5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Zde se odehravají mise hráčů.

Moderátor: Moderátoři

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Příspěvekod Hayasan » 17.4.2016 21:47:20

Garqi, Na cestě kamsi:
Mistrovo mírné potěšení jsem sice zaznamenala, ale nadšená jsem z něho nebyla. Jen jsem si povzdechla a raději jsem se zadívala z okna. Ono je fajn, když je váš vlastní mistr aspoň trochu potěšen, ale mohlo by to být také z jiného důvodu než z něčeho samozřejmého. Člověk by si poté připadal méně jako lempl. Výhled z okna potvrzoval mé vlastní předpoklady. Budeme někde v prčicích.
Jo no. Nesnáším dobře pobyt na slunci,
mírně jsem příkývla. Mračila jsem se. Ne vyloženě na mistra, ale tak nějak... na všechny a na všechno. A co se týče pobytu na slunci... měla jsem dost bledou pokožku a dokázala jsem se spálit doslova po deseti minutách. Měla jsem to vyzkoušené a bylo to na prd.
Mistře, doufám, že budeme někde v lese. Na přímém slunci opravdu nevydržím dlouho a nemám zkušenosti s výrobou přírodních ochranných pomůcek, nebo jak to nazvat. Nemám nejmenšího tušení, z čeho vyrobit přírodní opalovací krém. Sice jsem někde četla, že v dávných dobách používali lidi na spáleniny sádlo z banthy... ale to mne před samotným spálením neochrání. A co se pokrývky hlavy týče, kterou bych nutně potřebovala také, jinak budu mít úžeh, tak z trávy jsem si klobouk opravdu nikdy nepletla a mám pocit, že velký list by mi až zas tak nepomohl, protože by brzy uschnul,
podívala jsem se na Siliina s podezřením v očích. Ty pláně skutečně nevypadaly dobře a mě stačilo málo. V tomto ohledu jsem byla až extrémně náchylná.
Na slunce jsem dokonce alergická. Kdysi jsem měla brát pravidelně léky. Ne že bych to dodržovala, ale časem se to zlepšilo samo a nic už jíst nemusím, i když prášky bych u sebe měla mít vždycky,,
sdělila jsem mistrovi a zase jsem se zadívala z okna. Jo, tak tohle může být setsakramenstky zajímavé. Jestli Siliin náš výlet nedomyslel, tak z toho bude opravdu utrpení a já se nespletla. Jen za to nebude moct má neschopnost, ale špatný genetický materiál od mých předků.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx
Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 843
Registrován: 25.1.2013 22:01:44

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Příspěvekod Jordi Linx » 20.4.2016 20:39:41

Garqi, Na cestě kamsi:
Čím dále od civilizace a čím blíže dle všeho nepříjemné a náročné zkušenosti s divočinou, tím náročněji ti bylo. I když jsi nedávno přiznala své strádání ve výcviku a nedostatku tréninku vůči ostatním, tak tohle nebylo něco, co jsi zrovna chtěla absolvovat pro dotažení toho rozdílu. Možná i proto jsi zmínila náchylnost na slunce a podobné záležitosti, nicméně místo hlubokého pochopení pro nemocného člověka se na tebe mistr podíval s nejvyšší nedůvěrou.
Takže mi Hay chceš říct, že po všem, co jsi absolvovala na Quelloru, po tvé denní misi tady na Garqi, kde jsi celý jasný slunečný den sledovala s rytířem Ninnem únosce konvoje, sis až nyní vzpomněla, že tě trápí citlivost pokožky na slunce a že by bylo dobré s tím něco dělat? Tak jaktože se to nepromítlo nikdy dříve, proč jsem u tebe nepozoroval nějaké podobné příznaky nebo snad výrazné spáleniny - navíc na Quelloru v troskách města to rozhodně přes den dovedlo pálit více než dost,
zareagoval na tebe přísným, byť do značné míry tázavým hlasem, abys podrobněji vysvětlila nesoulad informací, na něž tvůj mistr právě upozornil. A tobě v tuto chvíli muselo být jasné, že promlčení v tomto případě nebude řešením a nějakou odpověď budeš muset svému mistrovi poskytnout.
A to, že ses pokaždé stihla nějak ošetřit jen tak neokecáš - nehledě na to, že i dnes jsi měla tu možnost se připravit a čistě náhodou jsi tohle vzpomněla až při cestě. A pokud to vezmu z té výcvikové stránky - tak při havárii na pouštní planetě se tě taky nikdo nebude ptát na to, jestli máš opalovací krém a dostatek vody,
neodpustil si tvůj mistr ještě drobné popíchnutí a jasně tak naznačil, že tohle tvoje zaváhání rozhodně nebylo přijato vřele.
Krajina se pod vámi zatím míhala a občas jste minuli i nějakou vesnici, ale stále žádný náznak klesání nebo toho, že byste se měli blížit k vašemu cíli.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
 
Příspěvky: 6520
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Příspěvekod Hayasan » 21.4.2016 06:20:47

Garqi, Na cestě kamsi:
O hluboké pochopení jsem tak úplně nestála. Ani o utěšování, ale mistrova reakce mi přišla přehnaná. Nevynechal jedinou příležitost, při které mne mohl hm… seřvat? To asi ne, ale pořádně sjet zcela určitě.
Proč mám už hodně dlouho pocit, že hovor s vámi připomíná poskakování v minovém poli? Přijde mi, že nevynecháte jedinou příležitost, abyste mne mohl sjet. Jako byste na to čekal,
nadhodila jsem (ale jen v duchu) svůj postřeh. Svou poznámku jsem totiž vyhodnotila jako nevhodnou. Už mne unavovalo, jak mne Siliin pořád vyjížděl a ani trochu se mi to nelíbilo. Pokoušela jsem se tedy bránit.
A to s ním mám trávit hezkých pár dní. Zabijte mne někdo, já nechci být s mistrem.
Povzdechla jsem si.. Naříkat nahlas by bylo přes míru dokonce i na mne.
Na Quellor jsem si dovezla opalovací krém. A jak jistě víte, když se člověk natře dostatečným faktorem, nemusí na tu krabičku sáhnout půl dne. A když jsem tedy měla vlastní, dostatečné zásoby a problém jsem vyřešila, přece nečekáte, že za vámi budu chodit,
argumentovala jsem zase já. Jen jsem si musela dávat pozor na tón a nemohla jsem mluvit tak razantně jako mistr. Docela dobře jsem si uvědomovala, že na toto téma nemělo dojít a já měla mlčet.
Co se této planety týče… vždyť ani nebylo pořádné teplo. Slunce svítilo akorát na to, aby člověku nebyla zima a to byl ještě v pohybu,,
vysvětlovala jsem Siliinovi problematiku, se kterou on asi žádné problémy neměl, vzhledem k jeho rase.
A jak jsem řekla, problémy se více méně vyřešily samy. Plus… kdybych havarovala na pouštní planetě, tak mám kolem sebe trosky a věřte mi, že se z jejich stínu za dne ani nehnu, pokud by mne k tomu nedonutily okolnosti. A i tak by to bylo úplně to krajní řešení,
odpověděla jsem, zatímco jsem sledovala krajinu pod sebou. Přála jsem si, aby ta cesta byla už za mnou. Dole totiž bude na programu určitě něco jiného než tento debilní hovor.
Jestli vás snad napadlo, mistře, že se chci ulívat, tak to bych udělala přece daleko chytřeji. Jenom kdybych snědla nějaké větší množství koření, tak teď ležím v křečích a ani bychom nevzlétli. Věřte mi, že s ulíváním mám bohaté zkušenosti,
podívala jsem se na Siliina, abych zjistila, zda jsem náhodou nepřestřelila. A raději jsem už nic dalšího neříkala. Jak se říká, mlčeti zlato...
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx
Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 843
Registrován: 25.1.2013 22:01:44

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Příspěvekod Jordi Linx » 23.4.2016 19:38:10

Garqi, Na cestě kamsi:
Nezdálo se, že by tvá obhajoba měla na mistra kdoví jaký dopad ohledně viny, nebo třeba nějakého soucitu. A nic ani nenasvědčovalo tomu, že by se tak mělo stát. Tvůj mistr si nakonec jenom povzdechnul a spíše zklamaně zavrtěl hlavou, jak ho tohle celé očividně také moc nebavilo.
Nepochybuji, že bys pro případ ulití zkusila něco kreativnějšího a rozhodně bys nebyla tak hloupá, abys to přede mnou zkoušela hrát přes nějaké zdravotní potíže. Nicméně o tvých neplechách a velkém množství přestupků, které jsi vyváděla v chrámu jsem dobře informován, to se neboj,
zareagoval nejprve na tvoji poznámku o tom, že v ulívání umíš být dostatečně kreativní na to, abys zkoušela nějaké laciné triky. Poodhalil také, že tvé neplechy byly pozorovány na mnoha místech a ne jen tvými kamarády, kteří v tom byli namočeni nebo případnými oběťmi.
Jde mi hlavně o to, že to vypadá a budí dojem vymlouvání se a rozhodně to není poprvé. Rytíř Jedi to nikdy nebude mít jednoduché a většinou si vytrpí mnohem více než ostatní. Ale nestěžujeme si, nesnažíme se tomu vyhnout nebo od toho utéct - máme větší zodpovědnost a moc než ostatní a je na nás, abychom ostatním pomohli a ochránili je. U tebe ale může být problém strach - bojíš se toho, co může přijít a pro to se snažíš, ať už vědomě nebo nevědomě, z toho uprchnout, jakmile to bude jenom možné. Ty se musíš tomuhle strachu, který možná ani nevidíš, umět postavit a překonat jej. Dokud se ti tohle nepovede, tak z tebe nikdy rytíř nebude,
zkonstatoval nakonec tvůj mistr a pokusil se ti trochu více osvětlit, jak tuhle celou situaci vnímá on a kde vidí ten hlavní problém. Náhle jsi pocítila, že jste začali mírně klesat - prostředí venku přešlo bylo stále plné polí, ale ve směru kam jste mířili, jsi mohla vidět hustý les.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
 
Příspěvky: 6520
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Příspěvekod Hayasan » 24.4.2016 06:09:35

Garqi, Na cestě kamsi:
Během mistrova monologu jsem měla co dělat, abych po něm neházela ksichty. Nedozvěděla jsem se vůbec nic nového. Svého strachu de facto ze všeho… z nevhodné poznámky, ze svěřeného úkolu, ze selhání, z komunikace s ostatními Jedii,… jsem si byla docela dobře vědomá. Zprvu mne také trošku zaskočilo Siliinovo prohlášení, že bych se snad ani rytířem nemusela stát. Byla jsem trošku překvapená, to je pravda. Poprvé to vyslovil někdo jiný a nahlas… já se myšlenkami na to, že asi nejsem příliš vhodný materiál na Jedie už zabývala, byť že jsem si zatím nedokázala představit nějaký svobodný život bez závazků k Řádu. I v tomto ohledu jsem se bála. Jak vlastního rozhodnutí, tak následků. Ale byla pravda, že své obavy jsem dokázala překonat. Tedy většinou, pokud jsem třeba neusoudila, že bude lepší držet pusu zavřenou.
Určitě bych si nějak poradila.
Ubezpečovala jsem samu sebe a v hlavě mi vyvstala představa, jak celý život dělám někde skladníka. Nudná, blbě placená práce. Ne, to se mi ani trochu nelíbilo. Pokrčila jsem rameny.
Kdybych svůj strach nepřekonávala pokaždé, když je mi svěřen nějaký hm… úkol, tak jsem se už dávno zhroutila. A teď se nebojím nějakého výcviku. Spíš jsem byla podrážděná. Budu bez sprchy, mýdla, šampónu na vlasy a hlavně ve špinavých hadrech. Omlouvám se,
dál jsem už toto téma rozpitvávat nechtěla. Protože to poslední, mnou jmenované, ve mne začalo vyvolávat husí kůži. Jednoznačně jsem byla přecitlivělá. Což byla samozřejmě chyba, ale když vás nikdo nechce brát na žádné výcviky a zvyknete si na pohodlí… to se odnaučuje dost těžko, obzvláště dívku, protože kluci prostě jsou čuňata. To je bez diskuse. Dokonce jsem si vzpomněla na Linxe, o kterém se mistr asi dvakrát letmo zmínil. Ten by si tu v propocených hadrech určitě liboval. Čuně, no. To já z toho beztak dostanu kopřivku.
Klesáme,
poznamenala jsem a natahovala jsem krk, abych spatřila les, který mne moc neuklidnil. V lese nenajdu vypěstované potraviny, které bych v době nouze mohla zabavit pro své vlastní nasycení. A zcela určitě tam nebude zaveden žádný zavlažovací systém, ze kterého by se dala brát voda. Normálně bych řekla, že tohle je teda pech… ale rozhodně nebyl, protože to Siilin naplánoval.
Skutečně jste informován o mých přestupcích, jak jste říkal?
Otázala jsem se a snažila jsem se skrýt pobavení. Některé mé přestupky byly vtipné i teď. Sice před čtrnácti dny bych se za ně možná styděla… ale sakra, seděla tu stará Hay, která by je byla schopná možná i zopakovat.
A co jste se dozvěděl, jestli se tedy smím zeptat?
Opřela jsem se v křesle, sledovala přibližování k lesu a občas jsem se zadívala na Siliina.
Zajímalo by mne, proč jsem tedy z Řádu nevyletěla už dávno, když někteří mí kolegové byli vyloučeni za daleko větší hlouposti, než co jsem udělala já. Vy osobně byste se třeba nebál, že svým… špatným případem mohu ovlivnit i další padawany?
Těch mistrových narážek, podle kterých byl údajně hodně dobře informován, už bylo prostě moc. A tentokrát jsem nezmlkla a ráda bych se dozvěděla konkrétní detaily.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx
Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 843
Registrován: 25.1.2013 22:01:44

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Příspěvekod Jordi Linx » 25.4.2016 19:50:36

Garqi, Na cestě kamsi:
Svůj strach jsi připustila, ale oponovala jsi trochu i tím, že jej zvládáš překonávat a to pravidelně s ohledem na to, co všechno sis už zažila. Mistra jsi však očividně dostatečně nepřesvědčila, aby to bral jako vyřešenou věc, jako něco, čím není potřeba se více zabývat a řešit do nějaké větší hloubky.
I podráždění má svůj původ ve strachu - obecně strach je základem všeho, co může vést k temné straně. Ale k tomu máš ty naštěstí daleko, jak pevně věřím. Pro mě je spíš důležité, abys své základní strachy,kterými v současnosti disponuješ potlačila a do budoucna je nemusela překonávat,
doplnil tvůj mistr, proč ti tak úplně nevěřil jistotu, že když jsi se s tím dovedla vypořádávat doposud, tak to podobně budeš zvládat i dále. Trochu si poposedl a také si dovolil krátký výhled ven, aby zkontroloval vaši pozici. Nakonec se samozřejmě obrátil nazpět k tobě, aby pokračoval ve vaší diskuzi.
A k tomu co vím a co ne, to si nechám pro sebe. Je to pro mě i jakési porovnání toho, do jaké míry myslíš svůj výcvik a vše s tím spojené vážně, či se naopak hodláš vracet k svému rebelantství. K tvému vyloučení či nevyloučení - nepopírám, že to padlo při řešení tvé budoucnosti, ale stejně jako u všech ostatních, kteří byli bez mistra, jsi musela dostat další šanci. Z části to také byla naše chyba, byť válku a vše okolo jsme si dobrovolně nevybrali. To vše vedlo k celkovému úpadku morálky, především tedy na Coruscantu. Naše enkláva na Dantooine vypadala oproti tomu víc v klidu. I proto mě napadlo, že pro tebe bude lepší tě dostat pryč z Coruscantu,
rozvinul teorii ohledně tvého vyhazovu, který se nekonal a tys tak měla opět o čem přemýšlet. Porost pod vámi zatím začínal více houstnost a mohla jsi i vnímat, že jste začali postupně zpomalovat.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
 
Příspěvky: 6520
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Příspěvekod Hayasan » 25.4.2016 20:14:44

Garqi, Na cestě kamsi:
Mistrovy úmysly dostat mne pryč z Chrámu sice mohly být dobré, ale mne samotnou to nepotěšilo tehdy a netěšilo mne to ani teď. Sice jsem na první pohled měla o čem přemýšlet, ale mne víc zaměstnával pohled ven, kde budou dravci, možná pytláci…
Ehm, že bychom se měli dostat pěšky zpátky do toho městečka? Nebo jinam? Asi nás tady nebudou vyzvedávat, obzvláště když se s námi nemají jak spojit.
Na téma, které jsme měli načaté, jsem už nechtěla říct ani ň. Jo, i teď jsem měla strach, obzvláště z pohledu ven. Tentokrát snad neselžu. A pokud jo, třeba mne něco sežere. Tím bych se vyhnula dalšímu rozebírání chyb. Podobné rozhovory se mi totiž už z duše protiví.
Nevíte náhodou, jakým způsobem se pomocí Síly ochočují zvířata? A bylo by vůbec vhodné tahat nějakého toho tvora na loď? Přemýšlela jsem, že bych asi něco chtěla… ideální by byl asi malý pták, nebo něco jako myš,
prohodila jsem. Nikdy jsem o zvířeti nějak víc nepřemýšlela, ale když jsem pořád sama, tak milou společnost bezbranného tvorečka bych uvítala. Vlastně mne to napadlo při pohledu ven. Lepší čučet na zvířecí šňupák, než na ksicht Hey.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx
Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 843
Registrován: 25.1.2013 22:01:44

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Příspěvekod Jordi Linx » 28.4.2016 19:55:19

Garqi, Na cestě kamsi:
Celkový výsledek nadcházejícího období bys nejradši viděla ve dvou variantách - úspěšně přežití nebo úspěšné vytracení se z dějin v podobě pokud možno rychlé a nebolestivé smrti. S tím ses však nikomu nezveřejňovala a při výhledu ven jsi mohla spatřit relativně velkou řeku, která se táhla stále hustším porostem. I to přispělo k úvaze, co všechno tam dole vlastně může žít, kromě dvou neozbrojených Jediů na "výletě".
Pár zkušeností při použití Síly na zvířata mám, ale ne vyloženě ke kontrole. Většinou to byly snahy o uklidnění nebo naznačení, že nestojím za povšimnutí. O nic náročnějšího jsem se ani nikdy nepokoušel. Na druhou stranu mám zkušenosti s využitím částí některých tvorů pro lékařské účely, ale něco mi říká, že tyto detaily tě asi moc zajímat nebudou,
pousmál se mistr Siliin a prozradil ti, že pro případné učení technik pro kontrolu zvěře není tou nejvhodnější osobou. Tedy, pokud bys to nechtěla brát na úroveň patologickou, i když bylo nanejvýše jasné, že to nebylo nic běžného v repertoáru tvého mistra.
Co se nějakého mazlíčka na palubě lodě týká - tak si nejsem jist, zda-li to je vhodné prostředí. Pokud by neopouštěl své běžné prostředí, nepobíhal po lodi a neohrožoval členy posádky, tak by to i šlo. Nicméně se na to podívej i z toho úhlu, že pokud vyrazíme na misi delšího trvání, že by zůstal bez tvé péče. Třeba si vybav, kolik dní jsme nyní mimo loď - to by určitě pro jeho chov nebylo příliš vhodné,
odpověděl ti mistr na tvůj druhý dotaz a vy jste začali zpomalovat ještě více a rapidněji. Co zpomalovat, loď se mírně natočil a během další chvilky prakticky stála na místě - nicméně jste nepřistáli na zem a to i proto, že pod vámi nebylo kde přistát. Mistr si dovolil menší škodolibý úsměv a vyrazil ke dveřím, které otevřel.
Jsme na místě - tady začneme s výcvikem. Krok první - seskok do nebezpečného prostředí. V našem případě máme výhodu stacionární pozice, ale mnohdy budeš muset vyskočit z letícího prostředku. I když se to nezdá, i tehdy můžeš hodně ovlivňovat svou dráhu letu. Třeba přímo pod námi je jehličnatý strom - po výskoku zapomeň na vše ostatní, vnímej pouze Sílu a prostor pod tebou. Snaž se namanévrovat na silnější větev, dopadnout v mírném pokrčení, ale těsně před dokončením dopadu se odrazit níže, ale jen zlehka. Takhle ti strom postupně bude ubírat na pohybové rychlosti a poslední doskok na zem bude jako seskok ze tří metrů místo z dvaceti.
začal s výkladem a pomáhal si rukama při naznačení seskoku z větve na větev.
Drž se zhruba uprostřed větve - blízko u stromu nepruží, na kraji pruží příliš a nepomůže ti. Kdybys ztratila rovnováhu, tak se snaž dopadat co největším prostorem těla na větve, to také dovede utlumit, nicméně je to bolestivější. Ale i tahle pozice ti umožní se dostat do běžné. Spoléhej na Sílu a koukej aspoň dvě větve dopředu, snaž se vidět cestu, kterou musíš seskákat dolů,
pokračoval v instruktáži, než naznačil, že to bylo vše podstatné a ... skočil.

Strom byl pod vámi asi dva metry, nicméně tvůj mistr si jako první větev vybral až jednu z těch pod úrovní koruny a pak jsi jen mohla vidět, jak sklouzával postupně z jedné na druhou. Už v půlce měl nízkou rychlost a v podstatě jen poskakoval níž a níž, než se konečně octnul na zemi a přišla řada na tebe.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
 
Příspěvky: 6520
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Příspěvekod Hayasan » 28.4.2016 20:28:15

Garqi, Na cestě kamsi:
Mistrovy dedukce byly zajímavé, nikoliv však potěšující. Tak jistě, pták či myš by asi nebyl úplně ideální mazlíček, ale takový pavouk, co žere jednou za měsíc, to by snad šlo. Ale mazlíčky jsem ihned pustila z hlavy a na Siliina jsem se viditelně zamračila.
A z čeho usuzujete, že by mne využití tvorů pro lékařské účely nezajímalo“
Můj tón ale nebyl podrážděný. Oproti očekávání jsem byla jen trošku zklamaná. Myslela jsem si, že když neflákám nic, co si na mne Siliin vymyslí (když pominu ty debilní kecy ohledně správného stravování), tak to přece něco znamená. Třeba to, že se aktuálně chci učit. Ale také bylo možné, že si toho Siliin ani nevšiml. Co si budeme nalhávat, nebyla jsem padawanem snů.
To, že nezvládám léčení pomocí Síly, přece neznamená, že se nechci učit…
… navíc, jsem si říkala, že bych tento svůj nedostatek asi měla kompenzovat jinak. Spletla jsem se? Asi jo. Využití všech dostupných zdrojů by přece do takové kompenzace mělo patřit také.
Povzdechla jsem si. A ne, já mistrovi jeho pousmání neoplatila.
… a zrovna toto mi přijde ohromně užitečné. Nemohli bychom to nějakým způsobem zahrnout do výcviku také, prosím?
Dodala jsem a tím to haslo. Aspoň z mé strany. Jako, bylo možné, že mistr svou poznámkou nakonec nic nemyslel. Možná jsem se ukřivděně cítila úplně zbytečně. Třeba si myslí, že pitva by mi přišla nechutná. A jen tak mezi námi děvčaty... nejsem žádná máčka, zvládla bych to.

To, zda jsem nebo nejsem máčka, jsem měla šanci zjistit zanedlouho. Popravdě, mistr mi tímto kaskadérským kouskem vyrazil dech. Celkem úspěšně jsem napodobila nejtupějšího tvora na této planetě. Jediné, co jsem si v duchu opakovala, bylo to, že se mistr musel zbláznit. Ani jsem nestačila zaprotestovat a mistr hm… letěl.
Jako takhle. Kdybych s podobnými skoky měla nějaké zkušenosti, možná by ani mé zranění nebylo překážkou. Jenže já byla opravdu nezkušená, nikdy jsem podobným způsobem neskákala a přišlo, že toto Siliin nedomyslel. Otázkou ovšem zůstalo, zda úmyslně, nebo ne. Vždyť ví, jak na tom jsem.
Neměla jsem nejmenší šanci zabránit rodící se katastrofě. Už nyní jsem z podobných chujovin měla špatný pocit. Prohrábla jsem si vlasy.
Možná situaci se mnou vyřešíte mnohem rychleji, než jste plánoval.
Trošku jsem se ušklíbla. V každém případě, moc dlouho jsem se šklebit nemohla. Byla řada na mne. Ze všeho nejdříve jsem si vytipovala větve vhodné k podobným hloupostem. Zavřela jsem oči a pokusila jsem se je představit. Následně jsem couvla, co to šlo, trochu jsem se rozběhla a odrazila jsem se od konce našeho dopravního prostředku.
Pokoušela jsem se řídit radami svého mistra. Urputně jsem se snažila vnímat jen Sílu. Vzhledem k okolnostem to bylo těžší než obvykle, ale snad jsem to zvládla a trefila jsem se aspoň na první větev. V opačném případě by asi musel zasáhnout Siliin, pokud by mne nechtěl vidět rozpláclou na zemi.
Snad jsem i dopadl v mírném přikrčení a největší nápor energie asi musely ustát moje nohy, ale bok se s největší pravděpodobností musel bolestivě ozvat. Byly tu rychlé pohyby a ten samotný dopad musel být labůžo.
Jestliže jsem tedy při dopadu ucítila bolest, zcela jistě mne to vyvedlo z koncentrace. Sice jsem se zvládla odrazit, protože ta bolest asi nemohla být nijak extrémní, ale na další větvi jsem uklouzla. A pokud nebude Jordi (ehm… osud) opačného názoru, třetí větev v pořadí jsem neměla šanci vybrat a dopadla jsem na ni břichem, což znamená, že teď můj bok musel opravdu velmi výrazně protestovat.
Teprve, až jsem se nějakým způsobem vzpamatovala z toho nárazu, už jsem více méně slezla větev po větvi, neboť mi to přišlo lepší, než šplhat po kmeni a být ještě ulepená od smůly.
Nebo se to celé mohlo seběhnout i jinak.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx
Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 843
Registrován: 25.1.2013 22:01:44

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Příspěvekod Jordi Linx » 30.4.2016 21:38:07

Garqi, Kdesi v hustém lese:
Moc prostoru k tomu něco namítnout, vyžádat si nějakou další radu, nebo cokoliv jsi nedostala. Prostě a jednoduše jsi do toho byla hozena po hlavě - tedy obrazně řečeno, ven jsi samozřejmě skákala nohama napřed a bylas připravená provést vše, aby tomu i tak zůstalo a to pokud možno co nejdéle.

Snažila ses vnímat Sílu, strom a nějak to sjednotit. Před skokem to vypadalo nadějně, viděla jsi počátek své trasy, kam jsi mohla dopadat a samozřejmě tě k tomu inspiroval i předchozí počin tvého mistra, jehož volba první větve byla více než vhodná. Nakonec jsi to už neodkládala déle a skočila za ním.

Už vhodně se trefit na první větev se ukázalo jako tvrdý oříšek, vítr a ne až tak přesný odraz tě vedly trochu mimo, než by sis přála, ale pohyby rukou se ti to povedlo nějak zkorigovat a první větev jsi trefila relativně dobře a to i pokrčená. Bolest se opravdu trochu ozvala, i když jsi to vnímala jen jako jakousi tupost a nebrala na to zřetel, protože jsi se hned odrážela k druhé větvi. Následovala trasa k další větvi, kdy se ti úplně nepovedl odraz z té první a dokonce hrozilo, že bys ji mohla minout. To se naštěstí nestalo - tedy větev jsi trefila, ale jen z kraje a při chystání se k odrazu ti jedna noha podklouzla ...
V jednu chvíli jsi měla pocit, jakoby zasáhla nějaká další síla, která tě vhodným postrčením narovnala a mohla jsi tak na třetí větev dopadnout ideálně, ale z celého překvapení se ti nepovedlo správně pokrčit nohy a vychytat další odraz. Bolest v břišní oblasti se prohloubila a než ses stihla odrazit, tak se pod tebou větev prohnula a propadla jsi tak níže. Tohle celé přineslo jedno pozitivní zjištění - ztratila jsi takhle více hybnosti, než jenom poskakováním, byť na úkor stability.
Tentokrát nepřišlo další šťouchnutí, ale pevnější sevření v Síle, avšak nijak jsi to tělesně nevnímala, prostě jsi jen věděla, že jsi byla zachycena. V rámci tohoto sevření jsi začala výrazně zpomalovat, vyhýbat se větvím, než jsi na jedné silnější, zhruba v půlce stromu, přistála a sama se zachytila.

Slézt zbytek stromu pak již nebyl výraznější problém poté, co ses mohla nadechnout, trochu zklidnit a odezněla bolest z břicha do přípustných mezí. Zanedlouho jsi tak stanula na pevné zemi kousek od svého mistra.
Na první seskok to nebylo tak hrozné,
poznamenal pouze stroze a sledoval, jak váš transport provádí otočku a vyráží nazpět do civilizace vás tu zanechávajíc vašemu osudu.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
 
Příspěvky: 6520
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Příspěvekod Hayasan » 01.5.2016 09:06:06

Garqi, Kdesi v hustém lese:
Když jsem se ocitla na zemi, jenom jsem k mistrovi vzhlédla. Po jeho slovech následovalo jen mé pokrčení ramen. Nahlas jsem neřekla ani ň. Minimálně jednou mistr musel zasahovat přímo a poté mne ještě jistil. Úžasné, opravdu. Byla jsem štěstím bez sebe.
Bok jsem cítila, ale nebylo to až zas tak hrozné, jako na stromě. Přes to jsem neodolala a nejprve jsem si zraněné místo opatrně prohmatala a poté jsem si vyhrnula tuniku a zkontrolovala jsem si ránu i očima. Kdyby se snad, nedej Sílo, znovu otevřela…
Nu, na Siliinovu větu jsem nechtěla reagovat. Jednak bych byla vysoce ironická a to by se mistrovi asi nelíbilo a druhak… kdybych si postěžovala na své zranění a na to, že tohle Siliin přehnal, beztak bych se dozvěděla, že jestli budu někdy rytíř, tak na misi také mohu být bolestivě zraněna, můžu být vyčerpaná, hladová, neošetřená… a stejně budu muset nějakým způsobem fungovat.
Jakmile jsem si tedy zkontrolovala ránu, kterou jsem pořád pociťovala, mistr si vysloužil další pohled, který měl znamenat něco jako ‚Tak, teď bude jako co?‘
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx
Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 843
Registrován: 25.1.2013 22:01:44

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Příspěvekod Jordi Linx » 03.5.2016 19:34:15

Garqi, Kdesi v hustém lese:
Po vzpamatování se z seskoku do stromu a letu skrz něj, jsi věnovala chvilku kontrole sebe samotné a především místa, kde jsi byla zraněna při poslední misi. Bolest sice už prakticky ustoupila, ale nechtěla jsi nic podcenit. Prohmatání ti neprozradilo nic, co by bylo nějakým způsobem neobvyklé a tohle potvrdila i následná vizuální kontrola. Rána by potřebovala hodně velký zásah, aby se mohla znova otevřít - bacta, odpočinek a Síla tedy již dovedly odvést svoje.
Tvůj mistr tomu všemu jenom s vážnou tváří přihlížel a čekal, jakmile dokončíš svou prohlídku a budeš připravena pokračovat ve vašem výcviku, který se možná dal spíš pojmout jako běžný pokus o přežití.
Takže, havárii máme úspěšně za sebou a s trochou štěstí a Síly se nám ji povedlo přežít a to i relativně v celku. Následky zranění z tvé předchozí mise mohou simulovat různá otlučení a víc do extrému to tentokrát hnát nemusíme,
shrnul vaši stávající situaci, rozhlédl se okolo vás a zhluboka se nadechl, aby mohl naplno vnímat zdejší přírodu, než se rozhodl pokračovat dál.
Měli jsme navíc to štěstí, že jsme na neutrální planetě, takže nás nebude nikdo hledat a snažit se zabít, kromě místní zvířeny. Během letu jsi mohla postřehnout něco z místní krajiny a moje otázka a v podstatě i tvůj první úkol zní - jak a kam bychom se měli vydat? Případně jak bychom měli postupovat,
zadal ti mistr tvůj první úkol, který jsi měla splnit a zahájit tím tento výcvik. Než jsi mohla začít odpovědět, tak tě gestem ještě zarazil, aby něco doplnil.
A k tomu připojím doplňující otázky - za prvé, jak by to bylo odlišné, kdyby po nás někdo šel, za druhé - neskončili jsme na neutrální planetě, ale na nepřátelské,
vyžádal si pak i odpovědi na dva další případy, které by mohly nastat, kdyby se ti tohle stalo v reálné situaci. A s tím, co se dělo v galaxii při probíhajících mandalorianských válkách by to nemuselo být až tak od věci.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
 
Příspěvky: 6520
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Příspěvekod Hayasan » 03.5.2016 20:54:22

Garqi, Kdesi v hustém lese:
No, každý na to přežití hrané havárie máme zřejmě zcela odlišný názor. Co mistr nazval štěstím, já bych označila za prokletou smůlu. Kdyby to šlo, s radostí bych si zahrála na mrtvolu. Ale raději jsem si poznámku podobného charakteru odpustila. Nechtěla jsem působit zbytečné rozmíšky. Vždyť tohle musím nějak… přežít.
Tentokrát?
Zeptala jsem se s mírně šokovaným výrazem.
Neplánujete mi snad příště doopravdy lámat ruce a nohy? Já bych řekla, že otlučení bohatě stačí,
tedy, jako youngling jsem si třeba uvazovala ruku, abych ji nemohla používat a v rámci nějaké hry byla jakože „zlomená“. Či jsem byla nějakým jiným způsobem omezená. Ale jestli Siliin plánuje udělat to více… realistické, tak to má tedy smůlu. Ne že bych mu v tom chtěla bránit. Sobě ať si láme, co chce, kdy chce a jak chce. Ale mě se ani nedotkne.
No, vzhledem k tomu, že zde neteče žádná pořádná řeka a chočit zvířata ani jeden neumíme… tak dál asi půjdeme pěšky,
podívala jsem se na Siliina, ale aspoň jsem se nijak drze netvářila, byť že má slova možná trochu drzá byla. Pak jsem se na chvíli odmlčela, abych zapřemýšlela. Neměla jsem nejmenší pochybnosti o tom, že Sall i Hey by vysypaly odpovědi z rukávu. Já to měla těžší. Musela jsem myslet.
No, já bych ze všeho nejdřív zkontrolovala, jestli jsme fakt přežili jenom my dva. Jestli tu čirou náhodou není nějaký zraněný. Následovalo by ošetření, i zdánlivě lehkých, ran. Pak bych se asi pokusila pohřbít mrtvé, jestli by teda bylo co pohřbívat. Nakonec bych zkontrolovala místo a nějaké bližší okolí dopadu. To abych zjistila, jestli bych nenašla něco použitelného,
začala jsem vážněji. Opravdu jsem to nechtěla mistrovi sabotovat. I proto, že jsem nevěděla, zda nade mnou třeba pořád není nějaká hrozba vyloučení z výcviku. Co já vím, co se asi honí Siliinovi hlavou…
Pak bych si asi opatřila nějakou zbraň, když je tady ta divá zvěř, co by si mne ráda dala k večeři. Já bych zvolila asi oštěp. Je sice primitivní, ale výroba je velmi rychlá. V podstatě stačí naostřit klacek a nad plamenem jej zpevnit žárem. Dá se použít i jako kopí plus udrží všechnu tu divou zvěř ode mne v dostatečné vzdálenosti. Další možností by byl kyj, který má velkou drtivou sílu. Ale je těžký, kratší a hlavně, já bych se s ním netahala,
tohle bylo vážně těžké. Mračila jsem se, mluvila s přestávkami a myslela jsem, div že se mi nekouřilo z hlavy. Taky jsem si v duchu nadávala. Kdybych pod bývalým mistrem jenom trošku cvičila a občas projevila zájem, nemusela bych být pryč z Chrámu a nemusela bych prožívat taková muka. Ne že by všechno byl produkt jenom mých nápadů… ale i vzpomínání bylo těžké.
Následně bych se asi podívala kolem sebe. Pokud by to šlo, označila bych si tento bod tak, aby byl vidět i z výšky. Třeba kdyby bylo později nutné dohledat místo nehody. Nebo by to mohlo sloužit jenom jako orientační bod. Pak bych hledala vyvýšený bod. Kopec, skála… stačil by i strom. Nahoře je třeba určit body, dle kterých se orientovat. Nejlepší jsou prý řeky. No a jak bych se chovala… to záleží na dvou scénářích. Za prvý, někdo ví, že jsme tímto směrem letěli. Když se neohlásíme, bude nás hledat. Takže asi nemá cenu lítat po celé planetě. Zůstala bych někde poblíž vraku, postavila si přístřešek a čekala na zachránce. Pokud mne nikdo hledat nebude, tak nezbývá než doufat, že jsem na planetě obydlené nějakým inteligentním druhem, pokud si tedy neumím spravit loď. Asi bych šla nějakým údolím, či podél řeky… ta cesta by mohla vést k obydlené oblasti. Základem je vždycky dostatek vody a pak bych nezapomínala na oheň. To abych to své slavné kopí nemusela testovat v praxi,
tak tohle bylo vyčerpávající. Jenže Siliin si nedal pokoj. Zásoboval mne tolika otázkami, že jsem ani nevěděla, na kterou odpovídat dřív. Kdyby se nejednalo o mého mistra, asi bych už jenom prohlásila, že správnou odpověď fakt netuším. Jenže já opravdu nechtěla vypadat jako úplný matlal, což jsem sice byla, ale tak… třeba mistrova kritéria nejsou stejná, jako má.
Kdyby po mě někdo šel, tak na sebe neupozorňuju a nerozdělávám oheň. Taky bych neřešila, jak se z té Sílou zapomenuté planety dostat. Nějakým způsobem bych musela vyřešit svého protivníka. Ať už tím, že bych se s ním domluvila, utekla mu, či ho neutralizovala. Teprve poté bych řešila ostatní věci,
vydechla jsem si a v duchu jsem jásala. Zbývala poslední otázka! Chápete? Poslední! Tři dny se radujme!
Na nepřátelské jsem asi v pr… čicích. Ech… no a to potom asi záleží strašně na okolnostech. Já osobně bych se asi snažila někam schovat a nevylízat dřív, než by utichl humbuk, který jsem způsobila. Nebo aspoň do té doby, dokud nebudou všichni otrávení mým lovem a nepřestanou dávat dobrý pozor,
upřímně? Ani jednou svou, i když navýsost vyčerpávající, odpovědí jsem si nebyla jistá. Vzhlédla jsem k Siliinovi a čekala jsem nějakou reakci. A vlastně jsem si ani nebyla jistá, co je horší. Jestli další vyptávání, nebo přechod do nějaké praxe. Fakt se mi nechce rozdělávat oheň a ještě méně se mi chce šplhat po stromech a vyvěšovat nějaká znamení, či se jenom pokoušet o orientaci.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx
Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 843
Registrován: 25.1.2013 22:01:44

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Příspěvekod Jordi Linx » 08.5.2016 20:26:22

Garqi, Kdesi v hustém lese:
Představa toho, že by někdy mohl proběhnout další podobný výcvik, který bys musela absolvovat s reálným úrazem tě poněkud vyděsila ať bys chtěla sebevíc, tak to bylo poznat již na první pohled. Rozhodně jsi tím mistrovi na tváři nevykouzlila žádný povzbudivý výraz, spíše naopak.
Neříkám, že občas je potřeba ve výcviku přikročit k poněkud tvrdším a radikálnějším metodám, ale rozhodně mezi ně nepatří úmyslné ubližování padawanům nebo něco podobného. A za další, nenechávej se tolik obvinit vlastním strachem - nehledě na to, že bych měl být zklamán z toho, že uvažuješ, že bych byl něčeho takového schopen. A to jsem ještě léčitel,
zareagoval a vypadalo to, jako by měl pocit, že jej považuješ spíše za patologa, než-li léčitele a chirurga. Nicméně tímhle tohle téma zatím opustil a věnoval se tomu, proč jste tu vlastně byli.
Základ jsi v podstatě popsala dobře - byť jsi zapomněla na důležitou věc a to důkladné zkontrolování sebe sama. Tedy svá zranění, uvědomění si jejich limitací a případná protiopatření. Pokud jsi zraněná a nějak omezená, tak se to může promítnout i do tvé schopnosti pomoci ostatním. Každopádně v případě havárie a rizika exploze tohle odkládáš než zachráníš všechny v ohrožení případné exploze nebo co největší množství zásob, které by mohly být k užitku a ošetření následuje poté. Klíčové zásoby jsou potraviny, voda, lékařské prostředky, případně mapa a posléze zbraně, nicméně my jako Jediové míváme meče běžně pořád u sebe,
shrnul Siliin běžný postup a případně doplnil tvoje poznámky o některé další body a variace.
V případě běžných trosečníků bez pronásledování je lepší zůstat u vraků a případně rozdělat oheň kvůli znamení, pokud víš, že tudy může někdo prolétat a existuje šance, že by tě hledali. V opačném případě nemá cenu se zdržovat - roli může hrát každý den, který by byl promarněn. V našem případě, tedy Jediů, nikdy nečekáme a můžeme rovnou vyrazit, pokud nás nic neomezuje. Jsme na to trénovaní a tohle by neměl být výraznější problém. S sebou vždy jen to nejnutnější a ani gram navíc, v případě skupiny rozložit váhu i s ohledem na zranění. Z hlediska orientace pak může posloužit mapa, znalost místa nebo jak jsi zmínila vyvýšený orientační bod. Základem je zorientování se v jakém směru jsi přiletěla a s ohledem na to se pak lépe orientovat v okolním prostředí. Označování místa dle situace, není nezbytné, pokud se nepotřebuješ pro nic vrátit. Z hlediska pohybu prostředím je pak řeka výtečná volba - poblíž toků se nejčastěji nachází různá obydlí,
doplnil mistr Siliin další informace a zároveň se hluboce ohlédl po místě, na kterém jste se nacházeli, aby si udělal představu toho, co by vás tu mohlo čekat.
Z hlediska nebezpečí - v podstatě pokaždé je vhodné mířit k osídlení. Na neutrální planetě si tam můžeš doplnit zásoby, zajistit odvoz, získat informace a poté zmizet. Na nepřátelské - mnohdy to nepřítel nemusí čekat. Je dobré zkusit nasimulovat svou smrt - tedy nezanechávat stopy, zničit trosky, případně nachystat v rámci trosek falešné stopy o tom, že bys to nemusela přežít. Jakmile protivníka přiměješ si myslet, že jsi mrtvá, potom nemá důvod prohledávat půlku džungle a ty se můžeš soustředit na vlastní přežití a únik. Pokud by tě pronásledoval, tak je vhodné pohybovat se bez zanechávání stop, ty naznačit do nejočekávanějšího směru a sám vyrazit na opačnou stranu. Když tě budou aktivně hledat, tak je pravděpodobné, že na základě ponechají menší posádku. Nicméně tak nebo tak, vždy je dost specifické a tohle jsou obecné postupy. Ať už je to tak, či onak, vždy nakonec záleží jenom na tvém úsudku a rozhodnutí,
doplnil ti mistr další informace, došel ke stromu, z něhož jste před chvílí přistávali a vážně se na tebe podíval.
Nicméně, my jsme zdraví, z vraku se nám nepovedlo nic zachránit a v podstatě u sebe nic nemáme, jak tedy budeme postupovat?
přešel tvůj mistr ke konkrétní situaci a to té vaší.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
 
Příspěvky: 6520
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Příspěvekod Hayasan » 08.5.2016 21:46:53

Garqi, Kdesi v hustém lese:
Mistr mluvil a já poslouchala. Jednak mi nic jiného nezbývalo, když jsem byla pod přímým dozorem a druhak… chtěla jsem se poučit. Jo, nejsem žádná padawanská výhra. Ale tento výlet je už dost hrozný a nemusí být ze mne na sto honů cítit, že ve srovnání s ostatními nestojím ani za zničený kredit. Navíc jsem se pod Silinovým vedením fakt snažila. Ne že by mi to bylo něco platné, jak jsem zjistila vlastně i teď. Mistr má ke všemu sto tisíc připomínek a přijde mi, že nikdy neřeknu nic dobře. Ke konci mistrova proslovu jsem se už vrtala špičkou boty v hlíně.
Já to prostě nechápu. Proč mám ve vraku hledat mapu? Na co by mi byla? Nebo si snad myslíte, že tam čirou náhodou najdu místo ztroskotání? A když vezmu v potaz, kolik jsme toho viděli… tak se v ní stejně ani nezorientuju,
nahlas jsem neřekla na toto téma ani ň. Tohle má být poklidná noční můra. Nemusí být plná Siliinova křiku či důrazných připomínek mého postavení. Znala jsem se. Kdybych začala mít poznámky, kdo ví, jestli bych to znovu nepřehnala, jako třeba s Ninnem. Také jsem vzala v potaz, že vztahy byly narušeny a to i s mým vlastním mistrem. Nechtěla jsem zbrojit a nějakým způsobem rozšiřovat určitou propast.
Mistře, já si samozřejmě nemyslím, že byste mi úmyslně ubližoval, omlouvám se,
ze všeho nejdříve jsem tedy přispěchala s omluvou.
Jo, no… to jsou dobré předpoklady,
namítla jsem na mistrovu druhou polovinu proslovu ohledně té nepřátelské planety.
Jenže vzhledem k tomu, že to všechno neumím… je lepší se asi fakt někde schovat a doufat, že se to přežene, než ztrácet čas něčím podobným. I když… v případě simulace vlastní smrti by možná stačila i pořádná exploze, ne? Takže stačí zapálit zbytek paliva…,
podívala jsem se na Siliina, protože prostě… přiznejme si to. Na pohyb beze stop v přírodě jsem fakt neměla. A co se týče výroby nějaké výbušniny, taky ne. Mistrovy myšlenky jsou moc pěkné, tedy pro někoho, kdo to všechno umí. Což já nejsem.

Po otázce na závěr, kterou jsem vlastně i očekávala, vzhledem k Siliinovým zvyklostem, jsem už ani moc přemýšlet nemusela. Jen se mne tedy zmocnil neodbytný pocit, že stejným způsobem by mne mistr cvičil, kdyby mi bylo tak dvanáct let.
Na toto jsem snad až příliš stará…
Nemůžu si pomoct, ale jestli nás má někdo hledat, tak si začínám hrát na obyčejného člověka a rozdělávám oheň. Myslím si totiž, že pokud není na blízku nějaká civilizace, tak než bych se k něčemu rozumnému dostala, mohlo by to trvat týdny. A není zbytečné to potenciálnímu zachránci ztěžovat? Nemá náš vrak vysílat nějaký nouzový signál?
No, mistr podobnou odpověď asi nečekal. V každém případě jsem se po Siliinově povysvětlení o tom dál nechtěla bavit. Respektive, doufala jsem, že se dostatečně ovládnu a nebudu mít debilní poznámky.
Ale nás zřejmě nikdo nečeká a já si asi začínám hledat nějakou zbraň, asi ten oštěp, protože utíkat před divou zvěří nebudu. Možná bych to i zvládla, ale zbytečně bych se vyčerpala. Mohla bych sice vylézt na strom, ale nic mi nezaručí, že ta šelma neumí šplhat taky. Plus některé jsou vytrvalé a já nebudu ve větvích třeba přes noc,
i v tomto ohledu jsem trvala na svých předešlých slovech.
Vzhledem k tomu, že Silové techniky na nějaké hm… přesvědčování zvířat neumím, tak má zbraň by byla takovou jistotou, kdybych si nepomohla třeba Odhozením, nebo tak,
vysvětlovala jsem svou volbu.
A pak by byla na řadě asi nějaká orientace. My jsme přiletěli odtamtud,
ukázala jsem prstem.
Ale to je asi na nic, když neudržíme směr. Asi potřebujeme nějaký orientační bod,
dívala jsem se příslušným směrem, jestli tam náhodou něco nezahlédnu, podle čeho by se dalo postupovat dál. Ale vzhledem k hustému lesu...
A možná by se hodil nějaký celkový pohled na situaci z ptačí perspektivy. A vzhledem k tomu, že jsem otlučená z havárie, bolí mne celá oblast břicha a nemůžu se tedy pořádně hýbat… tak na ten strom polezete asi vy,
usmála jsem se na mistra. Myslela jsem to jako vtip, tedy částečně. On by se možná skutečně ten pohled z ptačí perspektivy hodil. A mě se nechtělo lozit na stromy.
Asi bych se měla rozhlédnout i kolem sebe, jestli tu třeba nerostou nějaké lesní plodiny, které by se daly jíst… řekla bych, že by nebylo moudré plýtvat možným zdrojem energie. Případně by tu mohl být i malý potok, nebo tak něco. Ale vodu asi budeme hledat později, stejně ji nemáme v čem odnést,
znovu jsem se rozhlížela, jestli tu neuvidím nějaká znamení přítomnosti vody, které se pisatelce nechtějí znovu vypisovat.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx
Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 843
Registrován: 25.1.2013 22:01:44

PředchozíDalší

Zpět na Mise MW

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron