Colres Mernard - Sluha dvou pánů

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Colres Mernard - Sluha dvou pánů

Příspěvek od Phate »

Úvod - 3654/3653 BBY
Dvě tváře

Po dlouhých 27 let je galaxie sužována další vleklou válkou mezi Řádem Jedi a Sithským Impériem vedeným nesmrtelným Císařem. Bitvy obřích flotil o hvězdný prostor a potyčky Jediů proti Sithským mistrům nebyly ty jediné, na kterých tato válka stála. Na pozadí toho všeho zuřil souboj informačních mocností a špiónů, kteří se snažili protivníka rozložit zevnitř.
Colres Mernard působil už pěknou řádku let jako důstojník tajných bezpečnostních sil na hlavní planetě Republiky. Svou práci zvládalvíce než dobře a svědomitě, ale jeho loajalita byla jinde.

Coruscant, velitelství operačního celku tajných sil:

Jako důstojník Republikových tajných sil jsi působil už řádku let. Udržet svou pravou identitu pro tebe nebylo vůbec těžké. Poslední roky jsi od svých nadřízených z Dromund Kaas vůbec neslyšel. Fungoval jsi nyní jako spící agent, ale shromažďování informací pro tebe bylo stále denním chlebem. Nevěděl jsi, kdy se někdo ozve a co bude potřeboval. Bylo tědy lepší vědět všechno.

Zrovna jsi odcházel z brífingu ohledně aktuálního dění v systémech Jádra. Byla to rutinní schůze, ze které jsi se v podstatě nedozvěděl nic nového. Válka neustávala a boje neutichaly. Důležitá ovšem byla nálada, která panovala na poradě. Z té se dalo leccos vyčíst. Z těch, co byli ve větším stresu a na kterých to bylo zjevně znát, se dalo dostat víc, než za běžných okolností.
Než jsi mohl vyhodnotit další cíl svého informačního sběru, dohnal tě Ziu Velen, tvůj přímý nadřízený a velící úseku bepečnosti hlavního města a Senátu.
Dával si pozor, aby vždy vystupoval vzhledem k úřadu, který zastával a dohnal tě tedy rázným krokem aniž by někomu cestou uhybal.
"Kanrette," řekl svým klasicky povýšeným hlasem, kterým mluvil před veřejností. Znal si ho už roky a věděl jsi, že je to pouze přetvářka pro senátory a vyšší úředníky. "máte zprávu pro senátní výbor ohledně té situace u senátní budovy?" pokračoval. Měl namysli menší potyčku znepřátelených gangů coruscantského podsvětí, která se strhla až nebezpečně blízko obří kopuli, která fungovala jako budova Senátu. Běžně by to řešily obyčejné policejní složky, ale místo boje bylo až píliž blízko těm nahoře, takže byl vyžádán posudek ohledně potencionálních hrozeb.
Výsledky zprávy byly samozřejmě uklidňující, neboť ani místní gangy by se neodvážili v této době k nějaké větší akci. Ziu to samozřejmě věděl, takže mu šlo ještě o něco dalšího.

Ta otázka byla tedy spíše formální a očekávala se od tebe nějaká uspokojivá odpověď. Velen sice očekával odpověď, ale pokračoval v chůzi směrem ke své kanceláři. Pro tebe to byl jasný signál, aby si jej následoval.


__________
Co a jak víš, nenech se odradit nudným začátkem, vymyslel jsem ti zajímavý výcvik :)
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Colres Mernard - Sluha dvou pánů

Příspěvek od Merthor »

Coruscant, velitelství operačního celku tajných sil:

Boje zuřily na různých místech po celé galaxii. Už hodně dlouho se nebojovalo jen o nevýznamné světy v okrajových pásech.
Vždyť boje o světy jádru, patřící k srdci Republiky se strhly před pěknými pár lety. Republika z nich vyšla s obrovským štěstím.
Od té doby existovala více méně opodstatněná obava, co by se stalo, za předpokladu opakování celé té nebezpečné situace.
Jen na Coruscantu a v jeho okolí se nebojovalo. Zdánlivě tu vládl na prostý klid. Skutečností zůstávalo, že nitky a zodpovědnost se sbíhaly právě tady a to působilo stejnou nervozitu, jako na všech ostatních Republikových světech, ne-li větší.
O práci pro bezpečnostní složky nebyla nouze. Za všech okolností, míru i za války, bezpečnostní složky měly vždycky co dělat.
Speciální síly mohlo být nasazeny kdykoliv kdekoliv. Dokonce mohly být staženy, aby podpořily nějakou bojovou operaci.
Přesto jsem Coruscant většinu času neopouštěl. Zvláštní policejní verze battledressu odpočívala ve stavu pohotovosti ve skříni.
Jenže Sith nikdy nespí a spící agent vlastně taky ne.
Přímý kontakt se Sith inteligence jsem neudržoval jen proto, že pokyny zněly naprosto jasně. Zůstat stranou, neriskovat.
Válku někdy vyhrávali drobné na první pohled podružné detaily a za tu dobu jsem měl dost času na to, abych si vytvořil nejen zázemí, ale i zdokonalené naprosto bezpečné metody. Porada následovala poradu, do ruky se mi dostaly i dost zajímavé spisy.
Nedalo zase tolik práce, udržovat si obecný přehled o tom, co se kde děje, aniž by kdo tušil, kolik takových malých důležitých tipů bych mohl Droomund Kaas poskytnout. Snadno bych vytvořil několik souhrnných zpráv a okamžitě je předal dál.
Chápal jsem význam trpělivosti i opatrnosti, i když tento stav trval na můj vkus už dost dlouho. Osobně bych vůbec nebyl proti nějaké změně. Proti zadání, kvůli jakému jsem byl na Coruscantu a od začátku vyvíjel všechnu tu aktivitu.

Preventivní a diplomatické porady obecně vzato nikdy nebyly moc zábavná záležitost. Dřív, mě prakticky vůbec nebavily.
Byl jsem rád, když jsem se větší části těchhle porad vyhnul. Podstata mé práce se nicméně od dob v CorSecu dost změnila.
Od důstojníka se nečeká, že bude přecházet tam a zpět třebas před budovou senátu. O co ubylo běžných akci, o to přibylo formalit a papírování. A krom toho, povinnost je povinnost. Za daných okolností byla má účast zásadně důležitá,
Z počátku jsem se s tím musel nějak vyrovnat. Naštěstí špetka zábavy se dá najít zřejmě úplně kdekoliv.
Většina bytostí v galaxii, Jediové i senátoři by se divili, kdyby věděli, nakolik mi porady zpestřuje něco jako obyčejná logika.
Snažil jsem se každého zvlášť odhadnout. Zkoušel jsem předvídat, co kdo udělá, co kdo řekne, včetně, důsledků vyřčeného. Hledal nové cestičky. Všechno jsem přepočítával jako profesionál sázky při sabaccu. Nutnos přiznat, opravdu se to vyplatilo.

Po skončení porady jsem původně hodlal zamířit do vlastní kanceláře, kde mě očekávala další práce. Mimo jiné jsem si chtěl najít vhodný okamžik na důkladné prostudování několika mimořádně zajímavých záznamů, pokud by ovšem mé záměry nezměnila vyšší místa, což se taky stalo. Pokud šlo o kompletní seznam sledovaných bodů, Ziu Velen k nim bezpochyby patřil.
Zpomalil jsem, aby mě Velen mohl dostihnout snadněji. Byl jsem zvědavý, k jakému konkrétnímu cíli směřuje.
Hlavou mi proletělo pár možností. Všechny podobné pravděpodobné a ani jedna docela jistá.
Jakkoliv jsem se na venek tvářil vážně, v duchu jsem se musel pousmát. Zadaná analýza bezpečnosti senátní budovy a jejího okolí, byl na první pohled další formálně rutinní úkol. Součást běžné agendy. Přesto se z podobných úkolů dalo těžit.
Ziu Velen se mohl spolehnout, opravdu jsem si na něm dal záležet. Kdyby tak věděl, jaký trumf, jakou potenciální možnost mi vložil do rukou. Kdo jiný by mohl lépe ovlivnit bezpečnost některých klíčových míst, než ten kdo ji sám studoval, případně za ni i jinak nese zodpovědnost. Představa, že kdybych chtěl, mohl bych něco ukradnout přímo z budovy senátu, mě bavila.
Samozřejmě bych si musel dávat dobrý pozor, abych předešel případnému krátkému spojení a vzniku podezření.

"Jistě, mám. Podrobný rozbor a stručné shrnutí, jak jste si přál," přitakal jsem, naznačiv, že je okamžitě k dispozici.
Velenovu postoji jsem se neměl problém přizpůsobit, i když jsem to nemusel dělat do té míry. Tohle divadlo mohl hrát i dva.
Tak jako tak bylo mé chování ve spoustě případů pouze naučenou rolí.
"A pokud by to senátní výbor zajímalo, vypracoval jsem i návrh několika preventivních opatření." dodal jsem.
Návrhy, doporučení, jedna z věcí, schopná vzbudit u senátorů dobrý dojem, i když jsou ve výsledku smazány a nikdo je nečte.
Navrhovaná opatření se týkala jak fungování ostrahy, tak bezpečnostní techniky. Dle mého názoru by opravdu účinkovala.
Na druhou stranu málo co je perfektní, proto si stále ponechávala zadní určité chyba, zadní vrátka, což by taky záměr.
Určitě to nebylo všechno, rozhovor ještě zdaleka neskončil. Nezbývalo, než jít za Velenem a čekat co bude následovat.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Colres Mernard - Sluha dvou pánů

Příspěvek od Phate »

Coruscant, velitelství operačního celku tajných sil:

Procházeli jste s Velenem koridor chodeb vedoucí ke kancelářím vyšších důstojníků. Šli jste klidně a nijak zvlášť ryhcle. Tady nikdo neběhal. Pokud jste viděli někoho utíkat chodbami úřadu nejvyšších bezpečnostícních sil Republiky, bylo jisté, že jde do tuhého. Všichni zdejší věděli, že nic nespěchá natolik aby byla vyvolána panika, byť jenom mezi vlastními kolegy. Zní to sice úsměvně, ale co si budeme povídat, v dobách války bylo hodně pozit zaplněno nekvalifikovanými úředníky a nepříliš talentovanými důstojníky, neboť ti talentovaní někde likvidovali nepřítele a bránili zájmy Republiky.

"Výborně, výborně." pochválil tě Velen, ale vypadal, že je myšlenkami někde jinde. I on chápal, že nějaká malá potyčka je plýtvání vyším časem.
"Pošlete mi celou tu zprávu včetně doporučených opatření. Vezmu to zítra na zasedání s Kancléřem. Bude jistě potěšen, že bylo vše vyřešeno tak rychle a návrhy na zamezení dalších akcí jsou již vypracovány." pokračoval, zatímco jste dorazili k jeho kanceláři. Pokynul ti dovnitř a bezděčně se rozhlédl do obou konců chodby, jestli vás někdo nesleduje, byť myslel, že si toho nevšimneš.

"Muselo vám dojít, že vás sem netáhnu kvůli zprávě o pitomé šarvátce na něčim dvorku." opustil svůj velitelský postoj a přešel k oknu, které vyplňovalo celou protější stěnu a poskytovalo výhled na hvězdu zapadající za senátní budovu. Coruscant v tuhle dobu vypadal naprosto mírumilovně. Doprava se, zejména díky nedávným omezením, líně ploužila po vzdušných trasách a díky naprosté zvukotěsnosti byl klid.

"Máme tady krysu." řekl stroze, otočil se tvým směrem a upřel na tebe své hnědé oči. Při pohledu do nich se dalo vyčíst leccos. Obrovská únava a tíha starostí, která na Velenovi poslední dobou spočívala.
"Aby jste rozuměl, Kanrette, je to příně tajná informace a nesmí se dostat za zdi této kanceláře. Dostal jsem zprávu z Republikové rozvědky, že se zaměří na naše oddělení. Podle všeho našli nějaké důkazy o konspiraci jednoho z našich vyšších důstojníků. Nedostal jsem žádné podrobnosti, ale rozvědka nás bude sledovat. Všechny." vysvětlil konečně proč tě zatáhl do své kanceláře.
"Vám věřím a potřebuju aby jste byl mýma očima. Pro potencionálního špiona jsem příliš nebezpečný a pokud bych to osobně vyšetřoval, přišel by na to." dovysvětlil zbytek důvodu aniž by věděl, jaká je to ironie.
"Máte k tomu nějaké dotazy? Nebo, nevšiml jste si sám něčeho zvláštního? Vím, že jste setsakramensky všímavý důstojník." řekl trochu divným tónem, ale jeho výraz zůstal nezměněn.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Colres Mernard - Sluha dvou pánů

Příspěvek od Merthor »

Coruscant, velitelství operačního celku tajných sil:

Kráčel jsem vedle Velena a v té době jsem stále ještě byl naprosto klidný. Navzdory formálnímu způsobu odpovědi jsem si vedle tempa podržel svoji uvolněnost. Jaksi ne zcela předpisový, ležérní styl chůze. Na pokyn k zaslání zmíněné zprávy nebylo potřeba nic dalšího odpovídat, případně stačilo další jistě. Uložil jsem si ji, coby první věc po příchodu do své kanceláře.
Teď jsem však, na vybídnutí, nenuceně vešel do té Velenové. Prošel jsem dveřmi a zastavil se poněkud stranou blízko za nimi. Otočený jsem byl do místnosti, přesto mi instinkt a Síla povedli zachytit, co udělal, i když se snažil být hrozně nenápadný.
Se svými pozorovacími zvyklostmi a schopnostmi vůbec bych byl naprostý hlupák, kdybych si toho nevšiml. Okamžitě mi došlo, že půjde o něco diskrétního a podstatného. Na diskrétnost bylo dobré dbát, ovšem spíše v určitých konkrétních situacích.
Ne při běžném předávání úkolů a vyřizování pracovních formalit. Kvůli čemu si mě sem nepozval, jsem věděl od začátku.
Tak proč si na něco hrát a chodit kolem horné kaše. Couvnul jsem o krok ke stěně, abych se o ni mohl lehce opřít, zadíval se stejným směrem jako Velen a pozorně poslouchal. Hned v následujícím okamžiku, se být opřený o něco pevného, vyplatilo.

Když myslíš..., A hlavně tu asi máme pár zatraceně slídivých psů, polkl jsem první jízlivou poznámku.
Velen se konečně dostal k jádru věci a já měl co dělat, abych skryl první vlnu překvapení. Musel jsem se rychle ovládnout.
Nemohl bych si dovolit prozradit se tím, že by Velen něco postřehl. Byť by to byl jen nepatrný záblesk v mých očích.
Kdyby mi Velen řekl, ať hádám, řekl bych mu, že se nejspíš jedná o nějaký speciální úkol. Tím směrem se aspoň ubírala většina mých myšlenek a vyvozených možnosti. Jenže co Hutt nechtěl, bylo to něco docela jiného. S mou prací u bezpečnosti souvisejícího nepřímo, zato mě to stavělo do obtížné pozice. Na tuhle alternativu bych si vážně moc kreditů nevsadil.

Vlastně jsem tomu sotva rozuměl. Nemohl jsem uvěřit, že se někde stala chyba a ven se dostalo cosi, mělo zůstat skryto...
Dával jsem si přece dostatečně pozor, nikdy nic nezanedbal a ještě k tomu si pravidelně ověřoval, jestli je vše v pořádku.
Na mé kontakty a mé dálkové spojení s Droomund Kaas, by z ničeho nic, sotva přišli. Pamatoval jsem si slovo od slova, jak zněl příkaz a držel jsem se ho. O svých kontaktech jsem nevěděl, kde se v současnosti pohybují, své volací symboly jsem do éteru nevyslal ani nepamatuju. Na začátku se spojení určitě ověřovalo, ale to bylo ještě před válkou, od tehdy se dělo velice málo.
Mé směřující k citlivým informacím rovněž nebyly nějak extra nápadné. K většině záznamů jsem měl autorizované povolení a mohl jsem si je vyžádat oficiálně. Málokdy jsem musel překročit mez propojení bezpečnostních a vojenských složek.
Těch zbylých pár nepřístupných souborů jsem získal jen díky komplikované přípravné, maskovací metodě a znalosti Republikových databází. Počítal jsem s minimální zjistitelností prolomení svých oprávnění. No a to další včetně porad, to byla běžná součást mé práce. Na tom nemohlo být ze své podstaty nic nápadného. Kromě těchto zbývaly už jen dvě či tři možnosti.
Nejhorší z nich, prozrazení ze strany někoho třetího, aneb někdo mluvil, ač ve skutečnosti mluvit neměl. Nezáleželo na tom, zda-to udělal dobrovolně či nedobrovolně. Za těchto předpokladů by Velen mohl vědět víc, aniž to musel vyložit na stůl.

Aby těch komplikací nebylo málo, zapletlo se do toho přímo oddělení RSiS. Jen císař sám věděl, kde zrovna ti mohli vyčmuchat jakési indicie. Dobře, lidí z RSIS nebili žádní břídilové. Naopak, co jsem slyšel schopnosti jim rozhodně nescházely a během války měli šanci nasbírat spoustu zkušeností. Měli také dobré spojení se senátem i s řádem Jediů. Při tom všem jich ovšem stále bylo jen pár. Při dobré vůli by se všichni vešli do jedné z našich větších služeben a víc jak polovina vždy byla v terénu.
Sotva měli kapacitu na to, aby dlouhodobě udrželi pod dohledem všechno dění na našem oddělení. Takže šli po detailech.
Roli mohla hrát každá nepatrná souvislost. Od této chvíle jsem musel být ještě o hodně ostražitější a opatrnější, než před tím.
A hlavně jsem musel zjistit víc o tom, co přesně vědí a jestli tím sledují něco víc. Bez informací se zatím nedal další krok RSIS snadno odhadnout. Ze hry se nedal vyloučit scénář falešný poplach, stejně eventualita jako promyšlená past.
Uvažoval jsem, jakým způsobem bych postupoval na Velenově místě já. Odpověď byla celkem jednoznačná. Snažil bych se vymyslet nějakou návnadu, vystačit protivníka, donutit ho k chybě. Skrytý protivník by se pak vlastně odhalil sám a ke všemu by mi do rukou vložil daleko přesvědčivější známky své viny.

"Vážně? A tahle smůla se musí stát, ze všech zrovna na našem oddělení...," vydechl jsem.
"Jako bychom tu neměli jinou práci, než chodit po městě a rozhazovat kompromitující materiály..."
Teprve ve druhé vlně jsem nechal uniknout malou část svých emocí na povrch, nýbrž tak, aby to bylo přiměřené okolnostem.
Rozhodně jsem se netvářil, jako by to byla prkotina a jisté překvapení jsem ani nemusel hrát. Na druhou stranu jsem normálně jednal s chladnokrevnou rozvahou a většinu jsem si jí musel zachovat i nyní. Zatím co jsem uvnitř bojoval sám se sebou, pokusil jsem se nasadit co nejpřesvědčivější výraz, v němž by se mísila hlavně zahloubanost se znepokojením. Odhodlaně jsem nechal střetnout svůj a Velenův pohled. Nezamrkal jsem, na povrch neproniklo víc neklidu, než bylo nutné. Ani špetka strachu.
Pokud by šlo o Velena samotného, neměl jsem důvod se ho obávat. Na to jsem ho znal až příliš dobře. Svým způsobem jsem byl stejně nebezpečný, ne-li nebezpečnější jemu, než on mě. Bohužel jsem nezastupoval oddělení, neměl v zádech RSIS.

Projevená důvěra by měla těšit, už proto, kolik nabízí příležitosti. Sama se nabízí, abych jí využil ve vlastní prospěch.
Kdyby se mi ji podařilo udržet, vyvolat dojem, že jsem na jedné lodi..., kdyby mi Velen vždycky všechno po pravdě řekl..., získal bych tím značnou výhodu oproti republikové rozvědce, udržel bych se o krok až dva před nimi, znal odpovědi.
Naneštěstí jsem si nemohl dovolit na Velena docela slepě spoléhat. Měnící se karty v Sabaccu nikdy nejsou jisté.
Tahle zbraň zkrátka měla dvě ostří, tudíž jsem se musel držet z části zpátky, spoléhaje nejvíc na sebe a vlastní úsudek.
Otázek mě napadla spousta, akorát jsem málokterou mohl položit přímo a na ty ostatní by mi Velen sotva odpověděl, jestli se mu nepodařilo získat žádné další podrobnosti. Ne, nejspíš nebyl ten pravý čas na velké vyptávání. Lepší bylo počkat, získat čas, během něj si v klidu srovnat myšlenky. Dále počkat jak se vyvine situace a podle toho se případně nenápadně vyptávat.
Jinak jsem měl sto chutí odpovědět, že je mi záhadou, proč došlo mýdlo. Případně, že bych za podezřelého jako krysu, považoval důstojníka s velkou chutí k jídlu a sklonem při přemýšlení žmoulat ledacos z toho co má při ruce. Díky obecnosti popisu bych takového určitě našel, nejen v našem oddělení. Přitom myšlenka, více agentů nasazených do toho samého oddělení byla skoro až absurdní. Něco takového by se nemohlo vyplatit, nehledě na to, jak by to bylo neefektivní.
Všechno včetně ironie má však své meze. Proto jsem nahlas odpověděl docela jiným způsobem.
"Krysy umí být neuvěřitelně rafinovaná stvoření. Nemusí být jednoduché něco objevit, i když víte co přesně hledáte.
Ne, zatím vám nemůžu nabídnout žádné dostatečně konkrétní podezření. Ale ujišťuji vás, že se na mě můžet spolehnout. Jsem vám i rozvědce plně k dispozici."
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Colres Mernard - Sluha dvou pánů

Příspěvek od Phate »

Coruscant, velitelství operačního celku tajných sil:

Velen kývl na souhlas a s hlasitým povzdechem se posadil do polstrovaného křesla. V obrovském oknu, které nyní rovnoměrně obklopovalo siluatu tvého nadřízeného, byl vidět už jen cíp zapadající hvězdy. Ještě několik minut a Coruscant se ponoří do nočního života. Jediným rozdílem bude tmavá obloha, neboť galaktické centrum nikdy nespalo.

"Výborně, věděl jsem, že je na Vás spoleh příteli." řekl už trochu uvolněnějším tónem tvůj šéf a nalil si sklenku Corellianské whiskey. Neptal se tě jestli chceš taky a ani se nechystal ti nalít. Moc dobře věděl, že ve službě nikdy nepiješ.
"Pro dnešek to bude všechno. Ještě mi pošlete tu pitomou zprávu a běžte domů. A..." propustil tě ze služby a lehce se zasekl. "...zkuste vymyslet jak najít tu štěnici. Špiclové z rozvědky je to poslední co tady postřebujeme." dokončil myšlenku a nalil si další sklenici. Tím fakticky skončil váš rozhovor a ty jsi mohl odejít.

Vydal jsi se koridorem skromně zdobených chodeb senátní bezpečnosti. Několik krátkých zatáček a byl jsi ve své kanceláři. Ta nebyla tak okázale vybavena a rozhodně z ní nebyl tak pompézní výhled jako z té Velenovy. Okna mířila na jeden z okrajů senátní kupole a bylo z nich vidět na doky pro služební vozidla. trochu luxusu v podobě vyřezávaného stolu a opravdu kvalitní židle jsi si neodpustil. Rozhodně bylo dobré dát alespoň trochu najevo své postavení. Stůl stál pod okny tak, aby na něj dopadalo přímé světlo. V kanceláři byla menší knihovna, pohodlná sedací souprava s křesly a několik menších skříní na datové karty, které se válely takřka všude. Zdánlivě to vypadalo neuspořádaně, avšak mělo to svůj systém.

Měl jsi nyní čas utřídit si myšlenky, vymyslet další postup vzhledem k situaci a hlavně poslat hotovou zprávu Velenovi. To nezabralo tolik času. Rychlá kontrola a odeslání veškerých dat.
Z přemýšlení tě vytrhl až zvuk příchozí zprávy na tvém osobním komlinku. Po rychlé kontrole se ukázalo, že se jedná o šifrovanou zprávu od neznámého odesílatele. To mohlo znamenat buď nějakého infomátora, nebo tvého skutečného zaměstnavatele. Byl by to první kontakt po několika letech rádiového ticha.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Colres Mernard - Sluha dvou pánů

Příspěvek od Merthor »

Coruscant, velitelství operačního celku tajných sil:

Postupně jsem odpoutal své oči od Velenových, ale stále jsem se díval jeho směrem. Navenek jsem udržoval zdvořilý kontakt, využívajíce toho k nenápadnému pozorování. Sledoval jsem, jak si nalévá dávku whiskey. Ta z Corellie rozhodně nebyla špatnou volbou. i když mimo Corellii se dostala hlavně její horší sorta. Ta lepší zůstávala ve vyhlášených místních podnicích. A přirozeně ti, kdo pochází z Corellie ji dokážou ocenit, jako něco tradičního. Já jsem ve službě opravdu nepil, pokud se ovšem nepočítaly speciální pracovní příležitosti. Když už na příležitost došlo, sám jsem si kapku toho samého nápoje dopřál. Díky starým kontaktům jsem vždycky mohl sehnat láhev zaručené kvality. Bylo to jedno s posledních pout s rodnou planetou.
Velenově lehce uvolněnější reakci jsem nepřikládal velký význam. Od začátku dobře věděl, do čeho jde. Řekl mi to moc pěkně a vlastně mě postavil před hotovou věc. Nebyl jsem v pozici, z níž bych mohl říct ne, kdybych to náhodou chtěl udělat. Jistě, pro Velena to bylo dobré řešení. Stejně jako já jsem měl v každém případě určitou komplikaci, Velen se v každém případě, zřekl v můj prospěch, části práce a s ní části přímé zodpovědnosti. Prostě vyložil na stůl silnou kartu, jež tam zůstala ležet. Na mě bylo, abych přišel na způsob, jak blafovat, nebo vyložit ještě silnější kartu, zahranou na vítězství. Navíc úsměv soupeře, při rozdávání karet většinou absolutně nic neznamená. Naopak, soupeři se častěji usmívají při snaze o blafování.
"Budu přemýšlet," slíbil jsem Velenovi i sám sobě. "Brzy vám dám vědět, co mě napadlo." Využil jsem toho, že jsem byl propuštěn a odlepil svá záda od stěny. Kývnul jsem šéfovi na pozdrav, otočil se, načež jsem rychle vyklouznul ven z kanceláře.
Pomalu jsem se vzdaloval chodbou. Na jejím konci jsem se zastavil a přes rameno se ohlédl ke dveřím Velenovi pracovny.
Ty blázne! To si piš, že budu hledat štěnice, kdybys mě náhodou chtěl sledovat..., ulevil jsem si nehlasně, zato od plic. O odposlouchávání kanceláří bezpečnosti a politiků už jsem několikrát cosi zaslechl. Docházelo k nim v i za méně nepříjemných okolností. Ne, rozhodně by to nebyl první případ, kdy byly v budovách bezpečnosti užity speciální sledovací postupy.
Dal jsem se opět do pohybu, rozhodnutý převzít iniciativu. Plynulým tempem jsem pokračoval přímo ke své vlastní kanceláři.
Čím dál víc jsem si uvědomoval, kolik informací bych potřeboval mít k dispozici, abych byl plně v obraze. Přesto jsem na tom byl lépe, než před chvílí. Věděl jsem, o co jde a když taková "krysa" ví, o co se hraje, nikdy nesloží karty před koncem hry.
Už po cestě, před tím, než jsem začal pracovat, mi hlavou začaly vířit první nápady, první zárodky bojového plánu.
Za normálních okolností, na samém začátku vyšetřování bych si stále ještě mohl vybrat ze tří variant postupu.

- Zaprvé zdržovací taktika. V praxi by to znamenalo udělat velice málo, ne víc, než bude nezbytně nutné. Pátrání by se protahovalo. Vyznívalo téměř do ztracena. Pro Velena bych měl připravenou celou řadu výmluv, na schopnosti protivníka, na nedostatek stop a tak podobně. Velenovi by se to nelíbilo, jenže by neměl co udělat. Oddělení by navštívil někdo z RSIS, do všeho by strkal nos. Snad by nezjistil víc, než já a Velen. Situace by se ustálila a po nějaké době by je to přestalo bavit.
Hlavní otázkou zůstával odhad doby, po níž by kýžená situace vydržela, aniž by se přišlo na něco dalšího podstatného.
- Zadruhé opravdové pátrání s pozměněnými předpoklady. V tomto případě bych se do pátrání doopravdy zakousl, s obvyklým smyslem pro detaily. Provedl bych podrobnou analýzu oddělení, včetně důkazů vlastní činnosti, abych je případně utajil. Na konci pátrání bych musel mít tolik špíny a korupce, abych k ní obrátil pohled nadřízených a bezpečnostních složek obecně. Nejednalo by se o žádného opravdového agenta. Nikdo by se nesměl chytit pravé stopy, tušit pravou míru její důležitosti. Zato by se mohlo přijít na celou řadu cestiček, mezi bezpečnostními složkami a podsvětím, na vyšší částky, výměnné obchody. Problém spočíval v tom, jestli se na udičku chytí i rozvědka. Bezpečnostní otázky ji zajímat mohly. Ne tak běžná zločinnost.
- Zatřetí sám podstrčit nepravého špicla. Nejlépe provést profesionální práci a vytvořit od základů úplně novou legendu. Nejdřív bych si vybral konkrétní osobu. O ní bych si zjistil co možná nejvíce, Zjištěná fakta bych doplnil vymyšlených příběhem, který bych pak i z části fingovaně uskutečnil. Na správná místa bych musel propašovat pár kompromitujících předmětů, životním kauzám bych přiřadil jiné vysvětlení. K odhalení by nutně došlo poměrně snadno a dotyčný by určitě probudil zájem, musel by se vypořádat s celou řadou otázek, bez možnosti na ně podat uspokojivé vysvětlení. Nakonec by ztratil nervy. Vše dorazit vhodnými poznámkami. Nepřímé důkazy by stačily, otevřené doznání dotyčného by nebylo nezbytné. Potíže s třetí variantou spočívaly v její věrohodnosti. Řešení nesmělo být ani neuvěřitelné průhledné, ani neodhalitelně složité. Jednotlivé věci by do sebe musely dokonale zapadat. Zrnko nesouladu by mohlo zapříčinit zhroucení celého příběhu.
Každá z těchto tří samostatně prováděných možností, nehledě na jejich kombinace, měla své specifické aspekty, Každá si vyžadovala určité prostředky, přinejmenším sadu určitých informací, nutných pro její provedení. Naopak alternativa nestandardních okolností by si vyžádala jediné možné řešení. Co nejrychleji a nejdůkladněji zametat stopy.

Hned po příchodu do kanceláře jsem začal plnit, co jsem slíbil. Zamířil jsem rovnou k psacímu stolu, abych vyhledal příslušnou datovou kartu. Kartu jsem vložil do slotu svého terminálu, otevřel jednou ze dvou nahraných složek a zběžně si zkontroloval její obsah. Složka obsahovala bezmála všechny informace o bezpečnosti senátní budovy. Všechny stupně zpracování. Na prvním stupni vstupní data, fakta doložená na základě několika přesně zjistitelných údajů. Na druhém stupni jejich přesnou interpretaci a hodnocení. Dále dvě finální memoranda, označené jako podrobný rozbor a stručné shrnutí. Nakonec i prognózy včetně navrhovaných opatření. Typický výsledek práce za přiměřenou, ne příliš dlouhou dobu. Všechno se zdálo být v pořádku. Nic nechybělo, nic nepřebývalo. Celou složku jsem obvyklým způsobem, prostřednictvím interního kanálu poslal Velenovi.
Potom se můj zájem vrátil od terminálu, ke studnici informací na datových kartách. Z nich menší část, ležela na desce stolu, Větší část byla uschována v zamykatelných zásuvkách, nebo v malém spolehlivém sejfu. Zbytek spisových materiálů obsahovaly databáze přístupné z terminálů. Polední jmenované zůstaly pro dnešek stranou. Nechtěl jsem interní síť nabourat, pokud to nebude nutné. Oficiální přístup zase byl při vyšetřování snadněji ověřitelný. Začal jsem karty ze stolu třídit. Urovnávat do několika menších hromádek. Větší část rutinní agendy musela jít stranou, uvolnit místo interním datům oddělení.
Vybral jsem si neoficiálními poznámkami opatřené údaje svých důstojnických kolegů i cosi jako přehled záležitostí, jimiž se oddělení v poslední době zabývalo, poznámky k poradám atd. Všechny jsem musel v dohledné době prostudovat.
Karty označené určitým číslem jsem odkládal stranou. Chtěl jsem si je vzít spolu s osobními věcmi domů, kde to bylo pohodlnější. Pomalu jsem se začal připravovat na hodně dlouhou noc spojenou se spoustou práce a deficitem spánku.

Komlink zapípal ve chvíli, kdy jsem si procházel seznam svých legálních informátorů. Těch typických malých živlů podsvětí, co jsou sem tam ochotní něco vyšťourat, co se kde šušká, pomoci s desinformací. Nejmíň se třemi z nich jsem byl v kontaktu zcela oficiálně. Přemýšlel jsem, zda by mi některý z nich mohl pomoci. Jestli by mi byl schopný dodat pár konkrétních klípků.
Automaticky jsem sáhl po komlinku. Jediný kontrolní pohled odhalil, že je nasnadě jediný možný původce zprávy. Neznámé číslo a kódovaný obsah, vylučovali většinu možností. Dohromady ukazovali na původu u někoho z mých tajemných přátel.
V součtu s předchozím děním, to už byly dvě závažnější události. Obě se daly s jistou mírou pravděpodobnosti předvídat, obě jsem do částečně zakalkuloval. Teď nastaly z ničeho nic obě na jednou a pro danou chvíli jich bylo tak akorát dost.
Naštěstí jsem byl daleko ostražitější, připravený na veškerá nečekaná zjištění. Nic se mnou nemohlo zacloumat tak, jako ono velkolepé oznámení v šéfově pracovně. Naopak skoro jsem se rozesmál naléhavě hurónským sarkastickým smíchem.
S chladnou rozvahou jsem se podjal úkolu přijít šifrovanému vzkazu na kloub, což znamenalo přijít na způsob jeho kódování.
Kódovací postupy obvykle sestávaly z několika kroků. Příjemce potřeboval znát, kdy má použít kombinační substituci, kdy má počítat s přeskupováním textu, či ze slovními šiframi, symboly a hesly. Většinu postupů jsem musel nosit v hlavě.
Začal jsem uváženě postupovat od těch nejjednodušších, k nimž stačila dobrá paměť, aby se daly odečíst tak jak stály na displeji komlinku, k těm složitějším, vyžadujícím si velké množství času, soukromí i pokročilé technologie.
Podle dění vzkazu jsem se hodlal zařídit, přizpůsobit mu realizaci svých záměrů.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Colres Mernard - Sluha dvou pánů

Příspěvek od Phate »

Coruscant, velitelství operačního celku tajných sil:

Vymýšlení strategie, která by ti pomohla setřást případné sledování a svést orágny činné na falešnou stopu, ti zabralo dobrou hodinku. Čas utíkal rychle, byť se to nezdálo tak dlouho. Za okny tvé kanceláře už se stačial rozvítit reklamní světla a noční záři Coruscantu tlumily filtry. Venku se schylovalo k bezesné noci.

Seznamů s informátory jsi měl několik. Byly zde tací, které využívalo hojně celé oddělení, ti mohli dodat zajímavé informace, ale v tvém případě byli nepoužitelní. Ze seznamů informatorů s užším polem působnosti jsi se dostal až k těm, kteří pracovali přímo pro tebe a většinou se nedostali do žádného z hlášení. Fungovali mimo systém a pro tyto případy se hodily více než dobře. Samozřejmě si věděl, jak je kontaktovat, ale i přes to jsi sbalil datakartu s poskytnutými informacemi a osobními údaji výše zmíněných.

Když jsi konečně překonal prvotní, dalo by se říci šok, z neznámého volajícího, zabezpečil si kancelář výkonnou rušičkou. Vše si zkontroloval a až potom přijal hovor. Šlo ho o hlasovou zprávu, očividně nahranou.
"Garáže speederů v tvém bytovém komplexu, ve dvě ráno." sdělil ti mužský mechanický hlas. Nebylo jasné od koho zpráva je. Buď to mohl být někdo ze Sithské rozvědky, nebo mohlo jít o past ze strany republikových vyšetřovatelů. Nedalo se vystopovat odkud a od koho zpráva přišla a proč vypadala jako běžný příchozí hovor.

Bylo načase si sbalit vše, co bys mohl potřebovat a vyrazit směrem k domovu. Případně se na setkání připravit, pokud tedy bylo jak. Do schůzky zbývalo ještě necelých pět hodin a cesta do apartmánu trvala necelou půlhodinku. Rozhodl jsi se tedy stavit se ve svém bytě a promyslet další postup.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Colres Mernard - Sluha dvou pánů

Příspěvek od Merthor »

Coruscant, velitelství operačního celku tajných sil:

Rozhodl jsem se sejít do garáží trochu dříve, nenápadně se porozhlédnout a přitom se připravím na nadcházející setkání. To byla jediná drobná úprava plánu, kterou jsem provedl. Jinak jsem pokračoval v realizaci rozběhnutého postupu beze změn.
Čas a přibližné místo setkání nebylo těžké přehrát z komlinku do vlastní paměti, tudíž jsem mohl obsah proběhnuvším hovoru, všechny záznamy o něm a známky jeho přítomnosti rovnou vymazat. V komlinku tak nezbyla jediná přímá stopa,
Každý způsob kontaktu měl svoje výhody a nevýhody. Nahraná zpráva taky občas měla své využití, ačkoliv většinou byla o něco lépe prolomitelná. Například zabezpečení signálu i fyzického odposlechu si vyžadovalo dvojí sadu ochranných opatření. Kromě toho bylo riskantní i opakované používání určitého specifického typu hlasu. Proto jsem preferoval metodu textového mikrosignálu, kdy se obraz textu odesílal během nejkratšího možného, mnohdy paralelního hologrefického spojení.

Abych dostál bezpečnostním předpisům oddělení, přesunul jsem teď, po konci směny, na stole srovnané hromádky datakaret, do horní zásuvky svého stolu, tu jsem pak patřičným způsobem zajistil. Režim rušení odposlechu, na nějž jsem předtím málem zapomněl, jsem přepnul na režim plošné ochrany, zajišťující ochranu terminálu, sejfu a elektronického zámku dveří.
Pokud by se po mém odchodu někdo pokusil vniknout do mé kanceláře, minimálně bych se o tom dozvěděl.
Mimo zabezpečení kanceláře, už jsem si dopřál jen krátký pohled z okna. Tenhle výhled na doky služebních vozidel, včetně vozidel bezpečnosti se mi líbil rozhodně víc, než výhled z kanceláří nejvyšších důstojníků. Oč méně byl malebný, atraktivní atd. o to byl praktičtější. Když se pořád díváte na tu samou sebehezčí budovu, za chvíli vás to musí omrzet. Zato když někdo neví, že máte okno těsně nad parkovištěm a na dohled od jednoho ze vchodů, máte slušnou příležitost ke špehování. Můžete zahlédnout kohokoliv, kdo se potlouká před budovou, kdo rychle přijíždí a odjíždí, kdo se dívá k vašemu oknu, projevujíce zvláštní známky ve svém chování, což mě zajímalo, už jen kvůli možné přítomnosti někoho spolupracující ho s rozvědkou.

Od své kanceláře jsem chodbami zamanévroval tak, abych znovu procházel kolem Velenových dveří. Zajímalo mě, zda je Velen stále ještě uvnitř a doufal jsem, že mi v tom směru něco napoví moje instinkty. Posléze už jsem předním východem, všem patrným způsobem opustil budovu. Zamířil jsem do doků pro svůj speeder a na cestu domů. Procházejíce po parkovišti, držel jsem své oči doširoka otevřené. K vidění bylo potenciálně totéž jen z trochu jiného úhlu.
Můj speder měl modrou barvu a částečně otevřenou kabinu. Nebylo to žádné předražené žihadlo a už vůbec ne limuzína. Jednalo se o levnější model s nikoliv nejhorším výkonem. Byl dost pohodlný a středně starý. Už nějakou dobu mi výrazně ulehčoval pohyb po Coruscantu. Nastoupil jsem, zapojil startér a vystartoval. Na cestě domů jsem chtěl uplatnit pár osvědčených triků a ověřit si, že mě zatím že mě zatím nikdo preventivně nesleduje. Zamýšlel jsem jet rovnou domů, ale nemuselo to nutně být tou nejkratší cestou.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Colres Mernard - Sluha dvou pánů

Příspěvek od Phate »

Coruscant, cesta domů:

Tvé smysly dávaly vědět, že Velen ještě neodešel domů a stále pracuje ve své kanceláři. Zpráva o štěnici na vašem oddělení ho musela hodně dostat, protože tu zůstával málokdy do pozdních hodin. Tedy pokud nešlo o nějaký bezpečnostní problém. Ale nyní to vypadalo, že zůstane v budově téměr sám.
To ovšem nebyl tvůj prolblém a ty jsi pokračoval ke svému speederu. Strážný droid ti popřál dobrou noc a chladný vzduch nočního Coruscantu ti, po průchodu hlavním chodem, naplnil plíce. Cestou ke svému dopravnímu prostředku jsi nezaregistroval žádné anomálie. Nevypadalo to, že by tě někdo sledoval, ale pokud šlo o rozvědku, určitě to nebyl žádný amatér a triky, které jsi znal ty, uměl dotyčný nejspíš provést mnohem lépe.

Vložení startéru a odemknutí ovládání ti trvao pouze pár vteřin. Repulzorový motor speederu se zahřál téměř okamžitě a rychle překonal gravitační síly. Napojil jsi se na nejbližší dopravní uzel vedoucí opačným směrem, než kterým byl tvůj apartmán a bedlivě sledoval případné podezřelé chování.
Ještě nekolikrát jsi rychle změnil směr a cesta domů se ti tak protáhla na dobrou hodinu. Pokud tě někdo sledoval, musel to byl opravdu profesionál. Z toho co jsi vypozoroval to tak ovšem nevypadalo a ty jsi zamířil poslední odbočkou přímo domů.

Vysoký bytový komplex, ve kterém se tvůj apartmán nacházel, měl několikero pětipodlažních parkovišť rozmístěných pravidelně po celé své výšce. Zamířil jsi do nejvýše položeného, neboď tvůj apartmán byl až v poslední sekci, ze které byl nádherný výhled na široké okolí budovy. Parkoviště bylo v tuhle pozdní hodinu plné, ale naštěstí jsi měl vyhrazené parkovací místo. Usadil jsi speeder přesně mezi čáry nakreslené na durabetonové podlaze. Prostor parkovistě byl velice dobe osvětlen a nikde nebylo nikoho vidět. Vydal jsi se výtahem o deset pater výš do svého apartmánu.
Do setkání zbývalo něco málo přes tři hodiny. Bylo nutné se připravit a vymyslet jak budeš postupovat, kdyby šlo o past.

____
Popis bytu nechám na tobě, určitě máš nějakou představu jak Colres bydlí.
EDIT: Nemusíš to popisovat dopodrobna, abychom udrželi délku příspěvku v nějaké rozumné, čtitelné délce.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Colres Mernard - Sluha dvou pánů

Příspěvek od Merthor »

Coruscant, můj bytový komplex:

Pokud hrozilo nějaké nebezpečí pasti, mí protivníci prošli základní zkouškou. Nenechali se vylákat ze stínů v pozadí.
Skončil jsem tedy s klamáním nepřítele, vymotal jsem se z proudu dopravy s výrazným vlivem na svižnost vozidla.
Zamířil jsem rovnou k příslušnému bytovému komplexu a patru výškového parkoviště. Zaparkoval jsem, a aniž jsem se příliš rozhlížel, pospíchal jsem k výtahu. Výtahem jsem dojel do svého patra, chodbou pak dorazil do svého apartmánu.
Celý bytový komplex se nacházel ve vyšších patrech, kus mimo oblast bezprostředního okolí senátní budovy. Byl dobře dostupný, neboť ležel v blízkosti důležitého dopravního koridoru. Tomu odpovídal vzhled i soupis vybavení apartmánů,
Můj apartmán ležel uprostřed patra, v dlouhé chodbě, na obou koncích ohraničené výtahovými šachtami. Skládal se z kuchyňky, koupelny a tří malých pokojů. Vše uvnitř působilo nepříliš přeplněně, útulně a dokonale vypovídalo příběh o často zaneprázdněném, většinu času samostatně bydlícím mladém muži.

Zatím co Velen, případně někdo z rozvědky, možná stále trčeli v práci, já se v soukromí zařídil po svém. Kvůli pohodlí jsem odložil sako. Zůstal jsem jen v košili s povyhrnutými rukávy. Automaticky jsem zamířil do kuchyňky, kde jsem si připravil silnou kávu, abych se celou noc byl schopný soustředit a rychlovku k zakousnutí, sendvič a la Mon Calamari. V oblíbeném pracovním koutku jsem se s hrnkem a talířem posadil do křesla pod oknem, zabíjejíce celou další hodinu nekonečným dumáním.
Utvrdil jsem se v tom, že nastražení protišpionážní léčky není možné předejít. Rozvědce mohla Kdykoliv postačit skrytá miniaturní kamera, zachycující věrohodné setkání. A pátrejte na každém kroku po kamerách ...
Z myslitelných preventivních protitahů, jsem zvolil drzost kombinovanou s alibi. Důvod - jsou možnosti jak dobrou povídačkou vysvětlit podezřelé jednání a já nevěřil v existenci důkazů ani v odhalení kompromitujícího materiálu. Alternativně bych mohl použít maskovací převlek, zmatek a podobně. S obdobnými triky se to ovšem nesmělo přehánět. Mohly se hodit později.

Zapivše kávu trochou vody, sáhl jsem po komlinku a vyhledal jedno číslo. Už v kanceláři jsem si vzpomněl, že dva či tři legální informátory lze kontaktovat bez osobního setkání. Na detailech nezáleželo. Mohlo jít i o informátora, o němž už Velen slyšel. Šlo o obsah rozhovoru, o navázání neurčitého kontaktu. Ten měl nahradit vymazanou zprávu, vytvořit alibi, vysvětlit co dělám pozdě v noci na parkovišti. Oficiálně to byl první krok diskrétního pátrání. K výměnnému obchodu i neoficiálnímu pátrání, mělo dojít později, jakmile se to bude hodit.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Colres Mernard - Sluha dvou pánů

Příspěvek od Phate »

Coruscant, můj bytový komplex:

Vzal jsi komlink a vyhledal dvě čísla informátorů, kteří byli oficiálně vedeni v záznamech Úřadu pro bezpečnost. V tomto seznamu figurovala naprostá menšina tvých kontaktů, se kterými se mohli spojit i tvoji kolegové.
Když si vytočil první číslo, dlouho trvalo než ti automatický systém oznámil, že dotyčný je nedostupný a spojení nebude navázáno. To samé následovalo u dalšího a ještě dvou, kteří byli vedeni pod jiným agentem, ale byli taktéž přístupné pro všechny. Vypadalo to podezřele, ale tobě pomalu vypršel čas, který ti zbýval do schůzky s tajemným volajícím. Rozhodl jsi se tenhle problém vyřešit později a vydal jsi se turbovýtahem do prostor parkoviště.

Parkoviště bylo ve stejném stavu, jako když si přijel. Pečlivě rozmístěna světla ozařovala každý kout. Alespoň do té doby, než všechna zhasla. Prostorem se rozhostilo naprosté ticho a tma. Vypnutí světel bylo cílené, neboť nenahodil sekundární generátor.
Nemělo tedy cenu snažit se je nějakým způsobem nahodit.
Chvilku na to se někdo dotkl tvé mysli, malé šťouchnutí, dobře známé.
"Dlouho jsme se neviděli, Colresi." ozval se dobře známý ženský hlas. V ten moment se rozsvítilo světlo přímo nad tebou a do kuželu světla vstoupila Anadris v celé své kráse. Měla na sobě civilní oblečení v kterém zapadla mezi milióny lidí na planetě.

Ticho by se dalo krájet, nervozita ti zprvu nedovolila mluvit a Anadris se tedy ujala slova.
"Docela jsi se tady zařídil. Máš moc pěkný byt a v rámci mezí i kancelář." rýpla si do tebe a dala najevo, že tvá bezpečnostní opatření nepředstavovaly žádnou překážku. Dál nemluvila a čekala, co z tebe nakonec vypadne.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Colres Mernard - Sluha dvou pánů

Příspěvek od Merthor »

Coruscant, můj bytový komplex:

V nečekanou pozdní hodinu se stane, že ke spojení nedojde, byť to potřebujete sebevíc, u informátorů zrovna tak.
Pojistka se nekonala. Mít víc času, vymyslel bych další triky, Bohužel čas jsem už spotřeboval. Ani na poslední chvíli jsem neuhnul z cesty za svěřeným cílem. Pokrčil jsem rameny a vstal z křesla. Nadešla chvíle jednat. Chvíle prohledat místa činu, zjistit do čeho se to ženou po hlavě.

Chodba, turbovýtah, okraj parkoviště. Až do půli cesty vše postupovalo dle představ.
Když zhasla světla, přibrzdil jsem. Ohlédl jsem se směrem ke správní části komplexu, kde se nacházely hlavní jističe.
V každém případě to byla část dobře promyšleného plánu.. Náhlá tma mě přibrzdila, dál jsem mohl postupovat jen díky zvýšenému soustředění. Urazil jsem další kousek, stočiv se ke svému speederu, než se to náhle jakýmkoliv představám vymklo.
Celé to aranžmá s jediným rozsvíceným světlem, mi nejvíc ze všeho připomnělo Coruscantské divadlo, Příchod hlavních hrdinů na scénu. Až na to, že slavnostní vstup nedoprovázely žádné slavnostní pocity. Už pouhá možnost, že nejde o souhru náhod, že do sebe všechno zacvakne, na náladě nepřidala.

Minulost byla stále živá, divné pocity neodezněly a já si nebyl jistý, že je Anadris tím, koho bych tady a teď rád potkal. Nicméně stála přede mou. Zhmotnila se z živoucí představy, jako by se doba, po niž jsme se neviděli, nepočítala na roky.
Netušíce, co mám udělat, instinktivně jsem se pokusil udělat pár kroků z dosahu světla.
"Ty?" vydechl jsem, dočista překvapený. Byl-li právě to účel, povedlo se.
Při nejmenším podezření bych se měl rozhovoru vyhnout, Tvářit se, že nevím, o co jde, že se mě to netýká. Jenže k čemu vlastně, když všechno stálo a padalo na přítomnosti jediné osoby, která o mě, mé minulosti i poslání věděla úplně všechno.
"Takže jsi měla náhodou cestu a přišla sis poklábosit?" vydralo se ze mě, ve stejném duchu, z části proti mé vůli.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Colres Mernard - Sluha dvou pánů

Příspěvek od Phate »

Coruscant, bytový komplex, garáže:

Uplynula dlouhá chvíle, než Anadris promluvila. Mezitím se stále držela naproti tobě. Obcházela po hraně světelného kuželu a prohlížela si tě. V ten moment tě ani nenapadlo snažit se dostat z dohledu, protože pokud byla na Coruscantu, určitě si pojistila, aby vás nikdo nepřistihl.

"Cestu kolem? Poklábosit? Neblázni Cole, moc dobře víš proč jsem tady." řekla sladce a usmála se. Zastavila a udělala dva kroky k tobě. Vypadala ještě krásnější, než když si jí viděl naposledy. Dospěla a bylo znát, že nasbírala nějaké ty zkušenosti. Byla si sebou tak jistá, že hleděla celou dobu na tebe. Nerozhlížela se kolem, nesledovala prostor odkud by vás mohl někdo napadnout. Celé to měla perfektně naplánované.

"Je na čase, abys dokázal svou loajalitu Impériu a našemu Císaři, Colresi." spustila, né už tak příjemným tónem. Zněla jako nadřízená, která má někoho na koberečku.
"Dlouho jsme tě nechali, aby sis tady vybudoval pozici, kterou máš, život, který máš. Je čas ukázat, že to všechno k něčemu bylo. Máte na úřadu krysu." pokračovala ve svém monologu. "Tedy jinou, než tebe." dodala a usmála se.
"Brzy tě tvůj nadřízený, Velen, pověří interním sledováním několika podezřelých." řekla sebejistě a už nešlo o formální sdělení, ale o zadávání úkolu, který tě čekal.
"Jakmile to udělá, dostaneš informace, důkazy a soubory, které usvědčují jednoho z tvých kolegů s úzkými vztahy na Chrám Jediů. To abys měl čím podepřít své vyšetřování, které bude krýt tvůj skutečný úkol." vysvětlila ti a jakmile domluvila, do světelného kuželu vstoupila další osoba.

Světlo dopadalo na mandalorianskou zbroj, pod kterou se ukrývala, tobě velice dobře známá, Shae Vizla. Jedna z nejlepších nájemných lovců v galaxii, která byla známa svou účastí v Bitvě o Alderaan a která z hloubi srdce nenáviděla Republiku a Řád Jedi. Lovkyně zůstala stát za Anadrisiným pravým ramenem nechávajíc si na hlavě svou přilbu. Nemohl jsi tedy tušit, jestli tě zrovna skenuje pomocí systémů v přilbě, nebo si tě pouze prohlíží.
"Tady Shae, kterou jistě znáš, má velice důležitý úkol. Ty jí v něm pomůžeš jak nejlépe budeš schopen. A to u za cenu vlastní smrti. Takový je rozkaz a vůle našeho Císaře." řekla Anadris vážně, ale její vzpřímený postoj trochu ochabl.
Nic dalšího neříkala, ale jak si jí znal, určitě čekala, že máš spoustu otázek.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Colres Mernard - Sluha dvou pánů

Příspěvek od Merthor »

Coruscant, bytový komplex, garáže:

Některé věci není třeba připomínat, vyplynou na povrch automaticky.
Tyhle zlomy a změny v chování,… byly jedinou skvrnou na celkové koncepci, jediným čeho jsem na tom všem zalitoval.
Zvlášť když Anadris vypadala zatraceně pěkně a zdálo se, že je úspěšná, když má víc informací, než já z první ruky. Počáteční omotávání kolem prstu je vždycky příjemně naplňující. A pak vás připraví o iluze, ukáže se, co je pravda.
Jinak ano, povinnost, služba a věrnost Círaži především, úkol - v pořádku. V tom co říkala, měla pravdu.
I přes tu změnu byl její hlas příjemný a já ji musel obdivovat. Stačilo, aby pokračovala ve vysvětlování, rázem jsem potenciální možnosti hodil za hlavu, neboť vyslovila přesně to, v co jsem doufal. Na postup a odpověď Velenovi jsme se zjevně dívali stejně. Že mě nejprve zaskočila tím, jak její sebevědomí plán na první pohled vypadal, nebylo třeba zmiňovat.
I na mé tváři se na chvíli objevil klidný úsměv. Sám jsem udělal další krok blíž k ní, myslíce na to, jestli se od ní ještě kdy dočkám kousku upřímné blízkosti. Přál bych si, aby se ty chvíle ze vzpomínek vrátily.

Přítomnost uznávané lovkyně zaúčinkovala jako nové zamíchání karet. Ukončila špitání ve dvou a dokazovala, že se hraje podle původních předpokladů, mimo to o cosi důležitého, než o střípky aktuálních interních dat. V tom celém jsem musel být jen malé kolečko, leč kolečka se věru roztáčela. Plus spolupracovat s někým takovým mohlo být považováno za čest.
Pohlédl jsem k helmě lovkyně, snažíce se o odhodlanější výraz. Kývnutím hlavu jsem naznačil malou úklonu.
"Vi ganar tomyc lenedat. Ni vorer te bora sa ner akaanir!" pronesl jsem s tichým důrazem jazykem svých spojenců. Neovládal jsem ho nijak plynně, nicméně během výcviku mi pár útržků v paměti uvízlo.
Ani na Anadris tlumočící Císařovu vůli přirozeně nebylo možné zapomenout. Proto další pohled i slova patřili opět jí.
"S přípravou vyšetřování jsem už začal. Dokud mi budou věřit, zvládnou všechno udržet pod kontrolou," řekl jsem.
U konfidentské práce vždycky vyvstává jedno zásadní dilema. Pro splnění úkolu je dobře znát co nejvíc. Otázek na detaily akce vás obvykle nepadne spousta. Zároveň ovšem v ohrožení není dobré vědět cokoliv navíc, co k práci nepotřebujete.
Posouzení důležitosti informací jsem tedy raději přenechal vyšší instanci.
Na koho je ten jiný krysák skutečně napojený? Co nebo kdo má být naším hlavním cílem? Kdy dojde k dalšímu kontaktu? Řekni mi prosím všechno, co můžeš. formuloval jsem dotaz pokud možno obecněji s poukázáním na konkrétní body zájmu.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Colres Mernard - Sluha dvou pánů

Příspěvek od Phate »

Coruscant, bytový komplex, garáže:

Shae si vyslechla tvou zdvořilostní frázi v jejím jazyce, ale jediné odpovědi, které se ti dostalo, bylo pokývnutí hlavou. Tedy lépe řečeno přilbou, pod kterou se mohla tvářit jakkoliv. Vlastně na tebe ani nemusela koukat. Mohla vést konverzaci s někým úplně jiným a ty bys o tom neměl nejmenší potuchy. Dalo se odvodit, zejména z pohybů těla, kdy mandalorian s někým komunikoval, ale Shae na sobě nedávala nic znát a i kdyby, patřila k těm nejlepším a na takové věci si určitě dávala pozor.

Za to Anadris se vyloudil na tváří další trochu potměšilý úsměv. Nepřerušila tě a vyslechla si, co máš na srdci. Znovu se pousmála nad tvou poslední větou, která, byť jsi to nezamýšlel, zněla trošku zoufale.
"Jak bude tvoje vyšetřování pokračovat se zavčasu dozvíš." řekla po chvíli a přešla o pár kroků blíž. Natáhla ruku a nad předloktním počítači se zobrazil hologram jednoho z tvých kolegů. Byl to zabracký muž, o něco málo mladší než ty s velmi dobrou pověstí, ale poměrně neznámou minulostí.
Dru'a Zack byl jedním z důstojníků, kteří měly vazby na Řád Jedi a Chrámovou ochranku. Tedy na ty, kteří měli údajně chránit Jedie.

"Abys to pochopil, Dru'a není napojený na nikoho, ale důkazy, které jsme připravili nebude moct popřít. Je pouze loutkou v téhle obrovské hře." vysvětlila ti, jak se věci mají ohledně údajné krysy na oddělení. Pravdou bylo, že opravdu něco vynášel informace, ale bylo to pouze krytí.
Anadris poodešla zpět k Shae. Ta si sundala přilbu, aby si trochu protáhla krční svaly. Byla to velice pohledná žena se zrzavými vlasy a tváří ošlehanou bojem. I tak by však strčila do kapsy kdejakou holonetovou herečku.
"Tvým úkolem je mi pomoct dostat se k detailním nákresům Chrámu. Zbytek se dovíš až jestli uspěješ v tomto úkolu." řekla mandalorianka docela příjemným hlasem, ale její výraz zůstával neutrální.
"Další kontakt nastane, až tě Velen oficiálně pověří vyšetřováním. Do té doby pokračuj ve své práci. Až se tak stane, Shae tě vyhledá." řekla Anadris a jakmile dořekla poslední slovo, kužel světla, který vás tři doposud ozařoval, zmizel a okolo tebe se rozhostila naprostá tma. Pár vteřin na to se rozsvítila všechna světla a ty jsi se ocitl v garáži úplně sám.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené výcviky“