Stránka 3 z 7

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Napsal: 12.5.2016 20:27:33
od Jordi Linx
Garqi, Kdesi v hustém lese:
S některými věcmi jsi příliš nesouhlasila, nebo jsi se neshledávala za proveditelné v tvém případě, každopádně plusové body jsi za to určitě nedostala. Přesto tvůj mistr nic neříkal a čekal až přejdeš k organizování vaší záchrany, která byla v podstatě vaším úkolem číslo jedna. I zde ses spíše držela toho, cos řekla prve a o čem sis byla jistá, žes to uměla nebo by zvládla v nějaké podobě provést.
Při výcviku neexistuje výraz neumím, proto jsme také tady,
pokáral tě nejprve mírně, než vstal a přešel k jednomu ze stromů, který vypadal jako jeden z těch vyšších.
Jinak nás samozřejmě nikdo hledat nebude - jsme mimo hlavní cesty, planeta není hustě osídlená a než si někdo všimne, že jsme ztroskotali, tak může uplynout i měsíc. Navíc, my nejsme obyčejní cestující, my jsme Jediové, i když bez světelných mečů. Jinak postupuj dle toho co víš - říkala jsi, že si chceš připravit zbraň, tak tak učiň. Můžeš se i podívat po nějakých plodech, ale zatím je nejez, kdyžtak si k tomu potom něco řekneme,
doupřesnil ti mistr Siliin nějaké informace a vybídl tě k tomu, ať i jednáš a ne jen říkáš, co bys měla dělat. Přeci jen tohle nebyla přednáška a mistr rozhodně nenaznačoval nic, co by mělo vést k tomu, že dnešní noc strávíte v luxusním hotelu s bazénem, obsluhou a večeři o třech chodech.
Já tedy vylezu na ten strom a rozhlédnu se okolo a pak ti popíšu, kde se nacházíme. Jinak je samozřejmě rozumné rozdělovat úkoly i dle míry zranění, takže tohle bylo rozhodně dobře,
poznamenal mistr a začal se drápat, no spíše běžně šplhat, po stromu nahoru. Mohla jsi jasně vycítit, že se v tomto ohledu příliš nespoléhal na Sílu a prostě lezl nahoru.

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Napsal: 13.5.2016 06:17:40
od Hayasan
Garqi, Kdesi v hustém lese:
Zisk minusových bodů mne ani trochu nezarazil. Vlastně jsem si říkala, že bych si je mohla začít počítat. Mohla by být sranda, kdybych za těch pár dní stihla nasbírat stovku. Zatím by jich mohlo být tak pět, když tedy všechno sečtu. A to jsem s mistrem pár debilních minut.
O existenci kladných bodů jsem sice někde slýchávala, ale považuju je spíše za nějakou bajku. Kdy naposledy jsem nějaký získala? Hm… asi bych se musela hodně dlouho zamýšlet.
Na mistrova slova jsem jen přikývla. Nemělo cenu se s ním přít. Či zkoušet něco vysvětlovat. Jestli se mne Siliin snažil nějak usměrňovat, tak to měl zkoušet tak před pěti, šesti lety. Asi jsem už příliš velký samorost.
Sotva si mistr začal hrát na opičku, já jsem se vzdálila. Nepotřebovala jsem, aby viděl mé ubohé pokusy o cokoliv. Tohle byla taková blbost… připadala jsem si strašně trapně. Spíš mi totiž přišlo, že mi chce Siliin jenom vymáchat čumák v mých vlastních slovech. V každém případě, neplánovala jsem se vzdát, a jestliže tohle měla být nějaká lekce, chtěla jsem mít za sebou aspoň snahu. Tak jako tak získám další mínusové body, ale třeba jich bude míň. Svou sbírku přeci nebudu rozšiřovat naschvál.

Dívala jsem se kolem sebe a to pořádně hned ze dvou důvodů. Za prvé, sháněla jsem pořádné, čerstvé, rovné klacky. Také jsem potřebovala kus pořádného kovu… ten tu asi nenajdu, ale úlomek horniny bych mohla. Nejenže by se příhodný šutr dal použít jako nůž při zpracovávání klacku, ale kdybych si s ním trochu pohrála… možná by jako primitivní nůž mohl sloužit. Potřebovala jsem horninu, která nebyla příliš měkká a neodírala se, ale zároveň musela být nějakým způsobem opracovatelná. Ideální by bylo, kdyby měla plochy štěpnosti v příhodném směru, ale to asi nenajdu. V každém případě, toto byla priorita. Jestliže jsem si neopatřila nějakou zbraň, či aspoň nástroje k jejímu zhotovení, po plodech jsem se nedívala.

Kdybych byla dostatečný prostor i k hledání plodů, snažila bych se najít místa, kterými skrz hustý porost prosakuje sluneční světlo. Nicméně ani stinná a vlhká místa bych nevynechávala. Tam by mohly růst houby. Asi jsem nedokázala určit jedlé a jedovaté produkty přírody. Jediné, na co jsem se mohla dívat, zda jsou ožrané. Pokud byly, svědčilo to o jednom. Pokud daný jedlík není ničím speciálním, možná by to mohlo být poživatelné i pro mne.

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Napsal: 25.5.2016 19:55:40
od Jordi Linx
Garqi, Kdesi v hustém lese:
Zatímco tvůj mistr prováděl průzkum shora, ty ses vypravila připravit si zbraň. Nějaký odpovídající klacek jsi našla relativně snadno - v tomhle bylo "vaše zřícení" v lese výhodné, protože třeba na poli by tvůj výběr byl mnohem omezenější. Najít vhodný nástroj k opracování však už bylo něco jiného. Kamenů tu bylo pomálo a byla jsi nakonec ráda za jeden, který měl relativně ostré hrany a dal se s ním nalezený klacek opracovat do oštěpu. Mnoho dalších využití by však kámen již neměl. Opracování nakonec nebylo až tak rychlé a jednoduché, ale povedlo se ti to nakonec dostat do fáze, kdy by oštěp mohl být považován za slušnou vražednou zbraň primitivních kmenů.

S hledáním potravy to už nebylo tak slavné - na stromech byly akorát šišky, místy nějaké hustší křoviny bez plodů, ale nakonec jsi přeci jen nalezla několik hub. Byly relativně dobře schované mimo dohled a nacházely se tam dva typy. Jedna nižší a širší s tmavě červeným kloboukem, druhá vyšší a užší s kloboukem hnědým. Stopy ožrání jsi na první pohled nemohla nalézt ani u jedné z nich.
Díky Síle a mírnému šelestu jsi vytušila, že se tvůj mistr vracel z vyhlídky a zastavil se kousek za tebou.
Povedlo se mi určit směr, kterým jsme přiletěli podle jednoho palouku. A trochu směrem od toho palouku vedl úzký pruh, který měl slabší porost stromů,
informoval tě mistr a pomocí nalezeného klacku se ti pokusil informace načrtnout na zem. Přidal i informaci o světové straně a směr příletu byl z jihu. Užší pruh lesa naznačil směrem jihozápadně.
Takže, co může ten užší pruh porostu znamenat? A co provedeme dál?
zeptal se tě mistr, zatímco dvakrát švihnul nalezeným klackem a spokojeně se usmál. Byl to vlastně spíše asi půl metru dlouhý pružný prut, než-li klacek.

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Napsal: 25.5.2016 21:18:04
od Hayasan
Garqi, Kdesi v hustém lese:
Jako, takhle. Můj úspěch při výrobě zbraně a hledání šutru nebyl, kdo ví, jak skvělý. Ale zase, bylo to aspoň něco. A i když tento oštěp nepoužiju jako zbraň, tak jako hůl se nakonec šikne.
Siliinova malůvka byla fajn, ale moc jsem z ní nevyčetla, hlavně proto, že nebylo moc dostupných informací.
„Úplně cokoliv. Mohla to vyšlapat zvěř, pokud by zde žilo něco většího, nebo někde výš může pramenit potůček, půda je podmáčená a nic v ní neroste. Nebo se může jednat o vývěr nějakých silně minerálních vod a půda je třeba kyselá…,“
hádala jsem, protože mistrův popis byl tak obecný, že to mohlo být v podstatě cokoliv. Poškrábala jsem se na hlavě a trochu podezřívavě jsem sledovala ten prut. Ne že by mne mistr někdy nějak fyzicky napadl, pokud to tedy nebylo v rámci tréninku, ale to se snad ani jako napadení nedá počítat. Opírala jsem se o svou super zbraň a hlavou se mi honily myšlenky ohledně teplé večeře, která čeká alespoň na Hey.
„Obhlídneme ty houby?“
Ukázala jsem na svůj nález a trošku jsem krčila nos. Já houby nerada. Vlastně jsem si ani nebyla jistá, jestli budu mít večer hlad. Ale asi ne. Pokud mám s něčím zkušenosti, je to hladovění a myslím si, že jsem asi zase začala držet dietu.
„A potom bych asi vyrazila k tomu palouku. Stejně je po cestě a možná je tu i určitá naděje, že ten pruh mohl vyšlapat člověk. Takže by se tu třeba mohlo nacházet nějaké osídlení, což by nás, jakožto oběti té nehody, zcela jistě uchránilo dalších útrap,“
tedy, čekala jsem všechno, ale ukončení výcviku v případě nalezení civilizace mezi to zcela jistě nepatřilo.

Počkala jsem si, dokud se Siliin nevyjádřil k první části našeho rozhovoru a potom jsem se spíše automaticky sklonila k těm houbám. Ačkoliv jsem je neplánovala jíst, chtěla jsem si je prohlédnout a hlavně, tak trošku jsem doufala, že se mi nějak… ehm… povede určit, zda jsou jedlé oba druhy, jeden z nich, či žádný.
Asi z těch hub nic nevykoukám…
Nakrčila jsem nos a poté jsem se s mírným povzdechem pokusila lehce ponořit do Síly. Co říká můj Jediský instinkt? A mám ještě vůbec nějaký? Pomocí Síly jsem se tedy pokusila prozkoumat napřed jeden a posléze i druhý typ. Zbarvení a dalším znakům jsem nevěnovala vůbec žádnou pozornost. Sice obecně platilo pravidlo, že co je výrazné, je asi i jedovaté… ale kdo ví, jak je to na této planetě. Třeba jsou tu dva durhy hub a ten jeden se snaží předstírat, že je ten druhý – jedovatý, aby jej nikdo nežral. V každém případě, malým průzkumem,určitě nic nezkazím. Kdybych tedy věděla, na co přesně se mám zaměřit, možná by to bylo jednodušší… takto jsem zkoumala rozdíly mezi houbami a také, pokud jsem měla něco na srovnání… jako třeba nějaký strom, který byl prokazatelně nejedovatý… byly to sice úplně jiné druhy, ale nějaké jedovaté látky bych třeba mohla díky tomu snáze identifikovat.

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Napsal: 31.5.2016 21:24:28
od Jordi Linx
Garqi, Kdesi v hustém lese:
Pokusila ses na mistrovu otázku odpovědět co nejlépe, ale příliš jistá sis nebyla a tak nějak jsi nepředpokládala, že by to mohly být známky civilizace a tedy rychlého vyřešení vašeho speciálního tréninku. Mistr lehce pokýval hlavou na znamení, že s některými z těch tvrzení by snad mohl i souhlasit.
Nejčastěji to může znamenat dvě věci - za prvé nějakou udržovanou cestu a tedy i s tím související známky civilizace. Nebo v druhém případě vodní tok, jeho břehy totiž vymezují porost a mohou způsobit takovéto mezery. Většina tvých teorií by také mohla být správný, ale jsou většinou méně pravděpodobné,
doplnil mistr svou odpověď, takže jsi nyní měla k dispozici většinu variant, které ona část chybějícího porostu mohla znamenat.

Než jste ale mohli vyrazit tím směrem, čekala vás kontrola hub, které jsi nalezla. I když sis vybavila poučku ohledně barevnosti, rozhodla ses být skeptická a nevěřit jí. Spíše ses pak pokoušela všímat si různých detailů, které by mohly napovídat cokoliv ohledně jedlosti. Pokud bys to vzala odspoda, tak u červené houby byla relativně hladká noha průměrné šířky. Zespoda klobouku pak měla měkký polštář, zatímco druhá houba byla střapatá. Hnědá houba měla užší nohu a poněkud hrubší, ale nic spolehlivého se z toho nedalo poznat.
Popravdě neexistuje mnoho pravidel pro odlišení jedlých a nejedlých hub. Co planeta, to jiná pravidla, co tvor to jiný metabolismus. Nejvíce ti v tomhle pomůže znalost místních druhů - protože i podobně vypadající houba na jiné planetě může být silně jedovatá. Je dobré si některé takovéto informace ověřovat na planetě, kam se chystáš, když máš tu možnost,
přidal mistr vysvětlení, sklonil se k houbám a nakonec tu červenou vyňal ze země.
Tahle je jedlá pro většinu humanoidních druhů, tu druhou nepoznávám. Někteří mistři říkají, že to lze rozpoznat v Síle, ale i to vyžaduje praxi a pilování techniky ohledně znalosti rostlin. Trochu drastičtější způsob je pak schopnost neutralizovat jedy, což je ale riskantní a rozhodně nebezpečné pro nezkušené,
prozradil ti, co se tvůj mistr dozvěděl z vlastního studia místních druhů a některé techniky ohledně rozpoznávání druhů hub. Pokud jsi neměla další otázky, tak jste mohli vyrazit směrem k mýtině.

Na mýtinu jste dorazili během relativně krátké chvilky a bylo to dle všeho přirozeně vytvořená mýtina, kdy popadalo několik stromů a udělalo volnější prostor, který byl o to více vyplněn travinami, jež se tu dostávalo světla. Při jednom kraji jsi dokonce zahlédla malé světlé modré plody na jednom z keřů a byly relativně oválného tvaru s užším spodkem plodu.

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Napsal: 03.6.2016 20:21:15
od Hayasan
Garqi, Kdesi v hustém lese:
Na Siliinovo upřesnění jsem neřekla ani ň. Jen jsem se tedy v duchu trošku škodolibě šklebila. Pokud by se jednalo o cestu a známky civilizace, tak s mým štěstím by to beztak mohlo znamenat odloučenou buňku nějakých zločinců… a možná rovnou těch našich slavných zlodějů. Asi bychom se hodně nasmáli, kdybychom jim měli čelit beze zbraně… protože oni by o nás už beztak věděli. Tak trošku jsem si to dokonce i přála. Sice by zcela určitě šlo o život… ale… možná by si mistr podobné chujoviny příště rozmyslel. Už teď mne to nebavilo.

Můj průzkum dopadl blbě, jak jinak. Nedokázala jsem možnou jedlou houbu ani odhadnout. Zatvářila jsem se trošku mrzutě, protože jsem doufala aspoň v nějaký výsledek.
Kdybych se chtěla hádat, tak mistrova slova zpochybním. Jako, klidně tu mohl být další druh, který byl extrémně jedovatý, vypadal skoro stejně jako Siliinova houba a třeba i domorodci s jejich rozeznáním mohli mít problémy.
„Chcete si ty houby nasbírat? Já jsem se právě rozhodla, že držím dietu a houby jíst nebudu,“
rozhodla jsem se a spíše jsem s tím Siliina jenom seznámila. Na mistrově názoru už mi nezáleželo tak, jako dříve a ty houby do mne nedostane. Stejně jako hmyz, syrové maso a podobně. S hladověním mám zkušenosti a určitě něco vydržím.
„Já v Síle nic nepoznala,“
pokrčila jsem rameny. Trošku jsem se zamračila, neboť o té silové technice jsem tak maximálně slyšela.
„A mistře? Jak je to vlastně s těmi omamnými látkami? Každá jedovatá rostlina je v podstatě halucinogenní, ne? Jak by se to dalo využít, aby člověk mohl zažít malý trip? A jak odhadnout správnou dávku?“
Teď jsem se tvářila vyloženě zvědavě. Tedy, na něco podobného jsem si pod mistrovým vedením zatím netroufla, ale do starých, zajetých kolejí jsem se vracela celkem slušně a proč to občas ehm… nezkusit? Je mi sedmnáct a kdy bych měla podobné věci testovat? Až mi bude sto?

Mýtinka byla pěkná. Vyloženě si žádala o to, abych se zde rozvalila na sluníčku, zahleděla se na nebe, mhouřila očka, nicméně mistr podobného názoru zcela jistě nebyl. K mé smůle se tu asi dlouho nezdržíme.
„Heleďte,“
ukázala jsem na plody.
„Jestli je to jedovatý, tak nejvíc jedu bude v těch bobulích, ne?“
Nadhodila jsem, zamířila jsem k rostlině a sklonila jsem se k ní, abych si ji prohlédla. Ne že bych předpokládala, že se něco dozvím… ale chtěla jsem zjistit, jestli patří mezi podobné druhy, se kterými jsem si jako malý padawan hrávala, rozmačkávala jsem si je na tváři a dělala si s nimi barevné šmouhy.

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Napsal: 13.6.2016 21:21:53
od Jordi Linx
Garqi, Kdesi v hustém lese:
Z představy, že jedna z nalezených hub je stravitelná, jsi nebyla příliš nadšená a rovnou jsi to nahlas oznámila svému mistrovi, který jen zakroutil hlavou nad tvými stravovacími manýry. O mnoho více tě však zaujala zmínka o možných jedech a jejich využití jako narkotikách.
Tu houbu s sebou vezmu a paradoxně nejčastěji a nejjednodušeji můžeš získat omamné látky právě z hub. U nich je nejjednodušší příprava, u rostlin je zapotřebí nějaká delší příprava. Mnohem důmyslnější však je snaha o neutralizace omamných prostředků a to tak, aby to nebylo na první pohled znát, ale oběti si to prakticky neuvědomili. Občas jsem na to míval přednášky a praktické příklady v Chrámu, navštěvují to i doktoři mimo Chrám, protože to využívají při odvykacích léčbách,
odpověděl ti mistr a stočil hovor z narkotik na praktika jejich likvidace, s nimiž měl poměrně dost zkušeností, čímž se doposud nepochlubil.
Mezitím jste se dostali k plodům, u nichž jsi rovnou zaujala opatrný postoj, nicméně předtím ses ji rozhodla prohlédnout více do detailu. Poznala jsi tam jistou podobnost s jedlým plodem z jiné planety, který však míval oranžovou barvu od této modré. Když ses soustředila na čich, tak jsi mohla vycítit decentně nasládlé aroma. Plody nevypadaly příliš leskle nebo hladce a na mnoha místech jsi mohla vidět stopy zvěře, která zde bobule ožírala.
Stejně jako u hub, tak neexistují zaručená pravidla jak určit jedovatost. Nicméně existuje několik pravidel, které ti mohou pomoci vytušit, nehledě na to, že v naprosté většině nejsou natolik jedovaté, aby tě pár bobulí rovnou zabilo,
začal mistr, dokráčel až k plodům a poklekl u nich.
Pokud zjistíš, že se plody živí více živočišných druhů, ne jenom jeden, tak to je první dobré znamení. Někdy platí, že příliš hezké a skoro okrasné plody nejsou stravitelné. Některé druhy mohou reagovat na pokožku, když si je na ni rozmáčkneš - drobná vyrážka nebo pocit nadměrné kyselosti nejsou dobré, nicméně rozhodně lepší než otrava. Někdy může napovědět i nasládlé aroma, nebo alespoň neutrální. A v neposlední řadě lze ochutnat šťávu bobulí na špičku jazyka. Pokud by bylo něco špatně, tak to dovedeš mnohdy poznat díky chuťovým pohárkům na jazyku a v neposlední řadě snězení jedné, dvou bobulí a vyčká hodiny, dvou, abys zjistila, jestli se dostavuje nějaký efekt. Potom množství postupně navyšovat, abys takhle vymýtila riziko slabších jedů. Nicméně pokud plodiny neznáš, tak vždy konzumovat minimum a příliš to nemíchat,
přednesl ti mistr několik nápověd, které pomohou k identifikaci jedlých a jedovatých plodin. Ale stejně jako u hub, nic nemělo absolutní jistotu, dokud by se neprovedl nějaký rozbor nebo neexistovala praktická zkušenost.

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Napsal: 14.6.2016 18:14:57
od Hayasan
Garqi, Kdesi v hustém lese:
Zrovna nějaká neutralizace omamných prostředků mne jaksi nezajímala. A na nějakou mistrovu přednášku jsem se zrovna necítila. Já těch přednášek měla denně několik. Jako, možná, časem… třeba změním názor, ale momentálně se svými minusovými body bych tam šla pouze v případě, že by mi to mistr nařídil a ještě bych se pokusila zašít někde vzadu.
„A co výslech, mistře? A jak poznám, že někdo něco nalil do pití mě? Třeba, když budu v baru plném pochybných individuí, tak i když pocítíte třeba nějaké nebezpečí, nebo tak, nemusíte úplně přesně identifikovat zdroj. Nebo si to vyložíte špatně… a jak postupovat, když jste do sebe drogu už dostal, ale nemůžete někam zalézt a musíte nějak fungovat právě teď hned? Možná by na to šla použít nějaká léčitelská technika, ale ta je v mém případě vyloučená,“
na léčitelství jsem byla úplná bantha, což ale možná bylo dobře. Kdybych nebyla, tak vzhledem k zaměření svého mistra bych se asi nevyhnula nějaké odbornější výuce a léčitelství samo o sobě byla ta úplně nejnudnější silová technika. Dokonce i šerm byl o stupínek výše a to už bylo co říct.

Mistrovy informace byly vlastně úplně stejné jako u hub.
„Takže pokud nebudu vyloženě umírat hladem, je tedy lepší zdržet se konzumace rostlinné stravy?“
Počkala jsem si případné odsouhlasení svých myšlenkových pochodů, které jasně říkaly, že nějaký ten živočich bude přeci jenom výživnější a chutnější potrava. Rovnou jsem se pokusila pomocí Síly prohledat nejbližší okolí, jestli třeba nenajdu nějakého malého obratlovce. Ať už mé pátrání dopadlo jakkoliv, nakonec jsem se otočila na Siliina.
„Nepůjdeme dál? Třeba tam vážně bude potok a než abych jedla tu vaši houbu, tak bych si spíš dala rybu,“
a zcela určitě jsem nedodala, že malých obratlovců by mi bylo líto, zatímco ryby ani trochu. Na podobné téma jsem už jednu přednášku dostala.
„A ehm… mistře? Neobejdeme to raději a nepůjdeme po okraji lesa, než si to zkracovat přes louku? Asi nechci být ničím uštknutá, protože kdo ví, co se vyhřívá na té louce,“
ještě než jsem bez rozmyslu vyrazila, otočila jsem se na Siliina s dalším dotazem.
„Nebo… co kdybychom se pokusili ulovit nějakého hada ke svačině? Měl jste někdy hadí maso? Já teda ne a třeba tu něco bude,“
když už jsem v podobné šlamastyce, do které mne navezl vlastní mistr, proč toho trochu nevyužít a nezablbnout si? Navíc jsem byla vážně zvědavá na to hadí maso. A také jsem začala pociťovat hlad. Obědu jsem moc nedala, snídaně také nebyla skvělá a hadí maso znělo lépe než cokoliv, co jsem za poslední dny jedla.

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Napsal: 11.7.2016 21:16:56
od Jordi Linx
Garqi, Kdesi v hustém lese:
Tvůj názor na jedlost rostlinné stravy výrazně poklesl s nově nabitými informacemi a rozhodla jsi se ji zařadit až stravu živočišnou, u níž jsi předpokládala menší šanci na otravu. Nicméně mistra tvá poznámka tímto směrem spíše poněkud pobavila, než cokoliv jiného.
Ideální je připravit se dopředu - pak zde vyvstává otázka, i když jsem sice neřekl přesný rozsah toho, co nás čeká, napadlo tě zkusit si vyhledat nějaké informace, které by se tady daly využít? Především tedy o místním prostředí. Času nebylo tak málo a s dobrými informacemi pak nemusíš předpokládat, že živočichové jsou méně jedovatí než rostliny. Ale ano, připouštím, že ne vždy můžeš mít prostor k přípravě, nicméně, pokud tu šanci máš, tak ji musíš jako Jedi vždy využít. Přeci jen jsme to my, kdo má největší šanci dostat se do těch nejbizarnějších a nejneočekávanějších situací,
zareagoval mistr na rozsah informací ohledně přípravy a toho, které informace mají největší váhu.

Ale jinak ryby jsou dobrá úvaha, jedovaté bývají jenom ty exotické druhy, které se nacházejí především v mořích. U říčních je to naprostá vzácnost. Podobně je to pak se savci. Horší to může být poté u korýšovců či plazů, protože mnoho z nich spoléhá na obranné a útočné mechanismy s využitím jedu. Ale ještě k těm rostlinám - i když se to tak nemusí jevit, tak procento jedovatých rostlin není zase až tak výrazně vysoké a jejich jedovatost nebývá tak vysoká. Tyto bobule jsou pak jedlé, i když chuťové nic moc, tak trochu hořko sladké.
doplnil ti mistr nějaké další informace ohledně jedlých a nejedlých pochutin v přírodě.

Jinak cesta je na tobě, jak jsem řekl - vedeš naši záchranu, takže v tomhle na tebe spoléhám. Jinak o výskytu hadů nevím, nebo alespoň ne v těchto končinách. Pravda, že jsem už hadí maso měl a nebylo to špatné, ale to jsme narazili na škrtiče. Hlavně však není důležité k přežití hledat konkrétního tvora k snězení, ale poznat vhodnou potravu během cesty. Nebudu tu hledat banthu, když tu mám nerfa,
dodal další informace tvůj mistr a prozradil ti, že s lovením hadů si není jistý, zda-li to bude možné. Zároveň si utrhl pár bobulí a bez rozpaků je snědl, i když z jeho výrazu bylo jasné, že to nic super lahodného nebylo.

Když ti dám vodu cukrem a vodu, poznáš na pohled rozdíl? Podobné to je i s jedy, u známých nápojů je dovedeš ve valné většině identifikovat už podle chuti, často i podle aroma. U některých nápojů pak jedy způsobují řidší barvu, zakalení a další. často tedy stačí porovnat se sklenicí někoho vedle. Co se jedů v organismu týká - to je na přednášku, je tam příliš mnoho faktorů, které je nutné mít na paměti,
odpověděl ti nakonec i na tvou původní otázku, jakmile vyřešil vše ostatní, co v této chvíli považoval za důležitější pro vaši současnou situaci.

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Napsal: 14.7.2016 09:56:59
od Hayasan
Garqi, Kdesi v hustém lese:
Ta trošku jsem byla na vážkách, zda Siliinovo pobavení mohu považovat za regulérní minusový bod do své malé, soukromé statistiky, ale cosi mi říkalo, že by to nebylo úplně fér. Tak jsem se po mistrovi pouze podívala a zakroutila jsem hlavou. Ne, já si žádné informace nevyhledávala. Ani mne to vlastně nenapadlo. A i kdyby ano, kde bych to info asi splašila? Archív byl odtud hodně daleko. Možná někde na recepci… ale stejně, nějaké orientační znalosti by mi asi stejně byly k prdu.
Na další vlnu poučování jsem jen zakývala hlavou. Ani jsem se nenamáhala odpovědět takovým tím tradičním – ano, mistře. Tenhle výlet, výcvik či cokoliv jiného bude fakt na sebevraždu, tím jsem si byla víceméně jistá.
Další kolo výkladu, které následovalo za poučováním a týkalo se především jedovatosti jak rostlinné tak živočišné říše, se mi jevilo daleko zajímavější a věnovala jsem Siliinovi plnou pozornost.
Další kolo mistrova řečnění ohledně toho, jak na mne mistr spoléhá, vykouzlilo na mé tváři pobavený úsměv. V tomto ohledu jsem nevěřila ani sama sobě – určitě se vyskytnou nějaké překážky, které budou nad mé síly. Ne, já nás nezachráním. Ale než to vyplave na povrch, aspoň se trošku projdeme.
Svou pusu jsem otevřela až nakonec. Na bobule jsem se netvářila nijak nadšeně, rozhodně jsem je neochutnávala. Ale natrhala jsem i jich pár do kapes. Třeba se budou hodit k nějakému masu, nebo tak.
„Záleží hlavně na množství cukru,“
neodpustila jsem si maličkou poznámku, ale rozhodně jsem to více nerozváděla. Na nějakou hádku s mistrem jsem se opravdu necítila vzhledem k tomu, jak dlouho v té přírodě vlastně budeme pobývat.
„Tak fajn, jdeme k té cestě, řece, nebo co to tedy je. Ale po okraji lesa, ne středem louky,“
rozhodla jsem. Nicméně neplánovala jsem se k té čáře, kterou mistr viděl ze vzduchu, přibližovat jako velká voda. Pokud bych tedy neslyšela nějaké hučení či jiné zvuky, které by jasně napovídaly, o co se jedná, nechala bych Siliina někde v lese čekat a sama bych se k tomu přiblížila.

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Napsal: 22.7.2016 21:24:00
od Jordi Linx
Garqi, Kdesi v hustém lese:
Na tvou poznámku o množství cukru se jenom mistr lišácky pousmál a zavrtěl sebevědomě hlavou.
Všimla sis někdy toho, že naprostá většina rytířů a mistrů, kteří se vyskytují v nepřátelském prostředí sladí vždy až poté, co ochutnají svůj nápoj? Vlastně obecně koření jídla a mnoho dalšího - dost z nich si tenhle zvyk přenáší i do chrámové jídelny, ale tam se to dá těžko zpozorovat,
prozradil ti mistr jedno z praktických mouder, o kterých se nikdy moc nemluvilo a to i v chrámových prostorách. Bylo to nejspíš jedno z mouder předávané z mistra na padawana.

Po chvilce jste již byli na cestě, nicméně předtím si tvůj mistr nabral solidní množství bobulí - v podstatě plnou hrst a jak jste kráčeli cestou postupně jednu po druhé ujídal.
Jedno z důležitých pravidel přežití - i když je dobré si dělat zásoby, tak je mnohem lepší jíst třeba i průběžně v malých dávkách. Nejenom, že to pomáhá, pokud by hrozila otrava, ale energii doplňuješ průběžně a jsi kdykoliv připravená se na delší dobu vydat. Můj mistr mi jednou říkal, že tohle pravidlo je ještě o to důležitější, pokud jsi ve válečném konfliktu - využít každé chvilky k dosycení nebo odpočinku,
připojil tvůj mistr další moudro, zatímco jste kráčeli při kraji lesa. Cesta byla o něco málo namáhavější, ale poskytovala vám nějaké krytí a stín, zároveň jste ale dobře viděli na louku.

Žádné nebezpečí vás zatím nepotkalo a to ani, když jste nechali louku za sebou a ponořili se zpět do lesa, směrem k volnému stromořadí. Párkrát jste ještě minuli křoví s bobulemi, které mistr označil za jedlé a ten neváhal si jich pár dalších přitrhat za ty, které zkonzumoval.
Po chvilce jsi pak mohla zahlédnout průvod řidšího pruhu lesa a trocha naslouchání jen potvrdila teorii, že se jedná o malý vodní tok. Takhle ze vzdálenosti jsi mohla odhadnout, že určitě nebyl více jak pět metrů široký, spíše podstatně méně. Nehledě na to, že v jeho okolí byl hustší porost a také několik pichlavých křovisek.

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Napsal: 29.7.2016 14:49:09
od Hayasan
Garqi, Kdesi v hustém lese:
Na mistrovu poznámku jsem jen zavrtěla hlavou.
„Ne, nevšimla jsem si. Já totiž nikdy na nepřátelském území nepobývala déle než pár hodin,“
už jsem se ani za svou nezkušenost nestyděla. Koneckonců, čí to byla vina? Má nebo mistrů? Měla jsem možná až příliš energie, takže jsem si vyskočila na spadlý kmen a vzápětí jsem z něj seskočila. Vlastně jsem si ani neuvědomovala, že by Siliinova poznámka byla hodná větší pozornosti.

Já jsem ty kyselé bobule do pusy nedala ani po mistrově poznámce. Ještě jsem si jich pár natrhala do kapsy.
„Jenže já si nedělám zásoby. Přece nebudu jíst nějaké bobule, které ani nemusí být zralé. Jen jsem si říkala, že pokud tam bude opravdu řeka, tak tam budou i nějaké ryby a ty bobule by mohly dát nějaké té rybě zajímavou chuť,“
osvětlila jsem nakonec své myšlenkové pochody. Možná, až dostanu skutečně pořádný hlad, budu jíst houby i bobule a možná se ještě napasu trávy, ale já hladovět vydržím. Určitě několik dní. A dobrovolně nějaké houby a syrové bobule fakt nesním.

Sotva jsem zaslechla řeku, usmála jsem se.
„Paráda, řeka. Takže máme vodu a asi i ryby,“
zatvářila jsem se možná až příliš spokojeně. Nebudu muset jíst bobule ani houby.
„Půjdeme podél proudu. Na záchranu přece stačí najít jakoukoliv civilizaci, nemusím se vracet do místa, odkud jsme vyletěli, ne? Protože u prvního domu se prostě zeptám na cestu,“
otočila jsem se na Siliina. Sama od sebe bych ais zpátky stejně netrefila. To bych musela znát nějaké orientační body. Něco málo jsem si možná zapamatovala, ale spoléhat jsem se na svou paměť moc nemohla. Rozhovor se Siliinem mne dost rozptyloval. Řeka, pěkná příroda… ta záchrana se mi momentálně zdála strašně jednoduchá. Asi jako procházka Chrámovými zahradami. Vodu i jídlo mám takřka pod nosem a k nějaké vesničce brzo dojdu taky.

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Napsal: 13.8.2016 21:42:56
od Jordi Linx
Garqi, Kdesi v hustém lese:
Nad tím, že ona mezera ve stromořadí je řeka, jsi vyjádřila neskrývanou radost nad tímto vývojem. Tvůj mistr se zdržel komentářů a jen to s klidem pozoroval, jak jste se blížili více k řece.
Je docela úsměvné, že i když jde o holé přežití, tak přemýšlíš o tom jak a na čem si připravíš jídlo, místo abys řešila, zda-li nějaké jídlo mít budeš. Vypadá to, jakoby tě život v Chrámu dosti zhýčkal. Bylo by zajímavé sledovat, jak by sis vedla na výcvikových misích do džungle s mistrem Tokare,
utrousil mezi řečí mistr Siliin a sezobl další dvě bobule, aby si tentokrát hrst už nedoplňoval a jen se soustředil na dojezení těch, které si doposud nesl v hrsti.
Mezitím jste se přiblížili až k říčce, která se ukázala jako hodně mělká a pouze jen roztažená do třímetrové šířky. Hloubka říčky mohla být jen nějakých deset až patnáct centimetrů a její koryto, stejně jako břeh byl lemován množstvím kamenů střední velikosti. Hned při břehu se pak nacházely pravidelně různá křoví a proud říčky byl hodně slabý - nicméně nezdálo se, že by se to mělo v blízké době měnit a tedy i naskytnout příležitost pro nějaké rybí tvory.
Jinak další otázka - chceš jít přímo podél řeky, po tomhle břehu, protějším břehu nebo jinak? Jde nyní o situaci, kdy víš, že tě sleduje nepřítel, před nímž z nějakého důvodu prcháš, jaký je zde postup?
rozhodl se Siliin pro další výukovou otázku ještě před tím, než jste vyrazili podél proudu dále, jak jsi sama navrhovala.

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Napsal: 16.8.2016 09:43:00
od Hayasan
Garqi, Kdesi v hustém lese:
´Po slovech svého mistra jsem se zcela evidentně lekla. Mě osobně by bohatě stačila byť jen přítomnost mistra Tokareho na stejné planetě, byť že bych byla někde na druhé straně. A výcvik pod jeho vedením? Hrůza!
„Mistře, nad něčím podobným neuvažujete, že ne? Nemusím umět vidět do budoucnosti, abych vám řekla, že by to bylo obrovské fiasko pro mne a velká ostuda pro vás. Setkání s mistrem Tokarem nikdy nedopadlo dobře a to jsem se naposledy vážně snažila mlčet a všechno odkývat,“
ne, ani společný oběd s Tokarem bych nepřežila. Natož nějaký výcvik. I kdybych dokázala mlčet, přeci jenom, už mi není čtrnáct, tak mezi padawany se povídá, že dokáže být velmi tvrdý učitel, pokud si myslí, že je to třeba. A mé stravovací návyky v jistém ohledu asi nebyly úplně v pořádku. Když jsem se sekla, dokázala jsem dlouhodoběji nejíst. A už teď jsem k malé hladovce neměla daleko. Nějaké pochybné bobule a houby do pusy nestrčím.

Ačkoliv řeka nevypadala příliš nadějně, neměla jsem o rybách žádné pochybnosti. Ty kameny značily, že dříve nebo později narazíme na tůňku s rybami. A kdybychom na ni nenarazili, moc bych se divila. To by nebylo úplně normální a značilo by to umělý zásah člověka.
Nad možností rybolovu jsem se nemohla dál rozplývat, protože mistr měl další otázku, poníž jsem se zatvářila… no, nadšením jsem nesršela. Opravdu si mistr myslel, že do mé hlavy někdo natloukl pravidla?
„No, jeden rytíř povídal, že pravidlem číslo jedna, dva i tři je nenechat se chytit,“
vzhlédla jsem k mistrovi, ale ani jsem nemusela zjišťovat, zda je s odpovědí spokojen. Věděla jsem, že není.
„Žádná pravidla si nepamatuju,“
prohrábla jsem si vlasy. Mohla jsem nabídnout jedině takové ty obecné rady. A to, jestli to bude stačit… asi nebylo na mém posouzení. V každém případě bude lepší říct aspoň něco, než mlčet.
„No, ale… ono asi záleží na tom, jak daleko takový nepřítel je. V každém případě bych se asi neměla pohybovat po horizontu, měla bych se snažit o co nejnižší siluetu a nechodit přímým směrem. Dál bych měla využívat terén. Jako je třeba stín křovin a stromů,“
všechno z mé hlavy nebylo. Spíše se jednalo o průpovídky, které jsem si napůl zapamatovala. Také jsem se rozhlížela kolem sebe, protože terén přede mnou mi pár věcí připomínal, byť že s pravidly to asi neměla moc společného.
„Pak bych asi neměla dlouho zůstávat na jednom místě a také bych za sebou neměla zanechávat stopy. Což znamená, že bych k pohybu měla využívat pevný povrch, jako klády a kameny,“
dodala jsem s pohledem na řeku, v níž kamenů nebylo zrovna málo.
„Ještě je vhodné umět využívat počasí. Déšť, vítr, soumrak a je super, když prý můžete využít zvýšené aktivity nepřítele,“
znovu jsem se podívala na mistra s nevyřčenou otázkou, jako jestli to stačí a řekla jsem aspoň něco. Nakonec jsem se to pokusila nějak shrnout.
„Obecně se dá říct, že pohyb v nevhodném čase a na nevhodném místě prozrazuje přesnou pozici rychleji, než cokoliv jiného, což ale platí i pro nepřítele. Mimochodem, není zrovna toto jedno z pravidel? Ostatní ale fakt nevím. V každém případě, my jdeme po tom více zarostlém břehu, který nám asi poskytne větší možnosti krytí,“
tentokrát jsem se definitivně odmlčela. Sama se sebou jsem moc spokojená nebyla. Před chvílí jsem získala čtvrtý minusový bod a nyní to bude pátý. Má sbírka opravdu roste závratným tempem. A kdyby bylo s kým, vsadila bych se, zda se konečný výsledek bude počítat jen ve stovkách, nebo jestli to bude i tisícovka.

Re: 5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

Napsal: 17.8.2016 20:41:04
od Jordi Linx
Garqi, Kdesi v hustém lese:
Při tvém cukání a značně obranném postoji při zmínce o byť čistě teoretické možnost výcviku s mistrem Tokare si tvůj mistr nemohl pomoci a vesele se u toho uculil a kráčel dál s tebou, aniž by se rozhodl rozvíjet to dál. Mohla jsi dost dobře vytušit, že kdyby se ti povedlo ho někdy hodně naštvat, tak tohle by byl velmi nepříjemný trest, který bys nechtěla absolvovat.
Na tu důležitější otázku jsi pak odpověděla značně nejistě a pojala jsi to jako nutnost znát jakousi sadu pravidel, která pro takovou situaci pomůže, nicméně jsi připustila jejich absenci ve studnici tvých vědomostí.
Dobrá, mohl jsem upřesnit, že nejsi na dohled a nepřítel tě hlavně stopuje, ale je dobře, že se to snažíš brát v potaz,
poznamenal nejprve, aby se rozhodl překročit řeku a kráčet po druhém břehu, jenž byl zarostlý podobnou mírou jako ten, na němž ses zatím stále nacházela.
Pokud tě nepřítel vidí, tak se musíš snažit dostat do pozice, kdy už tomu tak nebude, abys byla v situaci, kdy mu můžeš zmizet z očí. Je na to několik způsobů, v budovách je tomu docela přesný běh z akčních filmů, kdy se za sebou snažíš znepříjemnit cestu různými dalšími předměty. V lese však nejsou mnohdy k dispozici a paradoxně to je díky tomu složitější. Proto je dobré dostat mezi sebe a své pronásledovatele co nejvíce předmětů - stromy, křoviska, ale také vybírat komplikovanější cestu. Sice to nese rizika, že bys mohla sama zakopnout, ale to platí i pro pronásledovatele,
načal mistr a vyrazil směrem podél potoku na své straně.
Klíčové je tedy ztratit se z dohledu a mít nějaký ten náskok, když dorazíš k potoku. Nejlepším způsobem je v takovém případě zmatení nepřítele - vždy za sebou zanecháváš nějaké stopy, některé jsou ale hůře viditelné než jiné. Proto je dobré pokusit se potok překročit, udělat pár stop k nějakému pevnému podkladu a pak se ve svých stopách vrátit k potoku. Zde pak pokračovat korytem, ať tím či oním směrem a hlavně z počátku si dát pozor na stopy. Po chvilce pak můžeš vylézt a dovolit si riskovat útěk ve vyšším tempu. Většinou na tento úskok nepřítel přijde, ale než se tak stane, získáš možnost svůj náskok dostatečně zvýšit a třeba připravit další trik nebo zmatení,
doplnil mistr a naznačil, oč přesně mu vlastně šlo při jeho otázce. Nijak do hloubky neřešil správnost tvé odpovědi a pojal to spíše jen jako předehru ke svému výkladu.