Akademie Síly

Právě pochopení a vyšší poznání jsou cestou k moudrosti.
Mistryně Shaak Ti

Chrám Jedi, Coruscant

Zima, chrámové chodby jsou jí často nasáklé. Dětská otázka ti ještě i dnes dokáže vykouzlit úsměv. Čas utekl a již dávno jsi zjistil, že jedi nenosí plášť kvůli chladnému prostředí.
Učil jsi se meditaci, která dokáže zklidnit tělo i mysl. Meditaci, která je klíčem k nahlédnutí do vlastní duše a porozumění tajemstvím v ní skrytých.
Učil jsi se bojovat, neboť světlo musí strážit svět před hrozbou tmy. V boji jsi našel jistotu, jednotu a klid. Léta tréninku zostřily tvé smysli a připravily tvé tělo.
Učil jsi se mluvit. Jedi musí ovládat svůj jazyk a diplomaticky předcházet většině konfliktů. Jako strážce míru musí být schopen jej i vyvolávat.
Učil jsi se vědomostem, právě ty nám dávají možnost uvažování. Minulost utváří naši budoucnost a je příkladem, inspirací.
Oblékl jsi hnědý plášť a začal si říkat padawan, poznal úsměvy rady mistrů i obdiv ostatních mladíků.
Byla ti přidělena mistryně Jane En'Lia, výtečná filozofka.
Velice rychle jste si vytvořili vztah, byla pro tebe druhou matkou. Nikdy nezvýšila hlas, mluvila dlouze a rozumně. Pracoval jsi nad rámec povinnosti, aby jsi ji nezklamal.
Společně jste prošli mnoho misí, navštívili daleká místa, užili si nepřeberné množství dobrodružství.
Však tento čas se nachýlil. Tvoje rytířské zkoušky začaly. Dosáhneš na jmenování a staneš se skutečným strážcem pradávné tradice, zvěstovatelem síly, uchovatelem klidu.

Zkoušky započaly, postavil jsi se mnohému nebezpečí. Simulace sithských lordů, dalekých míst a ukrutných bitev.
Hrdinně jsi obstál a prokázal schopnosti i odvahu.
Čekala tě poslední zkouška, která stvrdí tvoji připravenost a určí další stezku.
Zadumaně jsi procházel dlouhou chodbou a skoro jsi přehlédl mistryni opírající se o rám dveří tvého pokoje.
Nádherné dopoledne Bene.
Řekla skoro nezúčastněně, přesto s vřelým úsměvem. Vypadala jako průměrná lidská žena, jen hnědý plášť ji lišil od ostatních členů populace. On a zvláštní pocit, který obklopoval ty, kteří s ní navázali konverzaci.
Nejdříve bych ti ráda pogratulovala k dalšímu úspěchu. Postupuješ velice rychle a to se některým nelíbí.
Oddechne si a pohlédne ti do očí.
Tvoje poslední zkouška bude netradiční. Poletíš na vzdálenou planetu Felucii. Rada chce, aby jsi našel tu nejcennější věc a s ní se vrátil.
Sáhne do brašny a podá ti datapad.
Síla tě bude provázet, o tom jsem přesvědčena. Dám ti radu, odpověď hledej v hlubokém spojení se silou. Hledej ji v sobě samém. Odcházíš jako padawan, vrátíš se jako rytíř.
Slabě ti stiskne ruku při předání, na znamení podpory.

Chvíli jen tak stojíš, nakonec se odhodláš a pohlédneš na datapad. Máš několik volných chvil, které můžeš využít dle vlastních představ. Snad poslední dobrodružství v kůži padawana může započít.

// Na každý odstavec můžeš reagovat odděleně. Neboj se komentovat, rozepsat, odpovídat.
Příjemnou zábavu.

Chrám Jedi, Coruscant

Posledné týždne boli pre mňa extrémne náročné. Všetky skúšky, najrôznejšie komplikované simulácie a tvrdá realita vojny, ktorá zúrila v celej Galaxií. Mal som v pláne zamieriť do svojej izby a na chvíľu si oddýchnuť. To by ma však nemohla pri dverách čakať osoba, ktorá mi bola v posledných týdňoch obrovskou oporou a ktorú by som tu rád stretol za každých okolností, okrem tohto momentu.
"Aj vám, Majster En'Lia", povedal som a úctivo sa uklonil na znak pozdravu, "ďakujem, to všetko len vďaka vášmu výcviku", povedal som a cítil som sa hrdý. Bol som rád, že ma pochválila a nechcel som znieť namyslene.
Jej požiadavok ma však zaskočil. Prečo mám letieť na Feluciu? pomyslel som si. Jediné, čo som o tej planéte počul bolo to, že je plná nebezepčných tvorov. Toho som sa nebál, avšak dúfal som, že po všetkých tých skúškach si konečne trocha oddýchnem. Nuž, taký je život rytiera Rádu, pomyslel som si.
"Ďakujem, majster" povedal som a prijal som datapad. Všimol som si pritom jej jené gesto pri to, ako mi ho podávala a usmial som sa. Po chvílke váhania som otvoril datapad a očami preletel informácie, ktoré obsahoval. Vyjadrenie bolo prinajmenšom vágne, no pochopil som, že sa nemám pýtať na podrobnosti.
"Pôjdem sa pripraviť, Sila s vami" pozdravil som sa, ešte raz sa uklonil a zamieril do svojej izby. Vzal som si pár vecí a svoj svetelný meč, ktorý som pripol na opasok a vyrazil som smerom k platforme s hangárom Chrámu. Predpokladal som, že loď ma bude čakať tam.

Chrám Jedi, Coruscant

Mistryně se krátce uklonila. Věděla, že s tímto úkolem ti více pomoci nemůže, proto bude nejlepší zanechat tě osamotě. Konečně jsi se dostal do svého pokoje. Udělal ti mnoho služeb, stal místem odpočinku, útočištěm klidu.
Vzal jsi světelný meč a připnul jsi ho k pasu. Pamatuješ jak jsi získal krystal a začal meč tvořit. Konečně jsi pochopil, proč je zbraň jediho životem. Z nemotorných pohybů se staly přesně mířené výpady, seky. Meč se stal prodloužením tvé paže, v nejedné misi i zachráncem života. Tak nějak jsi doufal, že při tomto úkolu jej potřebovat nebudeš. Přiložil jsi nějaké drobnosti, možná se podíval na nějaké informace o planetě.

Zvolna jsi zavřel dveře pokoje a vydal se směrem k hangáru. Nejdříve ti komplex chrámu přišel nehorázně složitý. Mnoho chodeb, sálů, míst, ve kterých se dá snadno ztratit. Nyní by jsi zvládl projít chrámem i slepý.
Při cestě jsi potkal mnoho známých tváří. Skrze úklony, úsměvy a zdvořilostní pokynutí jsi se dostal až ke přehybu.
Masivní hangár lemovaly z každé strany skvadry republikových lodí.
Chvíli jsi tápal, než jsi zaregistroval mávnutí technika, zhruba z poloviny západní rampy. Rychlým krokem jsi překonal poslední vzdálenost a stanul u klasického modelu Starfighteru.
Vše je připraveno na vaši cestu pane.
Vysouká ze sebe technik a poklepe s obdivem do trupu lodi.
To bude vše, vzdálím se, pokud dovolíte.
Řekne spíše stereotypně.

Najednou na tebe padne první vlna zvláštních obav. Je to vlastně první úkol, který děláš bez jakékoli podpory. Již jsi si zvykl na ochranitelskou ruku mistryně. Či podporu vojenských sil. Nyní budeš sám, jen ty a tvoje schopnosti.
O Felucii se proslýchají ty nejděsivější příběhy. Proč tě tam rada posílá? Jaký k tomu má důvod?
Vnitřně odpovídáš na tíživé otázky. Pokud máš uspět, musí být tvá mysl čistá a otevřená...

Zavřeš kokpit a nahodíš lodní systémy. Kurz je již nastavený na Felucii. Opřeš se do opěradla, ještě dosti času zbývá do skutečného přistání.
Můžeš si vše promyslet, nikdo neví kolik času budeš mít na povrchu toho ohavného místa.
Loď se odpoutá od povrchu a zamíří k atmosféře planety, cesta začíná...

Chrám Jedi, Coruscant

Hneď ako som vstúpil do hangáru, čakal na mňa technik, ktorý ma privolal k lodi. Nádherná Delta-7 pomalovaná červenými republikovými farbami - typický transport Jediov v čase vojny. Boli stále relatívne nové a ja som v nej letel iba dvakrát, no mal som skúsenosti s ovládaním iných malých lietadiel, takže by to nemal byť problém.
"Ďakujem" povedal som smerom k technikovi, ktorý ma privítal a znova som sa zadíval na stíhačku. Vyskočil som jedným pohybom do kokpitu a naštartoval systémy. Na moje prekvapenie bol kurz už nastavený. Vypol som však autopilot a prebral manuálne riadenie. Motory zahučali a loď sa pomaly odlepila v hangári od zeme. Na okraji hangáru stál iný technik, ktorý ma svietiacmi tyčami navádzal von z budovy. Hneď ako loď opustila priestory Chrámu, zvýšil som rýchlosť a zamieril hore. Okolo mňa sa pritom mihal mrakodrapmi posiaty povrch planéty Coruscant. Po chvíli sa okolo mňa uzavrely mraky a o malý moment som už bol mimo atmosféru. Predomnou sa rozliehal nekonečný vesmír a za mnou sa vzďalovala planéta Coruscant. Odoslal som identifikačné údaje kontrolnej veži a zamieril som k jednému z kompatibilných hyperpriestorových prstencov. Po pripojení som znovu prepol na automatické riadenie. Systém chvílu prepočítaval údaje, potom sa celá loď jemne otočila a vesmír okolo mňa sa zlial do modrého tunelu hyperpriestoru.

Orbit planéty Felucia
Modrý tunel hyperpriestoru sa pomaly rozplynul a predomnou sa objavila nová planéta. Felucia. Modrozelený povrch planéty pôsobil celkom kludne. Z tohto pohľadu sa mi Felucia ani nezdala tak nebezpečná. Bol to len kus hmoty v priestore. Čo ma však čakalo na jej povrchu, to som nevedel. Nevedel som kam pristáť, no rozhodol som sa, že sa nechám viesť Silou. Planéta ňou bola presiaknutá. Silná symbiotická nátura tohto prostredia spôsobila to, že planéta sa stala centrom koncentrácie Sily. Avšak na niektorých miestach planéty bola koncentrácia vyššia ako inde. Jedno takéto miesto som vycítil práve na južnej pologuli planéty. Nastavil som kurz na pristávanie na toto miesto, prepol na autopilota a pozorne sledoval okolie.

Felucia - neznámo kde

Řídká atmosféra planety dovolovala prohlédnout mnohem hlouběji. Zvolna jsi se přibližoval a uvažoval, jaký bude tvůj další krok. Kam přistát? Jakou možnost zvolit z toho nepřeberného množství?
Modrá a zelená spolu tvořily dokonalou kombinaci. Jako dvojice hravých dětí skotačily po povrchu. Zvolit radši město? Či bude lepší odlehlá část mnohých pralesů? Přepadla tě nejistota, kousavý pocit. Proč jen ty jsi dostal tento úkol? Jsi snad o tolik lepší?
Ne! Mistryně by nikdy nedopustila, aby ti bylo ublíženo bezcílně.
Většina mladíků vzhlíží ke členům rady. Moudrý Yoda, silný Windu, skuteční průvodci čisté Síly. Dříve jsi na tom byl dosti podobně. Pak jsi poznal Jane. Nikdy nezapomeneš, jak ukončila celý konflikt, pouze užitím Síly. Zuřící armády na obou stranách, ona beze zbraně. Jen vztyčené ruce a zavřené oči.
Jedi, který sáhne po meči místo klidové cesty, nemá právo si říkat rytíř míru.
Ještě před výběrem jsi byl dosti zaměřen na boj. Pyšnil jsi se výborným uměním šermířské tradice. Přesto její pacifistický způsob tě více nežli ovlivnil. Za celou dobu padawanských let jsi meč užil jen dvakrát.
Bojovat kvůli míru, je stejné jako podporovat chaos. Nejsme bojovníci a nikdy se jimi nesmíme stát. Naše povinnost chránit, se vztahuje i na druhou stranu. Galaxie se řítí do války, ale konflikt nevzniká vinou jen jedné strany. Nemáme právo vynášet konečné soudy, to může jen Síla.
V hlavě se ti rozezní její hlas. Přikývneš do prázdna a zavřeš oči.

Ač se zdá planeta sebevíce klidná, pocítíš úzkost. Pocit silný jako bodnutí nože tebou projede. Cosi zlověstného se odehrává na povrchu. Pokusíš se potlačit pocity úzkosti, nyní se musíš soustředit.
Nepotřebujeme mapy, průvodce, nebo ukazatele. Jakmile se necháš vést Silou, již jsi cestu našel.
Další střípek moudra výcviku. Skoro samovolně tvé ruce uchopí knipl, jakoby jsi věděl přesně kde přistát. Ještě se zavřenýma očima zamíříš do atmosféry. Úzkost je pryč, najednou máš jasno.
Proletíš atmosférou a zamíříš k západní části planety. Konečně otvíráš oči, aby jsi spatřil mohutnou flóru planety. Nepřeberné množství masivních rostlin, hustě prorostlých popínavými výhonky zvláštní namodralé rostliny.
Konečně najdeš vhodné místo na přistání. Ne příliš rozlehlá mýtina, která však poskytne dokonalou ochranu.

Vypneš lodní systémy. Rychlým pohybem seskočíš na povrch. Z toho mála co víš, má planeta nebývale vysokou vlhkost.
Rozhostí se klid, který trvá ještě asi minutu. Jakmile si však všemožní tvorové uvědomí, že jim nic nehrozí, vrátí se zpět ke své činnosti. Slyšíš rozličné zvuky, některé blíž, některé daleko. Zhluboka se nadechneš a rozhlédneš.
Na západ se táhne kaskáda vysokých, houby připomínajících rostlin. Jít tímto směrem by mohlo být dosti obtížné. Hlavně nemáš zdání jak hluboko džungle sahá.
Směrem na jih je o poznání menší porost. Možná tu kdysi procházela obchodnická stezka, soudě dle uskupení neporušené části flóry. Taktéž je možné, že cesta vede k nějakému domorodému uskupení. Však to jsou pouze domněnky.
Onen nepříjemný pocit, který jsi pocítil na orbitě, vychází z východního směru. Přesto vizuálně se cesta neliší od západní. Hustý porost, pár skulinek. Dalo by se pochybovat, že tudy vůbec někdo prošel.

Otočíš se zpět k lodi a prozkoumáš výbavu. Nalezneš základní věci pro přežití. Příděly jídla, voda, obvazy, provaz, atd...
Snad vše co můžeš potřebovat na neznámém místě.
Jenže ty tu nejsi kvůli objevování, či snad turistice. Hledáš to nejcennější.
Pátrání může započít...

neznáme miesto, Felucia

Počas toho ako sa loď cez atmosféru blížila k povrchu planéty sa mi hlavou mihali rôzne myšlienky. Cez múdre citáty môjho majstra, ktoré mi poskytovali oporu až k pochybnostiam. Nakoniec však loď pristála a ja som sa zadíval okolo seba. Ktosi mi raz povedal, že táto planéta pôsobí ako jedna veľká žijúca vec. Rozhodne tak na mňa teraz pôsobila. Veľké živé rastliny, všadeprítomné menšie aj väčšie tvory a zvláštny pokoj. V tomto momente sa ma po prvýkrát za celý ten čas zmocnila hlboká vnútorná neistota, ktorá hraničila so strachom. Nemal som strach z toho, čo ma čaká na tejto planéte ale z toho, že sklamem sám seba a nesplním skúšky. Čo ak nenájdem to čo hľadám? Čo ak sa zo mňa nestane Jedi? Asi zostanem žiť tu. Usadím sa medzi domorodcov, zostarnem a zmiznem.

Uvedomil som si, aké temné sú moje myšlienky a pokrútil som hlavou. Na moment som zavrel oči a sústredil sa výlučne na Silu. Na meditáciu nebol čas, tak som rýchlo našiel svoje spojenie so Silou a v mojej mysli sa rozhostil pokoj. Sila ma povedie. Sila mi dáva všetko čo potrebujem. S týmito myšlienkami som zoskočil z lode a pozornejšie sa zadíval okolo seba. Mal som hneď niekoľko možností. Cesta, ktorá ma mohla doviesť k obývanému miestu bola lákavá, avšak pre mňa zbytočná. Možno ma poslali hľadať konkrétnu osobu, no o tom som pochyboval. Za svoj relatívne krátky život som sa stihol naučiť, že ľahká cesta nikdy nie je tá správna. Zahľadel som sa pozorne na východ a snažil sa vnímať nepatrný náznak temnoty, ktorý som z toho smeru zacítil už predtým. Cesta nevyzerala nijak pohodlne, no nebolo to nič, čo by som už predtým nezvládol. Snažil som sa zapojiť všetky svoje zmysly a cez spojenie so Silou vycítiť čo najviac. Moje rozhodnutie padlo.

Otočil som sa späť k lodi aby som si prehliadol výbavu, ktorú som so sebou mal. Všetko štandardné. Vzal som si so sebou len tie najnutnejšie veci a malú zásobu jedla - len toľko, aby mi to nebránilo v akomkoľvek pohybe či prípadnom boji, aj keď som dúfal, že k nemu nedôjde. Vzal som si aj hnedý plášť a na hlavu som si dal kapucňu. Zavrel som kokpit na lodi a vydal som sa smerom na východ. Na moment som sa zastavil. Spomenul som si, že v archívoch, v ktorých som čítal o planéte, som sa dočítal aj o rastlinách, ktoré rastú v tieni húb a ktorých obranný mechanizmus pri dotyku vypúšťa jedovaté spóry. Týmto by možno bolo dobré sa vyhnúť, pomyslel som si. Pozrel som sa na hustý porast húb, ktorý sa tiahol snáď donekonečna a poskytoval dokonalý tieň pod nimi. Huby boli obrovské a vyzerali byť mocné. Využil som svoju silu a mrštnosť a vyskočil som až na vrchol jednej takejto huby. Toto bude bezpečnejšia cesta. Huby boli na vrchu mäkké ale napriek tomu by mali byť dosť pevné, aby sa podomnou nezlomili, hlavne ak budem opatrný. Skákať po nich ďalej sa mi zdalo ako najjednoduchšia možná cesta.

Felucia - východní cesta

Nejistota, strach, obavy, pocity, které spalují a ničí rovnováhu. Zde na ně není dostatek času, musíš se soustředit, nepřipouštět si porážku.
Nezapomínej, nikdy nesmíš vzdát úkol na začátku. I sebehorší překážku lze překonat, pokud máš víru.
Obklopí tě nově nalezený pocit klidu. Nejsi na povrchu ani hodinu, na nejistotu je brzy.
Potřebné věci naskládáš do nevelké brašny, kterou bezpečně uložíš na záda. Oblečeš hnědý plášť řádu a otočíš se směrem k dlouhé kaskádě. Procházet středem by mohlo být zdlouhavé. Navíc díky poznatkům víš, že i nebezpečné.
Klobouky by měly poskytnout vhodnou cestu, jakožto i výhodu lepšího výhledu. Odrazíš se od hlíny a bravurně přistaneš na nejbližší rostlině.
Kaskáda se táhne ještě bezmála sto metrů. Pokračuje mýtina, nejspíše přírodní cesta. Rovněž je možné, že tudy protéká nějaká říčka.
Rozhodneš se zastavit až v blízkosti mýtiny. Vyvýšená pozice je sice příhodná pro výhled, jenže nemáš nejmenší tušení, co můžeš sledovat tebe.

Vrcholky jsou pokryty podivnou lepkavou tekutinou. Nejednou zavrávoráš a jen tak tak se udržíš.
Konečně dosáhneš poslední houby v řadě a seskočíš. Mýtina je o poznání menší než ta, na které jsi přistál. Podivné narůžovělé keře lemují její kruhovité posazení.
Zvolna procházíš mýtinou. Na první pohled se zdá docela stejná, jen s mírně odlišným rostlinstvem.
Zase začíná nastupovat zklamání, když zpozorníš.
Z mýtiny vede umělá stezka, která se ubírá více na jih. Na jejím povrchu jsou stopy.
Podle rozsahu a zakřivení se jedná o ženské šlápoty. Možná trochu s udivením, osoba nenosí žádnou obuv.
Onen pocit přítomnosti čehosi zlého se ubírá právě tímto směrem. Co se tu může dít?

Můžeš zůstat ve stejném směru, pokračovat dále na východ. Možná je to rozumnější než se zaplétat se zdejšími obyvateli.
Nebo radši následovat pocit a vydat se k jistému střetu?

východná cesta, Felucia

Po chvíli poskakovania po vrcholoch húb som sa dostal až k miestu, kde sa hustý porast rozostúpil. Jedným ladným pohybom, som zoskočil dole, aby som sa rozhliadol. Na moje sklamanie som nevidel ani necítil nič zvláštne. Mýtina bola o niečo menšia ako tá, na ktorej som pristál, no inak žiadna zmena. Okrem jemne odlišnej flóry v okolí nič. Všetko vyzeralo rovnako. Moje sklamanie sa stupňovalo. Takže tu končí moje hľadanie? pomyslel som si. Dokonca som zacítil náznak pocitu neistoty, ktorý som potlačil ešte v lodi.

Vtom som pred sebou uvidel cestu. Jednoznačne umelo vytvorená cestička viedla na juh. Podišiel som bližšie k nej a so záujmom som sa zahľadel na stopy, ktoré na nej boli. Takže predsa stretnem niekoho z miestnych? Nie... toto sú ľudské stopy. Dokonca ženské. Prekvapilo ma, že sa osoba pohybuje bosá. Znova som sa zahľadel na východ, no pokrútil som hlavou. Musím sa nechať viesť Silou, pozorovať jej znamenia. Bolo mi jasné, čo som cítil. Napravil som si kapucňu a svoj plášť a po krátkom zaváhaní som sa vydal po ceste na juh, obozretne našľapujúc, neustále sledujúc okolie či už vlastnými zmyslami alebo Silou. Kráčal som však pokojne a vyrovnane.

Felucia - jihovýchodní stezka

Odhodlání překonalo všechny nejistoty. Ať již máš narazit na cokoli, nebudeš před tím uhýbat. Pln odhodlání zamíříš stezkou. Okolní porost je na hrubo seřezán, nejspíše dosti primitivním náčiním. Cesta tu nebude dlouho, popínavé šlahouny zdaleka nestihly obrůst poražené kmeny. Urovnáš kapuci a záhyby pláště, vzhled může občas znamenat mnohé. Snad jakožto i rozpoložení. Snažíš se kráčet vyrovnaně a s klidem. Nevíš jak na tebe "to" bude reagovat, bylo by hloupé chovat se hostilně.
Stezka se rozšiřuje, po stranách vidíš několik hrubě zabodnutých holí, které zdobí zvláštní ornamenty. Už nemůže být pochyb, toto je užívaná cesta. Otázkou stále zůstává kým?
Nepříjemný pocit roste s každým krokem. Nutí tě stále ke větší obezřetnosti. K niterným pocitům se přidávají smyslové. V dáli slyšíš tlumené zvuky bubnů.

Zvolníš krok a dopřeješ si několik hlubokých nádechů. Na sucho polkneš, když si uvědomíš, že celé tvé tělo je zlité potem.
Strach? Ale z čeho? S mistryní jste narazili na více nežli mnoho domorodých kmenů.
Sleduješ stále lépe vykreslené stopy bosé dívky. Ruka začne sahat po rukojeti světelného meče, rychle se vzpamatuješ a volně ji svěsíš.
Ne! Co to s tebou je?
Už začínáš zvažovat přestávku, když ani ne deset metrů od tebe vyběhne z houští postava.

Dívka, přesně jak jsi předpokládal. Oděna pouze do nějakých podivných rudých cárů. S trochou fantasie by se její oděv dal považovat za dosti potrhanou sutanu. V ruce drží hůl, podobně zdobenou jako ty u cesty. Její konec precizně ostrouhán do hrotu.
Vyděšeně na tebe pohlédne. Několik vteřin zůstanete ve vzájemném pozorování jeden druhého, než se odhodlá a namíří špičku "oštěpu" na tvoje hrdlo.
Uni Scrate! Nod sadia desu!
Vykřikne a trhne oštěpem na důkaz vážnosti.
Z dívky je cítit strach a obavy, zároveň však stopa něčeho divného. Sám nedokážeš popsat, kdy jsi takový pocit zažil a jestli vůbec.
Cosi zkaženého, nepřátelského a možná až parazitického. Ruka chce znovu sáhnout po meči, bylo by to jak popravit dítě. Ubohý dřevěný klacek by neměl sebemenší šanci.
Rychlý pohled tě ujistí, nikdo vás nesleduje. Jen ty, zvláštní dívka a podivné místo.

// Dívku jsem nepopisoval, aby jsi nereagoval na ni přímo, ale spíše na impulz situace jako takové. Pokud na popisu budeš sveřepě trvat, dej mi vědět.

juhovýchodná cesta, Felucia

Strach. Moje telo zaplavil zvláštny pocit, ktorý mi nedovoloval jasne rozmýšlať. Strach? Nie to nie je strach.. skôr nervozita. Pokračoval som po ceste ďalej. Tá sa stále viac a viac podobala na civilizovanú udržiavanú cestu. Začínal som mať dojem, že som neurobil chybu, keď som sa po tejto ceste vydal. Bol som stále nervóznejší a tento pocit sa ma zmocňoval naplno. Stopy boli stále jasnejšie a čerstvejšie. Musí byť ešte tu... niekde v okolí, pomyslel som si. Začal som byť ešte obozretnejší a dokonca som sa pristihol, že siaham po meči.
Nie, toto nie som ja! uvedomil som si v rýchlosti a ruku som od meča odtrhol. V tomto mieste bolo čosi temné, čo ma nútilo premýšlať inak. Musím dôverovaŤ v Silu. Trochu som sa znova upokojil a pridal do kroku, no stále som bol obozretný.

Vtom sa to stalo. Najprv som ju zacítil, no vybehla tak rýchlo, že som sa nedokázal spamätať. Opäť mi hlavou preblyska myšlienka na meč, ktorý mi visel na opasku. Dievča čosi povedal v jazyku, ktorému som nerozumel, no z jej agresívneho gesta som vytušil, že ma nevidí rada. Zavrhol som temné myšlienky a vyčistil si myseľ. Zase som sa sústredil na svoje spojenie so Silou. Zložil som si kapucňu a na znamenie pokoja som zdvihol obe ruky dlaňami dopredu pred seba. Snažil som sa vnímať Silu medzi mnou a tou dievčinou.
"Pokoj. Niesom nepriateľ, nechcem ti ublížiť", povedal som a snažil som sa cez Silové porozumenie vložiť tie slová priamo do jej hlavy tak, aby im porozumela. Vnímal som silné puto, ktoré Sila medzi nami vytvárala.
"Volám sa Ben. Niečo hľadám..." pokračoval som ďalej a stále so zdvihnutými rukami som urobil pomalý opatrný krok smerom k nej.

Felucia - jihovýchodní stezka

Moment napětí, ruka stále svévolně hypnotizuje rukojeť meče. Hrot zdobeného oštěpu zamíří na tvůj krk a ty musíš jednat rychle.
Dlouhé zlatevé kadeře sahaly dívce až někam do půlky zad. Ostré rysy obličeje a uhrančivé zelené oči. Červené cáry, vzdáleně připomínající šaty, nádherně podtrhovaly její přirozený vzhled. Střední postava štíhlého vzezření. Přes látku rudého roucha prosvěcovaly plná ňadra. Domorodý lid nejspíše příliš nedbá na cudnost.
Napětí situace pominulo a ty jsi si mohl naplno prohlédnout ženu před tebou. Sice ti stále na krkavici mířil hrot, přesto se v tobě rozhostil nový klid.

Zvednutí rukou na důkaz mírového cíle. Ještě nějakou dobu to vypadalo, že dívka zaútočí.
O krok ustoupila a opřela se o oštěp. Vyprodukovala slabý úsměv a natáhla k tobě ruku, nejspíše nějaký zdejší rituál.
Úspěch, přesto špatný pocit neustával, právě naopak. Gradoval s každým dalším úderem paličky do bubnu. Musíš přijít na tajemství tohoto místa, musíš najít zdroj té temnoty. Možná právě tam se skrývá "to nejcennější".
Jazyk
Řekne dívka a ukáže na tvá ústa.
Mluvit...Saktir.
Stáhne ručku k tělu a namíří prstík směrem dál po cestě. Doplní gesto pokýváním hlavy. Vyrozumíš, že Saktir nejspíše bude nějaký druh představeného.
Jít...ty...já.
Znovu se obrátí k tobě a ručkou naznačí, aby jsi ji následoval. Někdo se je očividně pokoušel naučit obecnou řeč. Nebo se jedná o pozůstatek z dávných časů? Jsou snad kolonisté?

Zamyslíš se. Následovat dívku by mohlo být nebezpečné, nemáš nejmenší tušení kam tě zavede. Na druhou stranu odmítnutí by jistě bylo vyloženo jako nezdvořilost, hlavně když už jsi došel tak daleko.
Kde už jsi jenom takové ornamenty viděl? Nemůžeš se zbavit pocitu, že toto není první setkání s těmito "runami". Může se však jednat jen o pouhou shodu náhod, že?

juhovýchodná cesta, Felucia

Až teraz som mal konečne čas sa poriadne pozrieť na to záhadné dievča. Vôbec nevyzerala nebezpečne, ale akosi zvláštne záhadným spôsobom prívetivo.stále som si nebol istý či ma chce zabiť alebo nie, no svoju pozície som nezmenil. Stále som mal ruky zdvihnuté na znak mieru a spoľahol som sa na Silu. Odpovedala mi. Rozhodne to nevyzeralo, že by už niekedy videla niekoho iného, kto hovoril rovnakým jazykom ako ja. Teda až do momentu, kým neprehovorila pár kostrbatých slov v basicu. Saktir?
Bolo to čoraz podivnejšie. Zložil so ruky a spustil ich vedľa tela. Saktir zrejme hovorí podobným jazykom basicu. Žeby to bol bol zdroj tej tajuplnej temnej sily ktorá plynie z tohto miesta? Počul som mnohé príbehy. ktoré opisovali padlých Jediov, ktorí sa usadili na neobjavených alebo nekolonizovaných planétach a zotročili domorodé kmene, ktoré im potom slúžili ako otroci. Pomaly som si začal dávať dokopy teóriu. Možno že Saktir je Jedi, ktorý ušiel z Chrámu a niečo vzácne ukradol. Každopádne som musel byť obozretný. Nie, kde by sa vzali ľudia na Felucii? Určite sa to nevyvinuli... toto nemôžu byť domorodci.

Keď mi dievča naznačilo, aby som ju nasledoval, na chvíľu som sa zarazil. Chvíľu som premýšlal o tom, či s ňou mám ísť alebo nie, no dlho mi to netrvalo a pokýval so hlavou na znak súhlasu. Asi bude najlepšie ju nasledovať. Už len z vlastnej zvedavosti som musel vedieť, o čo tu ide. A to, čo som cítil, mi naznačovalo že mám ísť práve tam, kam ma zavedie. Vydal som sa teda za ňou.

Felucia - jihovýchodní stezka

Myšlenky tebou vířily. Konstruoval jsi v hlavě všemožné scénáře. Temný jedi? Věděla o tom Rada? Nebo to je celé prostá náhoda? Co když jsi dokonce na špatném místě? Ne! Síla tě sem nasměrovala, musíš věřit, že kráčíš správnou stezkou.
Dívenka před tebou cupitala, nikterak rychle. Podle všech indícií nebude starší než ty. Pohledem jsi sjel na její hůl, zase ten zvláštní pocit. Kde jsi jen ty symboly viděl? S trochou fantasie představovaly některé z nich tvář. Runy byly vyryté a podtržené stejnou barvou jako její šaty. Nacházely se na všech holích zabodnutých podél stezky. Dvojice čar, kříž, naznačení nosu a rudé pruhy, že by naznačovaly oči?
Postupujete v tichosti, jen zvuky bubnů se zesilují jak se přibližujete. Cesta nyní nabere kultivovanějších rozměrů, dokonce rozpoznáš pokusy o primitivní "dláždění".

Cesta se stáčí více na jih. Projdete menší zatáčkou a ty musíš zastavit.
Ke zvuku se přidává další vjem. Nesnesitelný smrad, pach hnijícího masa. Instinktivně se chytneš za nos a zakryješ si ústa. Pach ti uštědří nemilou ránu, co to sakra má být?
Na dívku, zdá se, nemá odér žádný účinek. S úsměvem se otočí a naznačí ti, aby jsi pokračoval.
K dalšímu kroku se musíš donutit, je to nechutné, tajně doufáš, že zvířecí.

Ukáže se, že tvoje premisa byla chybná. Konečně ti došlo na co jsou u cesty zabodnuté hole. Máš co dělat, aby jsi se nepozvracel. Cestu lemují rozkládající se těla nabodnutá na holích. Hroty jim vylézají z úst. Krev a směsice tělních tekutin zdobí okolní povrch. Některá jsou čerstvá, jiná skoro na kost shnilá a červy prožraná.
Roztřeseš se a oběma rukama silně svíráš ústa. Co to má být?! Kam tě to u Síly vede?!
Dívka se ohlédne a s nevinným úsměvem zastaví. Vážně si neuvědomuje jak odporné to je? Jak zvrácené?
Unbatsu
Řekne spokojeně a ukáže na čerstvější mrtvolu, snad jakoby tě chtěla utišit. Dvěma krůčky k ní dojde a sáhne jí do ústní dutiny.
Na prstech ulpí rudá lepkavá kapalina. Nejdříve ruku natáhne k tobě, stále s tou hrozivou spokojeností a klidem.
Odstoupí a na nejbližší kmen udělá krví dvě rovnoběžné svislé čáry.
Ander Si Unbaru Dor Saktir.
Pokusí se vysvětlit a jakoby nic ti naznačí, aby jsi pokračoval v chůzi...

juhovýchodná cesta, Felucia

Pokračovali sme po ceste ďalej a moje obavy sa stále prehlbovali. Najprv som sa utvrdil v tom, že sa blížime k niečomu významnému a to hlavne na základe cesty, ktorá nás tam viedla. Zvláštne runy na paliciach som nedokázal rozlúštiť a tak som v tichosti nasledoval dievča po chodníku ďalej. Bubnovanie sa stupňovalo.

Potom sa k nepokoju pridal aj ďalších dôvod na obavy. Hnilobný zápach, ktorý pripomínal undercity na Coruscante, avšak ešte intenzívnejší. Po chvíli sme prišli k jeho zdroju. Zmocnila sa ma zlosť, no tú som rýchlo uhasil a vystriedal ju šok. V tomto momente dávali niektoré moje teórie viac zmysel, avšak vôbec som nevedel, ako sa zachovať. Evidentne tu hrozilo nebezpečia a diali sa nekalé veci. Zneškodniť dievča a privolať posily? pomyslel som si. Vedel som však, že to neprichádza do úvahy. Nie som predsa vojak. Som Jedi. To dievča možno za nič nemôže. Svoje obavy som skryl za neutrálny výraz a pozrel na ňu. Zase povedala čosi v jazyku, ktorému som nerozumel, no pochopil som, že zrejme sú toto obety tomu, ktorého zazývajú Saktir. Ak ide o niekoho z Rádu, evidentne zišiel z cesty Sily. Pozorne som sledoval gesto, ktoré dievčina urobila a potom som sa rozhodol konečne jednať.

Zdvihol som jenu ruku spod plášťa a mávnutím pred dievčaťom som sa rozhodol konečne použiť Silu v tom, v čom som bol najlepší.
"Zavedieš ma k Saktirovi" povedal som a snažil som sa použiť spojenie, ktoré medzi nami Sila vytvárala na to, aby som jej moje prianie vložil priamo do hlavy, ako jej vlastné. Trik tak jednoduchý pritom tak užitočný. Slabá myseľ sa ľahko nechá ovplyvniť tým, kto rozumie Sile.

Felucia - jihovýchodní stezka

Krátké zapochybování, nedůvěra ve vlastní postup. Díváš se na milý úsměv očividně zfanatizované dívky. Bubny ohlašují tvé přibližování a okolní těla lemují tvoji cestu.
Přivolat posily?
Nádherná to myšlenka. Nejspíše by jsi se připravil o mnoho problémů, republikové síly by vyčistili situaci a ty? Ach ano, ty by jsi zklamal. Zklamal mistryni, zklamal radu a tvůj postup na rytíře by nebyl možný. Tvá mise by selhala.
Ne, to si nemůžeš dovolit, musíš pokračovat sám. Zanechat pomoc jako poslední možnost, poslední záchranu.
Upínáš se k teorii temného jediho, zrádce řádu, který sešel z cesty. Proslýchají se mnohé příběhy, co takoví "pomatenci" dokáží. Jak kruté jsou jejich kroky a kolik bolesti způsobí. Až to nutí k zamyšlení, kde je ona chyba. Kdy a proč sejde rytíř z cesty, padne do temnoty, chaosu duše?

Musíš jednat, nedokážeš dále s klidem procházet kolem nevinných. Nedokážeš sledovat jejich tlející těla bez reakce.
Dívka za nic nemůže, takto sladký úsměv nejde hrát, hlavně ne před tebou. Je z ní cítit upřímnost, však i něco zvláštního.
Pozvedneš ruku, Síla dokáže ovlivňovat slabé na duchu. Dokáže sjednocovat živoucí duše, prostupuje vše.
Dívka jen překvapeně zamrká, když jí tvoje dlaň přejede kolem obličeje.
Zavedeš mě k Sak...
Cítíš jak tvá myšlenka proniká, ale něco je špatně. Něco tě zevnitř sevře, srdce se ti rozbuší.
Dívka sama je primitivně slaboučká, však něco v ní nikoli. Přepadne tě ukrutná bolest a pohled se ti zamlží.
Celé tvé tělo se roztřese a klesneš na kolena, takovou bolest jsi snad nikdy nepocítil. Vtíravá, ničivá, bolest, která se prožírá do morku tvé duše.
Snad i na moment ztratíš vědomí, okolní svět začne splývat, barvy se mísí, zvuky řídnou.
Vítej mladý jedi.
Když už se utrpení zdá být neúnosné, uslyšíš v hlavě mlhavý hlas. Je skutečný? Nebo jen halucinace z bolesti?

Dívenka stojí nad tebou, nechápavě se přiblíží a snaží se ti nabídnout malou láhev s vodou.
Saktir
Několikrát přikývne a prstíkem ukáže na cestu.
Ještě několik minut klečíš, bez možnosti se pohnout. Krutá odezva, je to tak mocný padlý jedi? Nebo je za tím vším něco zcela jiného?