Lépe by ti bylo zemřít (Larnt)

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Lépe by ti bylo zemřít (Larnt)

Příspěvekod Kazma » 01.6.2015 14:07:10

Korriban, několik týdnů po Rozkazu 66

Nacházíme se uvnitř rozvalin Pyramidy. Sithové to tu již dávno opustili, ale to, co vytvořili zůstalo, tedy pokud to odolalo zubu času. Už na první pohled to vypadá jako prastará rozpadlá laboratoř, kterou si někdo zařídil jako provizorní úkryt, někdo hodně zoufalý. Ve vzduchu se vznáší ještě pořád pach temné strany.
Na hromadě podivných kůží a látek sedí barabel a na malém ohníčku se pokouší v provizorní konvici ohřát vodu. Vypadá jako někdo, kdo si toho v posledních několika týdnech zažil docela dost. Naproti němu se vznáší duch, barabelský, temnota z něj čpí na dálku a hovoří takto:
„Víš Oli. Vždycky jsem se snažil pochopit logiku Republiky, ale nikdy se mi to nepodařilo. Ty jejich kodexy byly otravné a svazující, stejně jako Jediové. Hloupí. Tito ochránci míru a spravedlnosti v galaxii pronásledovali během Jedijské občanské války flotilu toho, co si tehdy říkalo Sithové, příliš nadnesený výraz pro tu bandu pitomců. Flotila proti flotile, jejich byla větší, a tak, velitel té Sithské, jeden z mých žáků, Achran, udělal tu nejrozumější věc, kterou mohl. Navedl je nad planetu Shi-Ravez. Nevím, jestli si o nich někdy slyšel, sau'tumas, rasa, která tu planetu obývala se vyznačovala velkou citlivostí na Sílu, nebyl pro ně zas až takový problém strhnout křižník z oblohy.“
Barabel nazvaný jako Oli přiloží pod malý ohníček:
„Jak vypadají?“
„Ostré rysy, šlachovití, špičaté zuby a uši.“

Nadzvednutí kousku keramiky nahrazující pokličku.
„Jeden z Řádových mistrů by tomu popisu byl podobný, jmenoval se Aro Hitali, často jsme spolu bojovali na frontě.“
Duch nadzvednul neexistující obočí.
„Hitali? Tak to si jednoho z nich skutečně potkal. Hitaliové, nebo také Kněží, jsou uživateli Síly sau'tumas. Shi-Ravez byl tehdy s námi. Podle vyprávění Achrana to musel být opravdu zábavný masakr. Sau'tumas chtěli, aby Republika opustila jejich prostor, Republika nechtěla, prý že přijeli kvůli Sithům a podobně. Republika byla ještě několikrát varována, a pak po sobě začali střílet, asi po desti minutách to nějakého Kněze, co byl součástí obranné flotily planety přestalo bavit a začal jednotlivé lodě drtit. Možná jich tam bylo víc, nebo měla tenkrát Republika opravdu smůlu a na jedné z těch lodí byl Exarcha, představený Kněžích.“
Oli byl stále nespokojený s teplotou vody a neutrálním konverzačním hlasem se zeptal:
„Přežil někdo?“
Duch pokrčil rameny.
„Dobrá otázka. Bylo jich málo, všechny je zajali a udělali z nich otroky, jen málo z nich přežilo první měsíc ..."

Tvůj příběh, 3958 BBY



Shi-Ravez, KdoVíKde

Má život smysl? A pokud ano, jaký? Stojí nám vlastně život za to, abychom o něj bojovali? A co naši blízcí? Co až odejdou? Budeme truchlit, že jsme s nimi netrávili víc času, i když jsme mohli? Budeme vzpomínat na to dobré a vyčítat si, že jsme je nikdy doopravdy nepochopili. Vyčítal sis někdy, že tvůj mistr odešel tak náhle? Je to válka a ve válce se umírá.
Ti, co přežijí se navždy změní, ať už bojovali za kteroukoliv frakci.
Bitva nad planetou Shi-Ravez byla rychlá. Nezničil si vlastně ani jednu Sithskou stíhačku a začalo se dít něco, co by se při nejlepším dalo popsat jako velmi zvláštní. Jeden obrovský bitevník po druhém se začal trhat, či drtit v neviditelných spárech a bylo načase zmizet. Něco se ovšem zkazilo, štěstí je svině vrtkavá, což byl asi také ten důvod, proč se tvůj stíhač začal velmi rychle blížit k atmosféře planety ...

Tvůj pád byl nekontrolovatelný. Vlastně sis z něj pamatoval jen velmi málo.
Bolest.
Vedro.
Ještě větší bolest.
Ještě větší vedro.
Tma a ticho.
Hlasy.
Tma.

Nakonec si se probral. Kolem tebe byla tma. Vše tě bolelo. Cítil ses spáleně a zmláceně. Nic než neprostupná tma. Jedno je ovšem jasné, byl si v nějaké obrovské místnosti, možná podzemí, nebylo tam tak chladno. Pod svou zbídačenou kůží si měl kámen, nebyl tolik studený, ani vlhký, spíš suchý a teplý.
Postupem času, kdo ví jak dlouho, sis na tmu přivyknul natolik, abys zjistil, že jsi v nějaké jámě, co měla s bídou 3x3 metry a na výšku pět. Zmínila jsem se už o těch okovech na rukou? Byly masivní, řetěz z nich se táhnul někam nad tvoji hlavu ven z jámy.
Jak to říct slušně? Trochu problém, že?

--------------------------------------------------------
Oběť se jmenuje Merthor a rozhodl se dobrovolně. V příběhu se objeví náznaky agrese, neurvalého násilí, Temné strany a osob, které kanonicky neexistují. Tak mi pak neříkejte, že jsem vás nevarovala.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Re: Lépe by ti bylo zemřít (Larnt)

Příspěvekod Merthor » 01.6.2015 20:46:38

Orbita Shi-Ravez

Bitva nad Shi-Ravez...? Stručně a snad výstižně řečeno záhadná, zato ale naprostá katastrofa. Jedno velké fiasko...
Takové, u nichž jednomu může sotva dojít, jak se to vůbec všechno semlelo.
Hrozně moc věcí se stalo najednou, až to všechno splynulo v jeden velký mišmaš.
Ve formaci své eskadry jsem měl zaujmout místo v čele, místo svého mistra...
Už to mě bodlo u srdce.... přál jsem, aby byl mistr Toreg se mnou a já jako vždy vedl svou druhou letku.
Příprava k bitvě tyhle myšlenky na chvíli odsunula do pozadí. V bitvě má člověk jiné starosti.
Jediné co jsem stihnul, bylo zformovat eskadru nad flotilou... Pak to začalo...
Do nicoty zmizela první loď. Jenže byla naše... dokonce naše vlajková... Zatajil se mi dech.
Tu loď rozhodně nedostala soustředěná palba... Zmizela jen tak, jako když někdo spláchne záchod.
Pak to začalo u dalších lodí...zase u našich. To už jsem věděl, že je něco špatně...
Pokusil jsem se varovat ostatní. Nechtěl jsem se otočit bez nich v zádech.
Musel jsem se chopit iniciativy a zorganizovat ústup. To už ale něco spláchlo i mě.
Moje první myšlenka byla stabilizovat svůj Aurek, katapultovat se... udělat cokoliv...
Marně... nic z toho nevyšlo... padal jsem k povrchu a nemohl s tím nic dělat.

Kdo ví kde

Bolest... naprosto otupupila mé smysly. Prakticky nic jiného nevnímám, nevidím, ani necítím... Jen tu bolest.
A snad ještě žár... palčivý, spalující do morku kostí, stejně intenzivní, nepříjemný jako bolest.
Za jiných okolností by byla spousta věcí, které bych měl udělat, na které bych měl myslet.
Vědět, že jsem na lodní ošetřovně, bojoval bych s bolestí, snažil se z ní vzpamatovat a zjisti co se dá.
Ne teď... Teď nepřemýšlím, vůbec nad ničím... Válečné manuály, dokonce i kodex, to všechno jde stranou.
V tu chvíli mi to je docela jedno. Nechci myslet vůbec na nic.
Chtěl bych se zbavit té bolesti, usnout a necítit ji. Chtěl aby to všechno nebyla pravda.
Abych se vzbudil někde na základně, nebo v chrámu na Coruscantu a zjistil, že to všechno byl jenom sen.
Abych zjistil ,že mistr Toreg, ani ti ostatní stateční, co jsem je znal od začátku války neodešli na Korriban.
Jenže instinktivně znám pravdu. Pravdě se nepodobá nic z toho. Ne po té ztracené bitvě.
Právě proto si nejsem jistý, jestli se chci rychle probrat a přijmout co se stalo a co je přede mnou.
Bolest neustoupí, trýzní mě dál... dokonce, i když konečně nabývám větší část vědomí.

Vědomí nebývám jen velice pozvolna. Hned první pocity s tím spojené nejsou vůbec příjemné.
Cítím se jako by mě někdo pořádně zmlátil přinejmenším svářečkou.... zapnutou a nažhavenou svářečkou.
Hlava se mi motá a pulzuje, pořádně ani nevím, jestli ležím, nebo ne. Všechno je jakési vratké.
Těžko tomu může být jinak. Když se se stíhačkou řítíte k povrchu planety a ve slušné rychlosti do něj křísnete, můžete být opravdu rádi, když z vás nezbydou jen kusy, rozeseté daleko kolem lodi. A kdo to přežije může mluvit o šťastní náhodě.
Citelné následky takové havárie si taky se vší určitosti na dlouhou dobu zapamatujete.
Opuchlá víčka se otevírají, jenže v naprosté tmě oči zůastávají slepé.
Pokusím se zvednou tuku, promnout si oči, sáhnout si na některé z bolestivých míst... Zjistím, že nemůžu.
Ucítím okovy, což mě přiměje nadechnout se, abych překonal prvotní překvapení... Instinktivně se zkusím osvobodit... marně.
Svaly mi téměř okamžitě ochabnou a já se vzdám.
Místem zazní nepříjemné zachřestění řetězu a další chraptivé, přerývané vydechnutí.
Něco mi na tom připadá zvláštní. Co to mi dochází jen velice pomalu.
Jakkoliv je válka krutá... nevím, kolik lidí se ocitne v takovéto situaci...

Potom mou hlavu jako příval zaplní myšlenky. Jistě, že by mě zajímalo, kde to jsem a spousta dalších podrobností...
Jenže moje smysly a instinkty mi o tom neříkají vůbec nic a vědomosti, jakbysmet.
Nezbývá mi, než se z části smířit s realitou... Vůbec ne pěknou realitou...
Jednoduše shrnuto, to místo a vůbec všechno zavání pořádnou patálií.
V takové jsem ještě nebyl... i když... stále se můžu držet vědomí, že jsem překoval už spoustu těžkých chvil.
Kromě toho jsou tu palčivější problémy.
Brali mě jako důstojníka, seznámili mě s bitevním plánem...
Bylo snad něco... co jsem v tom bitevním plánu měl vidět?
Byl jsem snad spoluodpovědný za to co se stalo? Na průběhu akce? na zkáze republikových lodí?
Jenže jak se něco takového mohlo stát? Jak něco takového mohlo být možné?
Kam se poděla logika... Byli jsem v přesile... SÍLO...

Co se vůbec stalo ostatními? Hlavně mé eskadře... mé letce. V ní vždy byli samí dobří hoši, v současné době bližší, než většina těch, co znám v Chrámu. Panrell, Mofric a Filisa tam dokonce byli od jakživa, kam jen moje paměť sahala.
A co teď? Kde asi jsou? Odešli všichni na Korriban stejně jako můj mistr??
Tak jsme to aspoň říkávali, bylo to to samé, jako v chrámu říct, že mistr splynul se Sílou.
My jsme Sithy zase zvali na Coruscant, nebo na naši základnu.
Mistr Toreg, ani ti další stateční rozhodně se Sílou splynout neměli...
Za to všechno si vysloužili něco jiného, než jen laserový paprsek a hrob v hromadě šrotu...
Ne... to je něco..., něco na co bych raději ani nepomyslel. Vytěsnil to z hlavy,... Nějak to nejde...
Také samotné přibývající vědomí prostých okolností je skličující. Vědomí, že v tomhle stavu mám jen minimální možnosti...
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Re: Lépe by ti bylo zemřít (Larnt)

Příspěvekod Kazma » 02.6.2015 18:33:00

Shi-Ravez, kdovíkde

Říká se, že to nejhorší, co můžete člověku udělat, je nechat ho samotného se svými pochybnostmi v temnotě, na neznámém místě.
"Irus'va!"
Ozval se hlas odkudsi nad tebou, byl to rozkaz od muže, muže, který již podle hlasu působil neobyčejně násilnickým dojmem. Po jeho slovech se najednou zablesklo a všude bylo světlo. Ostré, umělé, nepříjemné.
"Vexog ze'bra!"
Pokračoval ten hlas a jako na povel si kolem sebe začal slyšet postupné chřestěný řetězů a vzdychání. Jakmile se rozkoukáš, zjistíš toto:
Světlo není zas tak ostré jak se zpočátku zdálo, tvé oblečení bylo očesáno o veškeré zajímavé věci a to co zbylo je většinou ohořelé a potrhané, přesto je toho stále dost, aby to dokázalo chránit tvou důstojnost. Dále, nacházíš se v kamenné díře a když se podíváš nahorů ke světlům, můžeš zjistit, že je to zřejmě jeskyně, vyhloubená uměle. Řetězy na tvých poutech vedou nahoru z díry, která je ke čtyřem metrů vysoká a v jedné straně jsou v ní vysekané jakési záchyty, zřejmě proto, aby se po nich dalo vylézt, nevypadalo to tak náročně, ani nijak snadně.
Čím déle sedíš, tím víc se nahoře objevuje postav, chřestí si svými řetězy a někam jdou, za sebou, skoro jako na popravu, také slyšíš odevšd další druh povelů:
"Akcij'va! Akcij'va!"
A oni stále někam jdou a přibývají další a i ti někam jdou.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Re: Lépe by ti bylo zemřít (Larnt)

Příspěvekod Merthor » 02.6.2015 22:48:32

Kdo ví kde

Zatím co přemýšlím, mé smysly se začínají postupně přizpůsobovat okolnostem. Už nevnímám jen bolest...
Snad bych byl schopný rozpoznat menší věci, než takovou změnu, než ta rázná slova proříznuvší temnotu.
Na tom hlasu se mi líbí pramálo. Nerozklepu se, přesto mám špatný pocit. Z tónu a také z jazyka.
Jazyk Neznám, nezdá se patřit k běžné repubikové výbavě.
Je až moc hrubý. Význam slov nechápu... vzpomínám si jen na jedno... Dost to potvrzuje situaci...
"Tví nepřátelé se často snaží mluvit drsnými jazyky, důležitější jsou ale slova," řekl mi kdysi mistr Toreg.
Stejně náhlé je prudké světlo... Mé oči jsou znovu zcela oslepené. Snažím se je přivřít, jenže pálí tak jako tak...
Znovu je neochotně otevřu, až když se trochu přizpůsobí.
Přibývající zvuky mě nenechávají na pokoji... nevím co se děje, kdo chrastí řetězy.
Každopádně to není jen nějaká konstrukce chrastící ve větrů... nemůže být. Až moc mi to připomíná vlastní situaci.
Ne, tohle bych nikomu nepřál a už vůbec ne někomu, koho dobře znám.
Možná mám i trochu štěstí. Ta moje díra je dost vysoká. Abych něco viděl, musím zaklonit hlavu.
Stěny jsou vysoké, pozorovací úhel není nejlepší... k vidění toho může být jen málo, nebo nic.

Je to právě tahle změna, co mě přes přetrvávající znepokojení odvede od nepříjemného zahloubání.
Přiměje mě věnovat se jiným vědem, myslet praktičtěji a zabývat se vlastní situací.
Mohl bych se pokusit zjisti, víc o tom, co se děje. To by ovšem znamenalo buď rozumět jazyku, nebo víc vidět.
Ani jedno není zrovna nejsnadnější. Zvláštní talent na jazyky nemám a jsou chvíle, kdy je lepší nevědět.
Jen tak vyšplhat nahoru taky nemůžu, větší mírnou volnosti nedisponuji.
Jediné frumfy v tomto ohledu nabízí Síla. Síla umí pomoci se spoustou věcí. Naslouchání v Síle pomáhá rozumět.
Umožnila by mi i lépe prozkoumat okovy, Zkusit je zneškodnit. Natáhnu se po ní a zkusím, jestli spojení funguje.
Chvíli ho ponechám v částečně aktivním stavu na hranici vědomí. To mi samo o sobě může pomoci.
Pak mě napadne, jestli bych tím v této chvíli něco získal. I kdybych se osvobodil, musel bych vyšplhat nahoru.
Nevím, jestli to v tomhle stavu vůbec dokázal, jestli bych to mohl udělat, tak aby si mě nikdo nevšiml.
Zatím se mi aspoň nikdo nevěnuje příliš intenzivně. Toho by se později dalo využít.

Nakonec se rozhodnu pro kompromisní řešení... Jednat pomalu a logicky. odhadnout vlastní síly, poznat, co je reálné.
Ještě jednou si prohlédnu své vězení. Výstupky ve tmě, okovy řetěz... všechno do detailu do nejmenší podrobnosti.
Chci najít cokoliv podezřelého, jakékoliv nebezpečí... i když to stejně mže přijít odkudkoliv. Zřejmě shora.
Dále se zkusím hýbat. Otestuju nakolik to vůbec dokážu, zda mi okovy poskytují nějaký prostor.
Pokud ano, zkouším pohyb do té míry, jak mi to jen dovolí. Kleknut si, zatížit nohy atd.
Výsledku se trochu obávám. Určitě se znovu ozve bolest... Snažím se zatnout zuby. Do určité míry se to dá vydržet.
Jinak se snažím zůstat nenápadný, nepoutat víc pozornosti, než je nutné. Počkat... na co vlastně?
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Re: Lépe by ti bylo zemřít (Larnt)

Příspěvekod Kazma » 04.6.2015 17:05:25

Shi-Ravez, KdoVíKde

Je to díra. A to doslova. Dost široká na to, aby si do ní mohl lehnout dvou metrový člověk. Žádné podezřelé znaky ani věci na ni nejdou vysledovat. Obyčejná díra ve skále. V jedné stěně jsou zbudované výstupky připomínající primitivní schodiště, úzké, pravděpodobně i docela zrádné, ale vylézt by se po něm dát mělo a to i s okovy, které máš na rukou, ty ti v pohybu ani lezení moc nezabraňují, mají mezi sebou dostatečný řetěz. Druhý řetěz je pak veden od tvého pravého okovu až někam nahoru, nevidíš jak končí. Jestli vůbec.

K tvému zdravotnímu stavu. Byl si podřený, nechyběly modřiny a ani jizvy po popáleninách, dopad na planetu, pokud se nějaký odehrál ti zřejmě neudělal dobře. Každopádně tě pak někdo trochu poléčil, uvážíme-li, že jsi teď v řetězech, je to docela paradox, asi na tobě někomu záleželo, přece jenom si mohl mít informace, ať už byli tvý věznitelé kdokoliv. Ovšem, hýbat si se mohl, svaly bolely, ale ne tolik, šlachy se vztekaly, že je něco nutíš dělat, ale pohybovaly se. A s tou bolestí hlavy to nebylo tak hrozné.

O Shi-Ravezu toho moc nevíš, zřejmě je Sithská, ale kdyby ji skutečně byla, nemučili by tě teď? Neměl bys mít svou soukromou celu, ruce v silových polích a žíly plné drog na umlčení tvého spojení se Silou? Nemusel. Z okolí k tobě doléhají malé Silové ozvěny, je to jako přehrávač nepříjemné hudby nastavený na co nejmenší hlasitost. Je to hudba bolestivá a agresivní, přesto neuvěřitelně čistá, ničím nezkalená esence temnoty. Samozřejmě, že se dá ignorovat, ale pořád tady je, hraje si svůj zlověstný valčík, který nepůjde jen tak umlčet, ani zacpanýma ušima.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Re: Lépe by ti bylo zemřít (Larnt)

Příspěvekod Merthor » 05.6.2015 14:40:36

Kdo ví kde

Postupně pochopím, proč jsem se původně nemohl hýbat. Při větších pohybech jsou svaly neochotně ztuhlé.
Syknu bolestí, končetiny se ale dají rozhýbat a částečně uvolnit. Postupně se mi podaří v té díře postavit.
Zábrany v pohybu jsem menší, než se zdálo. Dlouhý řetěz není zas tak omezující.
Žádných dalších opatření si pří prohlídce nevšimnu. Některé bych nemusel objevit, ale i tak...
Ne, že by mi to vadilo. Jsou to první lepší zprávy a přeci je na tom všem něco divného až podezřelého.
Dobré zprávy s tím ostatním úplně neladí. Někdo dal tu práci, aby mě polomrtvého přinesl sem a zjevně ne jen to.
Něco naznačil už tím řetězem a pak... Nechá mě tu jen tak o samotě, když může být docela snadné osvobodit se?
Jistě, že přemýšlím, co to znamená. Přehnaná sebedůvěra a neopatrnost? Léčka? Nějaký záměr? možné je cokoliv.
A je jediný způsob, jak to případně zjistit. Stejně považuji okovy s řetězem i tu jámu za zbytečné opatření.

Pokud se mám o cokoliv pokusit dělat a já se samozřejmě něco dělat chci, nebudu je potřebovat.
Natáhnut ruce před sebe a soustředím se na kov, jenž je obemyká. Snažím se vidět západky, pohnout jimi...
Pokud by mi nedalo jistotu nic jiného. udělá to míra temnoty dýchající ze spojení s ní. Nejsem Sith, abych to vítal.
Neměl bych Sílu zbytečně nadužívat, určitě nemám energie na rozdávání a nějaká se mi bude hodit později.
Navzdory tomu Sílu použiju hned na dvě věci. Snažím se ji při tom víc zaměřovat a vyhýbat se příméhu kontaktu s tím v ní.
První věc, použiji ji na okovy, bez ní bych je asi neuvolnil. S ní snad ano.
Dalším mým úmyslem je přeci jen částečně vnímání v Síle rozšířit a konečně zjistit co se kolem mě děje.
Je to nejbezpečnější způsob. Bezpečnější, než se snažit hned bez zpozorování vylézt z té své díry.
Pořád si nejsem jistý, že to chci doopravdy vědět, jenže jen tak sedět a nic nedělat a propadnout myšlenkám není o nic lepší.
Musím vědět, jestli je tam nahoře stále tak živo, musím vědět, co mě čeká, když se tam nahoru odvážím vystrčit hlavu.
Jsem jedi a pokud mě tam nahoře čekají nějaké nesnáze, prostě se s nimu budu muset poprat.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Re: Lépe by ti bylo zemřít (Larnt)

Příspěvekod Kazma » 11.6.2015 13:49:12

Shi-Ravez, KdoVíKde
(Pokud si hráč myslí, že ví, kde je, může si místo kdovíkde psát kde si myslí, že je)

Začal si manipulovat Silou z okovy. Mohla to být rutina, ale ve chvíli, kdy ses po ní natáhnul si ucítil, že je něco špatně, předně jako by na tebe v mysli náhle zíralo asi tisíc párů zlých očí, což byly zhruba tři vteřinky, potom si z ničeho nic dostal ránu. Jednalo se o fyzický útok vedený zákeřně zezadu pěstí na tvou hlavu, nebudu nijak epicky rozebírat, jak ses málem praštil o stěnu a jen tak tak sis nezpůsobil nic horšího než větší množství odřenin a třeštění v zasažené části těla. Ze země tě zvedla Síla, temná a arogantní, takovou surovou moc si u žádného ze svých nepřátel, ani spojenců nikdy neviděl. Ke svému trýzniteli si byl o chvíli později natočený čelem. Byl to pravděpodobně muž humanoidní rasy. Měl minimálně kolem dvou metrů, bledou kůži, špičaté uši, po ramena bílé vlasy, dlouhý bílý kabátec, vyztužené rváčské rukavice bez prstů, vlastně jediné, co na něm nebylo bílé, byly zlaté šperky se vsazenými černými kameny a oči, rudé zlé oči poznamenané temnou stranou Síly.
Zavrčel na tebe a v tom jediném gestu odhalil ostré zuby:
„N'wit ji'dai ze'bra!“
Z jeho slov odkapávalo pohrdání a sarkasmus. Pustil tě ze Silového sevření, dopadnuls na zem, několikrát tě nakopnul způsobem, který naznačoval, že si to skutečně užívá:
„Vexog grot'thu! Savaka'va!“
Byl to rozkaz, při kterém ukazoval na „schodiště“. Vypadal v tu chvíli jako někdo, kdo ti dává možnost, aby se budoucnost odehrávala po lepším a nebo horším, přičemž horší byla zřejmě varianta, kterou by uvítal raději. V tuto chvíli si měl možnost prohlédnout si jej o něco lépe. U pasu visel bič, nejvíce vypadal jako energo, ale nedalo se vyloučit, že jej majitel používá i bez aktivace, také se nedalo vyloučit, že když se rozhodneš mu vzdorovat, tak ho velmi rychle odepne a dostaneš lekci.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Re: Lépe by ti bylo zemřít (Larnt)

Příspěvekod Merthor » 11.6.2015 22:14:51

Shi-Ravez - kdo ví Kde

Člověk zkouší meze svých možností, dokud mu to někdo nezarazí. Přesně to je možné říct o výsledku mých prvních kroků.
Kdo ví, co ví co jsem měl čekat, na co jsem měl být připravení. Bylo by hloupé myslet si, že nikde není žádná pojistka.
Někdy jsou i zdánlivě banální pojistky dost účinné, stejně jako ta nejsložitější řešení a důmyslné technologie.
Takže ne jen okovy, ale i někdo s otevřenýma očima. No dobře. Zmapování situace, I k tomu ten pokus měl sloužit.
Použití Síly se dá zachytit, upoutat pozornost. Vím, že můj pokus je odhalitelný, nemusel bych to dělat, jenže je pozdě.
Už se stalo, už se to dozvěděli... Osvobození z pout buď se povede rychle, nebo bude muset počkat. Vítězí to druhé.

Úder ze zálohy přijde naprosto nečekaně. Nechápu, jak se někdo mohl dostat za mě, aniž bych o něm věděl.
Prostě se najednou válím na zemi a mám pocit, jako by mi po tom všem ještě měla prasknout lebka.
Překvapeně zamrkám a zvednu ruce, abych si zasažené místo na hlavě ohmatal a případně se chránil.
Ze své polohy se pokouším zvednout k tomu velkému tvorovi.
Nemám problém se na něho zpříma podívat. Těžko říct, co se z toho pohledu dá vyčíst. je ztělesněním brutální síly.
Těžší je to se zastavením proudu emocí a přibývající nejistoty.
Můžete si opakovat kodex, opakovat si kdo je Jedi, nebo tak. Ve standardních situacích to funguje spolehlivě. Ale ne ve všech.
Nejistota je kontraproduktivní, umí oslabit. Naštěstí člověka nezbaví podvědomích reakcí.
Ve chvíli, kdy mě ten druhý sevře s pomocí Síly, ve chvíli, kdy do mě kope, se pokusím bránit.
Vyprostit se, odhodit ho, chytit ho za nohu. Nevím, co se mi může povést. Většinu z toho musí
opět podpořit Síla, z níž jsem se už pomalu začal vztahovat. Nemusel bych být dost rychlý Boj na pěsti nezní jako dobrý nápad. Ačkoliv všechno je lepší, než jen tak ležet a beze všeho do sebe nechat mlátit.
Přál bych si být v lepším stavu a bez okovů. Pak se před ránou takového halamy dá prostě uhnout.

Podruhé se pomalu pokouším vstát ze dna jámy sám. Není to o moc lepší. Jen... na lopatkách se člověk cítí víc bezmocný.
Naznačené alternativy výběru možná mám, obě stejně nejisté. Ani u jedné nevím, co přesně znamená.
Jedno vím. Pokud ve mě ten velký tvor vyvolává nějaký pocit, je to spíš vzdor, chuť se mu vzepřít.
Kdo by chtěl poslouchat, jak píská někdo, kdo do něho kope. Je to z části princip, přesto převáží. Nutí mě bojovat.
Opravdu jsou chvíle, kdy je lepší nerozumět, nebo aspoň dělat, že nerozumíte. Toho se v první chvíli zkusím chytit.
Gesta přibližují přesné významy, nemluví už o skutečné podstatě slov.
Štěkání na stupně ve skále, může stejně dobře znamenat po nich vylézt, nebo zákaz využít únikovou cestu.
Neudělám jediný pohyb navíc, nepromluvím. Jen se pokusím pozvednout obočí a pokrčit rameny ve vlastním gestu.
Případně okázale ukážu vlastní rukou na stupně ve skále, zavrtím hlavou. Zkrátka hraju si na někoho dokonale zmateného. Na někoho, kdo vůbec neví o čem je řeč. Ona je to totiž i z velké části pravda.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Re: Lépe by ti bylo zemřít (Larnt)

Příspěvekod Kazma » 27.6.2015 19:34:08

Shi-Ravez, KdoVíKde

Bělovlasý temný vypadal, jako že chvíli rozvažuje, co udělá. Na moment to i vypadalo, že tě raději zabije, než aby snášel tvou přítomnost ještě o pár vteřin déle, pak se ale rozmyslel.
„Ji'dai.“
Zavrčel si a věnoval ti pohled, jako na otravný hmyz.
„Ty … na-horu … praczovat.“
Odsekává pomalu slova v basicu a doplňuje je ukázáním ke „schodkům“.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Re: Lépe by ti bylo zemřít (Larnt)

Příspěvekod Merthor » 04.7.2015 17:02:17

Shi-Ravez - kdo ví kde

Ta slova jsou jasným důkazem, rámcové znalosti basicu, i když té gorile basic z úst neleze zrovna snadno.
Teď samozřejmě rozumím a výmluva přestává být výmluvou. Na přizpůsobení se nedorozumění se nebudu moct spolehnout.
Jazyková propast mi snad vyhovovala i víc. Dvojsečnost té skutečnosti nabízela možnost k prozatímnímu zachycení.
Docela rád bych věděl, co bych měl dělat. Jak tam tak stojím, čím dál víc zjišťují, že to nevím.
Reakce toho halamy mluví samy za sebe, nemůžu si namlouvat, že z nich nejde dost strach.
Ne, že by mi vadilo slovo pracovat. Spočívá to v tom, co věštil způsob, jakým na mě hledí a štěká.
Samozřejmě, moje chování působí zase na něj. Docela bez vlivu není. Teoreticky není problém ho dráždit.
Mohl bych se zeptat na něco jako proč mám jít nahoru. Otázkou zůstává, k čemu by to bylo.
Neudělám to proto že to vím a tendence provokovat vypadá do jisté míry sebevražedně.
Poslechnout a vylézt nahoru zřejmě dopadne skoro stejně. Na druhou stranu mohl bych se tam porozhlédnout, zkusit si nají lepší příležitosti k tomu něco se svou situací dělat, počkat až se mi naskytne opravdová šance.

Konečně se pohnu ke stupňům ve skále. Pohybuju se pomalu a vím, že se ¨té gorile nebude vůbec líbit.
Navzdory tomu se nehodlám přetrhnout jenom kvůli tomu, jak chce, abych udělal co řekne.
ořád ještě zkouším jak na tom doopravdy jsem. Navenek to vypadá, jako bych ničeho víc nebyl schopný. Uevnitř si můžu odhadovat své současné fyzické maximum. Dojdu až ke stupňům. Vytáhnu se na ty první. To je o kousek těžší, než postavit se.
Zvládnout bych to měl. Vylezu ven z díry, zastavím se a pořádně se rozhlédnu.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Re: Lépe by ti bylo zemřít (Larnt)

Příspěvekod Kazma » 15.7.2015 13:26:44

Shi-RAvez, důl

Nemělo by cenu to dále zakrývat, neb očividná skutečnost mluví za své. Je to skutečně jeskyně, vyhloubená rukama kopáčů, možná stroji. Stojíš na široké cestě lemované množstvím děr jako ta, ze které si zrovna vylezl. Nalevo to celé končí stěnou asi po sto metrech a napravo, tak za třicet metrů je tunel vedoucí do dalších oblastí. U tunelu leží hromada krumpáčů a podobného vesměs primitivního důlního nářadí.
Co se týče řetězů. Ten od tvých pout končí v oku u tvých nohou a dál než na pár metrů se s ním tedy v chůzi nedostaneš.
K lidem. Kolem tebe kráčí lidé, už pouze s okovy na rukou, každý v jiném stádiu používanosti, někteří zde vypadají nově, někteří prvně, jde to poznat podle očí. Ti, co jsou zde krátce mají oči vyděšené, rozšířené hrůzou z neznámého, ti ostatní se pohybují v různých stádiích letargie a odevzdanosti. Pohybují se kolem tebe zleva doprava, vezmou krumpáč a mizí dál. Pořádek v tom udržují vysocí muži humanoidní rasy, podobní tomu, který tě vyhnal z tvé prostorné jámy, akorát že tito jsou oblečení ve zbrojích z kůže nějakého šupinatého plaza, u boků mají připnuté jak biče, tak krátké obušky a nože, mnohdy srpovitého tvaru, kůži nemají tak bledou a jejich vlasy jsou v odstínech černé a hnědé. Pohybují se mezi vámi jako predátoři ve výběhu, odepínají ty, kteří vylezli skrze jakýsi čip na ruce, posílají to správným směrem, všechno doplněné o příkazy v tom sekavém jazyce. Jeden z nich si tě všimnul a začal se k tobě přibližovat, dřív, než se ovšem vůbec dostal na rozumnou poslechovou vzdálenost, někdo se před tebou zastavil. Člověk, trochu popálený a špinavý, ale všechno to na něm bylo nové.
"Generále, jste to vy?"
Zeptal se hlasem, jenž velmi špatně ovládal, aby se netřásl.
"Říkali, že jste zemřel."
Svým zastavením narušil šourání se skupiny, takže došlo k mírnější kolizi, dokud je ostatní nezačali obcházet.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Re: Lépe by ti bylo zemřít (Larnt)

Příspěvekod Merthor » 20.7.2015 13:33:34

Shi-RAvez, důl

Střípky náznaků se skládají dohromady, zapadají do sebe a vytváří tak celkový obrat tohohle pochmurného místa.
Vlastně nemá cenu pokoušet se po něčem konkrétním pátrat. To, co mám před sebou stačí přejet jediným pohledem.
Holé stěny, spousta lidí a kovu, nějaké nářadí... Nic jiného spatřit nemůžu, nic dalšího tu totiž není k vidění.
Dobře, takže se tu něco těží, sbírají tu věžně a rozhodně to není místo, které by se dalo jen tak opustit... shrnu v duchu.
Část z toho bych si mohl odvodit, aniž jsem to viděl, napověděla mi to už moje předchozí zjištění.
Zbytek nevzbuzuje žádné velké naděje. Zaskočený ale nejsem moc víc, než před tím. Jen se mi z toho nedaří vzpamatovat.
Jen tak tam stojím a očima přejíždím obě složky toho mnohohlavého davu zaplňujícího prostor jeskyně.
Těch agresivních bílých tvoru je tu určitě dost. Dost na to, aby se zdálo téměř nemožné narychlo cokoliv vymyslet.
Snahy o útěk, nebo otevřený odpor by si museli hned všimnout, stejně jako si mě jedna z těch goril všimla i bez toho.
A bytostí v poutech... V životě jsem neviděl tolik vězňů v takovém stavu pohromadě. Ani v nejčernějším z hrozivých snů.
Všímám si i rozdílu, podle něhož jde rozčlenit zajaté. Zajímalo by mě kterých tu je víc, jestli snad těch, až otupělých…
I Republika má svoje zajatce a věřil bych, že se k nim nechová, jako ke svým ctihodným senátorům a dalším osobnostem, jenže tohle už přesahuje cokoliv z těch ne zrovna pěkných věcí, co jsem kdy ve válce viděl, nebo zažil.
Pokud jde o mě, nechápu, jak si někdo může něco takového dovolit, jak se ke všem těm lidem může takto chovat.
Moje vlastní přítomnost tedy neunikla pozornosti příliš dlouho. To co by se mělo odehrát, je tu asi obyčejná rutina.
Prostě mě někam odvedou, řeknou mi, co mám dělat a...

Potom se v mé blízkosti zastavil ten muž a oslovil mě generále. To se mnou málem pořádně zacloumá.
Pokud mi ten muž řekl generále asi aspoň trochu ví, kdo jsem, musí to být někdo, koho bych měl aspoň rámcově poznat.
Nejspíš někdo z okolí mé jednotky, z mých spolubojovníků z průběhu téhle války?
Přikývnu a rychle se snažím vybavit, jestli si ho odněkud pamatuju. Být to někdo z mojí eskadry, asi bych ho poznal hned.
Posádky všech větších lodí bych sice do posledního muže nepoznal, ale i mezi nimi jsem vždy měl nějaké přátele a vůbec...
Logika mi napovídá, že jsem na tomhle místě skončil já, mohl na něm skončit třeba i někdo z těch, které bych měl znát.
Jenže to, abych se tady potkal s někým ze svých přátel, z naší flotily, bych si přál ze všeho nejmíň.Přeji si, aby se aspoň části flotily podařilo v pořádku vrátit na základnu. Protože ty, jimž se to nepovedlo by nečekalo vůbec nic dobrého. )
Mimo možnost, že skončili ve stejné situaci jako já by zbýval jeden jediný možný konec...
Za některé jsem už nesl osobní zodpovědnost a tohle by bylo to nejhorší, co jsem pro ně mohl udělat.
"No, asi jsem tomu byl dost blízko," dostal jsem ze sebe aspoň odpověď v podobě suchého konstatování.
Můj vlastní hlas mi při tom zněl jaksi cize, jakkoliv z něho zatím žádný velký strach cítit nebyl.
"Kdo to říkal? Byli to oni, nebo se do téhle kaše dostal ještě někdo?" zeptám se ve snaze aspoň trochu se zorientovat a s důvěrou, že se neptám příliš hloupě. Mám totiž nejednou zase pocit, že jsem cosi zaspal, že mi něco důležitého uniklo.
Jimi mám samozřejmě na mysli ty bílé tvory, ač je to při jejich řečových schopnostech to méně pravděpodobné vysvětlení.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Re: Lépe by ti bylo zemřít (Larnt)

Příspěvekod Kazma » 25.7.2015 14:57:24

Shi-Ravez, důl

Ať ses pokoušel vzpomenout jakkoliv, jeho tvář i jméno ti nějak ucházelo, byl prostě jen jeden z těch, kteří umírají, beztoho, aniž by jejich velitel věděl, kdo vedle nich položil život za Republiku.
„Všichni generále, bylo to strašný. Několik lodí zůstalo úplně paralyzovaných ve vzduchu, nemohli střílet, vůbec nic. Systémy vypověděly službu a oni …“
Přišel k vám jeden z dozorců, nešetrným pohybem ruky odehnal vojáka směrem ke krumpáčům a přistoupil k tobě. Ve tváři se mu zračila rutina povolání, svým způsobem i vypadal jako takový ten typ, co čeká, až někdo udělá jediný chybný malý pohyb, aby jej mohl pro své vlastní pobavení a jen tak z nudy zmlátit. Na obou rukou měl dozorčí dva zřejmě kovové detektory se zabudovaným čipem, protože nebylo jinak možné si vysvětlit, že jimi jen tak přejel po tvých okovech a ty bez mrknutí odpadly, muž ti pak ukázal směr, kterým se máš ubírat a odcházel dál. A voják, který se na tebe snažil počkat, nebyl tak daleko.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Re: Lépe by ti bylo zemřít (Larnt)

Příspěvekod Merthor » 29.7.2015 10:02:57

Shi-Ravez, důl

Toho, co jsem schopen odhadnout je málo, skoro nic o tom vojákovi nevím. Vnímám ale jeho tvář a nebýt tu tolik temnoty, vnímal bych i v Síle specifické zámky jeho přítomnosti. Doufám, že kdybych ho tu potkal znovu, rozpoznal bych ho lépe.
Umí basic a to ho řadí k těm několika spojitostem, které mi ještě zbyly k věcem, kterých bych se pro začátek mohl chytit.
Jeho slova mi neprozradí nic nového. Zato potvrzují správnost mých pocitů, stejně jako to, co už vím.
Když řekne to jediné slovo, všichni, potvrdí mi tím moje obavy. Já a on nejsme jediní dva, kteří skončili v zajetí. O detailech se můžu zase jen dohadovat a to ostatní znám až moc dobře. Jsou to moje vlastní poslední vzpomínky, než jsem se ocitnul tady. Když na to přijde řeč, mám je pořád dost živě před očima, což ještě neznamená, že mi jejich přehrávání něco napoví.
"Chápu, prošel jsem si tím samým," přisvědčím s účastí v hlase. Potom má paměť prostě vysadila.
Nevím, jak dlouho jsem byl v bezvědomí. Nevím, co přesně se mohlo dít, než jsem se probral.
Pokud už se ostatní stihli dorozumět, mohlo to nějakou dobu trvat. Určitě jsem na tom nebyl nejlíp.
Zajímalo by mě, co ten voják chtěl ještě říct, jenže už se to nedozvím. Já ani on už nedostaneme příležitost něco dodat.
Oddělí nás od sebe jeden z dozorů a muž, jenž mě oslovil, zmizí až příliš rychle. Snažím se ho aspoň částečně sledovat,
Udržet v pozornosti, pro případ, že by se nám podařilo prohodit pár slov. Moc dlouho nás spolu ais mluvit nenechají.

Pro tentokrát nemám žádný problém podřídit se situaci. Zastavím se a nekladu žádný odpor.
Mám pro to jediný důvod a tím jsou okovy. Získat částečnou volnost, když nic jiného..., proč bych se tomu měl bránit?.
Naopak, ještě té bílé gorile nastavím ruce do ideální polohy. Podívám se na svoje ruce a pak vzhlédnu vytyčených směrem.
Nechám tu bílou gorilu odejít. Mezi tím si zkouším rozpohybuju ruce. Využiju každého kousku nově získané volnosti.
S odchodem naznačeným směrem si dám načas. Dle okolností se klidně vydám tam, kam bych měl jít. Pohybuju se však stále pomalu a s klidem. Ani nářadí atd. si moc nevšímám. natož abych první sáhnul po krumpáči.
Hlavně chci doběhnout toho vojáka a dát mu příležitost, aby ještě něco řekl. Abych zjistil, jestli ještě něco chce říct.
Zda-li ví, ještě nějakou drobnost, která by mi pomohla zorientovat. Sám vím, že kdo ví kolik, bych toho říct nedokázal.
Pokud se znovu mohu dostat až k němu, dám tedy tom vojákovy volný prostor aby mluvil sám.
Potom ze sebe vysypu ještě dva důležité dotazy, napůl proto, abych jen nemlčel.
"Ví někdo, kolik času uběhlo od doby, co se to stalo? a kolik nás tu vlastně může být?" První osobu množného čísla jsem použil záměrně. Situace se pro nás nelišila, ani podle toho, kdo měl jakou hodnost, funkci či rodnou planetu.
Každý na tom je stejně. Formality, včetně oslovení dle hodnosti, můžou jít definitivně stranou.
"A tady už nejsem žádný generál, jen obyčejný zajatec," dodám.
Strašně rád bych něco řekl sám. Něco moudrého a povzbudivého, jak to ve standardních situací říkával mistr Toreg. Třeba, že z každé situace se dá najít nějaké východisko. I tady snad nějaké východisko je, naneštěstí ho zatím nevidím. Ne, pořádku a toho optimistického se v tom jeden dobere jen stěží. Nejspíš bych se nedivil, pokud by celý ten náš krátký rozhovor byl divný..
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Re: Lépe by ti bylo zemřít (Larnt)

Příspěvekod Kazma » 16.11.2015 12:12:41

Shi-Ravez, důl

Vojáka si dohnal u pracovního nářadí. Dokázal by ses vsadit, že na tebe ty krumpáče výsměšně zírají a čekají, než si jeden z nich vezmeš, aby ti mohli pořádně zatopit.
„Jeden by ste si měl vzít.“
Prohodil k tobě.
„Střelka to včera neudělal, …“
Jako by ti chtěl popsat, co všechno pravděpodobně s jeho známým udělali, ale na konec si to rozmyslel, v očích se mu při tom odrážel takový ten hrůzný odlesk věcí, které by nejraději zapomenul, ale nedokáže to.
„Bylo to strašný. Musíte si jeden vzít, když nebudete pracovat, nedají vám najíst, zeslábnete, chcípnete a nikdy nás s tadyma nedostanete.“
Jako by ignoroval všechny tvé otázky, obklopen čistou hrůzou z toho, že neděláš to, co bys měl, avšak hrdý na to, že může stát vedle tebe.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Další

Zpět na Dočasně uzavřené výcviky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 6 návštevníků