linie a nás potom do tunelů místo těch komand. Není v tom žádná hanba, my jsme dělali, co jsme uměli, a nejlépe jak jsme uměli."
Následně se Wasp zvedl, přešel ke stolku, kde se louhoval v konvici čaj, a bez jediného záškubu ve tváři vstrčil levačku až na dno horké tekutiny, aby vybral ze dna hrst čajových lístků.
"I když to mým kamarádům už život nevrátí, nehodlám se užírat tím, že někdo nade mnou něco zdupal. Ale taky mám zlé sny."
Oklepal hrst lístků, co vytáhl, nad umyvadlem, načež je položil na talířek pro další nálev.
"V noci slyšívám křik té Jedijky pod troskami, které jsem musel useknout rozdrcenou zaklíněnou ruku jejím vlastním světelným mečem, pak se to celé propadlo, mně ujela ruka a... No..."
Ve výrazu Waspovy tváře se mísilo několik emocí, musel se tomu smát, když o tom takhle mluvil, i když ta vzpomínka rozhodně nebyla zábavná ani příjemná.
"Poněkud doslova," přisadil Kitty, který seděl na své posteli opřený zády o stěnu a listoval si čímsi v datapadu.
To, že si Wasp omylem usekl světelným mečem vlastní ruku a byl vyřazen z boje, mu paradoxně zachránilo život. Z jeho čety přežil jen A'hri, který byl postřelen a vyzvednut výsadkovým člunem dříve než zbytek mužů sfáral do geonosanských tunelů, odkud už ani jeden z nich nevyšel živý...
"Ale víš jak, nestěžuju si," obrátil se Wasp na Kittyho a za tichého vrznutí servomotorků sevřel dlaň v pěst a opět ji rozevřel. Třebaže se Kitty nyní i svou ironií trefil do černého, Waspovi to paradoxně zlepšilo náladu. Schopnst dělat si legraci sám ze sebe byla jedna z jeho silných stránek a dost možná i díky tomu se mu podařilo se po tom všem vzpamatovat.
"Nešikovné maso musí pryč, a tahle je stejně přesnější i silnější než moje stará gramlavá ruka... Kámen nůžky papír dostaly nový rozměr."
"To se vsadím, i Šéfík si to minule vychutnal, jak kopl toho Zygerriana přímo do-"
Vzpomínka na namyšleného zygerrianského otrokáře, který byl natolik pošetilý, že začal seržantovi vyhrožovat a kopačka ocelovou protézou mu dokonale sedla, načež Zyggerianův hlas vyletěl o dobré dvě oktávy výše, vykouzlila úsměvy na tvářích všech tří bratrů okolo tebe a zbytek Sludgerovy věty zanikl ve smíchu, nedostatkovém to zboží v časech, jako byly tyto...

__________________________________
Pazaak začínal mizet už krátce po TORech, v těchto obdobích už se dávno mastil sabacc :clone: pokud to teda nevadí :)
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené výcviky“